Kámoši??? Minulost

29. srpna 2006 v 14:41 | Blázínek
ÚVOD: Menuju se Zuzka a mám dost dobrou kámošku. Zatím jenom přes icq, ale je strašně dobrá. Už sem měla napsanou povídku o ní a o mě, ale někdo smazal Evelyn blog a se vybodla na pokračování, ta holka má přezdívku Ellef, možná že už ste četli nějakou její povídku. A jednaz nich se taky menuje Kamarádky z dětství. Tam taky vystupuji já. Ale teď už k povídce. Nevim, jestli bude dostatečně dobrá, ale do koneckonců ohodnoťte vy…

Před pěti lety…

"tak ahoj, bude se nám stýskat" to byla moje poslední slova, když sme se loučili s klukama. Stěhovali sme se totiž s Ellef do Čech. Kluci byly tenkrát ještě malý, pamatuju si, jak sme se ještě chodily schovávat do takový rozpadlý budovy a vždycky sme tam hráli různý hry. Kolikrát nás i rodiče sprdli za to, že sme pořád někde v tahu a vůbec doma. Kolikrát sme i měli zaracha, ale vždycky sme se nějak propašovali. Všechny tyhle léta sou v tahu. Teď už nám je 13 a začal opravdovém život, ne ty dětský radovánky, který sme si užívali ještě do nedávna, než se kluci stali slavnýma. Našli se ale chvilky, kdy sme se vrátili do našich dětských let. Jakmile se stali kluci slavnýma, bylo o nás plno spekulací, kdo sme, co s nima máme atd.. Doprovázeli sme je na každou párty, koncert, televizní show. Bylo to prostě super. Ale jedním dnem to všechno skončilo. Hrozně se nám stýskalo, ale nedalo se to nějak ovlivnit.

Po pěti letech…

"Zuzí, máš návštěvu". Zavolala na mě mamka ze zdola. Přišla Ellef. Zavedla sem jí do našeho společného pokoje, kterej byl od dveří až po strop olepeném různýma plakátama. Sedli sme si na postel a zase rozebírali naše téma"STĚHOVÁNÍ". "tak co, už si nějak rodiče přemluvila???" řekla sem. Ellef smutně kývla hlavou. "já taky ne". Vypadlo ze mě. Najednou zazvonil dole mobil. Rozeběhla sem se dolů po schodech, abych ho vzala, ale mamka byla rychlejší. S někým mluvila o tom, kdy, kam v kolik. Jakmile to položila, začala sem vyzvídat:"kdo to byl???". Mamka mi nejdřív řekla, ať zavolám Ellef. Tak sem teda na ní houkla a ona nám řekla úža novinu. "stěhujem se zase zpátky do Německa". Koukli sme na mamku radostnym výrazem a obě jí skočili kolem krku. Zase sme si to šli směr náš pokoj, ale zase zazvonil telefon. Zase to vzala mamka, ale tentokrát byl ten hovor pro mě. Vzala sem to a nevěřila svým uším…

Pokráčko příště…

Napsala zuzík
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama