Leden 2007

Neobyčejná rodina XIV.

29. ledna 2007 v 17:26 | delfinacek |  Ff- Neobyčejná rodina
"Jééé to je vaše žena?" vrhnu se neomaleně po fotografii.
"To…je…byla moje žena, Laura."
"Byla? Vy jste se rozvedli?" no a co že jsem zvědavá?
"Ehm,..myslím, že vám už dávno začala hodina, tady je zvonění špatně slyšet,."řekne a vystrčí mě z kabinetu, ale předtím mi dá ještě pohlavek, když spatří ty moje ruce…Rozrejpala jsem si je pěkně.
"Ale pane pr…CVAK" zavřel mi před nosem, no tak to je gut.


"Kdes byla?" sykne na mě Janča, když vtrhnu do třídy, kde mě profesorka ještě stihne zrubat, ale když řeknu, že jsem si musela popovídat s tříďasem tak jí sklapne.
"Jani, stane se ze mě alkoholik, ale večer jdeme do havana klubu a rozjedem to tam…" řeknu a s heknutím dosednu na židli.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::HAVANA KLUB::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Heléééé ahoj holky." hejká na nás Bill a Tom.
"Čauky zlato.." vrhne se Janča Tomovi vstříc.
"Billí ahojky, tak jak se bavíš?" zakřičím Billovi do ucha, protože ta muzika je fakt hlasitá.
"Super, za chvilku budeme hrát." odpoví mi a zmizí do dáli, teda respektive zmizí na podium, kde stojí i kluci a rozjíždí ty svoje hitovky.
"Em pojď na panáka, táhne mě Janča, ale nějak mi dojde že by mi ten alkohol neudělala po předvčerejšku dobře a tak piju jen sodu. O hodinu později jsou už všichni na šrot, kromě Th, protože ti před chvíli dohráli.
"Lááááááááásko.." křičí Janča na Toma a skočí, ten se jí raději obloukem vyhne, takže Jana dopadne přímo na hubu.
"To bylo hnusný." řeku jen a jdu postavit janu na nohy.
"Nemám rád když je až takhle moc opilá." pokrčí rameny, ale pak se strachuje jestli si neublížila, něco mi říká, že ta jeho láska nebude až tak velká. O půlnoci jsou opilý i TH takže si připadám jak debil , když někdo opilej něco řekne a ostatní opilý se tomu smějou jenom mě to příjde strašně trapný,.
"Jančo jdeme domů." zavelím v půl jedný.
"NE." vykřikne a zmizí.
"Já sama nechci jít." rozklepu se strachy při pomyšlení, že bych měla jít ve tmě sama. No já vím Němdcko mě změnilo, teda spíš Oto mě změnil…Dřív jsem nikdy nebrečela a teď jedna hádka s Otem a á bulím, dřív mě tma přitahovala a jedinej večer bez doprovodu Ota a já mám strach. Se ale neposeru ne? Kluků je tu hafec.
"Bille? Půjdeš se mnou dom?" oslvím ho a asi ho vyruším, protože se snaží udělat dojem na jednu sympaticky vyhlížející holčinu.
"Ne."
"Tak dík." kuňknu.
"já s tebou půjdu." kde se vzal tu se vzal Tom tu přede mno stojí a tvrdí že půjde s osobou kterou nenávidí dom…asi mám halušky. Bilý myši, milej Tom, JO to jsou halušky.
"Halo…Em…Slyšíš?" ozve se znova ta milá osoba, která si navlíkla Tomovu kůži.
"Co jsi udělala s tím nafoukaným trolem?" optám se spíš sama pro sebe, ale to už stojíme venku před barem a jdeme za stálého Tomova mlení domů.

"VRRRRR…" ozve se z houští.
"Pane bože co to bylo?" kuňknu a chytnu spontánně Toma za ruku.
"nevím.." škytne Tom a natáhne se jak dlouhej tak širokej na zemi a nezvedá se.
"No super." špitnu sama pro sebe, ale v tom se to ozve znova.
"VRRRR"
"K-Kdo tam?" vyjeknu a najednou z křoví vyskočí pes, teda spíše vlkodav. Sebrala jsem zbytky odvahy a autoritativním hlasem řekla první co mi přišlo na jazyk.
"He?" pes se olízl, vyschlo mi v ústech, nevím jestli to bylo v důsledku toho že bylo horko, spíš mi na mysl vytanula druhá možnost a ta nebyla zdaleka tak přitažlivá jako ta první. Přitažlivá pro mě samozřejmě, pes zřejmě vegetarián nebyl.
"jestli na mě hodláš skočit ty pochodující smetáku do hajzlu tak přísahám bohu, že za sebe neručím" na to se pes vážil asi dvakrát tolik co já jsem v tu chvíli nemyslela.
"Emo? Co tady proboha vyvádíš? Ježiš támhle to je Tom?" podivý se moje ségra.
"Ty nevidíš toho psa?" začínám si myslet že mám fakt halušky.
"To je Ben..Beníku zlato k noze." a pes si šel lehnout vedle Katky nohou.
"Bože kde jsi toho psa vzala? A proč ho venčíš takto pozdě?" udivím se, to budem mít u našich průser obě.
"To je pes mého kluka Petera a mamka si myslí, že spím u Becky a momentálně mu nesu od kámoše pánvičku abychom si mohli něco usmažit. " řekne Káča s přehledem.
"Zlato?" ozve se Tom ze země a pokouší se vstát.
"Ano Tome ? Pověz nám na co jsi přišel." uculím se na něj.
"Co je za barbarskou žínku?" řekne přiblble. Protočím oči v sloup.
"Tome dej si pohov." řeknu jen a Tom opět zaujme horizontální pozici.
"Tom?" udiví se ségra.
"Nech ho je opilej." mávnu rukou. Najednou ke me přistoupil ten vlkodav a koukal na mě tím hezkým smutným psím pohledem, takže jsem nechápala jak jsem se ho mohla kdy bát.
"Proč tak sliná?" optám se po chvíli Katky.
"Psi slintaj." odpoví mi.
Kník. přidá se do toho i Ben.
"Koukej se jinam obludo." řeknu mu.
Kník.
"Ne."
Kník
"V žádným případě."
Kník???
"Smrdí ti z huby." řeknu, když mě již pět minut oblizuje Ben obličej.
"Odtáhni si ho."
"Promiň" směje se Katka a pak to jelo, pohádala jsem se sní ani nevím prooč a pak Tříííííííísk. ubalila jsem jí pěstí až spadla na zem. Komu to vadí ať zvedne pravou nohu, ano jsem ráda, že jste se přihlásili v tak plném počtu, ale na to mohu říct pouze jen..
Kník? ne to jsme opravdu nechtěla říct.
Kník? natočil Ben hlavu na stranu pak mu to asi došlo protože se ozvalo VRRRRRRRRR.
"Hodnej Beníček…" říkám, leč Ben se nemá na ústup. Toto už je abnormálně slintající Ben mezitím se mi za zády objevil Tom.
"Hochu nechci ti shazovat sebevědomí, ale Miss world by jsi nevyhrál sorry." vypadne ze mě a Ben se naježí ještě víc a pak po mě skočil až jsem upadla na zem já i Tom a prsty jsem nahmatala cosi neidentifikovatelného a pak nápřah a..
DZOINNNG. Já flákla psa pánvičkou. Ben se sklátil k zemi. ale po chvíli se začal zase hýbat.
"Tome?" vykvikla jsem.
"Tady." ozve se asi dva metry ode mne.
"dělej zvedej se, protože ten pes se za chvilku zvedne a.."
VRRRRR.
DZOINNNG.
"Tome koukej se zvedat z tý země."
"Chcípni." ozve se ze tmy Tomův hlas.
"Super, dělej."
"No jo.." zvedne se a běžíme pryč ani mi na mysl nepřišlo, že bych mohla Katce nějak ublížit.

(Sissi)

,,Mírně´´ zvrhlá rodinka XIX.

29. ledna 2007 v 17:24 | delfinacek |  Ff-,,Mírně" zvrhlá rodinka
Večer po večeři jsem se chopila uklízení nádobí, a tak jsem zůstala sama v kuchyni. Všichni ostatní už odešli. Přišel tam za mnou Bill. "Chris, co ti je? Dneska jsi nějaká tichá." podíval se na mě. "Nic mi není." odpověděla jsem mu suše, ani jsem se na něj nepodívala. "Něco být musí. Když se na mě ani nepodíváš" nenechal se odbýt Bill. Věděla jsem jaký je. Věděla jsem, že jeho se jen tak lehce nezbavím. Tak jsem šla na rovinu. Otočila jsem se k němu a podívala se mu zhluboka do očí. "Tak dobře. Ale sám jsi to chtěl vědět." upozornila jsem ho. On jen přikývl a pozorně poslouchal. Zhluboka jsem se nadechla. "OK. Je mi naprosto mizerně. A jediným důvodem toho je, že čekám tvoje dítě." vybalila jsem na něj a dívala se jak bude reagovat. "Co? Ty.. ty Vždyť to to nejde." zakoktal se. "Ale jde Bille. Tehdy u tý řeky nedávali jsme si pozor." pokrčila jsem jednoduše rameny. "Ale to sakra. Jsi si jistá, že to dítě je moje?" podíval se na mě. "Naprosto. S nikým jiným jsem nespala. Z toho se nevykroutíš, je na 100% tvoje." podívala jsem se mu zase do očí. "Tak já se o něj klidně budu starat, budu ti s ním pomáhat, ale prosím jen jako ehm strejda. Nikdo se nesmí dozvědět, že my dva" podrbal se na zátylku. "To se teda nesmí. Proto si to dítě nechám vzít. Půjdu na potrat." oznámila jsem mu. Další šok pro něj. Už to na něj na chudáka bylo nějak moc. Úplně se mu protočili panenky. "Coo? Ty chceš jít na potrat?" vykulil na mě oči. "Jiný řešení nevidím." dívala jsem se zarytě do stolu. "Chris a jsi si naprosto jistá, že si to dítě nechceš nechat?" přistoupil ke mně trošku blíž. "Jo, naprosto jistá. Už jsem se rozhodla Jinak to nejde. Nechci aby se to dozvěděl ani táta, ani Simonne. Víme to jen my dva a Tom. A chci, aby to tak zůstalo. Doufám, že to dodržíš." podívala jsem se na něj. "Jasně, vždyť to bych podkopával nohy i sám sobě." ujistil mě Bill a já přikývla. "Ale stejně fakt si ho chceš nechat vzít?" začal zase. "Bille promiň, ale je mi 16. Nejsem na dítě ještě připravená. Nevím jak bych se o něj postarala." podívala jsem se mu do očí. "Hmm, tak dobře. Já ti v ničem bránit nebudu." vypadlo z něj. Nevěděl, co má v tu chvíli dělat, a tak mě objal. "To bude dobrý, neboj." utěšoval mě. "Já vím Jen jsem chtěla, abys to věděl." řekla jsem.
Týden utekl jako voda, nastal pátek a já šla na prohlídku. To potvrzení jsem napsala za tátu sama. Copak ten doktor ví, jak táta píše a jaký má podpis? Musím říct, že kluci mi byli opravdovou podporou. Nenechali mě ve štychu, když jsem to potřebovala. A za to jsem jim byla moc vděčná.
Prohlídku jsem přežila v klidu a rovnou jsem se domluvila na termín operace. Měla jsem přijít už za týden. Prý ať to mám co nejdřív za sebou. Vlastně jsem právě kvůli tomu byla docela ráda. Aspoň to budu mít rychle z krku.
V sobotu odpoledne jsem jen tak seděla na posteli a najednou se přistihla, jak si rukou přejíždím po břiše. Byla jsem zasněná, jaký by to bylo, kdybych si to miminko nechala. Jak by jsme společně s klukama chodili na vycházky Vytrhlo mě zaklepání na dveře. Po mém vyzvání přišel do pokoje Bill. "Ahoj Bille." pozdravila jsem ho s úsměvem. On mi ho oplatil. "Něco tu pro tebe mám." usmál se ještě jednou a ukázal mi balíček bankovek. "Co to je?" zeptala jsem se. "Peníze, který jsem si našetřil z toho, co jsme jako kapela vydělali. Myslel jsem, že se ti budou hodit. Napadlo mě kde bys měla sehnat tolik peněz." - "To je od tebe hezký. Ale nemůžu si to od tebe vzít." odmítla jsem jeho peníze. "Ale proč bys nemohla? Kde chceš ty peníze vzít?" divil se Bill. "To taky nevím, ale tohle je moc. Tolik peněz si nemůžu jen tak vzít. Ani od tebe." odmítla jsem ještě jednou, důrazněji. Bill věděl, že to nemá cenu, a tak se slovy, že kdybych si to rozmyslela, tak mám přijít, zase odešel.
Zůstala jsem tam zase jen tak koukat do stropu. To jsem poslední dobou dělala docela často. Nevím, jestli to bylo tím dítětem, ale asi nejspíš jo, protože jsem často myslela na to, jaký by to bylo, kdybych si ho nechala. Ta představa mě víc než lákala, jenže jsem nemohla. Jednoduše jsem si ho nemohla nechat. Vždyť mi bylo 16, celý život jsem měla před sebou, musela jsem se učit abych to v životě někam dotáhla. Nejde jen tak přestat se školou kvůli dítěti. Nebyl ještě ten správný čas na to stát se matkou.
"Christy! Na něco jsem přišel!" přiletěl jedno odpoledne, myslím, že to bylo pondělí, Tom ke mně do pokoje. Pobaveně jsem se na něj podívala a tím ho vyzvala, aby mluvil dál. "Šel jsem okolo obchodu s věcma na miminka. Nech si ho prosííím. Já mu klidně budu dělat tátu, jen si ho prosím nech." žadonil Tom. Musela jsem se smát, co to do něj najednou vjelo. Že by zrovna Tom zatoužil po miminku?

(Katie)

,,Mírně´´ zvrhlá rodinka XVIII.

29. ledna 2007 v 17:23 | delfinacek |  Ff-,,Mírně" zvrhlá rodinka
Vyšla jsem před školu, kde už na mě čekal Bill. "Ahoj." objala jsem ho. On mi dal pusu na tvář. Asi to nechtěl moc přehánět, po tom co jsem mu řekla včera. "Ehm Bille, já si dneska skočím něco koupit do města." řekla jsem mu hned. "Jo, já tě klidně doprovodím." usmál se Bill. "Ne, já víš, asi bych radši šla sama. Budu hned doma." podívala jsem se na něj. "Jo aha. Tak takhle. Jo, jasně, já jdu rovnou domů. Tak zatím." usmál se na mě a šel směrem k našemu domu. Já jsem se otočila a zamířila na náměstí. Tam jsem zapadla hned do první drogerie, popadla nějakej těhotenskej test a šla zaplatit. Pokladní se na mě jen tak odměřeně podívala, ale jinak jsem přežila. Pádila jsem s ním rychle domů.
"Tome, mám ho. Jde se na věc." oznámila jsem Tomovi hned po příchodu a zamířila do koupelny. Za chvilku jsem slyšela, jak venku přešlapuje Tom. Vyšla jsem z koupelny. Tom se na mě naléhavě podíval. "Je to červený." řekla jsem s třesoucím se hlasem. "Ale to znamená co? Já se v tomhle nevyznám." zeptal se Tom. "To znamená, že jo. Jsem v tom, Tome." podívala jsem se beznadějně na něj. On ke mně přistoupil a objal mě. To jsem v tu chvíli potřebovala nejvíc. "Když budeš potřebovat, pomůžu ti s ním. Budu mu dělat dobrýho strejdu." usmál se nadějně Tom. Ale já jsem ho hned vyvedla z omylu. "Ale ne Tome, já si to dítě nemůžu nechat!" podívala jsem se mu do očí. "To to chceš jít na potrat?" koktal Tom. "Jiný řešení nevidím. Prostě si ho nemůžu nechat. Tohle se nesmí nikdo dozvědět, chápeš?" zvýšila jsem hlas a do očí se mi nahrnuly slzy. Pomalu jsem si sedla na zem a začala brečet. "Ne, tohle se nemělo nikdy stát. Nikdy Nikdy jsem vás neměla potkat." byla jsem na dně Tom to ale stále nevzdával. "Ale no tak Christy o čem to mluvíš?" sedl si ke mně a snažil se mě utěšit. Podívala jsem se na něj svýma uslzenýma očima. "Kdyby se nic z toho nestalo bylo by to mnohem lepší. A víš proč? Protože já.. tady hodně jsem se změnila. Změnila jsem se snad úplně od základů. Sama se nepoznávám, nevím, nevyznám se ve svých pocitech a navíc se mi zdá, že jsem se zamilovala. Jenže háček je v tom, že jsem se zamilovala do tebe i do Billa." znovu jsem se rozbrečela. Vypadlo to ze mě ani jsem nevěděla jak. Tom tam na mě zůstal koukat jako kdyby spadl z višně. "Chris víš co jsi právě řekla?" zeptal se nejistě. "Ano vím to. Vím to moc dobře! No tak už to víš jsi jediný, komu jsem tohle řekla. Ale já už to musela říct, nejde to v sobě dusit. Nejde." pořád jsem brečela, nešlo to nijak zastavit, ani zmírnit. "Tak ale teď pojď aspoň k sobě do pokoje, jo?" zvedl mě Tom ze země a odvedl do pokoje. Já jsem si jenom lehla na postel a pořád brečela. Za nějakou dobu jsem usnula, ani jsem nepostřehla jak.
Probudila jsem se až ráno, s opuchlýma očima od pláče. Ještě že byla sobota a já nemusela do školy. Šla jsem do koupelny, abych aspoň nějak vypadala, potom jsem sešla do kuchyně a nasnídala se. Nikdo tam ještě nebyl, všichni spali. Taky bylo ještě dost brzo. Na lísteček jsem napsala, že jsem si šla něco zařídit a za chvilku se vrátím a vydala jsem se ven. Namířila jsem si to rovnou do nemocnice.
"Dobrý den." pozdravila jsem, když jsem vešla do ordinace gynekologa. "Tak co vás trápí slečno?" zeptal se mě doktor, když jsem si sedla na židli naproti něj. "No vlastně Jak jen začít" - "Tady se nemáš čeho bát. I choulostivá témata jsou tu otevřená." usmál se na mě. Byl docela milý, to musím uznat. "No, takže Jde o to, že Vlastně bych potřebovala na potrat." vypadlo ze mě. Doktor na mě chvíli zůstal koukat jako kdybych spadla z vesmíru. Po chvíli začal mluvit. "No.. vzhledem k vašemu věku by byl takový zákrok nevyhnutelný. Ovšem musí souhlasit rodiče." vysvětlil mi. S tím jsem počítala, tak jsem přikývla. "Ale nejedná se zrovna o jednoduchou operaci a podle toho by se odvíjela i cena." pokračoval. Hmm, tak to jsem nevychytala. Kde najednou seženu tolik peněz? I přes to jsem na to ale kývla.
"A jste si opravdu jistá, že to chcete podstoupit? Jste sice dost mladá, ale dítě byste si mohla nechat." ptal se mě ještě doktor, když jsem byla na odchodu. "Ne, už jsem pevně rozhodnutá. Nemůžu si to nechat." řekla jsem pevně. Ještě jsem se domluvila, kdy mám příště přijít, prý na nějakou prohlídku před operací a potom už jsem šla zpátky domů. Hmm, tak za týden v pátek mám přijít na tu prohlídku, i z potvrzením od rodičů.
"Kdepak jsi byla?" zeptal se mě táta hned jak jsem přišla. "Jé ahoj tati. No.. já jsem byla za Deenou. Něco jsem jí ještě musela říct." Lhaní mi nikdy nedělalo problémy. Většinou to na mě nikdo nepoznal. Zapadla jsem k sobě do pokoje.
Za chvíli bylo slyšet zaklepání na dveře. Vyzvala jsem dotyčného ať jde dál a do pokoje vešel Tom. "Chris, kde jsi byla?" zeptal se starostlivě. "V nemocnici." odpověděla jsem mu prostě. On byl jediný člověk, před kterým jsem neměla žádné tajemství. Aspoň v tu chvíli. Díval se na mě nechápavým výrazem. "Byla jsem se tak nějak domluvit, kdy bych mohla přijít. Na potrat." pokrčila jsem rameny. Už jsem s tím byla smířená. Brečela jsem včera a to mi stačilo. Dneska jsem nepociťovala žádnou potřebu. Tom jen němě přikývl, omluvil se a zase odešel. Ten den jsem strávila spíš sama, zavřená u sebe v pokoji a četla jsem si.

(Katie)

Láska?!? Ne, nenávist! VI.

29. ledna 2007 v 17:22 | delfinacek
Sem ták pitomá!Normálně sem od něho odešla.Nic sem mu neřekla a
vypařila sem se.Nejsem zdravá.Jako co teď?Pokusím se najít
Billa.Panebože kde zase je?A heleme se!Bill in ekšn!=DBalí nějakou
štěrbinu.No ale nebudu ho rušit.Co teď budu dělat?Ty lidi tu
neznám.Tak se třeba oújdu něčeho napít.Dám
si...hmmmm.....VODEČU!!!!Mňaam.Ale nebudu to přehánět.
Seděla sem při baru asi púl hodiny a za tu dobu sem do sebe nalila
4sklenky,mé oblíbené tekutiny.
,,Ale,ale...copak to tu máme?Zapíjíš žal?"přisedl si ke mě
nějakej týpek.Ani sem na něho pořádně nekoukla a hned mi bylo
jasný že se s ním nechci bavit.
,,I kdyby jo,tak tě to vúbec nemá co zajímat!"dala sem mu najevo že
nestojím o jeho trapný keci.
,,No tak klídek,jo?Promiň.Já sem Adam!"Ty vole tak on to asi
nepochopil že mně netrápí!Koukla sem na něho a najednou se mi zdál
povědomej.Jenže kdepak sem ho to viděla.No tak tedy budu se s ním
bavit,jenom abych zistila odkut ho znám.
,,Molly"odsekla sem.
,,Molly?Ty si Molly Schneiderová?"koukal na mě nevěřícně.
,,A mé druhé jméno náhodou nevíš?"
,,Ne to opravdu ne,ale když chceš múžeš mi ho říct."uculil se.
,,No to raději ne!Co na mě tak vyjeveně koukáš?Slyšel si snad o
mě něco špatnýho?Že jsem vrah,nebo co?"byla sem už z toho jeho
pohledu nervózní.No celkovo sem dnes až moc nervózní.
,,Zatím sem nic takýho neslišel.A seš?Myslím seš ten vrah?"
,,Jo jsem!Ale zabíjím jenom lidi který mě lezou na nervy,otravujou a
nenávidím je."řekla sem cinicky.
,,Wow!Takže by si podle všeho ráda zabila i Toma,co?"Brutálně mě
zaskočil.Jako nepopírám to,ale stejně odkud to proboha múže
vědet?!?Už to mám!Je to tajnej agent!!!Špion!Chce mě vyprovokovat k
tomu,aby sem zabila Toma!A potom mě šoupne do basy!A nebo je to
nájemný vrah!Vyprovokuje mě k tomu,abych Toma zabila a pak mě zabije
on!Nebo fanynky!Co to melu!!!Už vím okud ho znám!Viděla sem ho s
Tomem pár krát.Je to asi jeho kámoš,nebo co.Ale přesto,odkud to
ví?
,,Jak si na to přišel?"vykoktala sem ze sebe.
,,No Tom o říkal,že..."nedokončil to,protože...
,,Něgdo mě spomínal?"přiřítil se sám velkej Tom!!!Zářil jako
sluníčko na hnoji!
,,Proboha"utrousila se.Zahlédla sem jak se Adam uškrnul na
Toma.Postavila sem se k odchodu.
,,Kam deš?"zeptal se Tom.
,,Daleko od tebe!Ahoj Adame"odvrkla sem,otočila na podpatky,tedy
spíše na podrážce,protože podpatky nenosím a odešla sem od
nich.Pújdu najít Billa.Chci mu říct že už mizím domú.To snad
ne,on je ještě stále s tou pipkou.No nic,nemíním ho
obtěžovat.Púujdu i bez toho abych mu to musela oznámit.
Už sem stála při dveřích a načahovala sem se za klikou,ale někdo
mě za ruku zatáh na záchody,které byli při dveřích.
,,K sakru!Co vyvádíš?"vyjela sem na....Toma!
,,Slečinka nám chtěla zdrhnout,co?"To je takový pako!Dneska mě
vytočil už dost a nemám náladu se s ním už hádat.
,,Jo!A ráda bych to taky udělala.Takže vaše veličenstvo prosím
dejte ze mě ty nechutný pracky pryč nech se múžu vypařit!"bránila
sem se.On se ale začal smát!
,,Co seš taká nabroušená?"zeptal se.
,,Já ale nejsem vúbec nabroušená!Jenom chci vypadnout,protože mě
to tu nebaví a ke všemu mi nedáš pokoj!!!"
,,Víš Molly,chctěl sem ti jenom říct,že to s tou tvou nohou v
Mekáči se mi líbilo."
,,Tome,přestaň!"
,,S čím mám přestat?"dělal ze sebe pitomce,no né že by už
nebyl...
,,Nedělej si ze mě srandu!"okřikla sem ho.
,,Já si z tebe srandu nedělám!"odporoval.Vedli sme vážně uchýlnej
rozhovor.Jako dva retardi.
,,Dobře jak chceš!Lituji teho,co sem udělala s tou nohou!Byla to
pitomost!A prostě byl to omyl jako ta pusa před
kinem!Spokojenej?Múžu jít!?"
,,Ty si myslíš že ta pusa byl omyl?"zeptal se vážně.Zarazil
mě.Nevědela sem co mu mám na to říct.Zamylsela sem se...vážně
byla ta pusa omyl?
,,Ty si to snad nemysíš?"civěla sem na Toma a čekala co ze sebe
dostane.Jenže nic neříkal a bylo trpný ticho.Najednou sem dostala
husí kúži.Buď to bylo z Toma nebo z kachliček o který mě opíral.
,,Podle mě ne."prohlásil téměř potichu.Naklonil se ke mě a já
zavřela oči.Pak už sem jenom cítila jeho rty,jeho vúni,jeho
doteky...Ruky sem omotala kolem jeho krku.Bylo to...nádherný.Tom se
odemě po chvíli odlepil.
,,Pořád si myslíš že to byl omyl?"zeptal se.Uculila sem se.Je
pravda že sem toho měla v sobě hodně a netušila sem co
žvaním.Nemohla sem si pomoct,ale musela sem se na něho vrhnout.
,,Nemyslím!A když už to byl omyl,tak byl krásnej."
,,Pořád chceš předemnou utíct?"
No sice chci utíct,ale teď s tebou!"Schmatla sem ho za ruku a vyvedla
z baru.Táhla sem ho k nám domú.Cesta nám mohla trvat kolem deseti
minut,protože sme se zastavovali a líbali.Hned co sem otevřela dveře
a vešli sme dovnitř začal ze mě Tom servávat oblečení.Ještě v
předsíni sem mu vyzlíkla tričko a líbala ho na hrudi.Po cestě
nahoru si sundal kalhoty a kšiltku.Vleteli sme do pokoje pro
hosty,protože byl nejblíž.Měla sem na sobě kalhotky,za to Tom už
byl jenom ve sví kúži.Povalil mě na postel a líbal mě po celým
těle.Už mi šel sundat kalhotky,ale zastavila sem ho.
,,Tome máš kondom?"
,,Počkej chviličku,mám ho v kalhotách.Hned sem zpět."Odešel.
TOM:Proboha kde sou ty kalhoty?Teď v taký situaci je nemúžu
najít?!Bože púrosím nedovol,abych přemrhal tuhle jedinečnou
příležitost s Molly.A tady sou!Konečne!Kur*wa,kde je ale ten
kondom?To mě teda poser jestli ho tu nemám!Prohledal sem snad všechni
kapsy.Ne,vlastně tady je!...
JÁ:Kde je k sakru ten Tom?Co tam ten kondom vyrábí?Nech si laskavě
pospíší,protože mě nebaví čekat.A cítím se
jakási...utahaná...
TOM:Teď rychle do ložnice.No,ale která to je?Je to tu jak v
bludišti.No tak...Molly tady seš!Vlezl sem za ni do postele a začal
ji líbat.Jenomže ona nic.To snad né...ona ZASPALA!!!

Důvod žít X.

29. ledna 2007 v 17:20 | delfinacek |  Ff- Důvod žít
"Nechceš jít s námi? Je to tady kousek Teda pokud máš teď čas??" ptá se mě Jasmin a já se nadšeně usměju
"No, jasně, že s vámi půjdu! Moc ráda!" odpovím a jsem štěstím bez sebe
Aspoň budu ještě chvíli s Karol
"Kdo ti to vlastně volal?" zeptám se Jasmin a čekám na odpověď
"Jedna z vychovatelek, Soňa, ale tu stejně neznáš Je už sice trochu starší, ale je naprosto skvělá! Říkala, že se Helen, to je taky vychovatelka, omluvila, že dneska nemůže přijít, tak mi Soňa volala jestli bych to vzala za ní Měla jsem mít dneska volno, ale nevadí, vezmu si ho příště Děti mám moc ráda! Tahle práce je pro mě jako stvořená! Vlastně si kolikrát ani nepřipadám jako v práci, ale spíš jako"
"V ráji." Doplním jí
Cítím to totiž naprosto stejně Když jsem s dětmi, tak se cítím být úplně jiná Uvolněná, šťastná
Jasmin se na mě podívá a řekne: "Jo, přesně! Ty mi snad čteš myšlenky" řekne s úsměvem
"Ne, to ne Jenom to cítím taky tak" odpovím a můj pohled zalétne ke Karol Pocítím zvláštní hřejivý pocit Je to tak zvláštní - co to se mnou to dítě dělá???

"Zítra ti zavolám, ju?" řekne Jasmin a s úsměvem se na mě podívá
"Tak dobře Už se nemůžu dočkat Doufám, že to dopadne dobře" odpovím s obavami
"Neboj, určitě jo!" řekne Jasmin a znovu se usměje
Je celá rozzářená Její modré oči svítí jako studánky a blond vlasy jí kolem hlavy dělají svatozář Drobné prstýnky jejích vlasů z ní dělají andílka, princezničku - vzpomínám si, že tak jí říkal její otec
"Tak, já už asi půjdu Strávila jsem tady celé odpoledne!" řeknu Jasmin a podívám se na hodinky
Bude půl devátý Já tady fakt byla celý odpoledne?? To snad není možný!!
"Ale bylo to fajn, ne?" zeptá se Jasmin
"Jo, to bylo Moc fajn Ale teď už fakt musím Měj se Jasmin, ahoj!" rozloučím se a už pádím pryč
Stihnu ještě zaregistrovat, jak mi Jasmin zamávala a víc už nic
Pádím domů, protože se mi moc nechce nechávat Billa samotného se Sandrou Ta představa mě děsí a nenechává klidnou

"Bille? Jsi tu??" zakřičím, když vejdu do bytu
Je tu podivné ticho Projdu celý byt, až na Sandřin pokoj, tam se neodvážím i když ten pokoj vlastně patří mě No, spíš patřil, ale i to je nadnesené, protože všechno tady patří Billovi Tohle je jeho byt, ne náš, jak se bláhově přesvědčuju
To je divné Jak to, že tady nikdo není??
"Bille???" zakřičím ještě jednou, ačkoli je mi jasné, že mi nikdo neodpovíVejdu do mého a Billova pokoje a zůstanu koukat
Na posteli leží Bill!!!
"Bille??" zeptám se opatrně, protože nechápu proč se mi neozval a proč tu leží po tmě Už je dost hodin Chvíli mi trvalo než jsem se dostala domů
Bill mi, ale neodpovídá Jen leží na posteli a zírá na strop
Opatrně přistoupím k posteli a lehnu si k němu
"Bille, co se stalo?" zeptám se tichým hlasem a přimknu se k jeho hrudi
Zase cítím to zvláštní šimrání a vzrušení Zároveň se však cítím v bezpečí
Bill mi neodpovídá Ani nereaguje na mé hlazení Tohle se mi přestává líbit Co tak důležitého se vlastně stalo??
Zvednu se tak, abych viděla Billovi do obličeje
"Bille, co se děje?" zeptám se znova, tentokrát důrazněji
Bill se na mě konečně podívá, ale jeho pohled mě naprosto vyděsí Vypadá tak tak zničeně tak zoufale Když ho vidím, úplně mě píchne u srdce Ničí mě vidět ho takhle
"Bille" zašeptám, potom se k němu nahnu a políbím ho
Můj polibek je jemný, jen přitisknu své rty na jeho, za to je plný lásky, útěchy a pochopení Přitisknu se k Billovi, jak nejvíc můžu Chci, aby věděl, že není sám Že má mou oporu a lásku Chci, aby cítil, jak moc ho miluju
Bill se posadí a přitiskne se ke mně Objímá mě a já cítím, že brečí On brečí! Nikdy jsem Billa brečet neviděla Když měl nějaký problém, tak ho řešil nebo něco, ale nikdy nebrečel!!!
Trochu se od něj odtáhnu a podívám se mu do očí Setřu mu slzy a pohledem ho vybízím, aby mi řekl, co se stalo
Bill na mě chvíli kouká, ale potom tiše řekne: "On on s ní spal Spal s ní, když když chodila se mnou! Věděl jsem, že mě podváděla, ale proč s ním Proč zrovna s ním??!!"
Ke konci Bill křičel Jeho oči se znovu zalily slzami, ale byla v nich taky nenávist Obrovská nenávist a zlost
"Bille, uklidni se Tohle nikam nevede Musíš se uklidnit a" říkám, ale Bill mě nenechá domluvit
"Uklidnit??? Ty si myslíš, že nějak pomůže když se uklidním?? Víš, jak mi ublížil?? Můj vlastní bratr!!!" křičí na mě Bill a já na něj zůstanu zírat
Tak proto se tak choval Už už mi to začíná docházet Takže Tom spal se se Sandrou?? To by, ale mohlo znamenat, že
Koukám na Billa a nic neříkám Trochu se mě dotklo, že na mě křičel, ale chápu, jak mu je
Zvednu se a jdu do koupelny Musím se osprchovat, abych se trochu uvolnila a pro Billa bude lepší když teď bude chvíli sám Potom mi snad řekne, co se vlastně stalo Pořád to moc nepobírám A pro něj bude taky lepší, když se někomu svěří

Když se osprchuju, převléknu se do noční košile a zírám do zrcadla Nevím, co tam chci vykoukat Možná snad změnu Nějaký znak, který by mi prozradil, že jsem se změnila, že už nejsem ta ustrašená, uplakaná dívka, která byla uzavřená do sebe a chtěla se zabít Ne, teď už ne! Teď už bych to nedělala! Protože teď mám Billa a taky jsem objevila další důvod, proč musím žít Chci pomoct jedné malé holčičce, která mě očarovala svýma krásnýma očima - Karol

"Anno? Jsi tam?" slyším Billa, jak klepe na dveře
"Jo, jsem!" křiknu a jdu mu otevřít
"Byla jsi tady dlouhoBál jsem se jestli se ti něco nestalo" vysvětlí Bill a zadívá se mi do očí
Možná si myslel, že jsem si chtěla ublížit Ale proč? Teď už k tomu nemám žádný důvod!!!
"Trochu jsem se zamyslela" řeknu popravdě
"Anno, já chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsem na tebe křičel Mrzí mě to, ta zloba nepatřila tobě" řekne Bill, podívá se mi do očí a potom svůj pohled zase sklopí
Přistoupím těsně k němu, zvednu mu hlavu, abych mu viděla do očí a odpovím: "To je v pořádku, Bille"
Potom se k němu nahnu a políbím ho Chci, aby věděl, že mu nic nevyčítám Že jsem tu pro něj a že mu chci pomoct
Bill chvíli nereaguje, ale potom mi začne polibek vracet Pevně mě obejme, jako by se snad bál, že mu uteču Ne, teď už bych mu neutekla Vím to

Sedím v obýváku a čekám až se Bill osprchuje Mezitím si promítám zážitky dnešního dne a musím říct, že jsem byla opravdu šťastná Pokud to s tou prací vyjde, tak to bude naprosto super!!! Vždycky jsem si přála pracovat s dětmi, ale kvůli rodičům jsem šla studovat na obchodní akademii Rodiče ze mě chtěli mít účetní, případně sekretářku nebo něco takového a nikdy se neptali, co chci já Ale školu si dodělám ať je jakákoli Vždycky je dobré mít v ruce nějaký papír, že mám vzdělání I když ne úplně podle mých představ
"Anno?" vytrhne mě Billův hlas z přemýšlení
"Bille, kde je Sandra?" zeptám se na to, co mi vrtá hlavou od té doby, co jsem přišla domů
Bill se na mě podívá a potom odpoví: "Pryč Už tady s námi bydlet nebude, ale obávám se, že o ní ještě uslyšíme"
Potom, co to Bill řekne sklopí svůj zrak do země
Zvednu se z křesla a přistoupím k němu....
"Bille, co se stalo?" zeptám se a doufám, že mi konečně odpoví
Bill se nadechne a potom začne vyprávět: "Byl tady Tom a a doma byla jenom Sandra Já jsem přišel zrovna když se hádali Asi ho překvapilo, že ji tady našel Hádali se a mě došlo, že mezi nimi něco bylo A potom když jsem viděl, jak se tváří, došlo mi to Je klidně možné, že to dítě je Tomovo On si s ochranou nikdy hlavu příliš nelámal"
Bill ještě pokračuje a já ho s napětím poslouchám Musí mu být hrozně, když zjistil, že ho jeho holka podváděla s vlastním bratrem - ještě k tomu dvojčetem!
Je mi z Toma zle! Prý, že to dítě v žádném případě jeho není Ještě Billovi vyčetl, že na něj chce hodit, co si sám zavařil
Obejmu Billa a umlčím ho polibkem Víc už slyšet nepotřebuju Všechno mi došloBill Sandru vyhodil, ale je mi jasné, že se ještě objeví Té se jen tak nezbavíme Ale nás od sebe nedostane! Nás nerozdělí - to se jí nepodaří, protože mě a Billa spojuje a chrání to nejvzácnější, co může být - láska a důvěra

Konec 10. části

Marky

Sejdeme se v Interšpáru XVII.

28. ledna 2007 v 17:18 | Kachna
....zařvu jako vyplašená koza do celého toho malého prostoru kde se právě všichni nacházíme, když spatřim na námi velmi známé verandě dřevěné chalupy nervního Billa jak právě usrkuje co si z barevného hrnku a vypadá velmi unaveně o čemž svědčí jeho zmuchlané triko a o vlasech se ani nevyjadřuju :-D ,,nó jé ty si ale šikovná a bystrá holka" začne se třískat spolujezdec když zařvu Billovo jméno a řidič se kněmu přídá s velkou ochotou.
Ted´momentálně nechci řešit co sou ty pošuci zač a snažim se ještě za jízdy vylízt z auta a Wendy mě v tom podporuje. Patrám po kličce u dveří s upřenýma očima přípíchlejma na Billovi když v tom zjistim že u těch dvěří není KLIKA!!! Chci začít tropit skandál ale Wendy, která mě až vyděsí svou reakcí na chybějící kličku mě předběhne ,,NE! NE! PROBOHA! KDE! NO KDE! PROBOHA!!!" šílí :-D ,,Můžu ti nějak pomoc?" otevře jí z venčí chechtající se kluk v unifomě a Wendy málem vypadne z auta(sakra koho mi ten idiot připomína?) ,,ehmmm" odkašle si Wendy, vystoupí a opucuje si mikinu. Naši pozornost díky Wendy sme upoutali vcelku rychle a Bill který se chudák lekne až si poleje kalhoty, nám běží naproti! Ježiš to je doják a to je přímo nesnášim, připadám si jako ňáká ta uřvaná husa ale ted´mi to momentálně žíly vůůbec netrhá!! Doběhnu k němu takovym sprintem, že by úča na tělák čuměla jak rychle mě ňáký to astma přešlo:-D. Obejmu ho tak silně a můj pocit bezpečí a štěstí se ani nedá popsat!! Sice je celej mokrej ale to je mi jedno!!! No doufám že nebudu řvát!! NE! SAKRA!!to už je trapný Pawlo!!! I přes moje protesty se mi zablejskaj oči a Billovi taky!! ,, no aby ses ná z toho nepochcal Bille" řekne Georg a ukazujou oba na Billovi kalhoty a společně s Wendy vyprsknou smíchy ,,no vidět Tě takle na VIVE Bille tak máš padáka" dodá ještě Gustav ale to už se válej. Já si toho nevšímám ikdyž se mi chce taky smát,momentálně mě převládnou jiný pocity ,,Já myslela že..že.. ste zapomě..." kuňkám ale Billl mi skočí do řeči ,,..zapoměli?! celou noc sme nespali a vymejšleli společně s Georgem a Gustavem jak vašemu odjezdu zabránit!" vyjede zněj... ,,Georgem? Gustavem??" vyvalim oči společně s Wendy ,,No co se divíš? My sme profíci" řekne Georg a oba si přitom sundavají nalepený fousy a černý brejle... ,,No to snad neni možny!" řeknem s Wendy sborně :-D Ještě jendou Billa obejmu a kluky obejmem taky. ,,Hmm..tak to sme rádi že to tak dobře dopadlo že jooo" pohupuje se na patách Wendy "....no...a kde je Tom?" dodá pak uplně nenápadně ale hbitě ,,No víš byl strašně unavenej a řek že Tě máme pozdravovat" řekne Bill smutně. No ježiš to nemyslí vážně!? Wendy vyskočí srdce až do krku a já na ni spozotuju jak začíná nasávat ,,Hmm ahá.." skloní hlavu. Bill se pak zasměje a řekne ,,Néé kecám... uklidnuje se u rybníka na molu, měl sem ho hnedka zavolat až přijedete" mrkne na ní a plácne jí po zádech. Ta po něm ale hodí vražednej pohled ,,NO! a že si to udělal vid??!" zaječí ještě za běhu a pak ještě něco zamumlá ale to už neslyšíme jelikož k rybníku přímo letí. Drcnu do Billa vyčitavě ale ten mi dává pusu na krk proti čemuž nemůžu absolutně nic dělat. Pak ale od rybníka uslyšíme jak Wendy zavře,,TOMÉÉÉÉÉÉÉ" a pak už jenom uslyšíme hlasité "ŽBLUŇK..CÁK" a všichni deme do kolen jelikož je nám jasné co se asi přihodilo :-D
Když se Tom usuší, něco sníme, zadovádíme a uvelebíme se všichni v obýváku napadne mě nemilá skutečnost, která mě hodí zpátky do reality... ,,Wendy?" vyrušim ji od nějakého sladkého rozhovoru s Tomem " hmm?" otočí se na mě ,,asi bysme měli dát vědět domu, co snáma je" Wendy a všichni kolem se zatváří vražedně jako bych jim právě zkazila zábavu. ,, no co koukáte? to přece nejde jen tak!" ohrnu se ,,ale takle pojedete hnedka domu když jim dáme vědět, oni se nezblázní vždyt ste w pořádku" chytá mě Bill za ruku ,,ale oni to nevědí že nám nic neni chápeš to? musej strachy šílet! Náky dva rádoby přiblblí cajti jim odvezli dcery, sorry kluci" otočim se na Georga s Gustavem ale oba zavrtěj hlavou že jako noproblemo... " a oni ani nevědí kam a to už sou skoro 4 hodiny!" dokončim svojí větu. ,,ale tak takhle pojedete hnedka domu a už se neuvidíme!!" vloží se do toho Tom ,,a vždyt to je normální, prostě se pak ozvete a něco vymyslíme, pohoda klid!" doplní ho Bill oba mi přidou jak z Marsu!!! ,,Tak takle to možná chodí u Vás v Německu TADY! ale u Nás to chodí JINAK!" vyskočim z gauče jako střela! Wendy se přidá na moji stranu! ,,Má pravdu kluci ..musíme se jim ozvat" řekne a bere mobil do ruky ale Tom jí prosí ,,Né Wendy ještě ne, aspoň do večera" kouká po mí smutně a Wendy po mě hodní očkem jako co já na to. Zatvařim se na ní stylem ZAPOMEŇ a beru jí mobil z ruky! ,,Neni tu signál!!!!" řeknu vyděšeně ,, to je blbost tady de vždycky signál" přistoupí ke mě Bill a snaží se mobil sprovoznit ,,jo de signál ale když je dobrý počasí" řekne Gustav a ukazuje na ven z okna kde je děsenj vítr a nejspíš začalo i pršet!! No je mi líto ale w tom případě musíme jet domu!! Pakuju se a dem s Wendy ke dveřim!! Když je chci ale otevřít prudce narazim do futer jelikož dveře sou ZAMČENÝ!!! Tak počkat! podívám se vystrašeně na Wendy, která mi svým poblednym obličejem naznačuje to samé!! Tady něco nehraje!!!!..........
Papaja

Stern

27. ledna 2007 v 20:06 | Kachna |  Časopisy

Důvod žít IX.

26. ledna 2007 v 18:18 | delfinacek |  Ff- Důvod žít
"Prosím?" řeknu, když zvednu telefon v kuchyni, který nepřetržitě zvonil…
"Ha… halo?? Kdo je tam??" odpoví mi trochu zaražený hlas…
"Anna Saf… Kaulitzová…" opravím se rychle, protože si uvědomím přítomnost Sandry, která mě ostražitě poslouchá…
Aby jí náhodou něco neuniklo…!
"Kaulitzová??" ozve se překvapeně…
"Ano, kdo je tam?" řeknu a už začínám ztrácet trpělivost…
Takhle se ani nestihnu rozloučit s Billem… Má nějaký zařizování takže tady zůstanu sama s tou mrchou, ale možná bych si mohla někam vyrazit… No, uvidíme…
"Tom… Tom Kaulitz…" řekne hlas na druhém konci telefonu…
Teď jsem zase překvapená já… Čekala bych kohokoli, ale Toma ne… Jak dlouho jsem ho už neviděla?? Dva roky?? Možná mnohem víc… No, není divu - nikdy jsme se moc nemuseli…
"Je tam Bill?" zeptá se Tom…
"Ne, není… Musel si něco zařídit…" odpovím a očima hypnotizuju telefon…
Jsem z tohohle rozhovoru šíleně nervózní, ale proč….??
"Aha… Tak já zavolám pozdějc…" řekne Tom a jeho hlas zní pořád tak zaraženě a hlavně překvapeně… Kdo ví jestli mě poznal… Možná ani netuší s kým mluví…
"Jo, to bude nejlepší. Nebo mu zkus zavolat na mobil..." poradím mu…
Divím se, že ho to nenapadlo samotnýho…
No, tak asi napadlo, dojde mi vzápětí, když Tom řekne: "To už jsem zkoušel, ale nemohl jsem se dovolat… Asi má vybitou baterku…"
"Asi… Tak… ahoj…" rozloučím se a potom, co si vyslechnu Tomovo: "Čau…" položím sluchátko a aniž bych Sandře cokoli řekla, zapluju do mojí a Billovi ložnice a začnu se přehrabovat ve skříni…
Po chvíli najdu to, co jsem hledala: rifle a modrý tričko se zavazováním za krk, nalíčím se, pročísnu vlasy, vezmu si mobil, klíče a vyrážím pryč…
Když zavřu dveře "našeho" bytu, zhluboka se nadechnu… Konečně se cítím trochu svobodně, rozhodně lépe než pod Sandřiným dohledem…
Tak, teď jen vymyslet, kam vlastně půjdu… No, možná bych mohla navštívit nějaké "staré" přátele, ale koho…?? Možná… No, jasně! Už to mám!!!

"Crrr, crrr!!!" zmáčknu zvonek u domovních dveří a čekám až mi někdo přijde otevřít…
Po chvíli se dveře skutečně otevřou a v nich stojí dítě… Vlastně je to holčička… Po bližším prozkoumaní zjistím, že jí moc není, tak tři, čtyři roky…
"Ahoj." řeknu jí a čekám jestli se ve dveřích neobjeví ještě někdo…
No, asi tady vystojím díru… To dítě si mě nedůvěřivě prohlíží a nevypadá, že by se mělo k tomu, aby zavolalo někoho dospělého… Třeba Jasmin, mojí kamarádku… Tedy aspoň doufám, že je to pořád moje kámoška… Už jsem jí strašně dlouho neviděla… Ale ne tak dlouho, aby si stihla pořídit dítě… Natož takhle "velké" dítě…
"Mohla by jsi mi zavolat Jasmin?" řeknu té holčičce, ale žádné reakce se mi nedostane..
Dvě velké hnědé oči, mimochodem dost podobných těm Billovým, si mě prohlížejí a když se pokusím přiblížit, schovají se za napůl zavřené dveře…
"Je doma maminka?" zkusím to znova, ale bez úspěchu…
Už mi začíná docházet trpělivost… Tohle bude asi na dlouho…
"Anno!" ozve se najednou výkřik, až sebou polekaně trhnu…
Jasmin vpluje do dveří a ta malá holčička zmizí někde za ní…
"A… ahoj Jasmin…" vykoktám a pozoruji svojí kamarádku…
Jsem pořád trochu vykolejená… Ta holčička se mnou něco provedla… Nevím, jak to nazvat, ale mám pocit jako by mě její oči očarovaly… Ty krásné velké čokoládové a také nedůvěřivé oči… Nemůžu je vyhnat z hlavy… To setkání bylo… přinejmenším zvláštní…
Jasmin mě obejme, tak prudce až mám, co dělat, abych neztratila rovnováhu a neskácela se k zemi…
"Co… co tady děláš??" ptá se mě Jasmin a pořád vypadá dost překvapeně…
"Přišla jsem navštívit svojí kamarádku… Doufám, že ti to nevadí…??" zeptám se a s obavami se na ni podívám…
Jasmin mě chvíli pozoruje, potom se konečně vzpamatuje a už normálním hlasem řekne: "No, jasně, že mi to nevadí! Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě vidím… Chyběla si mi!"
"Ty mě taky…" odpovím jí a jsem celkem naměkko…
No, není divu… Konečně se zase začínám dostávat do normálního života a k tomu potřebuji své přátelé… Bez nich to nejde… Mám sice Billa, ale ten je mnohem víc než přítel…
"Tak, pojď dál… Myslím, že si toho máme hodně, co říct…" vyzve mě Jasmin a ustoupí ode dveří, abych mohla vejít…
Jasmim bydlí v domě po jejích rodičích… Je dost velký, ale já bych tady asi bydlet nemohla… Připadala bych si tu sama…

Když vejdeme do obýváku, spatřím tu malou holčičku, jak sedí na pohovce a kouká do zdi… Zarazím se, protože mi to přijde divné… Tak malé dítě by si mělo spíš hrát, smát se, ale tahle holčička se chová jinak, řekla bych, že je uzavřená do sebe… Strašně mi připomíná mě…
Jasmin se podívá směrem, kterým hledím a řekne: "To je Karol…"
"To je tvoje dcera?" zeptám se a ignoruji, že Jasmin chtěla ještě něco dodat…
"Ne… Já teď pracuji v Dětském domově a Karol… tam bydlí taky…"
Podívám se na Jasmin a můj pohled je dost šokovaný… Zalije mě vlna lítosti… Vím, že v Dětský domovech je spousta dětí, ale téhle holčičky mi přišlo strašně líto… Přijde mi tak bezbranná…
"Ko… kolik jí je?" vykoktám, ale můj pohled opět směřuje ke Karol…
"Čtyři roky… Je u nás chvíli, ale moc jí to nesvědčí… Je strašně uzavřená do sebe… Možná by jí pomohlo kdyby si jí vzal někdo do péče, ale nikdo jí nechce, protože…"
Jasmin se zasekla, nějak se jí nechtělo pokračovat dál… Pohlédnu na ní a pohledem jí vyzvu, aby mluvila dál… Potřebuji slyšet všechno… Karol mě začíná moc zajímat!
"Je němá…" dokončí Jasmin větu…
"Co.. cože??" zeptám se a nevycházím z údivu…
"Nikdo neví jestli opravdu nemůže mluvit nebo jestli je to spíše psychického původu… Ale já bych se přikláněla spíše k té druhé variantě… Měla moc ošklivé dětství… Její matka byla feťačka, už nežije - předávkovala se a otce Karol nikdy nepoznala… Myslím si, že by se z toho mohla dostat, ale potřebuje péči a lásku… Když zůstane v Domově - zničí jí to…" dokončila Jasmin své vyprávění…
Zadívala jsem se Karoliným směrem a bylo to snad poprvé od doby, co tu jsem - ta malá zvedla svůj pohled a podívala se na mě - trvalo jen malou chvíli, kdy jsme si hleděli do očí, ale já se v tu chvíli rozhodla… Chci jí pomoct! Zatím ještě nevím jak, ale časem na něco určitě přijdu!

"A co ty? Jak žiješ?" zeptala se mě Jasmin po chvíli, kdy jsme si povídaly…
"No… Mám za sebou dost těžký období, ale pomalu se zažínám vzpamatovávat - hlavně díky Billovi… Akorát jsem musela přerušit školu, ale příští rok jí hodlám dodělat! A taky sháním práci, ale zatím jsem nic nenašla… Nevíš náhodou o něčem? Jde spíš o to, abych zaplnila volný čas…" řeknu a pohlédnu na svou kamarádku…
"No… Ty máš ráda děti, viď?" zeptá se mě Jasmin…
"Jo, mám… Proč?" odpovím a docela by mě zajímalo, kam tím míří…
"Noo… Nechtěla by jsi pomáhat u nás v Domově?" nabídne mi Jasmin a čeká co já na to…
Dívám se na ní a nejsem schopná slova… To… to je snad sen…! Vždycky jsem chtěla pracovat s dětmi…
"To… to myslíš vážně??" ujišťuji se a stále jsem trochu v šoku…
"No, jasně, že myslím! Zrovna teď hledáme někoho na výpomoc… Vychovatelek je málo a dětí hodně…" řekne Jasmin trochu smutně…
Ani se jí nedivím… Je to strašné, když dítě nevyrůstá v normální rodině…
"A… nevadilo by, že nemám dokončenou školu??" zeptám se trochu napjatě…
Přede mnou se otevírá sen - nerada bych, aby to krachlo jen kvůli tomuhle…
"Myslím, že ne… Zítra se zeptám naší ředitelky, ale myslím si, že v tom problém nebude… Může třeba jenom vypomáhat… Hlavní je, že máš ráda děti!"
"To mám. A moc!" řeknu a při tom se podívám na Karol…
"Jak to, že jí tu máš? Vy si můžete brát děti domů?" zeptám se Jasmin a zvědavě na ni pohlédnu…
"No, normálně ne, ale s Karol je to jiné… Všichni se snaží jí pomoci, ale zatím bez úspěchu…" řekne Jasmin a chce ještě něco dodat, ale přeruší jí telefon, který začne zvonit…
Jasmin se zvedne a řekne: "Počkej chvíli, ju?"
"Jo, neboj… Počkám…" odpovím, ale Jasmin mě už asi neslyšela…
Vstanu z pohovky a jdu ke Karol, která si hraje na koberci…
"Ahoj Karol…" řeknu a upřeně ji pozoruji…
Karol se na mě podívá nedůvěřivým pohledem a potom se vrátí zpět ke svým hračkám…
"Můžu si hrát s tebou?" zeptám se jí i když vím, že se odpovědi nedočkám…
Znovu na mě pohlédne, ale nic víc…
Vezmu do rukou dřevěného koníka - na tuhle hračku si pamatuju, když jsem byla malá, hádaly jsme se s Jasmin, která si s ním bude hrát… Při té vzpomínce se usměju… Mé dětství také nebylo nejšťastnější, ale aspoň jsem měla rodiče…

Konec 9. části

Marky

Mno, tak tady máte další díl, ale za moc nestojí… Je to takový o ničem… Please piště komentáře ať vím, co si o tom myslíte…:-)) Mějte se, papík!!!:-):-*

Spolužačka, upírka nebo moje holka? XI.

26. ledna 2007 v 18:17 | delfinacek |  Ff- Spolužačka, upírka nebo moje holka (2.řada)
,,Ali mám tě rád…" pořád to slyším a vidím jak se u toho Tom tvářil
,,Ach Tome" vydechnu do ticha pokoje
Pípíp
SMSka kdo to otravuje teď v noci? O 5 sekund později
Pípíp
Druhá…kdo mě tak miluje?
První
Hvězdičko pořád musím myslet na středu jak se mnou půjdeš. Doufám že si to s tím učením moc nepřehnala. Tak dobrou noc posílám milióny pusinek Bill
Druhá
Nezapomeň mám Tě rád! Tom
Proč? Proč mě to dělají ještě těžší? Ne oni to nedělají těžší já se neumím rozhodnout! No nic musím se rozhodnout. Asi za 10 minut co přemýšlím nad tím jestli to mám ukončit s Billem a být s Tomem nebo říct Tomovi že mám ráda Billa jdu dolů se napít.
,,Ali ty nespíš?" zeptá se mě máti obýváku
,,NE! Nemůžu usnout!"
,,A proč nemůžeš usnout něco tě trápí?"
,,Jo trápí a moc!"
,,Kaulitzovi?!" usměje se
,,Zcela přesně. Nevím jestli mám být s Billem a nebo to s ním skončit a být s Tomem! Mamí co mám dělat?"
,,Nevím v takové situaci jsem v životě nebyla!"
,,Kdyby aspoň…fňuk….nebyli dvojčata!" a schoulím se mámě do náručí
,,Ale no tak nebreč to bude dobrý!"
Pípíp
,,Kuwa už mě to nebaví. Podívej se kdo to je!"
,,Tom! Prý jestli nespíš abys šla ven!"
,,Jdi mu otevřít!" řeknu Lindě a zvednu hlavu aby mohla vstát
,,Tome pojď dovnitř!" řekne mu máti
,,Vy ještě nespíte?" řekne Tom když vidí mě i máti že se díváme na televizi
,,NE!" řeknu a utřu si slzy
,,Si brečela?" začne se starat Tom
,,Ne. Jenom mě pálily oči!"
,,Aha..víš potřeboval bych si s tebou promluvit!"
,,Já s tebou taky!"
,,Tak já du!" řekne máti
,,Ne zůstaň tu!" řeknu jí a chytnu za ruku
,,Jo kliďo tu zůstaň!" řekne Tom
,,Tak začni co si mě chtěla říct…"
,,No takže…..já chodím s Billem! Mám ho děsně moc ráda nechci mu ublížit! Proto…pppp….polk….proto………chci abys….věděl..že tě chci jenom..jako…posmrk….kama…." ale už to nemůžu doříct..sakra! Jako by to slovo nešlo říct.
,,Jo chápu….ale řekni mě to tady a teď do očí!"
,,Nemůžu ti to říct!!!!!!!!!!!!! To slovo nejde vyslovit…já to nedokážu!" začnu mu bouchat pěstmi do hrudi
,,Klídek…" říká Tom a obejme mě. Já do něho ještě chvilku ,,mlátím" ale pak mě to přestane bavit a sesunu se s v Tomově náručí na zem
,,Dcero na to se nebudu dívat..trhá mě to srdce jdu spát…ahoj Tome!" řekne máti a jde
,,Mě to trhá srdce taky..už nebreč…"
,,To se ti řekne ale když já nevím..fňuk…jestli mám radší tebe nebo Billa…"
,,Tak di spát…a netrap se to nějak vyřešíme…ve čtvrtek odjíždíme do Francie a pak jedem ještě někam…jj budeme asi měsíc koncertovat po Německu tak nebudeme doma….tak se rozmyslíš..po kom z nás dvou se ti bude stýskat víc toho máš radší…..ale ať už se rozhodneš jakkoliv budu tě mít rád…" řekne zvedne se a jde
,,Tome!" zakřičím
,,Ano?"
,,Mám tě taky moc ráda….a…děkuju!" Tom se jenom usměje vrátí se krásně mě políbí a odejde. Já se zvednu a jdu nahoru. U pokoje mamky se zastavím a potichu otevřu
,,Mami spíš?"
,,Ne..copak?"
,,Můžu jít za tebou?"
,,Pojď!" tak si k ní lehnu a společně usneme. Ráno se probudím už u sebe. Obleču se,namaluju a prostě to co normálně ráno dělám, vezmu si tašku a jdu dolů
,Ali ráno jsem musela jet dřív tak jeď autobusem, ale jestli chceš tak ze školy tě vezmu a můžeme jet třeba nakupovatJ ahoj Linda
P.S. mám Tě moooooooooooooooc ráda'
Nakupovat! Jů to teď potřebuju. Když jdu na autobus tak se ke mně ,,přidruží" Andy
,,Čau sem tě dlouho neviděla..jak žiješ?"
,,Jo úplně bezvedně..jak jinak když mám Billa!" a budu dělat že jsem oki
,,Sem si to myslela…hele deš ve středu na to předávání cen? Já jo..akorát nemám šaty"
,,Super já jdu taky…tak pojeď dneska se mnou a mamkou nakupovat a koupíme si zrovna šaty!"
,,Jo super!" po cestě ještě kecáme o těch šatech a docela na všechno zapomenu, ale když příjdeme na zastávku busu tak to jde zase na mě
,,Ahoj princezno jak se vyspinkala?" příjde Bill a dá mě ranní pusu
,,Ahojík…jo šlo to ale moc dobře víš že u tebe se mě spí líp…" usměju se na něho a jsem docela v pohondě akorát nikde nevidím Toma
,,Kde máš bráchu to dneska nejede?"
,,Jedu a jsem tu!" začne mluvit budka.
,,Jo ták…du za ním ho JENOM pozdravit!" řeknu Billovi
,,No tak di no" zalezu za Tomem a dám mu pusu na líčko
,,Měla by sis dávat bacha! Brácha je děsně žárlivý!" řekne Tom
,,Hej já to slyšel co tam děláte že by si měla ali dávat bacha abych to neviděl?!"
,,KOUŘÍM! A to by se ti nemuselo líbit!" Tom se na mě podívá a začne se smát
,,Co? A co jako kouříš?!" zeptá se Bill. To už se začne smát i Andy a AndyJ
,,Cigaretu! Jako co si o mě myslíš. A kdybych kouřila něco jiného tak by z této budky vycházely takové ehm zvuky…víš můj milý"
,,Ježíš radší pojď!" řekne Tom a jdeme do autobusu. V autobuse je to oki. Na Toma nějak skoro nemyslím-jako na kluka jako na kámoša na něho myslím. Sem šikovná že?
,,Hej už víš jaké budeš chtít ty šaty?" zeptá se Bill
,,Ne dneska je jedeme kupovat!"
,,Tak to jedu s váma!" řekne Bill
,,NE! Nepojedeš. Dáš mě jenom peníze. Nebo si je koupím sama…."
,,Ne-e já jsem ti to slíbil že ti je koupím a hotovo…a pojď už vystupujeme!" chytne mě za ruku a vystoupíme
,,Mamíííííííííííí…." zakřičím na celou školu
,,Ano?!" otočí se v klídku
,,To nakupování je super nápad jede s náma Andy jo?"
,,Dobře.." a zajde do kabinetu. V hodinách to bylo úplně super.Bill mě pořád něco špital takže jsme nedávali pozor a vždycky nás někdo na něco vyvolal a my jsme nevěděli vo co go! Na obědě to nebylo o nic lepší a při naší ,,smůle" jsme měli špagety
,,Schválně dáme si jednu velkou špagetu každý z jedné strany do pusy a kdo ji bude mít dřív snězenou je vítěz a dostane co bude chtít!" řekne Bill
,,Tak jo!" tak si vezmeme jednu špagetu do pusy Andy nám to odpočítá a jedeeeeeeem. No jenomže při našem dnešním zamilovaném dni Bill začal podvádět a překulil mě na lavičku tak že já jsem ležela a on byl nade mnou a vzal mě ji
,,Vítěěěěěěěěěz!" zakřičel
,,Hm tak co by sis přál?" řeknu znechuceně
,,Pusu!" a začne mě líbat v tom příjde nějaký ,,super" týpek
,,Kaulitzi tvoje holka je pěkná děvka!"
,,Cože?" sedne si Bill
,,No četl si už noviny!" a ukáže mu ty kreténské noviny

…………………………….pokračování příště

(lol)

Neobyčejná rodina XIII.

26. ledna 2007 v 18:15 | delfinacek |  Ff- Neobyčejná rodina
Takže milý přiteplený Oto se zvednul a zmizel z mého života. Celý večer jsem probrečela a vedla si úvahy na téma Tom za všechno může, Oto je arogantní vůl… No velmi zajímavá témata uznejte sami.
"Emo…" ozve se ráno za dveřmi.." celou noc jsem nespala a jenom řvala a řvala a taky…No stydím se…jsem zkoušela co je pravdy na tom, že fyzická bolest přehluší tu psychickou a povím vám…NIC na tom pravdy není akorát mě k tomu ještě pěkně bolelo oko a ruce, protože jsem si sama sobě dala ránu pěstí a jsem se pořezala kružítkem…jsem mago…tohle už nikdy více.

"Emo…Vstávej jdeš do školy…" zní Katky hlas.
"Ségra já…já nemůžu…" odpovím jí ubrečeným hlasem.
"Co se stalo??? Odemkni.." tak teda odemknu a skrčím se zase zpátky na postel.
"Tak mi to pověz.." naléhá na mě a tak jí to všechno vyklopým, kromě tý hry co jsme hráli s Billdou.
"A Oto byl na tebe naštvanej???" udiví se ségra.
"Jo…dost…a měl pravdu teď mi to je líto, ale zase na druhou stranu neměl být tak arogantní.."
"Takže Oto je na tebe našvanej…Hm..To aby ho šel někdo utěšit, co??" řekne, zvedne se a odejde…
"JO holka…toho nezbalíš…"špitnu už směrem k zavřeným dveřím.
"EMO…." zahřmí pod schody mámin hlásek, který rozhodně nezní jako konipásek.
"No jo.." hejknu a oblíknu si první věc kterou najdu, ani se nečešu, natož abych se malovala, nakonec jsem si vyšla v džínácha a tílku…
"Co jsi dělala??" zeptá se mě Oskar v kuchyni, když do báglu cpu svačinku.
"Sebepoškozování, Sebedestrukce, sebetrýznění atd.. neznáš??" syknu na půl pusy a zmizím, dřív než si uvědomí co jsem to řekla.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::VE TŘÍDĚ:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Co se ti to s…." zarazí se v polovině věty Oto, načež mu dojde, že se spolu už nebavíme, tudíž jsem si odsedla s Janě.
"Co jsi dělala?? Ty se s Otem nebavíš??"
"Nebavím…" odpovím pouze na jednu otázku.
"Proč?"
"To je fuk…"
"A co jsi dělala…"
"No…já jsem zkoušela přehlušit psychickou bolest tou fyzickou…" odpovím, do konce hodiny se mnou už nepromluvila…
"Já vím, že jsme pitomá, ale mluv se mnou.." hučím do ní jak dva piliňáky.
"Tak mi vysvětli, proč jsi to udělala?" vyjede na mě.
"Protože.." zásek.
"Sakra, tak proč??? jsem tvoje kámoška tak mi to koukej vyklopit!!!"
"Protože mě bolelo to co mi Oto řekl a jak se choval" špitnu.
"Cože?" zeptá se Janča a nasadí výraz typu 'Zopakuj to asi začínám být hluchá, ještě se začnu sesychat a jdu do domova důchodců.' No tak jí to zopakuju nahlas, ale zase ne tak nahlas aby to mohl slyšet Oto, teda aspoň tak jsem to měla naplánovaný, protože jsme si myslela, že sedí ve svý lavici, jenže ono NE…Divíte se? Já se svým štěstím moc ne. Ona totiž trepka stála za naší lavicí a momentálně má levou nohou nakročeno jako pryč, ale stojí na místě ruku na čele, pusu dokořán a oči se pomalu ale jistě ubírají tím nesprávným směrem, tudíž na naší lavici…ne ještě hůř na mojí maličkost a v tom mě začala úplně nenadále volat příroda, tudíž jsem se odebrala rychlostí světla do mé svatině s nápisem WC-DÍVKY.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::OTO::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

panebože…Panebože…Panebože…Doprdele….UFF! Tak-to-ne skřípu si zubama a otočím tělo směrem k Janče…
"Já nic nevím.." zakřičí, zvedne ruce nahoru a přikrčí se do lavice jako by čekala útok pumy.
"FAJN…" křiknu a vyřítím se na chodbu. Musím najít Emu, musím jí najít. Hle tu máš kohouta hrej si..Teda na co to myslím…Musím najít Emu. Musím najít E…BUCH. (toto citoslovce se většinou používá pro vyjádření bouchnutí, spadnutí, srážku dvou lidí či předmětů atd. teda nééééé že bych si myslela, že jste mysli choré, ale já jenom pro pořádek, víte?)
"Pro- promiň…" vpadne z Emy zatímco já si držím bouly na čele a silou vůle se jí snažím rozmluvit nápad, že výškou strčí do kapsy i Mount Everest, ale je ta šlupka těma hajzldveřma byla slušná.
"To nic…Kurńa já chci s tebou mluvit…"
"Já musím k třídnímu..Frrrrrnk…" a zmizí, teda nezmizí tak rychle mezitím ještě vidím jak vtrhne tříďasovi do kabinetu odkaď se ozve zaječení, typuju, že někoho vzala dveřmi a potom ticho…Moje ego říká…SER NA NÍ…tak teda seru.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::JÁ:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Nebudu vám opakovat můj rozhovor s Otem, tudíž začnu kabinetem.
"ÁÁÁÁÁÁ…" ozve se ječák sotva se vkutálím do kabinetu třídního.
"E-Emo??" ozve se profík sotva sebere svoje mandle, který mu přitom ječení museli vypadnou z pusy.
"Pane profesore já jsem tak zoufalááá…" stojím uprostřed kabinetu, pode mnou klečí profík a drží se za srdce a já usedavě pláču, to by chtělo foto.
"T-tak se posaďte slečno Šindelářova a vysvětlete mi co se děje."
"no…víte já…jsem zoufalá.." vypadne ze mě již vám dobře známá věta a nevypadá to že v nejbližší době změním repertoár.
"Ale to ještě nevysvětluje co se stalo…" třídní je flegmouš.
"Víte já jsem blbá…Já udělala chybu a Oto se teď se mnou nebaví, teda já nevím jestli baví nebo ne, před chvíli když jsem mu rozbila hlavu dveřmi, tak se mnou mluvit chtěl, ale já…já nemohla. Protože by chtěl vědět odkud mám ten monokl a tak a já mu to říct nemůžu i když to asi nejspíš slyšel, když jsme to říkala Janče, ale kdybych mu to řekla do očí, tak bych přiznala svojí chybu a to já neumím. pane profesore co mám dělat?" zakončím svůj srdceryvný monolog.
no v tomhle já vám neporadím…" pokrčí rameny.
"Panebože tykejte mi, vždyť mi dáváte radu do života, teda aspoň doufám.."
"Pardon.." uculí se.
"Vy…Teda ty s Otem něco máš?" mrkne na mě, načež moje tělo ovládne záchvat smíchu, takového kalibru, že se mi hned nahrne krev do hlavy a vypadám jak nafouklý komunistický balonek.
"Ne…Já a Oto my jsme nej…teda vlastně jsme byli nejlepší kamarádi. Tím pádem mi ten můj průšvih příjde stokrát horší, když s ním nic nemám než když to je naopak…
"Proč?"
"Protože jinak by se to dalo řešit, stylem Lásko já se nechala unést odpusť…A jelikož on by do mne byl blázen tak by mi to z fleku jak ten nejnaivnější naivka odpustil, ale tak to není…" povzdechnu si.
"Taky fakt…" řekne a upře pohled na fotografii na stole…

(SISSI) Malá technická tu povídku jsi zrůda tati, a přesto tě miluju dopíšu až skončím tuhle ju??? Neva??? Ste zlatý díky…

Proč jen růžovou?!?! XXXVI.

26. ledna 2007 v 18:14 | delfinacek |  Ff-Proč jen růžovou!?!?
.,,počkejte tady"..oznámí i suše a po schodech jde do patra.. asi po pěti minutách uvidím ze schodů scházet paní,kterou už jsem ale přeci jednou viděla..............
Proč mi to nedošlo hned..sem tak pitomá..vždyť ta co dělá tam na vrátnici říkal že jsem jí podobná..a potom když sem ji potkala na tom hřbitově..byla to ona a mě nic nedošlo..byl to můj hrob nad který se skláněla..to ona je moje máme...ta žena která na mě udiveně kouká..a pátrá v paměti kdy mě viděla..mám takovou chuť skočit jí kolem krku...proč sem to neudělala i tenkrát?..proč mi to nedošlo?? ,,dobrý den co si přejete??" sejde až ke mě a zastaví se těsně přede mnou.. visí mi na rtech a čeká co jí odpovím.. ,,Potřebuji s vámi mluvit!!" odpovím jí a můj hlas se třese..najednou se mi klepou kolena a sem nervózní.. ukáže mi cestu kudy mám jít..a zastavím se až před velkými dveřmi..ona je otevře a vyzve mě abych vstoupila..je tak krásná..nemůžu z ní spustit svůj pohled..sleduju každej její pohled..je úplně jiná než má náhradní máma..usadí se do velkého křsla a já si sednu za stůl,který nás rozděluje.. ,,A o čem semnou musíš mluvit.." přešla na tykání..je to tak zvláštní.. ,,Prosím jen potřebuji abyste ě vyslechla až sokonce,vím že to bude znít jako bláznovství a já k tomu co ti řeknu nemám žádný důkazy..ale moc to pro mě znamená..utekla jsem z domova.." nachvíli jsem se odmlčela..moje mamka na mě teď koukala moc zvláštním pohledem..taky ji trochu zarazilo moje tykání,ale copak jí můžu tykat?? ,,Utekla jsem z domova,kvůli tomu co jsem se dozvěděla..moji rodiče..se často hádali a já sem omylem jejich hádku vyslechla..hádali se o tom že mě před patnácti lety ukradli..že se stala nějaká tragédie..a moje pravá máma při ní prý zemřela..jenže ona žije..a já ji hledala..hledala jsem tebe..volala jsem každý den,ale nikdo semnou nemluvil..já už nevím co mám dělat.." rozbrečím se a moje máma není schopna slova..jen si mě pořád dokola prohlíží..nakonec vstane..a dojde až ke mě..čekám od ní jakoukoli reakci.. sehne se ke mě a koukne se mi z blízka do očí.. ,,Moje dcera zemřela před 15 lety..a i když si mi moc podobná..nemůžeš být ona!" odchází z pracovny a já na ní ještě zavolám ,,Ale její tělo se přeci nikdy nenašlo..věř mi..nechci tě znova ztratit..nikoho nemám!!" ona se naposledy otočí..ale pak už pro mě přijde sluha a odvede mě ke dveřím.. kouká na mě se soucitem.. ,,Věřte mi..!" odcházím a moje srdce je roztrhaný na kousíčky..jediný co mě pohánělo dál..se najednou zbortilo jak domeček z karet..najednou mám pocit že se mi celý svět zhroutil..odehnala jsem Billa,moje máma..mi nevěří....všechno na čem mi záleželo už není..Sedím na lavičce poblíž toho domu,kde jsem před chvilkou byla..slzy mi tečou po tváři..a neznají hráze..tečou pořád dál..nemám chuť je zastavit..nechám je volně téct po tvé tváři a rtech..už je mi jedno jestli si rozmáčím svojí košili..mě už je všechno jedno..........Vůbec netuším jak přežívám..ráno líně vstanu..a jen něco sním..a hned jdu zase spát... jeden z mnoha dnů,které mezitím už uplynuli..si zapnu televizi..zase tam běží nějaká tolkshow.. přiblblý publiku vřeští..a já to nevnímám..až když spatřím jeho tvář jak se na mě usmívá..z obrazovky..zdá se mi najednou televize náramně zajímavá..směje se a žertuje..je plný života..dokonce se mi zdá jakoby flirtoval s tou ženskou co sedí vedle něj..zřejmě už na mě zapomněl..ale vždyť přesně tohle jsem po něm chtěla ne?..aby žil dál svůj život..a na mě si uchoval alespoň malinkou vzpomínku..pak si všimnu že má na krku to malý srdíčko co sem mu poslala..zahřeje mě u srdce..jenže pak se zase cejtím hrozně..přežiju to ještě pár probrečených dnů..a pak jdu znovu za svojí mámou..nejhorší je že nemám žádný důkaz..nic o tom že bych měla být její dcera..zazvoním a jakmile mi otevře sluha hodlá ihned zase zavřít ale já mu skočím do dveří a proklouznu dovnitř..,,Eleno prosím..věřmi!!" zakřičím na celý dům a ona začne scházet ze schodů..zděsí se když mě uvidí..sluha se mě snaží zatáhnou ven a jelikož nemám žádnou sílu daří se mu to!! ,,Vyslechni mě prsím..Mami!!" vyhrknou mi slzi ale to už se zamnou opět zavírají dveře..mého života.............
(lucinka)

Jsme spajtí??? Asi ano III. konec

26. ledna 2007 v 18:11 | delfinacek |  Ff- Jsme spajtí ?? Asi ano...
3. a poslední část se vám asi líbit nebude :-(
,ale co budu optimista,alespoň si ho přečetete :-D

Tom se nadechl a pokračoval:,,No Bille víš přeci,kde jsme se s Kate potkali že jo....tak-'',,Jenže já to k sakru newím!!!''rozkřikla jsem se tam na ně a moje slzné kanálky začali pracovat na plné obrátky...Schoulila jsem tam na chodbě...,,Nemůžu,promiňte.já..mě je nějak div...''nedořeknu a už vidím jen tmu,černočernou tmu,ale moment tam něco je co je to???Světlo???,,Kláro,Kláro...''křičí nějaký hlas..,,A-ano???''zeptám se celkem vystrašeně...,,Máš poslání,máš poslání...''řekne o5 ten hlas..,,Cože??Jaké poslání??''ptám se už normálně,ale moje očí mě neposlouchají...,,Máš poslání Kláro,máš poslání..''řekne znovu ten hlas a mě už to deprimuje..,,Jj to už vím,ale jaké??''řeknu už napruženě.,,Na to přijdeš Kláro,na to přijdeš!!!''řekne hlas a už se vzdaluje a já pomalu otvírám oči..,,Ufffff co to s váma sakra je???Tohle se mě a Kate nikdy nestalo....''škrabe se Tom na hlavě a já v dlani cítím něčí ruku..To je Bill..leží a pravidelně oddychuje,sleduju ho a musím se pousmát nad tím,že toto krásne stvoření bych měla chránit.Z mého snění mě však probere zavrtění se vedle mě..Bill se probouzí..,,C-co se s-stalo??''ptá se Bill,chci mu odpovědět jenže se do toho vloží Tom,,Ty vole si klidně omdlíš s ní a co já???Já vás sem musím dotáhnout ani newíš jak mě bolej zádíčka!!!Jo a jen tak mimochodem já jdu za Kate zdááár!!''mě teĎ vrtá v hlavě jen jedno a to ,ten mluví rychle' a Bill jakoby četl moje myšlenky odpoví:,,Toho si nevšímej měl na spěch!!!a musím se tě zeptat zdál se ti sen-'',,Jj zdál!''useknu mu jeho mluvu,pže u toho hroooozně mával rukama a já bála,že mě praští XD....,,Bille??''zeptám se ho opatrně,když se uklidním..,,Hm???''se zájmem mě vyzve k tomu abych pokračovala,jen neví,že to co mu řeknu mi změní celej život a nejen mě,ale myslím,že i jemu...,,J-jak se mi....ten....sen..no.....zdál,tak já cítila,že....že to není správné...j-já ..nemůžu to-'',,Psssst''Bill mi položil ukazováček na rty a pomalinku se ke mě přibližoval...toho jsem se bála..zakazovala jsem si se zamilovat a teď???Cítím,že tahle láska není správná není....Nechávám se líbat je to smyslné a tajemné,můžu se ho dotýkat,můžu ho líbat,jsem šťastná,ale to nebude trvat věčně,vím to....cítím to.......Prostě to nebude,ale teď je mi to jedno užívám si akorát okamžik s Billem a všechno pto mě přestalo existovat je jen on a já..žádné pocity,žádný svět jen on a já............................KONEC

Lidi zakončila jsem to až teď!!!Vím,že jste zvědaví,ajk to bylo,ale to vám bohužel nepovím patří to k mím povídkám........................Ter

Spolužačka, upírka nebo moje holka? X.

25. ledna 2007 v 18:56 | delfinacek |  Ff- Spolužačka, upírka nebo moje holka (2.řada)
,,Jako kdo?" vykulím oči
,,No jako moje holka!"
,,A není to brzo?!"
,,Není! Dívej prostě se mnou půjdeš!"
,,Ale já nemám co na sebe!" ježíš mě to příjde že Bill nějaký rozhozený
,,Já ti všechno koupím…jenom tam se mnou pojď!"
,,Bille klid se celý klepeš!"
,,sem v pohodě. Půjdeš se mnou?"
,,Jo půjdu." Usměju se na něho
,,díky…" vydechne
,,Bille co ti je? A neříkej že nic!"
,,No doopravdy nic!"
,,Je ti něco! Od té doby co jsem ti řekla, že jsem byla celou noc s Tomem…"
,,teď se tím netrap…hlavně ne Tomem!"
,,A co ti udělal?"
,,Nic!"
,,Už mě to tvoje nic začíná štvát!" zakřičím na něho
,,Ty se chceš hádat: Tak prosím!" začne štěkat Bill
,,Nechci se hádat, ale štveš mě s tím ,Co ti je? NIC!' ,Co ti udělal Tománek? NIC!'
,,Á on je to už Tománek? Jak tě ukecal? Vyspal se s tebou taky?"
,,Bille nebuď trapný!"
,,Nejsem trapný jenom, že včera to ještě byl ten největší hajzl na světě a dneska už je to Tománek! Co to bude zítra? Žeby brouček nebo sluníčko?"
,,Já se s tebou odmítám hádat!" vstanu z postele, třísknu dveřma a jdu dolů
,,Co ti je?" zeptá se máti
,,Nic!" řeknu
,,A kdo tu pak říká nic!" zakřičí Bill
,,Víš co? Radší nic!" Bill se na mě podívá a začne se smát
,,Prosím tě pojď nahoru! Byl jsem na tebe hnusný!" řekne s úsměvem na rtech
,,myslíš si že když uděláš na mě oči a usměješ se tak že ti odpustím…"
,,Mno asi jj!" usměje se ještě víc
,,Myslíš dobře!" usměju se
,,Tak pojď nahoru. Musíme vymyslet ty šaty!" řekne a jde z5 do pokoje
,,První hádka?"
,,Jo..ale jdu za ním!" ale beztak se jdu ještě napít
,,Sláva sem myslel že se ě nedočkám!" řekl Bill
,,Proč?" zvednu obočí
,,Musím ti změřit míry na šaty! Triko dolů!"
,,Cože?"
,,No triko dolů!" příjde ke mně a dá jeho ruky pod moje tričko,, Musím ti změřit obvod pasu…" pak jede víš ,,Taky obvod víš čeho…" nevinně se usměje
,,A budeš to měřit v loktech nebo v něčem menším a nebo přes metr?" usměju se a shodím ho na postel
,,Jak si budete přát, slečno! Vy jste zákaznice.." řekne Bill
,,Až tak jo? Mno tak já bych řekla…" a dám mu pusu na bříško ,,že nebudete potřebovat nic! Já si totiž ty šaty koupím sama! A teď se musím učit!" to sem ho pěkně převezla
,,Cože se musíš?"
,,Učit můj milý…já chodím do školy na rozdíl od někoho!"
,,Hej ty si teda potvora! Člověka tady rozvášníš a pak ho necháš tak! A já už se těšil že…"
,,Tak si to udělej sám, když po tom tak prahneš!"
,,Hahahahaha….Ali…je dole..chmpf…Tom!" řekne Linda ve dveřích
,,Jo už jdu!"
,,Hej a to tam jdeš jenom v podprsence?" křičí Bill
,,JO!" zakřičím nazpět
,,Já nevěděl že přicházím nevhod!" začne hned Tom jak mě uvidí
,,Ale vůbec ne..akorát jsme skončili"
,,My jsme ani nezačali" ozve se za mnou
,,Sem ti řekla ať si to uděláš sám ne? Se musím učit!" to Tom nevydrží a začne se smát
,,HA-HA-Ha fakt směšné!" naštve se Bill, vlepí mě pusu a jde domů
,,No copak si chtěl?" usměju se na Toma
,,Jestli by si nešla do kina! Čistě udobřovaní kino!"
,,A co dávají za film?"
,,Rychle zběsile: Tokijská jízda!"
,,Jo tak to jdu!" vyskočím
,,Nemáš se učit?"
,,Momentálně jsem skončila! Ta si sedni, Linda ti dá napít a já se du obléct."
,,Oki….a ty mě věříš, že mě tu necháš s ní o samotě?"
,,Jo…věřím!" řeknu a jdu nahoru
Tom
No já jdu k Ali se jí zeptat jestli nepůjde do kina a ona mě přivítá v podprsence. Pak vyfakovala bráchu a momentálně se oblíká. Protože se mnou de...HEČ!
,,Tome?"
,,Ano?" otočím se na Lindu
,,Jak si Ali přesvědčil, že ten večer byl zkrat?"
,,Sem šikovný!"
,,Tak to je dobře!" řekne Linda

Co si mám vzít na sebe? Když si dám mini a kozačky tak to bude vypadat že provokuju. Ale zase když si dám něco jiné tak to bude vypadat, že jdu jenom s kámošem
,,Mamíííííííííííííí"
,,Ano?" otevře dveře máti
,,Co si mám obléct?"
,,Ehm….dej si tuhle sukni, korzet a mikču"
,,A který korzet? Ten růžový, černý nebo krajkový?"
,,Ten krajkový a přes to růžovo-černou mikču!"
,,Diky….dala si mu napít?"
,,Nechtěl! A co se o něho tak staráš?"
,,Nějak mě to baví!"
,,Jak myslíš já jdu dole!" Máti zavře, já se ještě namaluju, upravím vlasy a jdu! Na chodbě zkontroluju jestli je to oki a jdu dole
,,Hotovo!" vydechnu
,,Eeeeee…si nádhe…sluší ti to!" zakoktá se Tom
,,Diky!" asi se zase červenám
,,Tak jdeme!" řekne Tom
V kině mě Tom pořád pozoruje. FAKT! Já ho viděla jak jsem se na něho jednou podívala. Ale fakticky tak jste jj dvakrát. Tak jste mě dostali když to šlo tak jsem se na něho dívala pořád
,,Tak co líbilo?" zeptá se mě Tom když jdeme z kina
,,Jo bylo to gut…akorát mám hlad!"
,,Já taky. Tak pojď ještě někam na jídlo!"
,,Ale jestli to nebude hamburger tak to nechci!"
,,Neboj bude!" usměje se a vezme mě za ruku. A já pro změnu neucuknu
Před domem
,,Tak ahoj" řekne Tom
,,Ahoj!"
,,di ne? Zítra vstáváš do školy!"
,,To bys mě musel nejdřív pustit!ů začnu se smát
,,Ale já nechci!" řekne Tom vážně a zase se začne přibližovat. Ale teď už neucuknu a políbíme se
,,Ali víš já..já…tě mám rád…" řekne Tom a začne mě líbat znovu a jí? Víte co já? Já spolupracuju. Asi po 10 minutách
,,Já už fakt musím!" řeknu
,,Tak ahoj, princezno!" a dá mě pusu na čelo
,,Ahoj…" a jdu
,,Ali zahráváš si s ohněm!" řekne ve dveřích Linda
,,Nestarej se!"

…………………pokračování příště

(lol)

Ich bin italiano V.

25. ledna 2007 v 18:55 | delfinacek
Pronesla sem a hodila kufr na poslední volnou postel.
Jako první sem vyndala terárko, pak písek a různý potřeby do něj, hifku, hadry a pak ten zbytek.
Když sem to všechno řádně ulidila a tak zčala sem zjišťovat proč sem na pokoji z klukama a proč zrovna s těmahle…
"Kdo nás sem rozdělil?"
"Ten učitel co vás dva okřikl v chodbičce, ani za nim nezkoušej chodit páč řekl že kdo se za nim půjde ptát bude dělat bude dělat 100 dřepů, což předpokládam že není to pravý" řekl Demien a dál se věnoval srovnávání věcí ve skříni
"mno tak to mě teda fakt blaží, uplně umírám šťestím…."
"Njsi sama, myslíž že sem šťastnej když tě tu vidim hoperko?" pronesl znechuceně Punker Marc
"ty radši drž zobák, nebo ti to ponížení u busu nestačilo?"
"krávo…"
Ach jo… nuda, nakonec sem přešla k hifce a zapnula si jakejsi Kontrafakt , což měl bejt Slovenskej hip-hop ale já tomu rozumněla velký kulový, byli fakt good nejlepší je to cédo E.R.A to je fakt hukot…
Relaxovala sem… oči zavřený, natáhlá na krásný posteli….
" jau ty debile, co děláš?" ozvalo se zpoza rohu, to jak se začal prát Tom a Marc(pro příště zkrátim na jeho jméno páč pořád vypisovat hnusnej punker je únavný)neim kuli čemu se rvali ale bylo to dcl(docela) zajímavý nakonec sem se zvedla z postele a odtrhla je od sebe, takhle, né že by mi vadilo kdyby jeden druhýho zabil, nemám ráda ani jednoho ale přibližovali se k terárku s enit a já neměla nejmenší náladu vyřizovat papíry s tim že mam nebezpečnýho mazlíčka protože někoho kousnul to fakt ne…
"příště se děti, perte dál od toho terárka, nerada bych s váma jela sanitou do nemocnice"
"hmm" zahučli oba a radšejouc vypadli, já sem už neměla na relaxaci náladu tak sem šla k učitelům pro myši.
Jako, né že bych tu měla Enit načerno samozřejmě, učitelé o ní vědijou a tak mám u nich myši abych jí mohla nakrmit.
Po chvilce sem se vrátila i s myškou(živou samozřejmě…) a hodila jí Enit do terárka, jo docela mě baví koukat jak jí napůl ukrtí a ještě živou spolyká.
Asi sem morbidní, je to o zvyknavíc Enit je v tomhle ohledu děsně rychlá takže je to fakt efektní.Tak sem si sedla k terárku a koukala jak myška zbytečně prchá před smrtí, za chvilku už ji měla v sobě a bylo po všem… taká rychlá akce…
"kriste no to bylo nechutný!" prohlásil Bill a tvářil se šokovaně
"ses neměl koukat ty chytráku" odsekla sem

V tom se pootevřely dveře a nakoukla hlava jednoho z učitelů.
"doufám že neruším v zábavě, teď je 5 hodin, ve 12 je večerka, do tý doby máte volnou zábavu a smízese mavštěvovat.Jen bacha na jednu věc, když tu budete sexovat nekřičte moc nahlas, neradi bychom rušili obsluhu hotelu, pěknej večer"

Provokace 21

25. ledna 2007 v 18:36 | kesík
21.díl
LUSY:
,,Tak hele!´´ začnu řvát po Billovi který opilý a plnou silou narazil do mě když se motal na parketu…,,Hele hrabe ti??´´ začnu po něm ječet…,,Oh to jseš ty?? Vzteklá barbie…´´ řekne mi Bill….,,tak to odvoláš..´´řeknu mu a jednu mu vrazím…,,Sakra co to děláš??´´ řekne mi segra a chytne mi ruku…,,Hele možná by sis mohla toho tvého dobrmana více hlídat…´´ řeknu segře a odejdu pryč……
,,Lusy potřebuju pomoct.´´ řekne mi Tom a táhne mě za ruku kamsik ven…,,Co je ksakru??´´ řeknu Tomovi když stojíme venku a naskytne se mi pohled na běsnicí rodiče naší milé Jessicy….(pozn.autora: Jessica je z Anglie.) ,,A co chceš po mě….?´´ ptím se Toma a koukám mu zpříma do očí…,,Musíš udělat něco aby rodiče Jess uvěřili že tohle je nějaký školní večírek…´´ řekne mi Tom a táhne mě mezi roztžku mezi ní a jejími rodiči…,,Dobrý den pane a paní Rabeovi….´´ řeknu jim a pěkně se usměji…,Pane smím vám představit Lusy…je také z Anglie…´´ řekne Tom a a poklepe mi na rameno….,,Ano chodila semnou na základní školu tati…´´ začne hrát hru také Jessica…,,No výborně takže jistě znám vaše rodiče…´´ řekne mi její otec…,,jak že se jmenuje váš otec??´´ zeptá se znova….,,No jmenuje se Lord…´´ začnu…,,Voldemort…´´ dokončí za mě větu Tom….šlehnu po něm pohledem jako že něvěřím vlastním očím (asi se Tom dívá často na pohádky)…,,Voldemort???´´ začne pan Rabey….,,To mi něco říká….´´ řekne a mě se uleví….,,Tak výborně Jessico….myslím že jsi v dobré společnosti….uvidíme se zítra…´´ řekne ji otec…,,papa miláčku!´´ naposledy políbí Jessicu maminka a odchází….,,Nevěřím vlastním očím a ani uším…ty jsi mě naprosto využil pro svou potřebu…´´řeknu Tomovi….a bouchnu ho do žeber…,,NO jo ty by jsi mi asi nedala…´´´začne se tom potutelně usmívat a dere se za Jessicou…,,blbec..´´ řžeknu si ale musím se pousmat…
PAVLÍNA:
,,Hele Bille můžeš mi něco sakra vysvětlit??´´ řeknu mu a čekám na odpověď…,,Jsi anďěl??´´ vyhrkne na mě opilecky a pověsí se na mě…,,Cože?? Vyděšeně se na něho podívám…,,NO jo křídla jsem si dneska nechala doma..a svatozář už se nenosí..není to moderní..´´řeknu mu ironicky a poklepu si na čelo…,,takže nejsi anďěl??´´ vyhrkne znova Bill…,,sakra nevím co ti jeblo ale anděl opravdu nejsem…´´ řeknu mu znova a pomáhám mu sednout si na gauč…,, a tvoje segra není ďábel??´´ znovu vztane…,,no o tom se dá uvažovat…ale zatím se nijak s nadpřirozenýma schopnostma neprojevila…´´ řeknu mu a zarazím ho znova do sedačky…,,asi sem se zbláznil…´´ řekne mi Bill…,,No konečně ti to taky došlo…´´ řeknu mu a sednu si vedle něho…,,hele Pav omlouvám se…´´ řekne mi Bill a já mu neodpovím..místo zbytečných řečí ho políbím….dllouze a procítěně….
kesík

PROVOKACE??? informejšn

25. ledna 2007 v 12:12 | kesík |  SITE
ahojte holky jak jste si všimli asi dva dílky ve FF procokace chyběli..tak sem je tam hodila když sem u kámošky znova..mějte se...papky:-*

Provokace??? 19 dílec

25. ledna 2007 v 12:11 | kesík
19.díl
TOM:
,,Sakra Bille co ječíš??´´ ptám se svého bratra když z vedlejšího pokoje uslyečím výkřik a potom řvaní v kuse…,,No ty vole tobě hráblo!´´ řeknu mu když vletím do vedlejšího pokoje a vidím Billa jak je na čtyřech a leze pod postel….,,Tome?´´ rychle se otočí Bill a a těká pohledem ode mě k posteli…,,Já hledal jsem ponožku….´´ snaží se vymluvit Bill…,,NO jak se tak na tebe dívám tak možná doktora…jdi spát Bille!´´ řeknu a zavřu dveře….
BILL:
,,Sakra co se to děje??? Hrablo mi nebo co to sakra je???¨´´říkám si sám pro sebe aq radši se podívam pod postel….,,Asi se mi to jen zdálo..´´ řeknu si ale pořád mám v hlavě takového broučka kterej mi hryže do mozku…
---------rano-----------------------
,,Bille co sakra děláš tak brzo vzhůru??´´ slyším za sebou a když sebou škubnu zjistím že to je Tom…,,A co ty děláš teďka tady v 5 ráno…,,mám hlad!´´ řekne mi Tom …,,Jak typické…´´ řeknu si sám pro sebe a kydž cvakné varná koncice aby nám dala znamení že je voda dostatečně horká vyletím z kůže a zůstanu stát na židli…Tom na mě jen vyděšeně hledí s otevřenou pusou a divocé kroutí hlavou…,,Tobě fakt hráblo..´´ řekne mi….,,Myslíš??´´ odkašlu si když slézám ze židle zpět na zem…,,Mám nápad jak to zpravit náladu…´´ řekne mi Tom….,,No pověz jakou..´´řeknu mu a čekám co z něho něco ,,chytrého´´ zase vyleze…,,Uděláme party…´´ řekne mi jedním dechem a já mu odpovím…,,NO nějak se dnes necítím..´´ řeknu mu…,,Já se tě neptám Bille já ti to oznamuju..už jsou pozvaní lidi to za prvé a ty tam půjdeš protože TH nejsou nic bez zpěváka kterej dělá zpěváka…´´ řekne mi Tom po chvilce rozmyšlení…...,,dobře..´´ odsouhlasím a jdu se teda ještě na chvíli vyspat.
LUSY:
--------večer---------------------
,,Už jsi??´´ ptám se Pav když klepu n a dveře koupelny….,,JO už jdu!´´ ozve se mi za poslední 3 hodiny po něko likáte…,,Hele od té doby co jsi zalezla do koupelný začínám přemýšlet jestli sem se nenarodila jako jedináček…polez ven..abych zjistila jestli jsi fakt ještě na živu….,,už jsem hotová..´´ řekne mi Pavlíná a vyleze s úsměvem na rtech z koupelny..,,Takže můžeme vyrazit?´´ ptám se sgry když už jsem obutá…,,Jasně jdeme…
TOM:
,,zdravím´´ řekne mi Lusy a za ní mi zamává Pavlína…,,Tak jste přišli…´´ začnu rozhovor…,,tak si nás pozval prosím tě nevíš kde je…´´ ,,je v kuchi
ńi…´´ řeknu Pav když se mě chce zeptat kde mám Billa…,,Jo jasně dikes!´´ řekne, usměje se a mizí za dveřma..,,Mám žízen jdeš semnou?´´ zeptá se mě Lusy a nečeká na odpověď a táhne mě za rukáv do kuchině…,,Co to??´´ zasekne se ve futrách dveří Lusy…,,Bille?´´ slyším mluvit Pav a potom vidím jak Bill od Pav odskočí na dva metry a v ruce drží nůž…,,Hráblo mu?´´ ptá se mě Lusy a prstem ukazuje na Billa….,,Sakra co ti jebe??´´ řve Pavlíná a pomalu se přibližuje k němu…,,Segra nechej ho..´´skočí k ní Lusy a snaží se ji zastavit…to co Bill udělá mě dovede k pochibnosti o jeho zdravém rozumu…On vytáhne normálně kříž a začne s ním mávat Lusy před obličejem….,,co děláš???´´ začne po nám řvát a ožene se po něm…ale on na ni vystřikne vodu…,,bože ty jdi debil..hodně si pil Bille….´´ zařvu na něho a táhnu ho od holek…,,segra mužem mi říct s kým chodíš??´´ slyším mluvit Lusy….než zajdu s Billem do obývaku…,,brácha trochu si přetáhl… řeknu mu a posadím ho na sedačku..,,ne Tome jen potřebuju něco zjistit…´´ řekne mi Bill..,,hele ale tím že budeš Lusy kropit vodou a mávat ji před obličejem křížem to asi moc nezjistiíš..navíc dřív než by jsi to tímhle způsobem zjistil tak budeš v base za ohrožování nožem svoji holku…´´ řerknu mu a odejdu…
kesík

Provokace 17 díl

25. ledna 2007 v 12:09 | kesík
17.díl
IVANA:
,,Pojď si k nám sednou!´´ slyším za sebou když se rozhlížím kam bych uasdila muj bigr zadek na židli…,,Můžu?´´ zeptám se nejistě a radši se ještě něvině usměji…,,Hm co jsi zač?´´ spustí ta s černýma vlasama..,,Já jsem z místního gymplu…´´ řeknu jim než se stačím otočit (tam kam všichni) totiž ke stolu kde nějaký kluk bere do náručí tmavovlasou holku a plácá ji přes zadek a hlasitě se všichni smějou…,,To je Pavlína..´´ řekne mi ta černovlasá holka…,,CO je to zač…?´´ ptám, se a nespouštím z ní oči…Pavlína Hoffmanová a to vedle ni..´´ ukáže mi blonďatou holku…,,Je její dvojče…´´ nenechám ji domluvit…,,Dvojče?´´ jen se zasměje…,,Jo nejsou si podobné co??? NO tak abych tě s nimi seznámila…Královny školy…každý se s nimi chce kamarádit..´´řekne mi a já ji sleduji..Nebudu zastírat že jim závidím..o tom že jsem nejoblíbenější se s mým vzhledem a rusými vlasy může jen zdát…,,Aha tak já už musím ahoj!´´ usměji se na tu holku a zvedám se k odchodu…,,Počkej!´´ křikne na mě někdo když jsem už konečně před budovou školy…Když se otočím začnu být pořádně nervozní…,,,Ahoj potřebuješ něco..??´´ začnu se ptát a nervozně si prohlížet své ruce…,, Ještě sem tě tady neviděla…´´začne zase mluvit ta blondýnka a divně si mě prohlížet…,,NO já nejsem z téhle školy…´´ řeknu ji a čekám nervozně co s ní vypadne dál…,,Jsi moc hezká!´´ řekne mi a mě málem zaskočí ohryzek v krku..,,Děkuji..´´ řeknu ji ze slušnosti…,,takže to připouštíš??´´ vyjekne na mě zničeho nic…,,Co??´´ ptám se ji…,,že si moc hezká..´´ začne znova…,,Já totiž…´´začnu být ještě více nervozní…,,Pojď zítra k nám na párty…zvu tě…řekne mi a já jen na sucho polknu….,,Tak příjdeš??´´ ptá se mě znova…,,Nemám co na sebe…´´ začnu zatloukat,,Nech to plavat..to se stratí!´´ řekne a zamáva segře které tak dá signal že už jdou…já se za ní koukám dokud nenastoupí do stříbrné audiny….(pozn. Autora: já vím je to stejné jak v Pitomých sprostých holkách, ale nějak se mi to sem hodí)
,,Co ti chtěla??´´ najednou ze dveří vyletí Elis (ta černovlasá holka) ,,já nevím pozvala mě na party….´´ řeknu ji a kývu ramenama…,,musíš tam jít a pak mi budeš vyprávět jaké to bylo!´´ řekne z ničeho nic…,,A proč tam nejdeš ty??´´ zeptám se ji…,,NO ona by tam ráda šla jenže ji nikdy nepozvali!´´ řekne jeji kamaradka a začne se smát…,,Nech toho!´´ bouchne ji Elis…,,Tak pudješ tam??´´ prohodí znova ke mně…,,Já nevím zdá se mi milá…´´ řeknu ji a dívám se na odjiždějící auto…,,Lucina není vůbec mila je to zatracená mrcha!´´ vyštěkne Elis až se ji leknu…,,Je milá ale je to ďábel zeslaný na zem!´´ řekne mi ta její kamarádka….,,Tak jak ses rozhodla?´´ zeptá se mě ta její kámoška…,,myslím že tam pujdu!´´ usměju se na ní a odcházím domu…
,,Tak sem tady!´´ řeknu Lucce (Lusy ji zatím říkat nemůžu tohle můžou jen její kamarádi) ,,Jo pojď dál!´´ řekne mi a prohlíží si mě….,,mikina?´´ slyším z různých rohů narážky na moje oblečení…,,To ty jsi ji pozvala?´´ ptá se svoji sestry Pavlína…,,Jo sem na ni zvědavá!´´ řekne Lucka segře…,,Sluší jim to..obě mají natočený vlasy do velkých vln a oči zvýrazněné barvou šatů které mají na sobě..Pavlíná zelené jako louka na zavazaní za krk….a Lucka modré bez ramínek….,,Tak tohle bude ještě zajímavé..´´ řeknu si a hodím do sebe pořádného panáka……
kesík

Prevracenz fara6n - končím

24. ledna 2007 v 18:21 | delfinacek |  Ff- Prevracenz fara6n
Prevracenz fara6n -končím
Ahojky lidičky,možná že mi těď všichnu budete nadávat jaká jsem kráva že ončím s touhle povídkou ale bohužel je to tak.Nemám časvůbec poslední dobou nemám čas,buď se učim nebo pracuju na webech.Opravuju compíky nebo dělam fotky na talentovou.As také již Tokio Hotel neposloucham.Rozhodla jsem se udělat tlustou čáru za tím co bylo.S jednou holčinou co ještě poslouchá TH jsem se dost hustě pohádala.A už bych nechtěla.T jsou pro mě minulost.Krásná minulost.Ale zároveň mi štve že mi lidi odsuzují jakože Faninku Th na nějaký malí děcko.Já nejsem taková a ani taková nechci být.Sice netvrdim že sem drsňačka,ale rozhodně nejsem malý děcko.Takže jsem se rozhoda již ukončit povídku.Pokud by měl někdo zájem pokračovat v té povídce tak mi napište maila na th.katryny@seznam.cz. .....Pošlu mu všechny díly povídky
Tak ahoj lidičky,a mocinky se vám omlouvam.Vaše spisovatelka ovec.

Svoboda! A končně s Tomem! XI.

24. ledna 2007 v 18:19 | delfinacek |  Ff- Svoboda! A konečně s Tomem!
Když Tom přišel bylo asi půl 4.Tak půl hodiny jsme to dělali a potom jsme se 10 minut honili po baráku nazí.Trošku nám vyhládlo a rozhodli jsme se že si uděláme menší piknik(ale nebude to ten pravý piknik ale budeme jíst normálně u stolu………),Tom nachystal sendviče,nakrájel na malé kousky asi 5 druhů ovoce(jablka,hrušky,pomeranče,broskve a nektarinky)já jsem mezitím smažila palačinky a takové malinkaté bramboráčky.Když jsme to měli hotové přinesli jsme to na stůl a mohlo se začít jíst.Já jsem si vzala jen jednu palačinku a skoro všechno to ovoce,Tom se na mě díval s vykulenýma očima a jedl dál………..

''Tak jenom tohle ti stačí vždyt si toho měla strašně málo????,,

Tome!Já nechci být cvalík………………….!!!!


''Ale prosimtě ty kdyby sis vzala třeba 3 ty palačinky tak by si vůbec nezloustla……..jenom by ti to prospělo!


Jenom jsem se napila a už jsem ho neřešila.Tomovi najednou začal zvonit mobil…………………


Prosim!!!!

''Tome?Kde jsi?,volá mu jakási holka

No nikde a co tě to jako zajimá já myslím že jsme si to vyjasnili nebo ne?

''Hele tak mi promin jak jsem se k tobe chovala,já to chci napravit mohl by si dneska večer přijít ke mně????

Ne sorry už sem si našel někoho jiného tak mě už nech a zapoměn na mě!

''No tak to máš ale smůlu však ty ještě příjdeš a budeš mě prosit abychom si to spolu rozdali jako dřív!!!!!!!!!!


A položila to!Na Tomovi bylo vidět že mu to všechno bylo jedno.Vzal si svoje věci a přišel ke mně.

''Ashley tak se měj a já ti ještě dneska zavolám,musím jít za Billem byli jsme domluvení s kámošem že někam zajdem.


Ještě jsme se chvíli líbali a pak se už strácel ve dveřích.


(Kika)