Listopad 2006

neznám ale poznám XXXII

26. listopadu 2006 v 20:14 | Kachna
,Já prasknu´´skřehotal Tom..Jen sme se mu smáli
,,Dobře ti tak´´řekla sem mu

Po půl hodině mlčení a koukání na telku(no nevím co z toho měli kluci,když tomu nerozumněli) se Katka zvedla
,,co je?´´zeptám se a kouknu na ní
,,Já se nudím´´řekne a protáhne se
,,Jak to bude vůbec zítra?´´ptá se Tom a natáhne ruce ke Kátě
,,Nevím´´pronesu
,,Půjdeš na ten konkurs?´´ptá se Katka
,,Půjdu mno..ptala se se i táty a ten řekl,že začne o to m přemýšlet,až to vyhraju´´řeknu a pokrčím rameny
,,Ty tam Kačí taky jdeš,´´ptá se Bill
,,No nevím,asi ne´´řekne
,,Jo de tam´´rohodnu za ní a usměju se
,,Fakt,´´rozzáří se
,,No fakt´´řeknu
,,Hej co ta ruka?´´ptá se Tom
,,V poho...mám to obvázaný,sice to pálí a občas táhne,ale jinak to ujde´´řeknu
,,To je fajn´´řekne Tom
,,Jdu na záchod´´řekne Tom a vstává...Sedím vedle Billa a koukáme se na sebe...Pak kouknu na Katku,kouká na mě jak na blba,ale pka
,,Tome počkej´´zakřičí a utíká za ním..Jen se s Billem smějem
,,Karin,hele musíš ten konkurs vyhrát!!!Já jinak nevím kdy bych měl možnost tě vidět víš!´´řekne a kouká na zem
,,Vím,ale mě to neříkej,já to už vyhratý mám,ale co táta´´řeknu
,,To se musí nějak udělat......´´řekne a vstává
,,Kam jdeš,´´ptám se
,,Nevím,nejspíš se projít´´řekne,oblíkne si mikinu a bundu a odchází...Nahrnou se mi slzy do očí a sedím na gauči...Pak tam příjde do pokoje Kačka a Tom
,,Co je,´´ptá se Tom
,,Kde je Bill?´´ptá se por změnu katka
,,Šel ven´´řeknu
,,Já jdu za ním si s ním promluvit´´řekne Katka,pohladí mě a vyběhne ven
,,To bude v pohodě´´řeken Tom a posadí se vedle mě a pohladí po zádech..Zvednu hlavu a kouknu mu do očí...Sou stejné jak Billovo,je težké se ovládnout,když sou si tak podobný..Koukám na Toma a on na mě....Najednou cítím Tomovo ruce na mých zádech jak mě tlačí k němu...Skousnu spodní ret a vím,že když ho políbím,tak to bude moje největší chyba v životě,ale oni sou si tak podobný!!!
,,Tome´´pronesu velmi potichu
,,Vím že to chceš a já taky´´řekne mi...Povahu mají jinou,Bill je takovej nežnej a hodnej natož Tom,tomu jde fakt jen o sex....Klidně i s bráchovou holkou
,,Tak se nebraň´´´řekne mi a chytne bradu a přitáhne m¨ě k sobě..zavřu oči a políbím mu rty..Okamžitě se mi dostane odpověď a on mi zasune jazyk do pusy..Jak má ten piercing,tak je to takové divně.....Líbáme se spolu a on mě chytne do náruče a jde semnou do mého pokoje....Mám v hlavě úplně prázdno,neuvědomuju si následky,jen vím,že to strašně chci
,,Chceš to?´´ptá se Tom,když mě položil dopostele
,,Chci to Bille´´řeknu mu a líbám ho....Cítím jak ztuhnul,když sem řekla Bille....Ale pokračoval.Sundal mi triko a podprsenku...Za chvíli sme byli oba nahý a leželi sme na sobě....Tom mě líbal na krku...A já sem si představila Billa...Pak sem si v tu chvíli uvědomila,o dělám,ale už je pozdě..Tuto už je taky nevěra,takže se z toho nevykroutím....Bille promiň.......Pak sem se s Tomem vyspala...Když sme skončili,svalil se na postel vedle mě a slavně se usmíval...Mě se nahrnuli slzy do očí
,,Co je?´´ptá se mě
,,Byla to chyba´¨´řeknu a utírám si slzy do kapesníku
,,Holka,jen si nemys¨li,že v tom chci pokračovat..Byl to úlet a toť vše....Nikdo se to nedozví..Já mám Katku rád a Bill je můj brácha.takže bych nesnes kdyby to veděli a myslím,že u tebe je to to samý....´´řekne a začne se oblíkat
,,Takže to nikomu neřekneš,´´ptám se
,,Ne!a ty taky nesmíš´´řekne a koukne se na mě
,,Neboj´´řeknu
Za 10minut sme byli oblečený a scházeli dolů...Měla sem takovej divnej pocit,jako že není něco v pořádku,že se něco pokazilo...
sedla sem na gauč a za chvíli přišel Bill a Katkou a byli taky zamlklý..
,,Stalo se něco?´´ptám se,když vidím ty jejich xsichty
,,Ne,vše v poho..vy ste taky nějaký divný´´zeptá se Bill a koukne se na mě
,,Ne-e tady je všechno v pořádku´´řeknu dosti nejistým hlasem
,,Přesně..Karin si tady pobulila,tak se jí musel utešovat a pak tady celou dobu seděla jak pecka´´řeken ATom a usměje se..Taky se falešně usměju
,,Jdu do pokoje´´řeknu a jdu si lehnout
,,Co jíje´´slyším jak se ptá Katka
,,Nevím,fakt nevím´´´říká Tom
Padnu do postele.Příjde za mnou Bill
,,Vše ok?´´ptá se
,,Jojo´´pronesu
,,Pořád chceš abych jela s tebou do toho německa,´´ptám se
,,Jo chci´´řekne..
,,Co ti je?si nějaká divná´´zeptá se a koukne na mě ustarane
,,ale sem nejaká smutná´´řeknu
,,Nic se nestalo?´´ptá se
,,Nic´´zalžu..Bill vstal a odešel..Lehla sem do postele a měla sem pořád divnej pocit..Že není něco v pořádku,že se někde něco pokazilo...
,,Do prdele´´pronesu a oakmžitě vstanu
,,My sme neměli ochranu´´pronesu potichu a zpanikařím
,,Co teď?´´přemýšlím

pokračování píště
(peťule)
já se omlouvám,že se tak dlouho nepsala,ale naši byli u moře a já sem byla vyšoupnuta jinam,a tam nebyl net..Tak sry

Gothic Bill

26. listopadu 2006 v 19:56 | Kachna |  Bill (Foto)

Na můj svátek ve Francii (25.11)

26. listopadu 2006 v 19:56 | Kachna |  Foto

Svoboda!A konečně s Tomem! VIII.

26. listopadu 2006 v 19:20 | Kachna |  Ff- Svoboda! A konečně s Tomem!
Už bylo docela pozdě a já sem byla unavená.Řekla jsem klukům že už nejspíš půjdu.Vstala jsem a šla zaplatit to pití,aniž by o tom kluci vědeli jsem jim zaplatila i to jejich.No řeknu že sem platila docela dosti ale to už je jedno.Byl to můj první den s klukama a byla jsem ráda že jsem s něma mohla být.Radši jsem si vzala taxíka jinak bych dom určitě nedošla.Za 1:bych se asi bála takhle pozdě jít tím parkem a za 2:už jsem skoro spala.Taxík mi tedy zastavil a už jsem jela konečně domů.Jen co jsem si krásně sedla ten řidič se mě zeptal jestli bych mu nemohla dát dva autogramy pro jeho dcery.Jana s Lindou vás uplně zbožnujou a byly by moc rády kdybych jim donesl ten podpis.Jejich velkej sen je aby si s váma mohli alespoň potřást rukou.Byla jsem moc ráda.Samozřejmně že vám ty podpisy dám a pozdravujte dcery.Řidič mi ještě dal na nej číslo že kdybych prej někam potřebovala hodit tak že mám zavolat a hnedka pro mě dojede.Jenom jsem se tedy podepsala a už jsme stály před mým domem.Jak já jsem se těšila do postýlky to si neumíte představit.Zaplatila jsem,poděkovala za odvoz a už si to štrádovala domů.Jenom jsem odemkla,šla se převléct,umyla se a zalehla do postele.Ráno jsem se probudila v dosti blbé náladě.Ani nevím proč tohle se mi nikdy nestalo,pač jsem nepila alkohol ale jenom red bully.Bylo krásného slunečného dne a já měla naplánováno že se pujdu kouknout do města na nějaké hadříky.Mě se moc nechtělo ale představa že budu nakupovat mě ihned vyhnala z postele.Provedla jsem ranní hygienu a oblékla se do sportovního oblečení.Trošku volnější džýny a uplé tričko nikdy neuškodí.Moc jsem se nemalovala jen jsem si dala řasenku a tužku.Na oči jsem narazila brýle a na hlavu ještě kšiltovku(nechtěla jsem aby mě takhle po ránu někdo poznal)a mohlo se vyrazit.Jo ještě nesmím zapomenout na peníze,jinak bych si udělala dosti velkej trapas.Já si toho totiž vždycky tolik vyberu že mi na to nestačej ani 3 tašky.Dneska jsem se chtěla projít aby mi ten čerstvej vzduch udělal aspon trošku dobře.Šla jsem zase tím parkem ale tentokrát jsem se nebála bylo totiž světlo.Asi tak po 15 minutách jsem stála na kreji velkého města.Moc jsem se nerozmýšlela a vlezla jsem do značkových věcí.V Kenvelu sem vyhrabala takové volné džýny,asi 10 triček,tak 2 riflové sukně,3 plátený sukně(černou s potiskama,černou s malou lebkou ve předu a velkou na zadku a tmavě zelenou)a 2 pásky.Všechno jsem si vyzkoušela a protože se mi to všechno líbilo tak jsem to vzala k pokladně a zaplatila.Další oblečení už nepotřebuju tak stačí jenom zajít do obuvy a mám to vše u krku.Nejdříve jsem šla do Nike,tam sem si koupila fakt pěkný boty a pak do Daichmana a tam sem potřebovala společenské boty.Do oka mi padli černé balerínky s malou černou mašlí a červený střevíce(pač někdy na předávání cen chodím v plesových šatech a někdy v čem se mi zrovna chce).Vyšla jsem z obchodu a…
(Kika)

Svoboda!A konečně s Tomem! VII.

26. listopadu 2006 v 19:19 | Kachna |  Ff- Svoboda! A konečně s Tomem!
Přemýšlela jsem nad tím jestli jí to mám říct a nebo ne.Co kdyby to řekla někomu z kapely nebo nedej bože tisku a ti by pak ze mě udělali fetačku nebo ještě něco horšího.Ale tu představu jsem ihned zahnala tohle by přece moje nejlepší kamarádka nikdy neudělala.Jak jsem tak přemýšlela ani jsem si nevšimla že zrovna kavárkou zní nějakej moc krásnej ploužák a kluci(teda jenom Tom s Billem)mě prosili o tanec.Jak viděli že nevnímám se na sebe tak divně koukly(pač se mě ptali asi tak 3x)a zeptali se co mi je.Ale to už jsem slyšela a hnedka jsem se jim omluvila.Bohužel jsem neslyšela otázku tak jsem se musela znovu zeptat co po mě chtěli.Oba na mě vystřelili tu samou otázku,ale jak jsem viděla že se tam skoro perou jenom o to aby si mohli se mnou zatancovat jsem radši odpovědela že si s něma nezatancuju dokud se normálně nedohodnou.Jenže jsem netušila že jim to bude tak dlouho trvat a mezitím písnička už dávno zkončila a žačali hrát další ploužák.Nakonec se domluvili tak že si první zatancuju s Billem protože jsem řekla že se mi více líbí Tom.Nic jsem proti tomu neměla,aspon že si budu moct pak zatancovat s Tomem teda jestli ten zájem neztratí.Tanec s Billem proběhl moc pěkně a šli jsme si sednout zpět na naše místa.Myslela jsem si že tedka zahrajou nějakou rychlou písničku ale tohle mě zaskočilo.Tom mezitím co já jsem tančila s Billem,zašel za djejem a prej speciálně pro mě nechal zahrát můj nejoblíbenější ploužák.Nejspíše to všechno znal z rozhovorů.Neměla bych tam toho tolik o sobě říkat.Tímhle mě uplně dojal.Kdybych neznala jeho povahu tak bych si myslela že je to nějakej romantik ale do něj má až moc daleko.Šli jsme tedy na taneční parket,Tom mě chytil kolem pasu což jsem byla překvapená ale jeho ruce mu pomalinku klouzali dolů na zadek.Zezačátku se mi to líbilo ale protože jsem v tom chování stejná ke klukům jako on k holkám sem mu ty ruce dala zase zpet.Vím o něm že je velkej záletník tak proto se k němu budu chovat nepřístupne.Celou dobu mám totiž v plánu tu jeho hnusnou povahu změnit v romantika.Což vůbec nevím jestli se mi povede a nejdřív bych se měla zmenit sama.Ale co si řeknu že udělám tak to prostě udělám i kdybych měla proti tomu bojovat zuby,nechty.Ploužáček zkončil a my si šli zase sednout.Byla jsem moc žíznivá tak jsem se musela hnedka napít,jinak bych to tam asi nevydržela a zkolabovala(já jsem totiž ten typ,když moje tělo něco potřebuje a nedostane to tak ihned zkolabuje).Tyhle zdravotní problémy mi začali když jsem byla asi 2 měsíce doma se zápalem plyc,vůbec jsem nechtěla přijímat potravu ani tekutiny.Tehdy jsem vážila 57 kg(to jsem byla tlouštík)ale díky zápalu jsem zhubla 8 kg ale to jsem byla zase moc hubená.Tedka se moje váha pohybuje mezi 50 a 48 kg.Tyhle problémy se prý nedají vyléčit,jednou se to zlepší a pak zase zhorší.Snažím to všechno dodržet abych zase nemusela být v nemocnici.Jednou když jsme měli koncert jsem blbla no prostě dělala ptákoviny.Když už jsme měli jít na podium zničeho nic jsem omdlela.Nikdo nevědel co mi je tak mě jen proplesky a mysleli si že se proberu,ale skutečnost byla jiná.Vůbec jsem nedýchala tak rychle zavolali sanitku a museli mě odvézt do nemocnice.Koncert se kvůli mé blbosti musel odložit na hodně dlouhou dobu.V Kolínské nemocnici jsem byla asi 3 týdny dokud jsem nezačala pravidelně jíst a pít.A právě proto hodně piju ale zase středně jím.Nechci se vrátit do doby kdy jsem byla tlouštíkem.
(Kika)

Berlín, Berlín 67

26. listopadu 2006 v 18:36 | Kachna |  Ff- Berlín, Berlín
"Chápeš to?.. Volali mi, že nás dva zvou do pořadu! Mazec."diví se Tom. Něco sem z toho rozhovoru pochytila. "Vážně? No.. a co si jim řek?"zeptám se. "Je to na příští týden, to tu už nebudeš."odpoví. "Hm, to je jedno, stejně, nebudu poslouchat, jag do mě všichni hučej a všem vysvětlovat tu známou historku. Akorát to všichni budou mlžit a začnou o nás pomluvy a drby.." začnu se do toho docela zamotávat. "Ticho! Víš co by za to jiná holka dala? A ty v tom vidíš to nejhorší."řekne. "Dyť já sem štěstím bez sebe, ale je to pravda, na tom nic neni, já sem s tim smířená."usměju se. "Ale, až tu zase budeš, no, tak... prostě budeš s náma, myslim, že tě taky budou zvát, když budou vědět o tvý přítomnosti tady."začnem diskutovat.
"Kdy se asi tak vrátí Bill?"zeptám se. "Jó, tak to bude nadlouho.. je na tohle hroznej.. a esli ho zdržej fanyny. Prostě asi večer."řekne. "Tak to máme spousty volnýho času."mrknu. Rozzářej se mu oči. Kejvne. Sme doma:-) ..... Pani Kaulitzová sedí v obejváku a prohlíží si fotky. Jdeme za ní. Sednu si do křesla. "Viky, koukni na ně."usměje se a podá mi hromádku fotek. "Ááá, mini Tom... počkej, kdo je kdo?"zeptám se. Tom si sedne na opěradlo a ukazuje prstem.
"A tady je Tom, vidíš, jak pláče? To se vztekal.."říká máma a Tom se začne smát. "Mamii, nepřeháněj... "ušklebí se. "Nepřeháněj? To bylo po tom, jak ho Bill zamknul na záchodě."řekne vážně a já chytám výgeb. Pár fotek s Gustavem a Georgem..a moje skleslá nálada si neodpustí myšlenky typu: jakože k nim nikdy nebudu patřit a proč si to Tom myslí, oni jsou čtyři a já sem jednoho z nich holka a neznamená to, že budu furt s nima! I když by se mi to dost líbilo...akdsůasjdlsdf... Zase se zamejšlim..Dost! Upadá to do deprese!
Zvednu se. Chytnu Toma za ruku a táhnu ho do pokoje. "Co zase blbneš?"uculí se. V normálním případě by tu byla nuda, ale jelikož je to s TH, stačí mi na Toma čumět a je to jako fatamorgána:-) Tom furt řeší ten dnešní telefonát. "A co by si jim odpovídala... prostě pravdu? Jak to s náma bylo? A co kdyby sme každej řek něco jinýho?"ptá se furt dokola. "Já nevim, řekla bych, co bych chtěla, prostě..žádný keci."snad ho umlčim. "Hm."hlásne zamyšleně. Bouchli dveře. Tom mrkne z okna. "Máma je venku.. dělá něco s květináčema."sleduje jí. Oba se na sebe podíváme. Jo, přesně, stejný myšlenky...víme, co budeme teď, spolu, dělat......
Vyběhli sme do kuchyně a z mrazáku vytáhli "kyblík" zmrzliny. "Hej, ta bude nasraná..."mrkne Tom. Řikala totiž, ať si to necháme po večeři. Pozdě:-) Tom na to rovnou vzal naběračku.. "Nechceš to ukrást rovnou celý?"navrhnu. "Máš pravdu."řekne, zahodí naběračku, veme dvě lžíce - už menší:-)
Zalezem do pokoje. Pustíme bednu, sednem..ehm lehnem na postel a žerem a žerem:-)
Zaklonim hlavu: "To je labůžo!!!Tohle je nejlepší relax."hlásnu. "Moje slova."plácne Tom a nabere si ohromnou nádrž a nacpe to do pusy. Začnu se smát. "Čokoládová s vanilkovou."řeknu. "Na to bych nepřišel."rejpne Tom. "U nás tagový polárkáče nedělaj.."zastesknu. "Tak taky vaše zaostalá země.."zase rejpne. "Helé.."zazlobim se a urazim schválně. "Notak."omluví se a otře mi zmrzlinu na nos. "Mongole!"zařvu.
Do pokoje vběhne máma: "Tome, můžeš mi říct, proč se v kuchyni válí.."začne se zlobit..když si všimne našeho kyblíku zrmzky... - "Aha, tak proto."dodá, v ruce drží tu naběračku, co chtěl původně Tom vzít. Uculim se, průser?... Ona se směje! "Ok, ok, tentokrát ti to Tome odpustim... Viky..."naznačí, že můj nos není v pořádku. Rychle si ho otřu a Tom se začne smát. "Já už tu nebudu... samej trapas!"začnu se vztekat. Mám nepřijatej hovor.. Natasha? .. já teda nevim mno, brala bych to s ní za uzavřenou kapitolu, radči... uvidíme.. "Myslíš, že se zlobí?"začnu hrotit. Tom kroutí vočima. "Bojíš se snad?"zeptá se. "Ne."zalžu. Usměje se. "Mobil.."zařvu. Ale čí? á Tomův. "To je Bill."hlásne, než to zvedne.

Berlín, Berlín 66

26. listopadu 2006 v 18:35 | Kachna |  Ff- Berlín, Berlín
Kejvnu
Andreas furt ukazuje Tomovi ňáký časopisy.. a novinky...ani nevim o čem.. sedim jag kořen u stolu a aby se náhodou neřeklo, přinesl mi Andreas pití. Tom si všimne mojí nudy. "Hele, tohle auto, bude jednou moje."zamyslí se. Nechápavě se na něj podívám. "Nedovedu si tě představit za volantem."řeknu a mkrnu na něj. "Proč?"nechápe. "Rozsekal bys všechno..co by šlo.. když už, kup si ňákou rachotinu...protože tohle auto by ti dlouho nevydrželo."řeknu vážně a Andreas se mu posmívá. "A máš to."hlásne. "To teda, jednou sem se to učil..."řekne a zamyslí se. "A jak to dopadlo?"zeptám se. "Máš blbý otázky."odsekne a začnu se smát. Mrknu po stole a vidim "Stopařův průvodce po galaxii??".."Ty máš stopařova průvodce?"zajásám. "Noo, proč? Chceš si to snad pustit?"zeptá se Andreas. "Jojojojjo! Miluju to..větší kravinu neznám, je to boží."usměju se. "To sem neviděl."řekne Tom. "Ani nechtěj.."odsekne Andreas. Mě je to fuk. Pustila sem si to..a nechala je, ať se třeba ukoušou. Totálně nepochopitelnej film:-) jak můžou takový kraviny někoho napadnout? Směju se a kluci se smějou mě..
"Pudem?"mrkne Tom. "Hm.."řeknu smutně, eště tak půl hodinky do konce. "Tak zejtra doražte... uděláme ti Viky rozlučku."usměje se Andreas. "Já se sem ale vrátim."řeknu vážně. "To neni rozlučka navždy... :-) jenom, než se vrátíš."řekne, ha už je na mý straně.
Vyjdem ven. Zakopnu na schodech. Tom se začne řehtat a já se rozhlížim, esli to někdo neviděl. Zase začíná poprchávat. Nandám si kapucu. "Hele, eskymo."hlásne Tom. Strčim do něj. "Jakto, že tu prostě nikdo neni?"zeptám se. "Vesnice."odsekne Tom. "Aha...ou."řeknu, ale.. najednou se na rohu srazíme (hlavně očima) s Nicky. "Čau."řekne mega rychle a jde dál. "Počkej."zavolám. Tom udělá krok dozadu. Zastaví se, a to dost pomalu, konečně se otočí. Mlčí, mno já vlastně taky. Tom přešlápne. Nadechnu se. Kouká mi do očí..je vidět, že sebrala odvahu: "Nic mi prosim tě nevysvětluj."řekne, docela důležitě. Zarazí mě to. "Nic?"zeptám se a nechápu. "Nechci to slyšet."řekne a já vim, že to slyšet chce.. "Omlouvám se."řeknu. Svraští čelo. Musela poznat, že mě to mrzí. Kouknu na Toma, má zas ten svuj nafoukanej výraz. Co říct? Začít to tu řešit..neni ok, nepobrala by to. Stojí a její výraz už je lepší. Najednou mi všechno dojde, všechno tady. Vedle Tom..a naproti.. ta holka, ke který cejtim to samý jako k Andy, doma.. doma? co je doma? A Bill, myslim na všechny, mám je v jednom balíku..a nevim, jag je roztřídit. Pokrčim ramena, otočim se a jdu. Zajdu za roh a jakobych se schovala, už na mě nevidí, teď už můžu. Rozbrečim se. Nemůžu se před Tomem chovat jag citlivka. .. vlastně proč? Proč se před nim přetvařovat? Chytne mě za ruku. "Copak?"usměje se a utře mi slzu. "Já už nemůžu."řeknu s nadechnutím. "Já tě mám rád, moc, všichni tě máme rádi. Dej jí čas. Všechno nemůže bejt tak dokonalý, jak si přeješ."řekne, má pravdu. Kejvnu rozumem. "Furt brečim, je to trapný."zašeptám. Zakroutí hlavou. "Já mám bejt nejšťastnější na světě."řeknu. "Ty nás nezneužíváš... nebo, já nevim, jak to říct."zamotá se do toho a já mu vlepim pusu. Držim se ho jag klíště a drtim ho k sobě. Tomovi zvoní mobil.

Berlín, Berlín 65

26. listopadu 2006 v 18:34 | Kachna |  Ff- Berlín, Berlín
Ukážu mu ruce, aby mi pomoh vstát a on mi podá jenom jeden prst. Plácnu ho přes ruce. "Hm, to se radči zvednu sama."zašklebim se.
"Máma je tu."rozzáří se Tom a běží jim ven naproti. Veme jí tašky a peláší si to do kuchyně. "Co bude k jídlu?"zeptá se. "Taky tě zdravim."odpoví máma. "Asi těstoviny."dodá. "Mňam."vypadne ze mě. Ježiš, de táta, bojim se ho..mám na něj hold smůlu mno.
"Nechcete s něčim pomoct?"zeptám se taky konečně. "Děkuju, nepotřebuju."usměje se. "To né, furt tu jim a spim, tak vám pomůžu.."nabídnu se. Přirozeně, doma bych od tohohle zdrhala, ale mno, ehm pani Kaulitzová se nedá odmítnout:-)
Usmála se a už to jelo..heh..
"Ty si hrozně milá.. furt to nechápu.. přijít k mý mámě a pomáhat jí. Prostě sladký."usměje se Tom, je milej, že by něco potřeboval?:-) Uculim se, ale vzpomenu si na Nicky. Zprávu by si mohla přečíst ne? Ok, du na to. "Budeš jí psát?"zeptá se Tom a sedne si ke mě na postel. "Jojo, musim, nevim co jinak."odpovim.. "Ahoj, snad tě neotravuju, jenom, moc dobře víš, že sem s Tomem š´tastná, s Billem jsme kamarádi, moc dobrý, máme to za sebou, tagže už nic jinýho než kamarádství mezi náma nehrozí. Bill tě miluje. Neodvracej se od nás. Ničí mě to, chci tě zpátky!" napíšu, Tom mi číhá přes rameno a kejve. "Ok?"zeptám se. "Pošli to."odpoví. Nadechnu se a ok, zpráva odeslána. Rychle jí smažu, abych si to nemusela číst.
Chvilku sem se s nim dohadovala, co to vlastně znamená, když je něco stručně. Snažila sem se mu vysvětlit, že v naší situaci je ta smska stručná a on se mi smál. Prej sem psala smskovej sloh.. nedá si říct.
"Jdeš se najíst, nebo napíšeš další nestručnou smsku?"zeptá se, schválně. "Jdu se najíst a ta smska byla stručná, nech toho."řeknu vážně. "Můžu se tě STRUČNĚ na něco zeptat?"začne buzerovat. "Mlčččččččč, dobře, v normálním případě to neni stručný, ale teď to prostě stručný bylo!!!!!!!"křičim a Tom se směje, fajn, dostal mě.
Přijdem do kuchyně. "Bille, pojď se najíst.."volá máma. Začne mu vyčítat, že chodí jak mrtvola..a protahuje to a protahuje a Bill začíná bejt zase otrávenej. "Mami, nemůžeš ho seřvat stručně?"začne zas Tom. Nikdo nás samo nechápe... "Počkej."zašeptám mu. A zamračim se. "Vynikající."oblizuju se a Tom na mě zírá. Nafukuje se a furt šeptá Billovi něco jako, že se vtírám. Už to přehání, trochu mě to mrzí..ale já si ho taky vychutnám... Hned, jag se Bill najed, jel do city... Chvilku sme si s Tomem a jeho mamkou povídali u stolu. Dala sem si kafe a Tom chtěl jít za Andreasem. Kejvla sem.
Když byl konečně s Andreasem domluvenej, mohli sme se u něj sejít. Nechtěla sem si vzít kšiltovku, pže by sme byli s Tomem fag "kouzelný":-) Nasadila sem masařky..heh. Vzali sme to jag jinak, zadem. Tom mi furt něco vyprávěl..a já sem jen přemejšlela, jag je možný, že nám to klape a že je úžasný, že mi má furt co říct:-) a jestli je to tak i na mý straně:))vtip!
"Chjo, dva dny! Chápeš? Dva dny! a jedu pryč...nevydržim to!"začnu truchlit. "Co budem dělat?..Musíme toho spoustu podniknout."začne Tom plánovat. "Sim tě, dycky nakecáš, co všechno budem dělat, a pak dem stejně za andreasem."buznu do něj... za to dopoledne.
Zašklebí se. "Tak to teda kecáš..myslim, že na to interview nezapomeneš"řekne vážně.

S Ruskejma fans...

26. listopadu 2006 v 12:21 | Kachna |  Foto

Knížka v Češtině

24. listopadu 2006 v 16:51 | Kachna |  Věci s nima
th_obalka_mala
Pro všechny obdivovatele kapely Tokio Hotel připravujeme vydání v Německu velmi oblíbené knihy Tokio Hotel - křič, jak jen dokážeš. Překlad z německého originálu Tokio Hotel - So laut du kannst autorů Michaela Fuchse a Thorstena Schatze.
Kniha vychází v českém jazyce
Tokio Hotel je největším objevem mezi německými kapelami všech dob. Skvělé písně čtyř sexy hochů běží na televizních stanicích VIVA, MTV a hrají se ve všech rádiích. Kapela prodala již stovky tisíc singlů, alb a DVD. Před nedávnem, když si ještě říkali Devilish, se museli Bill, Tom, Gustav a Georg na svých koncertech občas spokojit s deseti nebo i méně návštěvníky... Dnes hrají výhradně v těch největších halách před několika desítkami tisíc nadšených fanoušků, jejichž legendární výkřiky nadšení jsou téměř dvakrát silnější než startující Jumbo Jet! Není tedy žádným překvapením, že tihle čtyři megacool kluci z německého Magdeburku už posbírali ty nejdůležitější hudební ceny. Je to téměř k nevíře a skoro zázrak, že k tomu všemu jim stačil necelý rok!
V této knize je poprvé popsána cesta k jejich neuvěřitelnému úspěchu! V Německu kniha vyšla 2. června 2006 a během dvou měsíců se jí prodalo 85 000 výtisků. Počátkem prosince 2006 přinášíme titul v českém překladu i do našich knihkupectví a českým fanouškům. Přesný termín vydání upřesníme během následujících dní.

Psychotická dvojka V.

24. listopadu 2006 v 16:45 | Kachna |  Ff- Psychotická dvojka
,,Hmmmmm,to je dneska poprvý,hezký probuzení"otevřela jsem očka a rozhlídla se,,Uááááááá zombík!!!"žuch,bum,bác,,Auuuuuuuu!!!"jezuuuuus,tak to nebyl,zombík,ale Bill,kterej spal vedle mě na schodech a jaksi sem ho stáhla s sebou dolů…,,Co blbneš???",,Chceš to fakt vědět???",,Jo!",,No tak sem si myslela že seš zombík",,To sem na tom tak špatně???",,no po pravdě máš dooost rozmazaný stíny a potom ještě přeleželej obličej"ale zbytek sem nedořekla,protože Bill utíkal na do koupelny se upravit :-Dhmmm nějak sem se dopotácela do obejváku a tam byl zbytek naší party a všichni spali:-)v mojí hlavě se rodil šílenej nápad:-Dvšechno jsem už s Billem připravila a akce mohla začít:-)Sedla jsem si k Tomovi a připravila do ruky dort a zakřičela jsem:,,Ufouni útočí!!!"Tom vylítl a skončil obličejem v dortě,Anča,která ležela na pohovce spadla dolů přímo do lavóru s ledovou vodou,Gusťa se hlavou praštil o stůl na kterym byla mísa s rozmíchanejma vajíčkama,která spadla na hlavu Míše a ta když rozmáchla rukama,jak se lekla,praštila Kristýnu do nosu,která se okamžitě zvedla,aby šla do koupelny,ale nevšimla si že sem jí dala na nohy kolečkový brusle,tak se řítila pokojem až to napálila do George,kterej žuchnul zadkem do práskacích kuliček,který začly okamžitě bouchat a Georg začal po pokoji skákat jako naddržená blecha:-Djá jsem se s Billem smála jak datel woody,ale to se všichni zvedli a žačli se ke nám přibližovat,,Tak to schytáte!"řekla Míša a ostatní jenom souhlasně kejvali hlavama.,,Pomooooooooc!!!"zakřičela jsem a utíkala do koupelny a Bill za mnou.Rychle jsme tam vlítli a já zamkla za náma dveře.Ostatní začli bušit na dveře a Bill se s úzkostí zeptal:,,Co budeme dělat???",,No tak jako jediná úniková cesta je že se spláchnem:-D"řekla jsem a žačala jsem se smát.,,Nene,vidíš támhleto okýnko???,,To je moc malý,já hlasuju pro spláchnutí"namítla jsem,,Nekecej dem to aspoň zkusit,narveš se spíš do toho okýnka,než do toho záchodu"odbyl mě Bill a už votvíral to okýnko a soukal se ven,,Njn,tak já lezu:-/"sakraaaaa já se zasekla,,Hahahaha"smál se Bill,,To není vtipný ty psycho,okamžitě mi pomoz!"křikla jsem na něj a on mě chytil za ruce a tahal.,,ÁÁÁÁÁÁÁ!!!"zakřičeli jsme zároveň a já přistála na Billovi,koukali jsme si do očí.Má je hezký,hmmm jako čokoláda,uáááá dostávám na ni chuť,přemejšlim kolik ta čokoláda stojí v Delvitě a jestli mám tolik peněž a Bill se najednou začne přibližovat.Má takovej vtipnej výraz,že se tam najednou začnu smát jak děda bez protézy.Bill na mě čumí jak na mojí babičku na diskotéce a řekne.,,Ty vážně nejseš normální!"a začne se smát se mnou.Nějak se zvednem a přemejšlíme kam pudem,abychom unikli rozzuřenejm psychopatům(pro ty bez mozku je to zbytek naší party).,,Deme do Delvity,pro čokoládu:-)"zavelila jsem,,Proč pro čokoládu???"divil se Bill,,No víš,jak jsem se ti koukala do očí tak jsem dostala chuť na čokoládu."řekla jsem a už mířila do Delvity.Všichni na mě po cestě čuměli jak na godzilu s ušima králíka tak jsem se zeptala Billa,,Nevíš proč na mě všichni tak čuměj???",,No,to bude asi tim že máš ještě od včerejška ty červený tváře a pihy"a začal se smát a já s nim,,Tak tohle mi nevadí!"řekla jsem a hrdě jsem si vyšlapovala pro čokoládku.V obchodě mi prodavačka řekla ať si umeju obličej a já jí jenom řekla:,,Tohle je nová móda v Rusku!"zaplatila jsem a odkráčela:-)Bill šel za mnou a něco řikal,ale já ho moc nevnímala a blaženě jsem jedla čokoládu a nekousala jsem, to víte bublinky.Vždycky jsem Billovi nějak zakejvala hlavou a cucala jsem čokoládku dokud mi neřekl:,,Hmmmm,tobě už ty bublinky vlezly na mozek co!?právě si mi odkejvala,že seš žirafa a že poprvý bylo s králíčkem duracellem …,,Hahahahahaha."tak z tohohle jsem vážně nemohla a sekla jsem sebou na lavičku.Tam jsem se smála asi ještě několik minut,jenže pak jsem spatřila dětský hřiště!!!,,Houpačky!!!"zakřičela jsem a už se k nim hnala.Bill jenom kroutil hlavou a smál se:-)Rozhoupala jsem se a začla sem křičet takový bláboly že mě zaměstnala NASA(to je v americe taková kosmická nevim co prostě nějaká instituce)a že sem teďka raketa a že lítám ke hvězdám ,až sem fakt z tý houpačky vylítla a spadla jsem přímo hubou do toho písku:-/Bill se smál jak retardovanej medvěd a já jenom vyplivávala ten hnusnej písek.Pak jsem se procházeli městem a Bill mi řekl:,,Šílenější holku sem neviděl:-D",,Hmmmm asi už taky nikdy neuvidíš:-Dna mě perverzáka Emila nikdo nemá:-D,,Coooooooože perverzák Emil!?kdes to vzala???",,Moje přezdívka:-)"Bill zase chytnul výtlem:,,Teda s tebou se člověk nenudí:-D",,To víš,ale dej si pozor časem ze mě lidi zešílej tak aby si neskončil v Bohnicích:-),,Hele Tom a Anča!"řekl Bill,voni normálně seděli na lavičce a………………………….
(kejmelka)
Doufám že se vám to líbí pa Kamča:-*

Psychotická dvojka IV.

24. listopadu 2006 v 16:43 | Kachna |  Ff- Psychotická dvojka
Spolu s Ančou se vydáme do místní samky a čapnem nějakej ten alkáč a už si to šinem k pokladně,když nás zastaví taková nepříjemná 100-letá baba,která vypadala jako po skoku z nuseláku:,,Ale,ale děvčata bylo vám už 18???",,Bábi běž domu,ať nezaspíš důchod"řekla jsem a ta babka čuměla jako kdyby jí sebrali protézu.Anča chytla výtlem jak meloun a já jsem ji dotáhla k pokladně,kde už naštěstí nebyly problémyJ
Přišly jsme domu a mamka naštěstí nebyla doma(byla na služebce)JZačly jsme s Ančou vymejšlet za co se převlíknem a nakonec jsme došly k závěru že já pudu housenku a Anča za mouchu tse-tseJVlezla sem si do spacáku a namalovala si pihy na obličej a udělala rudý tvářičky jako má Marfuša a Anča si vzala mega mouší brejle,černý elasťáky z nějakej 80.let a křídla udělala z kartonu a vobalila je igelitkama.Sme teda vypadaly jako že dooooost stylově:-DJeště sme pozvaly kámošky Míšu a Kristýnu,ale prej přídou později…Crrrrrrrrr…..,,Jojo už běžim!"zakřičela jsem a skákala jsem ke schodům:,,Buch,bum,bác,au,sakra!"skutálela jsem se ze schodů,si zkuste sejít schody ve spacáku:-DS námahou jsem se postavila a otevřela dveře:,,Hahahahahahahaha!"to je úlet za dveřma byli kluci,ale ty jejich modely:-DTom šel za kaktus-dredy měl nagelovaný a stály mu po celý hlavě,Bill šel za batmana,Georg za kondom a byl celej potaženej igelitem a Gusťa šel za šmoulu.,,Čemu se tlemíš,víš jakou práci mi to dalo nagelovat!?"řekl Tom,,Si měl šáhnout do zásuvky a bylo by to hned!"odpověděla jsem mu a už jsem se valila(doslova)do obejváku.Zapnula jsem hifinu a domem se rozezněl hlas božského Káji:,,Malá uličnice,včelka Mája máme jí co závidět,výšku z které vidí svět.Všichni se váleli v křečích smíchu po zemi,ale po chvíli sme na to začli tancovat,připadala jsem si jak v domově důchodců:-DTancovala jsem jako nadopovanej ratlík a ještě k tomu ve spacáku:-DPostupně jsme vystřídali CDčka Michala Davida,Míši Tučnýho,Neckáře takže jsme měli diskotéku 70.let hahaha:-DPotom jsem dostala nápad:,,Budeme vyvolávat duchy!"všichni souhlasili jenom dvojčata trochu brblala,ale přehlasovali jsme je.Zhasli jsme světla a sedli jsme si do kroužku a spojili malíčky a začli:,,Vyvoláváme tě,duchu Boženy Němcové,jestli jsi mezi námi dej nám znamení."Najednou se otevřeli dveře a v nich stála postava,všichni začli křičet.Postava rozsvítila a my jsme uviděli ve dveřích kačera donalda.,,Vždyť to je Míša!"začly jsme se s Ančou děsně smát jenom kluci nechápali a byli dost vyděšený.,,Ty vole co blbnete???a co tu tak smrdí!?"zeptala se Míša.,,Víš my jsme zrovna vyvolávali duchy!"řekla jsem,,Fůůůůj Tome ty ses posral!!!zakřičela Anča.Tom zrudnul jako červená karkulka a všichni pomalu chytali výtlem.,,Lidi,já se tu počůrám smíchy,musim na záchod!"řekla jsem a už sem valila do té místnosti osvobození:-DRozsvítila jsem,ale dostala jsem šok na záchodě seděla samara!!!,,Aaaaa,čože,já se dívala na kruh před měsícem!?",,To víš,ve studni se mi utopil kalendář a já nemám kurzy potápění…"okamžitě jsem poznala kámošku Kristýnu:,,Ty woe,víš jakej jsem z tebe dostala šoking!?Hele mám nápad,počkáš tady tak,půl hoďky,malej kanadskej žertík,za chvíli tě prozvonim a ty přijdeš do obejváku jo?",,To víš že jo!"odebrala jsem se z5 do obejváku:,,Hele lidi pojďte se podívat na KRUH!všichni souhlasili a tak jsem pustila DVDčko.Když proběhla scéna s kazetou,nejdřív jsem prozvonila pevnou linku,všichni byli vyděšený a já se musela držet,abych se nesmála a pak jsem prozvonila Krysu(Kristýna).Otevřeli se dveře a vešla naše samarkaJVšichni vypadali jako sněhurky před infarktem.Krysa,všechno pochopila a začala se trhnanym krokem přibližovat k Billovi a chytla ho za ruku.Ten začal ječet jako kdyby ho kousnul do zadku krokodýl a dokonce se pochcal,ale to Krysa už nevydržela a začala se tlemit a já s ní.Všichni na nás čuměli jak na Santu v plavkách,až jim to docvaklo a začali se smát taky.,,Ty woe Bille,vy jste s Tomem dvojka jeden posranej a druhej pochchcanej:-D,,Hele lidi dem něco hrát!"řekl Tom.,,Co takhle flašku!,"navrhl Bill.,,Si spadl z jahody ne!?flaška je trapná se hraje pořád,dem hrát pepíčku pípni!"řekla jsem,ostatní souhlasili,ale bohužel neprošel můj nápad hrát místo s ručníkem s baseballkou:-/No hráli jsme asi půl hoďky a odnesl to rodinej servis,to zase bude zase matinka řádit jako tornádo s průjmem:-/,potom má Anča ještě pořád zalehlý ucho od Billový rány a chudákovi Billovi se zlomil vlas:-DAsi půl hodiny jsem sháněla vteřiňák,abych Billovi ten vlas přilepila,protože bulel jako viktoriiny vodopády:-OBohužel jsem mu slepila pár (nooooo ehm trochu víc)dalších vlasů,ale zatím si toho nevšiml,takže si můžu užívat poslední hodiny životaJ,,AAAAAAAAAAAAAAAA!!!"zakřičel Bill,páč mu na hlavě právě přistál malý nindža Hugo(kocour),který zase trénuje bungeejumping bez lana:-Dzačal běhat po pokoji až zakopl o lentilku a hodil tlamu přímo do misky s pomazánkou,zvedl se a vypadal jak santa claus,a tak honem zamířil do koupelny.Asi nakrmit soby…Vypili jsme toho už hodně a už na nás šla únava:,,Tak dobrou lidi a ráno pozdravujte opici!"řekla jsem a šla jsem nahoru,ale ve spacáku jsem se svalila uprostřed schodů a spala………………….
(kejmelka)
Hele holky pls vyjádřete se jestli z toho mám dělat lovestory ,nebo prostě jenom sranda a nebo lovestory se srandou si vyberte….tak pa Kamča:-*

Neobyčejná rodina III.

24. listopadu 2006 v 16:41 | Kachna |  Ff- Neobyčejná rodina
Nelekejte se…To jenom se jenom přiřítil táta…Ale vůbec by mi nevadilo, kdyby nenápadně najel do toho hloučku uprostřed a nenápadně a čirou náhodou se propracoval až doprostřed, kde by decentně přejel dvojčátkům nohy a čirou náhodou by se mu pod kola připletla celá ta prsatá blondýnka a tu by mohl vzít třeba dvakrát a vůbec bych se nezlobila. Ale to si dosti nenápadně všechno nedokážu představit. A navíc ještě by mohla ta blondýnka mýho tátu zažalovat za to, že se jí z toho ty její silikony vyrazily na zádech.
Mno nic..
"Tatíííííí…Ahooooooooj…" zaječím, čapnu Ota za packu a rozběhnu se sprintem k autu…Po chvíli mi dojde, že mě Oto akorát tak zdržuje, proto ho pustím a on se chudák vyválí v louži…No ale aspoň tak dneska dodržel pitný režim.
poznámka pro ty co chudáka Ota právě litují…nelitujte ho aspoň má zaručeno, že mu neodejdou játra na dehydrataci… :-D Už jsem přišla na to k čemu bych tu blondýnku přirovnala, kdyby se jí ty kozy fakt vyrazily na zádech…K velbloudovi…No vidíte? Už zase kecám mimo…Omlouvám se…Už se to nestane…Možná…
"Ahoooooj crvčkůůůů…" zakřičí táta a vykloní se z okýnka do půli těla, aby mě mohl obejmout…
"Nevadí ti, že se tvůj kamarád topí?" zeptá se mě Oskar a mě to přeci jenom nedá a otočím se.
"Oto? Nechceš pomoct?"
"Glo glo glo." zní odpověď.
"Tak prý ne, před chvíli okolo něj projel Titanic a hodil mu záchraný kruh."
"Aha…Ahoj mladý muži.." zareaguje táta,. když se Oto konečně vyplaví.
"D-Dobrý den."
"Tak si nasedněte, kam chceš odvézt ty?"
"Mno…Já bydlím v té samé ulici jako vy." odpoví Oto a totálně tátovi zmáčí sedačku.
"Aha…Tak vyřiď rodičům ať se zítra večer staví, že pořádáme takovou menší seznamovací párty se sousedy. A ty přijď taky, aby tam Ema nebyla sama."
"Děkuji pane Šindelář." poděkuje vychovaně Oto.
"Polák…Oskar Polák…" ozve se táta a nasadí výraz Bonda…Jamese Bonda…:-D
"A-Ale.." snaží se namítnout Oto..
"Já ti to potom někdy vysvětlím mi to máme komplikovanější…" usměju se na Ota a ten opravdu ztichne.
Já to mám v rodině taky komplikovaný…Táta je strašnej mazák a vždycky něco vyvede nebo sežere bombošku a ukáže prstem na mě a máma mu to věří…A pak si to u mě žehlí zvýšeným kapesným…:-D Ale já jsem neoblomná a tvrdě mu vracím jeho údery, třeba sním jogurt a kelímek místo do koše v noci propašuju k němu za noční stolek..A teď si to představte, když na to máma jednou za čtrnáct dní příjde…tam ta hora kelímků a táta se tváří zmateně, ale já se umím tvářit ještě zmateněji… Hups…není to opět poznámka pod čarou??? Milost…Prosím…Já se polepším…Ano ano slibuju…na smrt mýho dědy…No to je fakt ten už je mrtvej, tak na smrt mýho druhého dědy…Aha já vlastně žádného druhého nemám…No to je fuk… :c(
"Cvrčku.." řekne najednou Oto a začne se strašně smát…
"Co je?"
"Proč cvrčku?" zeptá se mě, ale táta mě předběhne s odpovědí.
"Protože cvrček je taky malej a není vidět, ale je pořád slyšet." to už se tam řežou oba dva, že mám občas nutkání podržet tátovi volant jak to s náma smýká sem tam, podle toho na jakou stranu se táta nakloní aby popadl dech..
"No a jakou máš přezdívku ty?" zautočím.
"To je fuk."
"Ne není…Jakou?"
"To je jedno…"
"Dělej…"
"No když to je trapný a dostal jsem jí jenom kvůli jednomu plesu…"
"Dělej.."
"No…"
"Makej…"
"Mokasín.."
"Cože???" vyvalíme s tátou nastejno oči a začnem se tlemit až se celý auto otřásá.
"Já vám říkal, že to je trapný…"
"Už jsme tady mládeži…" zastaví táta před naším barákem..
"Tak zatím Oto a nezapomeň na to pozvání…" řekne Oskar Otovi.
"Jasně a nashle, ahoj Cvrčku."
"Páčko trepko."
"Mokasíne…"
"To je fuk holínko…"
"Ten kluk se mi nelíbí…" řekne táta a jde si udělat kafe.
"Proč?"
"Všimla jsi si jeho mikiny?"
"Jo a co s ní?"
"Tak přesně takovou jsem si dneska ve městě chtěl koupit taky, ale neměli na mě už velikost…Proto se mi nelíbí… "
"Vati!!!… Du bist aber Lümmel…"
Vy kdo jste se nenarodili v Německu nebo tento jazyk neovládáte, tak to znamená v překladu " Tati…ty jsi ale mamlas…" tak jsem ráda, že jsme si rozuměli a hurá zase zpátky do děje…
"Ich weiß…Aber… Es ist alles eins…" (Já vím…ale…No je to jedno…)
"Jééé…tatí udělej mi taky kafe…díky…rozpustný s…"
"Já vím vím…S málo mlíkem a bez cukru…"
"Přesně díky." hejknu a jdu se vykoupat, protože mám totálně špinavý nohy od bahna jak pršelo…To víte ty díry…
"Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra, poznám to i bez…"
"Emo nééééééé…." ozve se po pár vteřinkách Oskarovo zoufalé téměř vlčí zavití.
"Tak jooo…" Zakřičím nazpátek a spustím…
"Jenom bílou orchidééééééj…"
"Já tě…" ozve se z kuchyně a následuje silné dupání po schodech z čehož jsem vydedukovala, že to není dobře a nacpala jsem se do toho velkého koše na špinavý prádlo, máte ho určo taky…Naštěstí tam kromě mých kalhot ještě nic nebylo.
Buch
bác
třísk
plesk
bum
bum
bum
bum
bum
bum
bum
třísk
au
auvajs (asi mezipatro)
bum
bum
bum
(protože tato pasáž by zabrala minimálně ještě dvě stránky zkrátím to…)
bum
plesk
bum
bum
bum
KONEC…
"EEEEE…Auvajsky…Kde mám ruku??? Jo pod zadkem…Druhá ruka tu je taky, třetí ruku jsem nechal v mezipatře, počkat třetí ruku??? Jo aha to byla noha a hlavu mám někde v kosmu podle toho jak se mi motá. Kde mám Pikačua??? Můj Pikačuuuu…Jo tady jsi hochu, jsem tě nemohl najít." podívá se Oskar do trenek.
"Tatíííí jsi celej???" zaječím na něj, protože evidentně zapomněl na jeden schod a hapal.
"Jo jsem skoro…Není v mezipatře nějaká moje součást??"
"Ne…není…Proč? chybí ti něco?"
"Už ne…" hlesne zkontroluje Pikačua a odloudá se zpátky do kuchyně…
"Hm…mno nevadí…"
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::.U VEČEŘE.:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Děvčata, mi s tatínkem pro vás máme malé překvápko…" řekne mám u stolu mamka, a mi se okamžitě s Katkou přestanem ládovat špagetami a posloucháme…
"Koupili jsme vám něco co už jste obě dlouho chtěli, ale mi jsme se k tomu pořád neměli…" doplní mamku táta.
"PES!!!" zakřičím a začnu okolo rodičovstva obskakovat.
"Jo je to pes a je Border kolie (do budoucnosti se rasa mého psa stala terčem posměchu hlavně Tomovi…Prý bordel kolie…tsss)"
"A kde je…kde je…" dorážím pořád až se táta zvedne a přivede krásnou, sice už dvouletou fenku…
"Viděla jsem jí dneska v útulku a tak jsem se rozhodla, je cvičená…a jmenuje se Bella."
"Bello…" řeknu a ona ke mně přiskotačí celá šťastná, že vidí Nového človíčka…
"PES???" podiví se Katka a štítivě zvedne nosánek.
"No co je ty jsi taky vždycky chtěla psa…" setřu jí jak špinavou podlahu.
"Jenže tím jsem myslela čivavu nebo yorkshira…"
"Jenže to není pes to je spíš plyšák do kabelky…"
"No vždyť o to tady jde…Já chtěla plyšáka do kabelky…"
"Tak když se ti nelíbí tak bude moje.." vypláznu na ní jazyk jako malej fakan.
"Klidně…Tsss…" nafoukne se a odejde ven.
"Mami??? Já půjdu s Bellou na procházku máme na ní vodítko???"
"Jo jo…ale ona ho nepotřebuje, ona opravdu poslouchá…" ujišťuje mě mamík..
"Dobře…" řeknu vyběhnu nahoru do pokojíku tam na sebe hodím zvonáče a mikinu a utíkám zase dolů, kde už sedí u dveří Bella a vrtí ocasem div si prdel neukroutí…
"Bello pojď…"
"Ty bláááho ty fakt jdeš???" kdyby jste viděli jak se na mě koukla, jako kdybych byla mentálně narušená…
"Já jsem normální fakt??? No nekoukej na mě tak…Vážně…No dobře tak občas mi to šibe, ale to asi každýmu ne?? Tak kam půjdem??? Nikam moc daleko ne já to tu neznám…"
"Hihihi…o.k….yes…" ozve s křoví nedaleko nás a mě to nedá a probudí se ve mně uchylácké choutky…
"Pšššt Bello…" pošeptám Belle a jdu se mrknout…Představte si on tam Tom s nějakou holkou…No to mě nezajímá…
"Pojď jdeme pryč…" pošeptám Belle a už..už vykračuju, když si všimnu, že ta holka má MŮJ svetr a to se nepletu, protože ten mi pletla mamka… Takže to musí být…Katka…A z druhý strany toho křoví stojí…Bill a šmíruje taky…
Tak mě tak napadlo…Mohli by si založit šmírácký klub… Tohle není poznámka pod čarou…no dobře tak je to poznámka pod čarou… no a co? Tak to přestaňte číst jestli se vám to nelíbí…mě jsou sympatický…:-D Aspoň mám pocit, že si s váma povídáma…
"Bello jdeme…"šeptnu a vrátím se asi 5 metrů a znova to otočím..
"Tjadadý…To je, ale krááááásný večer, že Belluško???" říkám hoodně nahlas a vracím se k místu činu.
Měli jste to vidět…křoví se tvářilo jako obyčejný křoví, Tom se snažil schovat za jedinou větev, Katka dělal, že hledá kontaktní čočku, jenom Bilovi to nedošlo a tvářil se jako biskup na hambatej obrázek…Jéééé teď mě tak napadlo...Víte, jak se dají určit z deseti chlapů tři blbci? No přece náhodným výběrem!
"Je co vy tu tak po hromadě?" řeknu německy a pro Katku v zápětí i česky.
"Já tady dělám pomlázku…" vypadne z Toma i když po Velikonocích už je týden.
"Já jsem šla…eh…šla…hm…šla jsem hledat houby…" řekne Katka a utrhne prašivku, kterou předtím někdo snad i rozkousal.
"Bille?" optám se ho, protože je pořád přikrčenej za tím křovím a nic nedělá…
"BILLE???" zakřičím.
"No co? to oni se tady mrouskali já šel jenom okolo…" vypadne z něj a Tom zrudne a Katka se tváří zmateně…ach ta jazyková bariera.
"Jen tak dál děti…" řeknu a odejdu, ale po deseti metrech se vrátím a zrovna jsem svědkem toho jak Tom peskuje Billa…
"Jo a Katko…Ten svetr mi neznič…" řeknu pouze a jdu směr domov…
"Hahahahaha…" tlemí se Oto v lavici, když mu převyprávím večerní orgie v křovíčku.
"No tak…No tak…Nevyrušujte…" okřikne nás dneska už po páté profesorka na dějepis…
"No vážne…A Bill tam jenom stál…"
"Něco jsem vám řekla slečno Šindeleichová…"
"Šindelářová.." opravím jí automatcky, protože jí činí moje značné potíže.
"Počkej a co je tedy mezi Tomem a tvojí ségrou?"
"Já nevím…Vždyť si ani nerozumí…Teda…Pokud Tom neumí anglicky…"
"Mno to nevím… a jak pokračuje její studium jazyků???" Jo celkem rychle ona má na jazyky hlavu, ale jako umí zatím jenom základy…Taky za pár dní nechtěj zázraky…"
"Vy dva toho nenecháte…takže slečno Šindeleirová jďěte do vedlejší první třídy, zaklepete tam a řekněte že si vás tam mají nechat po celý dnešní den na trest…"
"Proboha co to tady v Německu máte za moresy??? To v Česku nikdy nebylo…" podivím se, ale tak teda jdu mno, mezitím na mě Oto vrhá lítostivé obličeje…
"Brej den… " vtrhnu tam bez zaklepání…
"Paní profesorka Bücková mě sem poslala na trest…Je to první třída, že?"
"Dalšího???" podiví se takovej celkem mladej profesor a mě je hned jasný, že protože je tak mladej ,tak s ním pěkně vymetaj…
"Tak se posaďte támhle vedle pana Toma…"
"Ahoj." zahaleká na mě….Oh ne…to si snad děláte srandu….Tom Kaulitz…
"No…nazdar…" zní moje odpověď a dosednu na židli...Celých pět minut se mi daří úspěšně ignorovat Tomovi hlody a otázky na mojí maličkost, ale nakonec to nevydržím…
"Ty jsi asi úplnej magor, ne? Já myslela, že ti už došlo, že nemám sebemenší zájem se s tebou bavit…Koukej si to už uvědomit…Ty hnusná hromado slepičího trusu…"
"Ups…" dodám ještě do ticha, když si uvědomím, že tato třída je výhradně ženská, teda když nepočítám toho buzíka v růžový košili co sedí před katedrou a celou dobu slintá nad profesorem, a všichni na mě koukají jako na marťana jak jsem si mohla dovolit přirovnat Toma…toho slavného Toma Kaulitze k hromadě slepičince…
"Mohla by jste se uklidnit slečno…eh…slečno…" snaží se rozpomenout prófa.
"Šindelářová…"
"Tak tedy se uklidněte slečno Schindelarova…"
"No pořád lepší než Šindeleirová…" hlesnu jenom a položím hlavu na desku lavice a usínám…
Probůh kde to jsem…
"Tome co tu děláš a proč jedeme v autě…"
"Vydrž miláčku už tam budem…Arry připoutej se…" hejken na mě a na někohoh dozadu Tom a mám sto chutí se po něm vrhnout za toho miláčka, ale pak mě ohromí strašná bolest v břiše a když se na něj kouknu, tak zjistím hroznou věc…Stala se ze mě velryba…Nebo ne??? Já jsem těhotná….Bože…
"Tome…Co se to děje???"
"Rodíš miláčku…A já musím řídit i když jsem na to moc malej.." odpoví mi a pak pochopím, že nemyslel malej věkově, ale vzrůstově…on byl lilipután…Seděl na base od piv, aby viděl na cestu a k noze měl přilepenou tyč a ta tyč byla přilepená k pedálu na plyn…
"Tome a co když budeš chtít použít brzdu???"
"Brzdu???" zasměje se…
"Zlato na co bych potřeboval brzdu, nejsme přeci v autoškole…" Po tomto proslovu jsem šáhla po pásu….
"Mami???" ozve se ze zadní sedačky…
"Mami???" poklepe mi někdo na rameno až mi z toho praskne plodovka…
"Já nejsem tvoje maminka prcku…" odseknu a snažím se udržet tohho smrada co nejdýl v sobě…
"Au…ufff…Tome s kým to mám???"
"No přeci se mnou lásko??? neblouzníš???"strachuje se a mě se přitíží…
"mamino?" zavřeští ten spratek vzadu v sedačce a když se otočím aby se na ní konečně koukla,tak i div nevypadnou oči z důlků…Tam sedí holčička…Má stejný oči jako já, postavu má jako já ,ale jinak obličej má po Tomovi a má dokonce i udělaný dredy…Takovej druhej Bill v menším vydání…
"Bože to je snad zlej sen..:" hlesnu…

Důvod žít

24. listopadu 2006 v 16:40 | Kachna |  Ff- Důvod žít
Život je nespravedlivej… Proč nemůže dávat stejnou měrou jako bere???
Mě jenom bere…
Co mi, kdy dal???
No, ano, dal mi skvělého kámoše, kterého mi ovšem zase vzal…
Vše krásné, co se mi, kdy přihodilo jsem musela splatit, daň za štěstí je velmi vysoká…
Mým přáním je zemřít… Něco mi v tom však brání…
Jak ráda bych vzala nůž a jeho lesklou čepel zaryla do svého těla…
Nemohu to však udělat… Prostě to nedokážu!!!
Jako už po několikáté pustím kuchyňský nůž, jež jsem svírala v rukou a pomalu ho přibližovala ke své kůži… V poslední chvíli jsem však cukla…
Sedím na podlaze ve svém pokoji a civím do prázdna. Mé myšlenky se točí pořád kolem té samé osoby… Nedokážu pochopit proč mě Bill opustil… Byli jsme přeci přátelé, velmi dobří přátelé… Znali jsme se snad odjakživa a vždycky jsme si říkali všechno… Neměli jsme před sebou žádné tajnosti a naše přátelství bylo vyjímečné… Až jednou přišla ona… Ano, to ona může za to, že mě Bill opustil!!! Nechal mě tu samotnou… Nechal mě samotnou v mém světě plném samoty, prázdnoty a obrovského žalu…
"Nádherná, úžasná, skvělá… Prostě naprosto vyjímečná!" tak tohle jsem slyšela každý den…
Ta záhadná dívka, která jednoho dne přišla a všechny okouzlila, se vryla hluboko do Billova srdce… Ano, to bylo zřejmé… Podle mě ho však pouze okouzlila svou krásou… Svými nádhernými plavými vlasy, zelenýma očima, jež byly jako žhnoucí smaragdy, svou útlou postavou… Tím vším Billa dostala…
Omámila ho a způsobila, že na mě můj přítel zapomněl… Jeho návštěvy, které byly dříve velmi časté se čím dál víc snižovaly až přestaly úplně… Bill na mě zapomněl…
Snažila jsem se mu otevřít oči, ale on mi nevěřil… Obvinil mě ze žárlivosti a závisti… Prý Sandře závidím, jak je krásná…
Ano, je to možné… Možná jí opravdu závidím… Závidím jí její krásu, kterou okouzlila Billa… Hned bych vyměnila své černé vlasy, hnědé oči a nepříliš štíhlou postavu, za Sandřinu krásu… Ovšem stálo by mi to za to? Nestala by se ze mě potom chladná a vypočítavá potvora?
Mé oči spočinou v zrcadle a já spatřím něco, co jen vzdáleně připomíná lidskou bytost…
Vypadám jako zombie…
Mé oči jsou napuchlé, zarudlé a kruhy pod očima mi na kráse také příliš nepřidávají…
Vlasy mám splihlé a mastné…
Pleť zašedlou a unavenou…
Cožpak takhle vypadá sedmnáctiletá holka?
Vypadám jako stařena, která se velmi brzy chystá umřít…
Já však nemám sílu žít… Mám jen obrovskou chuť zemřít… Věřím, že smrt je vysvobozením… Potom mi bude jistě lépe…
Zadívám se na nůž, který leží vedle mě a znovu ho chytím do svých rukou…
Já to přeci dokážu, nejsem žádný slaboch!
No, tak, Anno! Seber se! Ty to dokážeš! Určitě ano!
Pomalu přibližuji nůž ke svému zápěstí a v duchu přesvědčuji sama sebe, že to dokážu…
Náhle mě však přeruší nějaký zvuk…
Šíleně se leknu a to způsobí, že se opravdu říznu… Bohužel ne tak moc, aby mě to stálo život…
Stále svírám v ruce nůž a dívám se na své pravé zápěstí… Po ruce mi stéká krev…
Zvonění se ozve znovu…
Sakra, kdo to otravuje?! Teď fakt nemám na nikoho náladu!!!
Bohužel ten, kdo tak urputně zvoní je jiného názoru. Zvednu se tedy ze země a jdu ke dveřím…
Když otevřu, čeká mě šok… Za dveřmi stojí Bill…!!!
"Bože, co ten tu chce???" říkám si v duchu a nejsem schopná slova…
Jen zírám do Billovi tváře, kterou už jsem takhle zblízka neviděla několik měsíců…
Najednou se mi zatočí hlava a já padám k zemi…
Cítím se podivně slabá a jakoby zdálky ke mně doléhá Billův hlas, jež volá moje jméno…
Dál už nic nevím… Možná se mi to podařilo a já konečně dosáhnu klidu a míru, po kterém touží má duše…
Konec 1. části
Market
Ahojky lidičky!!! Tak jsem se pokusila napsat další FF (jednu už jsem psala, ale asi se moc se nepovedla…:-))) No tahle asi taky nebude moc povedená…:-D No, nevím… Posuďte sami…:-))) Please pište komentíky jestli mám psát dál… Děkuji!!! Mějte se, paaaaa!!!!!!!!!

Touha po pomstě VII.

24. listopadu 2006 v 16:38 | Kachna
POZDĚJI:
Od tý doby co Veča umřela utekla už dlouhá doba. Dva roky. Je mi dnes 18. Chodím k psychologovi, abych se vzpamatovala. Ale vůbec mi to nepomáhá. Mamka tam taky chodí, snažej se z ní udělat "normální maminku". Myslim že se jim to taky moc nedaří. Sice už tolik nepije, a nemlátí mně, ale pořád má ještě co vylepšovat....měla by si mně víc všímat, projevovat mi aspoň trochu lásky, starat se o mně, zajmat se o mně, třeba o to co se děje ve škole. Škola. Ježiš....to je hrůza. Prvních několik dní ,od té hrozné věci co se stala, mně všichni litovali a bavili se se mnou. Ale teď už je to přešlo. Nesnášej mně. Nevadí mi to, uzavřela sem se do sebe. Vůbec nikoho si nevšímam. A asi sem fakt blázen.Několikrát už mně navštívila Verča, její duch. Vím že to zní nemožně, ale je to tak. Viděla sem jí. Ale nemohla sem se jí dotknout. Nikdy nepromluvila. Ale to nevdilo. Vždycky sem jí něco řikala já. Svěřovala sem se jí. Ona jen koukala, smutně. Sem ráda že mně navštěvuje. Jinak bych byla uplně sama......A nemyslete si, já sem ale ještě nezapomněla co sem tehdy řekla. Billovi se pomstím. Mam plán. Halvní částí bylo počkat do 18narozek a přestěhovat se do Německa, do Magdeburgu. A protože je mam dneska, hned zítra odjíždím. Mamka už o tom ví. Dovolila mi to.

"Ahoj mami!" vítam mamku, která právě přišla z práce. "Ahoj!!! Dneska máš narozeniny,viď! A já nezapomněla. Koukej co sem ti přinesla..." podává mi mamka krabici. Otevřu jí a je tam dort. Je hezkej, je tam napsaný Pro Lindu k 18 narozeninám. "Ježiš mami děkuju. Ani nevíš jakou si mi udělala radost a obejmu jí. Uplně mně dojala. Nikdy mi nic nedala. I když jenom dort, pro mně to znamená hodně. "Tak se do něj hned pustíme, co říkáš???" Zeptá se když jí pustim. "Jasně!" sednem se a já nakrájim dort. Pak si povídáme. Jo, povídáme. To se unás moc často nestává. Mamka se ptá na školu, kamarády....povídáme docela dlouho. Musim jí říddt co všechno se stalo za těch několik let co se o mně nezajímala8-)!!!! Nevim, proč jí najednou všechno zajmá, asi si už uvědomila že zítra odjíždím a nehodlam se nějak brzo vracet....
Když dokecáme, jdu si zbalit. Když vejdu do pokoje, uvidim tam dvě postele. Jedna je po Verče. Nedovolila sem aby jí dali pryč. Právě na tý postely vždycky sedí, když za mnou příde....pak se podívam na holé stěny, kdysy tam vyseli plakáty Tokio Hotel. Ale já je všechny strhala. Vůbec toho nelituju, naopak sem ráda. Tokio Hotel teď nesnáším....jdu ke skříni, vyndam z ní tašku. A začnu balit. Pak ucítim ten známej pocit. Vím, že když se otočím, uvidím jak na postely sedí Verča. Ten pocit přesně poznám. Nevím jak to popsat, je to zvláštní. Prostě cítim poblíž její duši. Otočím se a vidim že sem se nemýlila. Opravdu tam je. A zase na mně kouká tim smutnym pohledem. Zvednu se a sednu si naproti ní. Chvíli na ní jen tak koukam. Pak jí začnu vyprávět, jak mně mamka dneska tim dortem překvapila. Po několika větách se vždy zastavím a čekám. Chci aby něco řekla. Cokoliv. Ale nic, tak povídam dál. Najednou slišim jak mamka volá:"S kym si to tam povídáš?"vchází do mého pokoje. "Ale s nikim, jen sem si řikala něco pro sebe." odpovidam s očima upřenýma na místo, kde před chvílí byla Verča. Už tam není. vždycky, když by se měla dostat do blízkosti ňějakého jiného člověka než sem já tak zmizí. Nevim proč mi to dělá. Citim se hloupě, kdyby jí viděl i někdo jinej.....pak bych si nepřipadala jako blázen. Mamce moje odpověd nejspíš stačila, protože odchází. Ale Verča už se neobjeví. Tak pokračuju v balení. Když mám hotovo, umeju se a jdu spát...

PROSIM PIŠTE KOMENTÁŘE....AŤ VIM, JESTLI MÁ CENU POKRAČOVAT!!!!

Spolužačka,upírka nebo moje holka XV.

24. listopadu 2006 v 16:28 | Kachna |  Ff- Spolužačka, upírka nebo moje holka
,,Počkej hned se nečerti třeba je to jenom planý poplach!"
,,Tak se modli aby byl!"
Další den jdou k doktorovi protože test mě vyšel pozitivní
,,No takže slečno Nová teď nevím jestli mám pro vás dobrou nebo špatnou zprávu!"
,,Jak to myslíte?"
,,No tak se vás zeptám chtěla byste miminko?"
,,No jak se to vezme. Chtěla i nechtěla!"
,,No takže mám i špatnou i dobrou!"
,,Tak se už konečně vymáčkněte!"
,,No takže budete maminka!"
,,COŽE?!"
,,Ano budete mít miminko! Nevím jestli mám gratulovat nebo ne!"
,,Já taky nevím! Ježíš to je ale docela průšvih ne není je to štěstí! Já nevím. Děkuju já už půjdu. Čeká na mě tatínek. Kdybych se rozhodli že to mimčo nechceme tak se za váma stavím!"
,,Tak co ti říkal?" ptá se už v čekárně zamaskovaný Tom
,,Nevím jestli je to dobrá nebo špatná správa!"
,,Řekni jo jako že jo a ne jako že nic nebude!"
,,Jo!"
,,Ježiš! A co budeme dělat?"
,,Já nevím. Musíme se rozhodnout jestli si ho necháme nebo ne!"
,,A kdy mu to máš přijít říct?!"
,,Co nejdřív!"
,,Jů brácha s Kat!"
,,Ahojký hrdličky!" usměju se na ně
,,Jak ti to dopadlo?!" hned se ptají
,,Dobře! Ale i špatně!"
,,To znamená!?"
,,Že mě v bříšku roste mimčo!"
,,Ježíš to je božííííííííí!" začne křičet Kat
,,No počkej ale my nevíme jestli si ho necháme! Já už mám rozhodnuto ale čekám co řekne Tomišátko!" a dám mu pusu na nos
,,No dobrý. Já musím teď přemýšlet tak půjdu domů. Půjdeš taky nebo budeš s nima?" zeptá se Tom
,,Pojď s náma!" řekne Kat
,,Jdu s nima! Paaaa! Hned jak se rozhodneš tak přijď a já to řeknu doktorovi!"
,,Oki miluju Vás! Tebe ale víc. Tam to co je v tobě ještě nevím ale mám ho rád!" dá mě pusu a jde
,,Dívej třeba budeš mít takový mimčo!" řekne Bill a ukáže na kočárek a nějakou paní která drží v náručí úplně prťavý mimčo
,,Jak myslíte že se Tom rozhodne?"
,,Sice jsem jeho dvojče ale to fakt nevím!" řekne Bill
,,Oki tak my jdeme domů! Čau!" a jdu domů
,,Tak co jak?"zeptá se mamka s Thomasem(ředitel)
,,Ehm jsme dva+nenarozený človíček!"
,,Takže si těhotná!" řekne Linda
,,Jo! Ale čekám jak se rozhodne Tom!"
,,Super aspoň že to řešíte spolu!" řekne mamka a já si sednu za nima a jak naschvál je v televizi nějaký dokument o mladých maminkách
,,Vrrrrrr to je neschvál! Jů sláva zprávy ze světa hudby!"
,,A máme tu čerstvou zprávu! Kytarista Tokio Hotel Tom Kaulitz byl dnes dopoledne se svojí přítelkyní u gynekologa! Naše zdroje se ptali dr. Kleina co se děje a odpovídal takhle
, Na tuhle otázku neodpovím!´
Takže víme jenom to že něco není v pořádku. A další zpráva je, že Alžběta nosí na levé ruce prstýnek. Nikdo neví ale proč! Budeme vás nadále informovat!"
,,Ježíš jim fakt nic neuteče! Já jdu nahoru! Vybírat jména!" usměju se a jdu do svého pokoje. Lehnu si na postel a povídám si s břichem
,,Chudáčku malý nevíš jak to s tebou bude. Třeba se narodíš a budeš mít toho nejlepšího tatínka na světě a třeba taky ne! Vůbec ti nezávidím. Ale kdy ses nám narodil tak bys mohl být kluk. A jmenoval by ses….."
,,ich bin nich' ich wenn du nich' bei mir bist -
bin ich allein
und das was jetzt noch von mir übrig ist -
will ich nich' sein
draußen hängt der himmel schief.."
,,Jů dobré ráno Tokiačci! Už zase mě budíte!"
,,Ali vstávej mám pro tebe překvápko..stěhujeme se do Magdeburgu! Dostala jsem tam práci jako učitelka hudebky na gymplu kde chodí Kaulitzovi!"
Cože do Magdeburgu! My se stěhujeme do Německa! Hej ale řeknu vám že je to mazec a ten sen…..TEN SEN! Mě se zdálo že jsme se stěhovali do Německa protože tam máti dostala práci učitelky na hudebku.
Takže se mě zdálo o tom co bude….jůůůůůůůůůůů………miluju tě Německoooooooooo!!!!!!!!!!!!!!!!!!

THE END
,,Vím že ta upírka tam moc nebyla, ale nechtěla jsem abyste si myslely, že po někom oplakuju. Tak doufám, že se vám moje povídka č.2 líbila. A časem až mě zase něco napadne tak něco napíšu. Zatím ahojky. A díky, že jste si to četly!"

Další útok na kluky

20. listopadu 2006 v 12:52 | Kachna |  Foto
TH byli už podruhé "napadeni", tentokrát fans z Ruska. Situace se stala před hotelem, kde se na ně nahranulo opět plno fanoušku a ochranka to opět nezvládla. Tom spadl dokonce na zem!
Tady je pár fotek ...
Tady můžete vidět, jak bodyguard pomáhá Tomovi vstát ze země

Tátova práce III.

19. listopadu 2006 v 15:39 | Kachna
Bill už se vzbudil, apozoroval mě.
,,Já tě vzbudila?? Jé promiň..Já jen hledala Mp3-ku. Ale už jsem jí našla. Tak klidně zase spinkej já už budu potichu."Bill se zasmál: ,,Ne já jsem se vzbudil sám. Kolik je hodin?"
,,Jsou dvě a deset minut." Odpověděla jsem s přesností.
,,Aha..a ty deš poslouchat v tuhle časnou hodinu Mp3-ku..no jo logický. =)"
,,Zkoušim už asi půl hodiny usnout ale..nejde to."
,,No jo ale já už teď taky neusnu.."mrkl na mě. ,,No tak co s tim uděláme??"
,,Víš co mám??" zajásala jsem a vytáhla z batohu nový BRAVO.
,,Ježiš todle byl jeden z nejvtipnějších rozhovorů..už jsi to četla??" rozesmál se Bill, když to uviděl. "Ne ještě ne..Koupila jsem si to dneska..teda teď už včera.."
Začali jsme si to číst. Hrozně nahlas jsme se smáli, ale pak jsme si vždy uvědomili, že ostatní ještě spí. Ale ten výtlem nešel zastavit. =D
,,Zajímalo by mě, podle čeho vybíraj ty tučný nápisy pod našima fotkama!" jen to dořek, začal se chlámat u věty pod Tomem: ,Nejvíc se řežeme trpasům Georga!' a ihned se mi to potvrdilo: Když jsem se na Georga koukla, zrovna spal. Ruce měl křížem na prsou a pusu otevřenou do kořán, z které mu zrovna tekla slina. =D
Vytáhla jsem Billa aby to taky viděl a další výtlem. Georg se začal probouzet a tak se Bill zase nalepil na okýnko a mě vytáhl taky. Zatáh mě tak, že sem spadla ze sedačky, ale Bill mi jen naznačil, abych se nehejbala a byla zticha. Ale bylo pozdě-Georg se objevil u naší sedačky. Nevypadal moc příjemně. Divim se, že se taky nezačal chlamat. Pohled na nás musel být velmi komický: Bill nalepenej na okně, já pod nim na zemi, vedle mírně pomačkanej časák a mp3-ka.Georg se ale chlamat nezačal.
,,Co tu ksakru děláte?? Jsou tři hodiny ráno! Takže laskavě volume doleva!!!"
Bill mě vytáhnul zpět na mý místo. Ještě jsme se chvíli pochechtávali ale pak už jsme byli radši zticha. Asi po čtvrt hodině, když jsem se koukla na Billa, už zase spal. Dívala jsem se na něj hrozně dlouho. Přitom jsem si uvědomovala jak je mi s nim hezky..byl upe jinej než Tom. Na vteřinu jsem zapochybovala jestli jsou to dvojčata. =)
Už jsem pomalu klimbala ale vzbudilo mě Billovo zavrtění. Ve spaní se ke mně otočil, chytil mě za pas a přitáhl k sobě. Vyjeveně jsem se na něj podívala, ale měl stále zavřený oči. Stále jsem jen čekala co udělá. Najednou si mi lehnul do klína. Chvíli se na něj dívám, ale pak si strčim mp3-ku do uší, mukinou mu podepřu hlavu a za chvíli taky usnu.
Vzbudil mě až bus, který prudce najel do díry v silnici. Zjistila jsem, že mp3-ka mi už dávno vypadla z uší. Bill na mě stále ležel a stále spal. Zadívala jsem se na něj. Nedalo mi to-jemně jsem ho pohladila po vlasech. Měl je velmi jemné a heboučké. =)
Prohrabovala jsem se mu ve vlasech jak zmámená. Furt sem si řikala: ,Nech ho už na pokoji ať se nevzbudí!' ale ne. Nedalo mi to. =)
Pak pomalu otevřel oči. Dvakrát na mě zamrkal, usmál se a zase je zavřel. Zjistila jsem, že už celkem dost brněj nohy.. Pomalu jsem ho začla strkat a naznačovala mu aby se zvednul.
,,Prosím zvedni se už. Odumíraj mi končetiny. =)" pošeptala jsem. Bill jen zamumlal něco jako: hmmm a zvednul se. Pro změnu si položil hlavu zas na moje rameno.
Asi v 11 ráno nás táta o5 vzbudil s tím, že už jsme na místě.
(křach)

Spolužačka,upírka nebo moje holka XIV.

19. listopadu 2006 v 15:37 | Kachna |  Ff- Spolužačka, upírka nebo moje holka
,,Ahoj a Tom zdrhl jelikož mě ošu..obšťastnil dceru v ředitelně!"
,,TOME TY SI KANECCCC!" a utíkám za ním
,,Ali asi nebude nadšená že?!"
,,Neboj ona si zvykne!" a mamka řéďu políbí
,,FUJ!" řekneme s Tomem
,,Zaplujte k sobě a zamkněte se!"
,,Mamí a nechcete se přidat!" zvednu obočí
,,Alžběto zalezte do pokoje a nevycházejte! A pusťte si rádio a zamkněte se!" řekne výhružně máti
,,A můžeme chodit na záchod?" zeptá se Tom
,,NE!"
,,Se počůráme!" řekne Tomino a já jdu pro 2 pizzy, balík Red Bullů a jdu do pokoje za Tomem. Tom sedí na zemi a hraje na kytaru
,,Si šíleně nádherný s obyčejnou kytarou!" zastavím se ve dveřích
,,A co je na mě tak krásného?"
,,Já nevím to nejde říct víš!" a usměju se na něho ,,Víš co budeme dělat?"
,,Hm tak to fakt nevím!" oddělá kytaru a jde ke mně
,,Ne tohle ne! Lehneme si do postele,vezmeme notebook a budeme se dívat na stránky o vás jo?!"
,,Dobře! Ale půjdeme na české stránky!" tak si lehneme do postele,pustíme CD a díváme se na české stránky
,,Nejsem Tomishek!!!!" rozčiluje se Tom
,,Taky to nenávidím! Když jsem tě ještě neznala tak když jsem tě rozmazlovala přes plakáty a chtěla jsem ti říct hezky tak jsem říkala Tomí a moc hezky Tomášku. A u Billa to taky nesnáším. No nechme ty holky při tom. A co na to tak zíráš!"
,,Tam jsme my spolu!" vyhrkne ze sebe
,,KDE!" no fakt a nejen my. Ale taky Bill s Kat a Gusťa s Vanessou!
,,Zavolám bráchovi aby přišli!" řekne Tom
,,Brácha přijď okamžitě s Kat k Ali!"
,,Proč zrovna teď?!"
,,Protože okamžitě fofrem a hned budete tady a zajděte pro Gustu a Vanessou!" asi za 20 minut jsou všichni u nás
,,Hahahahahahahaha to je super nadpis!" začne se smát Kat
,,Super já jsem děvka!" začne se smát Vanessa. Kat už se válí na zemi smíchy
,,A já jsem pi*a!" směju se já
,,Holky nesmějte se to je vážná věc!" řekne Bill
,,Není to vážná věc. Je to naše věc a my jestli chceme si je můžeme taky mezi sebou půjčovat!" řekne Gusťa
,,Nebo obchodovat! Prodám Ali za 25 Euro kdo má zájem?!" začne křičet tom
,,Já bych ji brál!" řekne Bill
,,Nedá někdo víc?!"
,,Já dám 50 Euro!" řekne Gusťa
,,Dám 1 000 Euro!" řekne Bill
,,Pánové klídek máte smůlu Ali není na prodej!" řekne Tom a překlopí mě na postel a začne líbat
,,Oni snad neumí nic jiného!" řekne Vanessa
,,Hej to si nechte na potom teď se to dořeší! Když se nás někdo bude ptát tak prostě řekneme pravdu! Je to náš život!" rozsoudí Gusťa
,,No jo ale holky budou v ohrožení!" řekne Tom
,,Tak budou mít ochranku!" usměje se Bill
,,Jů! Ale já chci jedině mladého,vysokého,svalnatého,černovlasého,hnědookého a pěkného!" řeknu
,,Jo! Žádného pobudu nechceme!"
,,Ne! Dostanete staršího, šeredného ale silného!" řekne Bill
,,No dobře!" řekneme všechny. Pak se všichni díváme na filmíky a náramně se bavíme
,,Hej lidi my už půjdeme!" řekne Gusťa s Vanessou. Rozloučí se s náma a jdou pryč
,,Něco vám musím říct!" řekne Tom ,,No teda spíš chci něco dát Alžbětce!"
,,A co!?" zeptám se ho
,,Pšššš ticho nemluv teď mluvím já!"
,,Hej nepšti mě!"
,,Ticho je to napínavé! A nedělej si ze všeho srandu!" řekne Kat
,,Oki už jsem zticha!"
,,No takže ehm Ali si pro mě moc důležitá a taky si první holka kterou miluju! A myslím to vážně! To jak jsem se vrhl v kině na Kat byla jenom taková zkouška jestli i to bude vadit! Taky když si poprvé přišla do třídy tak ses mě hned líbila a to si udělala jenom jeden krok do třídy. Pak chci říct, že jak jsme byli tam v tom parku a jak sem tě viděl jak se tě ten nechutný kretén dotýkal a ty si byla taková chudinka bezmocná tak jsem myslel že ho zabiju. Takže jsem.."
,,Tome už pš už nic neříkej nebo umřu štěstím a moje oči ty proudy slz nerozdýchají!"
,,Počkej nepřerušuj! Takže jsem chtěl abys věděla, že si ta nejlepší holka na světě a jestli spolu vydržíme tak bych tě chtěl celou úplně celou jenom pro sebe. A tím myslím že bych si tě třeba někdy za pár let chtěl vzít!" a podá mě prstýnek
,,To čumím! Kat taky na to tak čumíš! Kat ty brečíš?!" zeptá se Bill
,,Jo ty vole brečím protože je to něco tak úžasného když to slyším jak něco takového říká Tom. To není možné!"
,,Počkej vždyť si říkal že svatbu nechceš!" řeknu mu a ani nevidím jak mám oči úplně zaslzené
,,Jo ale to jsem nepoznal tebe!"
,,Tome já tě šíleně miluju!" a dám mu můj prst aby mě tam navlíkl prstýnek
,,Fňuk to je dojemné!" řekne někdo ve dveřích
,,Hej co tu všichni děláte?" zeptá se Tom
,,No my jsme se vrátili jelikož jsme potkali Georga,Andyho a Jamie jak jdou sem tak jsme se vrátili!" začne koktat Gusťa
,,Hej řéďo a Lindo co tu děláte vy?!" zeptám se já maminy
,,No my jsme se jenom šly něco zeptat a…!"
,,Takže jste všechno slyšeli!" hodí pohled Tom
,,Jo ale bylo to krásné!" řeknou všichni sborem
,,No super takže jdeme pařit! VŠICHNI!" řeknu
,,A my taky?" zeptá se ředitel
,,Jo vy taky!" domluvíme se kdy a v kolik a všichni se rozprchnou
O pár hodin pozděj:
,,A Tom to myslel vážně?!" zeptá se mát
,,Jo myslel!" a jsem si tím naprosto jistá
,,Tak jj a jinak všechno je v pohodě!"
,,No jo až na takovou menší zradu!"
,,Jakou!?"
,,No víš my já teda spíš my…jako já a Tom..to my jsme se jednou to..víš ne…a jaksi jsme neměli takové to…víš co že…a to já nevím ale já jsem to nedostala!"
,,Co si nedostala?" vykulí oči mamka
,,Víš co! To co dostává každá holka každý měsíc!"
,,COŽE?!" vykulí oči ještě víc
,,No když my za to nemůžeme!"
,,A kdo za to může!"
,,Počkej hned se nečerti třeba je to jenom planý poplach!"
,,Tak se modli aby byl!"
Další den jdou k doktorovi protože test mě vyšel pozitivní
,,No takže slečno Nová…."
Konec 14.části
(lol)

Neobyčejná rodina II.

19. listopadu 2006 v 15:30 | Kachna |  Ff- Neobyčejná rodina
"Cvrčku vstávat, už je nový den. Utni to chrápání, skončil už séééééén…" zpívá mi ráno do ucha otčím. Víte mě vzbudí i malý drbnutí, ale táta chce mít jistotu, že znova neusnu, což s jeho ječákem v uchu opravdu dost dobře nejde…
"Vždyť už stávám, jenom mě přestaň vraždit…" houknu a opravdu se začnu vyhrabávat z postele, přitom kouknu na mobil a zjistím že je sedm hodin ráno a krom toho se mi zase pokoušelo dovolat stopadesát lidí a mám deset smsek….
"Jdeš do školy…" řekne mi táta.
"Nééé…" zaječím hystericky…Opět se u mě projevují známky školofobie.
Taková menší autorská vsuvka…Řekla bych že název školofobie je ta největší kravina jakou jsem tady mohla použít, tak proto prosím berte ohledy na psychiku autorky, tedy mě a buďte do budoucna shovívavý…Děkuji, děkuji…Ehm ehm…ještě nekončím, ty vsuvky mě začínají bavit…No dobrá, dobrá…Už přestanu psát jen tak nazdařbůh blbosti a pokusím se opět navázat na děj…jo ještě jsem chtěla…No radši nic, to až v další malý technický….
"Jo." utne moje ječení nekompromisně Oskar.
"Katka jde taky?" optám se, spravedlnost musí přeci nějaká být.
"Ne nejde, protože se nejdřív musí naučit německy.Teď tě do školy odvezu, abys věděla kde je a potom si musíme ještě promluvit s říďou o tom do jaké třídy tě strčí…" oznámí mi a ještě dodá že mám 15 minut…Naprosto nestíhám…Víte jak dlouho trvá vypíchnout si oko řasenkou??? Pět vteřin a dalších deset minut se člověk snaží opět zřít ostré světlo světa a potom mu zbývá pět minut na všechno… Takže sjem nakonec skončila pouze u řasenky a u černých džínů, který mají díry jak vepředu tak vzadu po celý jejich dýlce a u trička s Mickey Mausem...Jiný jsem v tom forfu nenašla, ale aspoň bylo černý a ten nápis byl bílej a pod tím byl Mickey… No krása, to se zase jednou uvedu…
"Emoooooo jdeš uuuž…" zakřičí táta z kuchyně a já se za ním vyřítím s hřebenem zamotaným v hlavě.
"Jo…uff…nech…mě…vydejchat…fujtajbl!" hekám jak parní lokomotiva.
"No vidíš ještě si vymotej ten hřeben z hlavu a buď se s ním došečej nebo ho tu nech ležet a můžem vyrazit…" usměje se Oskar a už cinká klíčema.
………………………………….ŠKOLA…………………………………………….
"Brej den.." houknu na říďu, když nás přijme do ředitelny a bez vyzvání se usadím do křesla…Oskar se jenom zašklebí a udělá totéž co já, tedy pozdrav na půl pusy a nevychované kecnutí do křesla…
"Dobrý, dobrý…" pokyne nám a hned spustí…
"Slečno Emo budete zařazena do první bé, jistě se vám tu bude líbit…A určitě se vám tu bude líbit ještě víc, když vám prozradím, že sem chodí dvojčata Kaulitzovi z té slavně skupiny Tokio Hotel." mrkne na mě a jsou mi okamžitě jasně tři věci.
1) Ten řiditel šilhá.
2) Začíná mi být jaksi nevolno
3) Tímhle se chtěl na 100% pochlubit už dávno…
"Víte pan řídící já TH nemám ráda, dokonce z nich začínám mít vyrážku (demonstrativně se doškrábu na hlavě a na ruce) a je mi celkem fuk kam mě dáte jenom ne s nima do třídy."
Je trochu více zaskočen a mohl by si podat ruce s rajčetem…Ne pardon barva rajčete je momentálně proti říďovi žabař.
"Ehm…ehm…tedy…no…nic…mohu vás ujistit ehm ehm, že oba břatři chodí o rok výše než-li vy. Teď pokud dovolíte, řeknětě paní zástupkyni, která vás sem uváděla ať vás zavede do prví béé. Já si ještě pohovořím s vaším otcem."
"Tati drž se…A pozor zdá se být nebezpečný, nikdy nevíš jakým okem na tebe kouká…" řeknu tátovi česky a ten se tam zhroutí v záchvatu smíchu…My jsme ale nevycválaní…Poté najdu tu rašply s hlasem skřípajícího kovu a ta mě dovede do mé nynější třídy.
Hele co se vám nelíbí na mých poznámkách pod čarou???? Vždyť jsou takové nenápadně vlezlé…Mno ne? Tsss…No dobrá, tak to omezím na tři poznámky…možná čtyry….
Ťuky ťuky. Zaklepe jemně zástupkyně na dveře…NIC….
"Pusťte mě k tomu…" řeknu odstrčím zástupkyni do taluty a hodím na dveře granát….No dobře…Tak znova…Odstrčím zástupkyni stranou a zabuším na dveře s takovou razancí, že do nich div neudělám díru…Tomu se říká kvalitní dřevotříska… :-D
"Co si to dovolujete???" rozrazí dveře nějáký maník…No dobře tak je rozrazí nějaký 40-ti letý maník…
"Oh…pardon paní zástupkyně!" omluví se lehce konsternované paní Kleinové, ale neřekla bych, že to je z toho jeho výstupu, leč to bude ještě doznívání šoku z chování mého…Trochu nesrozumitelná věta, ale vy jste jí určitě pochopili, když už se to nepovedlo mě…
"T-toto je vaše nová žačka…" řekne, šoupne mě do třídy a zdejchne se.
"Já jsem váš třídní profesor a jmenuji se Pavel Schmidt a vyučuji vás na tělocvik a biologii. Tak, prosím stoupněte si hezky před tabuli, čelem k třídě a představte se nám…" usměje se na mě a předhodí mě lvův.
"Tak teda…Jmenuju se Ema Šindelářová a narodila jsem se v Česku. Upřímně? Nechtěla jsem do Německa…Nekoukejte na mě jako na blázna, vám kdyby dneska večer rodiče řekli, že se stěhujete do jiného státu, taky by jste nevýskali radostí, teda kromě mojí sestry ta byla nadšená a došlo mi to až když mi řekla že tu je tak skupina těch 4 maníků…" nechala jsem se unést emocemi, takže holčičí populace třídy mě vražedně probodávala pohledem, ale klučičí populace jásala…Se nedivte to je pomalu jako osmý div světa najít v tomhle městě holku, která není jejich fans.
"Kolik ti je???" ozve se ze třídy…
"16…" odpovím s úsměvem.
"Máš kluka?"
"Asi už ne." odpovím, ale pořád se usmívám…Zjistila jsem, já Petra asi nemilovala…
"Jak asi?"
"No já mu o svým odjezdu neřekla, tudíž jsme se ani pořádně nerozloučili, tudíž jsme se nemohli ani rozejít, tudíž si nejsem jistá…" podám vyčerpávající odpověď.
"Aha…" ozve s jenom.
"Další otázky?"
"Proč jste se přistěhovali až teď v dubnu?"
"Mě se ptej..Taky mi to přišlo jako blbost…"
"Kdy máš narozky?"
"8.května, takže koukejte nosit dááááárky…"
"Ještě něco?" optám se.
"Ano já se tě musím zeptat na adresu, telefon a na pojišťovnu." ozve se tříďas.
"Mno, takže…"a začnu…Nakonec to ze sebe všechno vypotím a holky začali vzdychat, když jsem si vzpomněla na název ulice…No nevím proč…A jo vlastně oni tam bydlí dvojčata. Šindelářová, Šindelářová, tobě to zase jednou nemyslí…
"Kam si můžu sednout?" zeptám se a okamžitě se do vzduchu vznese pět rukou…
"Kleiner vy můžete dát ruku dolů, souseda už máte, to samé platí pro Petra, Davida a jeho spolusedícího…Takže zbývá ano náš raubíř Oto…Oto nezlobte jí nebo se lekne a uteče."
"Ahoj.." řekne Oto sotva dosednu…Chcete nastínit jeho vzhled??? Sportovní postava, ďábelské oči, zelený podotýkám…Hnědý vlasy. No prostě typický frajer.
všimli jste si, že v každý třídě je ten pověstný frajer??? Hups…Opět poznámka pod čarou…Ono to je snad návykový či co?
"Nazdar…Jakej tříďas je?" zeptám se raději, aby vydržel moje nápory…
"Jde to..Ale my.." nedopoví, protože někdo vtrhne do třídy úplně vysmátej…
"Tatí???" vykřiknu.
"A-ahoj…Povím ti, ten řiditel mi připomíná medvídka mívala, akorát se mu rozjíždí ty oči…" řekne česky a dostane další záchvat smíchu…
"Kde je ten rajskej plyn?" optám se ho taky česky a musím se taky smát, protože táta připomíná číňana…
"hahahaha…Já se s s s s…muhehehe…s tebou přišel rozloučit…" vyheká a začne se ke mně ploužit.
"Tak ahoj…" řeknu.
"A co hudlan?"
"Tatí?!" protočím oči.
"Ten kluk vedle tebe se mi nelíbí." řeken, probodne Ota očima a zmizí.
"hahaha…pardon to byl můj otčím…" vysvětlím úpa vytlemená třídě.
"No potěš..." hlesne tříďas a sesune se na židli.
"Máš super otecka…Ale ten váš jazyk je divnej" řekne Oto a po zbytek vyučování se ze mě snaží dostat, co mi táta říkal…
"Tak ahoj Oto…" rozloučím se s ním před školou, protože on jde na oběd já nikoliv.
"Ahoj…" křkne na mě a za chvíli ho pohltí ta béžová budova, kde pracují nevrlé kuchařky a jídlo stojí za hovno.
"Čauky." ozve se za mnou.
"Ahoj…Hm…Eh…"
"Bill…" pomůže mi a přitom se snaží odehnat stádo faninek.
"Jo jasně…Já su Ema." odpovím mu, když si uvědomím, že čeká na moje jméno, asi jsme se včera večer nepředstavila.
"Kam jdeš Emo?"
"Domů….Hele támhle to dredatý s holkama v patách asi běží za tebou, takže asi ahoj…" snažím se ho setřást.
"Tomééééééé…." zaječí Bill a hned mu rychlostí začne vyprávět jak jdu taky domů a že by mohli jít se mnou.
"A Emě to nevadí???" No konečně to jednoho z nich napadlo…
"Ne Emě to nevadí…" odpoví za mě Bill.
"Jak to můžeš vědět?" ohradím se.
"Nebo snad..snad ti to vadí?" podívají se na mě oba psíma očima a nenápadně mrkají na holky kolem.
"No a co jako? Když se jich chcete zbavit, tak jim to řekněte ne? oni to pochopí." zašeptám Tomovi do ucha, protože bych nerada ten dav naštvala. Smrt zaručena.
"Tak to zkus…" zašeptá mi zpátky.
"Hele holky, kluci jsou už z vás unavený, nemohli by jste jim dát aspoň dneska pokoj?"
"Nepleť se do toho…" odsekne mi taková prsatá blondýnka s afektovaným hlasem, která zjevně až teď Toma zaujala..
"Tak fajn já jdu…" odvětím a snažím se probojovat ven z toho kruhu…
"Hele neříkala jsi, že tě dvojčata nezajímají??? A teď se tu s nima vybavuješ." napadne mě jedna moje spolužačka Gabča myslím, že má jméno.
"Vždyť mě nezajímají…Proč myslíš, že jdu pryč?"
"Jen se nedělej…" začnou do mě hustit ostatní.
"No tak kluci řekněte jim něco…"
"My tě nezajímame?" optají se oba jako imbecilové.
"NE!" zakříčím už naprosto vytočená.
"Kecáš, každá je z nich hotová…" ozve se opět ta blondýnka, který teď Tom div neslintá na její trojky ve dvojce podprsence.
"No tak jsem asi frigidní…" ušklíbnu se.
"Nepotřebuješ pomoc?" ozve se z hloučku Oto.
"Jo můj šlechtěný zachránše…" udělám ze sebe debila a už se k němu probojovávám.
"Tak pojď." čapne mě za pas a div mě neumačká, jak se mě snaží procpat mezi tou horou koz.
Jako myslím tím kozy jako kozy néééé kozy jako kozy…Chápete…
"Uff… díky." řeknu, když spatřím taky něco jiného než dva nechápající obličeje a stopadesát nenávistných obličejů.
"Slunce…Vítr…Déšť…Kurva déšť!" zakřičím a vrhnu pod nejbližší strom.
"Víš nerada bych se roztekla u nás v ČR totiž máme make-upy z cukru." vysvětlím Otovi.
"Fakt???" udiví se a vypadá to, že mi to vážně sežral.
"Né ti ňoumo, ty mi taky na všechno skočíš…Počkej já si zavolám tátovi v tomhle domů nejdu.Půjčíš mi mobil?" zahraju mu divadélko mladé pimpezny hodné oskara.
"To jsem jááá tvoje mamííínka." zašeptám do telefonu, když to zvedne táta a tam se ozve toto: "ÁÁÁÁÁÁÁ ty už si přece mrtvá…píp píp píp…"
"To je vůl…" řeknu česky a začnu se smát..No zavolala jsem mu znova.
"Ahoj tatí…" zacvrlikám.
"A-ahoj, volala mi máma…" začne blekotat.
"Tatí to jsem byla já, já volám z mobilu mýho kámoše…Zajel by jsi pro mě?"
"Ty jsi ale pošuk…Víš jak jsi mě vyděsila? Já si tady už dělám věnec z česneku…" začne se smát.
"Tak přijedeš pro mě?"
"Jojo za deset minut jsem tam…"
"Achoj."
"Tak co???" zajímá se Oto.
"Jo za deset minut tu je, kde ty bydlíš?" optím se ho.
"Mno vedle TH." zakňučí až mi ho je líto.
"Tak mi tě svezem.." nabídnu mu velkoryse a začnu si zpívat.
"Hezky zpíváš," řekne asi po pěti minutách a já se na něj kouknu stylem 'Vyndej si špunty z uší, nebo raději ne, možná by jsi ohluchl.'
"Ne ale já to myslím vážně…Nechceš k nám do skupiny?"
"Ty máš skupinu???"
"Jo…Tak chceš?"
"Ne…Kdy zkoušíte?"
"Dneska od tří…"
"A kde?"
"To nenajdeš já se pro tebe stavím, ju?"
"Tak jo a ještě jak se jmenujete?"
"No…Ale nesměj se…Life is hell!."
Moje poznámka, víte nechci nějak vyšoupnout lidi anglického jazyka neznalé, proto vám to přeložím…Život je peklo! Hezké že??? Mno nic…Omlouvám se Edit a Mishicce (Nic proti ale složitější přezdívku jsi mít nemohla…To víš mi primitivové…:-D) jo a ještě A-n-d-y já prostě těm poznámkám neodolám…pardooon…
"Náhodou dobrý název…Ale proč to není německy?"
"No sice zpíváme i anglicky i německy, ale anglicky nám to znělo líp."
"Aha, ale…" moje otázka zanikla ve skřípění brzd.