Březen 2007

Georg má narozky

31. března 2007 v 13:16 | Kachna |  Georg Listing
Tak lidičky dneska Georg slaví krásné 20. narozeniny.. Takže mu přejeme všechno nej a hlavně štěstíčko a zdravíčko..a v úterý mu ukážeme že ho máme rádi... teda celou bandu ale až mu zazpíváme... to bude bomba.... mno tak v úterý na konzíku a GEORGU VŠECHNO NEJ.....

Dopis pro fans...

28. března 2007 v 16:42 | Kachna |  Zajímavosti
img128/6937/echobrief2im0.gifČau lidi,
Aký to den, jaká to noc-ještě stále nemůžeme tomu uvěřit, že se tohle opravdu stalo. Nepočítali jsme vůbec s tím , že tohle ECHO by jsme skutečne mohli dostat, o to větší bylo přirozene naše překvapení - je to fakt cool!
Můžeme stěží popsat, co to pro nás znamená. Nejen proto, že je to uznání za to co dělame, ale hlavně proto, že vy jste to umožnili - tahle cena přišla od vás, NEJLEPŠÍCH FANOUŠKŮ SVĚTA.
Víme, že není moc možností vám oplatit všechno, co pro nás děláte - Všude kde a kdy přijedeme, jste už tam a čekáte na nás.
Proto a taky za všechny vaše dopisy , které od vás dostáváme každý den, za vaši podporu a za to , že vy nás vždycky podržíte, chceme říct DĚKUJEME a naše ECHO věnovat vám.

Za pár dní to začne a my pojedem na tour. Těšíme se na to , že vás zase konečně uvidíme. Jsme zvědaví, jak se vám budou líbit naše překvapení, to bude náš čas !
Obrovské DANKE SCHÖN !!!
Váš Tom, Bill, Gustav a Georg.

Bill

28. března 2007 v 16:40 | Kachna |  Bill (Foto)
img410/259/image03252159tv721no7.jpg

Před ECHO 2007

28. března 2007 v 16:40 | Kachna |  Foto
img512/5769/image03252049tv72im9.jpgimg525/6287/image03252115tv721pm6.jpgimg525/8199/image03252106tv72mo2.jpgimg527/9778/image03252049tv724wp3.jpgimg81/1025/image03252049tv723te0.jpgimg115/1550/image03252048tv723is1.jpgimg81/5637/image03252047tv721yk2.jpgimg81/4930/image03252047tv72kv9.jpgimg81/2702/image03252013tv72pw7.jpgimg114/4940/image03252012tv722xi5.jpgimg114/1198/image03252012tv72so3.jpg
http://img112.imageshack.us/img112/8114/echoroterteppich0072hn5.jpghttp://img112.imageshack.us/img112/5754/echoroterteppich0071vq0.jpg

Afterparty- ECHO 2007

28. března 2007 v 16:30 | Kachna |  Foto

http://img162.imageshack.us/img162/9048/echoparty0052rd4.jpghttp://img254.imageshack.us/img254/5273/echoparty0053ih9.jpghttp://img162.imageshack.us/img162/9072/echoparty0054gx4.jpghttp://img363.imageshack.us/img363/2519/echoparty0055ek0.jpghttp://img363.imageshack.us/img363/4343/echoparty0056bv9.jpghttp://img254.imageshack.us/img254/2747/echoparty0057cy1.jpghttp://img252.imageshack.us/img252/3328/echoparty0058qd0.jpghttp://img252.imageshack.us/img252/991/echoparty0059zz1.jpghttp://img252.imageshack.us/img252/6648/echoparty0060dw2.jpghttp://img410.imageshack.us/img410/6038/echoparty0067hf7.jpghttp://img74.imageshack.us/img74/4977/echoparty0068mu2.jpghttp://img252.imageshack.us/img252/2621/echoparty0069dd9.jpghttp://img74.imageshack.us/img74/3007/echoparty0092rk6.jpghttp://img162.imageshack.us/img162/9069/echoparty0051tf7.jpg

muzika,basket,láska-co si jenom vybrat 23

26. března 2007 v 11:45 | kesík |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
23. DÍL
Nevím co mám dělat, kam mám jít, co teď bude. K sobě nepůjdu, tam mě budou určitě hledat, celá ubrečená si přivolám výtah, ve kterém naštěstí nikdo není. Ani takový ten poslíček, co vám vozí nahoru a dolů. Zmáčknu tlačítko, které míří úplně nahoru. Opřu se o zeď výtahu a svezu se po ní dolů. Hlavu zabořím do dlaní a brečím. 'Co sem mu udělala? Proč je takový? To mi nepřeje štěstí? To mě nemá rád?' kladu si otázky. "Cink!" otevřou se dveře výtahu, ale já nemám sílu zvednout se ze země a zůstanu sedět, dveře se zase zavřou. Výtah sebou trhne, to si ho někdo přivolává dolů. Měla bych přestat brečet a sebrat se ze země. Ještě se mě leknou a utečou z hotelu a oni my pak vynadají, že jim plaším zákazníky. Kdyby tu tak byl někdo, o koho bych se mohla opřít a vybrečet se mu na rameni. Výtah se zastavím a otevře se.
"SAM!" vykřikne Tom a nahrne se ke mně. "Tome já, proč je takový?" rozbrečím se znova a on mě obejme. Přitisknu se k němu jak jen to nejvíc de. "To bude zase dobrý Sam uvidíš, něco mu jenom přeletělo přes nos,to se spraví uvidíš!" utěšuje mě Tom. Výtah se mezitím zavře a stojí na místě.
Tom mě ještě víc obejme. To je to co teď potřebuju, cítit to, že mě má někdo opravdu rád.
"Poď odvedu tě na pokoj." Řekne a pomůže mi vstát. Celá se třesu a po tváři mi ještě tečou slzy.
U mě na pokoji.
"Už je ti líp?" zeptá se Tom. Uvařil mi kafe a donutil mě ho vypít.
"Jo je."usměju se. "Ještě že tě mám." Přisedne si ke mně.
"Je to moje vina,že ste se s Krisem pohádali."řekne smutně.
"Co to říkáš? To není pravda."
"Ale je. To já sem přece začal s tím líbáním a…"
"Ježiš neobviňuj se. Muselo to přijít. A Kris nemá právo nám nic zakazovat. Je pravda, že sme se nikdy tak nepohádali, vždycky sem mu ve všem mohla věřit. Pochybuju, že to teď bude mezi náma jako předtím."
"Ale on tě má přece pořád rád, jenom mu ujely nervy to se stane. Uvidíš, že se to všechno vyjasní." Pohladí mě Tom po tváři a obejme mě.
Druhý den sem se Krisovi radši vyhýbala. Ještě pořád sem se bála jeho reakce až mě uvidí.
Na oběd sem šla až po našich , abych tam nemusela sedět s nima. Oči sem totiž měla ještě trošku zarudlé a opuchlé od toho breku. Nestála sem o otázky typu, co se mi stalo? A jestli mi někdo něco udělal. U sebe sem si v klidu zapnula svůj nový dárek, notebook a najela na internet. Hned sem si do něho stáhla ICQ a přihlásila se. K mojí smůle tam nebyl nikdo. Tak sem se hodila 'away' a brouzdala po netu. Stáhla sem si pár písniček, přečetla několik novinek, zasoutěžila si a šla sem taky na chat.(čet)
Nakonec sem nechala notebook zapnutý a seběhla dolů na oběd. V jídelně už pomalu nikdo nebyl. Snědla sem pár soust a měla namířeno zpátky k sobě. "Čao Sam!" pozdraví mě Paulo na odchodu z jídelny. "Ahoj Paulo."
"Veselé Vánoce." Usměje se. "Tobě taky."
"Co tu tak sama?"
"Měla sem chuť být chvilku sama. Nemám moc dobrý den."
"Aha,a copak? Stalo se ti něco?"
"Pohádala sem se bráchou."
"No jo. Ale neboj to se spraví."
"To říkají všichni,ale díky za útěchu. Už budu muset. Tak se měj."
"Tak hodně štěstí s tím tvým bráchou a třeba zas někdy hodím řeč."
"Jo jasně." Usměju se na něho a nastoupím do výtahu.
Sláva, na ICQ se ukázala Angi. Hned jí napíšu, aby nikam neutekla.
SAM: Ahoj Angi….
ANGI: Ahoj Sam….tak co Itálie?
SAM: Jo bezva….je tu hezky,ale přece trošku zima a co v Londýně?
ANGI: No tady je trošku větší zima:D..ale jinak se to tu dá. Nějaké novinky?
SAM: Jo pár bych se jich našlo….
ANGI: Tak povídej,nenapínej..
SAM: Našla sem ti tu jednoho Angličana, dobré ne?
ANGI: No nekecej?? A jaký je? Hezký? A kolik mu je? A cos mu o mně pane bože navykládala?
SAM: To je otázek uklidni se….
ANGI: Už dobré, tak povídej!
SAM: Menuje se John, je mu 13 a taky bydlí v Londýně.
ANGI: 13?? To si ze mě děláš prdel ne??
SAM: Ježiš sorry:D Já se překlepla, je mu 18 vážně!
ANGI: Tak to už je lepší….a jaký je?
SAM: No celkem vysoký, s tmavýma očima..i když on je vlastně celý tmavý:D
ANGI: Takže je to taky černoch? No to je supeeeer….
SAM: Jj je to super dala sem mu tvoje číslo, takže tě zkontaktuje až bude doma.
ANGI: Pane bože, pane bože..co budu dělat až se ozve??
SAM: No co by? Vyjdeš si s ním
ANGI: Jo, jo vyjdu…..Sam miluju tě!"
SAM: Sorry kámoško ale už sem zadaná ;)
ANGI: CO? Jak zadaná? Ne Sam vážně? On? Že je to on? Že je to ten koho myslím??
SAM: Jestli myslíš Toma, tak jo je to ten co myslíš
ANGI: Jooooooooo!! Moje nejlepší kámoška chodí s Tomem Kaulitzem s Tokio Hotéééél)
I když tady nikdo neví, kdo to je..:D
SAM: Joooooo!!!:DD
ANGI: A od kdy? A jak se to stalo??
SAM: Včera…..řekla sem mu, že to přece jenom zkusím a on to přijal, bezva ne?
ANGI: To je super! Ale jenom ať vám to vydrží, moc ti to přeju!!!
SAM: Dík, tak to si zatím asi jediná.:(
ANGI: Jak to?8-/
SAM: Včera sem se pohádala s Krisem. Viděl jak se s Tomem líbáme a udělal z úplnou
scénu. Pořádně mě seřval až sem utekla s pláčem pryč…..a naši o tom radši ještě ani neví.
ANGI: Bože ten tvůj brácha je opravdu někdy debil!
SAM: Tak sme se ještě nikdy nepohádali…dneska se mu radši vyhýbám….
ANGI: Ale ho to přejde..uvidíš.
SAM: Jo to doufám, ale já sem na něho taky nebyla zrovna nejhodnější ale když on si o to
koledoval!
ANGI: Tak to tam nějak vyřešte a pozdravuj toho Johna a řekni mu, že ho ráda poznám jj?
SAM: Jj vyřídím, neboj? Už musíš?
ANGI: Musím,copak si zapomněla? Dneska se slaví Vánoce,teda spíš tady u nás.
SAM: Jo á zapomněla, v Anglii je to přece o den pozděj! tak bohatého Dědu:D
ANGI: Příště pokecáme víc jj…..měj se ty moje slavná holko:-*
SAM: Ahoj Angiiii :-*
Rozloučíme se a ona se odhlásí. Katy tu bohužel není, asi má jiné starosti a nebo si užívá volna Vánoc. Rozhodnu se ,že i pustím nějaký film. Dole v půjčovně si vyberu nějaké dojáky a nebo aspoň filmy s dobrým koncem. Na pokoji si pěkně nachystám popcorn, flašku coly a kapesníky
Jak kdybych už nebyla nabrečená dost. Notebook nastavím na stolek před sebe a pěkně se zachumlám do deky. Pustila sem si 'Moderní popelku.' včera byla nemoderní, tak dneska budu mět moderní!
Nějak mě berou ty filmy kde hraje Hilary Duff. Ale ten Austin (Óstyn)je úplně k sežrání, fakt že jo.
Při filmu úplně zapomenu na svoje trápení. Já mít takovou macechu, tak to asi nepřežiju a ty ségry,no děs.
"Ahoj lásko." Ozve se a já leknutí vysypu půlku popcornu na zem.
"Tome!Ahoj."
"Asi sem tě vylekal co?" usměje se.
"Tak trochu." Řeknu a začnu sbírat popcorn, který se válí po zemi.
"Ukaž pomůžu ti." Sehne se a začne sbírat taky.
Když dosbíráme sedneme si na gauč. "A pusu na přivítanou nedostanu?" zeptá se Tom.
"To víš že dostaneš." Vlepím mu pusu.
"Co sleduješ?"
"Moderní popelku."
"Tak to neznám…..pusť to tam znova mrkneme se na to spolu jo?"
"Tak jo." Zahrabeme se s Tomem pod deku a společně se díváme.
"Páni to je kočka!"řekne Tom, když Hilary schází v bílých šatech po schodech dolů.
"Moc jí to sluší ale Austin je hezčí." Usměju se.
Mimochodem v tom filmu se Hilary menuje jako já, Sam.;)
Jéé ta písnička je ale romantická a ještě jak ti dva do toho tančí…
"Řekni mu to! Řekni mu to!" pobízí Tom Sam, aby řekla Austinovi, že je to ona.
"Néé!!"bouchne Tom do gauče,když jí začne zvonit mobil.
"No tak Tome, neprožívej to tak." Zasměju se.
"Ha, ha, ha. Já to vůbec neprožívám."
Při scéně, kdy chuděru Sam zesměšní před celou školou ta mrcha Sherril (Šeryl) a její kumpánky mi vyhrknou slzy. To si vážně nezasloužila a Austin, ten na ni taky kašle.
"No tak Sam, neprožívej to tak." Oplatí mi to Tom.
"Ty si…." Drcnu do něho a usměvavě vzlyknu.
…….NOW YOU KNOW…zní smutná písnička.
"Ta mu to pěkně natřela!" řeknu, při další scéně,když šla Austina sprdnout jaký je zbabělec!
"Stejně to dají dohromady, uvidíš." Řekne Tom.
A měl pravdu,ten konec byl nejlepší.
Austin se u konce fotbalového zápasu sebral a utekl za ní ze hřiště a konečně se políbili a dali to dohromady.
"Ti dva, sou jako my dva." Řekne Tom. "Ty hraješ basket, já dělám do muziky a hrozně nám to spolu sluší." Usměje se.
"Vážně nám to sluší? A nekazím ti tvoji image?"
"Blázníš? Ty mě zdokonaluješ!" řekne a začneme se líbat.
Doufám, že nikdo nepřijde a nezačne zase nějaká hádka.
S Tomem strávíme cele odpoledne u mě a díváme se na filmy.
"Už mě bolí oči." Postěžuju si a promnu si je.
"Co budeme dělat teď?" zeptá se, když skončí náš další film.
"To nevím, napadá tě něco?"
"Mám hlad. Co takhle véča?"
"Tak jo. Zajdeme dolů." Vstanu a hodím se trochu do gala. Tom se taky popraví, určitě je celý dolámaný od toho našeho ležení, přece jenom je větší než já a celou dobu byl pokrčený.
"Můžeme jít." Prohlásím.
"Sluší ti to." Usměje se a dá mi pusu na tvář.
"Ty si taky k sežrání."
Společně vejdeme do jídelny, kde sedí pár hostů a mezi nima i John s rodičema.
Hned mu zamávám a on mně taky. Když vidí, že se s Tomem držíme za ruce, ukáže mi zvednutý palec.
S Tomem si sedneme k jednomu stolu, který patří našim rodinám. Nebudeme přece sedět každý u jiného.
Dneska je k večeři vařený brambor a nějaká potvora s moře vytažená:D
"Ahoj Sam." Ozve se za náma Johnův hlas.
"Ahoj." Pozdravím ho taky. "Ehm..Tome to je John. Johne to je Tom, můj přítel."usměju se.
"Těší mě Tome." Podá mu John ruku. "Říká, že ho těší." Přeložím to Tomovi. "Ale vždyť já vím." Řekne Tom. "Mě taky." Řekne Tom anglicky a s Johnem si potřesou rukama.
"Sedneš si k nám?" zeptá se ho Tom. Tomu nevěřím, on ho normálně pozval přisednout si a umí anglicky.. No pááni.
"Rád bych, ale nemůžu. Jenom se stavil pozdravit vás."
"To je škoda. Ale mám pro tebe jednu novinku."
"A jakou? To že spolu konečně chodíte už vím." Usměje se John.
"Dneska sem psala Angi a už se na tebe těší."
"No super, tak to já už se těším domů. Doufám, žes jí řekla,že sem ten nejhezčí černý kluk na světě." Zasměje se.
"Nějak tak."
"Tak já už pádím. Mějte se vy dva a dobrou chuť."
"Díky, čau." Řekneme oba.
"Tome nepochlubil ses, že zvládáš angličtinu."
"Ani se není čím chlubit. Sem rád, že vám vůbec rozumím." Usměje se. "Ale pár frází zvládnu."
"Jestli chceš, můžu tě učit." Navrhnu mu.
"Tak s takovou učitelkou to půjde samo."
"A nemysli si, já budu tvrdá učitelka."
"Tak to abych se začal bát."
"Tak to bys měl." Zasměju se.
fixa

Dřív troska,Teď šťastná osoba 2

26. března 2007 v 11:44 | kesík
Dřív troska, teď šťastná osoba- 2.díl...
Tom mě doprovodil ke mě do pokoje. Tam jsem si vybalila...Byl to krásnej pokoj, bílí zdi. A černej nábytek. Postel s nočním stolkem, stůl, kožená židle a skříň. Sice nebyl největší, ale to mi vůbec nevadilo. Byla jsem ráda, za to, co mám...Kdž jsem si dovibalila a převlíkla se, šla jsem za klukama. Nevě děla jsem kde sou, tak jsem šla po hlase. Přišla jsem do obrovský kuchyně s obrovskou ledničkou. Zarazila jsem se, byla tam paní, která něco vařila, nejspíš klukům. Vonělo to úplně úžasně. A ta paní byla taková malinká a baculatá.
"Tak co, jak se ti líbí pokoj?" zeptal se Gusťa.
"Jo, je nádhernej, děkuju moc, za všechno." odpověděla jsem a stála tam jak Y.
"Dlouho tu takhle budeš stát?" zeptal se se smíchem Georg.
"Asi jo...Dobrý den, nechcete s něčím pomoct?" zeptala jsem se slušně tý paní.
"Jé, děvče, ty si ale milá. Nene, sedni si. Dáš si něco? Kakao, kávu, čaj, nějkou limonádu?" řekla mi s úsměvem a strčila mě do křesla.
"Ehm...díky, děkuju, nic si nedám. Ale teče vám voda z hrnce." řekla jsem jí. Ona se ihned otočila a začala to uklízet.
"Naty, tohle je naše hospodyně, Jane. Jane, tohle je Billova přítelkyně Naty. Seznamte se." ujmul se slova Tom.
"Dobrý den." a podala jsem jí ruku
"Ahoj, a děkuju. Bez tebe by kluci z těch špaget neměli nic." usmála se na mě a potřásla mi rukou. "A nevykej mi, říkej mi jménem."
"Dobře."
"Bill je nějakej tichej" řekla jsem si a podívala se na něj. Mračil se a koukal do stěny před sebou. Tak jsem se zvedla a sedla si vedle něj.
"Bille. Nebuď naštvanej.Nemyslíš, že je ještě moc brzo, aby jsme spolu sdíleli ložnici?" zeptala jsem se ho.
"Hmm..."
"Jakej máš na to názor? To tvoje 'hmm...' nic nevysvětlí!"
"Jo, asi máš pravdu."
"Asi?! Vyjádři se prosím tak, abych z toho jasně poznala, jestli jo nebo ne. Na to mi odpověděl dalším
"Hmm..." zvedl se a odešel někam ven
"Kam šel?" zeptal se mě udiveně Tom, protože svoje dvojče ani trochu nechápal.
"Tak to vědět." řekla jsem potichu a vystřelila jsem jako střla za ním. Venku pršel a začínali popadávat první vločky sněhu. Neobtěžovala jsem se obouvat a vyrazila ven jenom v tílku a tříčtvrťákách. Neměla jsem ani blbí ponožky. Běžela jsem jak smyslů zbavená na roh ulice, kde jsem vyděla roztřepenou černou hlavu. Lidi se po mě otáčili a ukazovali si na mě jako na blázna, ale to mi bylo jedno, mám jedinej cíl, a to je Bill. Ze zadu jsem slyšela, jak na mě kluci řvou, abych se vrátila, že to nemá cenu a ještě k tomu všemu nastydnu. Už jsem byka na rohu ulice, rychle jsem dýchala s otevřenou pusou, plíce mě boleli. Tak budu nemocná, no. Když jsem se ale podívala do oné ulice, čekal mě šok. Byla přecpaná lidma, že sem viděla jenom dva lidi, co byli přede mnou. Běžela jsem hlava nehlava a do všech jsem strkala a omlouvala se. Z dálky jsem slyšela řev
"Naty, tak počkej!" Tom
"Naty. Pro boha živího. Vrať se!" George
"Naty. Nestojí ti to za to!" to řval Gustav, kterej mi byl nejblíž, protože měl vytrénovanou postavu, ale přesto jsem mu unikala. Běžela jsem a běžela, když jsem uslyšela strašnej jekot holek. Fanynky! Jéžiš, zlatý fanynky, a já je tak nenáviděla! Šla jsem za jekotem. Všude samí holky a uprostřed černá střapatá hlava, která se jim snažila uniknout.
"Bille!" dokonce jsem všechen ten hlukot přeřvala. Bill se na mě jenom podíval, přišel ke mě, a když jsem se nadechovala pro omluvu, Bill se mi podepsal na tílko a šel pryč. Já tam jenom stála a koukala na jeho postavu mizící v dálce. Přes slzy jsem ho viděla jenom rozmazaně, ale srdce mě bolelo. Tak on mě bere jako fanynku? Sláva je pro něj přednější?
"Naty, co se sta..." řekl mi Gustav, ale když viděl moje tílko, mě, jak brečim a Billa, kterej mizí v dálce. Uvědomil si, co se stalo. Sám nemohl uvěřit vlastním očím. Když jsem se trochu uklidnila, vztekle si vyslíkla to tílko a hodila ho pryč. Bylo totiž od něj. Stála jsem tam, na sobě tři promočený, základní věci a objímala jsem kluky. Nikdo z nich Billa nepochopil, ani jeho vlastní dvojče ne...
"Naty. Pojď domů." řekl mi Tom a dal přes mě jeho XXXXXXXXXXL bundu.
"Díky." řekla jsem a šli jsme zpátky. Celou cestu bylo ticho. Došli jsme domů a já jsem vlezla do svýho pokoje. Nejdřív jsem napsala Billovi pár vět na rozloučenou.
"Bille,
dřív nebo později bych stejně odešla. Ale, že odejdu tak brzo, mě nenapadlo. To jsem si ani nemusela vybalovat. Lituju toho, co jsem udělala. Ale víc lituju tebe! Myslela jsem si, že pro tebe neni sláva přednější, ale to jsem se šíleně spletla. Přiznám to. Upřímě doufám, že toho lituješ a litovat budeš. Nepochopil tě totiž ani Tom...Doufám, že už nebudeme mít tu smůlu, aby jsme na sebe narazili. Snad přijmeš moje rozhodnutí: UŽ TĚ V ŽIVOTĚ NECHCI VIDĚT
Nepokoušej se, hledat mě. V německu nebudu. nebudu ani v česku. Budu od tebe, co nejdál to pude.
Sbohem,
Natálie
P.S.: Děkuju za všechno, co jste pro mě udělali."
Brečela jsem při tom jako želva, takže byl papít celý promočený slzama. Nechala jsem ho tam ležet. Oblíkla jsem si na sebe teplejší věci. Zbylí jsem si naházla do kufru. Všechny věci od Billa jsem nechala na hromádce na posteli. Papír mezi tím uschl. Dala jsem ho do obálky a ní napsala- PRO BILLA !!!
Dopis jsem dala na hromádku věcí od něho a zavřela jsem dveře. Šla jsem se s klukama rozloučit. Kluci se mě ptali, kam to hci jít, ale já jsem jim nic neřekla. Jenom jsem slíbila, že se ozvu. S paní Jane jsem se rozloučila jednoduše a šla jsem ven. Tam jsem potkala Billa.
"Nat?! C-c-c-co to děláš?!" vypadlo z něj. Jenom sem mu vzala jeho černou lihovku na podpisy a načmárala jsem mu na jeho bílí triko : Nat!!! Koukal na mě s vykulenýma očima. Taxík, co jsem si zavolala už tu byl, tak jsem do něj nastoupila a řekla, že chci na nejbližší letiště. Obrátila jsem se jetě na Billa, brečel. Koukal na mě jeho smutným pohledem a prosil mě o to, abych se vrátila. Ale už jsem byla pevně rozhodnutá. Letím za kamarádem do Ameriky, i kdyby jsem měla spát pod mostem... Mezi tím, co jsem jela taxíkem...
----------------TOM----------------
Naty se s náma právě rozloučila. Nechápu Billa, jak to mohl udělat. Naty nám nechce prozradit, kam má namířeno, ale slíbila, že se ozve. Koukáme právě s klukama jako debilové před sebe a všem nám asi právě běží jedno. Proč to Bill udělal. Najednou slyšíme bouchnutí hlavních dveří.
"NATY!!!" vykřikli jsmes klukama dohromady a běželi do předsíně. Nebyla to Naty, ale Bill. Museli se setkat. Vidím podpis Naty na jeho bílím tričku....Dobře je mu tak! S klukama se každej otočíme a jdeme do svých pokojů. Bill na nás kouká jako troska.
----------------BILL----------------
Právě jsem přišel domů. Jsem zničený a doufám, že mě alespoň kluci podrží...Proč jsem jí nedokázal pochopit?! Říkám si, když si zouvám boty.Šatně sem zavřel dveře, otevřeli se. Třísknu jima nasraně a při tom si potichu nadávám, jakej jsem to idiot, debil, hovado atd. atd. Z obejváku uslyšim jak kluci jako na povel vykřikli "NATY!!!" V jejich hlase je naděje, kterou ale musím pokazit právě já. Kluci přilítli a já se na ně podívám. Tom se jenom ušklíbne. Vím, co se mu honí hlavou...Moje poslední naděje odchází do svých pokojů. Zasloužím si to. Jdu do pokoje Naty. Vidím obálku a pod ní věci, které jsem jí koupil já sám. Sevřelo se mi hrdlo. Pomalu se posadím na postel a otevřu obálku...100% brečela, když to psala. Její nádherné písmo je rozmazané a rozklepané. Začínám číst...
"Bille,
dřív nebo později bych stejně odešla. Ale, že odejdu tak brzo, mě nenapadlo. To jsem si ani nemusela vybalovat. Lituju toho, co jsem udělala. Ale víc lituju tebe! Myslela jsem si, že pro tebe neni sláva přednější, ale to jsem se šíleně spletla. Přiznám to. Upřímě doufám, že toho lituješ a litovat budeš. Nepochopil tě totiž ani Tom...Doufám, že už nebudeme mít tu smůlu, aby jsme na sebe narazili. Snad přijmeš moje rozhodnutí: UŽ TĚ V ŽIVOTĚ NECHCI VIDĚT
Nepokoušej se, hledat mě. V německu nebudu. nebudu ani v česku. Budu od tebe, co nejdál to pude.
Sbohem,
Natálie
P.S.: Děkuju za všechno, co jste pro mě udělali."
"NEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" zařvu zoufale, když dočtu. Zhroutím se na zem z postele a brečím. Cítím, jak se celej třesu. Jediná holka, kterou jsem dokázal milovat už mě nechce vidět. Jsem troska, řeknu si pro sebe a otřásám se vzlyky...Najednou do pokoje přilítnou kluci...
Lushia
P.S.: Holky, chcete, aby byl další díl šťastnej nebo smutnej? Nemůžu se rozhodnou. Díky......Lushia

muzika,basket,láska-co si jenom vybrat 22

26. března 2007 v 11:42 | kesík |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
22. DÍL
"Kde ste byli?" zeptá se Kris.
"U mě." Řekne Tom.
"U tebe? Tome už zase?" zhrozí se Bill.
"Ježiš dyť sem nic neudělal to Sam. Ona řekla, že pro mě něco má, tak sme šli."
"Sam??" vykulí oči oba bráchové.
"Co je? Dala sem mu jenom vánoční dárek."
"Ale takový? Mamka nebude ráda."
"Ale brácho vždyť se nic hrozného nestalo. Jenom sem Tomovi řekla, že to spolu můžeme zkusit."
"Zkusit? A jako když se vám to nebude líbit? Šak to vrátit nejde, když už s někým jednou vlezeš do postele."
"Cože?" vykulím pro změnu oči já.
"No jak cože?"
Podívám se na Toma a když vidím jak mu cukají koutky,začnu se smát a on se přidá.
"Co se smějete?" nechápou ti dva.
"Vy ste- vy ste…." Směju se. "Vy ste si mysleli, že sme spolu spali?"
"No a ne snad?"
"No ne."
"Ale vždyť si teď říkala, že ste to spolu zkusili."
"Řekla sem Tomovi, že s ním zkusím chodit, když mě tak všichni do toho navrtávali."
"No vážně." Dosvědčí to Tom.
"Aha." Poškrábe se na hlavě Kris. Nedá mi to a začnu se znova smát a to už se smějeme všichni.
"Co vy se tu smějete?" nahlédne do pokoje táta. "Ale tady Tom nám říkal jeden ze svých vtipů." Odpoví pohotově Kris. Taky nechce aby se to hned provalilo. "Opravdu? A jaký to byl?"
"To není nic pro tebe tati." Vmísím se do rozhovoru. "Ale neříkej.."
"Tak já vám ho teda povím." Přidá se k nám Tom. "Tak povídej." Usměje se taťka.
"No sou dva penisy ve vaně a jeden říká tomu druhému: podej mi ručník, ty stojíš."
Když to Tom dořekne,začneme se všichni smát i náš táta. "Teda Tome. Ten byl dobrý!"směje se taťka. "Leono poslouchej!" volá na mamku a vrací se k nim. Určitě jim de říct ten vtip.
"Paráda Tome." Řekne Bill. "Zachránils to."
"Tyhle Vánoce sou fakt dobré. Akorát,co budeme dělat teď?" zeptá se nás Kris.
"Vánoce bez pohádek nejsou Vánoce." Řeknu.
"Jo to jo. Co si takhle nějakou pustit?"
"No jo Bille ale tady je všechno italsky a tomu já moc nerozumím."
"Klídek Sam. Hotel má půjčovnu snad všeho na světě. Tak já s Tomem skočíme něco vybrat,viď brácho?!"
"Tak poďme,a modli se ať mají otevřeno."
"Nezapomeňte na Popelku, ta je fakt drsná." Řekne brácha a já si v té chvíli myslím,že mám bráchu debila.
"Tak drahá sestřičko, povídej."
"A co?"
"Jak co? Co to má znamenat s tím Tomem? Si si vážně jistá tím co děláš? Jako né,že bych nebyl rád,to ne ale přece víme co je zač."
"Krisi dlouho sem o tom přemýšlela a prostě za to nemůžu, že sem se do něho zamilovala."
"Sam víš, že já vždycky budu stát při tobě. A když ti mladý Kaulitz něco udělá,tak ať si mě nepřeje!" usměje se Kris a obejme mě. "Já vím Krisi, mám tě moc ráda."
"Ale to já tebe přece taky."
"Tak sme tady!" rozrazí dveře Tom. "A neseme toho pěknou várku."
"A je to německy?"
"Jasně,že je. Měli to tam ještě i anglicky, japonsky, česky, francouzsky…no prostě snad všechny jazyky země." Usměje se Bill.
"A nepůjdeme třeba ke mně? Nepotřebuju asistenci rodičů, vy snad jo?"zeptá se brácha.
Všichni s ním souhlasíme,tak se našim milým rodičům oznámí, že se deme jako poslušné ratolesti dívat ke Krisovi na pohádky. Překvapivě nás všechny pustí a tak si teda nabereme pár laskomin, sebereme všechny filmy a pohádky, a deme k bráchovi na pokoj. Tam se uvelebíme na gauči a někteří na zemi. Brácha pustí do dývka první pohádku, jeho "drsnou" Popelku.
Já s Tomem sedíme na gauči a ti dva se roztáhnou na zemi. Po půl hodině to Toma zřejmě přestane bavit, protože mi začne foukat do ucha a líbat mě na krku. Příjemně to šimrá.
"Tome, přestaň." Šeptnu, protože při jakémkoliv hlučnějším pohybu brácha vraždí pohledem. Je do té pohádky úplně zažraný. "Mě už to nebaví." Pošeptá mi do ucha. Jenom se usměju. "A co chceš dělat? Kluci se dívají tak to vydrž taky."
"Pššt!" otočí se na nás s přísným pohledem oba dva bráchové.
"Sorry,sorry." Řeknu hned.
"Vidiš,eště kvůli tobě dostaneme."
"Ale nedostaneme, neboj." Usměje se a začne mě znovu šimrat na krku. Naskočí mi z toho husí kůže. "Líbí se ti to." Ušklíbne se Tom. "Že jo zlato?" přisune se víc ke mně. "Líbí." Usměju se a otočím se na něho. "Poď sem." Řekne a políbí mě. Sedí se nám dost blbě tak to Tom vyřeší za nás za oba. Pomalu si na mě začne lehat až skončíme v poloze ležmo. Tom mě hladí po tváři a líbá neuvěřitelně krásně. Já mu jeho polibky vracím. Svýma rukama přejíždím po jeho zádech. Ani jednomu z nás nevadí společnost těch dvou, stejně sou zahledění do té jejich Popelky. No jo, to by ovšem Popelka nesměla skončit. "Héj Kaulitzi okamžitě z ní slez!" řekne rozzlobeně brácha až se oba dva lekneme. "Ale Krisi vždyť.." " Žádné ale Sam, už sem řekl. Přede mnou nic takového." Přeruší mě. S Tomem si zase poslušně sedneme a já sem momentálně na Krise naštvaná. "Jestli ti to nedošlo, tak spolu chodíme a to se snad může dělat, když spolu dva chodí." Vyjedu na něho.
"Vy dva to dělat nebudete!"
"A budeme. Ty mi nemáš co zakazovat!"
"Ale mám sem tvůj starší brácha a mám tě na starost a nestojím o to, aby sis v 16 zkazila život!"
"Jak zkazila? Nijak si ho nekazím!" vstanu z gauče a vraždím ho pohledem. Krise se taky zvedne ze země. "Nestojím o to, abys byla v 16 v jináči jasný!"
"Pane bože co to meleš? Jenom sme se líbali!" Bill s Tomem nás pozorují. "Sam má pravdu." Zastane se mě Tom. "Ty se do toho nepleť." Zarazí ho Kris. "A budu se plést. Je to moje holka!" nedá se Tom.
"Tvoje holka? Jo asi tak hodinu, co? Zato moje ségra je to už skoro 17 roků!"
"Tohle nemá cenu Tome, poď."řeknu a chystám se z tama odejít. Co to tomu Krisovi zase je? Co mu přeletělo přes nos? Nikdy se tak nechoval. "Ne teď nikam nepůjdeš, ještě sem neskončil!" chytne mě Kris za ruku. "Au pusť mě, to bolí!" Kris teda stisk povolí. "Co ti je Krisi? Co ti vadí? Nikdy ses tak nechoval."
"Ty to nechápeš Sam. Mám o tebe strach."řekne. "Ale o mně strach mít nemusíš, dokážu se o sebe postarat."
"Ale jak? Si ještě mladá a nechápeš to…"
"Co podle tebe nechápu? Nejsi o nic starší než já, tak nedělej, že znáš život líp." Vysmeknu se mu se sevření. "Tebe jenom štve, že já sem si někoho našla a ty ne. Štve tě to, že dala Kat přednost Billovi před tebou, že je to tak?"s Billem to trošku škubne.
"To sem nepleť." Sykne.
"Ale budu. Myslela sem, že se z toho dostal ale asi jak vidím ne."
"Přestaň s tím."
" Kat dala přednost Billovi no a? Na světě je přece spousta jiných holek, které by tě chtěly taky."
"SKLAPNI SAMANTHO!"zakřičí na mě až se leknu. V jeho očích vidím nenávist, kterou teď cítí ke mně. 'To ne. Můj vlastní brácha mě nenávidí!' Do očí se mi nahrnou slzy. Krise to poněkud vyvede z míry, sám neví co má dělat. Ale já vím co mám dělat, otočím se a vyběhnu pryč z pokoje.
"To se ti povedlo." Řekne Tom Krisovi a vyběhne za mnou.
fixa

Jak změnit sukničkáře 33

26. března 2007 v 11:41 | kesík |  FF - Jak změnit sukničkáře
TOM
"Já taky ne!" řeknu a naše pohledy se setkají. Neubraním se úsměvu, prostě to nejde. Když se člověk už jednou zamiloval, nikdy se úplně neodmiluje. Teď to všechno začíná tak hezky. Nedokážu popsat svůj pocit. Šťastný, nerozhodný, poblouzněný, zmatený nebo opravdu zamilovaný? "Už ste se šli zeptat na to .. ehm .. těhotěnství?" zeptá se Jane. "No .. chystáme sme už byli a teď půjdeme to zjistit, jak to dopadlo!" odpoví Markéta a pokračuje: "Ale, já v tom nejsem a netuším, kde to Tom vzal!" a podívá se na mě. "Aha .. jo tak! Tak se mějte, já, já musím domů, je u nás babička!" řekne Jane. "Vždyť ti ale zemřela před týdnem ne?" zeptá se jí Bill. "Ne, ne .. jiná babička! Babička sestřenice .. chci říct .. moje druhá babička!" koktala Jane a pořád mávala a dělala gesty rukama až praštila Billa. "Auu, co děláš?" vyjekne Bill. "Sorry!" řekne výhružně, pak se otočí k nám a s úsměvem řekne: "Tak ahoj, zítra!" a peláší pryč. Chvíli tam jen tak mi tři stojíme a pak Bill řekne: "Já musím .. vyvenčit psa!"
MAKY
"Já musím vyvenčit psa!" řekne po chvíli Bill. "Nee!!" řeknu s Tomem nastejno a oba chytíme Billa za paži. Tom chytí za levou, já za pravou. "C-co? Jste v poho?" zeptá se nás Bill. "Nechoď pryč!" řekne Tom. Jo, ať nechodí! Co se stane, až Bill odejde? To jako pak zůstanu sama s Tomem a já jako netuším, jak se budu k němu chovat. Chladně, jako by se nic nestalo nebo naopak si popovídat a všechno si vysvětlit? "Jo, nechoď pryč Bille! Pojď s náma se podívat na výsledky!" řeknu mu a očima ho prosím.
JANE
Uff ... zdrhla sem! Good! Ještě by mi řekli, ať půjdu s nima na výsledky a pak Tom šokovaně vykřikne něco v tom smyslu, že ta Jane mu řekla něco jiného, Bill potichu zakleje a Markéta se na mě překvapeně podívá a pak ... tralala .. Jane ležící v rakvi s vykulenými bulvy. Ale Jane je chytrá a zdrhla ještě před tím, než by něco stihli říct .. i když stejně .. mě zabijou. Sice ne dneska, ale možná už zítra. Vzápětí mi zapípá mobil s příchozí smskou. "Hmm, Bill!" řeknu a rychle si přečtu krátkou, stručnou zprávu: JDU S NIMA NA VYSLEDKY. SES MRTVA!
No danke Bille! Ale třeba .. třeba je Marky opravdu těhotná! I když má měsíčky! Někde sem četla, že nějaká holka byla těhotná a přitom něla pořád menstruaci protože brala pipulky! Naděje totiž umírá poslední ....
TOM
Tak jdu já, Bill a Markéta k gynekoložce na ty výsledky. Břicho mám sevřené strachem ale i vzrušením a trochu se třesu. Kradmo se podívám na Markéto a zaregistruju, že se na mě taky potajmu kouká. Oba se pak rychle podíváme jinam. Bill se pořád tváří jak skála a pusu měl tak sevřenou, takže sem viděl jen tenkou, dlouhou čáru. Zvláštní situace! Každý něco tají, rád by to řekl, ale moc dobře ví, že nemůže. Cítím to ..
MAKY
"Tak sme tady!" řeknu a dlouze se nadechnu a otočím se na Billa: "Půjdeš s semnou a Tomem Bille??" Bill pomalu přikývne. "Tak jo, jdeme na to!" řekne Tom a otevře ty zatraceně těžké dveře ....
"Dobrý den, už máte výsledky??" zeptám se jí a pokusím se o úsměv. "Dobrý den vespolek!" usměje se na mě a pak jen kývne hlavou na Billa a Toma. "Dobrý den!" pozdravěj potichu. "Tak výsledky už mám no!" řekne bez úsměvu a že sem stála vedle Toma, chytnu ho za ruku a pevně stisknu. "Tak gratuluju Markét!" řekne mi gynekoložka a já vykřiknu, Bill má úplně otevřenou pusu a Tom mě obejme kolem ramen. Začnu vzlykat a říkat něco v tom smyslu, že nenávidím tenhle svět, Toma atd. a Tom mě utěšoval.
Gynekoložka si rozpačitě odkašlala a řekla: "Já tu větu ještě nedokončila ... já ti Marky gratulovala, že žádné dítě nečekáš .....
Roxym:D

Novej táta a vlastně novej život 3

26. března 2007 v 11:40 | kesík
Novej táta...A vlastně novej život 3
tak sme se rozloučili a já šla rychle na to místo kde sme měli sraz s bráškou!!!
jak sem ho viděla tak mi přišlo jako bych ho nikdy v životě neviděla přitom sem ho viděla snat 1000 krát ale takhle je úpe jinej neš na fotkách hesčí ale hlavně sem se s nim pořát smála a to mam ráda!!!asi po 3 hodinách volal Gustavovi táta že u nich budu přes výkend a potom se uš budem pomalu stěhovat!!!!!!aš tet mi došlo jak to asi vydržim bez kluka kterýho miluju???samozřejmě mluvim o Billim a vlastně on to eště ani neví!!!!!!!jak mu to asi řeknu????jeli sme eště s Gustavem k nám aby se taky viděl s mámou kdyš jí viděl naposled když byl malej kluk a já abych si zabalila!!!! mam jenom malou tašku ale uš jenom s věcma v kterejch se cejtim fakt dobře takže yšechno černý!!!!!!!!!vona pro nás normálně přijela limuzína!!!!!!!no to čumim táta bude asi fakt hodně bohatej co????
Alois(řidič)-"mám vám vyřídit že váš otec pro vás přijet nemohl protože mu do toho něco vlezlo a doma taky nebude a přijede až zítra večer prý u vás může kdokoliv spát!!!!!Samozřejmě tím myslel Billa,Toma a Georga!!!!"
Gustav-"SUPEEEEEEEEEEEEEER!!!!!!!!!"
cestu sem prokecala s Gustavem a dozvěděli sme se o sobě docela dost ale hlavně sem se dozvěděla že u nás fakt budou spát kluci z TH ale co je na tom blbí???že bude mudset jeden z nich spát se mnou v posteli!!!!!!!!
Gustav-"jestli ti to vadí tak si vedle tebe lehnu já!!!!!!!!"
já-"ne ne to je v poho!!!!!!!!!!!"
Gustav-"uš sme tu!!!!!"
já-"ty vole!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
Gustav-"víš co je na tomhle životě blbí?????že nikdy nejsi sama počkej aš se tohle všechno dozví tisk a budeš mít taky bodyguarda!!!!!!!!!!!!!!"
já-"to je táta tak slavnej????"
Gustav-"no je docela dost!!!!!!!!!"
já-"jako by nestačilo mít slavnýho bráchu!!!!!!!!! :D "
Gustav mi ukázal barák a zaved mě do mýho novýho pokoje!!!je skoro takovej jako moje "tajná" místnost v Berlíně akorát vo hodně věčí ale hlavně tu mam nový bicí!!!!tet sem si uvědomila že budu konečně štastná a asi jediný co mi bude chybět sou lidi na kterejch mi vážně záleží!!!!ale hlavně co sem si uvědomila kdyš sem viděla tenhle pokoj bylo to jakej sem předtim měla vůbec život????celej život sem se vydávala za někoho jinýho!!!to neni pořádnej život dyt já sem vůbec nežila svůj život a tet vidim že tady ho konečně žít budu tady budu teprve štastná a s celou svojí rodinou!!!!sice mi bude asi chvíli trvat něeš budu tátovi řikat teti a bráchovi brácho ale to je jedno hlavně že už budeme spolu a nic nás snat uš nerozdělí!!!!
...
Kathy

Vztek 5

26. března 2007 v 11:39 | kesík |  FF-vztek
Vvztek:
,,Tak na to zapomen mladí hochu. Za 1. bych se nenechala a za 2. my vysvětlete proč sem tu zamčená a proč mě nechcete pustit k mí kámošce."těd už sem byla fakt naštvaná. Dala sem si ruce v bok a čekala sem co z nich vypadne. ,,Já čekám."řekla sem důrazně a začla si podupávat nohou.,,No...my sme....my....."začal ze sebe soukat Bill,,Copak?",,My sme zamkli kvůli zlodějům a k Terce tě nechcem pustit protože...protože...",, Protože nechcem abys jí vzbudila"řek Tom za Billa,,Jo my nechcem abys jí vzbudila."přikyvovaly.
,,Tak to ok ale proč zamykáte když ste tu byly to fakt nechápu. Už vidím zloděje jak vám leze před televizi aby vám něco ukrad a vy si ho nevšimnete."docela sem z nich zmatená vůbec nechápu proč tohle všechno ale nechce se mi to řešit tak si sednu na gauč a ani nečekám na odpověd kluků. Chvíli tam tak sedím ale přemoůže mě únava a já sunu.
Probudila sem se něco okolo druhý ráno nevím to úplně přesně. Byla sem zase v tom pokoji jak ráno, ale nebyla sem tam sama. Na druhý posteli ležel Tom a spokojeně si spal. Jenže na něj byl fakt srandovní pohled. Obě ruce měl pod hlavou a z pusi mu tekl velká slina tak sem se na něj chvíli dívala a pak šla si dát pití docela mi vyschlo v krku. V kuchini sem si vzala džus a šla si sednout ke stolu.,,Čau."ozvalo se zamnou a já to málem pustila.,,Ty woe Bille já se tě lekla málem sem to tady pustila."řeknu ještě trochu vyděšeně a sednu si na židli vedle něj.
,,Jaktože nespíš?"zeptala sem se ho
,,Nemoch sem usnou, zato ty si usla jako když do vody hodí co?"
,,To jo no mě to zmohlo teda nevim co když sem celej den nic nedělala ale byla sem unavená."řeknu a věnuju mu jeden s mích krásných úsměvů
,,Už ti někdo řek že se krásně směješ?"
,,Ne seš první a moc děkuju."a zase mu věnovala úsměv
,,A ty máš moc krásný oči."mu zase na oplátku pochválim něco já
,,Díky."
,,Hele tobě se líbí Tom?"zeptá se mě Bill po pěti minutovim tichu
Tak to mě docela zaskočilo fak tuhle otázku sem nečekala
,,No je docela hezkej ale nechápu proč se na to ptáš."
,,Ne nic to je v pohodě."
,,Určitě?"
,,Jasně"
,,Tak mi o sobě něco řekni nevim o tobě skoro nic."
,,Takže se jmenuju Bill Kaulitz je mi 17, bydlím v Magdeburgu, mám rád red bull pizzu a fast food, sem alergickej na jablka a komáry. A tady s kukama máme kapelu Tokio Hotel. A co ty?"
,,Já sem En Černá je mi 15, bydlím v Praze, mám ráda déšt´, jahody a vtipný kluky. A jak dlouho máme tu kapelu, řekni mi o ní něco."
Tak sme tam seděli asi docela dlouho a povídali si o jejich kapele atd. Dozvěděla sem se že sou známí po celim německu a maj spoust faninek. Já už o nich v čechách myslím že slyšela, ale nedávala sem tomu velkou pozornost takže mi to jméno nic neříkalo. V šest sem si šla lehnout a byla sem fakt utahaná.
Ráno no teda jestli se tomu dalo říkat ráno(okolo 4 hodin) sem se vydala směr můj pokoj. Byl jen o patro vejš takže sem si myslela že to rychle přeběhnu a nikdo mě neuvidí(byla sem docela dost rozcuchaná a měla po celím obličeji rozetřenou řasenku). První chodba byla za mnou, následovaly schody, bez obtíží sem je zvládla a myslela si že už mám vyhráno, ale opak byl pravdou.Už mě stačilo přejít jen dvoje dveře a byla bych v pokoji, jenže se otevřel výtah a z něj vystoupil Tom a Gustav. Rychle sem zalezla za jednu palmu.
Jako super museli si stoupnout před tu palmu a mluvili něco o nákim koncertu nebo co. Tak sem se tam krčila asi 7 minut a to už mě fakt boleli nohy jak sem seděla na bobku, tak sem si chtěla přesednout ale už nevím ani jak se to stalo a kopla sem do toho květináče(samozřejmě omylem přece sem se nechtěla prozradit ne)a oba se koukli mím směrem Gustav se hned pohledem vrátil, ale Tom se na mě díval jako by mě vyděl.
,,Ty Gustave tamhle někdo je."bouchnul loktem do Gustava
,,No jasně sama Madona za tebu přijela."
,,Ale fakt!"
,,Hele nekecej a pod´!"řek Gustav a už ho někam táhnul
Uf to bylo o kousek řeknu si a už pelášim do pokoje a tam se rozplácnu na postel a přemýšlím co se vlastně stalo. A pak si vzpomenu na Terku musím jí najít!.........
/anca/

Dřív troska,Teď šťastná osoba

26. března 2007 v 11:39 | kesík
Dřív troska, teď šťastná osoba-1.díl ...
Hned na začátku příběhu se vám představím :
Jmenuju se Natálie Lusdová, dnes je mi 16, chodím na gympl do Prahy, ale bydlím asi 20km od ní. Jsem 178cm vysoká a 51kg. Černý dlouhý vlasy pod prdel, šedivý oči a bílá pleť, gothic styl......Všichni si o mě myslí, že jsem anorektička, ale to vůbec nejsem.............. Jedinej člověk z naší rodiny, kterej zbyl je můj táta-alkoholik, všechno, co si vydělá prochlastá. Je mu sice 34 let, ale vypadá tak na 50, je to tim alkoholem...alespoň táta ze svých peněz platí nájem a všechno ostatní našeho bytu 2+1 ve starym paneláku. Peníze si vydělávám přes noc-dělám v jednom luxusnim hotelu uklízečku a kuchařku...ráno do školy, ze školy do kuchyně, z kuchyně jdu uklízet pokoje a v 05:00 se dostávám domů, naučim se, udělám úkoly, připravim do školy, vysprchuju a celý znova...nepracuju jedinej den, a to je z pátka na sobotu, taky je to jedinej čas, kdy spím v celém tejdnu....na hodinu mám 60kč a denně pracuju 13 a půl hodiny.za měsíc si tedy vydělám 21 870Kč, z toho se odečítá 5000Kč na zplácení tátovejch dluhů, u všech možných lidí...takže musím vystačit každej měsíc s 16 870Kč......taky si šetřim, vždy si vezmu 5000Kč, který ani za boha neutratim....zbytek máme na jídlo, oblečení a platim si z toho věci do školy.....mám dvě věci, na který jsem si našetřila a jsem na ně patřičně hrdá- mobil a mp3....

"Naty!Pojď jsem, honem!" křikne na mě můj kámoš z kuchyně, kde jsem právě dodělala večeři, prej někomu slavnýmu, doufám že se aspoň zadáví ....mám dneska narozeniny a po škole jsem si koupila novej bágl a botky, jsem tudíž neskutečně šťestná...
"Hoří nebo co?" řeknu, když vlítnu do jednoho z pokojů, ale okamžitě se zaseknu...stojí tam snad všichni zaměstnanci tohohle hotelu a smějou se na mě s dárkama v ruce....začnou mi popřávat a já jenom čumim, protože tolik dárků jsem pohromadě ještě nikdy v životě neviděla...
"Banebože, to jste vážně nemuseli!!!" vykoktám ze sebe a začnu rozbalovat dárky...oblečení, skoro všechny dárky jsou oblečení!!!Jsem šťastná jako blecha...dvě bílí trička s černýma potiskama (1.I'm devil,2.Metallica), jedno oranžový tílko, dvoje džíny, tři sukně, tři mikiny...
"Já vám strašně mooooooc děkuju...........nevím co říct, jsou to úplně nádherný věci!" koktám
"Tak neříkej nic a jenom si jich užívej!" řekl mi s úsměvem na rtech Libor, mám ho hodně ráda a on to ví, ale má bohužel přítelkyni a slíbil mi, že až se rozejdou, budu první, dko to bude vědět....
"Tak jo..." chvíli jsem se rozplívala nad těma věcma, ale potom do mě někdo žďuchl, že má chuť na ten šlehačkovej dort...
"Jo,jo, už jdu" řekla jsem a šla k tomu vekýmu dortu...
"Nejdříve bych vám chtěla poděkovat, ještě nikdo nikdy pro mě toho neudělal toho tolik, co vy! Jsem opravdu šťastná, že vás mám..." usmála jsem se na ně...
"Tak už to rozkroj, mám hlad...!" křikl na mě Martin, můj dobrej kámoš z kuchyně, má podobnej život jako já, ale bydlí s mámou a ona je...jak bych to řekla...šlape chodník...a to, co si 'vydělá' dá za fet...
"Tak jo.." usměju se na něj
"TŘI!!!" křiknou všichni najednou...jsou to pošuci .....
"DVA!!!"
"JEDNA!!!" beru nůž a připravuju se na krájení
"TEEEEEEEĎ!!!" dořvou a já se zakrojim do tý šlehačky...všem nakrájim a s úsměvem jim to podávám, zrovna, když se do toho chceme všichni pustim, vtrhne někdo do dveří a rychle je za sebou zavře, zamkne a s úlevou se na ně opře...ten kluk má černý vlasy na ramena a gothic styl....to se mi líbí...to tajemno....docela k sobě i ladíme já-černý věci, on-černý věci, já-černý vlasy, on-černý vlasy.....
Když po chvíli ticha otevře oči a vidí nás všechny s talířkem a lžikou v ruce, a snažíme se sníst si ten dort, tak chudák zrudne
"Pardon, já jsem nechtěl rušit, ale oni mě honili fanynky, a tadyhleta místnost byla po ruce...ehm...tak já zase půjdu." dořekne německy a začíná pomalu odemykat
"Jestli se ti tam nechce, tak tu klidně buď! Mě to rozhodně vadit nebude!" řeknu mu svůj návrh (německy), jenom se otočí a vděčně se na mě usměje. Potom se, ale rozhlídne a koukne se na dárky a velkej dort...a usměv mu zase upadne
"Ale to ne, vždyť ani nemám dárek..." začne se vykrucovat...
"Vždyť to vůbec nevadí, hele, sedni si, ukrojim ti dort a vítej mezi personálem tohohle hotelu!" usměju se na něj, dotáhnu ho k mí židli, posadim ho, ukrojim dort a dám mu ho, posadim se na židli vedle. Všichni mě mezitim pozorujou...
"Můžeme začít jíst, ne?" zeptám se s úsměvem, nemusim to říkat dvakrát, za chvíli zbydou jenom prázdný talířky a ty umyjeme a uklidíme...
"Já jsem Natálie, říkej mi Nat." podám mu ruku a pousměju se, když si jí rozpačitě bere
"Bill...Kaulitz"
"Tak vítej, Bille..." řeknu a začnem si povídat, chvíli je takový odtažitý, jako by se mě bál, ale pak se uvolní a povídáme si jak staří známý
"Jé, hele, už jsme tu sami, a jenom ještě ten dort..." řekne najednou
"Mám hlad" pronesu do ticha...
"Já taky." řekne a už se na to vrháme, spořádali jsme ho celej......
"Bille?"
"No?"
"Asi umřu na prasknutí žaludku..."
"Tak to jsme na tom stejně..." a začnem se smát jak puberťáci ...
"Ach jo..teďkon musim jít ukl......" rozrazili se dveře......šéf..........
"Naty, tak když máš ty narozky, máš volno celej tejden, placený volno!!!!!!!Tak pa musim!" hodil po mě dárek a letěl zase někam pryč....
"Přepadovka...." chytl zase výtlem Bill, ani se mu nedivim, vypil snad celou flašku vodky...já měla jenom pár panáků, tak sem v poho........
"Bille?"
"Ano Natálko?"
"Jaký máš číslo pokoje?"
"Heh, nevim, mám to na klíči...." o podal mi ho
"517...tak jo, jdeme!"
"Néé, já chci ještě ležet!"
"Dělej, vstávej Bille!Musíš do postele!"
"Jedině, když tam půjdeš se mnou!"
"Jo,jo, půjdu do postele, ale do svojí, musim jít domu, víš?"
"Nene, slib mi, že půjde se mnou spát do MOJÍ postýlky!" trval na svým Bill
"O.K.! Půjdu spát do tvojí postele, ale teďkon už pojď!" vzala jsem ho a doslova táhla k výtahu...když jsme dorazili ke dveřím pokoje číslo 517, odemkla jsem a vešla dovnitř.
"Bille, že ti to ale trvalo, víš jakej jsme měli strach?" ozvali se tři hlasy najednou...
"Čáááááuuuuuuuuuuuuu klucíííííííí!!!" zakřičel na ně Bill
"On se trochu opil." řekla jsem, ale myslim si, že to poznali taky...
"Tak já půjdu...čau Bille!" řekla jsem, když jsem ho posadila do bezpečí na gauč...
"Nenenenenene, ty nikam nepudeš, slíbila jsi mi, že semnou budeš u mě v postýlce spinkat!" popadl mě Bill a posadil mě vedle něho...
"Ale..."
"Žádný ale!Svlíknout a do postele!" okřiknul mě
"A to mám spát nahá?!?!?!" zhrozila jsem se
"Já ti pučim tričko." řekl nějakej dredáč....A odešel, vrátil se s tričkem, do kterýho bych se vešla 4x.
"Díky...Převlečete Billa?"
"ten se převlíkat nebude, tomu je jen, v čem spí, hlavně, že spí..."
"O.K.Tak já ho odvedu, kde má pokoj?"
"Poslední dveře..."
"Dobře...tak dobrou..." odvlekla jsem Billa k němu do pokoje a hodila ho na manželskou postel...
"Mohl by ses pls otočit?" poprosila jsem
"Já tě nevykoukám..."
"Prosím"
"Tak jo."
Převlíkla jsem se a lehla si vedle něho...
"Nat?"
"No?"
"Já tě mám moc rád..."
"Z toho se vyspíš..."
"Tak jo, dobrou."
"Dobrou" asi po deseti vteřinách jsem slyšela pravidelné oddychování, tak jsem usla taky...

Vzbudila jsem se a podívala se, kolik je hodin...půl sedmý!?!?!?
"Bille,Bille!Do prdele vzbuď se!"
"Já nechci umřít! A navíc, bolí mě hlava..."
"Tak to je tvůj problém, ale je půl osmý! Musim taky do školy!"
"Kde jí máš?"
"Na druhym konci Prahy!"
"Už vstávám...." nějak jsme ze sebe udělali lidi, a sjeli ještě k nám domů, naházela jsem si věci do toho novýho báglu, převlíkla se a vyrazili do školy...
"Hej, ještě ani neodevřeli školu!" začala jsem se tlemit a vystupovala z auta...
"Tak čau Bille a díky za všechno, večer zase příjdu, jo?" rozloučila sem se a chtěla zavřít dveře...
"Počkej, máme to ocela blízko k sobě, mi máme naproti zkušebnu! Vystupuju teda taky!" zazubil se na mě
"Tak jo no...." když vylezl z auta i on, začali se na něj hrnout snad všechny holky ze školy....je to docela vtipný ho pozorovat uprostřed těch folek (ve škole je jich cca 600)
"Mno to je teda vtipný!" křikl na mě, když viděl, že se kácim smíchy....
"To teda je!" a přišla další vlna smíchu...asi po deseti minutách se ke mě prorval...
"A ještě mě bolí ta hlava debilní!" postěžoval si
"Nemáš se tolik ožírat, já měla jenom pár panáků a to jsem tu oslavu měla já, a ne ty!"
"Já za to nemůžu, protože jsem tam vlítnul a pak to šlo tak nějak samo..."
"Jo samo, jo?Aha...." řekla jsem mu se smíchem
"Ale na ten dort nikdy nezapomenu....byl dobrej!" řekne mi zasněně
"Ty si tele Bille!"
"Ty ještě větší Nat!"
"Bych neřekla, já nevim kdo mě včera prosil, abych spala s nim v JEHO postýlce, a já blbá se nechala překecat!"
"Ale no tak....dneska můžeš spát zase jestli chceš, nijak mi to nevadilo....a ani bych se nemusel otáčet, kdyby ses převlíkala, co říkáš?"
"Perverzáku!"
"Stydlivko! Já bych tě nevykoukal...!"
"Vždyť si po chvilce usnul! Usneš zas!"
"Ale včera jsem byl vožralej! Dneska budu střízlivej! V kolik končíš školu?"
"V půl čtvrtý, proč se ptáš?"
"V půl čtvrtý na tebe čekám tady!"
"Tak jo...hele, už půjdu, tak pa."
"A to ani pusinka nebude?"
"Kam to bude pane?"
"Na pusu!" tak jsem mu jí tam dala, ale jenom takovou malinkatou...
"Nenene, neplatí, větší!" tak jsem mu dala trochu větší, ale on mi chytil obličej do dlaní a začal mě líbat...docela se mi to i líbilo, ale je to nějaký rychlý....odtrhla jsem se
"Promiň, ale je to moc rychlý..." řekla jsem potichu a podívala se mu od očí
"Ne, za nic se neomlouvej, já na tebe počkám, třeba i rok nebo dva..." usmál se
"Tak já už musim je první zvonění, tak čauky." řekla jsem mu
"V půl čtvrtý papa!" křikl za mnou, když jsem byla u dveří.
Je osmá hodina a já už se nemůžu dočkat, až ho zase uvidim, je tělocvik a já zasněně běhám, mám úměv na tváři, ani mi nevadí, že už nemám sílu, ale běhám dál...Ale v tom uvidim Billa, jak se na mě kouká s úsměvem, za nim stojí dva bodyguardi...když kolem něj proběhnu, usměju se na něj a zvíšim tempo, jsem druhá, ale chci bejt první....poslední kolo a jdu domů....běžim znovu kolem Billa a zároveň předbíhám tu třídní pipinku, která ty svoje umělý trojky před Billem vystrkuje, jak kdyby ho tím chtěla omámit ...na Billa se ani nepodívám a soustředim se na běh...ale v tom mi ta plastika podstrčí nohu...
"Au." zakňučim, když se mi z nohy valí krve jak z vola.
"NAT!!!" vykřikl Bill a rozběhl se ke mě...
"Auauau....asi mám zlomenou nohu!" řeknu mu
"To taky, ale zároveň ses hezky odřela o ten štěrk!"
"Slečno Lusdová! Potřebujete do nemocnice!" plaší učitelka a rozklepanýma rukama se naží vyndat mobil, ale nějak se jí to nedaří...
"Hej Bene, Chrisi!Pojďte jí zvednou, potřebujem ovézt do nemocnice!" křikne Bill na ty dvě gorily...ty mě zvednou a odnesou mě do auta...jedeme do nemocnice...docela ta noha bolí...
"Bolí to hodně?" zeptá se mě Bill
"Dá se to vydržet..." řeknu
"Já to tej holce pěkně zavařim, tobě nikdo ubližovat nebude!!!" začal se rozčilovat
"Bille, uklidni se, jo? Že je kráva, za to nemůže...prostě to nech plavat, jo? Mohlo by to potom bejt ještě horší!!!"
"Jak jako, že se mám uklidnit!? Že to mám nechat plavat!? Ona ti zlámala nohu pipinka jedna růžová!" rozčílil se víc...Naštěstí jsme už přijeli do nemocnice....Tam mi vyčistili kysličníkem štěrk z nohy a já myslela, že tou bolestí omdlim, pak mi museli narovnat tu nohu, to jsem měla na krajíčku, pak mi to jenom daly do sádry a všechno bylo O.K.
"Bille?"
"No?" řekl ledovim hlasem, protože se na mě nasral kvůli tomu, že to chci nechat bejt...
"Mohl by jsi mě hodit domů?"
"Já myslel, že půjdem ke mně!"
"Já si jenom vezmu věci na sebe, pižamo atd."
"Dobře..." Asi po 15min. jsme dorazili na místo...vystoupili jsme s Billem+bodyguard a jeli výtahem do 5.patra, kde máme byt. Odemkla jsem a....
"Tati, co tady děláš??????" no ty vole...průser.......a dost velkej průser.....Táta se kouknul na mě, na Billa, na toho bodyguarda a zase na mě, potom se mu zúžili zorničky vztekem a dal mi facku, až jsem spadla na zem a rozsekla jsem si hlavu...
"CO SI MYSLÍŠ, DĚVENKO!!!!ŽE SI BUDEŠ DOMŮ TAHAT VŠECHNY MOŽNÝ LIDI, CO TEN ZMALOVANEJ BUZERANT TADY DĚLÁ!!!!!!!!!!!!JAKTO, ŽE SI NEBYLA VČERA VŮBEC DOMA!!!!!!!!A BATOH MÁŠ DOMA!!!!!!!JO AHA......VLASTNĚ JÁ ZAPOMĚL!!!!!!!!!!!!!VŽDYŤ TY SI TAKOVÁ NEVDĚČNÁ KURVA PO TVÝ MAMINCE, ŽE SE ANI NEOBTĚŽUJEŠ CHODIT DO ŠKOLY!!!!!!!!JÁ TU DŘU OD NEVIDIM DO NEVIDIM A TY SI TU HEZKY NAKUPUJEŠ, KURVO JEDNA, TY ŠPÍNO!!!!!!!" při tom proslovu do mě kopal a dával mi facky, myslela jsem, že už dlouho žít nebudu, bolelo mě celý tělo, ale vzchopila jsem se, Billovo bodyguard už ho držel a Bill se nade mnou skláněl a volal sanitku...
"TY HAJZLE, NEOPOVAŽUJ SE BILLOVI NADÁVIT, ŠPÍNA SI TU JEDINĚ TY! A KDYBY SIS TOHO NEVŠIM, TAK JSEM VČERA MĚLA NAROZENINY A SLAVILA JSEM, PROTO JSEM NEBYLA DOMA, A PROTO TO NOVÝ OBLEČENÍ!!!!!!!!!A NENADÁVEJ MÍ MAMCE!!!!!!HNUSNEJ SLIZKEJ DEBILE!!!!!!!!!!JO AHA.....TY DŘEŠ OD NEVIDIM DO NEVIDIM????TAK V TOM PŘÍPADĚ BYCH UŽ VŮBEC NEBYLA DOMA!!!PROTOŽE JÁ NÁS ŽIVIM TY HAJZLE, JE MI Z TEBE NA BLITÍ!!!!!!!!" snažila jsem se vysmíknou Billovi z jeho sevření, protože bych mího vlastního tátu musela zabít...ale v tom mě Bill vzal a vlekl mě k výtahu, sjeli sme dolů a vyšli ven, tam už byla sanitka, najednou jsem si vzpoměla, že jsem si rozsekla hlavu, při tom vzteku jsem necítila tu bolest a krev, která se mi řinula proudem po hlavě a vsakovala se do trička...bolí mě hlava, a dost...Bill mi ještě něco říkal, ale to už jsem nevnímala, upadla jsem do bezvědomí...
"Má težký otřes mozku a hlavu už má v přádku svázanou, nyní musí být v klidu, operovali jsme jí, měla vnitřní krvácení , a museli jsme jí vzít slepé střevo, hrozilo prasknutí..." to už jsem otevřela oči, všechny rány mě bolely...slyšela jsem, jak někdo zavřel dveře...
"Nat, jak se cítíš?" zeptal se mě nějaký hlas...Bill
"Bolí mě celý tělo." usmála jsem se na něj...
"Neboj, to zmizí, slyšela si doktora?"
"Jo, slyšela, co bude s mím tátou?"
"Nejspíš půjde do vězení, za těžké ublížení na zdraví..." řekl Bill a sednul si na mojí postel
"Bille, já nemám žádnou sílu, energii...je mi špatně..."
"Doktor říkal, že je to z narkózy, zítra by ti mělo být líp, teďkon spi, aby jsi nabrala síly..." řekl mi, já s úlevou zavřela oči a spala...

Probudila jsem se, Bill měl pravdu, je mi líp...Je tu tma jak v pytli, asi je noc. Vedle mě leží nějaká postava a pravděpodobně spí........podle vlasů, které tomu dotyčnýmu trčely všude po hlavě jako jehly, jsem usoudila, že to bude Bill....jemně jsem ho vzala za ruku a koukala se na něj...
"Dobrý ráno..." řekla jsem mu, když se vzbudil...
"Jak ti je?" vyhrkl hned
"Měl si pravdu, je mi líp..." usmála jsm se a zavřela oči a najednou jsem ucítila jeho rty na mých, nejdříve si jenom hrál s rty potom se odsunul a podíval se mi do očí...pak mě začal líbat strašně vášnivě, ale zároveň jemně...asi ho miluju....ne asi, ale asi určittě, přidala jsem se...když jsme se od sebe odlepili, nastalo mezi náma ticho...to ticho mě strašně užíralo....
"Nat, myslíš, že už seš připravená?" zeptal se mě rozklepaným hlasem, jako by se bál mojí odpovědi....
"Bille?"
"Ne, neříkej to raději, vím co chceš říct, asi to bylo nevhodný, já vim, jsem pitomec, že jo?" začal si nadávat
"Ne Bille, poslouchej mě....já tě..............miluju." řekla jsem
"Vážně?" v jeho hlasu bylo poznat štěstí, strašně velký štěstí
"Ano, vím co říkám.........." a začnem si povídat...povídáme a povídáme, až je najednou ráno a sluníčko svítí do bílého pokoje...
"Jéé, já už budu muset jít, musim stihnout ještě pár rozhovorů, focení atd." řekne Bill a dá mi pusinku
"Tak papa, zlatíčko a kdyby něco, zavolej..."
"Jojo, pa." usměju se a Bill odchází z pokoje...

Je to měsíc od našeho seznámení a já si balim věci...rány na povrchu se zahojili, ale na duši ne...na tu událost nezapomenu nikdy v životě...řešili jsme s Billem, kam půjdu, protože ten náš 'byt' už nemůžu ani vidět...Prý můžu bydlet v jejich bytě....Seznámila jsem se už S Tomem, Geogem a Gustavem a jsme dobří kámoši...Táta je ve vězení na tři roky a pak ho pustí, myslím si, že mě hledat nebude...
"Můžem jít?" zeptá se mě Bill a dá mi pusu
"Jojo, už se těším, ale je mi to blbí...Najednou mezi vás vtrhnu budu žít u VÁS ve VAŠEM bytě...časem si něco najdu, slibuju, peníze našetřený mám..."
"Ať tě to ani nenapadne, klukům to nevadí a mě už vůbec ne...spíš jsem rád, že si budeme na blízku!" řekne mi...na to se jenom usměju
"Ale stejně, budu vám dávat peníze, nemůžu vás takhle vydírat..."
"Ale můžeš, pro tebe by jsme udělali všechno na světě, to se vsaď..." už nic neříkáme. Bill vezme těch pár tašek, prý se ještě nesmím namáhat a šli jsme před nemocnici, kde na nás čekali kluci. Bill dal ty tašky řidiči a ten je uklidil do nějakýho druhýho auta, prý tam mají nástroje a věci. Zbytek mých věcí by tam měl být taky...Jeli jsme asi čtyry hodinky a pořád jsme o něčem kecali...
"Tak, jsme na místě..." řekl řidič, když jsme přijeli před takovej baráček se zahradou...
"Konečně doma" řekl Tom a šel odemknout...
"Je to tu nádherný!" jenom jsem kulela oči nad krytým bazénem...Bill se jenom pousmál a šel dál, tak jsem šla taky...
"Pojď musim ti ukázat, kde budeš spát, a asi je zbytečný se ptát, jestli chceš bejt v pokoji společně s Billem..." řekl Tom...
"No jasně, že chci mít svůj vlastní pokoj..." řekla jsem s úsměvem a Tom se jenom musel smát nad Billovím výrazem...
"Kdo si počká, ten se dočká." řekl se smíchem George, aby ho trochu uklidnil...
"Miláčku, tys to myslela vážně?" koukknul se na mě s vykulenýma očima Bill...
"Poslouchal i Georga?"
"Jo."
"No vidíš, tak tomu přísloví věř..."
Lushia

Osudová nehoda 4

26. března 2007 v 11:38 | kesík
Osudová nehoda - 4.díl ...
"Jo, jasně, jedem......" nasedli jsme a jeli autem asi pět minut...
"Tak jsme doma." oznámil nám Nori
"To bys jsme bez tebe nepoznali..." řekla jsem ironicky
"Taky si myslim, jste do sebe tak zakoukaný, že ani nemůžete vidět, kam jdete. A kdyby vás někdo hodil do hnoje, ani by ste to nepoznali, hlavně, že by ste byli spolu, co?" řekl s úšklebkem...ale najednou zakopl o schod, a to se díval na cestu...
"Tak teda, já nevim, kdo je tady zaslepenej láskou..." posmívali jsme se mu s Billem, když se ale vytáhl na nohy Norbert, odemkl, šel dovnitř, zavřel dveře a zamkl...sice jsem měla klíče, ale on nechal zastrčenej klíč ve dveřích
"Hej! Ty imbecile! Okamžitě otevři!" zařvala jsem a bouchala do dveří...ale to ne....rozsvítilo se v koupelně...tak to tu budem ještě hodně dlouho...
"Asi to nemá cenu..." řekl si Bill, nejspíš, pro sebe, když viděl, jak vztekle komu do dveří...
"Máš pravdu." přiznala jsem po chvíli marnýho kopání a bouchání....sedla jsem si vedle Billa na schod a čekala...
"Je docela chladno..." řekl Bill a oklepal se...
"Máš pravdu." řekla jsem zase a přitulila se k Billovi...
"Nechceš mi dát pusu na zahřátí?" zeptal se Bill s 'nevinným' usměvem...
"A tak, že seš to ty..." řekla jsem a dala mu pusinku na nos...
"Větší..." tak jsem mu vyhověla přání a začala ho líbat...nevim, jak dlouho jsme se tam líbali, ale asi hodně dlouho, protože nás někdo vyrušil ze zadu
"Jako, jestli nechcete, tak já vás domu pouštět nemusim....mě to vadit nebude..." odtrhli jsme se a rychle s Billem zalezli dovnitř....
"aaaaaaaa teplo......" oddychla jsem si pomalu....
"Já myslel, že tě Bill zahřejvá dost..." měl narážky Nori...
"Drž pysk, nebo poletíš tim oknem, co je vedle tebe!" křikla jsem na něj česky, už mě to fakt štve...Bill na nás jenom nechápavě čučel, zatímco jsme se hádali
"Ty drž!Ty si zase příjemná jak brambora po sklizni!"
"Bacha aby sis nevyřval hlasivky! Pak by si mě neměl čim buzerovat!"
"Nebuď drzá nebo..."
"Nebo co?! Pošleš mě do děcáku?!"
"Třeba, jestli se ti tam chce!"
"Všude líp než tady dneska večer!" tim sem to skončila, popadla Billa za ruka a táhla ho k sobě do pokoje.
"Proč jste se hádali?" zeptal se nechápavě, když jsem ho posadila na postel
"Ale, to nic nebylo...výměna názorů."
"Dobře..."
Pak jsme si povídali a když jsme zjistili, že je 02:00, připravili jsme se na spaní a šli jsme spát...
"Bille?"
"No?"
"Neviděl jsi moje tělový mlíko?"
"Nevim jaký máš..."
"Oranžovej garnier."
"Je na okně..."
"Díky."
Pak jsme si lehli, políbili se, obejmuli a spokojeně usli...
"Dobrý ráno..." řekla jsem, když jsem se vzbudila
"Bille?"
"Hmmm?"
"Vstávej!"
"Nechci."
"Bille, je škola a k tomu ještě 10:00..."
"To si ze mě děláš prdel?!No ale, vlastně je to dobře, to už nemá cenu..."
"Hmm...."
"Mám hlad..."
"Já taky..."
"Dal bych si pizzu..."
"Já taky..."
"JDEM DO RESTAURACE!" vykřikli jsme oba najednou...
Začali jsme se připravovat, když jsme byli hotový, Bill zavolal auto jejich skupiny. Za chvíli tu bylo a my jsme mohli vyrazit...
"Tak kam to bude?" řekl nám jejich řidič, když jsme byli před Magdeburgem...
"Někam do pizzerie..." řekl Bill a mi jeli někam do Práčova . Ne.jeli jsme do celkem nóbl restaurace...všude samá slušná obsluha..dali nám jídelní lístky a my jsme si vybrali každej jednu pizzu...když jsme to snědli, nevěděli jsme co dělat, najednou jsem si vzpoměla...
"Co třeba jít koupit ty dárky?" řekla jsem...
"O.K. Jdeme..." řekl Bill a mohli jsme jít utrácet...
"Bille?"
"Ano miláčku?"
"Já chci něco na posilnění..."
"Máš pravdu bodlo by někam sednout...." šli jsme celý uřícení do kavárny a já, jelikož nepiju kafe, jsem si dala černej čaj a Billl kafe...Bylo tak 16:00...
"Ještě že jo to za náma." konstatovala jsem, kdyžjsme si objednali
"jojo..." řekl Bill zamyšleně
"Je ti něco?"
"Ne, jen jsem se zamyslel..."
"Tak jo a nechc..." zarazila jsem se uprostřed věty, protože k Billovi běžela skupina holek...bylo jich asi tak 60.
"Ježiši, to je zlej sen..." podíval se jejich směrem Bill, kterej měl vykulený oči, div mu nevypadli.Najednou se zvedl, sedl si ke mě a dal moc hezkej polibek...poznala jsem na něm, že má v sobě strašnou touhu...když jsem se koutkem oka koukla na ty faninky, docela mě to zaskočilo, místo faninek tam teď stáli fotografové a fotili o 106...odlepila jsem se od Billa, ten na mě jenom nechápavě koukl, pak se kouknul na fotografy, pak zase na mě a zašeptal mi do ucha
"Já se za tebe nestydim..." a dal mi další pusu...po chvíli fotografvé spokojeni s úlovkem odešli a nám přinesli kafe a čaj...vypili jsme to a jeli domů...
"Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se....
"Tak třeba...podíváme se na nějakej film?"
"Na to nemám náladu..."
"Tak třeba na PC..." navrhl Bill
"O.K. Půjdem na icq, napíšem někomu od nás..." tak jsme teda šli, a protože mám webkameru, tak se Bill těšil, až uvidí nějaký mí kamarády....Napadli mě kluci z děcáku, protože tam na každym pokoji byl cop i s webkamerou, tak snad tam bude alepoň jeden...
"Super!" vykřikla jsem, když jsem vaděla, že kluci jsou on-line....hned jsem jim napsala
"čauky, klucí, jak je???" Billovi jsem slíbila, že mu všechno budu překládat do němčiny
"ujde to, až na to, že nám tu moc chybíš, zabni si webovku, jsme tu všichni tři..."
"tak jo..a já tu mám možná tak, svýho kluka..." když jsme se konečně viděli na obrazovce, začala jsem normálně povídat...a na to, že jsem všechny věty musela překládat, šlo to hladce...
"Já tě od někud znám, Bille!" řekl Alex
"To je dost možný, možná z nějakýho časopisu, nebo tak něco..."
"Hele, já už jsem si vzpoměl, viděl jsem tě vedle u holek, je to tam tebe a ještě nějakýho dredáče plný. Nejsou ani vidět zdi!"
"Tak to je mazec..." konstatovala jsem
"Tak to teda jo." odpověděli kluci...
"Nechcete se přijet podívat?" řekl napsal Artur
"Podle toho, kdy...."
"Tak třeba tadykten víkend?"
"Tak jo, a na celej?"
"Jojo..."
"Bille, můžeš?"
"Jo, můžu..."
"Tak v kolik hodin?"
"V sobotu v devět ráno vás tu čekáme..."
"Ale moment, problém je v om, že s sebou asi budu muset vzít i bráchu..." a podíval se na mě s otozníkem v očích
"Mě to vadit nebude..."
"Tak super, domluveno...v sobotu ráno vás tu čekáme...Už musíme, papa...už se těšíme..."
"Jojo, mi taky, pa..."
"Tak domluveno..." řekla jsem...
"Jojo, a já už asi poletim domů...Je pět, tak aby rodinka neměla starost...."
"Dobře no..." řekla jsem a ještě sme se líbali, než přijelo auto...
"Tak papa...."
"Papa.Zejtra ve škole..."
"Jojo...pusu..."
"Taky, papa.."
"Přesně, tak čau, nebo se tu budem loučit jak tupci další půlhodinu.." řekla jsem, zamávala a zavřela dveře...
"Tak čauky zejtra ráno..." slyšela jsem jenom, jak Bill zakřičel...Vysprchovala jsem se a šla spát...

"Hej ty vstávej, nebo zaspíš..." drbal do mě Nori
"Ale jo, vždyť už jdu..."
"Hele promiň, neměl jsem mít předevčírem takový debilní poznámky..."
"Jojo, omluva se přijímá, ale musíš mi napsat omluvenku, včera jsem zaspala s Billem, tak jsme nešli do školy...
"Tak jo, dej mi žákovskou..."
"Je na stole..."
"Co ti mám napsat?"
"Třeba, že mi bylo špatně...to je jedno, hlavně aby to sežrala..."
"O to se postarám..." řekl s úšklebkem, pak konečně vypadl z pokoje a já se převlíkla, namalovala a vyčistila zuby, pak jsem šla tu dálku na autobus....Akorát jsem zavřela branku a už to přijíždělo, přešla jsem chodník po celý jeho šířce (asi dva metry), zaplatila a dřepla si na pětku...po chviličce jsem konečně spatřila z okýnka kluky...ale i s pár holkama...byli tři, a vypadali úplně stejne, heh, tak v jedný vesničce bydlí dvojčata-kluci a trojčata-holky...První šel do autobusu Bill a jakmile zaplatil, letěl ke mě....
"Čauky lásko!" řekl mi když se ke mě připlazil a dal mi pusu...
"Jak ses vyspala? A co Nori, ještě jsme na sebe nasraný?"
"Nene, pohoda..." to už k nám orazil Tom a ty holky....
"Tákže, Amy, tohle je Chris, Sandra a Naty, jsou to trojčata, holky tohle je Amy, moje holka..."
"Čauky..." pozdravila jsem je a usmála se...jenom si mě změřili pohledem a nasraně si sedli k Tomovi, mi s Billem jsme se teda zvedli a šli se posadit někam jinam, aby se tam vešli...
"Asi sem jim do oka moc nepadla, co?" zeptala jsem se Billa, když jsme se posadili na druhej konec autobusu....
"Hmm...ale hlavně se tim netrap..." odpověděl mi
"Jo, to jo, počítám s tim, že mě teď bude spousta holek po celym světě nenávidět..." řekla jsem a Bill na to nereagoval...nebo spíš nechtěl...zbytek cesty jsme si povídali....
"Hele, co máš za omluvenku?" zeptal se mě najednou
"Nevim, Nori mi tam něco načmáral..." řekla jsem a vytáhla žákovskou...Bill mi podal tu svojí.....když jsem si to přečetla, vyprskla jsem smíchy, ale Bill mě následoval...
"Co tam mám?" zeptal se
"Omlouvám svého syna Billa Kaulitze, ze včerejšího dne, byl příliš zaneprázdněn láskou...Kdo ti to psal?" řekla jsem a přišla další vlna smíchu...
"Mamka..Ty se moc nesměj...Omlouvám Amandu ze včerejšího dne, byla příliš zaneprázdněna láskou."
"Tak to je mazec..."
"Tak to teda jo..." ale to už jsme byli na místě, když jsme šli do školy, všichni si na nás ukazovali....potkali jsme na chodbě Andrease...
"Co se to děje?" zeptali jsme se oba dva najednou
"Vy asi noviny moc nečtete, že jo?"
"Ne"
"Tak se podívejte..." a strkal nám do rukou noviny, kde jsme byli mi, jak se ocucáváme včera v tej kavárně...
"To je včera, jak sme byli v tej kavárně, po těch nákupech....." řekl Bill a smál se tomu, já se nad tim jenom pousmála...šla jsem se přezout a když jsem vešla o třídy, všechny holky se na mě podívali pohledem- 'Mám chuť tě přinejmenším zabít.' Nevšímala jsem si toho a šla si sednout za Andreasem...
"Andy?"
"No?"
"Kam šel Bill?"
"Do třídy."
"A kde má třídu?" Andy mi řekl, že mám jít někam na konec chodby a tam to prej najdu...
"Bille?" zaťukala jsem mu na rameno...
"Co je Amy?"
"Potřbuju s tebou mluvit o samotě."
"Dobře, tak jdeme..." doplazili jsme se na pánský záchody a zamkli se v kabince....proč dycky pánský?!
"Hele, měli bychom si na veřejnosti dávat větší pozor, neni mi to nějak extra příjemný, sedět ve třídě, která je plná holek a který mě nenávidí!" bylo trapný ticho...dávno už zazvonilo na hodinu, ale nám to bulo u pr***e...Nevěděla jsem co se Billovi honí v hlavě...Sedli jsme si na podlahu a přemejšleli...Billovi bylo očividně líto, že mi zkazil život...ale co nedá se nic dělat, už se stalo a vrátit se to nedá...seděli jsme tam docela dlouho, protože už zazvonilo na přestávku...
"Kluci nás budou hledat." řekla jsem do ticha, který přerušovalo hlasy na chodbě...
"Hmm..."
"Bille, už se stalo, nevyčítej si to. Byla to i moje blbost. Sem blbá, že jsem připustila na něco, co nechci. Bála jsem se, že to nepochopíš...Promiň, teď tě tu s tím trapím, jako by jsi za všechno mohl ty. Omlouvám se, moc se omlouvám..." jen co jsem to dořekla, začala jsem brečet...já b-r-e-č-í-m...konečně už vím, jak je člověku, který brečí...v žicotě jsem nebrečela....
"Amy...ty se neomlouvej...To já bych se ti měl omluvit...myslel jsem jenom na sebe...." řekl mi a obejmul mě
"Díky Bille."
"Není zač." usmál se na mě...ale najednou
"Bille?" Tomův hlas
"Amy?" Andyho hlas
"Jste tu?" oba dva hlasy dohromady...jenom jsme se na sebe s Billem koukli...
"Jo, jsme!" křikl Bill
"Ale nikam nepudem..." dodala jsem
"Vy perverzáci. Raději si ani nechci představovat, co jste tu tu hodinu dělali." řekl Andy se smíchem
"Drželi hodinu ticha..." řekl Bill
"A to je myšleno naprosto vážně..." doplnila...
"A kvůli čemu?" ozval se znovu Andy
"Kvůli naší blbosti."
"A proč už nechcete jít na chodbu?"
"Je to moc daleko..." řekla jsem, ale to už zvonilo...
"Omluvíme vás, že vám je špatně..." řekl Andy a odešel
"A že kvůli tomu musíte bejt spolu..." řekl nasraně Tom a odešel...
"Amy, nevíš co tu budem celej den dělat?"
"No tak to teda fakt nevim..."
"Pojď si pro bágly, půjdem domů..."
"Dobře, tak prvně pro ten tvůj..." tak jsme šli do Billovo třídy...Bill mě chytil za ruku a táhl mě tam s sebou. Musela jsem se usmát, jak vypadali ty holky s tim jejich výrazem...to bylo neskutečně směšný...koukla jsem se na Billa ten se taky spokojeně usmíval, takže to fakt vypadalo, jako bůhvícojsmetamnedělali. Došli jsme Billovi pro tašku a šli jsme zpátky ke dveřím...celou dobu nikdo nepromluvil, ani učitlka ne....Holky ale nebyli jedinými, kdo mě probodával očima, mezi těma holkama byl i Tom...ten už mě začíná taky srát...řekla jsem si a vyšli jsme na chodbu...
"Tak jdi první, jdu hned za teou." řekl Bill když jsme dorazili před naší třídu...Jakmile jsem vešla, bylo ticho, že by bylo slyšet, kdyby upadl na podlahu drobek chleba...Šli jsme s Billem k Andreasovi a vzala jsem i tašku. Pošeptali jsme mu s Billem čau a chtěli odejít. Ale v tom nám zabránila úča.
"Slečno, alespoň tu omluvenku mi můžete dát, nemyslíte?"
"Tady jí máte" dala jsem jí žákovskou a odešla...Ještě jsem mrkla na Andyho, aby mi jí vzal..je to fakt kámoš...
Lushia

5 výstřelů a život je naruby 18

26. března 2007 v 11:37 | kesík |  Ff-5 výstřelů a život je naruby
5 výstřelů a život je naruby 18
Dneska sme se s Billem rozhodli, že si uděláme výlet. Proto vstanu dřív, abych mohla připravit jídlo, pití,......
Je 10:30 a Bill nikde. Du ho teda vzbudit. Pomalu otevřu dveře. No jo se nedivím, že nejde, když má ještě půlnoc.
Teď se nemůžu rozhodnout jestli ho vzbudím jemně a nebo šokem. Pomalu se na něho nahnu a už chci zakřičet budíček, ale-
,, Tak to ať tě ani nenapadne" řekne, prudce mně chytí a stáhne za sebou na postel.
,, Ale já jsem-
,, No ještě řekni, že si nechtěla zakřičet budíček, sem viděl jak ses nadechovala" namítne a začne se smát a lechtat mně. To si nenechám líbit, takže se z toho vyklube polštářová bitka.
,, Už nemůžu" řeknu v zápalu boje a svalím sebou na postel.
,, Kdy vyrazíme, už sem všechno připravila" řeknu, když spolu ležíme na posteli.
,, Jo, hned jen se připravím" odpoví a jde se asi umýt. Mezitím jdu do kuchyně, kde na něho čekám.
Chystáme se do nedalekých jeskyň, prý je to tam krásný.
,, Bille, kde seš??? Už na tebe čekám půl hodinu" zavolám na něho, kdy už mně to čekání nebaví. A jdu nahoru.
,, Bille???" zavolám na něho, když otevřu dveře od pokoje.
,, Áaaaa" zaječím, když mně někdo popadne do náruče, vtáhne do koupelny a zamkne dveře.
,, Pššt" zašeptá Bill.
,, Co děláš, víš jak sem se zlekla???"
,, Promiň" řekne, přitiskne mně na zeď a pomalu se ke mně sklání. Přitáhnu si ho k sobě a začnu ho líbat. Potom mu obmotám nohy kolem pasu. Možná by sme i pokračovali, kdyby se někdo nechtěl dostat do koupelny. Rychle ho od sebe odstrčím, protože se zleknu a pak pro jistotu výjdu z koupelny.
,, Promiň, jestli jsem vás vyrušil" omluví se pobavený Gustav
,, Ne ne dobrý" odpovím a začnu se smát.
Za chvilku se s Billem vypravíme. Absolutně netuším, kde to může být. Naštěstí Bill jo. Teda aspoň jsem si to myslela.
,, Už tam budem"
,, To už si říkal před hodinou a půl" odpovím mu
,, Ne ne, áaaaaaa říkal jsem to, už sme tu" poskočí nadšeně.
Dorazili jsme celkem pozdě. Se setměnín. Ale vypadá to tu krásně. Ty jeskyně jsou jakokdyby díry v obrovské skále. Vypadá to dobře.
Zapálíme si oheň aopečeme si buřty. Vzali jsme si jen jeden spacák, takže se uvelebíme do něho. Ležíme v něm, namáčknutí na sebe. A povídáme si. O nás, o životě. O tom jak to s námi bude.
,, Vím, že na to je ještě brzo myslet, ale umím si představit, že by sme měli rodinu, velkou tak minimálně čtyři děti, velký dům"
,, Jo, já taky mám dokonce jména: Sůl, pepř, kečup, hořčice a kdyby jich bylo pět tak ještě tatarka" řeknu a začnu se smát a Bill se mnou.
,, To není špatnej nápad"
,, Ne teď vážně, miluju tě"
,, Já tebe taky"
A začnem se líbat.
,, Ale ty jména nejsou špatný, že???" řeknu uprostřed polibku.
,, Ne, líbí se mi" řekne naoko vážně Bill. A pak vyprskne a já s ním. A pak??? Pomalu sme si svlíkli oblečení a pak si umíte představit jak to končilo ne???
,, Nechce se mi vstávat" řeknu ráno, když mně paprsky slunce zašimrají na tváři.
,, Tak tu zůstanem??? Zařídíme si tu bydlení-
,, Jooooooo" zakřičím nadšeně.
Po chvilce si s Billem balíme věci.
,, Co to je???" řekne a dívá se na fotku MOJÍ RODINY!!!!!!!!!!!!!!!
,, To to nic, jen fotka" řeknu nervózně a vezmu mu jí a strčím si jí zpátky do peněženky odkud mi vypadla.
,, Bylo tam napsané mamka a taťka v Řecku na lodi"
,, Jo, to je fotka mojí kamarádky"
,, Fotka její rodiny???"
,, J............já............t...........to je na dlouho" řeknu rychle a snažím se rychleji sbalit věci do baťohu.
,, Já mám času dost" řekne a posadí se.
,, Nechci o tom mluvit"
,, Řekni mi něco o sobě, chodíme spolu dlouho a vím o tobě jen to, že se jmenuješ Isabel, přistěhovala si se s rodinkou do Německa, protože taťka tady našel lepší práci, a dál???"
,, Co dál???"
,, Chci o tobě slyšet víc"
,, To co o mně víš ti bohatě stačí"
,, Ne nestačí"
,, To je mi líto" řeknu chladně a chci odejít.
,, Chci, aby si byla upřímná, co mi tajíš?!?!?"
,, Nic, nech mně být to bolí" řeknu, když mně pevně chytí za ruku
,, Takže mi to neřekneš???"
,, Není co, prostě to je fotka mojí kamarádky a její rodiny, byli sme spolu v Řecku, jenže jsem jí tu fotku ani nestačila dát, protože sme se potom odstěhovali" štěknu na něho, až sebou cukne.
,, Promiň" řekne, ale já jsem naštvaná, sířlivě mně chytí okolo ramen. Poprvé ho setřesu, podruhé se nenechá.
,, Nechtěl jsem, já jen, jsem žárlivej"
,, Nemáš na co" odpovím
,, Mám, miluju tě, a jsem schopnej žárlit i na tu trávu po které chodíš"
Podívám se na něho jestli si ze mně nedělá blázny. Dívá se vážně. Nedokážu být na něho naštvaná. Tak mu dám pusu na čelo.
,, Dobrý" řeknu a už je všechno v pohodě.
,, Jééé podívej, nejsou to ty koně, na kterých sme byli s Gwen" řeknu a začnu se smát té vzpomínce, jak sklouzla tomu koni kolem krku.
,, Jo mám dojem, že jo"
,, Pojď se projet" poprosím ho.
,, Na koni jezdí jen sebevrazi nebo ti co to fakt umí, ty nejsi ani jedno Isabel, takže se rozluč se svým amantem" řekne a mrkne na mně.
,, Prý amantem" vydechnu užasle.
,, No tak to ne" odpovím nesouhlasně.
,, Isabel neblbni, a do nemocnice daleko" varuje mně, ale já se nenechám odradit. Dám mu baťoh. A jdu za tím kovbojem co tu byl s náma i minule. A požádám ho jestli se můžu projet. Bez váhání mi to dovolí. Dokonce mi chce i pomoct na sedlo, ale s díky ho odmítnu.:-)
Vyhoupnu se na sedlo. Jo tak tohle mi chybělo. Dřív jsem jezdívala na koni pravidelně. Dokonce jsem jezdila i na tábory. Mým tělem projede tak známý a blažený pocit. Svět z koňského sedla je tak maličký. Všechny starosti jsou najednou bezpředmětný. Pomalu začínám jezdit v malých elipsách. Ale postupně zrychluju rychlost. Změním náhle směr a pobídnu koně ke skoku. Tam kde je ohrada zničená a je tam jen dolní kůl. A mohli cválat po posečeném poli. Za chvíli se zase vracíme zpět. Bill se na mně dívá pěkně nevěřícně. Poděkuju tomu kovbojovi a vracím se zpět za Billem.
,, Neřeklas mi, že umíš jezdit"
,, Neptal ses mně na to" odpovím mu.
Zpátky se vracíme zpět trošku jinou cestou. A to sme neměli.
Markéta

5 výstřelů a život je naruby 15-17

26. března 2007 v 11:37 | kesík |  Ff-5 výstřelů a život je naruby
-------------- Isabel ------------
Ani se mi nechtělo vracet zpátky. Bylo to krásný. Dneska se chystáme na diskotéku.
,, Zahraje si někdo karty???" zeptá se Gustav
,, Jo" odpovím. K nám se postupně přidají všichni. Nakonec jdem hrát volejbal, tenis, zahrajem si i schovku a ruskou hoňku.
Potom se rychle zajedem osvěžit k potoku. Prej osvěžit. Tam děláme ještě blbosti a hrajem různý hry. Do chaty se vracíme až se setměním.
Rychle se najím. Jdu se nachystat. Vezmu si růdý korzet na šněrování vpředu i vzadu s černou stuhou, krátky pod pupík a na ramínka, trošku širší. A k tomu károvanou sukni, která má na stranách dvě přesky, těžký boty. Vlasy si natočím na středně velké nátačky, udělám ledabylý drdol ze kterého mi padá velká část pramínků. Namaluju si černé oči, dám si rudou rtěnku, pár náramků a sem hotová. Jdu dolů po schodech, kde na mně čeká Bill. Trochu jsem ho zaskočila. Má vyvalený oči, otevřenou pusu.
,, Ahoj, už můžem, kde jsou ostatní???"
,, C........co??? J..............jo............čekaj ve.................venku, sluší ti t............to" řekne. Jdu k němu a dám mu vélitánskou pusu.
,, Taky ti to sluší" pochválím mu jeho tričko s lebkou a roztrhaný kalhoty.
Přijdem za ostatníma a můžem vyrazit. Jdem pěšky, protože to zas tak daleko není.
Je tu docela narváno. Ale máme štěstí, najdeme ještě volný stůl. Na můj vkus by mohly hrát trochu jiný žánry, tvrdší, ale dá se.
S holkama jdem trsat. Celkem to rozjedem. Asi po půl hodině začnou hrát ploužáky. Ucítím na sobě něčí ruce. Otočím se a dívám se do očí kluka, kterého miluji víc než svůj život. Do Billových. Přitáhne si mně jemně k sobě a začnem tančit. Hlavu si položím na jeho rameno. Spíš hrudník. Hraje nám krásná písnička. Jedna z mých oblíbených. My Girl od Nirvany. Jemně mně hladí rukou na zádech.
Nechci ho pustit. Chci ho mít u sebe. Navždy. Vím, že to nejde. Strašně se bojím toho dne, kdy mně najdou. Kdy se budu muset odstěhovat do jiného státu. Nejspíš navždy. Kdy ho stratím. Vždycky jsem si to sice přála. Přála jsem si ať zkončí moje utrpení. Ať mně zabijou. Ale teď nechci. Chci žít. Chci Billa.
Chci být s ním. Navždy. Dokonce sem se přistihla, že bych sním chtěla mít děti. Rodinu. Instinktivně ho k sobě přitisknu pevněji.
,, Stalo se něco???" zeptá se mně.
,, Ne nic" řeknu a utřu si slzu, která mi tekla po tváři.
,, Ty brečíš???"
,, Ne, jen mi něco spadlo do oka"
,, Nelži mi, stalo se něco???"
,, Ne, jen mně drž pevně a nepouštěj, prosím" poprosím ho a on to udělá.
,, Vážně se nic nestalo???"
,, Ne jen mi je s tebou strašně pěkně a nechci aby to jednou zkončilo" řeknu
,, Neskončí, nedovolím to" odpoví mi a dá mi pusu do vlasů. Pak už je všechno v pohodě. Tančíme spolu na všechny pomalé písničky. Kluci sice rozdají nějaké podpisy, ale všechno je v pohodě.
Do chalupy se vracíme až ráno za svítání. Jdu se okoupat, hned po Billovi. Protože jsem ještě šla s holkama udělat něco k jídlu.
Jdu do pokoje. Bill už spí. Je strašně roztomilý.

Spánek

Pšt, podívej,
jak sladce spí,
pozor dej,
krásně sní.
Jemně ho pohlaď po líčku,
nevzbuď ho jen,
posečkej chviličku,
vstává nový den.
Co se mu asi zdá,
tvorečku nevinnému,
ze sna se usmívá,
já mu jej nevezmu.
Klidně spi,
lásko má,
sladce sni,
krása je snová.
Budu střežit spánek tvůj,
sen ohlídám,
tvůj stejně jako svůj,
zranit nedám.
Pomalu si k němu lehnu, obejmu ho rukou, zavřu oči, a usnu.
Markéta
Vzbudí mně nějaký křik. S Billem vyletíme do sedu, protože se ozvala rána. Rychle seběhneme dolů. A pohled, který se nám naskytne je hroznej. Všude jsou rozházené věci. A Tom s Gwen se hádají.
,, Jsi sprostej."
,, Nejsem materialista. nepřivlastňuji si věci...
,, Já jsem pro tebe věc"!"
,,......ani lidi"dopoví klidně
,, Při tom frmolu není divu"pousměje se Georg.
Gwen, vypadá pěkně naštvaně. ,, Ještě lepší!"
,, A co láska???" zeptá se Christin
,, What is love???" zanotuje Tom. ,, Já ti to povím přesně. Kecy z románů plus erotická přitažlivost."
,, Zapomněls na city, Tome, city" napoví mu Jane.
,, Ten si ani nestihl všimnout, že nějaká láska existuje" baví se Christin. ,, Až ho jednou potká, bude dost zaskočenej."
,, A co láska na první pohled???" zeptám se.
,, Láska na první pohled??? Zní to sice romanticky, ale to se pouze potkají dva nadržení a ne moc vybíraví lidé" odpoví mi Tom. Nad tím se jen pousměju.
,, Co se stalo???" zeptám se Christin.
,, Ale Georg si dělal srandu, jestli si může půjčit Gwen na jednu noc a Tom souhlasil, že třeba na tři......"
,, Aha" umím si to domyslet.
,, Půjdem se dneska projít???" zeptám se
,, Jo klidně"odpoví mi
,, Neska večer dávají nějaký film v kině, můžem se kouknout ne???" zeptá se Gustav
,, Fajn" dostane se mu odpovědi
Jdem se tedy projít. Nejdřív se, ale umyju. Chci jít do pokoje, ale vtrhnu tam a vyruším kluky, kteří se zrovna o něčem horlivě baví. Omluvím se tedy Billovi a Tomovi, že jsem je vyrušila a šla jsem zatím dolů udělat si něco k pití.
Pak za mnou přišel Bill. Pěkně naštvaný.
,, Co se stalo???" zeptám se.
,, Ale nic, jen, že brácha je vůl, trochu sme se chytli"
,, To bude dobrý" řeknu mu. Dám mu pusu a jdu se oblíknout.
Procházíme zrovna kolem koním, kteří se zrovna pasou na malé farmě.
,, Ti jsou krásní" rozplývají se holky a Gwen se dokonce postaví na nižší kůl, aby si je mohla pohladit.
,, Můžu si je pohladit???" zeptá se jednoho chlápka, který přijel na jednom koni za náma.
,, Jasně"
,, Jak se jmenuje???" zeptá se Gustav
,, Frodo"
,, Mohla bych se na něm svést???" poprosila Gwen
,, Žádnej problém. Přelez ohradu, ták, tady dej nohu, dobře, tady se chytni a teď se vyhoupni, pomůžu ti"
Svou asistenci si vyloženě vychutnává, čapne Gwen za zadek, sevře dlaněmi půlky mnohem víc než je nutné a vysadí ji do sedla.
,, Jej"vyjekne Gwen. ,, to je výška"
Pobaveně sleduju, jak křečovitě svírá otěže a když chlápek Froda plácne po zadku, aby se pohnul, vypískne znovu, jakmile se koňská záda změní v horskou dráhu. Gwen klesá dolů a zase stoupá nahoru, k pobavení všech padne koni kolem krku, objímá ho oběma rukama, div chudáka neudusí, a sotva se kůň sehne pro trs trávy, Gwen sjede po jeho krku jako po toboganu. O pouhých pět centimetru mine hromádku koňských koblížků.
Sotva se zvedne ze země hned ji ten chlápek začne oprášet i od neviditelného smetí na jejím pozadí.
,, Tak co krásky, která z vás si to zkusí taky???" zeptá se nás
,, Jen běžte nic to není" řekne Gwen
Od ní to fakt sedí, všichni se pobaveně rozesmějem.
,, To jsme všichni viděli" řeknu jí
,, Radši ne dík" odpoví Jane
,, Měli by sme jít, jinak to kino nestihnem" namítne Gustav.
A tak radši pokračujem v cestě, při které nás Gwen přesvědčuje, jaký to bylo super a že sme to taky měli zkusit.
V kině dávají nějakou komedii. Kterou popravdě nevnímám. Protože jediné co vnímám je Bill. A jeho polibky, doteky, atd........
Všichni se smějou. Asi to bylo pěkný. A na dotaz jak se mi ta komedie líbila odpovídám, že byla super.
Markéta
5 výstřelů a život je naruby 17
Dneska sme se rozhodli, že půjdem nakoupit. Proto všichni vstanem dřív. Je toho hodně. Máme tu být ještě pár dní. Mám divnej pocit. Jakoby nás někdo sledoval. Ale nedávám na sobě nic znát. Cestou děláme blbosti. žducháme se, hrajem schovku, a tak. Užívám si každý den, kdy jsem s Billem.
Všechno sme nakoupili. A vracíme se zpět.
,, Ták kdo neska bude vařit???" zeptá se Bill
,, Já ne" řeknem prakticky všichni najednou. Podíváme se na sebe a rozesmějem se.
,, No a co kdyby sme šli do hospody???" zeptá se Gustav
,, Jo, jdem mám hlad jako vlk, no jo, ale je to daleko" řekne Tom.
,, Však máme kola ne???" zeptám se. Gwen se vražedně podívá na Toma. Už se usmířili. Však to každý večer slyšel. Musím se pousmát. S Billem sme se chlamali. A vsadili sme se jestli je překonáme. Pak se k nám přidali ostatní, protože to pochopili, nebo chtěli být lepší. Každopádně, pokud někdo večer procházel kolem chatky musel se divit.
,, Neboj"
,, Fajn, tak jedem" řekne Georg. A vyrazíme.
Jedem zkratkou. Tom veze zase Gwen na řídítkách, ale zatím je ticho. Myslím, že to nebyl nejlepší nápad. Protože, musíme projet na malým molu co vede na jedné straně přes potok. My ostatní to zvládnem v pohodě. Chcem jet dál, ale najednou uslyšíme křik a šplouchnutí vody. Otočíme se a vidíme ve vodě Toma s Gwen. Tom se směje, ale ona vypadá pěkně naštvaně. Šminky má po celým obličeji. Přidáme se k Tomovi. Jenže on jak pochopíme ještě Gwen neviděl, protože jak vstane, a podívá se na ni nejdřív zakříčí, a potom spadne zpátky do vody. Což nás ostatní pobaví tím víc. Ale Gwen vypadá přímo nasraně. Vrhne se Tomovi po krku. Nejdřív to vypadá, že ho asi zabije, ale pak se začne taky smát.
Když se uklidníme můžem vyrazit na jídlo do hospody.
Jako vždycky tu panuje dobrá nálada. Což je fajn. Neska se tam, ale zdržíme nachvilku. Protože chcem ještě připravit táborák.
Zase připravuju jídlo, tentokrát s Billem. Ale problém je, že u toho děláme blbosti. Takže je toho víc na nás než na talířích. Ale za chvilku už to máme. Jdem ven, všichni už sedí. Maso se peče. Skočím ještě pro pití.
Christin vzala ven kytaru, a hraje na střídačku s Tomem. Červenavá zář ohýnku ozařuje tváře všech kolem. Připadám si málem neskutečně. Za pár dní už tohle všechno dávno nebude pravda. Opřu se rukama vzadu za zády, abych zvedla obličej a mohla pozorovat hvězdnaté nebe.
Kluci mezitím o něčem debatujou. Zase si sednu normálně. Obejmu Billa, on mně a tak už prakticky sedíme do konce. Do chalupy nás zažene chlad a komáři.
Markéta

5 výstřelů a život je naruby 12-14

26. března 2007 v 11:36 | kesík |  Ff-5 výstřelů a život je naruby
5 výstřelů a život je naruby 12
----------- Ráno ------------
Je ráno. Sluneční paprsky mně jemně šimrají na tváři. Pomalu otvírám oči. První co uvidím je Bill. Je rozvalený na celý posteli. Přičemž mně ještě objímá rukou a má přeze mně přehozenou nohu. Se nedivím, že mně bolí celý tělo. Pomalu se oprostím z jeho sevření. Tááák. Dobrý.
Jemně našlapuju, abych ho nevzbudila. Fajn. Pomalu dávám dolů kliku. Otevírám dveře. Áaaaa. Zavrzaly. Dobrý. Bill se jen otočil.
Jdu dolů. V kuchyni je jen Tom.
,, Ahoj" řekne mi
,, Ahoj"
,, Ostatní ještě spí???" zeptám se
,, Jo"
,, A co tu tak sedíš???"
,, Čekám až se někdo vzbudí a udělá snídani" řekne, mrkne na mně a začne se smát a já s ním
,, No tak to se asi načekáš"
,, Hmmmm" řekne smutně a udělá zoufalý očka.
,, Na ty hladovče" řeknu, ukrojím kousek salámu, který jsem přikusovala k rohlíku a hodím mu ho.
,, Ses nepředala..."
,, Nebuď nevděčnej. A vůbec, ty neznáš tu pohádku o kohoutkovi a slepičce??? Ten taky jenom hamty hamty a málem natáhl brka. Možná jsem ti právě zachránila život.
,, Aha. Tak díky, máš to u mně"
,, A co kdyby jsme šli nakoupit??? Tohle pro ostatní nestačí" řeknu a ukážu na ledničku.
,, Hm, když mně se nechce. Je to daleko"
,, Můžem jet na kole"
,, Hm, tak jo"
Šla jsem se teda umýt, oblíknout. Bill ještě spal. Ještě jsem udělala čaj a mohli jsme vyrazit.
,, Co nakoupíme???" zeptá se mně Tom v obchodu.
,, Co já vím, rohlíky, koblížky, něco na oběd a večeři a tak"
,, Jo, tak na" a začne mi podávat.
Něco mně napadne.
,, Tome, dej tam víc těch koblich"
,, Proč???"
,, Něco mně napadlo"
Ták, ještě zubní pastu. Zaplatit a jedem domů.
,, Tome, zastav" řeknu mu.
,, Na co???"
,, Dívej"
Vezmu si nějaké koblihy, zubní pastu -
,, Co s tím chceš dělat???"
,, No řekněme, že dělám novou marmeládu"
,, Panebože" řekne Tom a začne se smát, protože mu to dojde.
,, Tak a je to. No můžem"
,, Ty seš číslo, a jak to uděláme my???
,, My??? My si vezmem ty dobrý, však sem je dala do jiného sáčku, no a oni si vezmou ty druhé"
Už jsme dorazily k chalupě. Ostatní už jsou vzhůru. Přivítám se s Billem. A jdu nachystat snídani.
,, Co jste koupili dobrého???" zeptá se mně v kuchyni Bill, přičemž mně objímá rukama zezadu.
,, Uvidíš, zavolej ostatní a přijďte"
Za chvíli už všichni sedí u stolu. Mrknu na Toma a ten mi to oplatí.
,, No konečně už mám hlad" řekne Gwen a schutí se zakousne do koblihu. Instinktivně jdu blíž ke dveřím. Zatím ještě na nic nepřišli, ale-
,, Co to-" řekne Gustav, mezitím Bill vyplivne sousto a ostatní ho následují. Všichni se podívaj na mně a na Toma. Já se podívám na Toma-
,, Zdrhej" řekne mi a začnem zdrhat s ostatníma za zády. Házej po nás zbytky koblihů, ale všichni se u toho smějou. Vyběhnem s Tomem ven, zaběhnem za roh, proběhnem křákama. Ale výhled, který se nám naskytne nám vyrazí dech. Před náma se objeví malý čirý s potok. Je to nádhera. Všichni nás doběhnou. Naštěstí koblihy ani žádné další jídlo nemaj. Podíváme se na sebe a všichni se rozběhnem do potoka. Začnem po sobě stříkat vodu, potápět se, prostě dělat kraviny.
Potom, když už jsme vysílení se jdem usušit. Chvíli ještě hrajem na verandě karty. Pak jdu s Christin připravit maso, aby jsme mohli opékat.
Kluci mezitím připravili oheň. Sednu si k Billovi. Ten mně obejme kolem boků a dá mi pusu. Všichni si povídáme a celkově je mi fajn. Po dlouhé době jsem zase uvolněná a bavím se.
,, Stejně je to tu krásný." řekne Jane.
,, Do háje" řekne Gustav
,, Co se stalo???" zeptá se ho Christin.
,, Zapomněli jsme zapnout vodu"
,, Jak se říká, čistota půl zdraví" vzpomene si Tom na starý slogan, který vzápětí doplní:"A špína je ta druhá půlka. Takže se to jednou taky nepodělá."
,, Kdyby jen jednou," zasměje se Georg. "Vzpoměň si na minule..... Ty tvoje ponožky, co držely tvar..."
,, Fuj" otřesu se při té představě.
,, Anebo když jsi snědl ten smažák s tatarkou, co nebyla zrovna čerstvá ," připomene Tomovi Bill "a pak jsi zaminoval celej-"
,, Dost, prosím ušetřete mně" řekne Gwen.
,, No prostě se to jednou nepodělá" zakončím debatu na tohle téma.
,, No nic já už půjdu spát, dobrou." rozloučím se se všema a jdu si lehnout. S Billem.
Markéta
----------- Ráno -----------
,, Isabel" šeptá mi do ucha Bill
,, Hmgsggdf" zamumlám a přetočím se na druhý bok
,, Vstávej" pokračuje
,, Mně se chce spát" řeknu
,, Připravil jsem ti snídani"
,, Cože??? Fakt???"vyhrknu ze sebe a Bill se jen začne smát.
,, Mňam" řeknu a zakousnu se do vánočky s kakaem.
,, Kam dneska půjdem???"
,, Máme jít na koupaliště" odpovím
,, Ostatní ještě spí???"zeptám se
" Ne, hrajou tenis"
,, Jééé, tak jdem né???"
,, Hm"
---------- Venku ---------------
,, Ahoj" zakřičím na ostatní
,, Čau" odpoví
,, Isabel, nechceš teď hrát místo mně???" zeptá se mně Jane
,, Jo, klidně"
Tenis mně vždycky bavil. Do té doby než mi zabili rodiče jsem to hrála i závodně.
Pinkali sme si asi dvě nebo tři hoďky. Potom sme se dohodli, že půjdem na to koupaliště. Tak sme se šli oblíknout. A chtěli sme vyrazit na kolech, jenže-
,, Jedno kolo chybí" řekne Georg
,, To neva, já vezmu Gwen na řídítka, jo???" odpoví Tom
,, Fajn, broučku" souhlasí Gwen
,, Tak jo jedem" zakřičí Christin a my se rozjedem.
---------- Koupaliště ------------
,, Kde sou???" řeknu, když tady asi půl hodinu sedíme v trávě, a oni dva ještě nepřijeli.
,, Ticho, slyšíte to???" upozorní nás pobaveně Bill.
" Auu, to musíš najet na každej kámen?!?!?!?"
,, To se musíš tak vrtět??!?!?!?"
To se mezitím před náma objeví zatoulaná dvojce. Tom ještě ani pořádně nezastaví a Gwen už seskakuje z kola a tře si postiženej zadek.
,, Budu mít kvůli tobě modřiny!!! Zadek mám naklepanej jak biftek!!!"
,, Ještě si stěžuj"odfrkne si Tom.,, Zpátky si sežeň jinej taxík, když se ti nelíbí, že se s tebou dřu jak magor"
,, Klidně půjdu pěšky"odpoví mu natruc Gwen
,, Tohle není konkurz do Národního divadla na roli tragéda, nedramatizuj"
,, No aspoň, že už ste tady, dem se koupat ne???" navrhne Gustav.
Ve vodě hrajem ze začátku volejbal, ale pak s Billem odplavem a sme spolu. Potápíme se, líbáme, mazlíme, no prostě si užíváme jeden druhého.
,, Už jsem unavená" řeknu Billovi, když sme teď hráli hoňku. A vysíleně si lehnu na trávu.
,, Já taky" řekne a lehne si vedle mně. Položím mu hlavu na jeho rameno a dám mu pusu.
,, Co vy tady, už jedem" řekne Jane.
,, Jo" zvednem se. Musíme stejně čekat ještě na Toma s Gwen, protože se hádaj a dohadujou.
,, Já půjdu pěšky"
,, Ne, budu dávat pozor"
,, Já s tebou nepojedu, zadek mně bolí ještě teď"
,, Fajn, jak chceš" naskočí na kolo a chce jet
,, Tak jo, počkej" rychle ze sebe vyhrkne Gwen a hrne se ke kolu.
My se jen zasmějem a jedem.
,, No jo, jenže v chalupě není žádné jídlo" řekne Christin
,, Tak zajedem do hospody ne???" řekne Bill
Všichni sou pro. Christin zajede pro kytaru. Umí hrát. Večer je fajn. Pijem pivo, zpíváme, bavíme se. Na chalupu se vracíme až pozdě večer.
Markéta
------------ Bill -------------------
Pomalu se probouzím, ale zjistím že Isabel nikde není. Du se teda podívat kde je. Najdu jí jak je v kuchyni a dělá snídani. Nevšimla si mně. Jdu tedy pomalu k ní. Chytnu ji za boky a přitáhnu k sobě. Dneska mám pro ni překvapení.
,, Ježiš, promiň" řeknu když sebou cukla. Zlekla se.
,, Ne dobrý, ahoj" řekne mi, obejme mně a dá mi pusu.
Nechci ji pustit. Líbí se mi držet ji v náručí. Tisknout k sobě a nepustit.
,, Máš hlad??? Dělám tousty"
,, Jo dám si"
Sednu si teda ke stolu a čekám. Mezitím přijdou ostatní. Domlouváme se co neska budem dělat. Já vím. Ale tohle je jen pro mně a Isabel.
Která ještě o ničem neví.
,, Za chvíli přijdu" řeknu a odejdu.
Vemu kolo a jedu nakoupit jídlo, růže,......
,, Kde si byl???" zeptá se mně brácha jakmile mně uvidí, že se vracím.
,, Nakoupit, na" podám mu nějaké jídlo, zbytek si nechám u sebe.
,, Na co ty růže???"
,, Pro Isabel, mám pro ni překvapení, ale buď ticho" řeknu mu, jen na mně mrkne.
Odložím kolo a jdu pěšky směrem les. Za ním je malý potůček. O něm by nikdo neměl vědět. Přišel sem na něj minulej rok. Je tu krásně. Všude stromy, ticho. Jsou tu květiny. Malá mýtinka. Na ni rozprostřu deku, nachystám jídlo. Natrhám lístky růží a dám je všude okolo. Pak jdu za Isabel.
,, Isabel????" zavolám na ni.
,, Kde si byl?!?!?!" odpoví mi celkem naštvaně.
,, Uvidíš, pojď sem" otočím ji k sobě zády a dám ji na oči šátek.
,, Co to děláš???"
,, Bille, odpověz mi"
,, Kam to jdeme???"
,, Haló, já s tebou mluvím, tak mi odpověz" řekne a ještě si dupne
,, Fajn jestli mi neodpovíš nikam nejdu" řekne a natruc se zastaví. To mně však neodradí, vezmu jí do náruče a pokračujem v cestě.
,, Kam mně to vedeš???"
,, Proboha na chvíli mlč" řeknu ji se smíchem. No, ale pomohlo to.
,, Táááák" řeknu dám ji dolů a pomalu ji odvážu šátek.
------------ Isabell ------------------
No konečně. Řeknu si v duchu. Ovšem to co pro mně Bill připravil je nádherný. Nemám slov. Do očí se mi nahrnou i slzy. Štěstí. Podívám se na něho. Dívá se na mně. A čeká jak zareaguju. Usměju se a vrhnu se mu kolem krku.
,, Je to nádherný" řeknu mu a začnu ho líbat.
------------ Bill ------------------
Jsem rád, že se jí to líbí. Začíná se stmívat. Zapálím svíčky. Začnem si povídat. Isabel sedí ke mně zády a já ji objímám kolem břicha. Jíme spolu jahody, které jsem koupil. Líbáme se, povídáme si. Jsem s ní strašně rád. Jsem rád, že holka jako Isabel stojí o mně. Nemusí ani říkat, že mně miluje. Cítím to.
Zadívám se jí do očí. Pochopí. Pomalu se k sobě přibližujem. Políbím ji. Jemně. Otočím si ji celým tělem k sobě. Pomalu ze sebe sundáváme oblečení. Líbáme se. Objímáme. Milujem se. Poprvé spolu. Ty city a pocity jsou tak strašně silné. Je to velký zážitek. Potom se hlavou opřu o ruku. Vezmu jeden květ růže a dám jí ji za ucho. Je krásná.
,, Miluju Tě" řekne mi. Dám ji pusu.
,, Miluju Tě" odpovím jí.
Probudím se ráno. Usli sme tu. Dívám se na ní. Je krásná. Mám pocit jako by se mi srdce mělo samým štěstím rozkočit na milion kousků. Probudila se. Krásně se na mně usmála. Později sme to zbalili a šli sme zpátky do chalupy. V objetí, spolu.
Markéta

Jak změnit sukničkáře 32

26. března 2007 v 11:34 | kesík |  FF - Jak změnit sukničkáře
BILL
"Lhala sem Tomovi!" řekne Jane, která se pak na sebe překvapeně podívala a pak doprázdna polka. "Lhala? A cos mu řekla?" zeptám se jí zvědavě. "Já něco řekla?" podívá se na mě. "Herectví ti teda moc nejde!" řeknu jí. "Ale .. cos em řekla?" zeptá se. "Že si lhala Tomovi! Prosím tě Jane, se z toho už nevykecáš! Tak dělej, cos mu řekla?" pobýdnu jí. Chvíli se na mě dívá, pak zaboří dvůj obličej do dlaně a řekne: "Je to taková debilina! Ale stejně .. je to velká debilina!" O čem to tu mluví? Vždyť to nedává smysl! "Já mu zalhala, že s ním Markéta čeká dítě!!!" Chvíli tam stojím jako zkameněný a pak se šokovaně vykřiknu: "Coože?? Cože Jane?"
TOM
Sedím nehybně na lavici a nemám tušení, co bude potom následovat. Teď si jen přeju aby se svět jednoduše zastavil .. nrbo aby se dal nějak vrátit čas! Ucítím, že si Markéta sedla vedle mě. Zatají se mi dech a jen čekám, až se ozve její smích. Ucítím ale její dotyk, vzprvu jemný, pak mě obejmula kolem ramen. Bylo takové ticho, že sem slyšel, jak mi srdce rychle tluče. A úplně se třesu, všechno mě šimrá. Jako by moje tělo začalo bláznit. Ale taky sem cítil úlevu. Nesměje se mi, objala mě a nic neřekla. Pomalu ti taky obejmu kolem ramen a čekám, co se pak stane.
JANE
Jdeme domů a Bill mi pořád dává kázání, říká, jak mě zabijou, jak budu ležet v rakvi atd. No to je úúžasnýý! Místo toho, aby mi pomohl, jak z toho ven, tak mi to naopak začne vyčítat a hustit do mě svoje keci. "Stop! Fajn! Udělala sem chybu! Můžeš mě ale teď nechat na pokoji prosim tě??" vyjedu. No jo no .. když člověku rupnou nervy! "Ale .. !" chce něco Bill říct, když najednou syknu: "Tyvole, není to támhle Tom a Markéta?" a ukážu na dvě sedící postavy. Vypadalo to děsně romanticky! "Týýjoo!" řekne Bill a bylo vidět, že z toho má radost. "Myslíš, že to už zjistili?" zeptám se Billa s nadějí v hlase. "A s čím?" nechápe ten ňouma. "Ježišmarjá! Že sem si to těhotenství jen vymyslela!" řeknu mu. Ten akorád jen pokrčí rameny.
MAKY
Bylo ticho a já jen cítím svůj tlukot srdce a jeho ruku, kterou má omotanou kolem mých ramen. Jeden velký krok k usmiření a možná i nějaká ta naděje na naší, možná ještě ne ztracenou lásku. Pomalý, hezký, tichý usmiření bez povídání, líbání. "Ahooj!" uslyšíme něčí hlas, hnedka se od sebe odtrhnem a děláme že nic, nic se nestalo. "Vyrušili sme Vás?" zeptá se nás Jane. "N-ne, vůbec!" vykoktám rozpačitě. Tom jen mlčel a já zaregistruju, že se dorozumívá s Billem očními signály a přitom se trochu stydlivě usmívá. Roztomilý, jéé! A sakra, Markéto, co to zas prosim tě děláš? Chováš se jak puberťák! Chech, jako kdybych nebyla:D! Boože můůj, ještě před hodinou sem nadávala, jaký je Tom kretén a před minutou sem řekla, jak je roztomilý! "Plesk, plesk!" "Co to děláš Markéto?" zeptá se mě Jane vyděšeně. "Proč se fackuješ?" zeptají se Bill a Tom. "Musím se totiž uklidnit! Nějak to psychicky nezvádám!" odvětím. "Já taky ne!" řekne Tom a naše pohledy se setkají. A kurva, ono to začíná všechno zas hrozně hezky a to se nelíbí. Úplně stejně jako každé lovestory ....

Jiný svět 4

26. března 2007 v 11:33 | kesík
Jiný svět 4. díl
"Cože?? Děláš si ze mě srandu???" vykřiknu a zírám na Samanthu…
"Ne, Bille… Myslím to vážně… Ty, Tom i já máme kouzelnou moc… Tedy ne ty, ale Bill z našeho světa… Ale tím, že jste se vyměnili, tak jeho moc asi přešla na tebe… A nebo jsi možná svou moc měl už dávno, jen se ve vašem světě nijak neprojevovala… Ty a Tom máte velmi obtížný úkol… Můžete i zemřít, Bille… Proto je důležité, aby ses naučil ovládat svou moc… Musíš s ní umět zacházet, aby ses mohl bránit proti nepřátelům… A také bych ti měla objasnit určité věci, které jsou nezbytné a proto je musíš znát… Ovšem o těch až později… Věřím, že to pro tebe bude šok, proto by ses na to měl raději připravit… A teď bych tě mohla seznámit s magií… Pokusím se ti objasnit aspoň nezbytně důležité základy a to, co budeš potřebovat… Pojď se mnou, prosím…" řekne Samantha, potom se zvedne a jde někam pryč… Já ji jen tiše následuji, neschopen slova…
To… to není možné…!! Všechno je to jenom sen… Hloupý sen, který snad brzy skončí… Jak bych mohl mít kouzelnou moc?? Pořád tomu nemohu uvěřit, i když jsem se o tom přesvědčil na vlastní oči… Přesvědčil jsem se o tom, co dokázala Samantha, ale byl pro mě hrozný šok, když mi řekla, že dokážu to samé… Má moc je prý veliká, větší než Tomova… Tom se prý věnuje hlavně boji se zbraněmi… Umí skvěle zacházet s mečem a i luk ovládá velice dobře… My dva, tedy ten druhý Bill, který sem patří, jsme svou sehraností téměř nepřemožitelní… No, ani se nedivím… Tom umí prý skvěle bojovat, tamten Bill zase bravurně kouzlit… Ale k čemu tu jsem potom já?? Vždyť neumím ani bojovat ani používat kouzla… Ten jejich jazyk jsem v životě neslyšel a to je prý základ veškeré magie… Bez tohoto jazyka se prý neobejdu…
Po chvíli přemýšlení, ze kterého mě už bolí hlava, se podívám na knížky, které mi půjčila Samantha… Říkala, že tu prý sice nebudeme tak dlouho, abych si to mohl všechno přečíst, ale nějaké základy potřebuji… Jednu z těch knížek mi prý půjčí i na cesty… Je to slovník toho jejich jazyka… Prý je to Elfský jazyk… A taky jsem se dozvěděl další šokující zprávu, jako by jich už nebylo dost… Samantha je Elfka… Prý je o dost starší než vypadá… Jejich rasa je prý nesmrtelná nebo se dožívají velice vysoké věku, takže téměř nesmrtelnost… Elfové se prý nikdy moc nepřátelí s ostatními rasami, tohle je prý vyjímečná situace a já brzy pochopím proč… Teda aspoň to říkala Samantha…
Sakra! Musím se soustředit! Moje myšlenky pořád zalétávají k Samanthě… Teď už chápu proč vypadá, tak nádherně… Proč mi připadala tak nadpozemská… Tak dost! Musím se naučit, co nejvíc z toho jejich jazyka, aby mě Samantha mohla naučit aspoň nějaká kouzla…
"Dále." řeknu, když zaregistruju klepání na dveře od pokoje, který má být dočasně mojí ložnicí…
"Ahoj…" řekne Tom, když vejde dovnitř…
Posadím se na posteli, na které jsem dosud ležel a odpovím na Tomovo "ahoj" otázkou: "Kde se tu bereš?"
"No… Přišel jsem se na tebe podívat… Zeptat se jak se máš a tak…" vysvětlí Tom ostýchavě…
Podezíravě si ho změřím, docela by mě zajímalo, co znamená to "a tak…", a potom ironicky řeknu: "No, na to, že jsem se najednou ocitl v nějakým jiným praštěným světě, kde na mě útočej příšery, potkávám Elfy, učím se nějakej divnej jazyk, tvrděj mi tady, že mám kouzelnou moc, že dokážu velký věci při, kterejch ovšem můžu zemřít a taky, že mi pořád někdo něco tají a ještě nesmím zapomenout na to, že absolutně netuším, jak se dostanu zase zpátky domů, se mám úplně výborně…!!"
Tom se podívá do země, potom na mě a pak začne váhavě mluvit: "Mrzí mě to, Bille… Nechtěl jsem ti nějak ublížit… Ale… Prostě se to nějak zvrtlo… Můj bratr Bill dokáže mít předtuchy, prostě občas vidí, co se stane… Ovšem nedokážou se vyvolat, prostě si přijdou, jak se jim zachce… Jediný, kdo si umí vyvolat obraz budoucnosti je jen opravdu mocný kouzelník, ale takoví se většinou vyskytují jen mezi Elfy… Bill to ovšem zkoušel taky… V jednu chvíli jsem měl pocit, že se mu to i podařilo, ale najednou zmizel a objevil ses ty… Nevím, co viděl, nevím, co se stalo… Ale vím, že ho chci nazpět, ale… Nejdřív musím dokončit úkol, který jsme dostali, jenže to sám nedokážu… Proto potřebuji tebe, Bille, aby si mi pomohl… Potřebuji někoho silného, někoho mocného jako byl můj bratr a to jsi ty, Bille…"
Tom se na chvíli odmlčí, možná čeká, že něco řeknu, ale já nejsem schopen vydat ze sebe jediné slovo… Když si Tom uvědomí, že ode mě se žádné reakce nedočká, pokračuje dál…
"Vím, že je to pro tebe velmi těžké… Zvlášť když víš, že… že můžeš zemřít, ale… Já ti slibuji, že když se rozhodně jít se mnou, tak tě budu chránit… Udělám vše pro to, abych tě ochránil a také abych ti pomohl dostat se zpět… Záleží jen na tobě, Bille, jak se rozhodneš… Nikdo z nás nemá právo tě do ničeho nutit…" Když Tom řekne vše, co chtěl, naposledy se na mě podívá, potom se otočí a odejde… Nechá mě tady samotnýho, abych přemýšlel o jeho slovech… A přemýšlet opravdu budu, protože to, co mi řekl… Je to zvláštní, ale i přesto, že vím, co všechno se může stát, tak chci Tomovi pomoct… Já… cítím, že je to můj bratr… Možná je trochu jiný, ale přesto je to moje dvojče a já vím, že by mi nikdy nelhal… Jsem si tím jistý… Asi… asi bych měl jít za ním a říct mu, jak jsem se rozhodl, ale nejdřív bych si mohl trochu odpočinout… Jsem strašně unavený…
Lehnu si zpátky na postel, knížky, které jsem tam měl odložím stranou a potom se už jen nechávám poddávat spánku, který mě začíná přemáhat… Jsem z toho všeho strašně utahaný, a tak se nechávám unášet do říše snů… Nechávám se unášet do té záhadné říše, kde čekají mnohá tajemství… Možná, že si nějaké z nich zapamatuji a třeba i pochopím… Ale možná, že ne… Prostě jen budu snít…
"Bille! Bille, vstávej!" uslyším najednou nějaký hlas…
Pomalu otevřu oči, ale nikoho nevidím… Že by se mi to jenom zdálo?
Posadím se na posteli a rozhlížím se kolem sebe… Jsem ještě rozespalý, ale vím, že ten hlas jsem slyšel, akorát nevím jestli to nebyl jenom sen…
"Konečně jsi se probudil…" uslyším znovu ten hlas… Teprve teď mi dojde, že je to Samantha a že ji slyším mluvit v mé mysli jako předtím… Už mě to ani nepřekvapí, dokonce jí odpovím, ale nevím jestli mě uslyší…
"Proč jsi mě probudila?" řeknu nahlas a sám jsem zvědaví jestli mě Samantha uslyší…
"Protože za chvíli budeš mít návštěvu… Chystá se za tebou Karol… Nechtěla jsem, aby viděla ty knížky, co jsem ti půjčila… Mohlo by jí ledacos dojít a to by nebylo dobré… Bude lepší, když o téhle… výměně bude vědět, co nejméně lidí… Měl by jsi ty knížky schovat… Za chvíli bude u tebe… A ještě něco… Když s tebou budu mluvit tímto způsobem, stačí když si své odpovědi budeš myslet, nemusíš je říkat nahlas… Omlouvám se za tyto vpády do tvého vědomí, ale je to jediný způsob, jak tě ochránit… Až s tebou bude Karol mluvit, bude lepší, když s tebou zůstanu ve spojení… Nesmí se nic dozvědět, Bille…" dopoví Samantha, ale stále cítím její přítomnost…
Zmůžu se jen na pouhé: "Dobře…" a potom schovám ty půjčené knížky… Jen co to udělám, někdo zaklepe na dveře, kdo asi…
"Dále..." řeknu a čekám, že se ve dveřích objeví ta krásná hnědovláska, kterou jsem miloval… Ano, miloval, teď už ji nemiluji… Mé srdce již patří jiné dívce… Bohužel, takové, která mé city nebude nikdy opětovat… Na to je příliš jiná, příliš mocná, příliš záhadná i příliš krásná a také je zřejmě o dost starší než-li já… Ale co mám dělat?? Srdci se nedá poručit… Náhle si uvědomím, že Samantha je stále v mé mysli a okamžitě zaženu myšlenky na lásku, protože jsou příliš úzce spjaty s ní… Ovšem netuším jestli už náhodou neví o mých citech k ní…
"Ahoj, Bille…" řekne Karolin sladce, když vejde ke mně do pokoje…
"A… ahoj…" odpovím jí a jsem nějak nervózní… Zřejmě pro to, že pohled do Karoliných očí mi nahnal strach… Jsou tak chladné, tak vypočítavé… Musím se mít před ní na pozoru…
"Čekala jsem, že za mnou přijdeš…" řekne mi vyčítavě a tváří se strašně ublíženě… Za normálních okolností bych jí neodolal, ale naštěstí jsou mé smysly díky Samanthě na pozoru a nedají se ničím oklamat…
"Měl jsem nějakou práci…" odpovím jí chladně až mě to samotného překvapí…
A myslím, že nejsem jediný koho to překvapilo… Karol překvapeně zamrká, potom se na mě pronikavě zadívá a řekne: "Je ti dobře, Bille? Od té doby, co jste se vrátili se chováš nějak jinak… Jako by jsi to ani nebyl ty…"
"Pozor, Bille! Snaží se z tebe něco dostat… Nenech se zahnat do kouta…!!" uslyším Samanthin hlas, jak mluví v mé mysli…
"Jsem jen trochu unavený, nic víc… Chtěl bych si jít lehnout, mohla by jsi mě prosím nechat o samotě?" požádám Karol a snažím se být, co nejvíc zdvořilý… V duchu se ovšem modlím, aby už odešla…
Karol znovu překvapeně zamrká, chvíli na mě civí, asi ode není zvyklá na takovéhle chování, a potom naštvaně řekne: "Ovšem!"
Karol se naštvaně otočí a odejde…
Konečně je pryč…
"Neměl by jsi o ní takhle přemýšlet… Je to tvoje snoubenka, Bille…" napomene mě Samantha, ale netuším, jak moc to myslí vážně…
"Cože? Snoubenka?" zeptám se překvapeně…
"Ano, u nás se bere chození jinak než u vás… Ale abych řekla pravdu… Myslím si, že Karol není pro Billa, tedy tebe, ta nejvhodnější… Když si ji vezmeš, získá hodně, velmi hodně… Ale dej si pozor, Bille… Jestli hledáš lásku, tak Karol není ta pravá…" poví mi Samantha a potom se odmlčí… Dala mi další námět na přemýšlení…
Konec 4. části
Marky
Tak tady máte další dílek, doufám, že se vám bude líbit aspoň trošku…:-)) Pište please komentáře, díky!!!:-)):-*

TH program

25. března 2007 v 10:50 | Kachna |  Zajímavosti
TV
Březen
* 24.03.2007 RTL2, 16:00, The Dome - relay broadcast
* 25.03.2007 RTL, 20:15, ECHO Awards live from Berlin, Palais am Funkturm
* 26.03.2007 RTL, 21:15, Die 10 beliebtesten teeniebands (?)
* 31.03.2007 Hungarian VIVA all day long TOKIO HOTEL WEEKEND

Duben
* 01.04.2007 Hungarian VIVA all day long TOKIO HOTEL WEEKEND
* 28.04.2007 Pro7, 20:15, BRAVO Super Show (live)

Květen
* 03.05.2007 VIVA, 20:00, Comet Awards 2007 (live from Köln, Musical Dome)
--------------------------------------------------------------------------------------------
VEŘEJNÉ AKCE
Březen
* 25.03.2007 Echo Awards 2007 at Palais am Funkturm, Berlin
Duben
28.04.2007 BRAVO Super Show
Květen
* 03.05.2007 VIVA Comet Awards 2007 at Musical Dome, Köln

Francie

25. března 2007 v 10:50 | Kachna |  Foto


Увеличенное изображение



Увеличенное изображение



Увеличенное изображение



Увеличенное изображение


Увеличенное изображение
Увеличенное изображение