Říjen 2006

Já nejsem upír! X.

29. října 2006 v 19:16 | Kachna |  Ff- Já nejsem upír!
" Ehh Ehhhm..." zakašlu
" Co to má znamenat..... proč fotíš Billa???
" Co to má znamenat.....proč mi lezeš do mých soukromých fotek??? Výslovně jsem ti to zakázala!!" oplatím mu stejnou mincí.
" Proč fotíš Billa!!!"
" Proč lezeš do mých soukromých fotek!!!"
" Proč fotíš Billa!!!"
" To je snad moje věc, vůbec ti to nemusím vysvětlovat!!!! Ráda fotím lidi a Bill se zrovna objevil a vypadal tak nějak jinak tak jsem ho prostě šla vyfotit!!! Fascinoval mě!!!!"
" Aha takže náš Billíček tě fascinuje!!! Rovnou mu jdi vyznat lásku!!!"
" Uklidni se a nedělej mi tady hysterický scény!!! Na to fakt vůbec nemám náladu!!! Hádáme se jak starý manželé!!! Že ti to není blbý!!!!"
" Tak víš co. Já půjdu!!"
" Takže mi nevěříš???"
" A jako čemu mám věřit??? Že Bill jen tak šel okolo tvého okna a ty jen tak náhodou si ho šla fotit protože se choval úplně jinak než normálně?? To po mě fakt nechtěj!!!"
" Víš ale ona je to pravda, možná by si měl fakt jít, tohle já fakt nemám zapotřebí, až si uvědomíš, že to je vážně pravda tak přijď.... sbohem!" rve mi to srdce, můj nejlepší kamarád a on mi nevěří....co jsem s ním jsem se ještě nekousla, držela jsem se, ale..... teď už je mi to jedno....
Pomalu zariji své zoubky do kůže a po ruce mi steče pramínek temně rudé tekutiny, slíznu ho a saji z ranky dál.
Celé vánoční prázdniny chodím prknařit na ten svah jak jsme tam byli s Tomem. Příjdu domů, kouši se a spím. Mám pocit že jsem Toma na té sjezdovce viděla, ale určitě to newím. Třetího mířím do školy a vidím že Tom jde taky do školy, v tom mi něco dojde!!! Vždyť já s ním sedím v lavici!!!! A nikde jinde není už místo!!! Néééé!!! Proč já!!! No nic no, se nějak přežije.
1. HODINA:
" Pana Kaulitzi, to nemůžete přistrčit tu učebnici víc doprostřed lavice, aby Laura viděla, když vidíte, že nemá učebnici!" Já tu ředitelku zabiju!!! Má u nás supla!
" Promiňte, nevšiml jsem si!"
" Copak se s vámi dvěma stalo? Vždycky samý žert i se spolužákem Andreasem a teď. Chováte se k sobě jako cizí....Popravdě řečeno, mě to trošku vadí, že už na mě vy dva nejste tolik drzý, že ano slečno Lauro! Jděte oba dva na chodbu a přijďte až to bude zase v pořádku." Heh kráva!!!
Tak se teda zvedneme a jdeme, když jdeme okolo Andyho lavice jen šeptnu: " Tak tím pádem už nikdy nepřijdu do školy..." jen se zasměje strká mě ke dveřím..
NA CHODBĚ:
ticho!!! Kdo by to byl řek že jo!!!
20 minut.....21 minut.....22 minut........
" Ty už se zase koušeš???" zeptá se, a chce aby to vypadalo jako že je mu to lhostejný
" Možná, vadí??"
" Ano! A proč???"
" Proč?? Ty se ptáš proč!!! Uvažuj!!! Takový týden dozadu, u mě v pokoji!!! Pořád ti to nic neříká!!!"
" Možná....." zatváří se provinile....
" Možná!!! Možná!!! Víš jak jsi mi ublížil! Můj nelepší kamarád, který mi nevěří!!!"
" Ale já, pochop mě!! Bill.... Za poslední rok se změnil. K horšímu. A já se o tebe prostě bojím. Ten den jsem myslel, že ke mně něco cítíš!!! A já jsem si uvědomil, že já k tobě určitě. Víš nejsem na tyhle projevy takže...." odtáhl mě na záchody, přitiskl mě ke zdi a dlouze políbil, jemně mi kousal ret, ale já se odtáhla. Tázavě se na mě podíval. A já upřela pohled na jeho levé zápěstí. Na jizvy po mém kousnutí. Zachytil můj pohled a jen zvedl ruku k mým ústům. Usmála jsem se a jemně kousla. Sykl bolestí ale pak už jen vzrušeně oddychoval.
Pro mě byla jeho krev jako extáze. Naplnila moje tělo a já se nemohla odtrhnout. Jenže jsem si uvědomila, že mu nemůžu vzít tolik krve a už jen jemně olizovala tenký pramínek, který se táhl po jeho paži. Dovedla jsem ho k umyvadlu a pomalu omývala ruku....
byla jsem zadýchaná jako kdybych běžela. Pomalu jsme šli ke třídě a vstoupili ruku v ruce dovnitř.
Dva dny na to jsem ležela zase v posteli, nemohla jsem usnout. Zpěv. Bill! Rychle jsem vstala a zamířila k oknu. Ano byl to on! Vyběhla jsem z domu a fotila jako o závod.
Bill šel pár kroků přede mnou. V ruce třímal růži. Pomalu odtrhával okvětní lístky a zpíval. Byl tak krásný. Na tvářích se mu leskly slzy. Každou noc jako by odhodil tu masku a šel se ven vyplakat. Jako kdyby jen vzpomínal na minulost, která mu tak ublížila. Ale co mu ublížilo.......?
SMÍŠEK XD
tenhle dílek nebyl moc dobrej ale polepšim se............. hehe...

Já nejsem upír! IX.

29. října 2006 v 19:15 | Kachna |  Ff- Já nejsem upír!
" A co!!! Jinak se k nim chovat nemůžu!!! Jsou to svině! Už si zapomněl???"
" Ne Bille nezapomněl!!! Jenže tamto byla psychotická kráva. Magor! Už na to zapoměň. Chtěl bych zase svýho starýho bráchu!" na chvíli mi přišlo že se mu trochu zjemnili rysy a i celkový výraz ne tváři, ale jako by se probudil a opět nasadil svojí nepřístupnou grimasu.
" Tak s tím nepočítej bráško, ten starej Bill už je mrtvý! A tyhle srdceryvné projevy si příště nech! Nemám na tebe náladu!" tak tohle mě dostalo, proč to není jako dřív! Naše nerozlučná dvojka! Trhá mi to srdce dívat se na něj, když vím že je uvnitř jinej!
Pomalu mi tekli slzy po tvářích. Bill se na mě pohrdavě podíval a zašklebil se.
" Ó pan citlivka! Seber se brácha! Jsi starší tak se podle toho chovej!" Začínám ho pomalu nenávidět a to mě zabíjí. Vždyť je to můj bratr, dvojče! Ale může si za to sám. Vím že někde tam uvnitř se za to co provádí ostatním nenávidí. Ale život ho zklamal. A chce zapomenout. Na jednu stranu ho chápu.
" Brou!" brouknu a mířím konečně do pokoje, už ani hlad nemám. Svléknu se, do koupelny nejdu, nemám potřebu potkat Billa. Zalehnu do postele a myslím na Lauru. Chtěl bych vidět ty fota co udělala....
Laura:
ležím posteli ale nemůžu usnout. Najednou uslyším zpěv. Vykouknu z okna a vidím Billa jak jde po ulici a po tváři mu stékají slzy. Je vidět jak se lesknou v měsíčním světle. Hodím na sebe džíny a bundu, vezmu foťák a vylítnu ven z domu aby mi Bill neutekl. Vidím jak mizí za rohem na konci ulice a jdu za ním. Fotím jak můžu. Z takovéhle stránky ho neznám. Vypadá jemně a zranitelně. Vytáhnu mobil a točím video jak zpívá.
" Der Blick zurück ist Schwarz,
und ........die nacht
kein Zurück........."
Slyším úryvky písně. Vypadá jako anděl. Ještě křídla a je to. Jako kdyby se mávnutím proutku změnil na toho človíčka co vystupuje ve všech těch rozhovorech. Jako kdyby odhodil masku toho drsňáka. Míří do parku a sedá si na mojí oblíbenou lavičku. Kolena má těsně přitisknuté k hrudi a třese se vzlyky. Mám chuť se k němu rozeběhnout ale co já vím jak by zareagoval. Radši to nechám být, nafotím jěště pár fotek a půjdu domů.
RÁNO:
Vstanu a asi hodinu přemýšlím jestli se mi to zdálo. Nakonec mě napadne se podívat do foťáku. Jsou tam. všechny fotky!!! Musím na ně pořád koukat.... jsem v tranzu a ani nepostřehnu, že na mě máma volá, že přišel Tom.
" Ahoj Lauri, jak si se vyspala??? Přišel jsem se podívat na ty fotky co jsi včera dělala." najednou sebou cuknu jak se mě dotkne. Cože??? On chce vidět fotky!! Doprdele dyť já tam mám ještě ty Billovi. To nesmí vidět. Nechci mu ublížit. Ale na druhou stranu bych chtěla vidět jak zareaguje na to, že jeho bratr byl jako vyměněný. Nebo taky normální.
" Jé Tome, ahoj." Dám mu pusu na líčko.
" To je všechno?? Pusa na tvář???" zesmutní. Nechci ho vidět takhle smutného a tak se k němu nakloním a něžně ho políbím na ústa.
" Tak to už je lepší!! Takže, přišel jsem se podívat na ty fota..."
" Jéé nechceš něco k pití??"
" Jo klidně, colu jestli máš, nebo třeba red bull..." odběhnu dolu do kuchyně a foťák mám pro jistotu s sebou.
" tak tady máš" podávám mu modro stříbrnou plechovku a sama si nesu láhev mého džusu (ananas-kokos)
" Takže ukážeš mi ty fotky.... chtěl bych vidět jak mi to tam sekne.." zakření se.
" Kam dneska pujdem????"
" Lauro!!! Proč se vyhýbáš těm fotkám???"
" Cože?? Já??? Proč bych to asi dělala??"
" mno newim, třeba si nefotila mě ale nějaké kluky a teď mi to nechceš ukázat abych se nenaštval!" zasměje se
" Ne! Blbost! Já jsem ti je chtěla poslat přes icq. A ještě je stejně nemám v kompu!"
" No ale to je otázka pár minut, tak je tam hoď." na tohle už nemůžu nic říct a jdu k počítači jako na popravu. Připojím fotoaparát a přesypu fotky. Ukážu mu všechny ze sjezdovky a taky ze Štědrýho večera ale pak se začne ptát....
" A co ty další fotky??? Co to je??? Ukaž mi je taky!!! Prosím...!"
" Ne Tome..... to....t....to jsou..... to jsou moje soukromé fotky a já nechci aby je někdo viděl."
" Jo??? A co se fotí do soukromých fotek??? Nechtěj abych si to představoval!"
" Hej! Ty čuně!!! To si myslíš, že fotím sama sebe jak..?."
" Ne ale no to víš že ne!!! Ale alespoň mi řekni co tam je...."
" Jsou tam lidi které jsem ještě fotila večer z okna. Nemohla jsem totiž spát!"
" A ty jako nemůžu vidět jo!!!" dělal uraženýho.....
" ne nemůžeš!!!" vyplázla jsem na něj jazyk!
" Lááááuuróó......pojď dolů...... potřebuju s něčííííím pomóóct...." a jéje máma.... omluvně se usměju a letim dolů.
Tom:
hehe už je dole.....musím vidět ty fota!!! Tohle vážně musim. Sice bych neměl ale to nejde. Ruce mi sami šahají na myš. Kliknu na složky a vidím postavu ozářenou měsíčním světlem. Někoho mi připomíná ale pořád nevím koho. A po shlédnutí pár fotek mi to dojde!!! Vždyť je to BILL! Ale on pláče..... co ho to popadlo???
Laura:
Jdu zpátky a vidím Toma jak se sklání nad obrazovkou na které je zrovna Bill na té lavičce. Do hajzlu co budu dělat!!!
" Ehh Ehhhm..." zakašlu
" Co to má znamenat..... proč fotíš Billa???
SMÍŠEK XD

Já nejsem upír! VIII.

29. října 2006 v 19:09 | Kachna |  Ff- Já nejsem upír!
Vyjeli jsme nahoru ujeli pár metrů a Tom spadnul. Otevřela se mu u krku bunda a na mikče co měl pod ní se cosi třpytilo......
ŘETíZEK ODE Mě!!! Heh tak to mě potěšilo, ani newíte jak. Tom Kaulitz má řetízek ode mě jen tak na krku. Co by za to jiná holka dala že!!! Muhehe!!! Tom zachytí můj pohled.
" Tak co líbí se ti??" ptám se.
" Myslíš, že kdyby se mi nelíbil tak že bych ho měl na krku??? Je to dooost cool!!!"
" Mno tak to jsem ráda." Oddechla jsem si. Je to tenký řetízek a na něm je zavěšený malý netopýr. Stylový co. Alespoň na mě nezapomene!!! Hehe!
Zapnul si bundu a já mu pomohla vstát. Dolů už jsme jeli bez pádů.
A znova jedem nahoru. Nečekaně co....
" Heh Tome ani jsem ti nepoděkovala za ty dárky, jsou moc p..." víc jsem ale nestačila říct protože mě políbil! Ale ne nějaký oblizování tváří ale pořádnýho francka! Ty vole! To mě tak
vyvedlo z míry, že jsem nestačila odtrhnout a už jsem ho líbala taky. No vykousli jsme se tam fakt solidně, takže jsme ani nezaregistrovali, že je čas vystupovat. Zarazili jsme se o takovej kopeček za kterej se zpomalujou ty kotvy. Seřval nás takovej nerudnej dědek. Heh. Mno měli jsme z toho pořádnou prdel a jeli dolů. Pak zase nahoru, jenže... nějak jsme už vůbec nemluvili a výhýbali se pohledama. Co to má znamenat!!!
Jen jsme jezdili a divim se, že Tom už neměl hlad. Asi měl hodně vydatnou snídani.
V pět odpoledne jsem už chtěla jít domů. To ticho mě tak trochu zaráželo a hlavně mi vadilo.
" Ehmm Tome??? Nepůjdeme už domů??? Já.. já mám hlad a jsem unavená."
" heh. Co? Já....promiň jsem trochu mimo...." no kecáš.....na to bych nepřišla....
" Hmmm. Ptala jsem se jestli už nepůjdeme domů??"
" jo klidně, mám hlad a jsem unavenej!" co se opičí.....to mám všechno já!!!!
Dojeli jsme domů a... stáli zaraženě před mým domem. Stáli jsme tam jak malý školáci co nevědí co dělat. Nikdy mě kluci nevyváděli z míry ale tohle je jiný.
" Víš, Lauro, já..... Nikdy mě žádná holka nevyvedla z míry" doprdele on mi snad leze do hlavy!!! " a ty si první.....a já si připadám jak nějakej osmiletej kluk po prvním rande v cukrárně. Newím co mám dělat. Já jsem z tebe uplně mimo!!!"
" No já....to cejtim stejně....ale víš já nejsem na nějaký dlouhý vztahy.... ale.... možná s tebou udělám vyjímku." Usmál se na mě. Jé asi místě roztaju......
" takže já ti děkuji za krásný den a zítra se pro tebe stavím a šel bych ven. Nechci to nějak uspěchat. Mohli by jsme se k sobě chovat prosím jako předtím. Jen s většími projevy náklonosti. Jsi moje nejlepší kamarádka. A já tě nechci ztratit!!!"
" Dobrou noc, Tome." usmála jsem se a otočila směr dveře.
" a to ani nedostanu pusu na dobrou noc???" zeptal se uraženě Tom.
" No nevím jestli si ji zasloužíš."
" Jak nezasloužím??? Celej den jezdím skoro bez pádů."
" No tak dobře. Ale moc si nezvykej!!!"
Večer v posteli přemýšlím o celým dnu. Nafotila jsem pár fotek a hned ráno je pošlu přes icq Tomovi. Posere se smíchy.
Tom:
Áááách... je tak sladká když zavře ty svoje obrovské oči a políbí mě. A já blbec jsem se na tý sjezdovce skoro celej den choval jako idiot. Ale jde mi to. A i mě to prknaření baví. To jsem fakt nečekal že mě to tak chytne.
Jdu domů a na schodech k mému pokoji potkám Billa!!!
" Tak co bráško??? Už ti dala???"
" Hej Bille nepřeháněj!!! Je to má nejlepší kamarádka!"
" Vážně? Takže když k ní nic necítíš tak jí můžu klidně ojet ne??"
" Drž hubu!!! Nevím co ti poslední rok je. Jsi jako vyměněný!!! K holkám se chováš jako ke kusu hadru!!!!"
" A co!!! Jinak se k nim chovat nemůžu!!! Jsou to svině! Už si zapomněl???"
" Ne Bille nezapomněl!!! Jenže tamto byla psychotická kráva. Magor! Už na to zapomeň. Chtěl bych zase svýho starýho bráchu........
SMÍŠEK XD
hihi.....komentíky.....pls....

Já nejsem upír! VII.

29. října 2006 v 19:07 | Kachna |  Ff- Já nejsem upír!
Předem se omlouvám, že jsem tak dlouho nenapsala pokračování téhle ffky. Neměla jsem vůbec čas. A psala jsem jiné, jednodílné.
Tom se jen usmál a políbil mě kamarádsky na čelo. Hodně mi to pomohlo a šla jsem si lehnout. Tom odešel domů.
Dva týdny se nic nedělo. Tedy alespoň ne okolo mě. Až na pár pavouků v mém pokoji nikdo v Magdeburgu nezemřel. Do školy jsem se zatím neodvážila jít, i když Tom říkal, že už je to v pořádku a máme novou třídní. Slíbila jsem mu , že už příští týden se tam ukážu.
Sněhu přibývalo a já se těšila jak konečně stoupnu na board. Tom se kupodivu také těšil až se to naučí. Asi jsem ho kompletně změnila.
Nastal 24. Prosinec. Celý den jsem byla venku s Tomem. Blbli jsme ve sněhu a domlouvali se na druhý den. To jsme totiž měli jet na sjezdovku oprášit prkna. S tomem už jsem zkoušela jezdit. Na takovým malým kopečku, který je v nedalekém parku. Malé děti z nás měli prdel. Tedy respektive z Toma. Po chvíli to ale tak nějak zvládl a já už jenom seděla na lavičce a dívala se na něj jak se snaží.
Bylo půl šestý večer a já už šla domů abych mámě pomohla s večeří. Začala jsem hledat v kapsách malý dáreček pro Toma. Konečně! Vyndala jsem ho a podala mu ho. Ten už začal nedočkavě trhat. Ale já jsem ho zarazila.
" hej!! Tome! Klídek! Nech si to na večer! Dej si ho hezky pod strom."
" Mno dobže, mami!" vypláznul na mě jazyk. " ale já nechal dárek pro tebe doma, půjdeš si pro něj nebo počkáš až do zítřka?"
" Samo že si pro něj pudu!!! Do zítra bych bouchla čekáním!"
A šli jsme.
Vystoupali jsme schody až k němu do pokoje. Tam mi podal takovou krabici, a když sem si vzpomněla na ten můj malej balíček, docela jsem znejistěla. Co tam jenom může být!!!
" Heh tak to je macek! Tome, to si trochu přehnal ne. Tak velkej dárek si snad ani nezasloužím!"
" Ale jo! Za to co sis vytrpěla určitě! A hlavně, není to nic velkýho, je to pár maličkostí."
" hmmm tak jo, tak já pudu ať si máma nedělá starosti. Ahoj!"
" Pa Lauro a zejtra ve dvanáct tady ju???"
" co?? Jako u tebe v pokoji???hehehe"
" ne to víš že ne. U nás. Vyzvedni mě ju."
" Dobře, čus."
Scházím pomalu ze schodů a loučím se s jejich mamkou. Dávám jí také dárek a ještě dárek od mojí mamky. Bill není doma. Ale to je dobře! Nějak mi ani moc nesedí. Zatím sem se s ním viděla tak pětkrát ale nějak na mě nepůsobí tím dojmem jako při jejich rozhovorech a tak.
Přijdu domů, pomůžu mámě a už papáme. Nejím sice ryby ale na Vánoce musím. To mi máma neodpustí. Přežiji to jako vždy. Nejvíc problémů mi dělá do sebe dostat ta rybí polívka... bléééé.
Jdu do pokoje jako malá a čekám až zazvoní zvoneček. Mám to tak ráda. Prostě to k tomu patří. Mámě sem dala ten dárek od Toma ať mi ho strčí pod stromeček.
" cink, cink, cililink...."
" Jupíííí, dáááárkýýýý" to už běžím dolů ze schodů přímo do obývacího pokoje.
Stojí tam vyzdobený strom a pod ním... no typněte si..... DáRKY!!!! Začnu je podávat mámě a ty svoje už trhám taky. Od mámy jsem dostala skvělý foťák, nějaké oblečení a od Tomovi mámy nějaké pastelky a věci na kreslení. Tak a teď se vrhnu na ten balík od Toma. Odundám víko krabice a jenom kulim očka. Nové rukavice na board. Páč jsem si ty staré roztrhala v tom parku. Pak tam je fotka nás jak stojíme zmrzlí na sněhu a děláme kraviny. Pak rudá růže. Mno tak to newím jak jí v týhle době sehnal, obrázky na kterých jsem já. A na dně krabice leží nějaká krabička. Otevřu jí a v ní jsou takový ty plastový zuby, které vypadají jako upíří. Jsem z toho celá zaskočená. Je to všechno od něj moc pěkné.
Vezmu si foťák a blbnu s ním. Fotím sebe, mámu, stromek a taky sníh venku.
Začalo sněžit. Je to moc krásná noc.
Probudím se asi v jedenáct dopoledne na sedačce v obýváku. Juknu na hodiny ale vůbec mě to nijak nevadí, že už je jedenáct. Nechápu, že někdo je v koupelně hodinu a ještě není. To u mě nehrozí. Nasnídám se a jdu do koupelny, pak se jdu převléknout. Vytáhnu svojí soupravu na board a nasadím ty zoubky od Toma, jo a abych nezapomněla, také ty nové rukavice. Foťák. Prkno. Obuji se. A už se ženu ven. Máma ještě spí tak jí nebudu rušit. Stejně o tom ví.
Zazvoním u Kaulitzů a otevře mi jejich mamka.
" Ahoj Lauro, znáš Toma ještě mu to bude chvilinku trvat." Jen se usměji, odložím si bundu a jdu si sednou do křesla v obývacím pokoji. Mají krásný stromek!
Uslyším dupot po schodech otočím se a vidím Toma. Vypadá fakt dobře. Má nějakou khaki bundu a černé kalhoty. Černé boty, rukavice i čepičku. Jak jinak než s kšiltem. Mno já mám takovou podobnou. Taky s kšiltem. Heh teď vidím, že má nové prkno, asi ho včera dostal. V tom parku měl totiž půjčený.
" Můžeme jít???" nějak ho nevnímám a pořád na něj koukám.... fakt mu to sekne...
" Lauro? Nechtěla bys zavřít pusu? Jinak ti tam něco spadne." Ježiš to je trapas.
" co? Jo. Jdeme? Tak jo. Heh." Jen se usměje a drží mi dveře,
nandám si bundu a taky zase ty zoubky, páč jak jsem měla otevřenou tu pusu tak mi vypadli.
Busem jsme dojeli přímo pod svah. Mno tak to čumim. Docela dobrej. I když ne moc velkej. To sem teda nečekala.
Tom už tak nějak zvládá, ještě z toho parku, tak jdeme rovnou na vlek. Je tu jenom kotva. Mno tak mě to nevadí. Tome jezdí s levou nohou vepředu a já s pravou taže můžeme jezdit spolu.
Na druhý pokus jsme to zmákli. Držela jsem Toma, kterej byl dost vyjukanej a myslim, že se i bál. Vyjeli jsme nahoru ujeli pár metrů a Tom spadnul. Otevřela se mu u krku bunda a na mikče co měl pod ní se cosi třpytilo......
SMÍŠEK XD
TEĎ SE BUDU SNAžIT PSáT POKRáčKA ALE NEWIM NEWIM.......
JINAK MáM NAPSANOU JEDNODíLNOU FFKU RICHTIG LIEBE.....TAK Jí TADY ASI TAKY BRZO NAJDETE...... HIHI KOMENTíKY.......

Perfect world XIII.

29. října 2006 v 19:01 | Kachna
"Ťuky ťuk, můžu?"
"Kurva, která ty seš? A co tady chceš? Nevidíš že, … tó?…"
"No vidím, a mám na tebe jednu prosbu… můžu ti udělat cucflek?" prase, si mě tak přejede pohledem, zastaví se někde, kde by měly bejt kozy (ale přes okurky nic nevidí), potom někde v oblasti prdelních partií (taky hovno vidí) pak mě do očí, koukne tak nějak nedůvěřive, a nečekaně řekne:
"A co za to?"
"Mám pro tebe lízátko" … no tak takovouhle reakci sem nečekala… jemu se rozsvítily oči ještě víc než u toho porna a zařval
"Beru!" no tak to šlo jako po dobře promazanejch kolejích. Nahodím teda sexy úsměv číslo 8, a začnu si šahat mezi kozy. Hups, ale kde ten hajzl lízací je? Jako, myslim tím to lízátko. Kurva, ne a ne ho najít. No to je f prdeli.
"Ehm, Tome, já ho nemůžu nikde vyhrabat. Musíš mi pomoct."
"Milerád"….a už mám jeho ruku až někde v oblasti 'klína'. Ani nevím, jak se mu to podařilo, ale po 40 minutách, kde to lízo hledal jenom na jednom místě, ho našel někde jinde. Čuměl na to obrovský červený srdce(něčím olezlý, něčím zeleným, ale na to peču) a pak se zase kouknul, trak nějak normálně na mě.
"Ale mám ještě jednu podmínku. Svlečeš se. Úplně.".. no co, jeho problém jestli chytí infarkt. Shodím to teda ze sebe, a v dalším zlomku sekundy mrdnu Tomem na ten gauč, a přilehnu ho. Jako aby nemohl utýct, nebo si to rozmyslet. No, moc se nebrání, tak na to seru, a du najít nějaký vhodný místo, kde by ta krev mohla chutnat nejlíp. Nakonec mi nejlákavější přijde místo, kde má Bill přibližně tu hvězdu, ale na levý straně. No tak nejdřív musím začít tak nějak opatrně, aby si nemyslel hned od začátku, že mu chci něco udělat něco ošklivýho, nedejbože nějaký bebíčko. Tak mu teda začnu dělat normálního tsutsplatza. Ale neba mě to. Tak ho tak nějak sleduju, a když už je plně zaujatej lízátkem a u toho vydává taký divný zvuky na bázi výdechu a nádechu v algorytmech, který souvisej s tim, co dělám já, tak ho hryznu. S nim to ani nic neudělá, jenom se zakloní jak nějaká nadržená baba, a u toho zase nějak divně dejchá. Hej ale už mu ta červená sračka teče, tak seru na něj, a cumlám. Hm, ono je to dobrý, mazec, …. Tak to si nechám líbit. Vycumlávám ho asi 10minut, ale pak mě napadne, že bych si taky měla nechat něco napotom. Určitě mě ještě někdy dovolí si 'hrát' třeba za ještě nějaký lízátko. Naposled olíznu ten 'nápoj pro bohy' a seru na to.
"No, to mi stačí. Už tam toho cucáka máš. Hezkej že?" jej, sem cucala nějak důkladně, už mu z toho ani nic neteče….
"No ty vole, to si ze mě děláš prdel… to už není cucflek, to je hotová krevní podlitina! No co, aspoň mám důvod dělat chudáka. Super, přijď zase někdy" a zaculí se na mě. Ale tak krásně se zaculí. Jo, kdybych se takhle uměla culit já, tak mi bude i Bill ležet u mejch smrdutejch nohou, bez ohledu na jeho orientaci. No co, hodně lidí říká, že sem minimálně z jedný třetiny kluk, aspoň co se týká přemejšlení(třeba nesnášim nakupování bot, zato hokej …. Hehe) no prostě se umí culit jako něco naporsto nadpozemsky úžasnýho, na tohle bych se koukala skoro i radši než na Bořka stravitele. A to už je co říct! Ne, už dost, už radši nepřemejšlim. Z toho nikdy nebejvá nic dobrýho. Naposled, když sem 'přemejšlela' tak chytla sirka sama od sebe. Možná bych měla dodat, že jsem (s tou sirkou) zrovna byla v nějakým hořícim domě, a hořelo na mě skoro všechno, takže že chytla ta sirka to bylo celkem samozřejmý. Ale já přemejšlela nad tim, jak se dostat otamtaď. Nakonec to dopadlo tak, že sem vytáhla telefon(nehořící) a zavolala hašiše. No a myslim(ne, nemyslim(radši) já se jenom domnívám) že by taky bylo dobrý zmínit, že ten barák byla vlastně taká 100dola na seno, a zrovna sem zkoušela, jestli líp hoří sirka silou vůle, nebo zapalovač, když se mu trochu pomůže…. Ale, jakobych nic neřekla. Ne, už nepřemejšlim! …a hotovo…. Kouknu se ještě jednou na toho culiče, a po zjištění, že se culí pořád, se na něj taky zaculim. Doufám, že z toho nechytí nějakou psychickou újmu. Ale jo, vypadá to že to přežije bez nějaký vážnější úhony. Dobrý, zásobárna krve žije, takže už se asi můžu zase woblíct, a naklusat domů. Ale ne, dveřma, to je jasný. S velkým úspěchem sem zjistila, že Tomův pokoj obsahuje okno. No tak se rozběhnu, a skočím. Jenže sem jaksi zapomněla, že jsem v patře. Čekala sem vějšku tak metr, ale ono e-e. jak to skončilo, asi popisovat nemusím, ale přece to udělám. To 'oblečení' mi bránilo ve větším manévrování, takže dopadnu přímo na nohy, a ty se mi podloměj. Každá na jinou stranu. Nějak mi rupne v kolenech, a potom už následuje ta nejhorší část: dotyk země se sklenicí. Ještě že není ze skla, uff. No ale plyš, když je moc rychlej(nebo rychlá? Jakýho je to rodu? Poraďte mi někdo……PLS!), tak to taky není úplně ono. No prostě z toho mám bebí. Zlomený nohy na asi 4x (odhadem, do tolika neumím…), k tomu ruce někde u chodidel, hlava někde u prdele, záda úplně f prdeli, no prostě mi skoro nic není. Obyčejnej pád. Akorát sem pako, a musela sem zařvat. Tohle slyšela i mutter tý 'povedený' dvojice, si teda myslim, protože zařvala: "Tome, stáhni to porno!" no téda, to už ječím jako pornoherečka? No to sem to teda dopracovala ….
"Ale mami, já mám teďka zrovna porno vypnutý. Není to od Billa?"
"No tak Bille, ztlum to, slyším to až tady…."
"Ale já se koukám na přírodovědnej dokument…"
"Tak kdo to tady ječí jako …. No, však víte?"
""Nevíme""
"A nebyla to ta naše nová sousedka?"
"Jak to mám kurva mami vědět, tak tam k ní nakoukni…" a doprdele, to není dobrý. Tom má okno přesně nad tím oknem co je v kuchyni, takže teďka ležím za1) na zemi a za2) pod oknem, za kterym je kuchyň, a kde je i máma těch kunďáků, a zároveň i pod tím oknem, ze kterýho se zrovna chce podívat. Ani nevím, jestli chci, aby mě takhle viděla. Nejjednodušší by asi bylo, kdyby si mě nevšimla, a já tady pomalu po několika hodinách a hroznejch bebíčkách natáhla bačkory, i když zase na zahradě u Kaulitzů ….. no, nevim nevim… ale kdyby mě našla, to by mohla bejt sranda… :-D no nechám tomu volnej průběh. Šak ono se ještě uvidí.
"Ááááááááá, doprdele, co to tady leží za červenou a zmuchlanou okurku?" .. no, takže si mě všimla. Tak teďka budu dělat mrtvýho brouka. Teda, mrtvou mrkev. Ne, co to kecám, okurku!
"Kluci, sem, vysvětlete mi to.".. jé, že by to bylo kvůli mně?
"A co zase? Ten křik, co já vim kdo kde s kým kde ……"
"Ne, tohle nemyslím. Koukněte se z okna." Hmm, tak co přijde?
"Jé, okurky…" ozve se někdo, nevim kdo, nepoznám je po hlase, ale asi Bill, podobnej natuplej tón sem slýchávala aj v tom blázinci.
"Jaký okurky ty mrkev jedna? Co je to za holku? Tome, víš o tom něco?"
"Jo vim, ta byla před chvílí u mě na pokoji. Potom ale odešla."
"A jakto, že tady leží? Jakto, že jsem ji neslyšela? Vůbec?" no to nevim, ale ona odešla oknem.. Jo, počkat, já mám vlstně wokno tady nahoře, takže … jé, tak tu znám já jenom nepoznal tu sklenici od okurek."
"A jaktože ….." …hehe, asi nevěděla, co na to říct…
"No, prostě .. jak se to stalo?"
"No normálně, chtěla odejít,ale odcházela oknem, a mě nenapadlo, že vlastně bydlim v 2. patře…."
"A co když je mrtvá? Co když se zabila?" .. no to je optimismu … až budu chtít zkazit náladu, tak vím, za kým mám jít ….
"No, tak to mám po lízátkách"….ccco? takže já=lízátka? No to mu nedaruju. Jo, teď je ta pravá chvíle. Probudím se, hehe!
"Uhmmmm, krááá, búúúú, kokokodák, napipipi, …..uááá" no a už sedím, a dělám, jakože se rozčumuju. Ale počkat, sedím? Takže mi až zas tak nic není? Héj, to je smůla. Pak se jako 'náhodou' při tom rozčumování kouknu do okna, kde sou vyvalený S+T+B … no já z nich málem chytla výtlem … máma s Billem brady až někde u koz, a vzhledem k tomu, že Tom žádný nemá, tak ten někde …. No, dole. A to sem ještě nezmínila ty jazyky, pochybuju že o tom vůbec vědí. Těma si už někde ty brady lížou. A Tom by měl přestat kouřit, už mu na tom jazyku rostou chlupy.
"Eeee?" řeknu se stejně natvrdlym přízvukem na jakej sem byla zvyklá od Billouše.
"Pyžamáku? To jsi ty?" hej, že já si nevzala silonky přes palici …
"Aaae?" … není už to trapný? No to se uvidí.
"Jsi to ty že jo? O tobě už jsem slyšela. Nejtrapnější člověk ve městě." ??? tak o tomhle titulu nevím ani já.
"Jo, to bude asi ono." Přestanu ze sebe dělat debila. Takhle upřímný lidi mě serou. A ještě jí k tomu hodim hnusnej xicht číslo 8 (aneb ten nejhorší výraz, kterej jde v daný situaci vygrimasovat…)
"Jo, pojď dovnitř. Musím si s tebou promluvit." Dál si držím můj 'přívětivý' obličej, zvednu se, a jdu. Ale počkat, jdu? Takže mi nic není? A kde se teda vzala ta krev? Podívám se teda dolů, a vzápětí na to příjdu. Jaksi mi upadla hlava. Teďka se válí na zemi. Takže ta krev je z krční tepny a podobnejch sraček. Bože, to je problémů(ironie, samozřejmě. To se mám srát kvůli něčemu tak nepotřebnýmu, trapnýmu, překážejícímu a hnusnýmu, jako je hlava?). Ty 3 už se zdejchli z okna a asi jdou ke dveřím. No tak jo, tak teda ještě projednou půjdu dveřmama. A možná by se mi aj hodilo vzít tu hlavu s sebou. No tak ji zvednu a zkusim to nějak naštelovat zpátky na krk. No, povedlo se, teď by už snad neměl nikdo nic poznat. Jenom si na ni budu muset dávat bacha, no. Jako aby zase neslítla, co já vim co ty tamty, no, tamty, co vydržej. Celkem s odporem se teda dokutálím(jako kutálet se jako styl chůze) k těm dveřím, který už sou otevřený, a v nich máma dvojčat s hnusnym xichtem číslo 8(už sem vysvětlovala, ale stejně, nejhnusnější výraz, kterej jde v tu danou chvíli vygrimasovat) …kouknu se na ní úplně stejně, a jdu dovnitř. Asi to přesně chtěla, protože neslyšim žádný kéry. Jenom práskla dveřma, stejně jako já, když sem nasraná. No tak to asi bude hodně příjemnej pokec. Už sem na to celá nadržená, jako fagt (ironie).
"Pojď do kuchyně." …. Podle tónu ani moc nasraná není, spíš taká ustaraná. To asi ta krev. Ale mě nic není. Bude ji stačit vysvětlení, že sem u sebe měla flašku kečupu, a ta se při tom pádu rozesrala?
"Posaď se. Kde máš to bebí, že si tak celá od krve?"
"Víte, já sem spadla celkem přežitelně. Nic mi není. Já jenom miluju kečup, můžu ho jíst po tunách. Sem jenom u sebe měla flašku, a no a ta se při tom pádu rozesrala."
"Uff. To se mi ulevilo. Ani nevíš, jakej sem měla strach." A usměje se. Teda, tyhle změny nálad nechápu. No co, když není nasraná, tak nemám důvod bejt nasraná ani já. Ale co, seru na to. Prostě nasraná budu, protože když o mně tvrdí, že jsem trapák města, a přitom mě viděla jenom v pyžamu a ve sklenici od okurek jak se válím na jejich zahradě, tak asi ONA normální nebude. Zná vůbec svý dva syny? No, necháme to radši plavat. Jako bych nic neřekla.
"Jo, a chtěla jsem s tebou mluvit, kvůli tomu pyžamu. Víš, potom jsem v tom viděla aj Billa, a … musím ti pogratulivat. Jsi první, komu se povedlo si vzít na sebe něco, co by chtěl napodobit. Od koho se nechal inspirovat. Tohle se ještě nikomu před tebou nepodařilo. Jsi machr, gratuluju ti."… a já myslela že si všimla toho jointa, a chce ho ode mě koupit.
"Eeeh, fakt? No, já čekala něco trochu jinýho. Ale tak děkuju." Mám jí říct, že sme se s těma pyžamama trefili nastejno, a že vlastně nikdo nic nekopíroval? Ne, nechám jí v tom:-D
"A co jsi čekala?"
"Já nevím, tak třeba nějaký seřvání, za to, že jdu k někomu do domu, k někomu cizímu, a mám na sobě pyžamo."
"Ale dej pokoj. Koukni na tuhle podlahu. Tak na ni přísahám, že jsem to teďka tadyto, co sem ti řikala, myslela vážně." No tak tu podlahu womrknu ne? No, vypadá celkem pěkně. Obyčejný, starý linoleum. A ještě má díry. Asi propálený od cigaret, řekla bych. Že by práce dvojčat? A hele, tahle díra vypadá obzvlášť pěkně. Do toho místa si museli potípat asi 2 krabky Davidoffek. Trošku se ještě nahnu, abych se na ní podívala, ale mám zase výpadek paměti. Zapomenu, že mi hlava nedrží na krku. A jak se předkloním, tak mi spadne. Přesně frňákem do tý džuzny. Jej, to byla rána. Až to zadunělo. Pak už jenom slyším zběsilej ženskej jekot, volání na dvojčata, a nějaký dupání po schodech. Pak ticho, ale není to ticho, jako kdyby mi někdo zacpal uši. Je to napnutý ticho. Jako by všichni čekali, co udělám (teda spíš neudělám). Po chvíli mě napadne, že to přece jenom asi mě ty uši nějak nefakaj, tak zkusim zamlaskat. No, dyť to slyším. Tak proč je tady taký ticho?
"Hej, co je vám? To mě jako tady takhle necháte, nebo mi pomůžete tu hlavu zase zpátky nasadit?" pak se konečně to ticho 'prolomí'. Ale ne, že by něco řekli. Slyším dopadnout tři těla na zem. Asi z toho omdleli. No to sou teda hrdinové. Teďka abych tu hlavu našla. Nebo spíš aby to moje tělo našlo moji hlavu. No prostě si musim poradit sama, poserové jedny posraný! Se taky leknou jednoho blbýho bezhlavce. To se nikdy nekoukali na televizi?
(mutant)

Perfect world XII.

29. října 2006 v 18:58 | Kachna
….po celý akci si konečně pořádně uvědomím, co to bylo za hnusárnu vůči mý mámě. No co, nemá mit tag sexy kluka … no, sexy ….. když se na něj nekoukám tak sexy je. A v tom mě napadne (opět) ta spásná myšlenka, která mi nedala spát. Zeptat se ho, jak se používá kohoutek ve sprcháči!
"Hej, ty, tomu nebudeš věřit. Já mám takový malý přání"a začnu se culit jako neviňátko.
"To ti to ještě nestačilo? Dyť sme se tady váleli přesněě….." vytáhne hodinky…"3 hodiny, 47 minut, 12 vteřin, to mě chceš utahat?"
"Ale ne, já mám jiný přání."
"A jaký?"
"Pojď se mnou…" a už ho táhnu do koupelny. Podle jeho výrazu nedokážu pořádně usoudit na co myslí, ale hádám tak něco mezi:jí snad hráblo, chce zavolat mámě, vyfotit si mě, vyluxuvat chodbu, objednat pizzu, vysvětlit matiku, opravit oblíbenýho plyšáka, ukázat mi svýho domácího mazlíčka-sklípkana nebo ze špejlí slepit Eiffelovku. Ts, se ještě bude divit. Před koupelnou se ale zarazí, a dál nejde.
"Co je? Pojď do koupelky."
"Ne, tam já nejdu. Mám… totiž, …. No ……. panickej strach z ručníků. Já vím, že předtím sem nic neříkal, ale to sem si na to nevzpomněl…"
"Cože?" ručníky? A prej že sem JÁ cvok…..
"No víš, je to na dýl, jestli to ale chceš vědět…… No, prostě"..no ty vole ten mě děsí, je nějakej vážnej, vystrašenej a …. smutnej …
"… stalo se to tak, že sem byl prostě ještě malej kluk, kterej se normálně ručníků nebál, a prostě sem je spíš jako jenom tak ignoroval. Bral sem je prostě úplně normálně. Pak ale jednou pršelo. Když potom ten déšt zkončil, tak byly logicky totálně zasraný okna. No a já sem si to svoje měl umejt. To by mi nevadilo, ale máma doma zrovna neměla žádnej hadr. Takže došlo na ručníky. Jo, měl sem to utřít ručníkem. Mě ale toho ručníku bylo úplně neuvěřitelně líto, tak sem to myl jenom růžkem, úplně malinkým růžkem, aby byl můj ručníčánešek co nejnezasranější, a každejch 20 vteřin sem ho chodil mejt. Bylo mi ho prostě strašně líto. V tu chvíli sem byl těma ručníkama prostě úplně posedlej, trvalo to asi 2 tejdny, to sem hlídal všechny ručníky v domě. Nikdo na ně nesměl ani šáhnout, aby se nááhodou neušpinily. Nedej bože je třeba pověsit na háček a utírat si do nich ruce. Pak se mi ale o ručnících jednou i zdálo. Bylo to o tom, že ručníky během 2 let ovládnou celej svět. Hned jak ten sen skončil, sem běžel za mámou, a vyprávěl sem jí ho. Ta mi jenom řekla, že moc koukám na pokémony, a ať už jdu spát. To mě pěkně mrzelo, protože já sem tomu věřil, a věřil sem i tomu, že mě ručníky za moji oddanost odměněj, že sem nikoho nenechal je špinit rukama, nohama, oknama, podlahou, nebo nedej bože s nima utírat prach, nebo do nich prdel. Fakt sem tomu věřil a byl sem si tím naprosto jistej. Trvalo mi to ty dva roky. Pak se mi zdál jinej sen o ručnících, že jim hrozí záhuba, jestli něco neudělám. Musel sem jednat, věděl jsem to. I v tom snu sem to věděl. I v tom okamžiku, kdy ke mně promlouval jejich velitel, sám velký ÁGÉ Osuška, prášek a aviváž jemu, mi prostě bylo jasný, že svět ručníků je v ohrožení, a jestli něco neudělám, vyhynou. No a to jsem nemohl dopustit. Tak sem je začal sbírat. Vždycky v noci jsem se k někomu vloupal, a ukradl sem jim tam všechny ručníky a osušky, a pak zase fofrem domů. Po 2 měsicích už sem jich měl fakt hodně, už sem se do toho pokoje ani nemohl vejít, ale byl jsem šťastnej. Měl jsem totiž alespoň část ručníků pod dohledem. Jednou sem se ale zase takhle vracel s nočním úlovkem, přišel sem domů, k sobě do pokoje, a tam těch ručníků fagt mrtě. Už ani nedržely, tak se na mě prostě sesypaly. Začal sem se dusit, nemohl sem se hýbat, potřeboval sem na záchod, a ani sem nemohl křičet. Snažil sem si aspoň udělat trošku prostor, abych mohl aspoň dýchat. Po asi 6 hodinách šla ke mně matka podívat se na mě jestli ještě žiju, a když mě takhle viděla, vlastně neviděla, protože sem nebyl vidět, tak se začala prohrabávat ručníkama, až mě našla a vysvobodila. Takže teďka už vím, jaká je to ručníková nadvláda. Chtějí nás všechny zabít. Proto se jich bojím." A začal zase bulet. No ty vole, ten teda má fantasii… Prej ručníky, a takhle si je zprotivit. Copak neví, že ručník neumí smrkat, tudíž prostě ta jejich flanelová rasa nemůže nikdy nahradit lidi…
"Neboj, už je dobře. To oni určitě nechtěly, určitě se ti tímhle způsobem chtěly odměnit, jakože teďka bys už měl bejt v ručněcím nebi, a to byla ta pocta, a ta odměna, o který si mluvil." … no nic lepšího mě nenapadlo. Ale já už chci, aby mě šel ukázat ten kohoutek!
"Jo, to bude asi ono. Ale stejně z nich mám ještě trochu respekt. Tak teda jdeme do tý koupelny. Co tam chceš dělat?" zeptá se mě s ještě trochu vystrašenym podtónem. Ale jo, zvládnul to, a už sme oba v koupelně.
"Tak co chceš teda vědět?"
"Jak se pouští voda ve sprše."
"Jo aha. Tak koukni. Tímhle otočíš nahoru, jestli chceš spíš teplejší tak to obrátíš víc k tý červený, jestli spíš studenější, tak zase víc k tý modrý. Kapišto?" ……on ani ze mě nedělá vola …. No to se divim.. Ale třeba se ještě stydí za ty ručníky hehe:-D.
"Jo, díky. To sem nečekala že budeš tak hodnej…"
"To víš, si dcera mojí holky, tak se k tobě musím chovat jako k vlastní" a mrkne na mě.
"Aha … hej a jak to teda bude s tou mojí matkou? Zůstáváš tady, nebo budeš od tý dobroty a lásky, a necháš mi tu barák pro sebe?"
"No, asi tejden tady ještě s tebou zůstanu, ale pak za ní asi odfrčím, aby nenadávala."
"A nechceš jet už teďka? Já totiž fakt ci mít tuhle hromadu cihel a cementu jenom pro sebe."
"Tim chceš říct, že ti tady jako překážím jó?"
"Jo"
"No tak fajn.." řekne pěkně nasratě… no co, mám se z něj zbláznit? Ale čekat, kam to pako jde? Jo aha, ke kompu, zjistit lety. No tak to mu jenom schvaluju. P 5 minutách se u mě zastaví v obýváku, kde už já uklízím ten radioaktivní bordel z gauče.
"Vole, za 4 hodiny mi to letí."
"No a co já s tim? Tak jeď!"
"No, to mi ani nedáš pusu na rozloučenou?"
"Ne, protože zrovna uklízím ten tvůj radiaktivní bordel, a jestli z toho chytím nemoc z ozáření, tak si ještě počkám na někdy, až budeš spát, a udělám ti piercing do oka."
"Jako jak do oka?"
"Jako do toho mokrýho a barevnýho veprostřed."
"Eeeh, jo tak já teda jedu." … a prásknul dveřma, až mi z nich spadly celý chomáče pěstěnejch pavučin. Ani se nerozloučil, mrkev jeden. Ale co, seru ne něj. Padám za tim Tomem. Vezmu si teda znova na sebe to moje oblečení, který sem si na sebe ještě nevzala potom co ho ze mě 'ehm' serval, pověsím pavučiny zpátky na dveře, sama se do nich zamotám(omylem), a jdu k Tomovi. Udělám ani ne půl kroku, a zapípá mi moje cihla. 'Ahoj, kombajn už odjel, málem sem to nepřežil, máma na tebe nezapomněla, a vzkazuje ti, ať se tu okamžitě ukážeš. Tvoje vakuová pumpa' jeej, na tohle bych málem zapomněla. No co, budu dělat mrtvou mrkev, a z Toma pudu vysát tu krev zítra. To už na to všichni zapomenou. Kolik je teďka vlastně hodin? Jako jestli má cenu se pouštět do vaření, a jestli to do večerníčku stihnu. Po něm se totiž chodí chrupkat! No tak se opět kouknu na ten kus šrotu, co si říká 'mobilní telefon' a tam se dozvím: Je právě tolik, kolik je. No to je přesně to, co sem potřebovala vědět. Tak s ním mrdnu o zem, a kouknu se na něj znova. No, konečně se mu to rozložilo v těch jeho čipech. Teď mi už oznamuje, že je tolik co včera touhle dobou …. Jo, to mi stačí. Teď ale zjistit, kolik teda včera v tuhle dobu vlastně bylo ….. asi někde mezi 00:01 až 23:59 takže na to seru a du se koukat na bednu …. No dávaj jako obvykle hovno(žádnej Bořek stavitel) tak na to seru a du poslouchat LaFee. Zrovna strkám tu placatou věc do přehrávače, a vypadne proud. No tak se du aspoň umejt, teď, když už vím jak. Aspoň zaseru nějaký ručníky, praný naposledy ještě v Azuritu. Vlezu teda do sprchy, pustim vodu, vyteče dohromady asi tak 0,00002 cm3 a nic. Howno. Wüpli to. Si už ze mě tady asi fagt někdo dělá hlínu. No tak si du hrát aspoň s pet lahví. Od Dobrý vody, ta bude ideální. Nasrali mě ty hajzli ve vodárně, tak jim ukážu, co je to voda. To by se aspoň proti mně ale nemuseli spiknout ty lahve, zkurvený svině jedny tříbarevný. Jen co dojdu 2 metry k nim, tak všechny se povalej na zem a odkutálej se někam doprdele. Tak a mám toho dost. Seru na všechno, a du spát. Málem se zabiju na schodech, a ty schody ještě začaly bulet, že sem jim udělala bebí. Ignoruju je. Maj bejt jezdící. To by se jim to potom nestalo. I když on vlastně nejde proud, takže stejně bych musela pěšky. To je úroveň. Chodit po domě pěšky, viděl ste to někdy někdo? Ještě 2 dny a budu mistrně světa v maratónu. Dobře dobře, už nepřemejšlim nad nějakym tělesnym pohybem (brrrrrrr) a jdu spát. To vždycky pomůže. Mrdu sebou na postel, ale to dřevo se uhne, takže slítnu na zem. Samozřejmě sem pod tou postelí měla neskutečnej bordel, takže sem teda nedopadla na zem, ale na starý zubní kartáčky, roztženej pytlík se sádrou, se kterou sem si jako dítě hrála, na plesnivej polštář, kterej schnil protže mi ho pochcal pes, rozlitej růžovej lak na nehty, starej deodorant (nebo já nevim jestli je to deodorant, je na tom napsaný SAVO, takže asi jo), můj 1. USB kabel(zkončil přestřiženej, myslela sem si že z něj vyletí čert, no a wono howno), a …… jéééééé, to snad není možný! Moje 1. koupený cd! LUNETIC! A já je všude hledala jak debil! Ale čekat, nejsem já vůl? Vždyť už je vlastně pár hodně let neposlouchám ….. ale co seru na to. Seru i na postel, takže usnu tam kde jsem a neřešim to. Vždyť tady nikdo není, tak co se s něčím budu srát? Probudím se až druhej den, a vlezu do koupely. Tam vidím, že voda už zase teče ……… a jak sem to poznala? Protože teče do sprchy. No supr, by mě celkem zajímalo, jak dlouho tady tekla. Ale co, seru na to(moje oblíbená, ehm, 'hláška'),a vlezu tam. Kupodivu zjistim, že je to nastavený na přijatelnou teplotu, tak se vomeju. Mám na sobě ještě ty hadry od včerejška, ale co, seru na to. Akorát po 10 minutách mi dojde, že s tou vodou nějak ztěžkly. Ale co, seru na to. Prostě to ze sebe slíknu a hodim někam směrem k hajzlu. Trefila sem se přesně (jaký hovado nechalo prkýnko nahoře?)… ale co, …..(dál to znáte)…. Prostě na to hážu bobana a meju se dál. Po tom co si vyčistom oči a špínu z podnehtů už mě nenapadá nic dalšího k umytí, tak vypínám vodu(JO, zvládla sem to!), sáhnu po ručníku, kterej mi následně vypadne z ruky, a přemejšlim, co s nim. Ale co, seru na to a jdu se woblíct. Nevim co si mám vzit na sebe k tomu Tomovi, tak jenom tak blbě čumim do šatníku, a skoro to beru metodou eniky beniky kliky bé, ábr fábr dominé. No vyšlo mi černý triko, takže jedu znova. Na podruhý sem se trefila do MÝHO pánskýho kvádru, takže na to seru a voblíknu si sklenici od okurek. Teda, takovou plyšovou krabici ve tvaru sklenice od okurek, a jsou na tom namalováný nakladačky. Podle odhadovaný konzistence už vypadají jako naložený. No, ale kdyby jenom naložený…. Tohle už je pravděpodobně i sežraná a vrácená podoba. A to vrácená vrškem i spodkem….. Kdo jste viděl klip od Good Charlotte - I Just Wanna Live, tak ten tvar je něco podobnýho. Pod tou postelí sem i našla ooobr lízartko ve tvaru srdce, který sem dostala za vysvědčení v 1. třídě, tak ho tomu Tomovi vemu, za to mi dá určitě nacucat. Hodím ho to lízo za 'vejstřih' a jdu. Ani nevím jak, ale ke Kaulitz Hause sem trefila. Obejdu ho, a vidím jedno otevřený okno. K čemu jsou dveře? Na ozdobu(jedno z mejch oblíbenejch hesel, ale moc to nedodržuju. Teď začnu. SLIBUJU!) ale ouha. Přece jenom je moc vysoko. Ale co, seru na to. Prostě se tam vyškrábu a hotovo. Po půl hodině se mi to konečně podařilo, a jsem v kuchyni. A kurva! Tam u sporáku jejich máti. Naštěstí aspoň zádem ke mně. Tak aspoň zakašlu a řeknu dobrý den, ale ona nic. Jenom si pobrukuje nějakou melodii, a dál míchá UHO v hrnci. Tak se du na ní okuknout z boku, a vidím, že má sluchátka v uších. A z nich nelidsky nahlas řve SCHREEEI… přesně když sem vedle ní, tak se otočí ke dřezu, kterej je postavenej naproti mně, takže ona je teďka otočená (o5) zádem ke mně. Shodou okolností(osud, či náhoda?????) stojí i zádem ke dveřím, takže mě nebrání nic v úniku do prčic pryč a k najití Toma. Doufám, že tady bude … tak to vezmu popořadě. Nejdřív radši v přízemí, začínám mít strach ze schodů skoro jako Georg z ručníků. Notakže: koupelna, obývák, hlavní dveře, prádelna, nějaký 2 šukající lidi, … ehm … cože? No nedá mi to a nakouknu tam ještě jednou ….. já sem vážně debil, vždyť je to jenom televize! Ale kdo se na ní dívá? Hehe to by mohla bejt prdel…. Toho dotyčnýho budu sledovat, schválně co u toho 'dělá'… ehm, kdyby to nebyl Bill….
"Bille?"
"No ahoj, co ty tady děláš, ehm, wokurko….?"
"Sleduju tebe, jak sleduješ porno."
"Jo, to je dobrá zábava"…ironie…."Už si byla za tou mámou?"
"Ne, je v kuchyni a ani o mě neví."
"Tak jak si se sem dostala?"
"Neptej se. Kde je Tom?"
"U sebe v pokoji. V patře. Taky asi čumí na porno, ale on má rád lesby, já… no.. to neřeš…" cože to má rád? Se teda kouknu na obrazovku, a ještě dřív než to stačí vypnout tam zahlídnu nějaký dva chlapy jak se po sobě válej. Ehm, 'válej'. Takžeby?……. ne, má jenom pro inspiraci…. Určitě ….
"Jo a co že si to říkal? V patře? Takže budu muset po schodech?"
"Jo, to snad zvládneš. Nebo máš panickej strach ze schodů? Něco jako má Georg z ručníků? Ti to říkal ne? On to říká všem, ale myslí si, že to nikdo neví."
"Jo, říkal. Tak já du. Dokoukej si tady ten 'přírodovědnej film', a já du zase prudit Toma. Pa"
"Hej, já přírodovědný filmy nesnášim, se tady koukám na porno, jestli nevíš co to je."
"No, to neřeš. Pa" … debil…. Ale co, seru na to. Seru i na ty schody, kde sem si o5 rozbila hubu(ale přes ten plyš vycpanej nějakejma blitkama to naštěstí tak nebolelo) a lezu za tim Tomem. Trefim se hnedka na první dveře, a jediný co vidim je nějaká šukající dvojice. Po chvíli mi dojde, že je to zase jenom televize. Před ní sedí na gauči Tom (svlečenej) a nadává. Jo, tak to se to bude cumlat, mňam ………..
(mutant)

Perfect world XI.

29. října 2006 v 18:57 | Kachna
"Ahojík, tati"…no to sem zvědavá, co z něj vyleze …
"No nazdar, proboha, co to máš na sobě? A kdesi byla?"
"No tak za1. mám na sobě pyžamo, to je taková věc, ve který se spí, a za 2. sem byla venku."
"No jo, tak padej domů." Tak teda jdu, a čekám že půjde za mnou a seřve mě, ale on tam stojí pořád, a čumí někam do blba s úplně stejným výrazem, jako když jsem přišla.
"Ehm, tati, stalo se něco?"
"Jo, stalo. Jednou sem se ožral, a tvoje drahá matka mě poslala na protialkoholový léčení."
"No a proč tady teda stojíš a čumíš do blba?"
"Vyhlížim sanitu, aby mě tam odvezla."
Jéj, to je gól. Takže to znamená klid od fotříka na takový dva měsíce minimálně. Snažím se zakrýt tu dobrou náladu, a jdu za mámou.
"Ahoj, hej proč si poslala fotra do toho ústavu?"
"Aby nepřekážel, a já si mohla užívat s Georgem. Jede tam na spešl intenzivní kůru a bude tam 4 měsíce. My mezitím pojedeme na kanáry, takže tady budeš mít barák celej pro sebe."
"A kdy odjíždíte?"
"No, tátu už odvážej, koukni z okna, teďka jdu posílat smsku Geemu, ten dneska přijede, a zejtra letíme. Prosimtě, snaž se z toho tady neudělat kůlničku na dříví, nebo hangár pro ponorky."
"Neboj mami, tak až budete zejtra odjíždět, tak mě vzbuď, já du teďka spát. Pa." A padám k sobě. No tý vole, 4 měsíce klid od rodičů, a od keců o Georgínkovi. Pche, Georgínek, kdyby aspoň nevážil metrák tak klidně. I když on to má možná ze svalů mňam… ne, fuj, ee, nemyslet na to. Když ale otevřu dveře k sobě do pokoje, tak 1. co mě napadne je, že asi hráblo mýmu mozku(no, spíš mozkový dutině), že mi ukazuje takovýhle zdi, ale pak mi dojde, že sem tady vlastně měla válku já+komáři nachlemtaný krví. Mmm, taky bych si dala krev. Ale čí? Moji? Ne, to ne, kousat se se mě nechce, to by mohlo bolet, máma- fuj, ta by mě zabila, Bill- no tak toho kousnu a citlivka se rozbulí že ho to bolí, a navíc by se asi skácel, Tom- hm, kunďák, ten by si možná ještě myslel že mu vášnivě dělám tsutsplatz (cucflek) no a nikdo jinej mě v tuhle chvíli nenapadá. Maximálně tak něco slízat ze stěn, ale kdo ví, jakej druh trávení maj komáři, a že by se mi chtělo jíst jejich hovna(i když předtím to byla moje kref) … no newim newim … Jo, mám to. Zejtra ze sebe zkusim udělat člověka, a půjdu za Tomem. Ale teď mě napadá… on by se asi jentak nenechal wocuclávat, to za to bude něco chtít… No tak mu po cestě někde koupím lízátko, no. Jahodový mu určitě bude chutnat. Chci už sebou kecnout na postel, jakože půjdu spát, ale paměť … achjo ta moje pameť … proč mě musela připomenout, že už sem se pěkně dlouho nemyla, a že smrdím jako nadrženej orangután? Proč? No co, trocha vody mi neublíží. Když najdu koupelnu(ani ji nepoznávám, to sem tu tak dlouho nebyla?) tak s odporem vlezu do sprchy, seru na to, že mám ještě pořád na sobě hadry(ehm, pyžamo) a vzpomínám, jak se pouští voda …. Jé, kohoutek, to bude ono. Hej, ale, modrá, červená, co to má jako bejt? No, dám to do někam mezi, a pustim. Hehe, vona ta voda fakt teče. No ale je to nelidsky studený. Tak na to jdu logicky: červená- vždycky když se někam dostanu k semaforu tak je na něm červená, a hlavně v zimě, a modrá-modrou barvu má přece moře v tropickejch oblastech, kde je teplo. Takže to dám úplně nejvíc na modrou, a čekám až se to ohřeje. Jé, ale ono je to ještě studenější! Tak z nouze to zase ve vteřině obrátím úplně na nejčervenější, ale kurva, ono je to až moc horký! Tak to celá opařená zastavim, a seru na to. Už chci šáhnout po ručníku, ale pak si to rozmyslim. S mojí šikovností bych si ještě nejspíš vykuchala páteř z těla. Nezajímá mě to, že sem si tak akorát namočila moje pyžámko s jointem(kterej sem si zase do tý kapsičky napozorovaně dala) a fláknu s tím kusem špeků, kterej si říká moje tělo, do postele.
Druhej den ve 3 hodiny mě budím matka, že už jedou. Tak jí řeknu ať si to tam užije, a spim dál. Nejradši bych jí ale zabila, budit mě ve tři ráno. Se znám, to už určitě neusnu. Tak jdu aspoň myslet na Toma, mě ten včerejšek s těma tsutsplatzama nakazil. Nevim jak se to stalo, ale zase sem usla. Probudím se až v 11, a jdu dolů něco sežrat. Třeba zrní, včera ho skončila půlka v gauči, tak jdu vyrabovat gauč. Jé hele, pyžamo už mám suchý, takže kašlu na nějaký převlíkání. Hnedka na prvním schodu zapomenu, že tam nějakej schod je, a hodim ústo tak, že se zastavím až dole, a to ne v zrovna příjemný poloze. Prostě sem bradou na zemi, v zádech sem zalomená, pravou ruku mám před sebou, druhá se mě během pádu dostala někam do prdele, a nohy mě od zad trčej někde ve vzduchu jako nějaký artistce. Několik vteřin tam nadávám na toho pako, který vymyslelo schody, a pak se začnu skládat zpátky do lidský polohy. Začnu tím, že se převrátím dopředu přes hlavu a málem si zlomím hlavu, pak vytáhnu ruku z prdele, najdu tu druhou, a těma si pomůžu při obracení se na záda, abych mohla vstát. No, už sem na nohách, tak si jdu do koupelny, která je v přízemí umejt levou ruku, a pak du do pokoje k tomu gauči na snídani. Kdyby na ni ale někdo neležel….
"Georgi, kurva kreténe co tu děláš? Ležíš mi na snídani! Doufám že když spíš tak neprdíš!"
"Co tu ječíš vole?" řekne s takovym cikánskym přízvukem…" Hej a co tady vlastně dělám? Vždyť sem odjel s tvoji matkou někam pryč ne?"
"Ajo, no to nevim co tady děláš."
Máma-
Jej, tak už se jede. No já sem happy. Ale co ta ta řikala? Že ji mám vzbudit? Jo, asi jo. Ale sou 3 ráno, to nebude dobrej nápad. No co, sama si o to řekla. Jdu teda za ní, málem se zabiju na schodech, a naposledy si rozmejšlim, jestli jo, nebo ne. Tak jo. ……………………. No už to je, ta mě teda odbyla. Kufry jsou naložený už od včerejška, takže už jenom nasednout do auta a hurráá na letiště. Navím proč, ale mám pocit, že jsem na něco zapomněla. No, ale ten mám vždycky, takže to neřeším. Roztřeseně a natěšeně se prodírám s GPS těma blbejma silnicema, a po 3 hodinách, 4 (málem) epileptickejch záchvatů, po tom co sem předjela 5 pomalejch šneků a mě předjelo asi milion zmrkvenejch mrkváků, sem dorazila na letiště. No a tam už klasika- splašit vozejk, čekat na check-in, pak všechno odbavování, pasový kontroly, letenky, ….bla bla bla no a za 3 hodiny už sedím v letadle, který se zvedá ze země. Chachá, to bude jízda. Už se těším, jak si budeme s Georgem užívat. Ale moment, kde ….. KURVAAA, už vim na co sem zapomněla- na Georga! No, tak co teď? Ale co, tak bude doma s Luckou, šak se neposere. Nebo bude tý dobroty a lásky, a přijede za mnou dalším letem. A v nejhorším případě tady budu sama a nabalim tady někoho jinýho.
Z5 já+G-
"Ty vole, ale já se těšil na dovču." A začne tady bulet. A prej že Bill je citlivka.
"Vole nebul mi tady, já to zrní nechci mít aj slaný, stačí že bude smrdět."
"Cože?"
"Ale nic, to neřeš, prostě vypadni z toho gauče!" a koukne na mě, jako kdybych byla nebezpečná. Ještě by mě zajímalo, jestli tady bude ty 4 měsíce tvrdnout se mnou, nebo jestli se mu uráčí vypadnout a nechat mi ten barák. To už se mi ale uvolnil gauč, tak ho rozkuchám a hledám zrní. No to ale smrdí. Tak na to zavolám psa, ten už aspoň 14 dní nežral, takže mi ještě bude vděčnej. Zavolám ho, a on přicupitá. Dám mu čuchnout, jestli nechce zrní. Do teďka sem nevěřila, že je to možný, ale on protočil bulvy, a svalil se v bezvědomí na bok. NO tak doprčic co teď s ním? Tak ho aspoň odnesu na vzduch. Bohužel/naštěstí musím projít kolem kuchyně, kde je ten smradupán. Všimne si mě, jak nesu psa, a zděsí se, co se mu stalo.
"Smrdíš" zní moje odpověd. Donesu ho ven a pak mi dojde, že to asi vyznělo jinak. Tak se mu půjdu aspoň omluvit. Ale nejdřív si ještě prohlídnu toho blbýho psa. No vypadá to, jakože dejchá, tak ho tam nechám a seru na něj. Jdu teda do kuchyně za Georgem, ale on tam není. No tak třeba bude v koupelně, a meje se. Heh, třeba by mě mohl rovnou naučit používat kohoutek! No tak prosim, aspoň k něčemu bude dobrej! Tak du do tý koupelny, tam nikde nikdo. Tak jdu do pokoje, tam sedí v dřepu Géčko u gauče a má takovej nepřítomno-zaraženej-smutnej výraz.
"Hm, Georgu? Já se ti chci omluvit za to, že smrdíš."
"Cože? Jak se mi ty můžeš omlouvat za můj smrad? Kterej já jentak mimochodem necejtim."
"No, totiž, vlastně se ti chci omluvit za to, že sem řekla že smrdíš. Kvůli tomu psu. On si čuchnul k zrní, který bylo v gauči, na kterým si spal ty, proto málem chcípnul."
"Jo aha. No, ale jentak za nic ti neodpustim." Zvedne se, ale asi se zvedal moc pomalu, protože mu ruplo v kyčli. Ale tomu to tam ruplo tak, že se skácel zpátky k zemi.
"Prosimtě vole co blbneš? Na tebe nějak působí gravitace nééé?"
"No a na tebe asi ne co?" zeptá se skoro nabroušeně.
"Ne," řeknu zase nasraně pro změnu já, a nahodim andílkovskej výraz, zvednu hlavu, dám ruce do 'baletní polohy číslo 587646' a vznesu se do vzduchu. Obletím kolečko přes obývák, a zase přistanu.
"tss, si myslíš že to vyla vvtipný? Lítat tady po pokoji? Radši mi pomoz vstát."
No co mám dělat, když ho to máma nenaučila.
"Hm, díky. Ani to moc nebolí."
"Hm, to sem ráda."
"Jo, kde jsme to skončili? Jo, že ti jentak neodpustím ten smrad. Tak co?" řekne a já nevim co mu mám na to říct. Jak jako co? No, asi při tom musim mit v xichtě dost přituplej výraz, protože na mě čumí jak na pohlavní orgán malomocné stařeny.
"No tak teda chceš abych ti to prominul?"
"No tak asi jo." No ale to sem nemněla řikat, protože mě chytil za boky, a začal mě líbat. No to sem teda byla v šoku. Nechodí jentak náhodou s mojí matkou? Mě to tak překvapilo, že sem si ani ze začátku nevšimla toho, jak mu po ránu smrdí z držky. Ale jenom co sem si to uvědomila, sem ho od sebe odstrčila, a chtěla sem mu začít nadávat, ale on byl rychlejší, a už byl na mě zase nalepenej. HerrGott, proč musíme bejt tak blízko toho gauče, na kterej mě právě hodil a už leží na mě?
"Vole přestaň, nelidsky ti páchne z držky, di se vomejt, pak se kdyžtak bude pokračovat."
"No ty máš co říkat, se tady málem dusim. Už sem skoro jak ten pes! Víš co? Tak se jdeme womejt, a pokračujeme u tebe v pokoji."
….. Na to zapomeň, milej zlatej. Se du womejt (no, asi nejdu, neumim zacházet s kohoutkem) a zamknu se u sebe, vylezu woknem ven, a padám ke Kaulitzhause za Tomem. Vpadnu teda s odporem do koupelny, kde leží můj starej dobrej 4 roky starej kartáček na zuby, chpim se hubní vody(ještě to radši 5x překontroluju, jestli to není odlakovač, ale dobrý, vypadá to nezávadně) naleju to na kartáč, naplácám na to pastu, přidám ještě šampón na vlasy(prej pro lesklé a zdravé vlasy, no co, tak ať sou aj zuby ne?) a strčim si tu srágoru do huby, a meju. No je tu hnus nad hnus, ale vydržim to. Vlasy jsem si naposledy myla tak před 3ma tejdnama, takže to ještě zas tak hrozný není. Dál už na nějakou hygienu kašlu, proč si otravovat život že? Nakouknu teda ven, jestli je vzduch čistej, a potom, co zjistim že je, zapadnu do mýho pokoje, a 'normálně' se obleču. Normálně u mě znamená ne-pyžamo. Nakonec se kouknu do zrcadla, někde nahrabu prachy Tomovi na lízátko, a chystám se, že vylezu oknem. Už ho otevírám, ale v tom se otevřou dveře. Já debil, já sem nezamkla!
"Co děláš v tom okně? Flušeš po chodcích?"
"Ne, du sát krev."
"No to děláš i normálně. Tak pojď, doprčic…" chytne mě za ruku a táhne pryč od okna. Zavře ho, zatáhne závěsy(jéj, já vlastně do teďka nevěděla že tam nějaký závěsy mám) chytne mě za boky a přitlačí mě ke zdi. Máme přibližně stejnou výšku, takže dát mi pusu mu nedělá extra velký problémy. No a já se nebráním proč taky? Dobrej naschvál pro moji matku. Ale jak je vidět, jemu líbání asi nestačí. Rukama mi začne šahat aj pod trikem, a snaží se mi rozepnout podprdu, pak mu ale dojde že mám sportovní elastickou, která se rozepnout ani nedá. Tak to vzdá, doslova ze mě serve moje krásný bílý triko s fialovejma kytičkama a tu 'podprdu' mi přetáhne přes hlavu. Podle pohybů jeho rukou si myslím, že se mi snaží zmáčknout kozy, ale ty -C (jakože ještě dolíky odpovídající C trčícím dopředu) mu to moc neulehčujou. Vypadá to, že to vzdal, tak mě začne wošahávat po celý horní půlce těla. Potom mi ale přes hlavu stáhne i tu moji krásnou skotskou sukni, takže už sem tam jenom ve fuseklích, vo kterejch ani nevim, kdy sem je naposledy měnila, a v něčem, co předtím než mi to skoro úplně rozkousal pes, připomínalo tanga. Jenže teďka na přemejšlení není čas, protože letím na postel. A neletím tam sama, už si ze mě u G udělal ranvej. Dál už to popisovat nebudu, prostě si domyslete, že sem nakonec byla beze všeho, on taky, dává se k tomu hvězdička, a je to povolený až od 22:00, a 18ti let.
(mutant)

richtig liebe

29. října 2006 v 18:55 | Kachna |  Jednodílné
Seděl na okně. Jeho smyslná tvář se leskla slzami. Jeho nohy ochable vyseli z okna a on přemýšlel. Přemýšlel o tom proč je život tak krutý! Proč je život tak krutý k němu a jeho bratrovi. Vítr si pohrával s jeho havraními vlasy. Vzpomínal. Vzpomínal na bratra a jeho oči, jeho tělo. Pozdě si uvědomil co k němu cítí. Pozdě si uvědomil, že to co cítil byla láska. Ne láska kterou cítí sourozenci, ale láska opravdová. Nikdy nevyslovil slova miluji tě, nikdy neměl odvahu, říct to někomu. A teď. Teď se cítil tak osamělý. Jeho bratr včera zemřel a on dosud nevylezl ze svého pokoje.
Dlouho do noci se díval z okna. Díval se na hvězdy, které s bratrem tak často pozorovali. Které jako malí kluci počítali a dávali jim jména. Na hvězdy, které když padali tak oni si přáli aby zemřeli spolu, za každé situace. Ale on ho zradil! Nechal ho tady! Nedodržel slib, který si dali.
Jenže on neměl sílu mu to dál zazlívat. Už jen vzpomínal. Na poslední půl rok, za který si uvědomil je mu jeho bratr nebyl lhostejný, za který si uvědomil že jsou pro sebe stvořeni.
Poslední měsíc byl pořád zmatený, nedokázal se soustředit a pořád, každou chvíli co to šlo myslel na jeho dokonalého bratra. Nevěděl jestli si bratr uvědomoval to samé ale byl poslední dobou dost nervózní. Bill si užíval každou minutu strávenou s bratrem o samotě, v soukromí. Každý dotyk, který mu bratr věnoval, i když třeba jen náhodou. A taky každý dotek, když se Bill nenápadně a čistě "náhodou" o něho otřel.
Dával si za vinu to co se stalo. A nikdo mu to nemohl rozmluvit!
Skoro týden v kuse nespal, nejedl a jenom plakal. Psychicky se zhroutil. Pak si ale uvědomil že by to jeho bratr takhle nechtěl a začal jíst a spát. Zadržovat slzy ale nemohl.
Dva dny později měl bratr pohřeb.
Sešli se snad všichni lidé, které bratr znal. Určitě by byl rád, že se všichni přišli rozloučit.
Matka obou chlapců měla proslov. Ale Bill neposlouchal. Díval se na bratra, který ležel ve skleněné rakvi a už to mu trhalo srdce. Miloval ho a nestačil mu to říct. Tak ho to bolelo.
Nakonec rakev spustili do vykopaného hrobu a všichni se začali loučit. Házeli na rakev hrsti hlíny, tím že byla rakev prosklená, je Bill za to nenáviděl. I jeho vlastní matka prostě jen tak hodila hlínu na rakev a šla. Věděl že jí to hodně sebralo ale ne tolik jako Billa!!
Nakonec přišel na řadu Bill. Jeho lilie lehce dopadla na hromádku hlíny která se navršila na bratrově hrudi.
" Miluji tě Tome!" zašeptal Bill a utekl. Už se nemohl dívat na bratrovi zavřené oči a doufat, že se je ještě probudí k životu.
O dva dny později Bill spáchal sebevraždu. Nenáviděl se za to že tady matku nechal, ale jí to asi bylo jedno. Začala pít.
Šel do Tomova pokoje, sedl se ke zdi a zvedl k hlavě ruku. Ruku ve které třímal zbraň. Dlouho se nerozhodoval a prostě zmáčkl spoušť.
Nic necítil. Byl na místě mrtvý.
Ještě si to ani neuvědomil a už se vznášel nad svým tělem. A vedle něho na posteli seděl duch Toma, který plakal a díval se na mrtvé tělo svého bratra, ducha si ještě ani nevšiml. Ten k němu ale přistoupil, políbil ho a šeptl:
" Miluji tě! A navždy to tak bude" Tom se na něj po chvíli podíval a jen ho k sobě přitáhl.
Oba byli tak šťastní!
SMÍŠEK XD
Doufám Že Se to líbilo..........je to sice trochu krátké ale dost to řekne......... a aby nedošlo k nedorozumění (ZASE!!!!) tak tohle je jednodílná povídka....... pište komentíky!!!!

Lesba???Bejvávalo XIII.

29. října 2006 v 18:54 | Kachna |  Ff-Lesba??? Bejvávalo
13.

,,Jo, promiň………. Já…….. už jdu!" vykoktala ze sebe a zavřela dveře. Chtěla jsem pokračovat, ale Tom už asi ne. ,,Zas někdy!" řekl a vyskočil z okna. ,,Jj, ráda si to zopakuju!" ještě se otočil, usmál a dodal: ,,Tak se mi to líbí!" zavřel branku a už byl pryč.

Sešla jsem dolů, že si dám něco k jídlu, ale tam vidim na zemi mámu. ,,Ty zase chlastáš?!" Nechala jsem ji tam ležet a šla se najíst. Byla jsem zvyklá. Ach jo zas ta nenávist. Zase jsem cejtila, že ji nenávidím. Zato, že chlastá! A hlavně zato jak mi zkazila život! Máma……. Tohle, že je máma? To ani náhodou! Je to jen troska, která se nedokáže postarat ani sama o sebe, natož ještě o dítě! Nakonec jsem ráda, že se od ní stěhuju! Třeba ty děti tam budou fajn a ta…….. ta ženská třeba taky! Otevřu ledninci a tam…….. nic! Njn vždyť to říkám… nedokáže nic! Ani nakoupit…. Zavolám si radši pizzu.


,,I like To Move It, Move It." Zpívám si, vyskočim z postele a začnu tancovat do rytmu. Jo tahle písnička mě vždycky probere!
Proto ji taky mám na mobilu jako budík, že jo?! Otevřu skříň dokořán, tam vezmu to první co mi přijde pod ruku a vyrážím do školy…. Teda ještě před tím zazvonim vedle na Katie.

,,Hele, Katie, co bys řekla tomu kdybychom zkusili čtyřku?" zeptám se jí nejistě před školou. ,,Jo, nemám nic proti… Co tak najednou?" ,,No, víš ňák jsem se včera vyspala s Tomem…a…docela dost se mi to líbilo!" ,,Takže ty seš Bi lásko?!" zeptá se trochu nevěřícně. ,,No, já vlastně ani nevim…" odpovim… Dál už se o tom nějak nebavíme. Ale Katie mě nezklamala. Přesně tohle jsem od ní čekala… nenadávala… prostě v pohodě…. Na konci poslední hodiny ke mně přiletí papírek: ,,A počkej, s kým bys vlastně chtěla tu čtyřku mít?" odpověď je jasná: ,,Kaulitz twins!" Ani ne za minutu už taji mám odpověď: ,,Ahaaa…tak to beru! A kdy? Už se nemůžu dočkat!"

O měsíc později:


,,Lásko?" ,,No?" odpovíme s Katie na stejno… Njn furt nevim komu to Tom říká. ,,Myslel jsem Katie:)))" řekl a usmál se. ,,Kde mám kytaru?" ,,Támhle!" Jak tak přemejšlim teď je to asi nejlepší. My čtyři. Sex úplně úžasnej! Jo, abych nezapomněla, ta ženská byla mamina dvojčat. A teď bydlim u nich doma. Pokojskou už nedělám. Kluci se za mě přimluvili… Ještě si pamatuju, jak jsme to klukům oznámili. Tomovi se rozzářili očička a Bill se zeptal: ,,Cože?" nakonec, ale souhlasil.

Touha po pomstě IV.

29. října 2006 v 18:48 | Kachna

Verča na nás pak přestala být naštvaná a celej zbytek cesty sme prokecali. Petr je uplně super.

Pak nás vysadil před domem, rozloučili sme se a poděkovali mu.
Vyšli sme po schodech nahoru do 4.patra kde bydlíme. Hrozně sme se báli že se mamka bude zlobit. A když se zlobí naše mamka tak je to fakt něco,jak už ste si nejspíš stačili všimnout.
Takže uplně vyklepaný odemikáme dveře. Chcem se potichu proplížit do našeho pokoje. Ale to musíme jít přes obývák, kuchyň. Ale mamka tam nikde neni, naštěstí. Tak dojdem bezpečně až do pokoje.
Když ale otevřem dveře, docela se leknem. Na mojí posteli leží mamka.Spí. Nejspíš nás hledala a pak prostě nějak usla(určitě byla zas opilá, tak to nebyl problém). Nechcem jí budit a tak se dohadujem jak budem spát. Nakonec se domluvíme, že já si lehnu místo mamky do ložnice a Verča zůstana na svom místě.
Umyjem se a dem spát. Já du do ložnice. Přikreju se a přemýšlím. Samozřejmě že o Tokio Hotel. Hlaně teda o Tomovi a Billovi. Nakoonec spokojeně usínám.......

........ "Ahoj Tome, tak jak se daří???"poplácávam Toma po zádech. "Suprově, a co ty?" "já taky, mam radost, že sem tě tu potkala. A kde je vůbec Bill???" "Tady sem!!!"řítí se Bill k nám. "Honěj mně ňákej šílenej chlap, asi chce podpis pro dceru:-) tady v Magdeburgu mně každej zná, nemam chvilku klidu." "Tak si podte někam sednout kluci.Aby tě nenašel!!!" "tak jo, podte semhle do kavárny." "jojo!" souhlasíme.
V kavárně: Dlouho si povídáme, rozhodnu se jich zeptat na něco, co už mi dlouho vrtá hlavou. "Tak co kluci, máte teď ňákou holku???" "já......" Nestihne mi odpovědět Tom.
TŘESK!!! Výstřel a v zápětí se ozval zvuk roztříštěného skla. Někdo prostřelil okno do kavárny. Ale teď střílí i po nás. Je to ňákej chlap. Vypadá hrozně, ve tváři má nelítostný výraz. Napadne mně že je to nejspíš ten co honil Billa. A asi nebude chtít jen ten podpis. Rychle odskočíme od stolu až převrátíme židle. Je tu hrozný zmatek! Všichni lidi co sou s náma v kavárně se snažej dostat co nedřív k východu. A ten chlap pořád střílí, ne jen po Billovi ale po všech lidech co tam ještě sou. Je to nějakej blázen. Ale zatim mu stačíme utíkat. Najednou vidím že jedna kulka letí přímo na Toma. On to ale nevidí. Nikdo to nevidí. Všem jde jen o to aby si zachránili svůj život a nekoukají kolem sebe, jestli někdo nepotřebuje pomoct. Tom neuhybá. Najednou se všechno odehrává spomaleně. Vidim jak je kulka stále blíž jeho tělu. Míří přímo do srdce. Bežím, chci tu kulku zastavit vlastním tělem. Tomovi se nesmí nic stát. Já můžu umřít, ale Tom ne. Já ho miluju, a kdyby se mu něco stalo, nikdy si to neodpustim. Tak mu běžim na pomoc. Ale zakopnu. O pitomou židly. Teď ležím na zemi. Kulka je stále blíž a Tom pořád o ničem neví. Kouknu po Billovi. Potřebuju pomoct. Ale Bill je skrčenej pod stolem a neví co se děje Tomovi. Jeho dvojčeti. Chci vstát, ale nejde to. Jako by mi přestali sloužit nohy. Sem úplně bezmocná. Jenom cítím jak mi tečou slzy. Tohle se nesmí stát, Tomovi se nic nestane. "Nééééééééééééééééééééééééééééé!"

"Nééééééééééééééééééééééééééééé!"řvu a sedím na posteli. Očima mžourám do tmy před sebou. Ještě cítím, jak mi tečou slzy. To byl hroznej sen. Ještě že sem se vzbudila. Bůhví jak by to dopadlo. Vim že Tom je v pořádku. Nemůže mu nic být. Vim to jistě, ale nemůžu už usnout. Mam divnej pocit. Tak se rozhodnu že pudu k Verče. Dojdu do pokoje a vzbudím jí. "Verčo, prosim probuď se." "co se děje?"ptá se mně. "Zdál se mi hroznej sen." a celej jí ho vyprávím. Dovolí mi abych si k ní lehla a tak obě usnem v jedný postely.

Ráno. Vzbudim se už v půl sedmý. Vůbec sem se vedle Verči nevyspala, hrozně se roztahovala. Ale aspoň se mi už nic nezdálo. Verča ještě spí. Když je ještě tak brzo, rozhodnu se že si ještě na minutku zdřímnu. Odvalim se k sobě na postel. Mamka už tam neni, Nejspíš odešla do práce.

"Lindo!!! LINDO!!! Vstávej! Dělej, škola volá!!!!" "Dyť už lezu!" odpovídam Verče, která se mnou třese a řve mi do obličeje. Rychle vyskakuju s postele, protože na budíku vidim že je už tři čtvrtě na osm. A to sem si chtěla zdřímnout jen na minutku...Rychle se oblíknem. Ani se nenasnídáme, popadnem tašky a už jdeme, spíš běžíme do školy.

Akorát zvoní, když otevřem dveře do třídy. První hodinu měme němčinu. Néé, zase ta stará protivná Piláčková!!! To je fakt hrozná učitelka, snad nejhorší na škole....Ale když vejdem do třídy čeká nás šok."Ahoj Petře! Co tu děláš???" zeptam se petra, kterej sedí u učitelskýho stolku. Zbytek třídy jen vykuleně pozoruje. Nechápou jak se známe. Ale radši jem to nevysvětluju. To je dlouhá historie:-D "Dobrý den děvčata. A byl bych radši kdyby ste mi řikali pane učiteli. Posadte se prosim." říká Petr "Já sem váš nový učitel němčiny." Konečně to chápu. Už vim proč sedí za učitelskym stolem. Ale tohle je ještě horší než Piláčková. Aspoň pro Verču. Uplně rudá se posadí do lavice. Já taky. Pak se na ní otočim a vidim že je fakt červená jak rajče. Asi na ten trapas ještě nezapomněla. To se jí nedivim, já bych si ho pamatovala až do konce života.....

Touha po pomstě III.

29. října 2006 v 18:47 | Kachna
Tak sem se nakonec rozhodla že sem dam i další díly.....třeba se to někomu bude líbit.....jo, a z jednoho důvodu, kterej tady nebudu rozebírat, sem musela změnit jména, takže Kája je teď Verča a Katka je Linda! A pište komentáře prosim!!!



Po týdnu: 23.6.!!! Dnes máme narozky!!! Od mamky nejspíš nic nedostanem. Nikdy nám nedává dárky. Nám to nevadí. Vždycky si dáme jenom dárky navzájem. Ale dneska sme se dohodly jinak. Nedáme si nic. Ale pudeme nakupovat oblečení na koncert Tokio Hotel. Vstupenky už máme. Matka ale ještě nic neví. Nebyla vhodná doba jí to říct. Musíme jí to říct ale co nejdřív, za týden už to je. Snad se k tomu někdy odhodláme.

Když přídem domu ze školy, rychle uklidíme. Ještě pro jistotu napíšem mamce lísteček. Sice sme jí to řikali(a kupodivu nám to dovolila), ale kdyby na to třeba zapoměla. Pak jen vezmem peníze a vyrazíme. Dojedem autobusem až k jednomu velýmu obchoďáku. Vždycky tu nakupujemm. Maj tu LEVNÝ a hezký věci. Projdem všechny obchody a nakonec si sednem do kavárny a prohlížíme si nakoupený hadřiky: já mam bílí tílko na ramínka, na hrudi je velký červený srdce a v něm je nápis I LOVE ROCK. To se zrovna hodí, že jo? Pak džínovou mini a vysoký boty(vim, že to se líbí Tomovi tak proto.....) Kája si koupila Černý tílko bez ramínek, celý popsaná bílejma nápisama. A k tomu ptošoupaný džíny, a uplně úžasnej pásek, černej a s velkou lebkou. Ještě obě máme spoustu doplňků....náramků, řetízků a tak.

Po nějaký době v kavárně sníme zmrzlinovej pohár a zaplatíme. Pak najednou Kája koukne na hodinky. Vyděšeně se na mě podivá: "Sakra už je půl šestý!!!!!" "Tak to je v p*****!!!! Dyť nám teď jede poslední autobus!!!!" odpovím Káje a už na nic nečekáme a makáme k autobusu. Musíme to stihnout...Už vybíháme z obchoďáku a běžíme směrem k zastávce. Je to docela daleko.
A už sme tam. Jenže vidíme jenom odjíždějící autobus. Běžíme za nim kousek ale je moc daleko. Ujede nám. "Néééé!!! Co budem dělat!!! Jestli přídem pozdě mamka nás zabije!!!"řikam Káje. "To fakt nevim, tohle byl poslední, jinej dneska nejede."odpovídá mi, "Tak to nám asi zbívá jediný!" "Stopovat!!!!"řeknem s Kájou uplně současně. No jó dvojčata.

Stojíme u silnice a máváme na všechny auta, který jedou kolem. Žádný nezastavuje. Nevzdáváme to a stopujem dál. "Tak sakra zastavte někdo!!"rozčiluje se Kája, když už asi tisící auto projede okolo nás pez povšimnutí. "A ještě k tomu se mi chce na záchod!!!" "To je problém?!? Tak si dojdi sem!"řikam a ukazuju na les za náma. "hmmm, asi mi nic jinýho ne zbejvá" a už běží do lesa. "Ale dělej!!!"křičim na jí ještě.
Už je tam asi 5min a pořád se nevrací. Začinam mít strach, snad jí tam nikdo nepřepad. Ale stopuju dál. Ruka už mě skoro bolí od toho věčnýho mávání. Najednou, když už to chci vzdát.....Super úspěch!!!! ňáká oktávka zastavuje. Přijdu k autu, otevřu dveře a koukam. Sedí tam chlap, nebo kluk, asi tak 20let. Hezkej. Moc hezkej. "Tak si nastup. Kampak tu bude???" zeptá se mě. Vysvětlim mu že musim počkat na Káju, že šla na záchod. Řekne že počká a tak čekáme.

Po chvíli Kája pořád nikde. Tak se rozhodnem že jí pudem najít. Vlezem do lesa a voláme"Kájo!!! Kájo!!! Kájo!!!" Žádná odpověď. Tak dem pořád hloub do lesa. A pořád nic.
"Hele to bude nejspíš ona!!!" řekne Petr(tak se mi představil) jak kdyby tu bylo 1000 dalších holek. Nakouknu za keř kam ukazuje, když jí ale vidim začnu se smát. Mam uplnej výtlem. Sedí tam na bobku, stažený kalhoty a vykonává potřebu. Už vim proč jí to tak dlouho trvalo, chtělo se jí na velkou:-) Má na uších mp3 a se zavřenýma očima si pobrukuje Rette mich. Tenhle pohled fakt stojí zato. I Pert se řechtá. Najednou Kája otevře oči. Uvidí nás. Vykulí oči, že je ještě srandovnější a zařve "Kdo to je!!! a co tu vůbec děláte! Vypadněte" Uvědomim si jak jí musí být! Chudák!!! Popadnu Petra, kterej je ňákej zakoukanej. A dem radši napřed k autu. Je mi jí fakt líto, takovej trapas. Ještě před tak hezkym klukem..
Sednem si do auta a za chvíli se k nám připojí Kája. Rudá až na zadku. Začnu jí vysvětlovat že to sme fakt nechtěli. Ale asi to nezabírá. neposlouchá mě. Jenom si potihu žvatlá nadávky na nás. No, dobrý. Aspoň že už jedem domu. I když pozdě.

To vypadá na pořádnou lásku II

29. října 2006 v 18:45 | Kachna
,,TOKIO HOTEL'' no bombish........,,Pane Bože na Nebi!!já snad umřu!!!!!''
čus:-) řeknu....
čaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůů řeknou všichni pohromadě.................Kuba je nějakej smutnej...........
,,Viky.......mohl bych si s tebou promluvit?????????''a já jenom řeknu že ,,JO'' usadíme se do kuchyně na takový židličky a Kuba začne:
,,Víš jak jeli rodiče na Kanáry a jeli letadlem????tak........ '' já se mu vtrhnu do rozhovoru a zeptam se:,,žeto neni pravda??????????že neumřely!!!že se to letadlo s nima nespadlo???'' a už brečim...........kuba jenom přikívne..........já se zhroutim a...........................je ráno....
čus beruško pozdraví mě Georg....něco dělá v kuchyni!!!!!!!!!!!!!!!!!!asi snídani...:-P,,To tu ale voní jenom řeknu.......'' a Georg jenom přikívne hlavou a řekne:,,no!!!!!!aby ne''...........kde sem usla???zeptam se.....Georg jenom odpoví:,,na gauči se mnou proč??'' a já se zhrozim a jen řeknu že jsem polámaná........a Georg se usměje a řekne:,,spíš já mám bejt polámanej ne??????a já jenom se zeptam:,,Proč??? :-):-):-) a Georg odpoví:,,no..já ti to tedabudu vyprávět.....ale ty jez!!'' a dá mi před nos jídlo.......já jenom přikejvnu!!!! a Georg začne vyprávět:,,JAk ses večer zhroutila tak kluci šli do pokojů a na nás zbyl gauč..'' a já se pohodlně už posadim......,, a Tom šel do tvýho pokoje a upe se zhrozil!!!!ty plakáty!!''a zase se usměje..,,ale v tom já usnu zase....................wikyplominte že píšu mocinky malý ffky ale já moc tedka nemam cas

Spolužačka,upírka nebo moje holka VII.

29. října 2006 v 18:43 | Kachna |  Ff- Spolužačka, upírka nebo moje holka
,,Dík!" vrátím se pro ni a už utíkám v jezeru. Když tam příjdu tak tam jaksi nikdo není, ale všechno tam nachystané už je.
,,Ehm Tome si tu?"
,,Jo ale musíš mě najít!"
,,Nědělej si ze mě srandu. Je tu tma já se tmy bojím. Prosím vylez!" to, že se tmy bojí je lež jako vrata, ale on to neví
,,Tak jo. Ale ještě se neotáčej. Můžeš!" ty voe Tom je nějaký romantik nebo co? ,,Já jsem nevěděl jaké máš ráda kytičky tak jsem ti donesl bílé růže!" ty miluju
,,Dí..díky. To by mě ani ve snu nenapadlo, že mně dáš růže!" a ještě k tomu zapálíš svíčky, ale to si jenom domyslím
Sedneme si na deku kde jsou ty svíčky a povídáme si.
,,Nemohla by sis konečně sundat tu masku?"
,,Ještě není ten správný čas. Ale neboj dočkáš se!" Tom si jenom přisedl blíž a naklonil se. Hlavou mně proběhlo ,,Ty vole ovládej se", ale zároveň ,,Nech ho aby dělal co chce"
Já jsem jenom nasucho polkla. Tom si toho všimnul a usmál se
,,Ty se bojíš?"
,,Ne jenom.."
,,Co?"
,,Nic. Dělej co si chtěl!"
,,Tak jo!" a políbí mě. Ale ne tak vášnivě, ale něžně a sladce! Při tom polibku se mně otočil celý svět. Fuj se celá klepu. Ble to se mně nikdy nestalo.
,,Si si jistý, že si chtěl udělat zrovna toto?"
,,Jo! Chtěl bych udělat víc, ale ještě bych něco podělal a ty by ses mně neukázala bez masky a asi bys ani už nepřišla!"
,,Tak to máš naprostou pravdu. Já musím jít! Čeká na mně postýlka!"
,,Fakt musíš?"
,,Jo!"
,,Tak já tě doprovodím, abych věděl kde bydlíš!"
,,NE! Já nechci abys věděl kde bydlím!"
,,Proč nesmím o tobě nic vědět?"
,,Protože!"
,,Si úžasně zvláštní!"
,,A to je dobře?"
,,Jo je! A kdy se zase uvidíme!"
,,Až napíšeš dopis! Pa a dobrou noc!" dám mu ještě polibek na rozloučenou(zase nevím co to do mě vjelo) a jdu. Po cestě přemýšlím o tom co jsem udělala. Ne to udělala Jane. Jak jdu tak ani nevím kam jsem to přišla, ale tu jsem ještě nebyla. Byla tam velká budova a kolem černo. Prostě úžasně. Tak vlezu do té barabizny(jako do té budovy) a tam sedí Tom
,,Co tu děláš?" ptá se mě
,,Já jsem zabloudila!"
,,Ty máš oblečení jako Jane.." příjde ke mně ,,Voníš jako Jane. Máš v ruce masku Jane..Ali? Ty si Jane?"
Konec 7.části
(lol)

Andělská píseň

29. října 2006 v 18:39 | Kachna
Jen smutné písně anděla
znějí z temné věže.
Slzy mi stékají po tvářích a z hrdla mi vycházejí slova… tichá, lehká jako vánek, ale každý kdo jim porozumí, tak jeho duše se bude trápit se mnou. Zpívám píseň beze slov….Píseň padlého anděla.

Uvězněn a zatracen
že by zradil? - Kdeže!
Ty to nechápeš…nemůžeš to pochopit, příliš jsi zalepen svojí bolestí a pocitem křivdy…. Já jsem ti chtěla jenom pomoct… Tak proč to nechápeš??? Všechno skončilo…
Za zločin, který nespáchal
trest si teď odpyká.
Pykám….ANO… Ale měl by pykat on ne já ,lásko, ale to ty nevidíš…Jsi přeci zaslepen bratrskou láskou…

Za lásku, co rozdával...
lidé najdou si viníka.
Dala jsem ti své srdce a ty jsi ho pošlapal… A přitom jsi sliboval… Kde jsou tvé činy??? Zbabělče… Nikdy už nebudu milovat…Už nechci…

Křídla jsou zbytečná
okno střeží mříž.
Zamkla jsem si duši… Tu jedinou jsem ještě nikomu nedala… Slyšíš tu píseň andělskou??? Nedá ti spát… Dokud budu žít… Tvá duše je černá…Černá jako nejtemnější stín…

Láska je nevděčná
a andělé na obtíž.
Nikdy jsem tě neměla milovat… Ale bylo to krásné, co říkáš??? Byla jsem tvůj anděl…Ano…Tak jsi mi říkával…Anděli… A pak??? Odhodil jsi mě…Jako loutku bez citů… Kvůli němu, ale on LHAL, miláčku, LHAL!!!
Naděje nezbývá
všude je temnota
Jsem bezcitná… Všechny city jsem zničila, stejně jako ty jsi zničil mě… Už se to nedá vrátit… Ale já se pomstím…

anděla zbývá
a v srdci je prázdnota.
Tam kde bylo mé srdce, je díra… To ty jsi mi ho vyrval… Mohlo to dopadnout líp… Kdybys mi věřil… Já ti nikdy nelhala… Můžeš to samé říct o něm???

Střež si proto anděla,
ale nevězni ho násilím.
Ach, proč jsi mě opustil??? Ten pocit samoty mě skličuje… Já ti nechtěla ublížit… Ale musela jsem… To on mě donutil…

Lidská zloba, i když možná nechtěla,
-------ZRADILA-------
a z anděla zbyl jen stín.
Už nejsem jako dřív… Nejsem tvůj anděl… Slyšíš tu píseň??? Jsem tvá noční můra… Slyšíš můj smích??? Není radostný… Je v něm bolest…
(SISSI) Tohle je možná trochu divní začátek, ale ona to bude tak trochu divná FF-ka…

Neznám ale poznám XXXI.

29. října 2006 v 18:32 | Kachna
Karin,to nám nemůžeš udělat´´volá na mě katka,já ale už nevnímám
___________________________________________________________________________________________________________________
,,Slečno Kolázsková´´volá na mě někdo....Pomalu otvírám oči
,,Kde-kde to sem´´koktám
,,Na pohotovosti´´odpoví mi mladá slečna..Otevřu dveře a vidím,jak ležím v nějaké posteli a moji pravou ruku,mám obvázanou
,,Co se stalo?´´zeptám se
,,No jelikož se znáte s Billem Kaulitzem,tak Vás napadli jeho fanynky a´´povídá
,,Jo to všecko vím,dál´´skočím jí do toho
,,No dál,omdlela ste nejspíš ze stresu a že ste viděla krev no a taky,že ste jí celkem dost ztatila,ale nebylo to až tak vážný.No přijela sem dodávka a vběhl sem pan Kaulitz a vše vysvětlil,pak sem si Vás už převzali´´říká
,,Aha´´zakroutím hlavou
,,A ví ještě někdo,že tu jsem´´ptám se a modlím se,aby to nevěděl táta
,,No musíme dát někomu vedět,nějaký osobě nad 18let´´říká
,,Co vaše maminka?´´ptá se...Při slově maminka,mi naskočila husí kůže...Neviděla sem jí od svých 10let,což znamená 5let...
,,Tu nem¨ám´´řeknu zpětně
,,Aha,tak někdo další?´´ptá se..Táta ne,táta to nesmí vedět
,,Jo,Vanda´´řeknu...Sestřička jde volat Vandě a ta je tady za 10minut
,,Karin,co se stalo?´´přiběhne zamnou...Příjde k ní doktor a vše jí vysvětluje¨,po chvíli ke mně příjde
,,Si v pohodě?´´zeptá se...Jen s¨labě zakroutím h¨lavou a Vanda mě obejme...Rozbrečím se
,,To bude zase dobrý´´utěšuje mě
,,Jo?´´ptám se
,,Hele tátovi o tom neřeknem co ty nato?dozveděl by se,že máš něco s tou star a nebylo by to moc dobrý´´řekne..Jen zakejvu...
,,Už můžu jít domů?´´zeptám se
,,Jo´´řekne
,,Tak fajn,kolik je?´´zeptám se a slezu z postele.....Otevřu tašku,co mi museli přivezt a vyndám malovátka,znova se jdu namalovat
,,9´´odpoví Vanda
,,Tepřiv?´´divím se
,,Jo,chceš jít ještě do školy?´´
,,Nojasně,to si nenechám ujít´´řeknu a hodím škleb
,,Fakn,já na tebe budu čekat v autě´´řekne a odchází..Do 10minut sem hotová...
,,Sem v tý nemocnici nějak často´´řeknu si pro sebe a loučím se a jdu...Vyjdu před nemocnici
,,Kde můžé tak být asi Bill?´´ptám se sama sebe..Nastoupím do auta jedem
,,Hiphip hurá´´zaraduju se ironicky,když dojedem před gympl
,,No tak zlom vaz a dávej na sebe poor,víš že se nemám strasovat´´řekne Vanda
,,Jojo´´řeknu a zavírám dveře od auta...Ještějí zamávám a už jdu směr škola...
Vejdu do školy a pádím do učebny biologie,ta mě ták nebaví,ještě máme takovou divnou učitelku...Zaklepu
,,Dále´´ozve se...
,,Dobrý den paní učitelko,já se chci omluvit že sem přišla pozdě,ale zrovna dneska ráno mě napadli jedny fanynky a já skončila v nemocnici´´řeknu
,,A naše nová celebrita,tak už tě napadli i fanynky jo?to je ale výmluva dne´´zasměje se,ale spíš chrochtala!já sem říkala,že je ta úča nějaká divná...Nekomentuju to a jdu k lavici,kačka tu není,jakto?
,,Povězte nám slečno Kolázsková,v čem tak vynikáte,že Vás napadli fanynky´´začne do mě ta blbá úča rejpat
,,No...Vlastnějá v ničem nevynikám,ale můj přítel je dost slavnej a oni to hold neunestli´´řeknu a ledově se na ní podívám
,,A kdopak je ten Váš přítel?Brad Pitt?´´řekne a usměje se
,,No vlastně to ne,ale je to Bill Kaulitz,ale to vy znát nemůžete,to poslouchaj jen mladí lidé´´řeknu jí a usměv vrátím
,,Aha,tak Blil Kaulitz´´
,,Ne Bill´´zařvu na ní!!Už mě sere
,,Nebuďte na mě drzá ano?příjdete pozdě,lžete a ještě si dovolujete´´žačne na mě křičet
,,Já nelžu´´řeknu s normálním hlasem
,,Tak ona prý nelže!!Tak žáci,kdo jí viděl v nějakým známým časopisů,jak je tam vyfocená s tím svým Billem´´zeptá se třídy...Třída se jen na sebe podívá a postupně začínají všichni zvedat ruce.......Mirka si pilníkuje nehty,takže má jinou zábavu.....Učitelka se rozhlídne,vyvalí bulvy
,,No tak abychom se zase začli věnovat biologii´´pípne a zasedá za katedru
,,Koho pak si vyzkoušíme?dneska je 14.ůdubna a 14 je....a to je náhoda Kolázsková´´řekne a usměje se na mě...Jen pěním,vemu studenskej průkaz a jdu k tabuli....
,,Sednou 5´´prohlásí,když sem odpověděla na jednu otázku špatně
,,Ale..´´protestuju
,,Sednou´´vyjede na mě
,,Tak si trhni´´řeknu krapet nahlas,ale asi to neslyšela......
Konči biologie a jdem do jiný třídy.....Zandám knížku do batohu,nandavám baťoh a jdu směr fuč
,,Karin,karin´´volají na mě holky
,,Teď ne,nemám čas´´řeknu a letím ze školy na vzduch..Tam si sednu na lavičku a pozoruju....Pak zjistím,že na pravo odemě sedí někdo a ten někdo je Bill...Pomalu a hlavně potichu jdu za něj....Když stojím hned u něm,tak řeknu
,,Kohopak tu máme´´čekám odpověď,ale on nic:-/
,,Slyším´´řeknu..Nic...Pak zjistím,že má v uších sluchátka a poslouchá..Dohrála písnička a to znamená 5sekund ticha...Přikreju mu oči,mýma rukama...Lekl se a okamžitě sundal sluchátka
,,Kdo jsi?´´spustil německy....Políbila sem ho na krku,cítila sem,že je nesvůj a má husí kůži..Tak sem se zasmála
,,Karin´´vykřikl a ruce se mu pustila...Přetočil se a usmál se jak andílek
,,Karin´´řekl znova
,,Sem to já no´´říkám
,,Já sem měl takovej strach´´řekne a táhne mě k sobě....
,,Bille,co to děláš?´´ječím radostí,když mě chytl okolo pasu a snaží se přetáhnout na lavičku...Pomalu spadnu na lavičku....Lehnu si mu na klín
,,Říkali mi,že je to vážný´´spustí Bill asi po ¨5minutech ticha
,,Oni rádi přeháněj´´řeknu mu
,,Sem myslel,že tě ztratím´´řekne mi a pohladí po vlasech
,,A kde je zbytek?´´ptám se
,,Na Policii,kvůli té holce,kvůli výslechu´´řekne
,,Aha a víš něco o té holce?´´´ptá se mi
,,Jo j¨menuje se Milena Hulešová a bydlí tady v Plzni´´řekne mi
,,Hm´´odpovím
Bill utrhen kousek trávy a přejíždí mi s ní po obličeji
,,To je povzbuzující,když pomyslím,že ráno zde na to vykonával pes svojí potřebu´´řeknu a směju se....Bill mi dá na pusu prst a já rázem utichnu
,,Nás nic nerozdělí´´řekne mi a kouká se mi do očí a já jemu..Sem jak v tranzu,má krásný oči,nikdy sem si toho tolik nevšimla
,,Máš krásný oči´´vyjjede ze mě..bill se usměje a políbí mě...Když mě přestane líbat otevřu oči a usměju se
,,Zavolej Tomovi ať nemají strach´´řeknu mu a vstávám
,,A kam mi jdem?´´ptá se Bill
,,¨Třeba k nám´´řeknu...Chytnem se za ruce a ťapáme...Bill zavolal Tomovi,ať tam potom taky příjdou,že sem v pohodě..Katka výskala radostí..Já sem se jen smála.....
,,Já sem tak šťastná´´prohlásím,když dotelefonoval...Bill mě obejme kolem pasu
,,Já taky´´řekne mi....Teď se nám určitě motá stejná myšlenka v hlavě,jak to bude dál???Zítra jedou pryč a kdy je já zas uvidím
,,Bille,jak to..´´ani nedokončím
,,Nevím´´řekne...No nic.....

pokračování příště

Obal na MP3

29. října 2006 v 16:46 | Kachna |  Foto

bilder deiner stars und sternchen kostenloses bilder voting

Počítač,klávesnice,náhodný klik a vše je jinak XXVII.

28. října 2006 v 17:04 | Kachna
……mu levačkou jak jsem tak lezla HO náhodou přimáčkla……….no nikam jinam jsme líst nemohla…..leze mi hlavou…….no tak aspoň to má pro mě jeden plus………ujistila jsme se že je to vážně kluk!!!...............:-D………
,,tak to jsme jako opravdu neměla v úmyslu!!...to sry!....."…..začnu nějak se mu rychle omlouvat………..no tak je tma…..tak jak mám vědět kde je …….
,,t-to je v po-ho……"…..odpowí mi se syčenim……..no jo no …..to muselo asik bolet………:-D…..no už se stalo………………..
………….já mezitím co Bill syší bolestí,lezu na druhou stranu……….Tom zatím……….zatim furt stál…………až do tý doby,že ho Kikina …..newim co mu udělala,ale letěl na mě…………..
,,néé Kiki co děláš!!!..."………ale bylo pozdě…….Tom ležel na mě………..no spíš mi spadl na zadek…to by mi tak newadilo kdyby se mi nevyhrnula sukně a Tomovo dredy jsme cejtila na zadku……….ještě že na mě nespad uplně……se opřel rukama o zem…….tak mě tim zachránil,……….já se mezitim ihned otočila a ohrnula si sukni………ale to někdo zase do někoho strčil……tak na mě už slít Tom celym tělem……..
,,eh-h-……..nemůžu d-dejcha-at!!.....zved-ni se!!......."…..snažim se ze sebe dostat…….ale jak se začne zvedat,tak mi trochu víc přimáčkne kozy……….
,,áááááááááááuuu……..ááá sakra!!......moje kozy!!....."……začnu řvát……a to už se můžou potrhat smíchy všichni………..ještě k tomu sjem žvejkala v hubě Tomovo dredy!!........fůůj!.........
,,no Tome……..ale dělej…….už necu žvejka ty tvoje dredy!!.....":………….a strčim do něj,ale moc ho neodstrčim….. nejde to……….
,,co-o??? ty mi žvejkáš dredy??......okamžitě toho nech!!...."……začne mi nadávat že je žvejkám……
,,a já za to můžu??:……"
,,ne nemůžeš ale nech toho!!......"……a konečo se zvedne ze mě……..ležim na podlaze….natáhnu nohy………ale přes mý nohy zakopne Bill…………a letí do zdi………
,,kdo to zase je??..........ááááááááááá…"……..a najednou se rozsvítí světlo……….
,,jéééé světlooooo!!!......"….zaraduje se Kiki………..jo světlo bylo…………ale Bill si dal asik pořádně hlavou o zeď……….páš se válel na zemi bez vědomí………
………Kiki hned k němu poleze………jí to jako první docvakne………páš Tom a já na něj koukáme a čekáme že se zvedne a kecne jak jsme se lekli………ale vono nic….¨…Bill leží dál …………
,,Týnko! Tome!!...no tak proberte se!!světlo svítí,ale Bill je mimo!!.......přineste vodu!!......"…..začínáme se vzpamatovávat s Tomem a letíne do kuchyně pro dva hrnečky a naberem do nich studenou vodu…………..Kikča nám poroučí jak záchranářka!!:-D…………
,,táák už jsme tady……"…..řekne jí zadejchaně Tom………..
,,no tak na co čekáte??vylejte mu to na hlavu!!....."…..popohání nás……ale já čumim jak z jedle spadlá a nic nedělám…………tak mi ten hrnec vytrhne z ruky a vyleje to Billovi na xicht………a Tom hned za ní………a koukne na ní,jestli to udělal správně………..:-D….
,,jo super Tome………tákle se to dělá….kapiš to??...."…..a koukne na mě……Kikča
……..za tři sekundy se probere konečo Bill…….
,,hej co děláte??...........to snad nejsem ještě mokrej z venka???...."……řekne naštvaně………..
,,takže už jseš v poho?....."….zeptám se…………….
,,no jasně…….jsem trochu víc narazil do zdi……vlastně jsme před tim zakop…….."……já jen kouknu na zem očima……..
,,no to jedno……….hlevně že jsme našel světlo……"…….a to už se zase začnem smát……..
,,Tome?? ty máš rozsekej ret??....."…………….zeptám se překvapivě………..
,,jau…….a jo!!...jsem už na to zapomněl………to mám z toho jak jsem letěl na tebe………a to protože mě někdo strčil………….žééé Kiki???..........."……..zeptá se jí …..Kiki se na něj usměje jako andílek a nabídne mu první pomoc…………..:-D…….no možná druhou……:-D…….
,,jé tak to jsem jako nechtěla aby sis něco udělal,……..neceš to ňák ošetřit??........"…..zeptá se ho………….
,,no víš že by to nebylo špatný??...."……rychle odpoví……….a usměje se………
,,no tak poď ale do koupelny,tam mám všecko co budu potřebovat………….."………zvedne se a vejde do koupely………když už nejni Kikina vidět,tak Tom začne skákat a mávat na Billa jak se těší!!..........:-D……….
KONEC 27.DÍLU
Tynka………….:)

neznám ale poznám XXVIII.

28. října 2006 v 17:03 | Kachna
Zdá se mi nějakej krásnej sen...Ležím na pláži a všude okolo mě pobíhají polonahý krásní chlapy a nosí mi koktejly až pod nos!
CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
,,Co je?´´zabručím a probouzím se,já nechci do školy
,,Jakej vůl,mě může vzbudit?¨¨nadívám a hledám mobil....Někdo mi volá,jelikož nemám čočky,tak na to nevidím,ale je tepřiv 6ráno
,,Teď si mě nepřej´´zakleju toho budiče snů
,,No,co chcete?´¨´představím se velmi mile
,,¨Karin,si to ty?´´spustí na mě do telefonu někdo německy
,,Jo,co se stalo?´´ptám se a z telefonu sem poznala hlas Toma..Radsi bych Billa,ale co
,,No vlastně,jen že jak to bude dneska?máme totiž problém´´řekne
,,Jakej´´sednu si postel
,,No...´´začíná Tom
,,dej mi jí´´kříčí někdo na Toma
,,Teď sní mluvím já´´nadává Tom
,,Dělej´´vytrhne Bill Tomovi telefon
,,Karin´´začne Bill
,,Co se stalo?´´ptám se
,,Problém,všichni ví,že sme tady a ví o tobě a Katce´´řekne
,,A?´´
,,No,hele radši nevycházej ven´´začne Bill..Vstanu s postele a jdu k oknu...
,,Bille?´´začnu
,,No?´´
,,Oni ví,kde bydlím´´říkám a koukám na velmi povzbuzující obrázky nakreselné před naším domem
,,Právě´´řekne
,,Já chci být u tebe´´říkám a začínám se bát
,,Nevím jak to udělat,jedině že přijedem dodávkou,ale Katka tam už musí být´´říká mi
,,Fajn,do půl hoďkly přijeď te´´říkám
,,Karin?´´
,,Ano?´´
,,Miluju tě´´řekne a pokládá mobil
Okamžitě zavolám Katce a ta se zděsí,domluví s mámou,že dneska bude psát u mě a řekla že do 10minut tam je....Šla sem do koupelny a čistila si zuby...Najednou slyším hlasy..Kouknu z okna a tam jsou nějaký holky a čekají tam...Umeju se,namaluju a otevřu okno
,,Helke´´zařve nějaká holka
,,Co tu děláte?´´zařvu ne ně
,,Co by?chcem vidět,jak vypadá Billovo holka´´zaječí nějaká bloncka
,,Tak mě vidíte,tak čau´´řeknu
,,Nechápu jak si tě mohl vybrat,já sem hezčí´´říká jedna...A pak najednou sem se naštěstí přikrčila,protože mi do koupelny vlítlo vejce
,,Ste zdraví´´křičím na ně..A další!!!Bombardují okno vajčkama
,,Krávy´´zaječím a zavírám okno...Jdu se oblíct.vemu na sebe tmavý džíny a proužkací růžovobílí triko....Pak ještě hodím na sebe červenou mikinu a jdu otevřít katce,viděla sem jí totiž jak se blíží
,,Dělej´´řvu na ní a ona utíká,aby neschytala vejce v tlamě
,,Co tobylo?´´lapá po dechu a háže školní baťoh na zem
,,Nevím´´pokrčím rameny
,,A co teď?´´ptá se Katka a jde do kuchyně
,,Za 20minut má přijet Bill´´říkám a kousám do jablka
,,Fajn´´řekne mi...Dřepíme tam 20minut a slyšíme troubení
,,To budou oni´´vyskočím,vemu na záda tašku a jdu se obout
Opatrně otevřem dveře a vidíme,jak všichni sou nalepený na dveřích,tak sem využila příležitosti a zamkla a šli sme...Holky si nás všimli a šli na nás
,,Hej nechte nás´´křičí na ně Katka,když se k nám přibližují
,,Ne´´odsekne jí někdo
,,Hele to není sranda´´říkám jím
,,Já Billa miluju,trápím se kvůli němu,miluju ho víc než-li svůj život,tak mi ho nemůže vzít nějaká hnědovlasá nádhera´´říká jedna holka a ukázala mi svoje předloktí...měla tam vyrité Bill!!!Jen sem ohnula pusu a řekla fůj
,,Chce zažít,jaká to je bolest,chceš vedět jak se cítím,když čtu,že ste spolu´´vyhrožuje mi
,,Co mi chceš tak udělat,´´říkám jí..Chytla mi ruku a další dvě holky mě chytly abych se nehnula...
,,Katko´´panikařím..Katka se obklopená dlašíma holkama
,,Bille´´začínám křičet,ale ani on to nemá jednoduchý,okolo auta je spousty fanynek
,,Copak bojíš se?´´říká mi a směje se
,,Teď poznáš jaký je to,když citím já tu bolest,že ste šťastný´´řekne a vytáhne žiletku
,,Ne?co chceš dělat´´snažím se vyprostit,ale nejde to,ty obryně mě drží....
,,Chci abys citíla bolest´´řekne a chytne mi ruku
,,Nebo mi slib,že Billa necháš na pokoji´´ńavrhne možnist
,,Já Billa miluju´´namítnu
,,To já taky´´řekne mi
,,Nech mě´´žadoním....Přejíždí tupou stranou žiletky po moují ruce
,,Necháš Billa na pokoji´´ptá se
,,To nejde,když on mě miluje´´řeknu
,,Špatná odpověď´´řekne mi a přejede mi ostrou stranou po ruce
,,AUUUUU´´vykřiknu bolestí a rozpláču se
,,Bolí?to je dobře´´směje se
,,Nech mě prosím´´žadoním....Vidím jak mi z ruky stéká pramínek krve
,,Odejdeš od něj´´říká...Vím,že když řeknu ne,udělá to znova,ale já od něj neodejdu
,,Bille´´šeptám po tichu....
,,Co?neslyším´´říká mi
,,Říkám,že od něj nikdy neodejdu´´vykřiknu...
,,Auuuuuuuuuuuuuuu´´ječím snad co nejvíc to jde.....To už krev kapá na zem
,,Bille,Bille,Bille,´´melu pořád dokola...Jem i nějak špatně...Točí se mi hlava...Koukám do země
,,To ti to nestačí?´´začne ta holka
,,Takhle mě nepřesvědčíš abych od něj odešla,já ho miluju´´šeptám
,,Tuto tě snad poučí´´říká a už se natahuje,že mě znova řízne.měla sem halvu dole a zavřený oči...Už sem neměla ani sílu je otevřít....Už sem cítila žiletku na svojí ruce,ale hned byla pryč...Koukla sem nahoru a tam přímo protui mě stál Bill...Vedle něj byl Hans a držel tu holku..Ta se vztekala
,,Karin´´vykřikne Bill,když vidí,že klečím a mám kolem sebe krev
,,Bille´´šeptnu...
,,Karin,co ti je?´´přibě¨hne ke mně Bill
,,Karin´´vykřikne Katka
,,Bille, co jes ní?´´ptá se Katka Billa...Pořád klečím a koukám do země...Pak spadnu na zem
,,Ne Karin ne´´řekne Bill a veme mě do náruče
,,Bille,mě je špatně´´zašeptám
,,Karin,to bude v pořádku,veř mi´´hladí mě Bill v náruči
,,No tak dělějte něco´´křičí Bill na všechny strany
,,Bille´´šeptnu
,,Ano Karin,zachvíli to bude v pořádku uvidíš´´říká mi Bill...Najednou nad sebou vidím jak se naklonila Katka a padali jí slzy..Pak sem viděla Toma,jak se na mě koukal ustaraně...Koukla sem na Billa a měl slzy v očích....
,,Karin´´řekla Katka a pohladila mě
,,Budeš zase ok´´řekne mi Tom a usměje se
,,Bille´´tahám do za mikinu
,,No?´´řekne
,,Miluju Vás a halvně tebe´´vydám zposledních sil,pak zavírám oči
,,Ne,karin neusínej´´křičí Bill a přitáhne si mě k sobě.....Cítím,jak jeho slzy stékají po mě tváři..Usměju se
,,Miluju tě´´pošeptám mu do ucha a upadám do spánku
,,Karin´´křičí všichi
,,Karin,to nám nemůžeš udělat´´volá na mě katka,já ale už nevnímám

pokračování příště

(peťule)

To vypadá na pořádnou lásku...

28. října 2006 v 17:02 | Kachna
Hej!!!!pojď ven!!!!!řve na mě brácha.....já asi nepůjdu řeknu mu...........bolí mě hlava!!ještě dodam!!!!!!!!!ale já myslel že chceš seznámit s klukama!!!řekne! já jenom odseknu že už ani ne...........a vypadni!!já se musimučit na gymplátko!!!!!!!!!a ty víš žer tam jdu už za týýýýýýýýýýýden!!jako twins!!!!!!pamatuješ???a jo!!!vzpomene si brácha!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!ale tomíšek..no nic já mizim ven!!!čus...



U mě v mysli:
rovnice....to nepude!!!!!!!!!!!!!!!!!jakej...... co je? odpovim do founu..
brácha:taky tě zdravim!!
já:co je??
brácha:no..jenom jestli chceš do baráku kluky..voni je pořád honěj fanynky!!!!!!
a já: si kuř!!kdy příjdou??
brácha:nevim..asi za chvíli příjdem!!Tom se na tebe opravdu těší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
já: hele!!já se du zase učit ju??tak zatim!! a típnu to!

na posteli:.Thčka budou bydlet u nás doma!!to je hukooooot!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!ty woe.....já přemejšlenim usnu!!probudí mě jenom zvonek!!!jdu dolu a za dveřma stojí.........


pokráčko v dalšim dííííííííííííííle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!hele lidičky pište do komentářů jestli mám psát další díly!!!!díky:-))a taky pište jestli se vám to líbí!!!
kiwi!!

Tátova práce II.

28. října 2006 v 17:01 | Kachna
Zaváhala jsem. Přece jen jsem tak ňák tušila co je Tom zač. Něco mi říkalo, ať to nedělám, že přece všude píšou jakej je to sukničkář. Ale moje druhé Já mi zase řikalo, že jsou to jen novinářský kecy..
,,Jo, poď!" řekla jsem nakonec.
Došli jsme na plac. (pozn.autora:jestli jsem to v minulym díle zapomněla říct tak se omlouvám-odehrává se to v jednom baru;) ) Tom mě chytil za boky, já jeho za krkem (klasicky =) ) ale nejvíc sem se snažila aby mezi náma byla co největší mezera. Tom se snažil o pravej opak.. Začal si mě přitahovat stále blíž a blíž. Cíila jsem jeho horké dlaně jak sjíždí z mých boků stále níž. Ruce už jsem měla úplně napnutý.
Pak jsem to už nevydržela- Tom vyhrál a přitiskl si mě k sobě. Ruce měl už definitivně tam, kde chtěl. Podívala jsem se do jeho čokoládových očí a začla panikařit. Nechtěla jsem se s nim začít líbat! Teď rozhodně ne- znám ho sotva půl hodiny! Ale taky jsem ho chtěla trochu pozlobit-mno jo to bych nebyla já. =) Asi po půl minutě se ke mně začal Tom naklánět. ,Tak jo. Jak chceš, Tomíku.'
Když už se začal pomalu dotýkat mých rtů, přejela jsem jazykem po jeho rtech a řekla:
,,Takhle jednoduchý to mít nebudeš, zlato." Potom jsem se jen vytrhla z Tomova objetí, otočila se a mířila z5 k našemu stolu.
Bill, Georg i Gusta na mě jen nevěřícně civěli. Přišla jsem tam ve stejnou chvíli jako táta.
,,Tak odchází se. Hej Tome zavři pusu, když se něčemu divíš, a pojď!!!"
Když jsme došli před bus, táta řek:
,,Takže se domluvte jak budete sedět už tady. Protože ten bus není dělanej na to abyste se ňák changeovali (prohazovali) vevnitř. Takže kdo bude na zadní dvojsedačce??"
,Já a Hann!!!" vykřikl pohotově Tom.
,,Ehm..zapomeň na to Tome, bohužel tě znám. Takže kdo??" řekl nejistě táta. =)
Ticho.
,,No takže do půlnoci tady stát nebudem-uděláme to rychlíc."
Bylo na něm vidět, že už je značně unavenej a už by rád vyjel. Nejblíž stál Bill-zatáh ho a strčil do busu. Potom Gustu, Georga a Toma. Já nastoupila a hned za mnou táta. Vešla jsem do busu. Aproti uprostřed seděl Gustav s Georgem a před nima byly dvě dvojsedačky rozdělený uličkou. Na jedný seděl Tom a na druhý Bill. Nevim proč neseděli spolu- Tom si jistě myslel, že to byla předehra a teď si sednu k němu s pokračovánim. To jsem ale neměla vůbec v úmyslu. Nevěděla jsem, kam že si mám, sakra, sednout!!! V tom do mě táta vrazil se slovy: ,,Tak už si někam sedni, Hann!"
Spadla jsem na sedačku vedle Billa a táta si sednul na sedačku před Toma.
,,Juj promiň. Jsem do tebe vrazila. Omlouvám se." vykoktala jsem ze sebe na Billa.
,,Ne to je v pohodě."
Asi po čtvrt hodině jsem usnula. Když jsem se vzbudila, měla jsem hlavu opřenou o Billa. Rychle jsem jí zvedla a podívala jsem se na něj- ale on spal. Byl tak roztomilej.. Nemohla jsem usnout, proto jsem se rozhodla. Že si z batohu vyndám mp3-ku. Po dlouhym hrabošení jsem jí konečně našla.
Opřela jsem se, podívala na Billa a…strašně jsem se lekla!!
(křach)