Červen 2007

Dee-Dee blog

30. června 2007 v 20:51 | Kachna |  Oblíbené odkazy a videa
Tak tohle je Dee-Dee blog Klik

Láska nebo jenom úlet50

29. června 2007 v 18:02 | Roxym |  FF - Láska nebo jen úlet??
50.
"Tak jsme tady…." Řekli kluci a šli na náš pokoj
"Jo….dík, za informaci, toho bych si nevšimla…" prohodila sem a šla za nima
"Tak co dneska podniknem…" zeptala se Terča
"Uvidíš, teď se oblečte a pohněte, máme pro vás překvápko…." Řekl Tom
"Já jdu, mám ještě něco domluveného…." Začla se zvedat Simča
"Ty nejdeš s námi?" zeptal se zklamaně Georg
"Ráda bych, ale už sem to slíbila, tak si to užijte, pá.." řekla a zmizela, mezitím jsme na sebe s Terčou hodily džínovou sukni, pže bylo horko a nějaký tílko, já černý a Terča bílý, přihodila sem ještě pár náramků a prstenů, předělal linky, přetřela rty leskem a šla zase za klukama
"Připravena…." Řekla sem
"Jo? Na všechno," zeptal se provokativně Bill
"Jo.." prohodila sem a sedla mu nečekaně na klín……
"Zvedat, zvedat!" vyhnal mě
"Tss…" urazila sem se na oko a zvedla se
"Jdeme ne? Zeptala sem Terča, která zrovna vylezla z koupelny
"No jasně, čekalo se už jen na tebe….." řekl Gusta a šlo se
"A kam jdeme? Teda jedeme?" zeptala sem se, když nás kluci dovedli k autu…..
"Uvidíš, mohli jsme i dojít, ale takhle to bude bezpečnější…" poučil mě Georg
"Aha, tak dík…….sem se toho dozvěděla.." řekla sem zklamaně a vlezla dovnitř, asi po 10 minutách jsme vystoupili. Byli jsme v na kraji nějaký čtvrti, tam nás auto nechalo a odjelo…teda Carlos s nim odjel….:D
"A co tady jako?" zeptala sem terča nechápavě……
"Uvidíš a neptejte se pořád…." Řekl Bill a vydal se rovně, kluci šli s nim, tak jsme je následovaly……
"Jsme tady……" řekl Tom a zastavil před nějakym barákem. Koukla sem na něj a nevěděla sem co se děje, po chvilce mi to seplo
"Tady bydlíte?" zeptala sem se teda s nadějí v hlase
"Ne….." řekl jednoduše Bill a já teda už nevěděla, kluci zazvonili. Po chvilce se ve dveřích nově opraveného rodinného domku objevil sympatickej blonďák. V tu chvíli mi všechno došlo.
"Slibili jsme vám přece v zimě, že vás představíme, ne?" usmál se Tom a šel za Andreasem
"Jo slíbili…" řekla sem už do prázdna a s Terčou jsme se vydali za klukama. Ti nás představili. Potom na nás Andy spustil německy
"Jo, já ti zapomněl říct, ať mluvíš anglicky, pže holky němčinu zatím neuměj.." řekl mu Bill už taky anglicky
"Jo aha…ok…" řekl Andy a začel mluvit teda anglicky, po chvilce jsme se s nim už celkem bavili a Andy je v pohodě, fakt bezva kluk:.-)
"Nechcete jít dovnitř?" pozval nás, tak jsme po sobě koukli a přikývli.
"Chcete něco k pití?" zeptal se a nakonec jsme chtěli všichni, šel teda někam, asi do kuchyně a během 10 minut byl zpátky i s pitim,
"Co to je?" zeptala sem se
"Uvidíš….ale bude ti to chutnat….doufám.." řekl Andy a tak sem se napila ze skleničky, ve který bylo pití a mělo barvu žlutou až červenou
"Ty vole….to je dobrý.." zhodnotila sem a všici souhlasili. Pak jsme si povídali a my zjišťovaly o Andreasovi hodně věcí, stejně jako on o nás. Po asi 4-5 hodinách jsme museli odjet.
"Tak doufám, že vás ještě uvidim.." řekl nám Andy, když jsme se loučili a čekali na Carlose, kterej měl přijet pro nás
"Neboj, uvidíme se ještě 100% a ukážem ti i Simču, jo?" řekla sem a nasedala do auta, který mezitím přijelo
"Dobře, ahoj.." zakřičel za námi ještě Andy a pak jsem se rozjeli
"Tak co, co mu říkáte?" vybalil na nás Bill a Tomem zároveň v autě
"Super, ne je fakt skvělej a dobře se s nim kecá…" řekla sem
"A je i celkem pěknej.." dodala Terča
"No dovol…" urazil se Tom
"Ale ty seš samozřejmě lepší, nikdo tě nenahradí, takže neměj strach.." usmířila si ho hned Terča.
"Nechcete přijít zejtra na naší zkoušku?" zeptal se Bill, když jsme vystupovaly
"Jasně, že jo….v kolik a kde?" zeptala sem se
"Ok, tak ve čtyři, pže dopoledne máme ještě nějaký vyřizování s Davidem…bohužel, a počkejte před tou starou továrnou, jak jsme vám dneska ukazovali, kousek odtamtud máme zkušebnu a tam vás už dovedem, jo?" řekl Bill
"Ok, tak zejtra pá." Rozloučili jsme se, dala jsme Billovi pusinku a šly jsme, bylo skoro osm, jenže kluci ještě něco měliL
"Co podniknem?" zeptala sem se
"Co třeba zajít do baru, dolů…" navrhla Terča
"Ok, to beru…." Zamířily jsme teda do hotelu a rovnou k baru. Objednaly jsme si vodku s džusem a šly najít volný místo. Povídaly jsme si o klukách a o všem možnym.
Další den:
"Není támhleto Simča?" zeptala sem se Terči, když jsme stály před halou a čekali na kluky
"Kde? Jo to je Simča….kdo to tam je?" koukla se stejnym směrem
"Čau holky!" ozvalo se za námi
"Ahoj…." Otočila sem se
"Na co tam koukáte….?" Zeptal se Tom
"Ale na nic a kde máte zbytek?" zeptala sem Terča, pže přišel jen Bill s Tomem
"Už ve zkušebně….tak jdeme?" zeptal se Bill. Přikývli jsme,chytla sem Billa kolem pasu a on mě kolem ramen a šli jsme.
"Nazdár!" pozdravila sem Gustu s Georgem
"Cawec!" oplatili pozdrav
"Tak si tady sedněte, jestli chcete vemte si něco k pití, vedle je lednička…" nabídli nám kluci a zatím šli ladit nástroje. My jsme si došli pro Sprite, kterej jsme našly a sedli si. Kluci zkoušeli asik 3 hoďky.
"Wow, jste skvělý." Řelka Terča když skončili
"Dík….my víme, ne dělám si prdel.." řekl Tom
"Ale vy jste skvělý a je dobře, že to víte!" souhlasila sem s ní. "A co podniknem teď?" zeptala sem se
"Co třeba kino?" navrhla Terča
"Skvělej nápad, tak jsme už nebyli pěkně dlouho, co kluci?" zeptal se kluků Tom
"Jo to je fakt, ale já ještě někam musim, takže jít nemůžu." Řekl Gusta a pomalu si začal skládat věci
"Já taky, něco musim udělat doma…" řekl Georg, rozloučil se a odešel
"A vy doufám můžete?" zeptala sem se kluků
"Jasně, že…stejně to řekli jen jako záminku, pže nás chtěli určitě nechat ´o samotě´" řekl Tom a pak jsme vyrazili směr kino, kluci zamaskovaný, před kinem jsme koupili popcorn a něco k pití a šli vybrat film. Nakonec jsme vybrali Scary movie5. Byla to plavba, ale stejnak jsme se tak polovinu filmu s Billem vykusovali a Terča s Tomem taky, takže jsme si pak mohli vyprávět jak to bylo a společně bychom to dali dohromady:D
"Kdo to támhle je?" ukázal Bill, když jsme šli parkem k hotelu. Na cestě tam někdo ležel
"Nevim, jdeme se kouknout…." Řekl Tom
"Proč, to bude nějakej bezďák…" řekla Terča
"Tady? Ne…tenhle park je hlídanej……tady je cajti vyhazujou…" řekl Bill a vydal se k ty postavě ležící na zemi. Když jsme přišli blíž k ní, nestačili jsme se divit.
Lucca

Jak změnit sukničkáře 49

29. června 2007 v 18:02 | Roxym |  FF - Jak změnit sukničkáře
"A pak s tou brutetkou tancoval v těsném objetí. Hladil ji vlastně všude a pořád jí něco šeptal. Zanedlouho jí Tom políbil!" říkala Gabriela právě svým kámoškám v sousední lavici. Právě jim vypravovala o Tomovi a krásné brunetce, které viděla včera na díze. Za jejich lavicí stála dívka s černými vlasami a právě chystala na lavici svoje učení. Na tváři měla velmi divný výraz. Měla tam ošklivý úšklebek a z jejích očí sršely akorát blesky a hromy. Nikdo si jí naštěstí nevšímal. "A jak to bylo dál?" neudržela svojí zvědavost jedna kamarádka Gabriely. Gabriela se samolibě zatvářila a pokračovala: "Tom jí tedy políbil. Ta brunetka se vznášela někde v sedmém nebi a mezi nimi letěly jiskřičky. Bylo to fakt vášnivý!" "Týýýbrďoo!" zvolaly nastejno posluchači a Gabriela se usmála. Markéta akorát zkameněla a koukala doprázdna. Poté párkrát zamrkala, udělala prazvláštní výraz na tváři a pokračovala v chystání učebnic. "Tom teda válí!" kývala znalecky hlavou Veronika, jedna z posluchačů. "To ale není všechno!" zvolala Gabriela. Jane, která byla taky mezi posluchači pohlédla znepokojivě na Markétu. Když však Gabriela pokračovala ve vyprávění, odvrátila Jane hlavu zpět. "Pořád se líbali a pak se Tom odpojil a pošeptal jí něco do ucha!" řekla Gabriela a vychutnávala si zvědavé obličeje svých posluchačů. Kromě Markéty, která si to také nedobrovolně vyslechla. Ta už nechtěla nic slyšet. Ale zvědavost byla silnější než vůle, takže poslouchala tiše dál. "Tom jí teda něco pošeptal a ta brunetka se rozzářila jako Vánoční stromeček. Poté se chytli za ruce a zapadli do prázdného poko - !" "DOST!!!" zakřičela Markéta a praštila vší silou knihu o lavici. Naneštěstí tou dobou přišel do třídy Tom a Bill, takže poslední část tohoto divadla zachytili. Markéta zrudla. Zlostí a nebo studem, těžko říct. "Kdo co má nechat?" ptal se Bill a porozhlídl se po třídě. Všichni seděli u Gabrieli, kromě Markéty, která stála opodál u své lavice. "No ..!" chtěla Veronika něco říct, ale Markéta jí skočila do řeči: "Přišel si pozdě, tvoje chyba! Neřeš to!" Bill už chtěl něco říct, ale Tom ho zastavil pouhým pohledem. Bill pochopil a tak nic neřekl. Byli přece bratřia ještě k tomu jednovaječná dvojčata, takže si rozumnějí beze slov i když jsou tak rozdílní. "Když si slečna Geheim nepřeje, abychom sme se to dozvěděli, její přání splníme!" kývl Tom hlavou na Markétu a přistoupil k hloučku okolo Gabrieli. Ti mlčeli jako hrob a sledovali děj jako kdyby byli v kině. "O čem ste se tu bavili?" zeptal se milým úsměvem Tom a kývl na Gabrielu neboť správně odhadl, že tohle všechno zavinila Gabriela. "Ale nic! Jak sis včera užil diskotéku?" zeptala se Gabriela a tajemně na něj mrkla. Markéta měla co dělat, aby se nerozeběhla ze třídy. Měla k tomu činu fakt blízko. Tom se ušklíbl. "Diskotéku? Ale byla to pohodě! Po tak dlouhé době jsem si to pořáádně užil!" řekl spokojeně Tom a usmál se tajemně na Billa. Bill mu úsměv oplatil. "Takže jste se bavili o diskotéce?" zeptal se Tom i když to moc dobře věděl a ušklíbl se na Markétu, která dělala jako, že tam není. "Aha .. tak proto Marky řekla, ať toho nechaj! Nechtěla slyšet o té brunetce!" myslel si Tom a samolibě se usmál. "Jo, o diskotéce!" přikývla Gabriela a také se ušklýbla. "Ta tvoje včerejší brunetka byla fakt pěkná! Jakpak se jmenovala?" "Kerstin!" odpověděl pohotově Tom a pak si sedl na svoje místo. Byl nadmíru spokojen ..
MAKY
Nádech! Výdech! Nádech a opět výdech! No tak Markéto, uklidni se! Má holku, ano, Tom má holku! Ne! Ne! Žádné hysterčení ano? Markéto, žádné žárlivé scény oki? Prostě ne! Nebudeš se chovat jako trapka! Nestojí ti za to no ne? Tak si našel holku! Ne! Markéto, dýchej! Výdech a nádech a pořád dokola! To je ono! Ne! Ne! Neotáčej se dozadu na Toma. Přece nestojíš o to, aby si viděla ten jeho pošahaný, gorilý xsicht no ne? Ano, výborně! Neotáčej se, seď na místě a výdech a zas nádech! Tím se řiď! Ne Markéto! Nebudeš na něj řvát, že je gorilí sukničkář! Akorát se ti vysměje do xsichtu! Nebudeš se přece chovat jako hysterická trapka! Takže .. nádech .. výdech .. nádech .. výdech
PS: Tak další dílek;) .. sem začátek trošku napsala jiným stylem, doufám že neva;) .. protože se to právě hodilo a chtěla sem to zkusit;) Díky, že si to vůbec čtete:)
Roxym

Láska nebo jenom úlet49

29. června 2007 v 18:02 | Roxym |  FF - Láska nebo jen úlet??
49.
"Bille!" vykřikla sem v duchu, když sem viděla kluky vcházet do našeho hotelu. Dneska už konečně přijeli a já teda i Terča stojíme pomalu 2 hodiny u okna a vyhlížíme je. Řekli, že přijdou kolem pátý a to dodrželi…skoroJ
"Už sou tady!" zavolala sem na Terču a Simču, který byli momentálně v obyváku a o něčem se bavili. Jakmile sem to řekla, vystřelila Terča ze sedačky, koukla do zrcadla, potom na mě a běželi jsme dolů. Simča se za námi jen nechápavě podívala a zakroutila hlavou "taky bych brala jejich starosti…" pomyslela si a pomalu se za námi vydala dolů.
Chtěly jsme jet výtahem, ale ten byl obsazenej, tak jsme běžely po schodech, málem sem se natáhla, pže takhle rychle po nich normálně neběhám. Seběhli jsme dolů a u recepce stáli 4 kluci v kapuce a slunečních brýlích.
"Kluci?" vykřikla sem a oni překvapeně zvedli hlavu, když nás uviděli, poděkovali tý ženský, který se původně ptali na číslo pokoje a odešli za námi. Rozběhla sem se proti Billovi a pak sem na něj skočila, až se málem převážil, ale Georg ho zezadu zachytil a tim nás zachránil. Objala sem Billa a nohy mu obmotala kolem pasu.
"Bille!" pošeptala sem "Já sem tak ráda, že tě vidim…." Řekla sem už nahlas a do očí se mi nahrnuly slzy, slzy štěstí.
"Nápodobně, lásko…." Řekl a políbil mě……dlouze. Konečně, řekla sem si v duchu a po půl roce si zase vychutnávala Billovi polibky, hrála si s jeho piercingem a na nic jiného než na něj sem v tuhle chvíli nemyslela….myslim Billa, ne ten piercing:D Potom jsme se od sebe odtrhli a já se přivítala s ostatníma klukama.
"Tome!" objala sem ho a dala mu kamarádskou pusu na tvář "Konečně tě zase vidim, viš jak mě chyběls?"" koukla sem na něj
"A víš o tom, že vim, protože tys mi taky moc chyběla…" usmál se a pusu mi oplatil. Pak sem šla za Gustou a Georgem.
"Ahoj kluci." Ozvalo se za námi, překvapeně jsme se otočili a tam stála Simča
"Ahoooj." Odpověděl jako první Georg a letěl k ní. Potom se s ni taky všici přivítali a nakonec jsme šli k nám do pokoje……
"483?" podivil se Tom, když viděl číslo našeho pokoje
"Jj, ale byla to náhoda….nebo osud?" řekla sem a dál jsme to neřešili, sedli jsme si v obyváku na sedačku a my vyndaly předem hotovej popcorn a Colu, abychom měli co jíst a pít.
"Jé, vy myslíte na všechno…" zaradoval se Tom
"A jak se vám líbí Magdeburg?" zeptal se Bill
"Super, krásný město, ale budeme potřebovat průvodce……" řekla jsem a koukla na kluky
"No problem, jsme tady pro vás….." řekl Gustav "A kde je Kačka?" zeptal se
"Ta tady není……" řekla Terča
"Aha, to je škoda…" řekl sklesle Gusta a vzal si popcorn….Potom jsme si povídali o všem, co se za těch několik měsíců stalo, smáli se a byli rádi, že jsme znovu spolu.
"A jak bylo na Maledivách?" zeptala sem kluků Simča
"Nádherně, někdy tam musíte jet s námi, je to tam fakt hezký.." řekl Bill
"No. Tak to tě beru za slovo." Řekla se s úsměvem
"Klidně." Usmál se pro změnu Bill
"Já mám nápad, za chvilku sem z5.." řekla sem, zvedla sem se a vyšla pryč z pokoje, šla jsme pro mí i holek rodiče, chtěla sem jim představit kluky…..Naštěstí byli v pokojích a s představením souhlasili "Aspoň budeme vědět, kdo to doopravdy je." Řekl taťka a šel.
"Kluci?" zeptala sem se
"No?" koukli na mě, když sem stála ve dveřích
"Chtěla bych vám někoho představit…." To už pochopily i holky a šly za mnou
"Jo, chtěly bychom vám představit rodiče…." Řekla Terča
"Jo, tak to je super.." řekl Tom a s klukama šli taky za mnou.
Šoupla sem před sebe taťku "tak, tohle je můj taťka…..Roman…." řekla sem
"Těší mě." Řekl německy a kluci mu podali ruku a postupně se představili
"Tohle je mamka…Ann.." řekla sem a trochu to jméno převedla do němčiny a omluvně koukla na mamku, jestli jí to nevadí, ale nevadilo, taky si s klukama podala ruku a usmála sem. Pak sem jim představila holek tátu - Marka a mamku - Markétu.
"No a tohle je ségra…….Káťa…" řekla sem nakonec a šoupla jí před sebe, kluci se sklonili a taky si s ní podali ruku. Bill i Tom se na ní roztomile usmáli, tak, jak to umí jen oni. Pak jsme si tam všichni povídali a viděla sem, že našim padli kluci celkem do oka, i když mamky německy neuměj, tak to bylo v pohodě, pže tátové umí, tak jim to překládali a my se mezi sebou dál bavili anglicky a něco německy, co jsme pochytili.
"Tak my už budeme muset." Řekl Tom a kluci se začli pomalu zvedat. Bylo už něco kolem desátý večer.
"to je škoda.." řekla sem a šla se rozloučit na chodbu s Billem, nebudu se tam s nim vykusovat před našima:D
"My se pro vás zejtra kolem oběda zase zastavíme, jo?" řekl mi Bill, když jsme se od sebeb odtrhli.
"Ok, pá.." řekla sem a kluci odešli. Chvilku sem tam ještě stála, než sem si uvědomila, že už sou pryč. Potom mi někdo zaklepal na rameno…..
Mamka, řekla sem si v duchu, když sem se otočila.
"Jen sem ti chtěla říct, že ty kluci sou vážně příjemný a měnim na ně názor, sice Bill je zvláštní, ale svým způsobem hezkej kluk…." Řekla mi
"Já to věděla, že jednou konečně změníš názor.." odpověděla sem a objala ji, potom už všichni odešli, my jsme s holkama ještě chvilku kecaly a pak šly taky spinkat.
Lucca
pls pište komentíky díky moc:-*

Láska nebo jenom úlet48

29. června 2007 v 18:01 | Roxym |  FF - Láska nebo jen úlet??
48.
"Ahoj Niky…" vybafla na mě Terča do mobilu
"No ahoj, kde jste my už jsme dorazili…." Zeptala sem se
"No to ti právě chci říct, na jedný dálnici jsme se blbě napojili a dojeli až do Hamburgu, No a teď jsme na cestě za vámi, stavíme se na oběd a po obědě bychom tam měli dojet, tak se měj a vyřiď to pls, pájec."
"Jo……tak pa a už se těšim.." řekla sem a zavěsila, sdělila sem to našim a šli jsme se teda ubytovat. Pokoje jsme měli domluvený 3. Já s Terčou a Simčou v jednom, v druhym mamka, taťka a ségra a v poslednim holek rodiče. Na recepci se táta domluvil na něčem s recepční, ta mu předala klíče, zatím jen od dvou pokojů a vydali jsme se hledat náš budoucí "domov". Byl ve čtvrtym patře z 10. ještě, že táta umí celkem dobře německy, jinak bych asi spala dneska venku:-D vyjeli jsme výtahem do 4. patra a tak šli po chodbě a hledali pokoje, došli jsme nakonec chodby, kde byli vedle sebe 2 pokoje. Pokoj 479,480 a o kousek dál poslední pokoj 483. Postupně sem koukla do obou pokojů (480 a 483) a nakonec sem pro mě a holky vybrala, ten dál od rodičů…pro všechny případy, pokoj 483. vešla sem dovnitř a zůstala koukat, takovej mega prostor jen pro 3 lidi, tak to je good. Hned za dveřmi byla malá chodba, kde byla skříň, polička na boty a zrcadlo, otevřela sem nejbližší dveře, tam byla koupelna a hned vedle WC, nakonec sem otevřela 3. dveře, ty vedly do pokoje, kterej byl asi něco jako obývák a odtamtud následovali poslední dveře do ložnice, Byly v něm 3 postele, v každym rohu jedna a v poslednim rohu byla obrovská skříň. Hned jak sem všechno prozkoumala letěla sem si dolů pro věci a věděla, že na tyhle prázdiny jen tak nezapomenu.
Bylo něco kolem jedný a ozvalo se klepání na dveře, běžela sem otevřít a ve dveřích sem uviděla Terču se Simčou.
"No čáu!" pozdravila sem je a objala, pak sem jim uvolnila dveře, aby mohly jít dovnitř.
"Tak to je mazec…" řekla Simča, když uviděla ty prostory
"Jo to teda…" souhlasila Terča "zajdeme si pro věci ne?" koukla na Simču a ta přikývla a zmizely pryč. Po 10 minutách se dovalily do pokoje každá se dvěma kuframa a v "obyváku" si na ně vyčerpaně sedly…..Chvilku jsme si povídaly a pak jsme šly vybalovat, já s tim čekala na holky, abychom si nějak rozdělily skříně……
Před šestou zaťukali naši, že se jde na večeři, tak jsme se zvedly od Vivi a šli dolů. Při večeři jsme si povídali a pak jsme šly s holkama ven.
"Dávejte ale bacha, ať se neztratíte…" slyšela sem mamčino volání, tak sem se jen otočila a zakřičela zpátky, že nemusí mít strach. Nejdřív jsme se koukly kolem hotelu a pak šly dál do města, chodily jsme tam asi 2 hodiny, tu druhou hodinu jsme spíš hledaly cestu zpátky k hotelu, pže jsme už byly mrtě unavený, jako spát v autě, je fakt skvělý. Na chodbě, když sem vystupovala z výtahu sem se z někym srazila, nepřítomně sem se jen omluvila, nekoukla se ani kdo to byl a šla dál směr náš pokoj……Tak sem spadla do postele a spala jak zabitá, holky na tom byly stejně.
Po 3 dnech:
"Já se tak těšim, zejtra už sou tady kluci." Řekla mi Terča
"No něco mi povídej, já už se nemůžu dočkat….." souhlasila sem "A kde je vůbec Simča?" zeptala sem se, pže bylo už devět večer a normálně chodí dřív. Našla si tady totiž náhodou nějakou kámošku a ta jí seznámila s celou partou, tak s nima teď tráví dost času….až moc času…..
"Já nevim, ale je pryč už nějak dlouho……" řekla s obavami v hlase Terča
"Neboj, ona se vrátí." Řekla sem a měla sem pravdu. Asi po 10 minutách se ve dveřích objevila Simča. Ale v "trochu" horšil stavu.
"Co se ti stalo?" vysypaly jsme na ní naráz
"Nic, to je v pohodě, jen sem spadla…" odpověděla, ale bylo na ní vidět, že kecá "jen se potřebuju rychle převléct, aby si toho nevšimli naši…." Řekla a zmizela v pokoji, tam vzala věci a chtěla jí do koupelny. Koukla sem na Terču a věděla, co chce udělat. Rychle se zvedla a postavila se před dveře do koupelny.
"Řekni nám po pravdě co se stalo….prosím." řekla Simče, ta se jen koukla do země a zaleskly se jí oči
"Nic….." zapírala
"Simono!" zvýšila hles Terča
"Dobře, byla sem venku s Jess a ostatníma a Mike ke mně najednou přišel a začal mě líbat, to mi nevadilo a tak sem se s nim tam pořádnou dobu vykusovala, ale potom chtěl víc, chtěl se se mnou vyspat, ale já nechtěla, tak mě jednu fláknul." Ukázala na pěknou modřinu, co měla na tváři "To sem si nenechala líbit, proto sem ho kopla, ale to ho nasralo, tak mě bouchnul znova, ale tak, že sem neudržela rovnováhu a spadla, toho chtěl využít, popadl mě a táhl k sedačce, ale já ho kousla do ruky a zdrhla pryč, běžela sem skoro celou cestu a zastavila se na chvíli až tady před hotelem a trochu se upravila, jinak by na mě každej čuměl jak na debila, taky se mi motala hlava, tak sem se potřebovala nadejchat pořádně vzduchu….." dořekla
"Ten hajzl.." řekla sem po chvilce ticha a Terča uvolnila Simče cestu do koupelny, potom se sesunula vedle mě zpátky na sedačku a nevěřícně kroutila hlavou.
"To to pěkně začíná, ještě, že už tady budou zejtra kluci a Georg se snad o Simču trochu postará…." Řekla
"Jestli bude taky chtít…" doplnila sem a pak se dál koukla na film, ale víc než ten film se přemejšlela nad tim, co nám zrovna Simča řekla a zároveň se těšila na Billa.
Lucca

Láska nebo jenom úlet47

29. června 2007 v 18:01 | Roxym |  FF - Láska nebo jen úlet??
47.
Po 3 dnech (poslední den školy):
"Tak vám přeju, ať se vám na střední škole daří a přijďte se sem zase podívat a říct, jak vám to tam jde…" rozloučila sem s námi naše teď už bejvalá třídní, když zazvonil. Pro nás poslední, zvonek na týhle škole. Jindy se všichni hrnou ke dveřím, ale dneska jsme byli jak brzdy…..Pomalu sem vstala a šla se postupně s každym ještě rozloučit, musim říct, že ty lidi mi budou fakt chybět, ne všichni, ale většina jo. Když sem se tak se všema loučila, cejtila sem, jak se mi do očí tlačej slzy, některý holky už brečely, já nejdřív nechtěla brečet, ale šlo to jaksi samo. Šli jsme před školu a tam se rozloučili, domluvili se, že se někdy sejdem, i když o tom silně pochybuju a šli každej svou cestou, teda každej spíš po skupinkách……Já šla s holkama a klukama ze třídy, cestou jsme se stavili v Mekáči na shake Simča se od nás na rohu odpojila se slovama, že je z někym ještě domluvená, fakt je poslední dobou divná ….měla sem sto chutí jít za ní a kouknout se kam jde, ale byli tam ostatní, tak sem to neudělala, ale mám o ní strach, je to jedna z mejch best friend a nerada bych, aby do něčeho vletěla…….Asi po hoďce jsme se rozešli úplně a já šla směr domov, cestou mi zazvonil mobil.
"Bille?" zeptala sem se
"No ahoj Nikolko, jen volám, pže ti chci říct trošku horší zprávu…." Sdělil mi
"Cože a jakou?" vybafla sem na něj
"Víš, jedem na začátku prázdnin na Maledivy a vracíme se až 4 dny po tom, co vy do Německa dorazíte, tak to tady budete muset zvládnout ty 4 dny sami…" řekl
"Aha, to je škoda, ale 4 dny, to je v cajku, to zvládnem, s holkama okouknem město…..obchody a budem se na vás těšit…" odpověděla sem
"Ok, tak to je good, jen sem chtěl, abys to věděla, tak se měj hezky a pozdravuj holky, pa…" rozloučil se a zavěsil. Já si dala věci domů a šla za Terčou, která už byla taky doma.
"Ahoooj…" přivítala sem ji, když vyšla z baráku
"No nazdar…..co podniknem?" zeptala se
"Já nevim…..mohly bychom se kouknout po nějakejch věcech do Deutschlandu……" navrhla sem
"Ok, tak já jdu pro prachy a razíme…." Řekla Terča a zmizela zase v baráku, počkala sem na ní a ani sem nemusela dlouho, pže byla během 5 minut zpátky a razily jsme si to směr město. Prolezly jsme různý obchody a nakoupily nějaký hadříky. Koupila sem si hnědou mikinu a džínovou sukni s laclem……no a ještě kostičkovej(bílo-černě) pásek a kostkovaný potítko a k tomu kšiltovku……..Terča si koupila 3/4áky, nový sluneční brejle a černej top s lebkou, z kamínků……
"Já se tam tak těšim…" řekla Terča, když jsme jely budem domů
"Jo já taky…..to sem ti chtěla říct, dneska volal Bill.." řekla sem
"A co chtěl?" koukla na mě Terča
"Říkal, že jedou na Maledivy a že se vracej 4 dny po tom, co my přijedem do Magdeburgu, takže tam budem 4 dny bez nich, chtěl jen, abychom to věděli a mám tě pozdravovat holky taky…" sdělila sem jí
"Aha…..to je škoda, ale 4 dny to není tolik." Řekla Terča, vystoupily jsme z busu a šly každá domů.
Po 14 dnech:
"Tak zdarec a sejdeme se v Magdeburgu." Zakřičela Terča z auta, který se rozjíždělo.
"Jj pájec, už se těšim…" řekla sem zpátky a nasedla do auta, který už čekalo jen na mamku se ségrou a mohlo se taky jet. Asi po 10 minutách konečně přišly a mohlo se vyrazit.
"Máte všechno?" zeptal se taťka. Zavzpomínala sem, co sem si zabalila a řekla, že jo, tak se mohlo jet, vzala sem si svojí mp3 a poslouchal písničky, přece jen tam pojedem hodně dlouho a teď něco kolem 6 večer, takže bychom tam mohli ráno dorazit……. Cestou sme se stavili v restauračce na večeři, potom jsme přejeli hranice a už se všude objevovali jen německý nápisy. Aspoň se něco naučim konečně německy, krom těch několika slov, co umim, řekla sem si. Už bylo něco kolem desátý a v autě to bylo celkem únavný, tak sem vypla mp3, chvilku pozorovala lidi, věci, auta, prostě všechno možný z okna. Nevim proč, ale strašně ráda jezdim za tmy busem nebo autem……Potom sem pomalu usnula.
"Brý ránko…." Řekla sem, když sem se ráno probudila, koukla sem na mobil kolik je a vyvalila sem oči…"To je teprve šest?" zeptala sem se
"Jj je…" odpověděla mamka
"A za jak dlouho tak budeme?" zeptala sem se znovu….
"Tak za dvě hoďky……" řekl táta
"Až? No, ale to přežiju…….já už tam chci bejt.." řekla sem a chvilku sem pozorovala cestu. Ségra ještě spala.
"Konečně.." vykřikla sem, když sem uviděla na okraji města ceduli s nápisem: Magdeburg.
"Teď už jen najít hotel…" řekl taťka a trochu přibrzdil, abychom se stíhali koukat kolem. Támhle to je a ukázal na název jedný ulice, kde se měl hotel nacházet, strefil se, pže za chvilku se před námi objevil celkem big hotel. Taťka zaparkovalo nejblíž, abychom to neměli daleko s taškami a vystoupili jsme z auta, koukala sem kolem a nikde sem neviděla holky s rodičem a přitom vyjížděli aspoň půl hoďky před náma. Ve stejnou chvíli, co sem je hledala zazvonil mobil.
Lucca
Pls pište komentáře jestli se vám to líbí, díky moc:-*

Láska nebo jenom úlet46

29. června 2007 v 18:00 | Roxym |  FF - Láska nebo jen úlet??
46.
"Dostal sem od práce skvělou nabídku…….jet o prázdninách pracovat do zahraničí…" řekl taťka a trochu se odmlčel, když viděl naše vykulený oči, tak radši hned pokračoval, jinak bychom ho zahrnuli tisíce otázkami "No ale nejen já, teda pracoval bych já a vy jako rodina byste mohli jet se mnou…….je to na 6 tejdnů, doma bychom byli jen prvních 14 dnů prázdnin a pak ten necelej poslední tejden, aby se holky připravili do školy…" dořekl a kouknul na mamku "Jo a to podstatný, už sem to přijal……" řekl potichu
"Já si myslim, že to je super….sice sem mohl poradit aspoň se mnou, ale ráda se někam kouknu….když to bude jako dovolená.." řekla nadšeně mamka
"Počkat, počkat, ty to jako odsouhlasíš a ani se mě nezeptáš, jestli chci jet?" vyjela sem "Co když nechci, jakože tam nechci….no co jako budete dělat…já nikam nejedu, já si chci užít prázky s kámošema a ne někde v prdeli…." Vykřikla sem a chtěla vstát od stolu
"Nikolo!" zvýšila hlas mamka a táta mě chytl za ruku a stáhnul zpátky na židli
"Asi sem neřekl to podstatný kam to je…." Řekl znovu taťka
"No to teda neřekl a mě je to stejně jedno…" řekla sem jen
"Ok, jak chceš, ale myslel sem, že budeš ráda……je to do Německa……do Magdeburgu…" dodal táta a já tam seděla jako opařená a zírala na něj s otevřenou pusou
"Co - co prosím?" zeptala sem se
"Jedem do Magdeburgu…….." zopakoval
"To-to jako fakt? No to je super…..promiň, že sem tak vyjela, ale naštvalo mě, že mi někdo plánuje prázdniny a ani o tom nevim….a kdy že to odjíždíme?" zeptala sem se šťastně
"Za necelý 3 tejdny…..a chceš vědět, kdo jede s námi?" zeptala se taťka
"No?" koukla sem na něj
"Tereza, Simona a jejich rodiče, víš přece, že pracujem s Markem ve stejnym podniku a tuhle zakázku máme společnou….." řekl
"Cože, tak to je gól…..já jí jdu zavolat….." řekla sem, popadla sem telefot a šla před hotel, pže tady v jídelně byl řev. Nemusela sem Terču ani vytáčet, pže hned jak sem doběhla ven zazvonil mi mobil v ruce.
"Teri? Mám pro tebe super novinku…" vykřikla sem hned jak sem to zvedla
"Fakt? Já pro tebe taky…….jedem o prázkách do Magdeburgu a s tebou, teda s váma…." Řekla nadšeně Terča
"Jo, to sem ti chtěla říct taky, teď sem se to dozvěděla….je to super"
"Jo já se to taky dozvěděla před chviličkou.." řekla Terča
"Já se mrtě tešim…." Začla sem básnit a už se viděla pomalu u kluků
"No já asi ne….. ale na Simče není znát žádná radost….je poslední dobou nějaká divná." Řekla smutně Terča
"Jo taky sem si všimla, ale třeba se to tam zpraví…." Snažila sem se jí trochu uklidnit "No budu muset končit, ještě to jdu brnknout Billovi." Rozloučila sem se s Terčou a položila to. Našla sem Billovo číslo a volala. Když to asi 5krát zazvonilo a nikdo mi to nezvedal už sem začínala bejt pomalu na prášky…
"Konečně." Řekla sem, když se v telefonu ozval Bill "Ahoj….mám skvělou zprávu……" začla sem a ani ho nepustila ke slovu. "…za 3 tejdny přijedem…." Vykřikla sem radostí
"Co? No to je super a je to jistý, počkej, řeknu to klukům…" vysypal na mě Bill a slyšela sem, jak něco říká klukům německy a potom se vrátil se mnou zpět do ájiny.
"Já se na tebe i na kluky tak těšim, Bille. Ten půlrok bez vás byl strašnej…já ty 3 tejdny nevydržim…." Řekla sem
"Já se taky moooc těšim, už ať tě mám zase u sebe, strašně se mi stejská…" řekl Bill
"Ještě pořád?" zeptala sem se
"jak ještě pořád? Tss…co si o mě myslíš? Tobě ne?" dělal uraženého a zároveň zklamaného Bill
"Ne jen se ptám, pže přece jen půlrok je dlouhá doba a mohl si někoho potkat, i když ¨fotky se neoběvili…..Mě? Mě se stejská strašně moc a nikdy nepřestane.." dodala sem
"Neboj, nikdo jako ty už není…" uklidnil mě Bill "A promiň, teď musim končit, zrovna s klukama zkoušíme, tak se měj, pá lásko." Řekl Bill a poslal mi pusu (to sem slyšela, jak to mlasklo) a řekl mi lásko……
"Dobře, pá a pozdravuj kluky…" oplatila sem mu vzdušnou pusu a típla hovor
Po 3 dnech:
"Tak se tady měj krásně, sem ráda, že sem tě po dlouhý době zase viděla." Řekla sem Pájovi a objala ho, zejtra ráno totiž odlétáme domů a nevim jestli se ještě ráno uvidíme.
"Ty se měj Nikolko taky krásně a pozdravuj ode mě ty tvý kluky, sice já osobně Tokio Hotel moc nemusim, ale neříkám, že hrajou špatně, ale když je máš tak ráda, tak je to good. Musíš bejt šťastná, pže štěstí jako ty a holky nemá jen tak někdo. Jo a pozdravuj ode mě holky a kluky, prostě všechny…" řekl Pája a taky mě objal
"Neboj se, budu pozdravovat." Řekla sem a dala mu pusu na tvář "Strašně rychle to uteklo…." Sdělila sem a Pája přikývl
"Víš jak sem mě ptala na tu mou bejvalou holku?" kouknul na mě a já přikývla "No nechtěl sem o tom mluvit, ale tobě to řeknu, pže ti věřim, rozešel sem se s ní, protože mě podvedla s kámošem a to sem nepřekousl, kdyby to bylo jednou ok, ale několikrát, to ne……dlouho sem se z toho dostával a teď už jí nechci vidět nikdy, ani jeho, byl to kámoš a věřil sem mu, i jí sem věřil, byli jsme spolu 4 měsíce a já ji měl vážně rád….njn, ale je to pryč, co nadělám…." Řekl Pája a koukal do země
"Neboj to bude v pohodě, prosim tě, ty si najdeš brzo někoho jiného. Já bych udělala asi to samý, protože podvádět je hnusný vůči tomu druhýmu…." Začla sem a pak sem se zasekla pře vzpomínce na mě a na Toma
"Co je?" kouknul na mě nechápavě
"Nic, já jen sem si na něco vzpomněla, ale to je jedno…"
"Ne není….tys někoho podvedla…?" kouknul na mě, to je strašný, všechno na mě pozná
"No…jo, ale ne úplně, jen sem se…..líbala několikrát…asi třikrát nebo čtyřikrát s Tomem Kaulitzem, dál to nedošlo, něco to buď překazilo… naštěstí, nebo sem pomyslela na Billa a hned sem byla zpátky na zemi…" řekla sem smutně
"Cože? Ty podvedeš kluka jako je Bill? Vždyť si o něm vždycky snila, měla si ho ráda a když ho máš jako jediná z milionu holek tak ho podvedeš, si děláš srandu ne?" vyjel Pája
"Ne nedělám, prostě sem ulítla a vim to, na druhou stranu toho ale nelituju, prostě Bill se to nedoví a navíc jsme spolu ani nechodili…"
"Vy jste spolu možná nechodili….ale spali jste spolu, jak říkalas, ne?"
"Jo spali jsme spolu, byla to ta nejkrásnější noc v mym živitě…." Vzpomněla sem si na ní a po zádech mi přejel mráz
"Takže teď mi slib, že ho už nikdy nepodvedeš, vlastní zkušenou, je to hnusný se to dozvědět…." Kouknul na mě
"Ok slibuju, já Billa miluju a nechci ho ztratit, i když s tim počítám, ale nepřipouštím si to….ale teď už musim, tak kdybychom se už neviděli, tak se měj krásně a někdy přijeď, jasný! Pořádně bychom u nás někde zapařili…"
"Jj budu se snažit a ty přijeď taky i s ostatníma, budu se těšit.A pozdravuj i ty tvý Tokiáky, sou dobrý, málo komu se tohle podaří, tak ať si užívaj dokud můžou…." Řekl Pája
"Mluvíš mi ze srdce…pá" řekla sem a dala mu pusu na tvář, pak už sem zašla do hotelu, naposledy se otočila zamávala, nastoupila sem do výtahu, kterej se zavřel a tím pádem se mi před očima ztratil i Pája . Jela sem do 4. patra směr náš pokoj…..
Lucca

Vztek 16:

29. června 2007 v 17:57 | Roxym |  FF-vztek
Vztek 16:
Otočím se a zamnou běží En, nastoupíme spolu do výtahu a já se na ni podívám tázacím pohledem.
,,Víš Bille já ti chtěla říct že to co se mezi náma stalo jsem myslela vážně a mám tě moc ráda ale,.."nenechal jsem ji domluvit,,Ale máš Toma já vím"sklopil jsem hlavu.

Z5 U MĚ:

Ano má pravdu mám Toma. Nevím co mám dělat, po tom co jsme se políbily ve mně vzplanula taková jiskra, která předtím byly někde úplně vzadu mého srdce, ale já ji ignorovala, až do té doby do doby kdy sem ochutnala jeho měkké rty a neucítila sladkou vůni jeho těla. Byla to krása byl tak nepřekonatelně jemný a láskyplný že to je až neuvěřitelné. Avšak Tom je také mím sluníčkem a mám ho moc moc ráda, netroufám si říct že ho miluju, protože je na to moc brzy a já než-li se odhodlám nějakému klukovy vyznat lásku, tak si tím musím být 100% jistá a cítit to. Pohlédla jsem na Billa, vypadal tak smutně a nevinně, že mi ho bylo opravdu líto. Pohladila jsem ho po jeho překrásné tváři.Vzhlédnul a podíval se mi do očí, já se usmála a pošeptala mu.
,,Neboj ty si můj dešťík."nechápavě se na mě podíval a já se na něj usmála. Nechápala jsem ani sama sebe proč jsem mu řekla zrovna tohle, ale nejspíš to bude tím že mám déšť moc ráda. Miluju každičkou kapku co dopadne na mě, každičká ve mně působí radost. Miluju tančit mezi kapkama radosti, jen jednou se pro mě staly kapkami bolesti jen jednou. Už nikdy nechci cítit jak tyhle kapky bolely. Bolestí nad ztraceným člověkem, ale už je to prič a nechci se k tomu vracet. Výtah zastavil a my jsme vystoupili. Ještě jsme se na sebe usmály a pak se vydal každý svím směrem.
,,En, ty můj poklade"začla Terka hned co jsem vešla do dveří "ani by si nevěřila jak jsem štastná."a objala mě "No copak se ti stalo, tak happy jsem tě už dlouho neviděla."říkám a přitom se snažím vykroutit z jejího sevření
"To by si tomu nevěřila co se mi stalo."a konečně mě pustí "šla jsem nakupovat nový hadry a když jsem měla všechno co jsem chtěla, tak jsem si šla sednout do jedný kavárny a tam si objednala kávu. Pozorovala jsem lidi, když si ke mně přisednul jeden strašně hezkej kluk. Jmenuje se Alex a je z kanady, no kdyby si viděla ty jeho krásný čokoládový oči……." O tom zázračném Alexovi mi vyprávěla něco přes hodinu a když dokončila proslov o svém nejlepším klukovi co potkala tak si jen vzdychla "asi ho miluju..mám mu zavolat?"koukala se na mě tázacím pohledem "Jestli ho doopravdy miluješ tak neváhej a mazej mu zavolat."
"Díky seš fakt skvělá."poděkovala mi pusou na tvář a už byly venku.
Hm ta holka má ale na spěch. To musí bejt teda fakt krásnej kluk. Představovala jsem si jak by asi mohl vypadat podle toho popisu co mi říkala Terka, když někdo vešel dovnitř. Myslela jsem si že to je Terka, ale názor jsem změnila když mě ten někdo objal zezadu za boky a dal pusu na krk "Ahoj lásko."řek ten někdo..teda podle hlasu jsem poznala Toma takže to byl Tom.
"Čau miláčku."oplatila jsem mu pozdrav a on si sednul vedle mě na gauč.
"Když jsem šel za tebou tak jsem potkala na chodbě Terku a ta se smála jako měsíček na hnoji." "To víš Terka si našla svého prince."usmála jsem se "To já si svojí princeznu taky našel."řek Tom a políbil mě.
(já se omlouvám že je to tak krátký, ale už mě to moc nebaví to psát….tak mi do komentářů napište jestli mám vůbec pokračovat)
/anca/

The Black Princess ( 19. - 21.)

29. června 2007 v 17:56 | Roxym |  FF - The Black Princess
Kapitola 19.

Mno…takže to nedopadlo zrovna podle mejch představ…
Bože já jsem tak strašně blbá…
Jak se teď mám asi podívat do očí…
Já mu už nesmim podlehnout…
Možná… Bude mi tvrdit, že nás už nic nerozdělí…
Já ae přesně vim, kterej moment nás rozdělí…
Konec toho zpropadenýho turné…
Možná by bylo lepší kdybychom zůstali hrát v garáži…
I když vidím jak je zbytek šťatnej…
Jsme za to ráda, už jenom kvůli nim…
Oni jsou moje rodina…

,,Liz…volá mamka…chceš s ní mluvit?'' vleze mi do pokoje Thais…
,,Jj dej mi jí…''

,,Ahoj mami…jj je všechno v pořádku… Thais už ti to řekla? Super? … Ehm jj je to super… Ne..Mám radost… Nemám divnej hlas spala jsem…
Promiň musim končit volá na mě David… Jj já tebe taky…Pa''
ukončim hovor a vracim mobil Thais…
,,Taky nesnášim rozhovory s mamkou po telefonu…'' řekne a ušklíbne se…
,,Jdeme na večeři… Na seznámenou…( o5 se zaxichtí)
Tak se slušně oblíkni ( další úšklebek) a jdeme…''
řekne ségra…Hodí soucitnej pohled a odfičí si to za Markem
Tak se teda oblíknu…
Vezmu si černý volný kalhoty a žlutý tílko…
Sakra… Nemám žádný potítko… čim to zakrejt?!
,,Pauuuuuuleeeee'' zakřičim…
,,Co jeeeee'' ozve se vedle z pokoje…
,,Nemáš černý potítkoooo?!'' zeptám se…
,,Jj mám…pojď si pro něj''
zamručí zpátky a začne se tam v něřem přehrabovat…
,,Jej..už vim proč chtěla Catrin pokoj pro sebe…
Máš tu fakt čurbes…'' řeknu mu,
páč bordel tu má fakt slušnej…
,,No jo…Na tady…a teď pls jdi chci se převlíknout…''
slušně mě pakuje z pokoje…
,,Děláš, jako bych nikdy neviděla nahatýho kluka…''
naoko se zlobim…
,,Mno to sice možná jj ae mě 100% ne…''
řekne s úsměvem
,,Jj a taky nikdy neuvidí'' přifaří se k nám Catrin…
,,No jo prosimtě ty žárlivko''
řeknu jí se smíchem a zapadnu k sobě…
Ruku si převážu obvazem a pak nasadim potítko…

Bože…
Bolí to jako sviňa…
To jsem fatk tak blbá?
Mno asi jj…

,,Sluší ti to Liz…'' vysekne mi poklonu David,
když přijdu jako první do obýváku…
,,Dík…Kde jsou všici? Mám děsnej hlad''
řeknu, páč jsem vždycky poslední já…
,,Mno to víš, holky se chtěj Tokiákům asi líbit…
A ty dva nevim co tam dělaj'' řekne David
,,Počkej Tokiákům?!? My jdeme na večeři s nima?!''
Zetám se zděšeně…
,,Jj..Thais říkala, že ti o tom řekla… Seznamovací večeře…''
řekne David a zamračí se…
,,jj řekla seznamovací večeře…ae ne s kym… Já…Já nemám hlad…
Musim tam chodit? Bolí mě hlava a …
asi mám žaludeční vředy… Taky mám určitě horečku…''
začnu zmatkovat…
Nechci jít na večeři s Tokio Hotel,
Sakim a už vůůůbec ne s Billem
,,Liz nech toho… A neříkala jsi náhodou, že máš hlad? …
No konečně…Už na vás čekáme…tak jdeme? Liz?
Ty pojď se mnou''
řekne David a čapne mě za zápěstí…
,,Jááááu…''
zařvu jako když mě na nože berou…
To je truhel, zrovna za to…ehm bolavý…
,,Liz? Co se ti stalo?!''
zeptaj se všichni…


Kapitola 20.

,,Ehm…Nic… Dobrý, jen mi david skřípnul nějak ruku…''
Snažim se z toho vybruslit ae oni se na mě dívaj fatk hodně podezíravě…
,,Tak snad abychom šli na tu večeři…''
řekne ségra a probodává mě vražedně zkoumavym pohledem…
Pokrčim ramenama jdu za Davidem…

Přijdeme do restaurace …
Kluci už seděj u stolu…
Vejdu jako poslední, takže si musim sedat na poslední volný místo…
Jej jsou tu dvě volný židle vedle sebe…
Chybí tu Saki…

Takže buď si sednu na židli blíž k Billovi
a nechám tak Davida a Sakiho sedět vedle sebe…
Nebo si sednu blíž k Davidovi
a celej večer budu poslouchat, jak se ty dva bavěj…
Mno takže…

,,Liz prosimtě sedni na prdel a nestůj tam jak tvrdý Y''
řekne Catrin, kterou značně znervózňovalo,
jak jsem tam stála a přemejšlela na kterou židli se sednout…
,,A nechcete si někdo sednout sem… Já …Já…Nerada sedim zády do místnosti…''
řeknu a snažim se tvářit přesvědčivě…
Thais právě asi spolkla otázku ,,Od kdy?'' a čeká kdo se ozve…
,,Ehm…tak já se obětuju…''
řekne Gustav, kterej sedí vedle Toma a Billa (?!)
Oni to udělali schválně, věděli, že se budu vymlouvat…
,,Ehm…díky, to je od tebe..hezký''
řeknu a snažim se potlačit zlostnej tń v hlase…
Kouknu na Thais a Catrin, který maj co dělat aby nevyprskly smíchy…
a i Paul a Mark jsou nějak podivně červený…
Georg nás vůbec neposlouchá…
Gustav si jde s úsměvem sednout vedle Billa z druhý strany,
Tom mě vraždí pohledem
a Bill je nějak duchem lehce mimo a tváři se smutně…
Sednu na židli a ani se nehnu…
Snažim se tvářit neutrálně …
Pohledem zkoumám kytici uprostřed stolu
A přemešlim, jak z toho ven…

,,Omlouvám se za zdžení… musel jsem vyřídit jeden telefon…''
řekne Saki a posadí se ke stolu…
,,Takže…Jsme tu abychom se trošku seznámili… Bude to dlouhá večeře…''
řekne David a kouká se po nás a hledá v našich tvářích krapet nadšení…
Kromě v mojí, Billově a Tomově nadšení vážně našel…
,,tak hele… Tohle je Saki, ty jsi David, pak tu je Paul, Catrin, Thais, Mark, Georg, Tom, Já, Bill a Gustav…'' řeknu…
,,mno dobře Liz…nechápu o co ti jde…'' řekne napruženě David…
,,O nic, jen, že vás všechny znám…
A taky o každym něco vim…O někom toho vim víc o někom míň…
Takže nechápu, proč tu musím trčet''
řeknu naštvaně, páč mě to vážně neskutečně prudí…
,,Liz…''
zařve na mě David, Thais a Saki…
,,Co je?''
zeptám se jich … Fakt jako nechápu o co jim jde..
,,Nech toho… Snad to jeden večer vydržíš''
řekne Thais a z očí jí šlehaj blesky…
,,Když se ti tu tak líbí, tak si tu buď…pak mi můžeš vyprávět''
zařvu na ní… Jsem fakt vytočená, kvůli pitomí večeři se pohádám se ségrou…
Zvednu se s chystám se odejít…
,,Sedni''
řekne suše Tom,
čapne mě za zápěstí…
,,áááááá''
o5 zaječím…to jsou všichni tak tupý,
nemůžou mě chytnout třeba za kotník?!
,,Ježiš…promiň…co se stalo?!''
řekne vyděšeně Tom…
,,Zase ti skřípnul kůži, Liz?"
řekne ironicky ségra…
,,To nic Tome…ty za to nemůžeš…
Thais…nech mě napokoji?''
řeknu ae už radši zůstávám sedět…
,,Tak nám pověz, co se i stalo…Všechny to tu určitě zajímá''
řekne najednou zničeho nic Bill
,,Jj…Liz… Co se ti stalo?!''
zeptají se všichni…
Hodim na Billa vražednej pohled…
,,Nevim co chcete slyšet, víc jak půlce lidí je to víc než jasný…
Viď Thais, Bille... Ae když si tak strašně přejete to slyšet…tak prosim…''
křičim na ně a po tvářích se mi kutálej slzy
,,Udělala jsem něco, co jsem slíbila že už neudělám…
Jenomže ten slib sem dala tý osobě kvůli který jsem se dneska pořezala…
Netvař se tak vylekaně Tome…
To přece nic není…
Vezmeš žiletku…
Když tim chladným, ostrým plíškem řízneš…
Když vidíš, jak se ti tenký kousek kovu zařízne do kůže…
Když vidíš tu první kapku krve co se vydere na povrch a stéká dolů…''
křičím dál a už brečím naplno…
Pomalu sundávám potítko a rozmotávám obvaz, který prosakuje krvý,
jak mi Tom ,,přetrhal'' strupy…
,,Dost…Liz..Já už to nechci vědět.. Nechci to vidět…''
řekne nastejno Tom, Thais a Bill…
Ostatní jenom mlčky přihlíží a kulí oči…

Počkat…Bill?

,,Ae copak Bille… To ty jsi přece chtěl vědět, co se mi stalo… Udělat z mého a teď tvého tajemství veřejnou věc… Tak už to všichni vědí…Tohle jsi chtěl? Chtěl jsi mě znova dostat na dno? Tak se skara podívej co jsem si kvůli tobě udělala…''
šeptám… ae u stolu je takový ticho, že to všichni slyší…
Bill uhne pohledem…
,,Mno jen se podívej… Podívej se co jsi způsobil…
Dělá ti to dobře? Vlastně já zapomněla…
Ty jsi pan dokonalý, holky se kvůli tobě zabíjej…Co je ti po mě…''
Došeptám…
Kouknu Billovi do očí…
Vidím v nich slzy…
Pohledem sklouzne na moje zápěstí a rázem se mu po tváři slzy rozkutálej…

,,Tohle jsem nechtěl''
zašeptá a koukne se mi do očí…
,,Stalo se… Mylim, že teď už můžu jít nahoru…že Davide?!''
zeptám se Davida ae ani nečekám na souhlas, vstanu a odejdu…

Kapitola 21.


Vyběhnu z tý hotelový restaurace a frčim si to k výtahu…
Ani jsem si nevšimla, že někdo vyběhnul za mnou..
Rychle si přivolám výtah…
Nastoupim a už se zavíraj dveře…
Pomalu se sunu na zem podél zdi…
Po tvářích mi tečou slzy …
Když najednou někdo strčí nohu mezi zavírajíci dveře, nastoupí
a zmáčkne nějaký čudík…
Ani se nenamáhám zvednout hlavu a podívat se kdo to je…
Jsme už asi ve 4 patře, když najednou se výtah zastaví…
Zvednu hlavu a koukám se na Billa,
kterej má pořád ještě ruku na stopce a oči upřený na mě…
,,Liz…já vim, že to nestačí ae promiň…Tohle jsem vážně nechtěl…''
zašeptá, jako by nás někdo mohl slyšet a pomalu si sedne na zem vedle mě…
Mlčky od něj odvrátim pohled…Nic neříkám…Nemám mu k tomu co říct!
,,Liz… Prosím…odpusť mi to''
řekne po chvilce…
Vim, že na mě celou dobu kouká a já nedám ve svý tváři vůbec nic znát…
Snažim se mít kamenou tvář ae jediný co mě prozrazuje jsou nepřetžitě kutálející slzy…
,,Co chceš odpustit?!''
zašeptám..
,,Všechno?! Víš moc dobře, že to není možný…
Chceš abych ti odpustila, jak jsi mě odkopnul jako kus hadru?
Nebo to co se stalo v jídelně?
Chceš abych odpustila člověku, kterej mě tak strašně zklamal a ublížil mi?
Kdyby jenom to…zradil jsi mě Bille…
Víš jak bolí zrada od člověka, kterýho tak strašně miluješ?''
řeknu mu…
Sakra, ten konec mi nějak utek…
Koukám se do Billovi tváře…
Pomalu mu dochází význam těch všech slov co jsem na něj vychrlila…
V jeho tváři se střídá smutek, provinění a lítost…
ae najednou mu v očích zajiskří
,,Liz…ty mě pořád přes to všechno miluješ?''
zeptá se opatrně a tváří se lhostejně…
Ae oči ho prozrazujou…
Je v nich takový světýlko naděje a štěstí…
To co měl v očích, když vyhrál první cenu…
To co mu postupem času zmizelo…
,,Bohužel…A je to taky věc, za kterou sebe nenávidim ze všeho nejvíc…''
Řeknu mu…
Bill se ke mně ae najednou nakloní…
Začne mě opatrně líbat…
Ty jeho sametově hebký rty
Jeho jazyk se opatrně snaží dostat k tomu mýmu…
Jeho piercing jemňounce lechtá…

DOST…
Tohle já nesmim…
Konec…
Odtrhni se…
Liz no tak prosím..

,,Bille…''
odtrhnu se o něj…
Rychle se zvednu a zmáčknu příslušný tlačítko, výtah se rozjede…
Celou dobu koukám na dveře výtahu a neřeknu ani slovo…
Bill mi něco říká… Neposlouchám ho… Tohle se sakra němělo stát…

Když jsme na mym patře rychle vystoupim a ani se neohlídnu a zapluju k nám do apartmánu…
Tam sedí na sedačce Thais a tváří s strašně…
,,Liz… Kde jsi byla? Víš jak sem se o tebe bála? Jak si to jako představuješ?''
začne ta na mě ječet a z očí jí šlehaj blesky…
,,Ve výtahu…seknul se''
řeknu jí…
,,Promiň''
šeptne…
,,To nic…''
řeknu jí, vlezu si za ní na pohovku a obejmu jí…
,,Thais…mi se nesmíme takhle zbytečně hádat… Je to děsný!''
řeknu jí…
,,Jo já vím…promiň mi to… Je všechno dobrý? Co ruka?''
zeptá se opatrně…
,,Jj jde to…''
odpovim ae vim, že tim to nekončí
,,Liz proč? Proč? Já myslela, že už je konec…
Nesmíš s tim pokračovat…Nedokázala bych stratit dalšího milovanýho člověka…
Tu tátovu smrt jsem zvládla jenom díky tobě!''
rozbrečí se mi na rameni…
,,Slibuju…už nikdy…Kvůli tobě už ne…''
slíbim jí ae hlodá mě svědomí, jednou už jsem takovej slib dala…
,,A řekneš mi… Co se stalo mezi tebou a Billem v tom pokoji?''
optá se
Všechno jí povim…
Nakonec jí řeknu i o tom výtahu…
,,Liz ty ho normálně citově vydíráš!!!''
řekne Thais a i přes vážnost celý situace se začně smát…
,,Hey to není pravda…Dostal co si zasloužil…
A tim výtahem mi to oplatil tisíckrát hůř…
On mohl zavřít oči…Neposlouchat mě …Odejít…
Ae co jsem měla dělat já?''
,,Jo já vim…promiň…
Stejnak nevim, jak vy dva to na tom turné přežijete…
Hlavně se na žádný pařbě nenalij…
Já vim, že Bill takovej není ae asi by v tomhle případě využil situace''
řekne ségra a zase jí cukaj koutky…
,,Hey dělej si z toho srandu''
bouchnu jí polštářem…Jak ona to dělá, že mi vždycky zvedne náladu?!
,,Buch buch''
zabuší někdo na dveře…
Thai jde otevřít…
,,Jé ahoj Tome… Potřebuješ něco?''
Řekne překvapeně ségra mezi dveřma…
,,Kde je?!''
řekne naštvaně Tom…
,, Kde je kdo?''
zeptá se nechápavě ségra…
,,Liz''
štěkne…
,,No Nazdar…Co chceš?!''
zeptám se ho napruženě, páč absolutně nechápu,
proč je na mě tak naštvanej…
,,Baví tě to hodně? Baví tě bráchovi ubližovat?''
zařve na mě…
,,myslim, že to je hodně oboustraný…''
řeknu mu v klidu
,,Liz,ty seš taková…taková''
hledá slova Tom…
,,Mno jen si na mě posluš Tome… Klidně si tady na mě řvi…Víš, mě to toiž vůbec nevadí…Ono je to dokonce příjemný, když ti někdo nadává a ty pořádně nevíš ani za co… Bůh ví, co ti Bill napovídal…''
zařvu na něj…
,,Ty děvko…''
křikne a jednu mi natáhne…
Tohle jsem teda nečekala…
Byla to pecka a nějak jsem to neustála…
Skácim se na zem…
,,Ježiši!''
zařve Tom a Thais zároveň…
Tom se tváří ještě víc vystrašeně než ségra…
,,Liz…Tohle jsem nechtěl'' řekne
( Nejsou s Billem dvojčata? Kolikrát to ještě dneska uslyšim?)
A chce mi pomoct se zvednout
,,Nešahej na mě…''
zařvu na něj držim se za tvář
,,tak jsi si posloužil… Zmlátil mě… Spokojenej? Fajn a teď vypadni… Slyšíš''
řvu na něj…
Nějak se nemá k odchodu, tak se zvednu a tryskem vypálim na chodbu…
Tam sejmu Billa…
,,Jej promiň, neviděla jsi Toma?!''
řekne a sbírá se ze země…
,,Jo viděla, je u nás na pokoji…''
řeknu a mám se k odchodu…
,,Liz…co si ti stalo?Máš uplně červenou tvář…''
řekne a se strachem v očích si mě prohlíží
,,Zeptej se tvýho povedenýho brášky a vyřiď mu…
nebo radši nic…''
řeknu a rychle odejdu…
Za sebou jenom slyšim Billa řvát…
,,ty debile, co jsi jí udělal?!''
odpověď se už ke mně nedonese…
Zalezu si na chodbu, je tam tma, takže si sednu na jedno křesílko…

Sedim tam a potichounku vzlikám…
Bolí mě hlava od toho pláče a i od tý pecky co mi ubalil Tom…
Asi jsem si to zasloužila… Jinak by přece neuhodil holku,
Zrovna Tom…Jeden čas jsem ho brala jako svýho bráchu
a teď?

Za chvilku slyšim kroky…
Tak se utišim a skrčim se aby mě nebylo vidět…
Je to Tom s Billem…
,,Ty vole…Bille, chápeš to?
Já jsem uhodil holku…
Liz…
Takovou jakou jsem jí natáhnul
Pamatuješ, jak jsem jednou natáhnul Georgovi a on tam měl obtisk ještě dva dny!?''
kecá Tom a je uplně na dně..
,,Pamatuju, prej v životě takovou nedostal''
řekne Bill ae v hlase má naštvanej tón
,,Tak tahle byla 2x větší''
řekne provinila Tom…
v měsíčnim světle vidim, jak mu teče slza

Co to je dneska za den?
Všichni jenom brečí

,,Tome….mohl by jsi mi vysvětlit…proč?!''
řekne Bill
,,protože když jsem slyšel to v tý jídelně, tak mi došlo, že tě přinitutila abys se koukal na to jak se řeže…''
,,Já jsem nemusel zůstat…On mě tam nezvala…
Jen pokračovala v tom co měla rozdělaný…
nemusel jsem se koukat, poslouchat…mohl jsem odejít…Já se ani nepokusil jí zastavit…
Víš jaký to je koukat jak se žiletka zarývá do zápěstí osoby,kterou miluješ víc než svůj život?''
Řekne smutně Bill a Tom přikyvuje….
,,Mno a pak jsem přišel na pokoj, věděl jsem, že jste spolu v tom šprajcliv výtahu a když jsi vešel do pokoje a brečel jsi… A nadával, do všeho kopal ae v očích jsi měl takovej divnej výraz…Jako by tě učinila strašně šťastnym a pak ti řekla apríl…Prostě jsem se naštval a vyletěl za ní…Začlal jsem na ní řvát… Ae ona se tvářila, že jí to je jedno ae přitom z toho byla nazhroucení a pak řekla bůh ví co mi ten můj povedenej bratříček nepovídal…
Já jsem to nevydržel a neháhnul jí…
Nějak mi nedošlo, že je to holka,
ta holka, kterou miluješ
se kterou teď jedeme na turné…
Jak se jí mám zejtra podívat do očí? Billem mě to tak strašně mrzí…
Kdyby šel vrátit čas, tak bych si nejdřív poslech co se stalo… a jak tak koukám tak bych musel natáhnou tobě…Ty jsi to podělal, že jj?!''
řekne Tom…

Bože to je hrozný bejt svědkem jejich rozhovoru ještě když je o vás…

,,Ehm kluci…Já se omlouvám…nechtěla jsem poslouchat ae byla jsem tu první…Mno a'' řeknu protože mi tohle vůči nim přišlo nefér… Chci aby věděli, že jsem všechno slyšela…
,,Mno omlouvám se…dobrou''
rychle se zvednu a odejdu dřív než se stačej vzpamatovat!
Ještě, že zítra jedeme na týden domů abychom si sbalili …

Blondýnka II

29. června 2007 v 17:55 | Roxym |  FF - Blondýnka
II. díl
Procházím se zamyšleně parkem a v hlavě mám spoustu otázek. Kdo byla ta včerejší Janine, která mi tak zamotala hlavu? Není náhodou ona tím důvodem, proč se nechci vázat s nějakou jinou holkou? Každopádně vím jedno, musím se pokusit ji nějakým způsobem najít. Sednu si na houpačku na dětském hřišti a začnu se houpat a radovat, jako malé dítě. Je mi tak krásně svobodně, když kolem sebe nemám žádné dotěrné novináře nebo moderátory.
Asi po půl hodině se konečně zvednu, že půjdu domů. Jenže nějak mě to tam netáhne. Přemýšlím, co s načatým večerem. Mohl bych zajít za někým na návštěvu. Otázka však zůstává v tom, za kým? Pak mě to napadne!
"Čau Bille," vítá mě zvesela Andreas a vtáhne mě dovnitř. Podle tlumeného zvuku nějaké hudby poznám, že doma není sám. Co víc, že pořádá zase nějakou akci. "Andreasi," vyloupne se najednou ze tmy nějaká dívka. "Ty!?" nevěřím svým očím, když zahlédnu tu záhadnou dívku ze včerejška. "Vy se znáte?" nechápe Andreas. "Potkali jsme se včera," vysvětlí mu Janine, pohled stále přilepený na mně. Je tak... nepopsatelná. Při pohledu na ní se mi srdce zrychleně roztluče a v ústech vyschne jako v poušti. "Copak si chtěla?" prolomí ticho Andreas. "Kde jsou ručníky? Teta mi sice všechno říkala, ale to víš. Musela bych mít hlavu jako nafukovací balón," usměje se svým odzbrojujícím úsměvem a dá si za ucho pramínek vlasů, co se jí uvolnil z culíku. "Jasně, jsou v obýváku v té velké skříni vlevo," popíše jí detailně, ale asi ne tolik. Janine na něj hledí s nadzvednutým obočím a jak se zdá, nepochopila, kde Andreas myslí. "Ukážu jí to," nabídnu se fofrem, než mi ji odvede. "Díky," plácne mě Andreas přes rameno, "pak přijďte oba nahoru," pozve nás a odejde. Zůstaneme úplně sami. Chvíli oba zarytě mlčíme, až mě napadá, že to trapné ticho jednou přece musí skončit! Díváme se jeden druhému do očí a chvíli co chvíli se jeden z nás rozpačitě usměje. "Tak já ti ukážu, kde jsou ty ručníky," nabídnu se, protáhnu se kolem ní a odvedu ji do obýváku. Ze třech skříní zvolím tu pravou a vyndám z ní věci. "Tady," podám je Janine, a když se naše ruce dotknou, prodloužím trošku tu chvíli. "Díky," stáhne ruce zpátky, "víš, doufám, kde má bratranec pokoj, že?" otáže se mě před svým odchodem. "Jakej bratranec?" zeptám se přihlouple. Teprve pak mi začne docházet, že Janine je Andreasova sestřenice! Tomu říkám gól.
Jdu stále dál, míjím sice Andreasův pokoj, ale pokračuji v cestě. "Bille, tady," zamává mi před obličejem Alex a pustí mě do pokoje. Na první pohled mě zaujme bratr, který sedí v rohu s nějakou holkou a vášnivě se s ní líbá. Když mě postřehne, odstrčí holku stranou a přisedne si vedle mě. "Co tu děláš?" ptá se nechápavě, "nechtěl si zůstat doma a nudit se tam?" "Jo, v prvotním plánu tohle bylo. Ale jak víš, já se neřídím pravidly," mrknu na něj šibalsky. "Tak tohle se mi líbí," chválí mě bratr. "Hned uvidím, co bychom s tím mohli udělat," řekne a začne se rozhlížet po pokoji.
"Mám to," pleskne se po chvíli do čela, jen to mlaskne. Tázavě nadzvednu obočí. "Prosím?" ptám se nechápavě. "Svenjo, pojď sem," pokyne nějaké vyvinutější slečně. Ta všeho nechá a jako poslušný pes se vedle něj posadí. On jí něco pošeptá a oba naráz vyprsknou smíchy. "Tak jo, jak chceš," pokrčí rameny a přemístí se ke mně. Chvíli přede mnou postává, pak se na mě obkročmo posadí a prohrábne se mi ve vlasech. "Co děláš!?" vyjedu po ní. "Vždyť mě rozcucháš!" Sleduji, jak Tomovi cukají koutky. Má jistě nutkání vyprsknout smíchy, ale udrží se. Svenja na chvíli přestane, pak mě násilím opře o zeď a přisaje se na mě jako pijavice. "Sice nevím, co máš v plánu," podotknu, "ale tahle tvoje hra nemá žádný odezvy. Nudí mě!" Svenja zrudne, postaví se na nohy a než odejde, řekne Tomovi: "A s tímhle mám něco mít!? Vždyť ten je zamindrákovanej a studenej jak psí čumák!" "No dovol," postaví se k ní Tom a pevně ji chytne kolem pasu. "Tohle už nikdy neříkej!" řekne výhružně, vlepí jí pusu a zase se od ní odtáhne.
"Jů, a co je tohle za berušku?" podívá se zkoumavě Tom na právě příchozí blondýnku. Poznám v ní Janine. "Moje sestřenice," vysvětlí mu pyšně Andreas a jde jí vstříc. Chytne ji kolem pasu a odvede ji k nám. "To je Janička," představí nám ji a pohledem nám pokyne, ať se s ní náležitě přivítáme. Stoupnu si, a když se k ní natahuji, že jí dám přátelskou pusu na tvář, Tom mě předběhne. Přitáhne si ji k sobě a před našimi zraky ji políbí! Zatnu pěst, ve které mi začíná pulzovat krev. Ačkoli vím, jaký Tom je, nějak to nemůžu překousnout. Pak se od ní odtáhne, podá jí ruku a řekne: "Já jsem Tom, těší mě." Janine na něj vykuleně kouká a není schopna slova. "Alex," představí se i kamarád a chce Toma napodobit, ale v tom mu zabrání Andreas. "Tak tohle jsme si nedomluvili, kamarádi," namítne káravě. "Ahoj," pozdravím nejistě i já a křečovitě se usměji. "Ahoj Bille," pozdraví mě Janine sladce a usměje se.
Janishka89

LoveFiction I

29. června 2007 v 17:54 | Roxym
Takže, nejprve se vám představím. Jmenuji se Kristýna a jsem z České republiky. Je mi 17 let a úplně nejvíc ze všeho miluju skupinu Tokio Hotel, hlavně teda Billa. Oni se dřív sice jmenovali Devilish, ale to je jedno:D Všechno začalo toho rána, když mi mamka nachystala na snídani cornflaky s mlíkem.
,,Snídaně!" zařve po mně matka. ,,Už jdu," znuděně se šinu do kuchyně, ještě v pyžamu. Zas cornflaky:-! To jsem ještě netušila, že to budou nejšťastnější cornflaky, co jsem kdy jedla. Po snídani mi matka dala prázdnou krabici od těch cornflaků a řekla ať je zanesu do popelnice. Tak jsem šla a jak jsem byla rozespalá, ani jsem si nevšimla, že na krabici jsou Tokiáčci. Teprve když už jsem ji chtěla vyhodit všimla jsem si Billova dikobrazího účesu! Panebože! Vykřikla jsem, že mě muselo být slyšet až na druhý konec ulice. ,,Cože? Soutěž o lístky na koncert v Ostravě?" Rychle jsem se koukla do krabice, kde kromě pár drobků byl lístek!!!! Chvíli jsem to rozdejchávala a pak letěla domů říct to našim. Když viděli, jak jsem šťastná řekli, že můžu jet. Už za týden, bože, to nevydržím.
Druhý den jsem šla do školy. Chystala jsem se to všem povědět, že zrovna já jsem ta šťastná a pojedu na koncert TH. Ráno jsem si oblíkla moje nej oblečení: roztrhané džíny, černý triko, conversky a nasadila jsem si náramky. Namalovala jsem si oči černou linkou, protože bez toho by to nešlo a černé stíny. Nakonec ještě make up, aby to bylo ideální. Nepochlubila jsem se, ale většině kluků ve třídě se líbím. No tak nevím, mám černé vlasy (které jsem si tak nabarvila, protože jsem byla blbá blondýna, teď už jsem chytrá černovláskaJ) a štíhlou postavu. V 8 třídě jsem vyhrála missJ Když jsem byla krásně namalovaná a oblečená, vzala jsem aktovku a šla do školy. Když jsem vešla všichni kluci začali hvízdat. Trapas. Sedla jsem si ke své nej kámošce Lucce, která též miluje TH, ale Toma.
,,čuz," pozdravila jsem ji. ,,Hoj, nevěřila bys mi, co se mi ráno stalo," říká Lucka. ,,Co?" ,,Našla jsem v krabici od cornflaků lístek na koncert tokiáčkůůůů!" ,,Fakt?! Tak to je super já taky!" Začaly jsme skákat po lavici a všichni na nás koukali jako bychom byly z Marsu. Uklidnily jsme se až, když přišla učitelka do třídy. Samozřejmě mě seřvala, protože jsem zas zapomněla domácí úkol. Bože, to je toho. Dala mi poznámku a vyvolala mě z matiky! No to je vrchol, co si to dovoluje? Já mm takvou radost a ona mi ji zkazí. Hmm super za pět. Doufám, že naši nebudou mít blbé kecy a pustí mě na ten koncert.
,,Ahoj mami," opatrně se přišourám do obýváku, kde mamka sedí a kouká na telenovelu. Samozřejmě, že u toho zas bulí. Kdyby tam raději zapla Óčko! ,,Ahoj Kristýnko, tak co bylo ve škole?" zas ta její otázka. ,,Mno plný počet." ,,Cože?" vyjekla matka. ,,Ale já za to nemůžu, ta učitelka si vymyslela takové příklady, že to prostě nešlo spočítat a udělala to schválně, víš přece, že si na mě zasedla!" ,,Mno dobře, ale učit se budeš!" ,,Ale můžu na ten koncert, viď?" ,,Jasně," mrkne na mě mamka. ,,Díky mamiiii, ty si ta nejúžasnější mamka na světě!" obejmu ji.
Je sobota ráno a já vstávat už v pět. Musím se přece nachystat, aby si mě Bill všiml! Hned letím do koupelny a vysprchuju se. Pak si dám na obličej make-up a pudr. Oči si orámuju černou tužkou a udělám si černé stíny až k obočí. Tak to přece nosí Billík a ten je velký rocker a já jsem velká rockerka takže! Ještě si dám řasenku, do uší náušnice ve tvaru žiletek a v koupelně jsem hotová. Jdu do pokoje a stoupnu si k skříni. Teď je na řade oblečení. Vytáhnu černou mini s nášivkou velkého áčka a k tomu si beru proužkovaný top. Na ruce si dám návleky, takové ty rukavicové a na nohy natáhnu čenobílé podkolenky. To bych měla. Vytáhnu ze skříně takové to žebradlo, jak to nosí emo kids. Sice se mi to moc nelíbí ale nosím to taky, aby bylo vidět že jsem EMO! Do něj hodím svoje černé véčko s krytem s lebkou, papírové kapesníky a foťák. Pití si koupím po cestě. Sběhnu dolů, vezmu si bebe brumíka a nasnídám se. Pak ještě řeknu našim že už du, mamka mi ještě dá asi pětikilo, prý abych si koupila něco po cestě nebo tam. Když dojdu k Čez aréně (mimochodem bydlíme hned naproti), stojí tam už celkem hodně holek. Většinou jsou stejné jako já, ale jsou tam i nějaké blonďaté kravky. Znechuceně se přejedu pohledem a drsoňsky si odplivnu. Tu na mě někdo zavolá. "Hey holka ty seš hustá, nechceš si jít stoupnout knám?!" volá na mě nějaká holka se sytě růžovýma vlasama. Vypadá jakože je EMo, tak si jdu stoupnout za nima. Je tam eště s nějakýma dalšíma černovlasýma holkama co jsou taky EMo. Dozvěděla jsem se že se menuje Pavla, a že bydlí taky tady v Ově. Řekla jsem jim že čekám eště na Lucku, tak že jako tam budem s něma obě. Po půl hodině jedna z těch emařek vytáhla flašku piva. Tak sme si každý lokli a já jsem byla hnedka úplně opilá. Jsem si ce zvyklá pít ale pivo je moc tvrdý na mě.

Komix ze Spring Nicht :D

28. června 2007 v 17:45 | Roxym |  Kreslený
(205x699, 94Kb)
PS: Ježiš, to je uplne coolovy:D

Dream´Up - rozhovor s Billem

28. června 2007 v 17:42 | Roxym |  Rozhovory
HyperLinkHyperLink
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem!
Jak by jsi popsal svůj život jako rocková hvězda?
První dojem přichází na mysli, že je to směs vychřice, vzrušení, radosti a stresu. Stát na podiu, setkání s fanoušky, nebo hraní v TV show. Každá událost přináší hodně dávky adrenalinu a svůj život si užívám každou sekundu s plnou intenzitou.
Jakou výhodu máš nejraději ve svém životě?
Mezinárodní úspěch Tokio Hotel mi dovolí cestovat do všech míst světa. Včera v Itálii, dneska ve Francii, zítra v Rusku.... Jdu z objevu do objevu. Je to fascinující část mé práce.

A jakým omezením by ses rád vyhnul?
Tokio Hotel je důvod mého života. Věnuju všechno pro kapelu. Tak se můj soukromý život stal skoro neexistující. A chvíle, které můžu strávit s rodinou, jsou zřídka kdy.
Je lehké žít s takovou slávou?
Úspěch Tokio Hotel byl tak nečekaný. Nidko neočekával takové teplé přivítání. Ze dne na den jsme byli všude v časopisech. Potom se objevím hnusné noviny nebo bulváry....tak hodně lží, pověstí, fotomontáží v tisku. Teď přiznávám, že prvních 6 měsíců byla pro mě strašná doba. Potřeboval jsem čas, abych si zvykl na život na veřejnosti.
Zbavil ses těchto drbů?
Zjistil jsem, že to nemá žádný smysl dělat proti těmhle lhářům nějaké rozbroje. Je také nesmysl zkoušet vyprávět pravdu. Jakmile se objeví dementi, objeví se zase nové drby na vyvolání skandálu...v konečném efektu si řeknu, jak to zahnat,a to tak,že tyhle kecy vůbec nebudu brát vážně. Teď to vím.

Ztratil jsi už někdy svoji kontrolu před paparazzi?
Naštěstí vím, že jsem obklopen odstrašujícími bodyguardy. (směje se)! A nikdo mě dopusud ještě neobtěžoval. Ale když jeden z nich přijde ke mě, nevím, jestli mám zůstat klidný. Stát tváří v tvář paparazzimu, mohl bych být lehce hrubý.

Když by jsi byl přes víkend anonymní osobou, co by jsi dělal?
Sehnal bych moji rodinu a přátele a byli by jsme zavezeni všichni do města. Mohli bychom jíst v restaruaci na terase, na místo, kde lidé prochází bych si užíval, že mě nikdo nezná. Potom bychom mohli jít do kina nebo do zábavného parku. Miluju rychlé tratě. Nadruhou stranu proč si taky neudělat malý výlet do New Yorku? Rád bych objevil tohle magické město.

Jaká je ta nejtypičtější část z tvého charakteru?
Ze zásady jsem velmi nezávislý člověk. Už jako malý jsem vždycky dělal vlastní věci, bez toho, abych se každého ptal. Když si na to tak vzpomenu, vždycky jsem usiloval o to, abych byl samostatný. Můj život, moje zajištění budoucnosti, ... vždycky jsem žil pro tuhle filozofii.
Uvěříš rychle každému?
Život, co žiju, mi nedovolí pevné vztahy. Potřebuje vžycky trochu času na to, abych zjistil, proč ta osoba tady přede mnou stojí. A taky ne, jak tři dny v kuse zůstanu na jednom místě, není čas zjišťovat, zda jsem toho člověk potkal jen tak a můžu mu slepě důvěřovat. Lidé, kterým věřím, můžu spočítat na prstech jedné ruky.
Komu vyprávíš malá tajemství?
Dva lidé ví všechno: Tom a Andreas, můj nejlepší kámoš. Mám sympatii a respekt pro hodně lidí a dobrých přátel, ale musím mít vždycky určitý odstup.
Když jsi zamilovaný, tajíš raději svoje pocity?
To záleží na situaci. Když se do dívky zamiluju a myslím si, že je nulová šance, potom řeknu ne. Mám také svoji hrdost (šklebí se)! Ale když je to oboustranné, potom zcela otevřu svoje srdce. Nemám žádný strach říct: "Miluju tě"
Jaký jsi v lásce?
Jsem pozorný, vášnivý, žárlivý a strašně romantický. Když se zamiluju, potom naplno. Musím být s ní každou sekundu, ona se mnou všechno prožívat a já všechno s ní sdílet. Bohužel jsem to už dva roky nezažil.
Jak s někým jednáš?
Jsem velmi otevřený člověk, mluvím s lidmi spontánně a bez studu. Tohle lidi vžycky potěší.
Jak dostaneš to, co chceš?
Když skutečně něco chci, je to docela jednoduché: Myslím jenom na to, a mluvím jenom o tom, dokud to nedostanu (směje se). Trochu jako malé dítě, chovám se docela mile, dokud neovlivním lidi. To vždycky klapne!
Ale někdy musíš přece obdržet "ne"...
Pozor, já jsem velmi tvrdohlavý (směje se)! Když slyším "ne", můžu vyčkat den, dokud nedostanu, co chci. Někdy musím připustit, že mi to zamítnou. Potom jsem blbě naladěný a mám protivnou náladu (šklebí se)..
Jaká je ta nejhorší rada, kterou jsi dostal?
Toho je hodně. Můžu si vzpomenou, jak byl kámoš se mnou nakupovat. A přemlouval mě, ať si koupím jednu bundu, že mu připadá skvělá. To byl tak levný kousek, jak nejhorší pestrá paruka. Nevím, co mě přejelo v tomhle dnu, pravděpodobně jsem byl uprostřed krize dospívání a němel jsem absolutně žádnou orientaci (směje se)..

Dospívání...jaké máš na to vzpomínky?
Během puberty, mezi beďáry a fyzickými změnami, se necítíte ve své kůži. Vzpomínám si, že můj styl byl strašný, směšné oblečení, vlasy katastofální a moje milostné zkušenosti spíš nešťastné. Krátce řečeno je puberta fáze, ve které sami sebe hledáte a zkoušíte hodně věcí, které jste zatím nenašli.

V 17cti, jsi už nezařazený?
Život s kapelou mě jaksi katapultoval poznat svět. Dost jsem musel řešit problémy bez pomoci mých rodičů a měl jsem na starost věci,které nejsou pro kluky v mém věku typické. Bez skutečného poznání, jsem měl tuhle fázi dřív, než ostatní. Ale nechrání mě, abych někdy neudělal hlouposti, jako malé dítě.

Co si potom tak myslíš?
Malé věci každý den...k pošetilosti o vyprávění. Nechni ostatní také zostudit. Tom, Gustav a Georg by mi to neodpustili, když bych nějaké věci odkryl... (mrká)...

Názor Edit

24. června 2007 v 19:29 | Roxym |  Od Fans
Ahojky lidičky…
Dlouho jsem přemýšlela,jak tohle napsat…
Je to můj názor…
Názor na Billa
a na Tokio Hotel jako takový

Jenom bych ještě na začátek chtěla říct,
že jsem fans a mám je váně moc ráda…


Bill
Dokonalost sama…
Pořád jenom slyšíme,
že vypadá jako anděl,
jeho jemné rysy,
hluboké oči,
rty,
vlasy,
dokonalá postava…
Ae co se za tím vším skrývá ?
Proč už to není ten Bill, do kterého se všechny fanynky zamilovali
a teď už nemůžou přestat?
Proč to není ten nadšenej klučina z uplných začátků Tokio Hotel?
Jeho krátký manga účes, borůvkově černý vlasy,
oči obtažené černou tužkou
na krátko ostříhaný a černě nalakovaný nehty,
rockerský oblečení, roztrhaný džíny
a trička s názvy jeho oblíbenejch skupin!
A teď…
Nehty upravený lépe, než kterákoliv holka z mýho okolí,
oči namalovaný až po obočí, vlasy vždy dokonalý
se stále přibývajícími melíry,
a oblečení jedině značkový, nejlepe od Diora…
Chce vypadat dokonaleji než dokonle,
musí být všechno perfektní, musí být za každou cenu cool
a velkej profesionál…
A tohle jsou změny,
kterých si všimnete hned na první pohled

Jenže jsou to změny…
Které by neměli být tak strašně důležté jako změny uvitř…
Opravdu by mě zajímalo, jaký je Bill doopravdy…
Jaký by byl kdyby se nedržel předepsané image,
kdyby byl 100% sám sebou
a říkal by co si doopravdy myslí a ne to co by si měl myslet…
Nenechal sebou manipulovat
Já vím…
říká, že jsou samy sebou a svoje názory říkají nahlas…
Ae jsou to opravdu jeho názory?

Bille… Co se stalo?!

Kde nastala ta chyba…
Zdají se mi sny…
Sny ve kterých Billovi upadne kousek nosu…
Možná vám to příjde směšný a já to dlouho nechápala
Ae pak jsem na internetu najela na fotku Michaela Jacksona
Zhrozila jsem se…Jak strašná podoba se v nich skrývá
Nechci aby Bill dopadnul takto
Aby pod nátlakem fanoušků,
kteří chtějí pořád něco nového spadnul až na samé dno

Na druhou stranu Billovi tenhle styl sluší,
nedovedu si ho vlstaně představit, jak by to vypadalo,
kdyby se vrátil třeba do dob Rette Mich
bo dokonce Durch Den Monsun
Jeho extravagantní styl je naprosto jedinečný
A Bill si toho je dobře vědom

Ae teď už od jeho vzhledu
a od toho co je vlastně pravda pryč,
protože to se stejně nedozvím
a můžu se s tím tady mořit jak dlouho chci a nic nevyřeším
akorát se dotoho ještě víc zamotám

Už nemá cenu ani mluvit o jiskře v oku,
která mu zmizela…
Nevím kdy přesně ae typuju tak po skončení Schrei tour
nebo po dostání už asi 20 ceny?!
Těžko říct ae jednoho dne jsem jí prostě v jeho očích nenašla

Vzpomeňte si, když přebírali jejich první cenu
Bill brečel, nečekal to a byl překvapený,
byli dojatí všichni
když děkoval klepal se mu lehce hlas…
A teď
Přijde mi, jako by si byli 100% jistí,
že tu cenu dostanou, spoléhaj na to,
že fans prostě budou hlasovat, pak jen projevěj nadšení…
Dá se nadšení předstírat?
Asi jj…
Oni toho jsou vlastně dobrým důkazem
Je mi do breku, když vidím,
jak jsi jsou vši tak strašně jistí…
Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby nějakou cenu nevyhráli,
kdyby byli druzí, třetí…
Jenže to se nestane, protože fans by tohle neodpustili…
Bez fans by nebyli vůbec nic…
Ae oni si to podle mě vůbec neuvědomují…
a když tak jen minimálně…
Tohle člověka zamrzí ze všeho nejvíc…
A co jisté nemají, tak to nedělají a neryskují
Ve Francii mají narvané haly jisté
ae v Praze Sazka Aréna plná nebyla
a tak se radši vrací do Francie a na nás se vykašlou…
Nemluvilo se náhodou o tom, že přijedou v říjnu?
Ae říjen je podle mě další měsíc zasvěcený Francii
Možná se pletu a letos ještě přijedou ae já vážně pochybuju
a až se sem zase někdy dokopou
budou mít fans míň a míň…

Tohle je jenom můj názor
Názor zklamaný fans,
která už vážně neví, co se děje…
Bojím se, že to bude čím dál horší

Teď asi budu hnusná až to napíšu
a spousta lidí mě za to asi odsoudí
ae vážně se těším na to, až se pokusí dobýt U.S.A.
Vážně hrozně silně pochybuju, že se tady uchytí…
Celá Amerika je plná černochů a jejich rapu
a hip-hopu
Těch pár lidí co tyhle styly nemusí,
mají rádi Rihannu a spol….
Nebo opravdu rockový skupiny…
Poštěla jsem anglický TH dcerám manželky mýho bráchy…
A vážně z toho nějak nadšený nebyly…
Těším se až neuspějou
( já jsem říkala že to je odemě hnusný)
A vrátí se zpátky do Evropy a budou rádi za to co mají…
Nakonec budou vděčný za český fans…
Nebo v to aspoň doufám!

Chtěla bych znát váš názor…
Tak napište pls komentáře

Edit

Roxym: Edit to fakt dobře vystihla .. musím uznat, že s ní souhlasím :-(

Jak změnit sukničkáře 48

24. června 2007 v 19:21 | Roxym |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 48

MAKY
Konečně skončila škola. Bylo to hrozný. Tom mě pořád ignoroval a bavil se s každou holkou, s Billem jsem se zas pohádala, když jsme se snažili se bavit o demokracii a respetku a vyfalšovala jsem si 4 z fyziky. Ten debil Müller mě vyvolal i když mě zkoušel minulej týden. Hold si mě zasedl. Taky se v tom vedru nemá učit. Sem fakt ráda, že brzo pojedem do té Francie. Dneska jdu na nákupy s tátou. Znáte to. Potřebujete všechno nové, když někam jedete.
Pochoduju domů a přemýšlím, co všechno si mám koupit. Nové plavky. SLuneční brýle ...

BILL
Jdu s bráchou v tichosti domů. Je poslední dobou divnej. Mám na mysli Toma. Člověk se v něm vůbec nevyzná. Chová se ke mně, jako kdybych to všechno zapříčinil. A přitom jsem na tom nevinně. Tak jo, chybí mi ten starý a bezstarostný Tom. Je úplně jinej. A nedůvěřivej. A kdo to všechno zavinil? Markéta! Všechno ona. Tom potřebuje nějakou novou roštěnku. Pěknou, bezstarostou a zábavnou. Trošku mu pomůžu. "Tome??" ozvu se a Tom se na mě otočí. "Víš, už dlouho jsme nebyli ve společnosti. Vyrazíme dneska na diskotéku, když má mamka noční?" Tom se na chvíli zamyslí a pak s umíněným usměvem na tváři přikývne.

* * * * *

BILL
Jen co jsme dorazili na diskotéku se Tom vypařil, že jsem si toho málem nevšiml. Stejně jsem spokojený. Klidně ať se z Toma stane ten největší děvkař na světe, ale aby byl zas ten starej a bezstarostnej Tom. A aby zapomněl na Marky. Jdu dál a sednu si do kouta. Tom, ten ať si tu najde nějakou roštěnku, jde o jeho dobro, ale já nestojím o nějakou holku s mega krátkou sukní. Já si čekám na tu pravou. "Dáte si něco k pití?" zeptá se mě barman. "Hm, jeden Reb Bull!" řeknu a na konci místnosti zahlédnu Toma s jednou usmívající brunetkou. Seděla mu na klíně a Tom jí něco říkal. A dokonce se i usmíval. "Prosím, tady máte Red Bull." Přinese mi barman moje pití a já přikývnu na poděkování. Dál spokojeně pozoruju Toma a tu brunetku. Brunetka ho hltala očima a Tom jí začal hladit po zádech. Pak jí Tom něco pošeptal do ucha, poté se zvedli a šli na parket. Náhodou začal hrát pomalej ploužák a ta brunetka se k němu přitiskla a pohybovali se podle rytmu. Spokojeně se usměju.
MAKY
Ležím v posteli a představuju si, jaké to bude ve Francii. Pustím uzdu fantasie a pro lepší požitek zavřu oči. Vidím sebe, jak ležím společně s Tomem na pláži a pozorujeme spolu západ slunce. Drží mě za ruku, vlny příjemně šumějí a poslední sluneční paprsky se nás dotýkají .. neubráním se úsměvu nad tou představou. A možná to nebude pouhá představivost, možná se to i stane. Tom se určitě jen tak neodmiloval. I když mě pořád ignoruje. Určitě ke mně ještě něco cítí. Vezmu z police plyšového méďu, kdetéro jsem dostala od Toma, když jsme spolu ještě chodili a spokojeně se k tomu méďovi přitisknu. Pořád voní stejně. Jako Tom. Chich. Mluvim jako kdybych byla zamilovaná. Heh.
TOM
"Krásně voníš!" pošeptám jí do ucha a ona se přitiskne ke mně ještě víc. Moje ruka putuje ještě níže. Ona se akorád zachichotá. Začal jsem být ještě víc vzrušený. Taky jsem už dlouho s nikým nespal. Člověku to pak začne chybět. "Kerstin?" zašeptám opatrně její jméno. Podívá se na mě plna očekávání. Skloním se a políbím ji. Nedobrovolně uvidím před sebou obraz Marky. Najednou se mi vybavěj všechny vzpomínky s ní. Její vášnivé polibky. Její dotyky. Její horké tělo .. Potřeboval jsem to. Už to nemůžu vydržet. Oddálím své rty od Kerstin a pošeptám jí do ouška moje přání. Kerstin se šťastně usměje a odcházíme z parkety najít prázdný pokoj ..
BILL
Začínám se pomalu ale jistě nudit. Už jsem vypil 4 plechovky Red Bull a místo toho, abych se cítil silněji, začínám pomalu usínat. Probudí mě pípající mobil. Vylovím mobil z kapsy a podívám se, od koho je ta smska. Byla od Toma. Strušná a krátká smska. "BILLE, ZDRŽÍM SE, BĚŽ DOMŮ DŘÍV!" V minulosti jsem tuhle smsku dostával od Toma často. Znamenalo to totiž, že si našel nějakou lehkou roštěnku s kterou si pak užíval celou noc. To tedy také znamená, že dnešní noc si bude užívat s tou brunetkou. Zaplatím za Red Bull a jdu domů ..
PS: Trošku jsem převrátila děj .. vsadím se, že se Vám to nelíbí x)
Roxym

Naposledy a už nikdy více!!!

24. června 2007 v 17:57 | Roxym |  Jednodílné
Naposledy a už nikdy více!!!
Naposledy sme spolu v parku, naposledy tu můžeme být samy a naposledy sedím vedle Billa a objímala ho. Zejtra odjíždím do Anglie ve 13:00 a už se nikdy nemám setkat s Billem.
"Proč musí být konec" "pššššt ještě ne ještě to neříkej ne.Prosím jinak se z toho tady sesypu. Lásko já nemám sílu já to tady bez tebe nevydržím. Tolik tě miluju" Bill mě obejmul a začali se mu kutálet slzy po tváři "Carolínko zbývá nám ještě tolik času tak si ho nekažme
Proč to krásné teď musí skončit dyť to ještě ani pořádně nezačalo. Vždyť ještě nedávno jsme spolu chodili do kina hráli tam popcornovou válku a pak chodili do parku ,jak sme spolu chodili na poutě, něžně se líbali, smáli se a hádali kvůli blbostem, koukali se na horory a já tě po každé pevně držela za ruku protože sem se bála a ty ses mi tehdy smál ale krásně smál a jak sme si pomáhali jeden druhému když sme byli na dně….a teď kdo nám pomůže teď? Teď to má všechno skončit??Proč? Co sme komu udělali??
"Já to bez tebe nevydržím Billí…já..já to bez tebe nezvládnu" obejmu ho co nejvíc jde a začnu znovu brečet. "Já bez tebe taky ne Miluju tě jak nikdy nikoho. Dyť ty si můj anděl anděl s velkým A. A teď mě opouští ale proč??" Proč se to muselo stát zrovna nám? Najednou mu spadne na ret kapka slíznu mu ji a začnu ho vášnivě líbat vášnivě a zároveň bezmocně jakobych ho už nikdy nesměla políbit ale co si to nalhávám vždyť ho líbám naposled už zase se rozbrečím a Bill se na mě jen smutně podívá a řekne mi "prosím Carolínko neplač já si tě chci pamatovat usměvavou" maličko se pousměju ale ihned dodám "zejtra odjíždíme v jednu přijdeš se snad ještě rozloučit ne?? S nadějí v očí se na něj podívám a on se na mě mile usměje a řekne "samozřejmě přece bych tě nenechal odjed bez rozloučení".
Už jsme celý promočený ale ani jednomu nám to nevadí hlavně že máme jeden druhého. ,,Bille já si pořád nemůžu připustit že tohle je náš kon…´´ ,,ne neříkej to prosím! Ještě ne. Nechci vědět že je konec toho krásného co jsme spolu prožili!
Bill: Carol je úplně jiná než ostatní holky! Nasmáli jsme se spolu jako ještě z nikým….ani s Tomem ne a s tim je opravdu dost velká legrace! Ona mě ve všem chápala a mohl jsem se jí svěřit se vším! Když jsme byli malí tak mi pomohla z obrovské depky, kterou sem měl kvůli rozvodu rodičů. I Tomovi tenkrát dost pomohla. A teď to má všechno skončit… ne já nechci!!!!, Neumím si představit že se ráno probudím a ona bude pryč! JÁ TO NEPŘEŽIJU !
Ještě sme tam asi 2 hodiny seděli až mi Carol řekla "Je mi zima nepůjdem ??" zvedli jsme se ,ale nešli jsme domů šli jsme na hotel který jsme si zamluvili chtěli jsme být spolu ještě posledněkrát sami nechtěli sme aby se někdo vkrádal do naší poslední společné noci.
Když jsme došli na náš pokoj okamžitě jsme se začali vášnivě líbat a svlékali jsme si svá úplně promočená oblečení oba jsme chtěli aby na naše poslední ani jeden nezapomněl.
Druhý den krátce po 10 hodině někdo zvoní .Běžím dolů ze schodů v naději že je to Bill a můžeme spolu bejt "ještě" 3 hodiny. Otevřu dveře a ani se nedívám kdo to je "Bille lásko sem rá……" to není Bill "Tome co tady děláš?? A co se ti stalo??". Jsem v šoku Tom tu stojí předemnou má opuchlé a červené oči od pláče a celý se klepe"Pojď dovnitř"Tom vejde a padne na gauč v obýváku"Tome co se děje??""Carol……Bill se pře……předávkoval" hlas se mu třás a poprvé jsem viděla jak Tom brečí a je úplně bezmocný "a……a je……zemřel" Náhle se ve mně všechno zastavilo a nevěřila sem vlastním uším "to..to není možný proč by to dělal" Tom se na mě ani nepodíval a v tichu mi podával dopis poslední dopis pro mě od mé jediné lásky s pláčem sem ho vzala a okamžitě začala číst.
Carolínko lásko
Prosím neplač. Je to pro mě hodně těžké tě opustit ale tohle byla jediná moje šance jak si dát klid. Nikdy bych nedokázal žit někde aniž by si tam nebyla ty abych tě nemohl políbit a ani obejmout . Já bych to prostě nedokázal. Takhle si na tebe dám aspoň pozor. Prosím zůstaň v Magdeburku o něco déle a postarej se o Toma, vždyť ho znáš. Všem vyřiď že jsem je měl moc rád. A prosím neudělej nějakou hloupost a mysli na mě v dobrém. MILUJU TĚ!!
Čekám tu na tebe tvůj Bill
Dala sem se do pláče a ani sem si nevšimla že Tom odešel. Když rodiče přišli dolů okamžitě se mě ptali co se stalo a já jim to byla schopná vysvětlit až po hodině. Pochopili mě a řekli že odletíme až za dýl se to trochusrovná a nechali mě o samotě. Byla sem jim za to moc vděčná. Ležela sem na posteli a už sem si myslela že nemám co vybrečet ale najednou sem si všimla ještě nezabalené fotky byla sem na ní já s Billem Bill mě na ní držel v náručí a krásně se usmíval. Zase sem se rozplakala. A nahlas jsem řekla do stropu NAVŽDY TĚ BUDU MILOVAT !!
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.--.-.- .-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.--.-.- .-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Po půl roce se objevilo na titulní straně novin zpráva:
3.10 2007
Tom Kaulitz (člen skupiny Tokio Hotel)a Carol Svörchonová
se vydali za svým dvojčetem a přítelem.
Půl roku po tragické smrti Billa Kaulitze (frontmen skupiny Tokio Hotel) se Tom Kaulitz ani Carol Svörchonová nikdy nevyrovnali. Od zmiňované Kaulitzovi smrti navštěvovali jeden klub za druhým neodpustili si ani drogy a jiné návykové látky. Mnohokrát byli zadrženi policii. Už několikrát se pokusili o sebevraždu ale až dne 2.10 2007 se jim to podařilo společně svůj život skončit. Tato mladá dvojice vše ukončila na mostě Elsenbrücke. A tímto činem se vydali za svým blízkým, jestli to bylo pod návykovou látkou se můžeme dnes jenom dohadovat, ale určitě to bylo kvůli smrti Billa Kaulitze.
Kaca444
PS: Takže tohle je moe první FF a doufám že se vám bude aspoň maličko líbit :D jinak jak tady zmiňujou asu všici pište komenty ať vim jak na tom sem ;-)

The Black Princess 16. - 18. díl

24. června 2007 v 16:41 | Roxym |  FF - The Black Princess
Kapitola 16.

,,ťuk ťuk…'' ozve se klepání na dveře…
,,Hm…'' zamručim a dál sedim uprostřed pokoje
a po tvářích mi tečou slzy…
,,Liz…můžu dál?!'' řekne David..
,,Když už jsi tady…'' řeknu a poklepu na zem vedle sebe,
aby si přisednul
,,Ty brečiš?!'' řekne a hodí na mě vyděšenej pohled…
Ještě mě neviděl brečet… A asi slyšel pověsti o mě a brečení…
,,Jo jsem taky jenom člověk…Promiň, že nejsem tak dokonalá…''
řeknu ironicky a rozbrečim se ještě víc…
,,Ae Liz…To po tobě nikdo nechce…
Ty nesmíš být uplně dokonalá, to by jsi pak nebyla ty…''
Podívám se na něj a usměju se…
,,Takhle to je lepší… A teď mi řekni… Co se děje?
Proč nechceš na turné s klukama… Co jsi si s nima udělala?'' ptá se David…
,,Já o tom nechci mluvit…
Copak ti nestačili ty věci co jsem vyjmenovala v obýváku?
To je podle mě hodně důvodů…''
řeknu a upřu na něj prosebnej pohled…
Jenom ne turné s Tokio Hotel…
,,Liz…Pokusim se to nějak zařídit…
Ae Sakimu něco dlužim a zbytek skupiny je tim nápadem nadšenej…
Oni tě přehlasujou… A kluci vás jako skupinu jsou taky ochotný příjmout…''
,,Jj to je od nich hezký'' řeknu ironicky…
,,Ae notak…jde jenom o kratší turné…Jenom měsíc…''
Bože…měsíc s Billem…NE….
,,Měli by jsme vlastní tour bus?!'' zeptám se ho…
,,Ehm…nejsem si jistej… Ae asi ne…
Kluci dostali od nějakýho sponzora novej udělanej pro ně a US5 a vás je stejně jako jich…'' řekne david a snaží se zakrýt rozpaky…
,,Ok… Ae dělám to kvůli mojí skupině… vyřiď těm Tokiákům, že s nima nechci mít nic společnýho'' řeknu nasupeně…Vím, že tenhle boj sem měla prohranej…ae já nemám dost sil bojovat…
,,Děkuju…'' řekne a obejme mě…Jdu jim to oznámit…

Odešel…Nechal mě sedět uprostřed pokoje a nechal otevřený dveře…
,,Tak co?! Jak to dopadlo?!'' ptal se Tom…
,,Mno…Po chvíli přemlouvání… Jedeme s váma na tour…'' vykřikne David…
,,Jóóó'' slyšim radující se
Thais, Catrin, Paula, Marka ae i Toma a Georga…
,,Jdeme za ní…''
řekne Thais a slyšim jak si to pádí ke mně…
,,Počkej…'' křikne David…
,,Ona… Thais…Ona brečela''
řekne David potichu a hlavně dost vystrašeně…
,,Cože?!'' slyšim zařvat Thais a Billa zároveň…
,,ehm..teda… proč?''
řekne nervózně Bill a snaží se to nějak zakecat…
,,Liz…zlatíčko? Můžu dál?!'' řekne Thais a stojící ve dveřích…
,,Jj…pojď…'' řeknu jí a poklepu na zem stejně jako předtim u Davida…
,,Hele broučí, Já vim, že ti Bill hodně ublížil…
A vim, že se ti s nim nechce bejt takovou dobu…
Vidim jak jsi rozhozená z toho, že je tady…
Ae koukla jsi se na něj pořádně? Jeho něco…nejspíš ty strašně trápí!''
řekne Thais a pohladí mě po vlasech…
,,Když já…myslela jsem, že tohle zvládnu…
Vždyť je to tak dlouho… Nejradši bych na to zapomněla…Kluci jsou v pohodě…Tom je fajn…Mohl by to bejt bezva kámoš…''
fňukám ségře v náručí…
,,A co ti v tom brání?'' zeptá se Thais opatrně...
,,Thais…Bill je jeho dvojče… vem si, že mi si taky říkáme všechno…žádný tajemství a u nich je to uplně stejný…On by mu pak všechno vyslepičil… a potom já vážně netoužim…''
řeknu…
,,ehm ehm…
Já nejsem slepičí prdelka…Můžu dál?!''
Ozve se od dveří Tom…

Kapitola 17.


,,Jj…jasně že můžeš…''
,,Jsem fakt rád, že jsi si to rozmyslela a tu tour jsi přijala…
Udělala jsi tim Billovi velkou radost…''
řekne Tom…
,,Hele Tome…Ty víš, že tohle je to poslední, co mě zajímá…
to, že jsem přijala to turné je kvůli skupině a já na to mám pořád stejnej názor''
řeknu mu…
,,Liz…Jdi si sednout ke dveřím a chvilku poslouchej…
.Já vim že se to nedělá…Jdu poslouchat s tebou…''
řekne Tom…
Hodim na ně nechpve pohled ae poslechnu…
Thais odejde k sobě
Přesuneme se teda ke dveřím…
tak aby na nás nebylo vidět…
a Posloucháme rozhovor Davida ( D ), Sakiho (S) a Billa (B)

D : Tak o co jde?!
S: Mno jde o to, že tady s Billem začal stejnej problém jako před rokem…
D: Nejí…Skoro nemluví?!
S: Jj… Tenkrát to trvalo skoro tři měsíce…Byl na zhroucení…
a jak víš já si to nemůžu dovolit aby se mi teď zhroutil…
B: Nemohli by jste vzít na zřetel, že tu taky sedim?

,,Tome… Co se tam děje?!'' ptám se šeptem
,,Poslouchej''řekne

D: tak nám řekni… Je to stejnej důvod jak minule?
B: Jj ae tenokrát je to horší…Já vim, že si za to můžu sám… Ae teď…
Já se na ní nesmim ani podívat… Já se bojim se na ní podívat…
Vůbec se nezměnila…Je tak stašně krásná…Dokonalá…
Ae už není moje…

,,Tome?! On…on…nemluví o mě, že ne?!''
řeknu a se strachem čekám na odpověď
,,Liz, ty sama nejlí víš o kom mluví… Já vim, že se mu chceš pomstít…
Je ti to vidět na očích, proč myslíš, že se na tebe bojí podívat…
Jsou plný nenávisti k němu…
Potom se usměješ na mě a on je na prášky…
Přestal jíst a mluvit od chvíle, co tě uviděl…On fakt nečekal že tu budeš…
Ty jsi se na to stihla připravit ae jeho jsi zasáhla nepřipravenýho…
Trestáš ho víc než si vůbec dokážeš představit…''
zašeptá
,,Hele Tome, já vim, že bráchovi chceš pomoct…
Ae mě do toho netahej… mě je tohle totálně volný''

On mě pořád miluje?
Sakra…Co to s ním je…
Přece nepřesane jíst…
Už tak je horzně hubenej
Kdybych se k němu začala chovat trochu líp…
Možná by se to zlepšilo…
ae aby si zas nedělal falešný naděje…

Z mího přemejšlení mě vyruší Tom…

,,Nechceš mi říct, že se na něj vykašleš''
,,Promiň ae to co on chce to mu já už prostě nemůžu dát!''
,,Jsi ledová královna…Chladná jako kus ledu…''

Tohle jsem si od něj nezasloužila…

,,Tohle si o mě myslíš? Fajn…
Víš komu za to máš poděkovat? Víš… Tak táhni…
a nechoď mi na oči Tome…''
řeknu a začnou mi o5 týct slzy…
Dneska už podruhý!

,,Tohle jsem nechtěl…Liz…''
,,Jdi pryč… Prosím''
Řeknu a dál sedim u dveří a poslouchám…

D: takže bych ti doporučoval jí vídat co nejmíň…Snaž se zapomenout…Já vim že je to těžký…
S: Já vědět kdo to je, tak jí zkroutim tim jejím krčkem…takhle ohrožovat kariéru…
Ona neví jakej to je pocit dostat se na vrchol…
B: Ona to ví steně dobře jako já… Vy jste fakt upně mimo… Copak jste ještě nepochopili o koho jde?!
Davide… Přemejšlej… Ukazoval jsem ti její fotku…
Tmavý vlasy…Zelený oči… To Saki mě s ní donutil se rozejít…
I když jsem to nechtěl… A teď se najednou OBJEVila…
D: OBJEVila… Ježiš marja…Tak to je průser… Je to…Já vim kdo to je… Už chápu proč…Všechno do sebe dokonale zapadá
S: řekne mi někdo o co tu jde?!
D: Sakra Saki je to Liz…Moje Liz…Z mojí skupiny…
S: A my jedeme na turné…
Průůůůůser…
D: Bille…bafafhaga

Dál už jsem neposlouchala…
Je to průser a já to vim ze všech nejlíp…
Sakra já už to nevydžim…
Já nechci…nechci se uchýlit ke svojí kámošce…
Tu ostrou hranu už nikdy moje zápěstí nechce vidět…

Myšlenky hlavou proletují
Náhle všechny zmizeli
S krví z žíly odtekli
V očích slzy
K srdci stékají
Myšlenky na vysvobození
V bahně duši utápějí
Směji se beznaději
DĚVKO!!!
ŘÍZ!úleva…
Další tlak ze mě vytéká
vzpomínky jenž mě ubijí
tah žiletkou mě uklidní
ŘÍZ!úleva…
Prodleva mého života
Rozum se nehlásí
tělo je v nesnázích
nevím jestli to chci udělat
rozhoduji se…znovu…znovu
ŘÍZ!úleva…
Rozhodnuto
Další kapka
Kapka beznaděj
Už přetéká
Krví
Chladný kov
Mi po ruce přejíždí
Linky za sebou dělá
Ona za to nemůže
To má ruka tahy dělá
Jenž duši tolik ulevují
Pramínky krve se po ruce vlní
Ne …jsou to slzy srdce
ŘÍZ!úleva..
Další čárka
To pro smrt
Za další den
Že tu ještě pořád jsem
Chci cítit své tělo
ŘÍZ!úleva…
Proklínám život
Už toho bylo dost
Už toho bylo moc
Nechce se mi dýchat
Mé srdce chce létat


Kapitola 18.

Přesunula jsem se na postel…
Potichounku jsem si odříkávala tu básničku
a žiletkou jsem jezdila po zápěstí…
Ještě jsem něřízla
,,Dala jsem ti slib Bille…že už nikdy… Vydržela jsem to…
I po tom rozchodu… milovala jsem tě tak, že jsem ten slib nedokázala porušit…
Jenže teď…Je to kvůli tobě…Kvůli tobě…''
pokračuju šeptem…
,,Aspoň na chvilku mě to zbaví myšlenek na tebe…Chci už konečně zapomenout... možná, kdybych řzla trošku víc… zapomněla bych hned… Ae mám tu Thais… tý to nemůžu udělat!'' pokračuju dál ve svojí samomluvě…

,,Ne…prosím…''
zašeptá někdo od dveří…
,,Bille? Jak dlouho tam stojíš?''
zeptám se ho…
Nepřestám si žiletkou přejíždět po zápěstí…
,,Dlouho…Od začátku básničky…
Liz…Já tě pořás miluju….Tohle prosím nedělej…Najdeme jiný řešení''
řekne na přijde až k posteli a posadí se…
,,Copak pro tebe ten slib už nic neznamená? To mě tak strašně nenávidíš?''
ptá se a skápne mu jedna slza…
,,Já…Milovala jsem tě…celej ten rok jsem čekala jestli se ozveš
a když jsme sem jeli tak i přes veškerý přesvědčování jsem byla rozhodnutá ti odpustit…
Ae když jsem tě viděla…
Vzplanula ve mně taková nenávist…
Já ti teď ukážu, co pro mě ten slib znamená…''
řeknu…
Steče mi jedna slza…neokázala jsem jí zadržet…
Bill mě s blednoucím obličejem pozoruje…

Zase začnu šeptat tu básničku…

,,Myšlenky hlavou proletují
Náhle všechny zmizeli
S krví z žíly odtekli
V očích slzy
K srdci stékají
Myšlenky na vysvobození
V bahně duši utápějí
Směji se beznaději
DĚVKO!!!
ŘÍZ!úleva…,,

,,Ne…Liz…Já se na to nemůžu koukat''
zašeptá ae přitom se ani nehne a pozoruje mě dál

,,Další tlak ze mě vytéká
vzpomínky jenž mě ubijí
tah žiletkou mě uklidní
ŘÍZ!úleva…,,

,,Liz…''

,,Prodleva mého života
Rozum se nehlásí
tělo je v nesnázích
nevím jestli to chci udělat
rozhoduji se…znovu…znovu
ŘÍZ!úleva…,,

,,Prosím!!!'' šeptne
a po tváři se mu kutálejí slzy…

,,Rozhodnuto
Další kapka
Kapka beznaděj
Už přetéká
Krví
Chladný kov
Mi po ruce přejíždí
Linky za sebou dělá
Ona za to nemůže
To má ruka tahy dělá
Jenž duši tolik ulevují
Pramínky krve se po ruce vlní
Ne …jsou to slzy srdce
ŘÍZ!úleva..,,

,,Sakra… Já nemůžu…
Prosím…Tohle přece nemůžeš…''

,,Další čárka
To pro smrt
Za další den
Že tu ještě pořád jsem
Chci cítit své tělo
ŘÍZ!úleva…,,

,,Dost…'' šeptá beznadějně…

,,Proklínám život
Už toho bylo dost
Už toho bylo moc
Nechce se mi dýchat
Mé srdce chce létat ,,

Došeptám…Odložim žiletku na stolek
vezmu velkej kapesník a ruku si obvážu…

,,Liz…Proč?!''
řekne Bill pořád bledej jako stěna…
,,Sám jsi to moc dobře slyšel…Tohle bylo kvůli tobě…
Ten slib jsm porušila jenom kvůli tobě…
Víš…Já…Ani nevim proč…Možná jsem chtěla vidět jak trpíš?
Je tohle to co jsem si přála vidět od první chvíle co jsem tě na Commet spatřila?
Ten tvůj k smrti vyděšenej obličej…
Teď nejsi pan dokonalý?
Nemáš udělanej make-up
ani tvůj účes…
hele…
Tady ti jeden vlas trčí kam nemá…''
šeptám…
A do toho brečím…
Jsem upně na dně…
Nemůžu s nim jet na turné…
Ne s nim a žiletkou…
Už jsem zapomněla, jak je to namáhavý
se řezat při týhle básničce…

,,Liz…bylo milionů jinejch řešení…Proč zrovna tohle?''
řekne po chvilce Bill, když na něj plně dolehne význam mejch slov…
,,Chtěla jsem ti zlomit srdce a tu vetší půlku ukrást a zahodit …
Tak jako jsi to udělal ty mě! Ae jsem srab a já bych to nedokázala …
Od nenávisti je to k lásce jenom krůček…A hranice je strašně tenká…
Pohybuju se pořád někde uprostřed…
A teď prosím jdi…''
Řeknu a ukážu na dveře
,,Liz… prosím!''
,,Ne Bille bude to tak lepší…
Pro mě…
Pro tebe…
Pro tvoje fanynky…
Takhle nějak jsi mi to řekl, viď…
Nekoukej takhle…já vím jak to bolí…''
řeknu a otočim se k němu zády…
On mi dá pusu do vlasů a odejde…
,,Miluju tě''
zašeptám, když je u dveří…
Zasekne se…
Uplně vidim jak se mu po tváři rozlil úsměv
,,Ae takhle je to lepší…Dejme tomu čas''
dodám…
Po chvilce slyšim zavírání dveří…

Andělé 1

24. června 2007 v 16:11 | Roxym

1. díl
"Už jsi někdy Bille přemejšlel nad tím, jaký by to bylo, kdybys byl táta?" zadívám se na bráchu, když vejde ke mě do pokoje. "Prosím tě proč se mě v poslední době pořád ptáš na takový blbosti?" zadívá se na mě nechápavě. "Není snad-" zarazí se. "Nee. To si nemysli tak to není." skočím mu hned do myšlenky. "Seš si tím jistej?" zadívá se na mě. Mojí neodpověď si vyloží po svém. "Takže je," řekne si pro sebe, "jak dlouho?" podívá se na mě vážně. "Ehm," odkašlu si, "skoro pět měsíců," špitnu v naději, že to bratr neuslyší, ale omyl. On slyší úplně všechno! "To si děláš srandu!?" nadzvedne nechápavě obočí, "co budete dělat!?" "No co budeme dělat.. necháme si to." usměju se. "Jak jako necháte?" nechápe. Připadá mi, jako by byl snad natvrdlej nebo co. "Víš jak by to dopadlo, kdyby si tě mamina nenechala?" zadívám se na něj. "Jak?" zeptá se jako blbec. "No asi blbě." Protočím oči. "Jak jako blbě?" nadzvedne obočí. "Neřeš to Bille. Na to jednou přijdeš." Mávnu rukou. Brácha se na chvíli zamyslí a pak se na mě podívá. "Ty seš blbej." Otituluje mě. "Taky tě miluju," pošlu mu vzdušnej polibek. "Měj se, jdu za beruškou," mávnu na něj a vypařím se jako Tom nad hrncem a nechám tam bráchu samotnýho jako Billa v plotě. Cestou se zastavím v květinářství a koupím Janičce velkej puget růží. Když tam dojdu tak chvíli čekám než se přede mnou otevřou dveře. "Ahoj lásko." Usměju se hned. "Tome.. já nejsem tvoje láska.. ale jestli chceš tak klidně budu." Usměje se na mě Jančina nejlepší kamarádka. "No já si myslím, že to necháme tak jak to je.." usměju se znova a jdu za Janičkou do pokoje.
"Ahoj Tome," uculí se na mě a uvolní mi vedle sebe místo na sezení. Než si však sednu, aktivně přiskočím k jejímu bříšku a jak se patří se přivítám se svým dítětem. "Stýskalo se nám," oznámí mi Janička, když ji pustím. "Ještě aby ne." Zamávám před ní rukou. "To by bylo hodně špatný." Usměju se a posadím se vedle ní na volné místo. "Kdybych věděl, že máš návštěvu tak nepřijdu..." "Neboj se, návštěva už odchází." Otevřou se dveře a v nich se objeví Verča. "Už?" zadívá se na ní Janička. "Nebudu přece rušit ne?" usměje se Verča a vezme si mikinu ze židle. "Kdyžtak ti zavolám nebo napíšu." Dá Janče pusu na tvář. "Tak pa lásko." Mrkne na mě a zmizí.
"Jaká lásko!?" změří si mě Janička pohledem, když se za Verčou zabouchnou dveře. "To je jen přeblebt," mávnu ledabyle rukou. "Jojojo," urazí se Janča, "nechtěla říct lásko, ale miláčku, že?" "Ale beruško," natáhnu se k ní, ale odtáhne se ode mě. "Nech mě," prskne naštvaně a otočí se ke mně zády. "Tak co chceš slyšet?" "Proč ti tak řekla." "No protože mi otevřela dveře a já sem si myslel, že seš to ty.." "No tak na to by ti neskočil ani Bill." "Bodejť ne," poklepu si na čelo. "Ten je teď v plotě. Teda chtěl jsem říct sám jak Bill v plotě!" "Jak to myslíš?" otočí se na mě Janička. "No jako že sem ho nechal doma." Řeknu a než se stačí zase naštvaně otočit tak jí políbím. "Už se nezlobíš?" zeptám se, když se od ní odtáhnu. "Ne, protože vím, že Verča by něco takovýho neudělala." "A já?!" ukážu na sebe. "Tak o tom se radši nebudeme bavit." "Proč?" sednu si a nechápavě na ni pohlédnu. "Proč?" zopakuje po mně. "Tak třeba proto, že seš Tom Kaulitz!" usměje se vítězně. "Teď mě něco napadlo," blýskne se jí v očích, vstane z postele a pomůže mi na nohy.
Naše chůze spíš připomíná běh. "Můžu vědět, kam jdeme?" zastavím se a nehodlám postoupit už ani o jediný krůček dál. "Jé," protočí Janička oči, "Bill je doma sám, ne?" "Jo, jako Bill v plotě." Zazubím se. "A co to má za význam? Jen ho tam necháme. Třeba tam i... no to je jedno." Mávnu rukou. Přece si Janičku nezkazím. "Ty seš strašnej," zakroutí nechápavě hlavou. "Moje nejlepší kamarádka Verunka je teď momentálně sama," začne mi vysvětlovat, "tvůj bratr je teď momentálně sám... už ti to dochází?" podívá se na mě. "Jo, brácha je sám jako Bill v plotě a tvoje nejlepší kamarádka jako Verča v plotě!" "Jestli to chceš vysvětlit formou plotu tak ti to vysvětlím tak." Řekne Janička. "Tak to jsem na tebe zvědavej. Jestli to zvládneš tak seš machr." Zkřížím ruce. "Teda machrová, protože machr jsem já." "No víš, co se dělá s plotem?" "Jo, rozstříhá se, aby se mohlo prolézt za přítelkyní. Teda jako ne že bych ten váš plot rozstříhal já.. jenom jsem to viděl v jednom filmu.." začnu si vymýšlet. "Víš z čeho se plot skládá?" zeptá se po chvíli. "Z Billa a-" "Myslím vážně normální plot." Skočí mi do řeči. "Jo ták." Plácnu se do čela. "No tak to je takový to do země... a pak to co se na to natáhne." Vysvětlím jí to. Asi to nevěděla tak se ptá... "Myslíš kůl?" "Cože?" nechápu. "No jako takový to do země..." začne být Janička mírně nervní. "Jo tak to jsem myslel." "No tak Bill je ten kůl a Verča-" "Nůžky na plot." Řeknu vítězoslavně. "Bude to těžší než jsem si myslela." Spráskne Janička ruce. "Bill je ten kůl a Verča to na ten plot..." řekne nakonec.
Janishka89&Andílek (Beruška&Kočička)

Za co mě trestáš? 20.(Konec 1.řady)

24. června 2007 v 16:11 | Roxym |  FF-Za co mě trestáš?
Za co mě trestáš? 20.(Konec 1.řady)

,,Tak co bych jim mohla provést?"Uvažuju si tak trochu nahlas.
,,Už to mám!"zaraduju se.Vedle nás seděl nějaký kluk a nevypadal zrovna moc živě.Asi se mu dělá špatně z výšek.
,,Hey!"syknu na něj.Otočí na mě tu svojí zelenou hlavu a vytřeští na mě oči.
,,Mein Gott!Netlem na mě jak na boží obraz a puč mi ten prdící pytlík,který ti čouhá z kapsy."sladce se na něj usměju.Chvilku váhá,ale pak mi ho strčí do ruky.
,,A co za to?"ušklíbne se.
,,Srandu.Budeš umírat smíchy."zaručím mu na 100% i když sem si jistá jen na 50%.
,,Tak jo.Až budeš hotová,tak řekni."pokýve hlavou a začne zvracet do sáčku.Uf…asi se mi taky dělá trochu špatně.Ale zpět k pomstě.Billa tak lehce odsunu na kraj sedačky a pod zadek mu strčím prdící pytlík.Zohnu se dolů k jeho botám.Na tkaničkách vytvořím excelentní uzel a s úsměvem se posadím zpátky.Teď ještě Tom.Z tašky si vyhrabu všelijaký šminky a začnu ho "zkrášlovat".Ještě štěstí,že nemá na hlavě tu svoji hoferskou kšiltku,můžu mu na hlavu dát slaměný klobouk,který leží docela sám v jedný uličce.Asi ulítl z hlavy nějaký postarší paní.Nasadím mu to na hlavu a aby mu to nebylo líto,že Bill zakopne sám,udělám na jeho botách další excelentní uzel.Billa ani líčit nemusím,ten se zmaloval sám.
Do přistání zbývá ještě 20 minut a já se můžu užrat nudou.Ani furt chrápou.To snad není možný!Mi připomínají lenochoda.ten by taky pořád spal.Nakloním se k Billovi a letmo ho políbím.Zavrtí se,ale spí dál.Tsss…
,,Hořííííííííííííí!!!!!"zařvu mu z plna hrdla do ucha.Vyskočí ze sedadla jako by fakt hořelo.Přitom,jak rychle vstal narazil hlavou o strop letadla.To vzbudilo Toma,který na něho blbě kouká.
,,Hoří ty magore!Dělej!Musíme si vzít padáky!"panikaří Bill.Chce se rozběhnout,ale v mezeře mezi sedadly hodí takovou tlamu,že se fakt můžu pochcat smíchy.
,,Au!Tome!Dělej di!Zachraň se aspoň ty,když tu umřu já.Hlavně ať jeden z kaulitzů žije!"loučí se s ním se slzami v očích.Tom se chce dát do běhu,ale taky zakopne a teď se tu válí na zemi vedle Billa.Já se držím za břicho a zhluboka dýchám,abych se třeba neudusila nedostatkem kyslíku.Kluci zpozorní a vraždí mě pohledama.O-ou…
,,Hehe…."zazubím se na ně.Bill se posadí zpátky na křeslo a najednou se ozve prdění.Všichni se na něj dívaj a já se válím na zemi a chlamu se jak o život.Jen mě zpraží pohledem a hodí po mě ten prdící pytlík,rozváže si můj uzel a zavře oči.Tom si odejde na toaletu.To je všechno?Já myslela,že na mě aspoň vyjedou.
,,Kdo to udělal??????!"vystřelí z WC Tom úplně rudý vztekem.Bojím,bojím.
,,No víš,já sem se tak trochu nudila.."přiznám barvu.
,,Tak ty ses nudila?A tos nemohla zmalovat sebe?Podívej se jak vypadám!"prská na mě Tom.
,,Promiň no,chtěla sem se trochu pobavit."urazím se a přesednu si na volnou sedačku.
,,To snad není možný!Bille puč mi nějaký odličovadlo."prosí Billa Tom.
,,Bla bla bla…"zaxichtím se na něj.
,,Trix,neštvi mě.Dneska na to fakt nemám náladu."upozorňuje mě.Kývnu na souhlas a dál si jich nevšímám.
Když letadlo přistane,nastane takový menší chaos,protože kluci zase spali a já už sem byla venku.Tak sem šla zpátky do letadla a musela je probudit.Slušně poděkovali,ale jinak neřekli ani ň.Taková nespravedlnost.Člověk se chce jen pomstít a hned sou na něj všichni naštvaní.To prostě není fér!
,,Nemáte strach?"zeptám se,když se nikdo nemá k mluvení.
,,Proč bychom měli,…"obejme mě Bill,čímž mě zaskočí,protože sem si myslela,že je na mě naštvaný.
,,Ty nás ochráníš."chytne mě za ruku a táhne mě z letiště.
,,Tebe jo,ale nevím,jak si poradím s Tomem,když je na mě naštvaný."usměju se na něj.
,,S tím ti pomůžu."mrkne na mě.A chytne Toma za ruku.Tak a teď si připadám fakt podezřele,ani bych se nedivila,kdyby na nás poslali nějaký cajty.Vypadáme jako …no,že já a Bill jsme lesby,Tom,že chodí se dvěma babami…no prostě jak magoři.
,,Takže…vezmem si taxíka,nebo tu máte někde objednanou limuzínu?"povytáhnu obočí.Bill mi jen věnuje jeden ze svých svůdných pohledů,ale nic neříká.
,,Takže to mám brát jako ano."zauvažuju nahlas.Před námi se objeví obrovské černé auto.Tom otevře dveře a nakvašeně se posadí k oknu.Já si nastoupím po něm a sedám taky k oknu,ale na druhou stranu.Bill se posadí vedle mě.Jedeme pár minut,když auto prudce zabrzdí.
,,Auvajs!"zakleju,když se hlavou praštím o skleněný okno.
,,Omlouvám se.Spletl sem si pedál."omluví se řidič a já jen vytřeštím oči.Proboha…co nás to veze za tvora,který ani neví co je brzda a co plyn?!zhrozím se vduchu.Bill se mě snaží uklidnit tím,že si mě přitiskne k sobě.Jo,uklidňuje mě to.
,,Sme tady."oznámí nám řidič.Rychlostí blesku vystoupím z auta.Stojíme před pěknou vilkou.Dojdu ke dveřím.Zaklepu…plná radosti,že zase uvidím Elis mačkám Billovi ruku.Otevře nám Elis.Ale vypadá úplně jinak.Vlasy má obarvený načerveno,oči má obtáhnuté černou tužkou,ve spodním rtu má piercing.Když to uvidím,udělá se mi tma před očima a Bill mě musí přidržet,abych s sebou nešvihla na zem.Tak takovou změnu sem vážně nečekala!To se přiznám narovinu…
,,Trix?"dostane ze sebe otázku El.Váhavě přikývnu.
,,Myslela sem,že nepřijedeš a…co tu dělá on?!"ukáže na Toma,který má otevřenou hubu.
,,Chtěl tě vidět…ehm,můžeme dál?" navrhnu.Chvilku váhá,ale pak nás přece jen pustí.V obýváku na pohovce sedí nějaký týpek.Vlasy černé jak uhel,oči mu skrz ty šminky ani nejdou vidět a má na sobě ušlé oblečení.Achjo,už se to dostalo i sem.
,,Tohle je Markus.Můj kluk."představí nám ho.
,,Markusi,moje sestra Trix,její kluk Bill a…"odmlčí se.
,,…a Tom."dopoví.Markus si nás prohlíží.Nezamlouvá se mi.Sice já mám co říkat…teda Bill má co říkat…no to je jedno,prostě mi není sympatickej.
,,Můžu na chvilku?"zatahám ji za rukáv.Zavede mě do kuchyně,kde si nalije nějaký alko.
,,Co se to s tebou za ty tři týdny stalo?!"zalapám po dechu.
,,Snažím se zapadnou.Toť vše."usrkne si toho,co si nalila.
,,Chápu a co je tamto v obýváku?"poklepu si na čelo.
,,Markus,můj kluk.Už sem vás představila…"znovu se napije.
,,Ale vždyť…on pro tebe není dobrý!Ty patříš k Tomovi a ne k nějakýmu buzerantskýmu Markusovi!"zvýším hlas.
,,Ty buď rači zticha Trix!"opáčí se na mě.Agrrr…..
,,Elis,pochop…tohle je jiný svět.Svět do kterého nepatříš,jen si to myslíš,že ano.Tvůj život začal v Německu,když si potkala Toma a ten život si zahodila.Chci ti jen poradit.Pomoct,Markus není kluk pro tebe.Jak už sem říkala,ty patříš k Tomovi a ten patří k tobě.Víš jak se kvůli tobě natrápil?Víš kolikrát byl příjemnej jak tříska v prdeli?Víš kolikrát měl do breku?" vymáčknu ze sebe předlouhý proslov.
,,On kvůli mně brečel?"zeptá se suše.
,,Jo.Já ti už nebudu kecat do tvýho života,ale přemýšlej nad tím,co sem teď říkala."odejdu z kuchyně.V obýváku je pořád Markus.Bill stojí nehybně na místě a Tom taktéž.Oba je chytnu za ruce a odtáhnu je z toho baráku.Naštěstí kluci v případě nouze objednali hotelový pokoj,takže sme se odebrali tam.Nejdřív nás tam nechtěli pustit,ale když jim Bill ukázal balík prachů,hned sme dostali nejlepší apartmá,jaké měli.Tak to se mi líbilo!
,,To není možný…"opakuje si pořád pro sebe Tom,který je neustále v menším šoku po dnešní návštěvě.Sedí klíčený na zemi a klepe se.Chudáček…
,,To bude dobrý.Ona se vzpamatuje.Doufám."konejším ho a taky sama sebe.Tom se sebere a zapluje do svýho pokoje.
,,Achjo,tohle sem vážně nečekala."povzdechnu si.To přiláká Billa.
,,No tak zlato,nebuď z toho taková smutná.Všechno je jednou poprvé."snaží se vtipkovat Bill.Hahaha…zasměju se v duchu.
,,Hmm…"zabručím.Bill si vedle mě posadí.Chvilku mě drží za ruku a pak si mě k sobě přitáhne a políbí mě.
,,Já sem rád,že mám tebe!I když mě to stálo hodně sil."pohladí mě po tváři.Pravda…máme jeden druhého.Teď ještě,aby se k sobě měli i Tom s Elis.Doufám,že to všechno skončí dobře…stejně dobře jako můj a Billův příběh.

KONEC
Tak tohle je konec první řady.V nejbližší době začnu psát druhou řadu,kde bude mít hlavní roli Tom a Elis.
Doufám,že se vám tahle povídka aspoň trochu líbila a děkuju všem,kteří si to četli.
InnocenceLost

Svoboda!A konečně s Tomem!!!17.díl

24. června 2007 v 16:07 | Roxym |  Ff- Svoboda! A konečně s Tomem!
Svoboda!A konečně s Tomem!!!17.díl
,,Ale já bych kvůli tobě nechal všechny holky na pokoji.Byly by pro mě jen vzduch existovala by jsi jen a jen ty!''
Tome my se za takovou chvíli prostě nezměníme.Já k tobě něco chovám ale ještě to není tak velký abychom spolu mohli chodit.Neznám tě po těch lepších stránkách jen po těch špatných.Necháme tomu volný průběh a ještě uvidíme jak se to bude vyvíjet.!Bereš to alespoň takhle?
,,No když nic jiného tak aspon teda tak.Já si na tebe s radostí počkám!Můžu tě aspon políbit?''
Jen málo!!!!Jinak bych ti zase podlehla a dopadlo by to tak jak nechci.
Přesně, začali jsme se spolu líbat a Tom ze mě začal sundávat pyžamo.Já jsem rázem na všechno zapomněla a sundávala jsem to z něho taky.Když jsem byla bez pyžama tak jsem si uvědomila že když to udělám bude to velká chyba.Odstrčila jsem ho a šla se obléct.Moje oblečení bylo poházeno,kratasy na jednom konci a tílko na druhém.Z kuchyně jsem na něj zařvala jestli by už nemohl odejít.Nic neříkal a prostě jen tak se zbalil,bez slova práskl dveřmi.Nechápu to!To se jako naštval nebo co?........popravdě jsem nad tím nechtěla přemýšlet a konečně zalehla do postele.Ráno jsem se probudila a ukrutně mě bolela hlava.Nedalo se to vydržet tak jsem si zavolala doktora.Říkal že je to časté bolení hlavy a že bych měla brát nějaké divné prášky.Hned jak odešel jsem si šla lehnout k televizi ale co nevidím…………….rozhovor s Tokio Hotel!
Redaktor!:Tak když jsme se tak dlouho neviděli co se u vás změnilo?Začneme u lásek!
Jako první se slova ujal Tom.
Tom:No tak já jsem se doopravdy zamiloval ale dotyčná my to bohužel nevěří.Jsem schopen se kvůli ní změnit.Složil jsem pro ni básen a jen se chci zeptat jestli bych jí tu mohl přečíst,jsem si jistý že se zrovna kouká:
Redaktor:No to můžeš jsme teda zvědaví.
Čím pro mě jsi…..
Jsi myšlenka neodbytná,
Vášen,jenž svádí hřešit,
polibek,co tolik chutná,
láska,ve kterou chci s tebou věřit.
Jsi krásný pocit u srdce,
Jenž dělá svět růžovým,
Jsi bolest,co bodá hluboce
Jsi všechna krása tohoto světa,
Jsi milenců nejčastější věta.
Jsi měsíc,jenž studenou
Vrhá zář,
Jsi slunce,co hřeje moji tvář.
Jsi sladké,leč zakázané
Ovoce,
Bouřlivé,však potlačené emoce.
Jsi peklo,do kterého směřuji,
Za to,že tě miluji……..
Redaktor:Ty….ty …..ty vogo!Tak tohle bych do tebe nikdy teda neřekl Tome!Co tě k tomu přimělo se změnit???
I kluci teda pořádně čuměli,a diváci do toho neměli daleko.
(Kika)