Srpen 2007

Nejlepší vánoční nadílka I (glos)

30. srpna 2007 v 21:17 | Roxym * |  Glosy

Nejlepší vánoční nadílka

A máme tu nový ff na glosy ;) Vám přejeme příjemnou zábavu a všem příznivcům a autorce téhle ff se omlouváme;) Jde jen o zábavu .. tak jdeme na to!

Zelená - Zelenka

Růžová - Růžovka

Ahoj (Jo, jo, vítáme tě) ja sem Jolana (a já jsem Jelena) ,hnedovlasa holka (jsi si jistá, že jsi holka?) s hnedyma ocima,je mi 14 (14 co? 14 měsíců?) .Mama (táta a celá rodina?) segru se kterou sme si dost podobny,nekdo dokonce rika jako kdybysme byli dvojcata (Hm, velmi zajimavé) . (Dej) Mi segre je 15 (měsíců) a menuje se Sabina,akorat je blondyna (a ty hnědovláska .. hold dvojčata x) a ma taky hnede oci.Rikejte nam Joly a Sabi. (mezi námi, oni jsou pro nás Jelito a Santa ;)
Slysim otravne (ty můj bože, bez háčků NE!) zvoneni budiku.Jeste se zavrenyma ocima ho flaknu (protože jsem drsná machřice) a on(o) konecne ztichne (překvapivě) .Otocim se na zada a jeste chvili odpocivam (relax, take it easy ..).Nechce se mi do skoly (no nám taky ne) ,pomyslim si,ale pak si vzpomenu ze dnes jedu do magdeburgu (waaaoo!! Do Magdeburku? Překvapení!! Tohle bylo opravdu nečekané dámy a pánové, zrovna do Magdeburku, to nikdo vážně nečekal) za mym tatou (a za Billíkem a Tomíčkem ne?) na vanocni prazdniny(zajímavé, nejprve si myslí, že je dneska škola a ono prázky .. hmm, tahle bude ta typická iteligentka co?) a za klukama z tokio hotel (Tohle jsem nečekala! Zrovna za Tokiáčkami xD Ale když je tak zná, tak by mohla vědět, že to píše velkými písmenami;) .To my hned zvedne naladu .Budik sem asi omylem zapomnela vypnout (Vždyť ho flákla .. má sklerózu! Asi v mládí spadla na hlavu, že má tak vážné problémy s hlavou a mozkem) ,protoze je vsedni den tak ho mam narizenej abych stihla skolu,-na pul 7 (Jo,jo, nám šíleně zajímá, v kolik vstáváš! Hlavně když jsou ve tvé ff prázdiny!) .Konecne se odhodlam otevrit oci a muj prvni pohled padne na moji stenu prede mnou.Je tam maxi plakat meho milacka (Růžovku, co myslíš? Tom nebo Bill?) (Určitě je to Billík) -Billa (Si to četla dopředu viď?) (Chich, jak si to poznala?).To mi jeste zvedne naladu (?? Ona je fakt Jelito) a tak uz i s usmevem radostne vyskocim z postele (a hodím držku, takže nemůžu jet do Magdeburku) .Miluju skupinu tokio hotel (vážně?) ale kort Billa.Maj bezva pisnicky. Celej band uz znam (fííháá, tak rychlý a zběsilý to bylo) a hrozne se mi po nich styska (fňuk).Na posledy sem je videla o velikonocich (kdy mě zmlátili pomlázkou, chachacha) ,kdyz sem mela cas zajet za mym tatou.V magdeburgu sme se nahodou (Jo, jo, n-á-h-o-d-o-u) potkali na tamejsi plazi a moc dobre sme si povidali (překvapivě).Tech par dnu tam uteklo jako voda.Taky nas poradne kluci vymrskali.Moje segra (Santa) zas miluje toma.(Měla by vědět, že křesní jména se píšou na začátku velkým písmem) rekla bych ze Sabi ma u toma vetsi sanci nez ja u billa (Jak roztomilé, Jelito a Santa vypadají jako dvojčata a milujou dvojčata Kaulitzovi!) ale ji to prijde zas naopak.ani jeden z nich nam nevyznaly lasku (a ani se jim nedivím) a ani ze bychom se jim libily (chacha) .Ale trochu to naznacovaly (Jo? Vážně jen naznačovali a nebo si to jen myslela? :-P) .Drive jsme nemohly jezdit za tatou protoze tata byl vetsinu casu na cestach a my sme pry byli jeste maly na to abysme byli samy doma.Tata je nemec a tak umime nemecky (to je zas originální být poločeška a poloněmka!) mama ceska a tak i cesky.Rozvedli se protoze tata na mamu a ani na rodinu nemel cas (nebyla v tom jiná ženská?).a mama si jeste k tomu primyslela ze ji je nevernej (myslí dobře) .Byl to pro me dost velky sok jako pro dvojcatka kaulitzovi (:D Ohh, jak stejné osudy je potkali .. fňuk) .Taky ze to bylo nase dost casty (a jedinné) tema.
Zamirim rovnou ke skrini (narazím do ní a chcípnu:D Ne, sorry, to byla sranda) .musim si zabalit obleceni,to jsem vcera vecrer(našla si to ve slovníku?) (zatím ne) nestihla.A jak jdu ke skrini s usmevem na rtech,zapomenu ze sem vcera na zemi nechala muj batoh a nez si to uvedomim,tak uz lezim jak pytel brambor na zemi (škoda, že si neudělala něco vážnějšího :(.Usmev mi ztuhl (Wuuaa) .Takovy zkazeni ranni skvele nalady jsem necekal (Och, nečekal? Takže ona je vlastně kluk? Aháá! Takže naše Jelito je transexuál!).Tak se teda zvednu a s kulhanim dokulhu ke skrini.Otevru ji a na me se vyvali cela skrin (Bůh jí nemá rád) .Paneboze (Ano, tady jsem, kdo mě volal?) ,dneska mam smoldu jak neco.Muj tata jak hodne jezdi na ty cesty tak si docela dost vydelava a posila mi na mesic 1500 Kc (jenom? Co je podle ní "hodně vydělávat?") (Asi nezná Paris Hilton, no nech jí) .Ja sem takovej nakupovaci maniak (a pro mě 1,500 kč je velmi hodně) a tak to vetsinou utratim za oblecky a ruzny doplnky (s lebkami a žiletkami) .Premejslim co si vezmu na sebe a nakonec se rozhodnu pro maskace s cernym trikem s lebkou na hrudi.Jeste si vezmu naramek s ostny a zelenohnedej ksilt (Pane boože!! Opět další rockerka!! Já si myslím, že je náš osud glosovat ff rockerek!!) (Hmm, tak příště budu vybírat ff JÁ!!) .Podivam se na nehty (a jako proč jako na nehty?) .Cernej lak uz byl docela oprejskanej (hold Jelenice nemá prachy na kvalitní laky) tak sem se rozhodla ze zajdu do koupelny si udelat fr.manikuru (a co černá??) ,druhou nejoblibenejsi manikurou.Vejdu do koupelnya prudce otecru (Ne, nenašla jsem to ve slovníku) (jsem si koupila nový, moderní slovník, ale taky jsem to nenašla .. ach jo) dver ale to nevim ze za nima je ma segra (Santa) .ta je vystrcena zadkem ke dverim a zrovna se lici.Tak to pekne schyta do zadku a priplacne se na zrcadlo ktery je hned nad umyvadlem (A teď bacha lidi! Začíná boj mezi Santem a Jelenicí) ."Ouha.."reknu a to uz vim ze mi to jentak neprojde a tak bezim do pokoje a cekam az se na me vrhne a roztrha me."Ty kr..."vyjde z koupelny a uz slisym (slyším, je to naopak má maličká) jak nekdo dupe do miho pokoje.Je to Sabi (Santa) a ma sminky rozmazany uplne vsude rozmazany po celym ksichte.To nevydrzim a hlasite vyprsknu smichy a rehtam se na celej barak (vtipný co?) (Jo,jo, taky se tu trhám smíchy) (Zíív) ."Jen se tak nesmej"rekne sabi a kupodivu bezi zpet do koupelny.Je se jeste rezu smichy ze si ani nevsimnu ze prisla zpatky a s kyblem plnym vody.Otocim se kdyz uz se ji chci omluvit a to uz jenom vydim sabin pomstichtivy vyraz ve tvari a proud vody.Tenhle ramus samozrejme probudi mamku ktera bezi do myho pokoje "co se to tady probuh (volal mě někdo?)..."to nedorekne kdyz nas spatri a dostane zachvat smichu (moc se bavím) my jenom koukame ze nas nesprdla a se sabi se na sebe podivame a to uz taky nevydrzime a tak se vsichni tri rezem smichy.Tak to bylo rano. (které nás móóóóóc bavilo)

Po tom co jsme se upravili jsem si sla sbalit.samozrejme nemuzu zapomenout si nezbalit meho Medu (Zajimavé! Méďu napíše velkým písmem, ale jména nemůže) .mozna vam to prijde divny ze ve svych14letech jeste spim s plysakem,ale je to tak (Ne, nám spíš příjde divné, že taková rockerka jako ty ještě spinká s méďou! To je silně nerockerský! A to kecnéém) (Zelenko, NEMACHRUJ!!) .Jdeme dolu se nasnidat a pak uz nasednem do auta a vyrazime na dlouhou cestu do Magdeburgu .Celou cestu si jen se Sabi povidame o klukach jak sou uzasny (ZÍÍÍV) a jak se na ne tesime anebo poslouchame mp3.Ale v tom mi cvakne ze sem jeste nenapsala billovi jestli tam budou (tupka!) .Protoze jednou sem jim zapomnela napsat kdyz sem tam jela na tyden v lete.Kluci tam zrovna nebyli.Jejich mamku zname (překvapivě) je moc hodna a ta nam rekla ze se vrati az nekdy v zari.Tak sem se tam nudila s tatou doma.Rekla sem to (Santovi) Sabi ta na me vyvalila bulvy .a hned sme jim kazda napsala (Jelenice Billdovi a Santa Tomindovi).Cisla sme si vymenily jen pod podminkou ze je zadny fans nedame (Jim kluci tak věřili jo? Pche!) a aby na to nikdo neprisel tak to cislo mam ulozeny pod Milaskem (Miláškem?? Jachachachacha:D:D) .Ja jsem napsala billovi takhle:AHOJ BILLE! JAK SE MAS?JEDEM ZROVNA NA VANOCNI PRAZDNINY DO MAGDEBURGU A MOC SE NA VAS SE SABI TESIME,BUDETE TAM?ODEPIS PROSIM CO NEJDRIV.PA (tvoje Jelenice)
Odeslala jsem ji a uz se tesim na sms od billa (jak mě odpálkuje) .Uz sme za nemeckyma hranicem kdyz v tom nam obou zapipa mobil (waaauu! To bude od Klause, že se mají okamžitě vrátit zpět do České Republiky!!).Se sabi na sebe juknem a uplne nedockavy se hrnem precist si zpravu.Je od.. (Klause!! To je jasný jak facka!!!)
Víme, stupidní glos :D:D .. ale stejně nám zajimá Váš názor, tak pls pište do komentů;) Díky moc :-*

Bez lásky je líp… 6. díl

30. srpna 2007 v 20:44 | Roxym * |  FF - Bez lásky je líp
Bez lásky je líp… 6. díl
Brr, to je zima…!! Ani teplá sprcha mi nepomohla…!! Přitáhnu si peřinu až k bradě a stočím se do klubíčka… Ještě kvůli tomu idiotovi nastydnu…!!
"Lauro… Lauro, slyšíš mě?? Zlatíčko, vstávej…!!" říká někdo a cloumá se mnou… Nejspíš se mě snaží probudit… Ježiš, já jsem usnula??!!
Vystřelím do sedu jako raketa a nechápavě se rozhlížím kolem sebe… Najednou mi zrak padne na nějakou neznámou ženu… Počkat, neznámou…?? Já jí odněkud znám… Jo aha!! Simone… teda teď už teta Simone…
"Jéé ahoj…" řeknu a hrabu se z postele…
"Jak je ti??" zeptá se mě Simone a vypadá trochu ustaraně…
"Ale jo, už celkem dobře… Jen mi byla hrozná zima, ale už je to v pohodě…" odpovím a pak se omluvím, že musím do koupelny… Prý mám pak přijít dolů na večeři…
No, počkej Tomíšku, chceš válku, máš ji mít!! Já ti dám házet mě do bazénu…
"Ahoj…" řeknu když vejdu do jídelny… Všechny pohledy se stočí na mě… No, není divu… Náhodou mi to sekne…!! A to už je co říct, když to říkám já… Modrá mi sluší a tyhle mini šaty taky… Vypadám jak princezna, heh… Mno, spíš ďábelská princezna… Heh, to bude sranda… Stačí se podívat na kluky… Bill se ještě drží, ale ten Tomův pohled… Mám dojem, že on bude nejspíš dost na holky… Njn, já vždycky přitahuju jen samý děvkaře tak co…
Hodím na Toma sladkej úsměv a pak se usadím k večeři… Hra začíná…
Ježiš, kolik jen může být hodin?? Tři ráno… Hmm, super… Chjo, tak to do rána, respektivě do oběda, asi nevydržím…Potřebuju na záchod… ale vstávat se mi nechce… No, dobře… tak jdu nebo bych se ještě počůrala a to bych fakt nerada… To by byla ostuda jak… Mno, radši ani nemyslet…
Nejspíš bych si mohla dojít i pro něco k pití, když už jsem na nohou, abych nemusela za pět minut vstávat znova, napadne mě když se vracím k sobě do pokoje…
"Ježiš, nemůžeš dávat pozor??!!" křiknu na Toma a skloním se na zem, abych začala sbírat střepy… Hmm, nejspíš si budu muset vzít nový pití a taky skleničku… To pako do mě vrazilo zrovna když jsem vycházela z kuchyně… Asi měl taky žízeň…
"Sorry no, já nechtěl…" řekne Tom a dokonce mi pomůže to sesbírat… Ty jo, to teda koukám… Co se mu stalo, že mi pomáhá?? Se asi někde křápnul do hlavy… nebo jinak to není možný…
"Hele, co seš najednou tak ochotnej??" zeptám se a podezřívavě se na něj podívám… Tuším nějakou levárnu… nebo že bych na něj při tý večeři tak zapůsobila…?? Mno, předváděla jsem se slušně, to je pravda, ale stejně…
"Já?? Já vždycky…!!" odpoví mi Tom a zazubí se na mě… Heh, to mu tak budu věřit… Znám ho sice chvíli, ale mám dojem, že je ukecanej jak… mno, radši nic… Nevěřím mu ani nos mezi očima…
"No jasně. Jako třeba dneska, když jsi mě hodil do bazénu… To jsi byl taky ochota sama, že??" zeptám se ho a vyhodím zbytky naší skleničky do koše… Ještě by to tady chtělo vytřít…
"No jasně… Vždyť jsi sama říkala, že se budeš muset zase vykoupat, tak jsem ti chtěl ušetřit práci…" odpoví mi Tom a tváří se přitom jako andílek… Si asi myslí, že mu na to skočim… Prej, chtěl jsem ti ušetřit práci… To je… debil… No, fakt…
"Hmm, to je super no…" řeknu a jdu si do koupelny pro hadr, protože jinak se tady někdo přizabije…
No, co jsem říkala…!! To pako se tady válí po zemi a nejspíš se pokouší vstát… To už nevydržím a začnu se smát…
"Když rozdávali inteligenci tak jsi asi stál zrovna ve frontě na blbost, že??" zeptám se Toma, když se konečně sesbírá ze země a dokonce mi vytrhne hadr z ruky… Jej, ten je nějakej aktivní… Nejspíš se praštil do hlavy….
"Heh, jsi v pohodě?" zeptám se ho, když mi neodpoví a začne vytírat tu potopu, kterou… tady vlastně způsobil on… Takže mu to patří… Co bych to uklízela za něj, že??
Tom se na mě jen vražedně podívá a víc si mě nevšímá…
Po chvíli se rozhodnu, že půjdu spát, ale nedá mi to a ještě chvíli pozoruju Toma, jak uklízí ten binec… Dredy mu přitom padaj do obličeje… Vypadá jak… indián… nebo tak něco… a ten jeho soustředěnej výraz… Fakt z něj nemůžu… Mám co dělat abych se nerozesmála na hlas…
"Mno, já už radši půjdu… Tak dobrou, Blešáku…" neodpustím si když odcházím z kuchyně… ale ouha… potom co pracně vyšlapu schody, zjistím, že to pití jsem si nakonec stejně nevzala, takže se chtě nechtě vracím zpátky do kuchyně… Doufám, že to pako už tam nebude…
Mno, tak nic no… Mé prosby nebyly vyslyšeny…
"Ježiš, to seš zase ty??!!" zeptá se ten… ehm… Blešák… nepříliš nadšeně…
"Jo, to jsem zase já… Jsem se kvůli tobě musela vracet… Kdybys mi nerozlil to pití, tak už jsem dávno v posteli…!!" vyčtu mu a otevřu lednici s úmyslem vzít si znovu pomerančovej džus jako předtím, ale… on tady nikde není… Sakra, vždyť jsem ho sem přece dávala… nebo ne…??!! Jak se tak rozhlížím po kuchyni, padne mi do oka Tom a sklenice džusu, co má v ruce… a jsme doma… On mi to vypil…!!
"Kruci, to sis nemohl vzít něco jinýho?? Ten džus byl můj…!!" křiknu na něj a tvářím se jak deset čertů…
"Ale no tak, puso… Nerozčiluj se, nebo budeš mít vrásky…!!" odpoví mi Tom s klidem a dál si pije "můj" džus…
Grrr!!! Jak já ho nesnáším…!! A to ho znám jeden den…!!
Hodím na něj další vražednej škleb a zkoumám obsah naší ledničky… Doufám, že tady objevím něco normálního k pití… Toho idiota si už radši nevšímám, protože mám takovej nepříjemnej pocit, že by mě asi šiblo…!!
Konec 6. dílu
Marky

Jak změnit sukničkáře 65

30. srpna 2007 v 20:42 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 65
"Marky, jsme tu!! Už tu jsme!!" probouzí mě někdo. Pomalu a ne moc nadšeně otevřu oči a podívám se na toho, kdo mě probudil. Laura a Jane! "Co? Už jsme dorazili?" vypadne ze mě jen. "No ne, ale už brzounko! Jsme tě chtěli jen předem vzbudit abychom mohli my tři společně jít mezi prvními!" vysvětlovala mi Laura. "Skvělý!" usměju se na ně a podívám se z okna. Byl to vážně nádhernej pohled! Jeli jsme cestou, která byla poblíž moře, takže jsem si mohla dokonale prohlídnout pláž. Moře bylo průsvitně modré, nebe bez jediného mráčku a slunce svítilo o stošest. Nádhera! "Já se tak tááák těším!" vypískla Jane. "Já taky!" přitakám rychle. "Heleď, my jdeme zpátky na svoje místo! Až se autobus zastaví, rychle poběžíš dopředu, aby naše trojce byla první ok?" zeptala se mě Laura. Když přikývnu, oni se na mě jen usmějou a pak šli zpátky na svoje místo.
"Tomíííí!" uslyším holčičí hlas za mnou. Ten hlas patřil Beátě. Usoudila jsem, že se naše Beáta přistěhovala během cesty ke klukům. Přesněji řečeno vedle "jejího" Tomíííska! "Ano?" zeptá se jí Tom unaveným hlasem. "Už tam brzy budeme! Já se tak těším! Doufám, že budeme bydlet blízko vedle tebe!" řekla Beáta veselým hlasem a začala se chichotat. Tom něco jen zamumlal. "Beáto, nemůžeš alespoň na minutu DRŽET HUBU??" zařval skoro Lukas. Chudák asi ztratil nervy! "Co mi TY rozkazuješ?" nafoukla se Beáta. "Beáto, PROSÍM!" řekl David unaveným hlasem. "Nechceš si sednout zpátky na svoje místo?" zeptal se jí s nadějí v hlase Paul. Beáta nic neříkala. "Prosím! My se tu trošku mačkáme! Tady je 5 sedadel a sedí tu 6 lidí, takže ..!" řekl Tom a Beáta najednou řekla: "Pro tebe všechno Tomíííí!" a vstala.
Pak prošla okolo mě a když viděla to prázdné sedadlo vedle mě, ani se mě nezeptala a sedla si. Pak se otočila ke klukům a začala tam něco žvatlat. A mě úplně IGNOROVALA!! To trochu přehání ne? Tywoee, teď si fakt myslím, že Kerstin je lepší. Grr! "Co třeba se nejdřív zeptat?" zeptám se chladým hlasem. Ta ťupka se otočí na mě a vypadlo z ní jen: "To si mluvila na mě?" "Jo, na tebe! Co když tu sedí už někdo? Myslím, že je to slušnost se nejdřív zeptat!" řeknu jí trochu povýšeným hlasem. "Omluv se Beáto, s Marky si nikdy nezahrávej!" řekl pobaveným hlasem Hans. "Marky? Tak to jsi ty?" zeptala se vyděšeným hlasem Beáta a hned si mě začala měřit pohledem od hlavy až k patě. Omg!
Najednou si sedla normálně a otočila se na mě. Začala se na mě falešně usmívat a pomrkávat a začala: "Ahoj, já jsem Beáta! Strašně mě těší!" a podala mi ruku. Jen se podívám na její ruku a řeknu jí chladně: "O co ti jde?" Tak fain, když mi někdo není sympatickej a nebo vím, že to nemyslí vážně, tak nebudu hrát hru na "kamaradíčkování"! "Mně? O nic! Jen tě chci blíže poznat!" usmála se na mě Beáta. Chjo! Teď nevím, co je horší! Být upřímně seřvána Kerstin a nebo hrát tuhle falešnou a ironickou hru s Beátou. "Heleď! Já poznám, kdy to člověk myslí upřímně a kdy ne!" řeknu jí trochu naštvaně. "Tak dobře!" řekla Beáta, přikloní se ke mně a ztiší hlas. "Líbí se Tom! A docela hodně! A chci ho! Ale vidím jednu překážku! Tebe!!" řekla mi. Heh, hezky to řekla, no ne? "Mě? A jako proč zrovna já?" hraju si na nevinnou. "Mám své zdroje!" zasyčela Beáta. Pche, prej zdroje! Asi bude lepší, když tuhle holku nebudu brát vážně! "Tak já se budu od Toma držet dál ano? Přece ti ho "neseberu"! Jsi přece o hodně lepšíí než já!" zaculím se na ní. Ta mi to asi sežrala, protože řekla úplně ulehčeným hlasem: "To jsem ráda, že si to pochopila!" a pak vstala a odešla zpět na svoje místo.
Jen co odešla jsem se hnedka otočila na kluky. "Tome! Příště, nechci, aby si Beáta myslela, že s tebou něco mám, jasný?" zavrčím na Tom a pak se otočím zpátky na svoje místo. Tak a máme to! Já už nechci mít problémy s holkami, které se zabouchly do Toma. Kerstin mi bohatě stačí a teď i ta Beáta! Omg!
Autobus najednou zastavil. Na přání Laury a Jane jsem rychle popadla svůj baťoh a běžela jak o život dopředu, abych byla první. Když si mě Jane a Laura všimli, jen na mě mrkly. Začala zácpa, protože se všichni začali zvedat a ten debilní řidič ještě neotevřel dveře, abychom mohli vypadnout. Ale možná to bylo účelově, protože se řidič jen šklebil, když si nás prohlížel ve zpětném zrcátku. Já byla vepředu, takže na mě všichni křičeli: "Tyvole, tak pohni ne?" atd. To jsou slepí? Konečně se ten řidič slitoval a zmáčkl to červené tlačítko, aby se otevřeli ty zatracené dveře. "Konečně!" vydechnu a pobežím ven ..
Bylo to pěkné místečko. Na pravé straně jsme mohli vidět koupaliště, malej krámek s potravinami a restauraci. Na levé straně byli jen karavany. Jo, to jsem Vám zapomněla říct. V žádném luxusním pětihvězdičkové hotelu s mega drahou restaurací v dolním patře jsme se neubydleli. (tohle jsem si nemohla odpustit .. to bylo takové malé rejpnutí na nějaké ff :D .. sorry). Budeme žít v karavanu a snídani, oběd i večeři si budeme sami dělat.
"Takže všichni!! Pojďte ke mně!" zvolala najednou naše třídní, tak jsme se všichni šli nahromadit k ní ...
Roxymus x)

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 51

30. srpna 2007 v 20:41 | Roxym * |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
51. DÍL
Jakmile přijede. Naskládáme věci do kufru, naskáčeme dovnitř a rozjedeme se směr letiště.
:::V LETADLE:::
"Tak co, už se těšíš?" zeptá se mě Angi.
"Nevím jestli mám. Ale těším se, až zase uvidím naše a tak."
"A na něho?"
"Zajdu za ním."
"A?"
"A nevím. Nejspíš si promluvíme, fakt nevím."
Celou cestu potom společně všichni prokecáme a de vidět, že se všichni těší domů. Teda teta a Angi se spíš těší k nám domů.
"SAM?!" vypadne z mámy, když otevře dveře našeho domu. Nikomu sme totiž neřekli, že přijedeme.
"MAMI!" vykřiknu a obejmu ju. "Tak sem se těšila!"
"Ale co tu děláš? Marge? Angi? Vy ste tu taky?" máma je očividně překvapenější, než sem čekala.
"Ahoj Leon. Sam se chtěla vrátit a řekla, že můžeme letět taky a tak sme tu." Usmívá se Marge.
"Ahoj teto." Řekne taky Angi. Bill a holky nás opustili před chvilkou, šli každý svým směrem.
A pak se konečně máma vzpamatovala a odejmula mě vší silou. "Ani nevíš, jak sem ráda že už si doma." Řekne. "A poďte všichni dovnitř. To bude pro naše kluky ohromné překvapení!" usmívá se.
"Rodino!Sem doma!"zavolám, když vstoupím do obýváku, kde sedí ti dva a sledují telku.
"Sam?" otočí se oba a překvapeně na mě zírají.
"Sem doma." Usměju se. Táta s Krisem se zvednou a obejmou mě.
"To je teda milé překvapení." Usmívá se táta.
"Ségra, co tak najednou? A této, Angi! Vy ste tu taky?" řekne, když si jich všimne jak stojí na chodbě. To si jich všimne už i táta.
"Přijely sme na prázdniny." Řekne teta Marge.
"A Sam si potřebuje něco zařídit." Mrkne na něho Angi.
"Tak vás u nás vítám." Přivítá je táta pusou na líčko.
"Jestli to nebude vadit, zavedu Angi ke mně do pokoje a tam se zabydlíme." Řeknu a seberu svoje věci, Angi udělá to samé s jejíma věcma.
"No klidně běžte. My si tady s Marge popovídáme v kuchyni a pak jí připravím pokoj." Řekne máma.
"Poď Angi, ukážu ti svůj pokoj." Řeknu jí a obě vystoupáme po schodech do druhého patra a přímo ke mně do pokoje.
"Máš to tu fakt super Sam, paráda. Teda, a máš větší pokoj než já!"
"Zas tak velký není. Věci si dej sem a budeš spát když tak se mnou a nebo si já ustelu na zemi a ty budeš na mojí posteli."
"Ale to se nějak vyřeší."
"Ťuk-Ťuk." Strčí hlavu do dveří Kris. "můžu dál?"
"Jasně, jen poď." Pozve ho dál Angi. Kris zavře dveře a sedne ke stolu. Dívá se na mě zkoumavým pohledem.
"Co je?" zeptám se ho.
"Nic. Nic. Ale zajímá mě jedno." Řekne.
"Chceš vědět, proč sem se vrátila dřív. Chceš vědět kvůli čemu, že jo?"
"Jo." Řekne. "mám takový dojem, že v tom nějakou roli hraje Tom Kaulitz."
"No to hraje a přímo tu hlavní." Usměje se Angi. "Sam mu nejspíš odpustila a už to prostě bez něho dál nevydrží."
"Díky Angi." Řeknu jí.
"Promiň Sam, ale mám pravdu."
"Takže Sam. Je to pravda. Jak vidím, tak to myslíš vážně." Řekne Kris.
"Já ještě nevím. Chtěla sem za ním prvně zajít a promluvit si s ním."
"Jo to bys měla. Myslím, že tě velice rád uvidí." Podotkne Kris.
"Nezvoní tu něco?" řekne najednou Angi a všichni se líp zaposloucháme.
"Jé, to je můj mobil!" řeknu a začnu ho hledat po pokoji. "Kam sem ho jenom.."
"Tady je!" řekne brácha a podává mi ho.
"Ano?" je první co řeknu, když přijmu hovor.
"Sam, no konečně, co ti to tak trvalo?" vyhrkne na mě Bill.
"Bille? Ále nemohla sem najít mobil. Co je? Stalo se snad něco?"
"Ne nic se nestalo. Jenom, že už sem doma a hádej, kdo tu je a ptá se po tobě?"
"Tom. Hele ale neříkej mu, že sem zpátky jasné? Víš, že sme se tak domluvili!"
"Vím, vím neboj. Nic sem mu neřekl. Právě teď čeká u mě v pokoji a chce vědět všechno co sme dělali."
"Myslíš, že bych měla přijít?" zeptám se ho nejistě.
"Já myslím, že uděláš nejlíp, když opravdu přídeš a osvobodíš mě od něho." Řekne. Mám takový dojem, že si dělá srandu.
"Tak, tak dobře a nemohl bys mi jít naproti? Řeknu bráchovi, ať mě vyhodí na začátku vaší ulice." Kris se na mě zmateně podívá.
"No dobře. Až tam budeš tak prozvoň."
"Ok. Tak, tak zatím."
"Neboj Sam. Všechno bude dobré. Zatím ahoj." Řekne a položí to.
Angi a Kris na mě zírají a čekají, co jim řeknu.
"Brácho, zavezl bys mě prosim tě ke Kaulitzům?"
"Ja-jasně." Řekne.
"Stalo se tam snad něco?" zeptá se Angi.
"Je to tady. Uvidíme se. Bill mě poprosil, jestli bych nepřijela."
"A ty se hned zvedneš a deš." Řekne Angi.
"Pochop, už to chci mít za sebou a třeba je to tak lepší."
"Vždyť já vím. Tak ať ti to tam dobře dopadne." Řekne a obejme mě.
"Díky Angi. Chvilku počkej." Otočím se na bráchu. "Jenom se převleču."
"Počkám tě dole." Řekne a odejde.
"Půjdu s ním." Ozve se Angi a vyrazí za bráchou. Když jsou oba dva pryč, sednu na postel.
'Pane Bože, dej ať to dopadne dobře.' říkám si v duchu. Né, že bych zrovna v Boha věřila, ale teď potřebuju aspoň nějaké to štěstí. Chci se s ním přece usmířit, nic víc.
Obleču teda na sebe ryflovou mini sukni, obyčejné zelené tričko za krk a v koupelně se trochu upravím. Vlasy sčešu do culíku, trochu make-upu a lesk. Ve skříni pak ještě vyhrabu modrou kšiltovku. Než si ji dám na hlavu, culík ještě prostrčím zadem. V poslední řadě si pak nazuju kotníkové ponožky, seberu mobil a seběhnu dolů, kde si obuju boty.
"Někam vyrážíš?" zeptá sem mě máma, která se přišla podívat, kdo to dupe po schodech.
"Jo, jo. Jedu někam s Krisem, ale hned sem doma." Řeknu jí a už otevírám dveře.
"A Angi sebou nevezmete?" zeptá se mě.
"Já tu na ně počkám teto." Objeví se Angi. "Jenom jeď Sam, já se tu o sebe postarám." Mrkne na mě.
"Tak se mějte!"
"Jedeme?" zeptá se Kris, který zrovna přišel ke dveřím.
"Jo můžeme." Přikývnu. Zavřu dveře a rozejdeme se k motorce.
"Nějak ses vyfikla." Usmívá se Kris.
"Blázníš? A nebo myslíš že jo? Mám se jít převléct?" zeptám se ho.
"Ne, ne nikam nechoď. Jenom ať vidí, o co přišel." Mrkne na mě Kris a nasedne na motorku jako první. Sednu si za něho a mobil strčím do zadní kapsy na sukni. Než projedeme městem trvá to 10 minut. Všude je plno lidí a aut. Nakonec se do ulice, kde bydlí kluci dostaneme po půl 5.
Seskočím z motorky a už hledám mobil v zadní kapse. Potom s ním proznívám Billa.
"Počkám tu s tebou." Řekne brácha.
"Jo." Odpovím mu. Vidím, jak Bill vyběhne před jejich dům a rozhlíží se. Pak se vydá k nám.
"Ahoj." Pozdraví nás.
"Čau." Odpovíme mu zároveň.
"Tak co?" zeptá se. "Půjdeš?"
Teď se ke mně dostavila panika. "Já to nezvládnu!" řeknu.
fixa

FF-Liebe auf den ersten Blick 49

30. srpna 2007 v 20:39 | Roxym |  Ff-Liebe auf den ersten Blick
FF-Liebe auf den ersten Blick 49

"Dala mi kopačky,normálně mě odhodila jako kus hadru!!!"zařval Tom.On nebyl totiž zvyklý na tyhle věci,ani jednou v životě se mu nestalo,že by mu holka dala košem tohle vždycky dělával s radosstí on a ted?Ted to někdo udělal za něj a mu to neskonatelně srazilo jeho sebevědomí.

"To jsme na tom stejně"odpoví šeptem Bill."jak jako stejně"zeptá se Tom,který si kapesníkem otírá slzy."Mě taky opustila"odpoví Bill sklesle."To jsou tak nehorázné čupky,jenom nám chtěly zničit život neměli jsme je nikdy v životě potkat!!!!"řve po celém pokoji Tom."uklidi se Tome,mají své důvody"prohlásí proti své vůli Bill."Jo to bych chtěl vidět jaké"otrávěně řekne Tom.všichni ostatní jen nevěřícně poslouchají rozhovor mezi dvojčaty."tak jaký důvod sakra?!!!"kříčí z posledních sil Tom. "pchhm..je to až směšné...."mluví nevěřícně Bill."prostě ony jsou češky,a zítra jedou domů""COŽEE?"vyhrkne všech pět najednou."To nééé"začíná slzet Nicky."co budu bez tebe dělat?"obejme Georga,a ten jí k sobě pevně přitiskne a jen se snaží nevěřit tomu co právě slyšel."SMSka"pískne Lara..."bože..."zakňučí...."Co se stalo?"zajímá se Gustav"Lara začne číst SMSku."OBE SI JDETE ZABALIT VSECHNY VECI,MATE PUL HODINY,PRIJEDOU PRO VAS PRED HOTEL,MY JSME S LINDOU UZ NA LETISTI.NATY"

O 14 dní později

......................................

"Odpal Michale"zařvu na svého bývvalého...no bývalého ještě před tím koho do ted miluji.Michal mě stále otravuje,pořád mi nechce dát pokoj, a neustále do mě hustí,ty otravné dětské balící kecy!!!už mám toho všeho dost,vě škole se mi nedaří,svou odmítavou náladou jsem si odradila i pár skvělých lidí,s mamkou se neustále hádám a stále na něj nemůžu přestat myslet,když on byl tak dokonalý,tak..."Ne Naty,přestaň"říkám si v duchu,jelikož se už celé ty dva týdny snažím o to na něj nemyslet,pokud vás zajímá,jak to je s Larou,Nicky a Lindou, tak na tom nejsou jinak než já.Není to vůbec lehké,ani jedna z nás už nejsme s klukama vůbec v kontaktu,vymazaly jsme si všechny čísla,aby jsme dřív zapoměly,ale moc to nepomohlo..

Opět jsem vylezla s pár neslušnýma známkama a s holkama z té odporné budovy,která se nazývá škola,před kterou ted stojí nádherná černá limuzína..."No jo...není to tak dlouho co jsme si v tom vozily prdel"řekne zklesle Linda."to jo"odpovím ji",ještě chvíli pozorujem to pěkné autíčko,a pak se odhodláme k pokračování v cestě domů"....chvíli jdeme bez toho,aby kdokoliv promluvil,myslím¨,že všichni myslíme na to samé ...:D:(..."tak co Nicky,?jak bylo jdeš na to rande s Markem?"snažím se protrhnout ticho,otočím se na Nicky..,ale ona tu není...otočím se za sebe,a vidím Nicky,jak se pevně objímá a líbí s Georgem,nevěřím vlastním očím,a po chvíli ne ani Linda s Larou...!.Zachvíli vylézají z auta Gustav,Tom,,a,,a Bill...!Lara se okamžitě rozběhne za Gustavem.. a už jsou v sobě..:DJá se jen na sebe s Lindou podíváme,a nejistými pomalými kroky,míříme k autu.když stojím přímo u Billa,nemůžu tomu uvěřit,uvěřit tomu,že zase vidím ty jeho nádherné oči."Co tady děláš?"řeknu mu už se slzami štěstí v očich."Já myslel,že za tu dobu,co jsi semnou byla si zjistila,že když mi na něčem opravdu záleží,tak si to nenechám jen tak vzít."odpoví sladce Bill,a něžně se začneme líbat.

"tak jak se máš?"....."jo jde to"odpoví,jakoby s nezájmem Tomovi Linda."jak ty?"..."fajn"řekne Tom....to není možné,v duchu se musím zasmát oni jsou oba stejní,oba ví,že by se nejradši na sebe vrhli,ale ani jeden to nechce přiznat první..:D:D:D!"tak to je fajn"zabručí Linda..."jo to j...."nestačí ani dopovědět Tom,a Linda už ho pěvně svírá ve svém obětí,a Tom na nic nečeká a přidá se.no a pak se začnou líbat tím jejich až nehorázně drastickým způsobem..:D!

PS:omlouvám se,já vím že už to je na nic,ale v poslední době na tohle nemám vůbec čas.asi bych řekla,že tenhle dílek vezmem jako happy end...což??? FF-Liebe auf den ersten Blick 49

"Dala mi kopačky,normálně mě odhodila jako kus hadru!!!"zařval Tom.On nebyl totiž zvyklý na tyhle věci,ani jednou v životě se mu nestalo,že by mu holka dala košem tohle vždycky dělával s radosstí on a ted?Ted to někdo udělal za něj a mu to neskonatelně srazilo jeho sebevědomí.

"To jsme na tom stejně"odpoví šeptem Bill."jak jako stejně"zeptá se Tom,který si kapesníkem otírá slzy."Mě taky opustila"odpoví Bill sklesle."To jsou tak nehorázné čupky,jenom nám chtěly zničit život neměli jsme je nikdy v životě potkat!!!!"řve po celém pokoji Tom."uklidi se Tome,mají své důvody"prohlásí proti své vůli Bill."Jo to bych chtěl vidět jaké"otrávěně řekne Tom.všichni ostatní jen nevěřícně poslouchají rozhovor mezi dvojčaty."tak jaký důvod sakra?!!!"kříčí z posledních sil Tom. "pchhm..je to až směšné...."mluví nevěřícně Bill."prostě ony jsou češky,a zítra jedou domů""COŽEE?"vyhrkne všech pět najednou."To nééé"začíná slzet Nicky."co budu bez tebe dělat?"obejme Georga,a ten jí k sobě pevně přitiskne a jen se snaží nevěřit tomu co právě slyšel."SMSka"pískne Lara..."bože..."zakňučí...."Co se stalo?"zajímá se Gustav"Lara začne číst SMSku."OBE SI JDETE ZABALIT VSECHNY VECI,MATE PUL HODINY,PRIJEDOU PRO VAS PRED HOTEL,MY JSME S LINDOU UZ NA LETISTI.NATY"

O 14 dní později

......................................

"Odpal Michale"zařvu na svého bývvalého...no bývalého ještě před tím koho do ted miluji.Michal mě stále otravuje,pořád mi nechce dát pokoj, a neustále do mě hustí,ty otravné dětské balící kecy!!!už mám toho všeho dost,vě škole se mi nedaří,svou odmítavou náladou jsem si odradila i pár skvělých lidí,s mamkou se neustále hádám a stále na něj nemůžu přestat myslet,když on byl tak dokonalý,tak..."Ne Naty,přestaň"říkám si v duchu,jelikož se už celé ty dva týdny snažím o to na něj nemyslet,pokud vás zajímá,jak to je s Larou,Nicky a Lindou, tak na tom nejsou jinak než já.Není to vůbec lehké,ani jedna z nás už nejsme s klukama vůbec v kontaktu,vymazaly jsme si všechny čísla,aby jsme dřív zapoměly,ale moc to nepomohlo..

Opět jsem vylezla s pár neslušnýma známkama a s holkama z té odporné budovy,která se nazývá škola,před kterou ted stojí nádherná černá limuzína..."No jo...není to tak dlouho co jsme si v tom vozily prdel"řekne zklesle Linda."to jo"odpovím ji",ještě chvíli pozorujem to pěkné autíčko,a pak se odhodláme k pokračování v cestě domů"....chvíli jdeme bez toho,aby kdokoliv promluvil,myslím¨,že všichni myslíme na to samé ...:D:(..."tak co Nicky,?jak bylo jdeš na to rande s Markem?"snažím se protrhnout ticho,otočím se na Nicky..,ale ona tu není...otočím se za sebe,a vidím Nicky,jak se pevně objímá a líbí s Georgem,nevěřím vlastním očím,a po chvíli ne ani Linda s Larou...!.Zachvíli vylézají z auta Gustav,Tom,,a,,a Bill...!Lara se okamžitě rozběhne za Gustavem.. a už jsou v sobě..:DJá se jen na sebe s Lindou podíváme,a nejistými pomalými kroky,míříme k autu.když stojím přímo u Billa,nemůžu tomu uvěřit,uvěřit tomu,že zase vidím ty jeho nádherné oči."Co tady děláš?"řeknu mu už se slzami štěstí v očich."Já myslel,že za tu dobu,co jsi semnou byla si zjistila,že když mi na něčem opravdu záleží,tak si to nenechám jen tak vzít."odpoví sladce Bill,a něžně se začneme líbat.

"tak jak se máš?"....."jo jde to"odpoví,jakoby s nezájmem Tomovi Linda."jak ty?"..."fajn"řekne Tom....to není možné,v duchu se musím zasmát oni jsou oba stejní,oba ví,že by se nejradši na sebe vrhli,ale ani jeden to nechce přiznat první..:D:D:D!"tak to je fajn"zabručí Linda..."jo to j...."nestačí ani dopovědět Tom,a Linda už ho pěvně svírá ve svém obětí,a Tom na nic nečeká a přidá se.no a pak se začnou líbat tím jejich až nehorázně drastickým způsobem..:D!

PS:omlouvám se,já vím že už to je na nic,ale v poslední době na tohle nemám vůbec čas.asi bych řekla,že tenhle dílek vezmem jako happy end...což???

Vztek 19:

26. srpna 2007 v 11:12 | Rooxym |  FF-vztek
Vztek 19:
Protože na jeho tričku byla fotka nás dvou a pod tím velký červený nápis"Navždy spolu."
Ani nemusím snad říkat jak mě to hrozně dojalo, až k slzám. Kluci tam stály a hrály neskutečně krásně, fanynky řvaly a já brečela jak želva. Ale o pár písničkách jsem utřela slzy a s Terkou jsme vesele trsaly. Sice jsme texty neuměly, ale tam kde byl refrén jednoduchý a snadno zapamatovatelný, tak jsme jen tak pobrukovaly, nebo sem tam prohodily pár slov. Až jsme se do toho úplně vžily a lítaly tam, ne doslovně, ale dost jsme tam blbly. No a najednou byl konec, fňuk to sem si ani pořádně neužila, jé oni jdou z5 to je paráda ještě si zaskáču, jupí! Ale kde je Bill a Gustav? To se jako nebude zpívat ani hrát na bubny, jen kytary?
"Tak tuhle písničku bych chtěl věnovat svojí holce, kterou mám moc rád." Řek Tom a začal hrát první tony na kytaru a pak začal zpívat!! No nekecám, můj kluk, Tom Kaulitz začal zpívat. Pochopitelně mě to dost zarazilo, a tak jsem jen stála s otevřenou pusou a nezmohla se vůbec na nic. Teda tenhle koncert mě furt něco překvapuje…dokonce si přpadám trošku jako blbec…neznám texty písniček, nevěděla jsem ani to že Tom umí zpívat, hrát na kytaru(teda to sem věděla, ale zas zapomněla..),to tričko, ani jsem nevěděla jakou"funkci" mají kluci ve skupině, teda jediný co jsem předpokládala že Bill nehraje na žádný nástroj, protože když si ho jen představím za bubnama…to prostě nejde. A kytara? Tak to už vůbec ne,ty jeho hrozně moc opečovávaný nehty, to nejde.Hm zas přemejšlim na píčovinama a propásla sem tu písničku, ach jo. Mno nic, kluci už se nevrátily a tak jsme šli s Andym do zákulisí si sednout a počkat na kluky.
"Andy, jak dlouho už znáš kluky?"zeptala jsem se, protože bylo strašně trapný ticho.
"No, už je to hodně dlouho..Hm už ani newim."skončil náš rozhovor a následovalo další trapný ticho.
"A kolik ti je?"trapná otázka já wim, ale já nesnesu dlouho ticho.
"Teď mi bude…."ale nedořek protože se rozrazily dveře od šatny a z nich vylít Tom. Teda přesněji vlít na mě! A tááák mocníc mě mačkal k sobě že, že mi došel dech.
"Tomíku..?"
"Hm?"odtáhl se ode mě a konečně jsem dostala to co jsem potřebovala, vzduch.
"Už sem oll right, až na moje prsa který si mi právě zamáčkl."koukám smutně na svůj hrudník, kterej vypadal, no nesvůj.
"Promiň miláčku, víš co? Otoč se já tě zmáčknu z druhý strany aby se ti zas nafoukli jo?"
"To je dobrý já si je doma sama nafouknu pumpičkou."Usměju se na něj.
"A můžu ti při tom pomáhat?"
"To si ještě rozmyslím."pohladila jsem mu"vlasy"
"Abych ještě nezapomněla.."řekla jsem a hodně, hodně dlouze jsem ho políbila
"Och, čím jsem si to zasloužil?"
"Tak jsou to tři důvody 1)Za to překrásný tričko(dala jsem mu pusinku na tvář) 2)za tu překrásnou písničku (dala jsem du pusinku na druhou tvář) a za 3)za to že jsi." a třetí pusinka byly trošku delší a na pusinku.
"Jo ták…tak to si nechám líbit, a co ještě mi dáš?"
"Uvidíš."
"Tak to se těším."šibalsky se usmál
"Co vy dva dete nebo ne?"zakřičel na nás Bill.
"No jo furt aby ses nezbláznil brácha."mumlal si pro sebe Tom a neochotně vstal.
"A kam jdeme?"zeptala jsem se když jsme s Tomem dorazily ke dveřím kde netrpělivě stepovali ostatní.
"Do jednoho baru si užít noc ne?"řek Georg a přitom naznačoval rukama jak nákou holku vojede.
"Tak to se těšim."usmál se Tom. Tak jsme vyrazily do toho klubu kterej je prý podle Georga dost dobrej.
(budu moc ráda za každém komentář a vaše názory)
/anca/

Smajlíky TH :D

25. srpna 2007 v 17:38 | Roxym * |  Kreslený
TAdy máte smajlíky TH :D .. fakt jim to tam sekne, se podívejte :D

BILL ►►
TOM ►►
GUSTAV ►►
GEORG ►►
zdroj:th-twincest-th

Jak změnit sukničkáře 64

25. srpna 2007 v 17:00 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 64
MAKY
Měla jsem pevně zavřené oči a předstírala jsem spánek. Ale zvědavost byla větší, tak jsem pootevřela oči. Byl to David. Ten se chvíli protahoval, tak vstal a odešel někam dopředu. Jen co odešel jsem drncla do Toma a ten hned otevřel oči. "Kdo to vstal?" zeptal se mě. "No jen David! Heleď, podej mi tu propisku!" řeknu mu. "A na co?" nechápe Tom. Protože až vstanou, tak uviděj, že já a ty jsme jedinný z téhle řady, kdo není počmaraný a budou vědět, kdo jim to udělal chápeš?" vysvětluju. "Ok .. tak ty počmáráš mě a já tebe jo?" navrhne Tom a trochu se ušklíbne. "Fain, ale ŽÁDNÉ sprosťárny, je ti to jasný?" varuju ho předem. "Jasný!" zazubí se na mě Tom a podá mi svojí propisku. Rychle napíšu na první tvář I´M GAY a na druhou tvář jsem mu tam nakreslila vykřičník. Fain, tak mi nenapadlo nic lepšího! "Hotovo?" zeptá se mě Tom. Přikývnu. Tom rychle popadne propisku a začne mi něco čmárat na první tvář. "Jestli to bude nějaká sprosťárna Tome, tak si mě nepřej!" "Neboj!" odpoví mi pohotově Tom a už jde na mojí druhou tvář. Poznám, že tam nakreslil srdíčko. "A teď jdem zpátky předstírat spánek než se vrátí David!" řeknu Tomovi, když to dokončí a oba hupsnem do sedadla. Zavřu pevně oči a modlila jsem se v duchu, abych nevypadala směšně. HLoupý co? Pořád se starám o to, jestli vypadám směšně nebo ne!! Fakt asi začnu přemýšlet o sobě, estli se ze mě nestala dilinka nebo jo!
Pak uslyším Davidovi kroky. Představuju si v hlavě, jak se asi bude David xsichtit, až nás uvidí a co z něj asi vypadne. "Pchffmm!" zadržuju smích. Tom mě štípne, tak se trochu uklidním a předstírám dál spánek. "No tywoee!" vypadne z Davida. Pak se tam začal chlamat. Začnu předstírat, že se probouzím kvůli Davidovu smíchu a otevřu ospale oči. "Dobré ráno!" pozdraví mě David a dál se směje. "Čemu se jako směješ?" zeptám se ho ospale. "Jachacha!" nepřestává se smát David a ani mi neodpoví. Už jsem mu chtěla říct: "A proč sis napsal na čelo I´M IDIOT?" ale pak jsem si to na poslední chvíli rozmyslela. Lepší bude, když to zjistí sám. Pomalu se začal "probouzet" i Tom. Po něm už i ostatní. "Dobrýý ráno!" popřál Paul a pořádně si zívl. Vypadal fakt přitažlivě s culíkami ve vlasech, s tou rudou rtěnkou s černými linkami alá Kleopatra. Nějak jsem se neudržela a přidala jsem se k Davidovi a Tomovi, kteří se pěkně smáli. "Čemu se jako smějete?" urazil se naoko Paul. Hans a Lukas na Paula podívali a začali se chlamat taky. "Čemu se vy všichni jako smějete? Ani vy nevypadáte nejlépe!" nafoukl se Paul a na každého se zvlášť podíval. Když se koukal na mě, tak se zastavil a vyvalil na mě bulvy. A sakra, co mi to tam ten Tom načmáral? "Marky?" vypadne z Paula. "Ano?" zeptám se a zamračím se na Toma. Kluci se na mě podívali a přestali se smát, jen se na mě koukali. Jen Tom se tam smál. "Ty mě miluješ?" "Marky, ty miluješ Paula?" "TY? Odkdy? A chceš s ním chodit?" vypadlo z kluků a já pochopila, že mi tam Tom načmáral, že miluju Paula. Hans, pako jeden začal vyřvávat přes celej autobus: "Máme tu nový pááár!!!!" "To není pravda!" začnu se bránit. Přiznávám, je to hloupý, ale v té chvíli mi nic lepšího nenapadlo. David jedinnej normální kluk řekl: "Někdo si z nás udělal prdel!" a začal se smát. "Podívejte, každý tu je počmáraný! Tome, jsi Gay (Tom jen vyvalil bulvy a pak na mě začal házet smrtelné pohledy), Paule, ty vypadáš jak Marfuška, Lukasi, ty vypadáš jako magor a ty Hansi, ta červená ti sluší!" řekl David a ušklíbl si. "A ty si idiot!" řekla jsem mu. "Coo?" zeptal se mě David. "Máš to napsaný!" řeknu a dala jsem si záležet, aby můj hlas zněl normálně. Ale měla jsem chuť vyprsknout smíchy. "Zrcadlo! Potřebuju zrcadlo! ZRCADLOOO!" začal hystericky křičet Paul. Rychle mu strčím do ruky svoje zrcadlo a se zatajeným dechem čekám na jeho reakci. Ten se rychle podíval do zrcadla a jedinný, co z něj vypadlo bylo "Ááááááááá!!" ....
Máme krátkou přestávku na přání Paula, který se už na sebe nemohl koukat. Jen co se zastavil autobus, Paul jako střela vypadl z autobusu ven na záchody. Všichni ho už viděli a pěkně se nasmáli. Je mi ho trochu líto, ale aspoň si už nebude o sobě myslet, že je ten nejlepší. David, pravý pohodář si to I´M IDIOT nechal a chodil s úsměvem dál. Tom taky běžel na záchody, aby si smyl to GAY. Hans si prostě setřel rtěnku a Lukas to bral s humorem, ale taky si to šel smýt. Mě se všichni zas vyptávali, jestli se mi Paul fakt líbí a bylo to až únavný. Takže jsem nakonec šla taky na záchod si to smýt. Toma si pak podám!
Tak jdu z holčičích záchodků už zcela umytá a podívám se na klučičí. U vchodu tam postávali dvě holčinky, které neznám. Jedna byla špinavá blondýnka, která byla menší postavy a vypadala docela plaše. Oblékala se normálně. Triko a džíny, nic special. "Hm, to bude ta Petra, dcera naší třídní! Ta bude neškodná!" řeknu si pro sebe potichu a podívám se na tu druhou. Jen vyvalím bulvy. Byla to vysoká, dlouhovlasá zrzka, která byla trochu přehnaně namalovaná. Sice ne jako děvka, to ještě ne, ale stejně .. její pleť byla šíleně bledá a bylo vidět, že si tam nanesla tunu make-upu. Řasy měla asi nalepovací, protože jsem fakt nikdy neviděla tak dlouhé řasy a se stínami to trochu přehnala. S pusou si naštěstí nic neudělala, jinak fakt newim, jak bych to komentovala. Oblečení, no .. měla džínové kraťásky a fialové tílko. Vypadala docela lanice. Omg! A že jí není zima! Fain, je sice léto, to jo, ale teď jedeme přes Alpy a je fakt kosa, protože je ráno. Já tu mám dlouhé kapsáče a mikinu a ona .. tak tohle bude Beáta! Ale proč stojí u klučičích záchodů?
Odpověď jsem dostala rychle. Dveře se otevřeli a ze záchodů zrovna odcházel Hans už s umytou tváří. "Hansíí!" zavolala Beáta a zamávala na něj. Hans se jen nuceně usmál. "Ahoj!" pozdravil jí. "Kde je Tomíík?" zeptala se ho Beáta a vyvalila na něj bulvy. Petra se držela stranou, jen je pozorovala. Říkám, že bude neškodná. "Tom za chvíli příjde!" odpověděl Hans. "A co se vlastně stalóó??" vyptávala se Beáta. "No, nic zajimavého, jen nás někdo počmáral po obličeji!" řekl Hans. "Vás? Koho všechno?" ptala se dál Beáta. Hm, chudák Hans! Podle toho, jak se tvářil jsem usoudila, že není moc nadšený, že na ní narazil. "No, mě, Lukase, Tome, Pula, Davida a Marky .." "Marky? To je jako kdo?" zamračila se Beáta a chytla Hanse za ruce. Omg! A sakra! A teď mě bude nesnášet, to se vsadím! "Naše spolužačka!" řekl Hans a pořád se koukal na dveře záchodů. "A jako proč i jí? Proč vaší partu a jí? Proč ne jinou holku?" ptala se Beáta a Hans vypadal, že za pár minut omdlí. "No, protože spala u nás!" odpověděl Hans. A doprdele! To neměl! Ten si to taky uvědomil, ale už nějak pozdě. Beátě se rozšířili oči a vypadala, že brzy omdlí. "A kdo je ta .. Marky? Jak vypadá? Má něco s Tomem? Hansi, mluv!!! " Hans byl úplně vyděšený, že ani nemluvil, když se najednou otevřeli dveře. Byl to Tom. Dámy a pánové, a teď bude pravá show!! "Ehh .. Beáto!" řekl Tom ne moc nadšeným hlasem a kousl se do rtů. "No, já mizím ano? Užijte si to beze mě!" vyhrkl rychle Hans a rychle odešel pryč. Chudák! Musela jsem se smát. "Toméé! Jsi v pořádku? A jak se ti spalo?" začala se ho vyptávat Beáta a rychle ho chytla kolem krku. Normálně bych žárlila, kdyby tohle někdo udělal, ale na Beátu nežárlím. Musela jsem se smát! A jak se tvářil Tom! To se nedá popsat! Byl to prostě perfektní, jak se xsichtil:D Ale hlavně, když vidíte, jak se tváří Beáta, úplně nadšeně a pak Toma, jako kdyby měl sračku :D Už jsem to nějak nevydržela a utekla jsem tam, kde jsem se mohla dosyta zasmát. Tohle bylo dokonalý:D:D
"Ahoj Hansi!" pozdravím Hanse, který právě líčil příhodu s Beátou Davidovi a Lukasovi. Ty se mohli smíchy potrhat. "Ahoj Marky!" pozdravil mě a rychle mi řekl: "Dávej bacha na Beátu, protože .." ale já mu skočím do řeči: "Já vím! Já to viděla!" a začala jsem se tam zase smát. "Tom tam pořád tvrdne s jeho milovanou?" zeptal se David a vyprskl smíchy. Hans jen s úsměvem přikývne. "Kde je Paul?" zajímám se. "Tak jen přeci se ti líbí!" ušklíbl se na mě Lukas. Jo, já vím, dělá si ze mě srandu, ale mně to vtipný nepřipadá. Obzvlášť, když je Paul takovej magor! "Si dělám jen prdel, se hned neuražej!" řekl hned Lukas, když uviděl, jak se tvářím. "Jinak Paul je pořád na záchodě a upravuje se!" odpověděl mi David a usmál se na mě. Úsměv mu oplatím a jdu od nich pryč za Jane a Laurou. Právě se bavili s Billem. "Ahoj Maky, to jsme se dlouho neviděli!" řekla Jane, když mě viděla. Jen přikývnu a řeknu: "Už jsem konečně viděla tu Beátu!" a začnu se smát. "Jo a co na ní říkáš?" zeptá se mě Laura. Neodolám a vyprávím jim, co jsem zrovna viděli před chvílí ...
PS: Speciálně pro Edit, protože zítra někam jede, tak jsem jí chtěla udělat radost:D:D .. a samozřejmě pro Vás všechny ;) MVR ♥
Roxym

Milované zvíře (2. ŘADA) 1

25. srpna 2007 v 15:42 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
2. ŘADA
1. kapitola

Jen tak na začátek. Už mě znáte (teda aspoň jestli ste si četli 1. řadu). No Billovi je už 21 let, Tomovi také, samozřejmě. Všichni, kterým jsem dělala Anděla strážného mi umřeli. Teď se asi smějete co jsem to za Anděla strážného… 
Mám teď tři kamarádky. Z minulé řady asi víte o koho jde. O černovlásku zrzku a plavovlásku. Už vím jak se jmenují, kamarádím se s nimi tedy hodně (jsou to ostatně moji jediní přátelé) a společně s nimi dávám pozor na Kaulitzovi, ony teda hlídají jen Billa, já vzala na svá bedra celou rodinu. Tom, Bill a jejich dva kamarádi Gustav a Georg pořád hrají. Jsou pořád na předních příčkách hitparád, skoro každý měsíc jsou někde mimo domov, ale musím říct že si to užívají.
Černovláska je Violett. Zemřela v sedmnácti a jako Anděl už nikdy nezestárne.
Zrzka je Francheska, ale říkáme jí jen Fren. Ona bude mít vždy jen šestnáct.
A nejmladší plavovláska je Cathy, té je opravdu jen třináct.
No a mě je, nebo bylo, nebo jak to mám napsat, osmnáct, jako dívce, jako fence mi bylo patnáct. A jakožto po člověku jsem byla psem, dokáži se v něj proměnit, tedy jen v ducha Candy-Lorry. Violett, Fren ani Cathy nebyly po člověku ničím, před člověkem byly určitě něčím, jenže to už nemůžou vrátit.
"Izzie, uděláš pro mě něco, prosímtě?"
Jo já se vlastně jmenuju Izabella (tak se menuju i doopravdy, říkáte si originální? Mojí mámě řekli v porodnici, že to je jak pro koně…)
"A co bys potřebovala Fren?"
"Víš, že se můžeme objevit když chceme… no, zítra mají Tokio Hotel koncert, pojď semnou a s Violou na jejich koncert, jako člověk…!"
"Jak tě něco takovýho napadlo? Já vim nikdo by nás nemohl poznat, ale… je to divný, já nebudu vědět jak se chovat."
"Ale to se nezapomíná, stejně nám nikdy už srdce nezatluče, tak pojď"
"Hmm, tak jo…"

"A je to tady!" zakřičela Violett
Stály jsme před jakousi arénou.
"Kozy, dyť mi nemáme lístky!" vrátila jsem je do reality - jestli se to tak ovšem dá říct.
"Od čeho jsme asi mrtví..? Neboj, já myslela na všechno." Uklidnila nás Fren.
"Na tři jsme zase duchové, ok?"
"Hmm, ok." Zabručela jsem.
"Jedná… a tři."
Zase jsme byly neviditelné, doufám že nás nikdo neviděl.
"Tak dem."
"No jasný, na co čekáte?" vybídla nás Fren
"A jakože s náma nešla Cathy?" asi sem úplně blbá
"Ta už v životě nepůjde do davu… No v životě ostatně už ani nemůže.." no jo vlastně, asi sem fakt blbá…
Vpluly jsme do arény. Jen sme se zastavily u mapy. Přišly sme o deset minut později. Tokio Hotel už hrály, fanynky šílely a mačkaly se u pódia. Jako neviditelní duchové jsme propluly až k pódiu, do první řady. Tak nějak jsme se zamotaly a zjevily se jedna po druhé. Nikdo si toho snad nevšimnul. Byla tma, svítilo se jen na kluky. Bylo hrozný nedýchatelno, všichni se na sebe mačkaly, no prostě koncert jak má být! Billa jsem viděla vlastně každý den, ale to byl tak nějak neupravený, neučesaný, v domácím oblečení…
Teď byl učesaný, teda učesaný, háro mu trčelo do všech stran, namalovaný, navoněný, upravený, prostě mu to slušelo. Hodně mu to slušelo.
Fren a Viol z něj byly úplně paf.
"Proč se tak nečančá i doma?!" křičela přes šílící fanynky a zpívajícího Billa Violetta.
"Asi na to nemá čas, ale ty si ho takhle upraveného musela vidět milionkrát, vždyť ho doprovázíš skoro všude."
"Ale dneska mu to opravdu moc sluší, no ne?" křičela zas Fren.
Už se blížil konec, byla sem úplně vyřízená, skoro umačkaná a snad
i hluchá.
"A teď si některou z vás vyberu a zazpíváme si spolu!" křičel Bill do mikrofonu
"Páni, ať si vybere mě!" zašeptala Fren
"Ale bylo by určitě hezký kdyby si vybral některou z nás, co?" přemýšlela nahlas (dosti nahlas) Viola.
"Hmm, to jo, jenže žádnou z nás si nevybere, podívej kolik je tu hezkých holek."
"Prosimtě Izzie, naděje umírá poslední!" skákala Fren
Bill se pořád rozhlížel, pak se na malou chvilinku zastavil i na mě, kdyby mi srdce bušilo, určitě by se mi taky zastavilo. Asi si mě moc nevšimnul, ale ukázal směr já! Viola začala křičet, jak jsem si mohla myslet že ukazuje na mě? Violetta ladně přehupsla plot (či jak se tomu říká) a vysápala se na pódium, hned jak si stoupla udělala svůdný, hrdý a snad i ješitný pohled na ostatní fanynky, musela jsem se smát. Fren si bědovala, že si nevybral jí a já se jen dál smála, když k naší mrtvé svůdnici Violett přišel Bill. Ta se lehce lekla, ale hned se zase zatvářila vítězoslavně.
"Umíš slova?" zeptal se rozdováděný Bill Violettky.
"No… trochu…" přiznala se Viola
"Ty neumíš celý Rette mich? To si říkáš fanynka?" usmál se Bill, bylo vidět jak se Viola přemáhá aby mu nevrazila, škubala jí pěst, normálně by si to s takovýmhle klukem vyříkala, ale je to její Billík.
"Ne bohužel, jestli to vadí du zase dolů!" řekla dosti rázně.
Billa to viditelně rozhodilo, byla to snad jeho první fanynka co si takhle troufá a věří si před ním. Ostatním se podlamují kolena, sklenatí jim oči a můžou se studem a trémou propadnout. A teď před ním stojí taková pěkná holka a vůbec se nebojí.
"Ne to je dobrý, tak aspoň poslouchej, a když budeš vědět, tak si můžeš taky semnou zazívat." Řekl lehce rozhozeně Bill.
Na konec Bill zazpíval celou písničku sám, hopsal kolem Violetty, kolem ostatních členů kapely a kolem celého pódia. Violett jen suverénně stála pořád na tom jednom a stejném místě, poslouchala, usmívala se na všechny strany a slušelo jí to! Na to že už je tak dlouho mrtvá…   
Písnička skončila Violetta poděkovala. Bill zase valil oči se slovy: "Ale vůbec nemáš zač."
Violetta sešla ladně schůdky podél pódia a přidala se k nám.
"No, jaká sem byla?" ječela na nás skoro hystericky
"Úžasná, byla si boží!!!" ječela zase Fren.
"Ohromně ti to tam slušelo, a hele, viděla sem jak si mu skoro vrazila!" ječela sem zas já
"No, na to sem skoro zapomněla, musela sem se hrozně přemáhat, bylo to strašný, ještě chvíli a přistála by mu facka. Já vim že to bylo z legrace, ale ze mě si nikdo legraci dělat nebude."
"Jo, jasný dobrý, pudem na autogramiádu?" ptala ses natěšená Fren
"Ne já sem dostala lepší nápad." Křičela Violett. Bill zpíval poslední písničku, fanynky brečely a hvízdaly a že chtěj ještě a ještě…
"Až pudou, budem zase duchama a zajdem k nim do šatny, jestli si o mě budou povídat… jo? Prosím!"
"Jo to z ní celkem dobře, hele už končí, dem za nima." Fren se zneviditelnila, ale i já i Viola sme jí viděly. Poslední z pódia sbíhal Tom. Mával a ječel, že to bylo suprový a těší se na novej koncert. Už sme skrz lidi letěly dozadu do zákulisí, kluci klusali do šatny. Fren to ještě stihla než Tom zavřel. Já a Viola sme proletěly dveřma.
Tom se válel po gauči, rozvalenej jak žába, popíjel Red bull a usmíval se. Georg seděl za stolem a něco zběsile sepisoval na notebooku. Gustav se prohlížel před zrcadlem: "Kluci, mám pocit, že tenhle koncert ze mě vyždímal i to poslední co ve mně bylo. Ale byl to nářez co?"
"A co teprv ta kost, co si vybral Bill, ta byla fakt ostrá, co?" hustil Tom a já se musela smát.
"Ale já nejprve nechtěl jí, já chtěl tu s těma fialovejma vlasama. Ale ta byla taky dobrá, hustě mě setřela co?" já nemohla popadnout dech - teda nemohla, když žádnej nemám. 
Viola na mě čuměla jako tele, Fren se culila. Já jen zakroutila hlavou, a pošeptala jsem Viole, že stejně šla ona. Pak už se bavily jenom o koncertu, kam potom pojedou. Tom se s Georgem hádal, jestli na turné po Evropě sbalí víc jak pět holek nebo míň.

Yá sem Yá, kdo si ty? (glos) 6 - KONEC

24. srpna 2007 v 21:42 | Roxym |  Glosy
Yá sem Yá, kdo si ty? 6
Ahoj zlata, bohužel se musíme rozloučit s touhle "megáckou" ff. Sice tohle není poslední díl, ale milá autorka téhle ff to nedokončila, což je velmi velká škoda. Užijte si poslední díl téhle ff .. příjemnou zábavu!!
Zelená - Zelenka
Růžová - Růžovka
...že máme jeden a ten samej stůl! (ta restaurace musela být velmi velká,když tam byl jeden stůl co?) (nezapomeň, tohle je pětihvězdičkovej hotel, hold tam musí být jeden stůl chápeš to?) (a nebo je nase rockerka jen slepá a viděla jen jeden stůl) A to je w prdeli.(a sakra!) Takže můj fotřík,Bill,Tom,jejich máma,Gustaw,Georg,jejich bodyguard a já budeme sedět u stejnýho stolu! (ty můj bože! To je hotová katastrofa!! Das ist katastrophe!) (a vsadím se, že bude sedět mezi Tomindou a Billdou a nebo bude sedět vedle Toma a Bill si sedne naproti ní) Koukla sem se wražděně na fotříka a ten (se) stal (zabijákem rockerek) od stolu kde si skwěle rozumněl s bodyguardem (hold jsou na stejné úrovni) a odtáhnul mě pryč (kde jí zabil) .Wyškubla sem se mu a chtěla sem wyswětlení (a jako vlastně na co?) ."Broučku,já za to nemůžu (vůbec ne)." začal se wymlouwat fotr. "NE?" řekla sme (my? Kde? A od kdy?) podezírawě."No..Jak sem widěl že sis těma chlapcema (omg, já nechápu ani ň, o čem to mluví?) " koukla sem se na něj neschopně (echm .. jak jako neschopně? Kdyby napsala, že je neschopná, to bych pochopila a i souhlasila, ale tohle ..). "Ok...Klukama,tak sem se začal bawit s jejich maminkou.ok (tak ok no) ,mámou a sedli sme si.Taky si wšimla jak si rozumíte (a že budeš jejich budoucí manželka).Tak mě napadlo že zamluwíme stejnej stůl a ona s tim okamžitě souhlasila (protože měla v plánu tě zabít, aby si konečně dali pracky pryč od jejích dvojčat ne?) !" řekl natěšěně."Fajn,ale doufám že sis uwědomil,že po tomhle už si nebudu rozumnět s nikym (je totiž rockerka! A má depku!!) !Fakt díky za ztrapení (eeh? Ztrapnění? Až teď? Já si myslím, že se ztrapňovala už od prvního dílu ..) ." řekla sem a odešla ke "společenskému" stolu (který byl jedinný v hotelu) .Bylo mi fakt do breku (štěstím, že budu sedět vedle Kaulitzů) !Nenáwiděla sem fotra (Za to, že jsem se mohla sblížit s Billíííškem a Tomííškem) !Poprwé sem začínala zapomínat na Dawida (cože je katastrofa světa) a chtěla se zamilowat (do Toma a Billa) ,ale ono je (to) wsechno pryc (proč? Protože budeš s nimi sedět?) !A to kwuli debilnímu fotrowi!Sedla sem si wedle Billa a naproti mě seděl Tom (Zelenko, těšně vedle:D Si hádala, že Bill si sedle naproti rockerky a Tom si sedne vedle ní, ale je to naopak;) (jsem machr;) .Byla sem nerwozni (a bylo mi do breku) tak sem si dala ruce na klín a nerwozně si ozdubowala nechty (takže tedy položila ruce na klín a okusovala nehty .. jak to udělala?) (v téhle povídce je možné všechno a kdo ví? Možná chodí do Bradavic s Harrym Potterem) když w tom mi za ruku wzal Bill (bacha!! Napětí!) .Koukla sem se na něho a on se usmál (A teď tu máme rozuzlení) .Trošku nuceně sem se usmála.Byla sem totiž ještě pořád ponížená (a pořád v depce) .Ale Bill mi lehce přejel swym prstikem po ruce (ouch) .NE!Tohle to ne!mám motýlky w briše (A má silně v kalhotkách).Že bych byla wážně zamilowaná?ne...Za jeden den to nejde (tak přeci dávala ve škole pozor!) ...Ale přeci jenom sem mu pohlazení oplatila (tohle rockerky nedělají! A to se kecnéé!!) a chytla ho eště druhou rukou,takže sem měla jeho ručku mezi mejma (bacha! Máme tu romantiku!).Jeden černej nehet wedle druhýho (jak rockerský)..PAk se podáwala wečeře.Byli 3 chody a já sem nesnědla celej ani ten prwní (aronektička jedna!).Jenom sem koukala jak Bill s Tomem to wšechno sežrali! (zajímavá činnost, ale proč jen oni dva? A co její Georgík?) Jak to dělaj že sou tak hubený a tak žerou (tss, měla dávat ve škole pozor) ?"Budeš to eště jíst?" zeptal se mě Tom."ne." odpowěděla sem nechápawě.Tom si wzal totiž muj zbytek špaget (A pak se z toho poblil, protože to bylo její!!) .Koukla sem se wywaleně na jejich mamku a ta se na mě smála upe přesně stejně (jako kdo?).Obě sme zakroutili hlawou.Byla fakt moc sympatická (ta moje budoucí tchýně).Když nám přinesli zmrzlinu a my jí dojedli měli už wšichni dost."Tak mládeži,my odcházíme (pryč, abyste si to mohli bez dospělích užít) .Dete už taky?" řekla máma dwojčat a koukla se nejdříw na Toma,kterej seděl wedle ní,pak na Billa a na mě.Wšichni tři sme se na sebe podíwali (A kdepak jsou Gustav a Georg?) (pořád se zujou v pokoji, to víš, ta večeře byla moc krátká) a měli sme stejnej názor . "Ne mami,eště tady zustanem (abychom mohli zabít rockerku)." řekl Tom a andělsky se usmál.Řekla jenom "ok" a s úsmewěm mi zamáwala."Naschle (ehh .. to má být pokus o správnou češtinu?) (asi jo, fakt by se měla vrátit do první třídy a naučit se napsal nashle a za druhý .. odkdy umí paní Kaulitzová česky?)" řekla sem na oplátku a usmála se taky. "Tak co si dáme?Grupáč nebo se na nás budeš jenom koukat Bille ?" řekl šibalsky Tom (už ten sex ty můj šibale?) (Tom dělá dobře, že si myslí, že rockerka je ku*va)."Ty si debill.Nechceš se spíš koukat ty na nás?" oplatil mu to Bill."Hm...Ona neni lesba wíš co (no to bych se hádala)." řekl posměwačně Tom."Jenže Bill je kluk,w tomje ten háček." řekla sem a wzala Billa kolem ramen aby to Tom widěl."O tom pochybuju.No Tery,newěděl sem že si lesbička (ale teď to víš Tome! A teď zdrhej od ní! A ty Bille taky).Chcete nůž (na zabití rockerek?) aby ste měli orgáč?" řekl se smíchem Tom a to už sem se neudržela a hodila sem se záchwatem smíchu (ještě před chvílí jí bylo do breku a měla velice těžkou depku!) po Tomowi pár zbylejch špaget a čekala sem na reakci.Tom se na mě pomalu otočil a já už chtěla zdrhat.Nepowedlo se..Hodil po mě (nůž) (ach růžovko, ty se mi nějak nezdáš! Odkdy jsi tak brutální a myslíš pořád na zabíjení?) (od té chvíle, kdy jsem četla tuto povídku) bramboru.A tak začala wálka jídlem o který se mi ani nikomu jinýmu nezdálo."Hou hou!Wypadnete (to byl pokus o VYPADNĚTE! Prosím o velký potles pro tuto talentovanou rockerku!) !" rekl nákej dedula z recepce a my sme celý od jídla teda jako wypadli.."Ale byla to prdel (Fáákt?)..Fakt ti ty špagety we wlasech slušej!" řekl posměwačne Tom a já wyužila toho že sme šli u bazénu a strčila ho tam (prdel co?) (hm, fakt je to humor) .Bill i já sme dostali wýtlem."Tak snad mi pomůžete wen ne?" řekl Tom a Bill se nachytal a podal mu ruku.Když sem widěla jak se ho tam Tom snaží připrawit aby ho stáhnul,chytla sem Billa za druhou ruku (kde je Gustávek a Georgík? Kdepak?) (pořád se zujou, to nevíš? Vždyť naše rockerka je z Bradavic, tak umí všechno zařídit).To byl ale omyl-Tom měl docela sílu a tak nás tam stáhnul oba.Tak smetam dowáděli a blbnuli když najednou jsme se všichni utopili. Billa a Toma našli hned a hned je odvezli do nemocnice a zachránili je. Mě taky chtěli vytáhnout z bazénu, ale když viděli můj vypatlanej xsicht, ryhle mě pustili a šli zachraňovat jen dvojčata. To je náš smutný konec! V nebi jsem se setkala s Davidem, ale ten nejevil o mě zájem .. mám depku! A těžkou! Asi se jdu říznout .......
KONÉÉÉÉC
PS: Jak jsme už napsali, rockerka tuto ff nedokončila, tak jsme to dokončili my. Docela je nám líto, že už nemůžeme glosovat dál tuhle "megááckou" ff .. Doufám, že se Vám náš glos líbil;) Kdyžtak pište komenty, tím nám moc potěšíte :-*
Vaše Zelenka a Růžovka

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 50

24. srpna 2007 v 17:26 | Roxym |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
50. DÍL
"Tak počítám do 10!" řekne a začne počítat. Já s ostatníma se rozprchneme po bazéně. Hrajeme v tom, kde sou všemožné vodní atrakce a není žádná hloubka, takže každý v pohodě dosáhne na zem. Já se schovám do vodní jeskyně a čekám, až se objeví. Když dlouho nejde, nakouknu ven a vidím, že Bill zrovna honí Jess ve vodním víru. Angi se krčí za rohem mojí skrýše, Katy je schovaná u vodních trysků a John, ten se zrovna vynořil v mém úkrytu. "Tak co? Už ji chytil?" zeptá se mě. "Už a bacha, blíží se k nám!" řeknu mu. Zalezu zpátky a spolu s Johnem se potopíme pod vodu. John ukazuje pod vodou různé xichty, takže se neudržím a vyprsknu smíchy. Musím se vynořit a znova nedechnout.
"Nazdar Sam." Usmívá se Jess a plácne mě po zádech. "Si to." Řekne a odskočí dál.
Chytnu Johnovu hlavu, která je schovaná pod vodou a on se vynoří. "Si to!" řeknu mu a vyplavu pryč z jeskyně.
:::ZA TÝDEN:::
Holky a Bill si to tu s náma náramně užívají. Už je to přes týden, co tu sou. Stihli sme toho spolu tolik, že se až divím. Navštívili sme Londýnské památky, muzea a všichni sme se taky svezli v Londýnském oku. Angi se s holkama tak skamarádila a s Billem taky. Je to super, že si tak rozumí. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se hádali. No prostě mám ty nejlepší kámoše na celém světě.:)
Sedíme zrovna v cukrárně u svých zmrzlinových pohárů, když Billovi začne vyzvánět mobil.
"Kdo ti to zas volá?" zeptá se ho Katy.
"Tom." Řekne. To už je snad nejmíň po dvacáté, co je tady. "Čau brácho. Co je?" řekne Bill do telefonu. Chvilku ho tak posloucháme, co odpovídá a pak se Bill otočí ke mně. "Chce s tebou mluvit." Řekne a podává mi mobil.
"Ne. Ne." Syknu.
"Víš Tome, ona teď zrovna nemůže." Řekne. Tom mu něco řekne a on se otočí zase na mě. "Říká, že ví, že s ním nechceš mluvit ale že tě chce aspoň slyšet." Podívá se soucitně Bill.
'Ne nedívej se tak na mě Bille!' říkám mu v duchu. Rozhlédnu se po ostatních, de jim na očích vidět, že ho mám poslechnout. Pomalu si vezmu telefon z Billovi ruky a přiložím si ho k uchu.
"Bille?" ozývá se z druhé strany. "Si tam brácho? Co říkala?" vyptává se Tom.
"T-Tome?" řeknu.
"Sam? Pane bože, si to ty? Jak rád tě slyším ani nevíš jak…" spustí.
"Potřebuješ něco?" zeptám se ho. Zase slyším jeho hlas. Hlas který mi říkal, všechny ty krásné slůvka.
"Chtěl sem tě aspoň slyšet." Odpoví smutně. "Neviděl sem tě skoro 2 měsíce. Chybíš mi. Chybí mi tvůj úsměv, tvoje oči, chybíš mi celá. Copak to nechápeš Sam. Miluju tě!"
"To neříkej Tome, to není pravda!"
"Je to pravda! Nemůžeš mi odpustit, prosím. Slibuju ti, že se to víckrát nebude opakovat."
"Já, já nevím jestli ti ještě můžu věřit. Na začátku si mi taky sliboval, že se změníš."
"A změnil, až na ten jeden úlet. Byli sme rozhádaní, pil sem a pak se to tak nějak zvrtlo."
"Tak zvrtlo." Řeknu a dostaví se první slza. "Co když se to zvrtne znova, co pak? Tome nechci abys mi zase ublížil, copak to nechápeš?"
"Neublížím ti, já tě miluju Sam, pochop to už konečně!"
"Já, já, já.." koktám. Jess mi vytrhne telefon z ruky. "To už by stačilo Tome, nebo se nám tu Sam rozpláče." Řekne mu Jess. "Máme se dobře, ty se měj taky hezky a čau." Řekne rozhodně a skončí to s ním. Pak vrátí telefon ohromenému Billovi.
"Díky Jess." Oddechnu si a setřu slzy z tváře.
"Není zač. nebudeme si přece kazit odpoledne. Promiň Bille, ale je to tak." Dodá honem, když vidí, jak se Bill tváří.
"Ale vždyť já vím." Řekne sklesle Bill. Celý den pak holky vymýšlí, co by sme tak dělali zbytek týdne než všichni odjedou. Já naopak přemýšlím o mém hovoru s Tomem. "miluju tě." Zní mi v hlavě jeho slova.
'Sam, vždyť ani nevíš, co se v té kuchyni stalo.' šeptá mi v hlavě jeden hlásek.
'To je přece jasné. Dělali to spolu a Tom přece neříkal, že ne. Byli přece nazí a tak.' šeptá druhý.
'Co kdybys mu odpustila. Přece to není zas tak hrozné. Může se to stát každému.'
'A co když ti to udělá znova? To chceš? Chceš se zase trápit?'
"Co mám dělat?" zeptám se sama sebe nahlas.
"Přečti si tohle." Ozve se. Je to Bill. Stojí u dveří do pokoje a drží v ruce obálku. Přijde až ke mně a sedne si vedle. Podá mi dopis a já si ho od něho převezmu. Chvilku si ho jen tak prohlížím a nakonec se pustím do otevírání. Bill sedí a čeká. Nadechnu se a pustím se do čtení.
Moje malá Sam. Začíná dopis. Nevím kde si. Nevím jak se máš. Nevím co děláš. Nevím spoustu věcí. Nevím jestli mi někdy odpustíš. Nevím jestli se vůbec vrátíš od tama, kde teď si. Taky nevím, proč sem ti tolik ublížil. Nevím co mě to popadlo. Nevím jak bych se ti měl omluvit.
Ale vím jedno. Miluju tě Sam. To je jediná věc, kterou vím jistě. Vím, teda aspoň si to myslím, že ty ke mně taky pořád něco cítíš. Ať je to láska nebo nenávist nebo cokoli jiného, něco to je.
Strašně mě mrzí, co sem ti udělal. Věř, že toho lituju víc než čehokoli jiného v mém životě.
Nejvíc ze všeho teď závidím Billovi. Jede za tebou a já ani nevím kam. Je to sice můj brácha, ale tady se ukazuje, jaký je to kamarád. Tady se mi začnou kutálet slzy po tváři. Nejradši bych se s ním rozjel za tebou. Tak rád bych tě viděl. Tak rád bych tě zase držel v náručí. Tak rád bych tě zase líbal a hladil. Chybíš mi! Vzlyknu. Chybíš mi, tak moc, že si to ani nedokážeš představit.
Budu rád, když si ten dopis vůbec přečteš. Nebylo těžké ho napsat, šlo to samo. Myslel sem totiž na to, jak nám spolu bylo krásně. Všechny vzpomínky se mi vrátily. Vrať se Sam. Prosím. Miluju Tě a to se nezmění. Miluju tě!
Tom
Rozpláču se, jinak to totiž nejde. Bill si klekne ke mně a obejme mě. "Neplač Sam." Konejší mě.
"Neplač."
"Já ho miluju Bille. Miluju ho." Řeknu Billovi s uslzenýma očima.
"Vždyť já vím." Usměje se. "On tě taky miluje Sam a věř, že lituje toho co ti udělal."
"Já už sem mu odpustila. Ale nechtěla sem si to sama sobě přiznat."
"A co bude teď?" zeptá se mě.
"Myslím, že se s váma vrátím domů. Chtěla bych ho vidět."
"Vážně?" září Billovi oči.
"Ale neříkej mu to. Nechci aby věděl, že sem zpátky, nebo že se chystám zpátky."
"Spolehni se Sam."
"Měl pravdu. Si skutečny kámoš."
"Cože? On tam o mně něco píše?" chce vědět Bill. Natahuje se po dopisu, ale já mu ho neukážu.
"Píše a má pravdu. Nechám si to pro sebe."
"No prosím. Doufám, že se zase dáte dohromady a už se to nepodělá."
"Uvidíme."
Večer u večeře oznámím tetě a Angi, že se v sobotu vrátím s holkama a Billem domů, do Německa.
"Co tak najednou?" usmívá se teta.
"Víš teto. Musím si něco urovnat."
"Jak to, žes nám nic neřekla?" zeptá se Katy.
"Rozhodla sem se teprve před pár hodinami." Mrknu na Billa. Ten se usměje.
"A ještě něco. Chtěla sem se zeptat, jestli by ste s Angi nejely s náma?"
"Jako do Německa?" zeptá se teta.
"Jo, k nám. Ty bys byla s našima a Angi by zase byla s náma. To by bylo přece super!"
"Jo mami! Pojeďme, prosím!" přidá se Angi.
"No já nevím, za chvilku bude škola."
"Tak pojedeme už pozítří, ať si to u nás užijete." Navrhne Katy.
"Už?" vykulí teta oči.
"No tak mami. Chci vidět kde teď Sam žije, prosím!"
"A tak jo. Pojedeme." Rozhodne se nakonec.
"JÓÓÓ!!" vykřikneme všichni a vrhneme se tetě kolem krku.
"Ááá dost nebo pojedeme spíš do nemocnice než do Německa." Zasměje se teta.
:::ČTVRTEK:::
Všichni sbalení a nachystaní k odletu přešlapujeme nedočkavě před domem a čekáme na taxíka.
fixa

Jak změnit sukničkáře 63

24. srpna 2007 v 17:09 | Roxym |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 63
MAKY
"Tome!" řeknu mu. Ten se na mě jen otočí s otazníkem v očích. "Podáš mi tu koblihu?" zeptám se ho. "Hm a nechceš rovnou dvě?" zeptá se mě Tom. Nějakej ochotnej ne? "Hm, dvě!" odpovím. Tom ke mně příjde, ale bez koblih. Jen se něj nechápavě podívám. Proč mi nenese žádnou koblihu? Když ke mně přistoupí, podívá se mi do očí. A mám v kalhotkách! Pane bože! Jestli se na mě bude koukat takhle dál, asi to nevydržím a políbím ho. "Máš mě ráda?" zeptá se mě Tom a pořád se na mě kouká. Udělala jsem blbost! Nic jsem neřekla, naklonila jsem se k němu a lehce ho políbila. Objal mě kolem pasu a začal mi ty polibky oplácet. Bylo to dokonalý. Perfektní! Všechno by to bylo okay kdyby najednou někdo nepřišel. Já jsem Toma přestala líbat a podívám se na toho, kdo přišel. Byla to Kerstin. Oh, to bude špatný! "TOME!! Laskavě mi vysvětli, co to znamená!" rozkřičela se Kerstin na Toma. Tom si mě přitáhl a objal mě. Nemůžu říct, že mi to nebylo příjemný. Kerstin se málem rozbrečela a podívala se na mě. Bylo mi jí trochu líto, ale zas na druhou stranu .. lichotí mi, že Tom dal přednost mně. Kerstin ke mně přišla, plná nenávisti a zašeptala: "Nenávidím tě!" Pak do mě šťouchla! Ale jemně! Chápete to? Já ne! Jen se na ní udiveně podívám. Začala se proměňovat .. na Toma. Vyvalím na Toma číslo 2 oči a pak se podívám na Toma číslo 1. Vypadal stejně překvapeně jako já. Tom 2 mě odtrhl od Toma 1 a pak oba zmizeli. Zůstala jsem tam jenom já. Zavřela jsem oči, za účelem, že až otevřu oči, tak uvidím to, co chci. Pomalu otevírám oči a ..
A probudím se. Byl to jen sen. Ach, tak jen sen. Ale byl fakt divnej! Nebudu to dál řešit! Divnej, nedivnej, stejně to byl sen! Pak si všimnu, že ležím. Hlavu mám v něčí klíně a nohy taky v něčí klíně. Ty můj bože! Podívám se nahoru na toho člověka, kterj se oběoval. Ty můj buddho! Tom! Právě spal. Sakra, sakra! Takže viděl, jak spím! Co si teď o mě myslí? Já totiž vypadám pěkně směšně, když spím! Ten se musel dosyta zasmát! Ty můj bože! Opět se na něj podívám, abych věděla jak vypadá, když spí. Ušklíbnu se. Vypadá úžasně! Ne směšně, jak jsem doufala! Takže nakonec jsem looser já! Protože jen já vypadám směšně, když spím! Podívám se na toho druhého člověka, který opětoval svůj klín pro moje nohy. Byl to David. Taky pořád spal. A nevypadal vůbec směšně! Bylo mi do breku. Tak nebylo, ale chci, aby to zněli více dramaticky no! Co asi o mě asi myslí David? Vsadím se, že si myslí, že mi smrděj nohy! A že jsem směšná! Neřeším! Podívám se na ostatní. Hans taky vypadal normálně při spaní, moje sebevědomí lezlo dál dolů. Ale když jsem spatřila Paula, moje sebevědomí začalo opět stoupat. Uff, vypadá směšně, nejsem sama! Doufám, že když Tom viděl mě při spaní, viděl i Paula. Paulovi tekla slina z pusy a chrápal jak slon. Šílený! Pak jsem si něco uvědomila! Chovám se jako dilina! Řeším, jak jsem vypadala při spaní a doufala jsem, že ostatní vypadaj taky směšně! Ach jo, jak ta dnešní mládež klesá!
Pořád mám položenou hlavu na Tomově klíně a opět jsem se na něj podívala. Při spaní se usmíval a vypadal jednoduše .. bombasticky. Ne, že bych si toho už dávno nevšimla, ale nechtěla jsem si to přiznat. Ale teď se přiznávám. Je to prostě kus, je úplně přitažlivej, prostě tak no! Néé, nesmějte se mi! Já za to snad můžu? Můj mozek na mě řve, že není hezkej, že to není řízek, ale moje druhé já si myslí něco jiného. Ááách jo! Asi jsem pořád v pubertě! A to jsem si ještě namlouvala, že pubertu už mám dávno za s sebou! A ono velký hovno!! Možná bych měla za sebou pubertu kdyby se najednou nevynořil Tom Kaulitz! To bude ono! Je to ďábel! Ale božskej ďábel! Chich! Ježišmarjá! Co jsem to zase řekla? Božskej ďábel! Chech! To dělá Tomův xsicht! Vždycky, když ho vidím, nemůžu normálně myslet! Ale stejně se na něj koukám. A pořád .. sice už nevím jak dlouho, ale to nevadí ..
Když se pořád na něj koukám a myslím na hovadiny, Tom najednou otevře oči! A podívá se rovnou na mě! Áááá, doprdele! Sakra! Co si teď o mě bude myslet???! Určitě poznal, že jsem na něj koukala! Ku*va! "Ehh!" vynutím si úsměv. Určitě jsem vypadala směšněji než Paul, když spí. "Jak dlouho ses na mě koukala?" zeptá se mě Tom a ušklíbne se na mě. Tak to poznal! Do háje s tím!! "Já jsem se na tebe nekoukala!" zalžu. Přece mu nebudu říkat: "Jóóó, jasný že jsem se na tebe koukala jako Romeo na Julii!" Mám taky svojí hrdost ne? Mamka sice říká, že až moc velkou hrdost, ale určitě přehání! Ale i kdybych neměla tu svojí hrdost, stejně bych mu to neřekla! To by řekl jen debil, který nemá připojenej mozek! "Vážně ne?" povytáhne Tom s úsměvem obočí. "Ne! Jen jsem zkoumala mouchu, která se usadila na tvé čepici!" řeknu mu potohově. Ten mi to ale nesežral! "Hm, jasný a já jsem Santa!" řekl mi Tom s úšklebkem. "Tak mi nevěř!" nafouknu se. "Tak mi jen řekni, co tě přijmulo se na mě koukat?" zeptá se mě Tom a viděla jsem mu v očích, že se náramně baví! "Když takhle ležím, na co bych se měla koukat? Na řidiče, který je úplně vepředu? Prostě .. jsem jen chtěla vědět .. jak vypadáš, když spíš!" řeknu mu a opět jsem se proklínala za to, co ze mě vypadlo! Říkám, že v jeho přítomnosti plácám nesmysly! "Když spím?" vypadne z Toma. "Jo!" zamručela jsem a pokračovala jsem: "Abych zjistila, estli jsem jedinná, kdo vypadá jako debi, když spí!" "Támhle Paul!" kývne na Paula Tom se smíchem. "Hm, tak jenom on že jo! On a já!" zamručím. "Ty ale nevypadáš debilně, když spíš!" řekl mi Tom zcela vážně! "Hm, to mi říkáš jen tak že?" ušklíbnu se na něj. "A jak můžeš vědět, že vypadáš blbě, když spíš? Nebo se kameruješ doma, jak spíš?" začne se smát svému vtipu Tom. Hahaha, vtipný co? Ne! Nic mu neřeknu a jen se na něj zamračím. "Jinak .. jak se ti spalo?" zajímal se Tom. "Krásně, děkuju za klín!" řeknu a pousměju se. "To mě těší!" odpoví mi Tom. Podívám se na ostatní kluky. Ještě spí! "Neuděláme si z nich srandu?" zeptám se Toma. Ten se jen ďábelsky usměje a už se začal hrabat v baťohu. Já jsem opatrně vstala, abych neprobudila Davida, který měl na svém klíně mé nohy a pak jsem šla na svoje místo pro baťoh. Tam spal Lukas. Jak zlatý, vypadal zcela lidsky při spaní. No nic! Vylovím z baťohu mojí tužku na oči, rtěnku, sponky a gumičky. Tom vytáhl ze svého baťohu akorát propisku. Nevadí, stejně je to užitečná věcička. A teď bude mela, chacha ..
"Co komu uděláme?" zeptal se mě Tom. "Si je rozdělíme ne? Si vezmi Lukase a Hanse, já si vezmu Paula a Davida!" řeknu. Tom s úšklebkem přikývne a šel k Lukasovi s jeho propiskou. Já zatím šla k Paulovi. Nevím, jestli jsem Vám to už říkala, ale Paula nemám moc ráda. Moc si o sobě myslí a balí každou druhou. Opatrně nanesu na jeho pusu mojí rtěnku. Byla rudá. Tu sice nepoužívám, ale stejně si jí vždy beru s sebou. Teď se mi třeba hodí! Když byla Paulova pusa dostatečně rudá, udělala jsem mu culíčky. Vypadal bombasticky! Pak jsem popadla černou tužku na oči. Chvíli jsem se rozhodovala, jak mu to nakreslit, když najednou uslyším Billův hlas za mnou. "Nechceš pomoc?" ptal se mě. Usměju se na něj a bez řečí mu podám svojí tužku. Stejně se maluje líp než já. Opatrně si klekl a začal Paula malovat. Já jen sledovala jeho počínání. Bill po chvíli řekl: "Tvoje tužka je docela dobrá, kdes jí koupila?" "Mamka mi jí koupila! Je totiž pořád na cestách, tak proto!" řeknu. "Ona je vlastně modelka viď?" zeptá se mě Bill. Přikývnu. Za chviličku už byl Bill hotov. Namaloval Paula jako Kleopatra. Když jsem ho viděla, musela jsem vyprsknout smíchy. "Bacha, bacha! Paul, idol dívčích srdcí přichází!" řekne posměšně Bill a já opět vyprsku smíchy.
Tom se k nám vrátil. Když uviděl Paula, ukázal akorád vztyčený palec. Pak si ode mě pujčil rudou rtěnku a pustil se do Hanse. Podívám se na Davida. Toho trochu ušetřím, je milej! Půjčím si od Toma propisku a napíšu Davidovi na čelo I´M IDIOT! Dobře, není to milý, ale zase, není to tak hrozný! Tom se podívá na Davida a zeptá se mě. "Jen tohle?" "On musel mít celou noc na svém klíně mé nohy, tak proto!" řeknu mu. Tom nic neříká a pokračoval ve své práci. "Bacha, probouzej se!" sykl na mě a na Toma Bill a pak pelášil pryč. Já a Tom jsme se rychle sedli na místo a jako na povel zavřeli oči a předstírali jsme velmi hluboký spánek ...
PS: Díky za všechny komenty :)
Roxym

Jak změnit sukničkáře 62

23. srpna 2007 v 21:02 | Roxym |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 62
TOM
"Ehm, moje otázka zní .. jsi na mě naštvaný?" zeptá se mě Marky. Jen na ní vyvalím oči. Ona se mě ptá? Jestli já jsem na ní naštvaný? "Po naší hádce?" dodá Markéta a nespouští ze mě oči. "No .. vlastně trochu jo!" řeknu. Jsem hodně naštvaný! Když si vzpomenu, co mi řekla!! Ale teď se nemůžu vztekat, když se na mě tak kouká. Tak nevinně .. pane bože, zatraceně s ní!
"Tome, ptáš se!" pobýdne mě Paul. Zeptám se Davida, protože seděl nejblíž. "Kdo je podle tebe úplně nejvíc v poho holka ze třídy?" zeptám se. Já vím, hloupá otázka, ale .. lepší mě nenapadla. "Maky!" odpoví mi David a usměje se na Marky. Ona mu úsměv opětovala . Pche! A já myslel, že chodí s Alanem! David se pak ptal Hanse, ale já jsem tu jejich hru moc nevnímal. Stejně mě moc nebaví! Podívám se na Marky a pak si ovědomim, že celou tu dobu, co se s náma bavila, stála opřená o sedadlo. Sednu si tak, aby bylo vedle mě místo a zeptám se jí: "Nechceš si sednout?" Ta se na mě jen podívala a vypadala překvapeně. Pak jen řekla: "Dík!" a sedla si vedle mě. Ty můj bože! Úplně je ke mně přitisknutá. Tak dobře, přeháním, trochu se mě dotýká. Ale to je to samý ne? Jsme tu úplně přecpaný! Co taky chci, když je jen 5 sedadel a sedí tam 6 lidí. A kdo říká, že mi to nedělá dobře? Dělá mi to zatraceně dobře! Pane bože, po dlouhé době se jí zase dotýkám. Sice trošku, ale to je detail! Moje srdce buší jako splašené a cítil jsem nervozitu. Chovám se jako magor! Klídek!Začali se spolu bavit o něčem. Nějak jsem se nemohl koncentrovat, takže jsem fakt netušil o čem to mluvili. Po chvíli Marky položí svojí hlavu na moje rameno! Její černé vlasy mě příjemně šimrali a její horké tělo mě hřálo. Pane bože! Na chvíli se mi zastavilo srdce. Jak to tahle holka dělá? A vsadím se, že mi tohle dělá schválně! Ano, schválně! O co jí jde? Nemůžu ale pořádně myslet, když tu sedí vedle mě a má svojí hlavu na mém rameni. A jak krásně voní. Pane bože .. "Tome?" ozve se najednou Paul. "A-ano?" vyhrknu. "Co na to říkáš?" zeptá se mě zvědavě Hans. "Ale na co?" nechápu absolutně nic. "Ty si neposlouchal!" řekl Lukas. "Někdo dělá Toma neklidného!" ušklíbne se na mě Hans. "Coože?" hraju nechápavého. "Kašli na to! Jsme se tě ptali, jestli si Francii užiješ s Beátou! Není špatná, úplně tě žere a kdo ví, možná je v posteli dobrá!" řekl mi Paul a zazubil se na mě. Podívám se na Maky, abych věděl, jak se tváří, ale nakonec zjistím, že spí. Vypadá tak roztomile! "Tome?" zeptá se mě Hans. "Pšššt!" řeknu a zašeptám: "Marky tu spí!" "No a co .." chce Paul něco říct, ale já mu skočím do řeči: "Ty Lukasi (seděl totiž vedle Maky), si sedni zatím tam, kde seděla ona, necháme jí tady!" řeknu. Lukas bez řečí si jde sednout na místo Marky a kluci nemají žádné kecy. Rekord! David mi pomáhal s Marky. Nakonec tedy měla hlavu na mém klíně a nohy na Davidově klíně. Cítil jsem se všelijak .. určitě ne normálně. "Chce se Vám spát?" zeptá se nás Hans. Všichni přikývli. To je dobře, jsem totiž trochu unavený! "Dobrou!" popřeje David. Všichni něco sborem zamručeli. A byl klid. Podíval jsem na Maky. Klidně ležela, vypadala jednoduše nevinně. Nevinně, kdo by to o ní řekl? Nikdo! Ale když jí vidím takhle ležet, připadá mi tak křehce a zranitelně. Ty můj bože, už mluvím jako nějakej básník, pane bože! Ale je krásná! Něčím zvláštní! Pořád jsem se na ní koukal. Ze spaní měla trochu našpulené rty a já jsem je fakt chtěl políbit, ale to by se nejspíš probudila a dala by mi facku za to, že jsem zneužil jejího spánku tím, abych jí obtěžoval nebo tak něco. To by určitě řekla, znám jí.
Zanedlouho uslyším jejich chrápání. Podívám se na ně. Paul byl úplně přitisknutej k oknu a z pusy mu tekla slina. Fuj! Hans měl položenou hlavu na Paula a taky spal. David seděl a spal normálně. Lukas zatím chrápal v přední sedadle. "Tome!" zašeptá najednou Marky. Vyděšeně se na ní podívám, ale pak si oddychnu. Mluvila ze spaní. Jej, a ještě k tomu říkala ze spaní mé jméno. To mi lichotí. "Přines mi tu koblihu!" pokračuje Marky ze spaní. No, tak to mi už moc nelichotí, když mě žádá ze spaní, ať jí donesu koblihu. "Jasně! A nechceš rovnou dvě?" zeptám se jí. "Hm, dvě!" odpoví mi Maky. Najednou mi něco napadlo! Ona mi odpovídá ze spaní! Ráno si určo nebude nic pamatovat! Úžasný! "Máš mě ráda?" zeptám se jí s nadějí, že mi odpoví. Ona něco zamumlá a otočí se na druhou stranu. Ale ne! Ona se otočila na tu stranu směrem .. směrem k mému nejlepšímu kámošovi! Ty vole! Musím něco udělat! Udělat něco co nejdřív než se můj kámoš probudí! Ááá!! Sakra! Nedobrovolně začnu myslet na neslušné věci. Heeh, hezky jsem to nazval ne? Ale teď to není to nejhlavnější! Můj nejhlavnější úkol je otočit Marky na druhou stranu! Ale jak? Probudím jí! Ale to se probudí! No, logicky! Ale když ona se probudí, co uvidí jako první je můj poklopec. To není hezké probuzení! A když se probudí, tak pak bude chtít spát tam, kde je její místo, tím pádem odejde a to nechci. Zkusím do ní šťouchnout, ale jen trochu. Výsledek byl pěkný. Otočila se na druhou stranu a řekla ze spaní: "Ty vole!" To je teda roztomilý! Začínal jsem cítit únavu, tak jsem se opřel a zavřel jsem oči .. "dobrou noc Tome" řekl jsem si a usínal jsem ..

PS: Tak pište komenty ať vím, jak na tom jsem ;) :-* Dík
Roxym:)

Milované zvíře 6 - KONEC

23. srpna 2007 v 20:58 | Roxym |  FF- Milované zvíře
6. kapitola
Už jsou to tři roky co jsem naposledy potkala Billa. Už jsem stará a nemocná. Bob mi musí kupovat drahý prášky. Nevim kde ty prachy bere. Ve skleníku sice pěstuje marihuanu a často v pokoji pro hosty pořádá psí zápasy, ale za chvíli mě nechá utratit abych se netrápila, to je dobře… k těm psím zápasům, on se na ně nerad dívá, ale pronajímá ten pokoj pro tyhle lidi a má za to velký prachy. Bojují jen psi takže je někdy i hlídá a můžou být semnou na zahradě. Všichni mě respektujou, zahrada je moje území. Se všema se kamarádím. Ale pár mám nejraději. Je to jeden z vítězů. Jmenuje se Kazoo (jako můj brácha). Je to kříženec Čistokrevného Alapažského buldoka s křížencem Boerboela s Tosou inou. A pak mám ráda Sira Leonarda, všichni mu ale říkají Leo, je to Kanárská doga. A ještě mám ráda Woodyho, ten je zase Brazilská Fila.V Brazílii se používají k hlídání stád dobytka před jaguárama.. Pak jsou tu ti obyčejní pitbulové, stafordi, bulteriéři a ostatní psi, o kterých si lidé myslí, že jsou nebezpeční. Nad těmahle psama vítězí molossi z přehledem.
Ale už je to tady, zrovna je u nás Leo. Všichni se ho bojí už jen na pohled. Je světle hnědý s tmavě hnědým až černým žíháním, černou maskou a krutýma očima.
Zrovna leží pod proutěným křeslem a sbírá síly k zítřejšímu boji. Škoda že už nezjistím kdo vyhrál, budu se na něj dívat a držet mu palce. A už Bob přijel. Leo jen zvedl hlavu a lehce zavrtěl ocasem. Vylezla jsem z boudy, podívala se na něj oddaně a nechala se zvednout. Vzal mě opatrně do náručí. Složil mě na zadní sedačku. Odjeli jsme na veterinu. Opatrně mě donesl na sál. Už to tam bylo ujednané. Doktor na mě čekal. Položil mě na stůl. Sestřička přinesla injekci a dávku. Doktor si to nadávkoval akorát na mojí váhu. Vzal mi kůži a vpíchl mi injekci do těla. Chvíli se nic nedělo, viděla jsem jak se Bobovi lesknou oči. Sestřička taky byla na měkko. Doktor byl zády, a pak chlad, a zase to známé volání, ještě jsem se podívala na Boba, zavíral mi oči. A já zase jako mladý pes přiběhla nahoru.
"Za jak dlouho budeš chtít na Zem?"
"Myslím že tentokrát až dlouho. Mohla bych být něčí strážní anděl?"
"Samozřejmě, kdo bude tím šťastlivcem?"
"No…."
"Strážného anděla ještě nemá Simone, Bob a tvoji psí kamarádi…"
"A Bill?"
"Pro toho už zemřela nejedna fanynka, Bill má strážních andělů požehnaně, a Tom jakbysmet."
"A může to být víc psů?"
"Ale jistě, ty jsi silná."
"Děkuju."
A pak se to stalo. Dostala jsem moc andělům svěřenou. Měla jsem podobu lidskou, té holky která zemřela na začátku. Tak dlouho jsem necítila nohy a ruce, vlasy, které mě šimraly za krkem. I svět jsem viděla jinak, tak… lidsky, jako pes jsem vše viděla fyzikálně, každý u mě měl zakódovánu výšku, vůni, charakter, to jak se ke mně chovají, jakou zanechávají stopu atak.
A najednou jsem stála před Bobovým domem. Na příjezdové cestě už stálo jeho auto. Šla jsem se podívat na zahradu. Pod křeslem pořád spal Leo, ale pak začenichal a rozeběhl se směrem ke mně. Asi poznal že jsem jeho strážní anděl. Běhal kolem mě, vítal mě štěkal a kňučel. Hladila jsem ho po těle, jako pes mě asi mohl vidět. Já to nikdy nezažila. Strážného anděla jsem nikdy neměla.
Z domu vylezl Bob, oči měl celé napuchlé a červené.
"Co to vyvádíš Leonardo?! Spi. Ať máš zítra dost síly." A zase vešel domů
Sedla jsem si vedle Lea a mluvila na něj. Tiše, jemně, krásná slovíčka a povzbuzující motta. Že ho budu hlídat a nedopustím aby se mu něco stalo. Pak jsem ho pozvala do mojí boudy. Vlezla jsem si tam s ním a spaly jsme spolu, v boudě - pes a Anděl.
Ráno jsem se vzbudila za křiku. Bob běhal po zahradě a hledal Lea. Dýchla jsem na svého spícího kamaráda a ten se probudil. Vylezl z boudy a výmluvně se protáhl. To už ho Bob sledoval.
"Já už myslel žes mi utekl ty raubíři!"
Leo jen zívl a lehce zavrtěl ocasem.
"Lorry ti dovolila její boudu?" Leo štěkl (a pak že psi nejsou chytří a nerozumí nám!)
"To je hezké, tak pojď tvůj protivník už čeká."
Trochu jsem se lekla, ale já na Lea dám pozor, ten pes musel přijít předními dveřmi. Bob nandal Leovi košík a kšíry. Vzal ho na veliké lano a vedl ho domem do pokoje s arénou. Já šla kousek za nimi. Když mi zavřeli dveře před nosem prošla jsem jimi. U vyvýšeného pódia stál statný pes. Taky měl košík a kšíry. Panebože! Vždyť to je Percy!
Ale né, co budu dělat? Musím nějak zasáhnout. Přemluvím Lea aby nebojoval a Percyho teda taky, ale když spolu nebudou bojovat tak je ti lidi zbijí.
Lehce jsem se dotkla Leovi hlavy, nechala jsem aby moje myšlenky přešly do jeho hlavy, tak jsem to udělala i u Percyho, jak jsem se ho dotkla, poznal mě jako sestru a začal radostně štěkat, ale jeho pán na něj jen sykl a hned přestal. Nejdřív oběma sundaly košíky. Normálně už by se na sebe psi chtěli hned vrhnout a jejich pánové měli co dělat aby je udrželi, teď jenom stáli a vyčkávali. Po odpočítání jim sundaly lanová vodítka a začali přes sebe pokřikovat. Psi se k sobě připlížili a vyčkávali co ten druhý udělá, já stála mezi nimi. Oba jsem pohladila po hlavě, oba se uklidnili a posadili se. Jenom na sebe hleděli skrz mě a čekali co se stane.
"Vole, dyť voni se spolu nervou! Udělejte něco!"
"Tak vidíš, maj v sobě sympatie, tak je nech."
No to ne, já sem zaplatil velký prachy za cestu, za výcvik a teď nic?! No to ne! Percy! Trhej!"
Percy nic, jen dál seděl přivíral oči a pomalu oddechoval. Leo nápodobně.
"tak se nedá nic dělat, Leo je asi starej, nebo si na sebe netroufaj."
"Tak jeden chcípne, dyť vo tom to je!"
"No to teda není. Takhle se porovnávaly síly mezi gengama, podle toho jakej pes nejvíc vyhrává a čí je, tak prostě, no, tak zavoláme Deenovi, ať přiveze svojí smečku a rozdaj si to s tvym psem, Leo má asi dost. K noze Leo."
Leo ač mě nechtěl opustit, zvedl se a přiklusal ke svému pánovi.
"Percy, ke mně!" naposledy jsem ho objala a pustila ke svému pánovi. Tak tohle dopadlo dobře. Jindy to tak být nemusí.
Leo byl už v bezpečí, tak jsem se vydala na procházku nočním městem. Nikdo mě nemohl vidět, tak jsem se udělala viditelnou. Foukal podzimní větřík, cuchal mi vlasy a já ho nechala ať mě štípe do tváří. Najednou jsem stála před domem Kaulitzových. Nic se mi nestane když se půjdu podívat za Billem. Zase jsem byla neviditelná a plula jsem lehce nad zemí k jeho pokoji. Prošla jsem dveřmi. Na parapetu seděly tři holky. Všechny byly andělé. Jedné nemohlo být víc než třináct. Měla světlé vlasy a oči, dívala se někam dozadu za mě, nevnímala okolí ani čas. Druhá byla asi šestnáctiletá, černovlasá a modrooká. Ta se opírala o koleno a broukala si pomalou a velice smutnou písničku. A třetí byla stará asi jako ta druhá. Měla ryšavé vlasy, zelené oči a tvář plnou pih, oddaně se dívala na spícího Billa.
"Ty budeš taky Billův anděl?" zeptala se ta nejmladší
"Ne já jsem byla Candy…" čekala jsem že mě seřvou
"Aha, to jsi ty, tu holku Chris si odhadla dobře." Řekla ta černovlasá
"A budeš teda taky jeho andělem?" ptala se ta zrzka, a konečně odtrhla pohled od Billa.
"Ne, já se jen přišla podívat."
"Pojď si sednout mezi nás, každá ti povíme jak jsme se k němu dostaly, jo?" usmála se černovlasá.
"Dobře." Souhlasila jsem sedla si mezi ní a zrzku.
"Já jsem uviděla Billa na fotce v časopisu a hned jsem se zamilovala." Vyprávěla ta nejmladší.
"Sbírala jsem všechny jeho fotky a plakáty, všechna jeho cd a chodila na všechny koncerty které byly v Německu…" oddechla si a podívala se na něho, zamračila se a pokračovala. "Na jednom koncertu jsem se neovládla, sápala jsem se na pódium, jeden jeho securiťák mě ale shodil dolů. Spadla jsem a ostatní fanynky mě ušlapaly. Hrozná smrt. Polámaly mi všechna žebra, jedno mi protrhlo plíci a nemohla jsem se nadechnout. Takovouhle smrt nepřej ani nejhoršímu nepříteli…" skončila a zase se podívala do dálky a přemýšlela.
"Já jsem zase našla Billa na internetu. Nejdříve jsem byla antifanoušek. Ale za zády kamarádek jsem sbírala malé fotečky a obrázky. Jednou jsem si stáhla jednu jeho fotku do mobilu. Kamarádky to uviděly a smály se mi, byla jsem pak outsider celý třídy, bylo mi hrozně. Ale dál jsem sbírala jeho fotky a plakáty. Jednou se kamarádky hrozně opily a šly za mnou domů. Smály se a křičely na celou ulici že žeru Tokio Hotel, že chci spát s Tomem, že chci líbat Billa a ta podobně. Bylo mi strašně a tak jsem spolykala všechny prášky na spaní a proti migréně co měla máma, po minutě jsem se zhroutila. Ráno mě našla máma už mrtvou, nikdo dodnes neví proč jsem to udělala." Zakončila černovlasá svůj příběh velikým gestem ruky.
"A já jsem milovala Billa tak oddaně, že jsem umřela, pro něj, kvůli němu, za něj a díky jemu. Šla jsem večer po ulici, poslouchala jeho písničky. Přepadli mě nějací úchyláci. Znásilnili mě," skutálela se jí po tváři veliká slza a zachvěla se, "a pak mě zabili, uškrtili mě, uškrtili mě mojí punčocháčí…" chvěla se v přívalech slz které vždy jak ukáply na zem, hned se vypařily. Takhle zemřela zrzka. Bylo mi z toho hrozně. Takže díky mému bývalému pánovi, umře plno holek, které ho milovaly. Kvapně jsem se rozloučila, řekly mi, ať se někdy zase stavím. Běžela jsem po ulici, proměnila jsem se v ducha Candy a běžela a běžela, vstříc dobrodružství andělském…


KONEC

Milované zvíře 5

23. srpna 2007 v 16:01 | Roxym |  FF- Milované zvíře
5. kapitola
Vzbudila jsem se v měkké posteli, voněla jsem po malinách. (asi nějakej malinovej šampon) Vedle mě spal ten pán… (pán, to zní blbě).
Opatrně jsem si stoupla. Seskočila jsem dolů z postele, obešla jsem postel k němu. Olízla jsem mu obličej. Udělal ksicht a vzbudil se.
"Ahoj Lorry, chceš ven?" pokňourla jsem
"Tak pojď."
Vzal mě jenom na zahradu, asi ještě nechtěl někde narazit na mojí exrodinu. Vyvenčila jsem se a vzal mě do kuchyně. Tam už seděl ten blonďatej.
"Brý ránko Bobane, jak ste se vyspali?"
"Já dobře, nevim jak Lorry, ale asi taky. A ty, Johnny?"
"Ále, samo, že dobře, já se ani špatně vyspat neumim." A zakřenil se
Pročuchala jsem si kuchyň. U stěny normálně byli psí misky. Sedla jsem si k nim a podívala se na Boba.
"Víš, já už měl psa, ale před nedávnem umřel, zajelo ho auto."
Sklonila jsem se k misce s vodou a napila se. Poledne proběhlo v klidu. Bob mi ukázal celý barák se slovy: "Tak tohle království budeš hlídat."
Na zahradě mi ukázal velkou boudu, jeho bývalý hafan musel být přinejmenším mastif. Bouda byla velice pohodlná, a bylo v ní teplo, takže v ní můžu bejt celej rok. Označkovala jsem si zahradu a hlídal jsem. Když se Bob s Johnnym na obědvali, vzal mě na procházku ven. Po jeho bývalým psovi měl i obojek, vodítko, košík - zkrátka všechno možné… Kupodivu mi všechno bylo, i ten košík, který musí být pro každé plemeno individuální. Ale ten obojek byl krásnej. Byl širokej, hodně širokej a menšími tupými ostny. U mý exrodiny jsem měla koženej červenej. Takhle vybavený jsme vyrazily do ulic. Já se snažila vypadat jako nebezpečný pes. Lehce jsem klusala vedle Boba, ten měl přes rameno vodítko a na něm košík. Vzal mě do parku, kam jsem chodila i s Billem. Tam mi dal volno, takže jsem si zase mohla přeznačkovat svoje území. Lidi s malýma psama se nám vyhejbaly a ti s velkejma si držely odstup. Až na jednu fenku pitbula. Bob chtěl vidět co dokážu tak na mě zašeptal: "Dej jí co proto"
Přiběhla jsem na pět metrů od ní. Lehce se naježila, já taky. Přiblížily jsme se k sobě a očichaly se. A ona po mě vyjela. Uskočila jsem a začala jsem vrčet. V tom přiběhla její panička, baba, kolem dvaceti, asi si myslela, že je hrozně hustá, když má takovéhohle psa. Fena taky začala vrčet, dělaly jsme kolem sebe kolečka. Ženská teď začala křičet na Boba ať něco udělá a on:
"Slečno, prosimvás, když tam mezi ně pudu tak mě zakousnou, máte si svýho čokla hlídat."
"Co si to dovolujete, to ta vaše si začala!"
"Co to tu vykládáte, ona by si byla tý vaší ani nevšimla, kdyby za ní nepřišla, ona je na to háklivá!"
"Tak si jí zavolejte!"
"To by jí ještě víc rozzuřilo."
"Ale ta moje jí dá co proto, Vám to snad nevadí?"
"Ona se nenechá."
Fenka po mě zase vyjela. Zase jsem lehce uskočila. Jak dopadala na místo, kde jsem ještě před chvílí stála, skočila jsem na ní zezadu. Skočila jsem jí po krku, hryzala jsem jí, ale ona se pořád smýkala, až se mi vysmekle a odběhla. Docela silně krvácela a já zase měla mordu plnou krve. Její panička se hystericky rozbrečela a začala na ní křičet ať ihned přijde, prosila jí, nadávala jí, ale fena nic. Nenávistně se na mě podívala, asi jsem byla první kdo si na ní něco dovolil. Její oči zezelenaly nenávistí, obnažila zuby a začala temně vrčet, plížila se ke mně. Já se taky přikrčila a vyčkávala jsem. Zase na mě skočila, ale teď jsem nestihla uskočit. Zahryzla se mi do lopatky, trhala mi maso. Já se jí zahryzla do krku, nad kohoutkem. Tiskla jsem silně mordu, cítila jsem jak její stisk povoluje. Byly jsme v sobě zahryznuté ještě pěknou dobu. Smýkla sem hlavou a ona mě pustila. Odhodila jsem jí půl metru od sebe - přece jenom, je to taky váha. Byla mrtvá. V krku měla opravdovou díru, maso jí lezlo ven. Chtěla jsem k ní jít, ale zradila mě zlomená lopatka. Složila jsem se na zem.
Probudila jsem se až za hodně dlouho. Ležela jsem v nemocničním kotci. Chtěla jsem si stoupnout, ale měla jsem nohu přitisknutou k tělu a přivázanou šátkem. Asi mě šily. Zvedla jsem alespoň hlavu a zaštěkala jsem. Ani ne po pěti minutách přiběhla sestřička.
"Tak ses nám probudila. Za týden tě pustíme, ale takhle budeš ještě nějakou dobu být. Buď ráda že se za tebe tvůj pán podplatil, jinak vyjeme tě musely utratit, takovémhle trhač."
A odešla. Byla jsem hrozně unavená. Znovu jsem usnula. Týden uběhl jak voda. Celej sem ho prospala. Občas se zamnou byl podívat Bob. Obvazy jsem měla ještě pět tejnů, v tu dobu jsem musela hopsat jen po třech, za tu dobu jsem ani nepotkala žádnýho Kaulitze. Ale asi to bude i tím, že jsem byla jen na zahradě. Za tu dobu, se i upevnil vztah mezi mnou a Bobem, s Johnnym jsem se taky spřátelila. A pak nastal den D. jeli jsme s Bobem na veterinu. Doktor mě prohlídl, zvážil změřil, spočítal mi zuby, ostříhal drápy (na těch třech nohách) a pak mě dal na rentgen. Sundal mi sádru, prohmatal mi nohu, ostříhal na ní docela dosti dlouhý drápy. Řekl že jsem v pořádku, ještě mě naočkoval a dal mi prášek na odčervení. Bob ještě koupil obojek proti blechám a klíšťákům a šli jsme. Pak si doma stěžoval Johnnym, kolik ho to stálo peněz, ale u toho mě drbal za ušima, už jsem ani neměla čas myslet na Billa a ostatní. Proč taky?
Další den ráno jsme šli na dlouhou procházku, abych rozhodila tu dlouho nenamáhanou tlapku. Až když jsme se vraceli domů se mi běželo hezky a v tom se to stalo!
"Pane Bože!" zakřičel někdo zamnou
"Candy, Candy, pojď sem!" byl to Bill a s ním, Pane Bože ta holka!
Přiběhla jsem k Bobovi a ten se otočil. Já si stoupla k němu a nenávistně jsem pohlížela na Billa a na tu holku.
"Pane, to, to je můj pes."
"Jo? Říká kdo?"
"Ehm, já, ona mi před nedávnem utekla a…"
"Tak když ti utekla tak už u tebe nechtěla bejt, no ne? A neotravuj nás chlapečku."
"Ale ona semnou vyrůstala od dětství.."
"A semnou zestárne, tak jí nech chudinku žít, utekla od tebe, protožes jí zradil, tak jí teď nech žít hezkej život."
"Ale já jí miluju, Candy, pojď ke mně." Já se ani nehla, místo toho jsem se podívala Bobovi do tváře. Ten se neznatelně pousmál a řekl:
"Menuje se Lorry, a je to můj pes, můžu jí na tebe poslat a hned by tobě i tý tvý káče srovnala fasádu."
"Komu říkáš káčo, ty hulváte?" vložila se do toho ta holka a přiblížila se o krok. To jsem nemohle nechat jen tak a stoupla si před Boba. Obnažila jsem zuby a začala temně vrčet.
"A komu ty tykáš ty spratku?!" nenechal si to líbit Bob.
"Jeden povel a je po vás, tak se kliďte a nechoďte mi na oči parchanti." Já jsem tomu dodala korunu když jsem zaštěkala
"Pojď Bille, nech je bejt, ten pes tě už nechce, chápeš to?"
"Ne, to ti nezapomenu, Candy, zradila si mě!"
Já na něho zavrčela až se lekl, vzal tu holku za ruku a rychle odklusal.
"Hodná holka, šikovná, poď. Hop!" a poklepal si na hruď. Skočila jsem mu na ramena, objal mě a odnesl mě domů. Před bránou mě pustil. Otevřel branku, já běžela na zadní zahradu do boudy a on šel domů, ještě před tím mi sundal obojek. Jen jsem si lehla v boudě, musela jsem si promítnout co se to před chvílí stalo. Takže Bill stou hnusnou nánou asi chodí. Áchjo… 5. kapitola
Vzbudila jsem se v měkké posteli, voněla jsem po malinách. (asi nějakej malinovej šampon) Vedle mě spal ten pán… (pán, to zní blbě).
Opatrně jsem si stoupla. Seskočila jsem dolů z postele, obešla jsem postel k němu. Olízla jsem mu obličej. Udělal ksicht a vzbudil se.
"Ahoj Lorry, chceš ven?" pokňourla jsem
"Tak pojď."
Vzal mě jenom na zahradu, asi ještě nechtěl někde narazit na mojí exrodinu. Vyvenčila jsem se a vzal mě do kuchyně. Tam už seděl ten blonďatej.
"Brý ránko Bobane, jak ste se vyspali?"
"Já dobře, nevim jak Lorry, ale asi taky. A ty, Johnny?"
"Ále, samo, že dobře, já se ani špatně vyspat neumim." A zakřenil se
Pročuchala jsem si kuchyň. U stěny normálně byli psí misky. Sedla jsem si k nim a podívala se na Boba.
"Víš, já už měl psa, ale před nedávnem umřel, zajelo ho auto."
Sklonila jsem se k misce s vodou a napila se. Poledne proběhlo v klidu. Bob mi ukázal celý barák se slovy: "Tak tohle království budeš hlídat."
Na zahradě mi ukázal velkou boudu, jeho bývalý hafan musel být přinejmenším mastif. Bouda byla velice pohodlná, a bylo v ní teplo, takže v ní můžu bejt celej rok. Označkovala jsem si zahradu a hlídal jsem. Když se Bob s Johnnym na obědvali, vzal mě na procházku ven. Po jeho bývalým psovi měl i obojek, vodítko, košík - zkrátka všechno možné… Kupodivu mi všechno bylo, i ten košík, který musí být pro každé plemeno individuální. Ale ten obojek byl krásnej. Byl širokej, hodně širokej a menšími tupými ostny. U mý exrodiny jsem měla koženej červenej. Takhle vybavený jsme vyrazily do ulic. Já se snažila vypadat jako nebezpečný pes. Lehce jsem klusala vedle Boba, ten měl přes rameno vodítko a na něm košík. Vzal mě do parku, kam jsem chodila i s Billem. Tam mi dal volno, takže jsem si zase mohla přeznačkovat svoje území. Lidi s malýma psama se nám vyhejbaly a ti s velkejma si držely odstup. Až na jednu fenku pitbula. Bob chtěl vidět co dokážu tak na mě zašeptal: "Dej jí co proto"
Přiběhla jsem na pět metrů od ní. Lehce se naježila, já taky. Přiblížily jsme se k sobě a očichaly se. A ona po mě vyjela. Uskočila jsem a začala jsem vrčet. V tom přiběhla její panička, baba, kolem dvaceti, asi si myslela, že je hrozně hustá, když má takovéhohle psa. Fena taky začala vrčet, dělaly jsme kolem sebe kolečka. Ženská teď začala křičet na Boba ať něco udělá a on:
"Slečno, prosimvás, když tam mezi ně pudu tak mě zakousnou, máte si svýho čokla hlídat."
"Co si to dovolujete, to ta vaše si začala!"
"Co to tu vykládáte, ona by si byla tý vaší ani nevšimla, kdyby za ní nepřišla, ona je na to háklivá!"
"Tak si jí zavolejte!"
"To by jí ještě víc rozzuřilo."
"Ale ta moje jí dá co proto, Vám to snad nevadí?"
"Ona se nenechá."
Fenka po mě zase vyjela. Zase jsem lehce uskočila. Jak dopadala na místo, kde jsem ještě před chvílí stála, skočila jsem na ní zezadu. Skočila jsem jí po krku, hryzala jsem jí, ale ona se pořád smýkala, až se mi vysmekle a odběhla. Docela silně krvácela a já zase měla mordu plnou krve. Její panička se hystericky rozbrečela a začala na ní křičet ať ihned přijde, prosila jí, nadávala jí, ale fena nic. Nenávistně se na mě podívala, asi jsem byla první kdo si na ní něco dovolil. Její oči zezelenaly nenávistí, obnažila zuby a začala temně vrčet, plížila se ke mně. Já se taky přikrčila a vyčkávala jsem. Zase na mě skočila, ale teď jsem nestihla uskočit. Zahryzla se mi do lopatky, trhala mi maso. Já se jí zahryzla do krku, nad kohoutkem. Tiskla jsem silně mordu, cítila jsem jak její stisk povoluje. Byly jsme v sobě zahryznuté ještě pěknou dobu. Smýkla sem hlavou a ona mě pustila. Odhodila jsem jí půl metru od sebe - přece jenom, je to taky váha. Byla mrtvá. V krku měla opravdovou díru, maso jí lezlo ven. Chtěla jsem k ní jít, ale zradila mě zlomená lopatka. Složila jsem se na zem.
Probudila jsem se až za hodně dlouho. Ležela jsem v nemocničním kotci. Chtěla jsem si stoupnout, ale měla jsem nohu přitisknutou k tělu a přivázanou šátkem. Asi mě šily. Zvedla jsem alespoň hlavu a zaštěkala jsem. Ani ne po pěti minutách přiběhla sestřička.
"Tak ses nám probudila. Za týden tě pustíme, ale takhle budeš ještě nějakou dobu být. Buď ráda že se za tebe tvůj pán podplatil, jinak vyjeme tě musely utratit, takovémhle trhač."
A odešla. Byla jsem hrozně unavená. Znovu jsem usnula. Týden uběhl jak voda. Celej sem ho prospala. Občas se zamnou byl podívat Bob. Obvazy jsem měla ještě pět tejnů, v tu dobu jsem musela hopsat jen po třech, za tu dobu jsem ani nepotkala žádnýho Kaulitze. Ale asi to bude i tím, že jsem byla jen na zahradě. Za tu dobu, se i upevnil vztah mezi mnou a Bobem, s Johnnym jsem se taky spřátelila. A pak nastal den D. jeli jsme s Bobem na veterinu. Doktor mě prohlídl, zvážil změřil, spočítal mi zuby, ostříhal drápy (na těch třech nohách) a pak mě dal na rentgen. Sundal mi sádru, prohmatal mi nohu, ostříhal na ní docela dosti dlouhý drápy. Řekl že jsem v pořádku, ještě mě naočkoval a dal mi prášek na odčervení. Bob ještě koupil obojek proti blechám a klíšťákům a šli jsme. Pak si doma stěžoval Johnnym, kolik ho to stálo peněz, ale u toho mě drbal za ušima, už jsem ani neměla čas myslet na Billa a ostatní. Proč taky?
Další den ráno jsme šli na dlouhou procházku, abych rozhodila tu dlouho nenamáhanou tlapku. Až když jsme se vraceli domů se mi běželo hezky a v tom se to stalo!
"Pane Bože!" zakřičel někdo zamnou
"Candy, Candy, pojď sem!" byl to Bill a s ním, Pane Bože ta holka!
Přiběhla jsem k Bobovi a ten se otočil. Já si stoupla k němu a nenávistně jsem pohlížela na Billa a na tu holku.
"Pane, to, to je můj pes."
"Jo? Říká kdo?"
"Ehm, já, ona mi před nedávnem utekla a…"
"Tak když ti utekla tak už u tebe nechtěla bejt, no ne? A neotravuj nás chlapečku."
"Ale ona semnou vyrůstala od dětství.."
"A semnou zestárne, tak jí nech chudinku žít, utekla od tebe, protožes jí zradil, tak jí teď nech žít hezkej život."
"Ale já jí miluju, Candy, pojď ke mně." Já se ani nehla, místo toho jsem se podívala Bobovi do tváře. Ten se neznatelně pousmál a řekl:
"Menuje se Lorry, a je to můj pes, můžu jí na tebe poslat a hned by tobě i tý tvý káče srovnala fasádu."
"Komu říkáš káčo, ty hulváte?" vložila se do toho ta holka a přiblížila se o krok. To jsem nemohle nechat jen tak a stoupla si před Boba. Obnažila jsem zuby a začala temně vrčet.
"A komu ty tykáš ty spratku?!" nenechal si to líbit Bob.
"Jeden povel a je po vás, tak se kliďte a nechoďte mi na oči parchanti." Já jsem tomu dodala korunu když jsem zaštěkala
"Pojď Bille, nech je bejt, ten pes tě už nechce, chápeš to?"
"Ne, to ti nezapomenu, Candy, zradila si mě!"
Já na něho zavrčela až se lekl, vzal tu holku za ruku a rychle odklusal.
"Hodná holka, šikovná, poď. Hop!" a poklepal si na hruď. Skočila jsem mu na ramena, objal mě a odnesl mě domů. Před bránou mě pustil. Otevřel branku, já běžela na zadní zahradu do boudy a on šel domů, ještě před tím mi sundal obojek. Jen jsem si lehla v boudě, musela jsem si promítnout co se to před chvílí stalo. Takže Bill stou hnusnou nánou asi chodí. Áchjo…

Milované zvíře 4

23. srpna 2007 v 15:55 | Roxym |  FF- Milované zvíře
4. kapitola
Po chvíli vběhl do domu Bill.
"Mám supr novinu, tak báječnou, galaktickou, monstrózní a nejlepší, že sem skvělejší neslyšel, neviděl, necítil, sem… unešenej…!"
A složil se na křeslo, svezl se níž a zavřel oči.
"Chcete slyšet víc?"
"No že váháš, doufám že to není nic nezákonného…" nadchl se Rob
"Takže…, máme s Tomem založenou skupinu!"
Ta poslední dvě slova doslova zařval, pak se hrozně rozesmál a hodil se na křeslo, protože si stoupl aby tomu, že si založili skupinu, dodal větší rozměr.
"Cože?" zeptala se nechápavě Simone.
""Už se o to snažíme snad od deseti let. A až teď sme sehnali posledního člena skupiny. Menuje se Gustav, je mu o něco víc jak nám… no, a prostě máme skupinu, mami, no není to boží?!"
"A co s ní asi chcete dělat? To není nic jednoduchého, mít skupinu."
"No co se asi se skupinou dělá, budeme hrát a snad si nás někdo všimne a, mami, co když budeme slavný?" tohle byla osudová věta…
"Pro mě za mě, ale nebudete nás rušit žádným kraválem, jasné?!"
"Jasný mami, už máme totiž vyhlídnutý takový opuštěný staveniště kde budem trénovat."
A od tý doby mají skupinu, dneska už se jmenují Tokio Hotel, dřív se jmenovaly jinak. Bill skládá a skládá, Tom balí holky a jejich dva kamarádi k nám chodí častěji jak dvakrát denně. Jo a jsou velice slavní…

A teď trochu minulosti…
Když Billovi a Tomovi bylo 12 let Ed umřel… Bylo to smutný, ale nikdo za to nemohl. Edwine jednou utekl, nikdo neví proč, hledali jsme ho už asi tři týdny až jednou…
"Dělejte, ten chlap říkal, že je někde tady!" křičel Rob
"Ale já už nemůžu, nohy mě bolejí, hlava mě třeští, ruce mi snad za chvilku upadnou a ty tady ještě ječíš!" křičela Simone.
"Mě taky bolí nohy." Postěžoval si Tom
"Mě taky, mě taky…" přidal se Bill
"Chcete ještě někdy Edíka vidět? Tak makejte!"
Přišli jsme na mýtinku. Takový palouček mezi stromy, na který trochu dopadalo pozdní sluníčko. A někde uprostřed ležel Edwine. Byl hrozně hubený, nebyl hubený, byl přímo vychrtlý… žebra se mu dala spočítat, mezi nimi byly propadliny, každý kloub na páteři byl tak viditelný a pánev mu zřetelně vystupovala, byl jen kostra potáhla kůží, jeho husté černé chlupy byli místy vypadané, v srsti měl blechy, klíšťata snad i svrab… a na stehně měl krvavou ránu, svaly a šlachy mu byli vidět, krev už byla zaschlá a nohu měl asi zlomenou. Najednou se pohnul, zadní noha se skrčila a šlachy se svaly se mu posunuly až byla vidět bělavá kost. Ed zaskučel a rozklepal se. A pak najednou ustal. Tělo se mu jaksi povolilo, asi byl v hrozné křeči.
Simone se rozbrečela, Bill taky. Tom měl otevřenou pusu a asi se zasekl. Rob se rozeběhl k Edwinovi a já s ním (jo byla sem tam s nima) Začala jsem ho očuchávat, ten pach se mi nelíbil.ale Rob mě odehnal, to se mě dotklo, urazila jsem se a sedla si opodál a jemně pokníkávala. Rob sebral mrtvého Edwina a zabalil ho do bundy.
Všichni jsme šly mlčky k autu. Já se šourala za nima, pak se ke mně přidal Bill a položil mi ruku na záda, takhle jsme došli až k autu. Rob otevřel kufr a já si tam skočila, vedle mě položil zabaleného Edwina s příkazem: "Hlídej."

Trixie taky umřela, ale ta přirozenou smrtí. Už byla stará. Oba jsme pohřbili na zahradě vedle sebe.

Tak… teď jsem si trochu posmutněla, protože stojím nad jejich pomníčky. Sedla jsem si a zavyla, sice bylo kolem pěti hodin, ale co, psi nevyjou jen v noci. A najednou někdo zazvonil na brance, běžela jsem tam, u brány stála jakási holka. Nemůžu říct že byla hnusná, ale byla protivá na pohled. Nelíbila se mi tak sem jí chtěla zahnat. Obnažila jsem zuby a přitiskla uši k hlavě. Začala jsem temně vrčet.
"Klídek hafíku, já nejdu za tebou, nejdu vás ani vykrást ani nikomu ublížit. Víš co? Zavolej mi Bila, di! Hledej pejsku Billa, přiveď ho!"
No co si to dovoluje? Ona mi tady přikazuje a dává povely, tak to přehnala, vyskočila jsem a opřela přední tlapy o branku. Pořád jsem vrčela a občas sem štěkla. Holka se asi bála, ale nechtěla to dát najevo. Vytáhla z kabelky mobil a vytočila nějaké číslo.
"Haló…Ahoj Bille, to jsem já…jo…stojim tady před plotem a ten váš pes tady na mě štěká… ne já se nebojim… si upad?... ne… přiď sem a chyť si ho… tak jí, to je jedno… a dělej!"
Zavěsila a usmála se na mě. Ccs, na mě se nebude nikdo usmívat. Skočila jsem zase zpátky na zem, ale pořád jsem jí sledovala. Po chvíli přiběhl Bill, chytil mě za kůži za krkem a usmál se na tu holku!
Valila jsem oči a chvíli se nemohla pohnout. Stála jsem tam a koukala přes plot, kde před chvilkou stála ta holka…
Oni dva mezitím vešli domů. Asi po pěti minutách jsem si uvědomila,
že dal přednost jí, a mě ani nepochválil za hlídání! No to ale přehnal!
Vběhla jsem do domu (ve dveřích máme dvířka pro psy) a pádila
nahoru do Billova pokoje. Samozřejmě že měl zavřeno. Tak jsem
skočila po klice a dveře se otevřely! Bill seděl na posteli a ta holka za
stolem a culili se na sebe… fuj… tohle jsem ještě nikdy nezažila,
takhle se vždycky choval Tom…

… jednou takhle (to mu bylo asi šestnáct) ráno zašel do koupelny,
vstal nečekaně brzy, v době kdy stává zbytek rodiny - Tom, za
normálních okolnostech, stává před obědem, se zamkl v koupelně a
nikoho tam nepustil. A protože má s Billem koupelnu společnou, skrz
dveře se pořádně pohádali. Pak z něj vypadlo, že to je kvůli holce, tak
Bill chvíli vydržel…

No, tak se na sebe tak dívali a mě z toho běhal mráz po zádech.
Pomalu jsem přišla k Billovi, ten si mě snad ani nevšim, div mu oči
nevypadly. A jakožto že jsem dřív byla člověk, tak poznám lidskou
krásu - alespoň vnější, a že by se chovala nějak hezky, tak to taky říct
nemůžu…!
Abych vysvětlila, že si pamatuju, že jsem byla člověk.
Když kdokoli zemře a narodí se jako němá tvář tak si minulý život
pamatuje, když se narodí znova jako člověk, tak si to pochopitelně
nepamatuje…
Olízla jsem mu ruku. Tak strašně se lekl, až lehce nadskočil a začal na
mě křičet! Tak to ne!
"Candy, chápeš, že teď na tebe nemám čas? Nech mě bejt, vypadni ven!"
Tak to přehnal, když nemá čas na mě, tak ho ne má na nikoho! Nenávistně jsem přešla pokoj k tý holce. Naježila jsem se a obnažila zuby, přikrčila jsem se. Holka vypadala že se za chvíli zhroutí, ale je v takovým šoku že není s to se pohnout. Už jsem chtěla skočit a ukončit její život, ale Bill zakřičel a běžel ke mně, jen tak tak jsem uhnula, napřáhnul se a chtěl mi dát facku, ale uhnula jsem. Chystal se mi dát další facku ale skočila sem po něm a do tý ruky ho kousla, ale ne na plnou hubu, jen tak aby mu ta červená tekla a uvědomil si, že udělal osudovou chybu. Asi nemohl uvěřit že jsem ho kousla. Stál tam s otevřenou pusou, holka byla na pokraji zhroucení, já na ní ještě zavrčela a utekla jsem. Seběhla jsem schody, vyrazila ven a přeskočila plot. Skáču docela vysoko, ale nikdy jsem ho nehodlala přeskočit, až dneska. Podívala jsem se směrem na Billův pokoj, stál u okna a díval se na mě, vedle něho stála ta holka a objímala ho. Obnažila jsem na ně zuby a utekla. Běžela jsem po silnici, proti mně jezdila auta, ale já běžela po kraji, umřít jsem nehodlala. Běžela jsem ven z města.
Už jsem byla hrozně vyřízená a udýchaná. Přede mnou už se prostírala pole a louky a ještě dál byl les, kde jsme našli Edwina. Běžela jsem tam. Teda už jsem jenom klusala, a protože už se stmívalo, nemusela jsem se schovávat před lidma. Už asi bylo kolem devíti a stála jsem na tom palouku. Očichávala jsem to místo kde ležel můj táta. Pořád tam bylo lehce cítit mrtvolně. Lehla jsem si trochu vedle a přemýšlela jsem jak se mu to asi stalo, aby se mi nestalo to samé. Přece jenom už taky nejsem nejmladší.. usnula jsem stočená v klubíčku. Ráno jsem se probudila za švitoření ptáčků. Protáhla jsem se a popřemýšlela co jsem to vlastně udělala, ale co, zasloužil si to ten nevděčnej malej spratek. Zívla jsem a šla se vyvenčit. Pročuchala jsem už čtvrtku lesa. Označkovala si kdejaký palouk až se to stalo. Narazila jsem na stopu, na stopu vlka, asi mě už sleduje. Sedla jsem si a udělala pokorný postoj. Najednou se z keře vyřítil mladý vlk. Sebevědomě ke mně přiklusal. Sice jsem stáhla ocas mezi nohy, ale začala jsem vrčet. Vlk kolem mě začal kroužit, sebevědomí z něj přímo čišelo. Stopla jsem si a zvedla ocas, lehce jsem se naježila a zaujala jsem postoj ve kterém jsem vypadala větší. Skočil ke mně a očichaly jsme se. Asi to byl puberťák, hned na mě začal skákat, ohnala jsem se po něm. A běžela pryč, běžel za mnou, zastavila jsem se a skočila po něm. Asi jsem ho překvapila, neměl čas se bránit, hryzla jsem ho do krku a už bylo po něm. Rozpárala jsem mu břicho a nažrala se. Sežrala jsem mu žaludek, srdce a játra. Zbytek jsem tam nechala, šelma by zužitkovala všechno, ale já byla rozmazlený, domácí psíček. 
Musela jsem rychle pryč, vypadala jsem teď přinejmenším divoce. Dříve bělostná srst teď byla zcuchaná a špinavá, asi sem chytila pár blech od toho vlka. Přední tlapy, krk a celá hlava byla od krve. Z pysků mi ještě sem tam odkápla kapka slin smíchaná s krví. Takhle divoce vypadající, posilněná vnitřnostmi jsem se vydala pryč z lesa, nechtěla jsem se potkat se zbytkem smečky, už by bylo po mě.
Klusala jsem po jakémsi poli, najednou prásk! Rychle jsem se přikrčila. Někdo po mě střílel. Sedla jsem si velice obezřetně a zaštěkala jsem. Lovec asi poznal, že mu tu neškodím. Nasedl do jeepa a rozjel se ke mně. Já seděla a ani se nehla. Zastavil těsně u mě, vyhupnul a prohlížel si mě. Pušku měl pořád u sebe. Podívala jsem se na něj, tak jak to psi umí.
"Tebe tady někdo nechal pejsku? A co ta krev, to sis s ním vyřídil?"
Pokňourla jsem a dala mu pac.
"Tak pojď, já si tě vemu, vypadáš moc hezky, co seš vlastně zač?" a zvedl mi nohu, byl hodnej, tak jsem se nechala a byl mě sympatickej.
Byl to chlápek, tak okolo pětadvaceti, tmavý vlasy, modrý oči, chytrej výraz, velký svaly, prostě sympaťák. Měl jenom džíny s rozkrokem u kolen, lezly mu trenky, na rameni až po paži měl kérku.
Hodil mě dozadu do auta. Sám si vlezl za volant a nastartoval.
No ty kládo… ten chlápek bydlí ve stejný ulici jak moje exrodina! Asi je tu novej, že ho neznám. Otevřel mi dveře a vzal mě do náručí. Lehce zakopal do dveří. Přiběhl mu otevřít jinej chlápek, obdobně starej, ale blonďák s oříškovejma očima. Taky sympaťák.
"Jé, kdes jí našel?"
"Jak víš že to je fenka?"
"Sousedi jí hledaj."
"Nekecej, koukni jak vypadá, voni jí urče něco udělali. Já si jí nechám!"
"No jak chceš, ale řeknem jim to, že jí máš, aby to věděli a nemysleli si, žes jí unes. Jo?"
"Hmm, a teď uhni, du jí vykoupat."
"Ok, já du teda za Kaulitzovejma, jo?"
"To sou voni?"
"Jo, a jak řikali, asi jí maj rádi, menuje se prej Candy."
"Už se menuje Lorry a je moje, rozumíš?!"
"Jasný, tak jo, tak zatím."

Mezitím (v čase když jsem utekla) u Billa - vypráví on
"Koukni Chris, ona mě kousla!"
"Mě chtěla zabít, Bille, takhle to nejde, koukni, ona utíká." A ukázala na okno
"Né, já jí miloval a ona se mi takhle odvděčí?"
"Bille, takhle si to nemůžeš brát, je to pes, rupne mu v mozku a je to stroj na zabíjení, copak se nedíváš na zprávy?"
"Ale Candy není obyčejnej pes, já to cejtím… chápeš?!" Je to strašný, já toho psa miloval, ale teď se mi líbí i Christina, a asi jsem byl na Candy hrubý, zlomil jsem jí její hrdost. Teď nás uviděla a vycenila na nás zuby. Rozbrečel jsem se. Chris mě objala. Ta její vůně, je tak krásná, její dlouhé oříškově světlé vlasy mě lechtají v obličeji. Podívala se na mě svýma krásnýma zeleno-hnědýma očima a utřela mi slzy.
"Bille, tak promiň, ale je to opravdu jen pes. Asi se to mělo stát. a co si to z ní udělal za zabijáka?"
"T-To já ne, její máma byla kříženec bojovejch plemen a její táta taky nebyl andílek." Vysoukal jsem ze sebe mezi vzlyky. Když jsem se podíval na otevřené dveře, rozeštkal se ještě víc. Chris mě položila na postel, políbila mě na čelo a zašeptala do ucha: "Odpočiň si, ráno se na tebe přijdu podívat."
Usnul jsem nečekaně rychle, ale zdál se mi strašný sen. Samozřejmě o Candy. Vzbudil jsem se kolem jedenácti hodin dopoledne. Chris mi seděla na posteli a tvářila se ustaraně.
"Šípková Růženka se nám probudila, jak jsi se vyspal?"
"Zdál se mi děsnej sen."
"To se dalo čekat, už jsem to řekla tvým rodičům, všechno, oni si myslí, že jsi jí urazil, ale jsou z toho taky na větvi."
"Hmm, a Tom?"
"Ten tu není, Simone říkala, že je někde u kamaráda."
"To určitě…"
"Já tomu samozřejmě taky nevěřím, ale co se dá dělat, zdá se že Simone tomu taky nevěří, ale už jste skoro dospělí."
Chris, nás všechny zná, její mamka je kamarádka mojí mámy, ale já se s ní seznámil před nedávnem, jiskří to mezi námi, ale ještě jsme se spolu ani nelíbali…
"Bille, nic si z toho nedělej, pořídíš si novýho psa, hodnějšího."
"Ona je hodná!"
"To vidim!" vzala do ruky mojí ruku. Má tak jemnou kůži.
"Naštěstí tě nekousla moc."
"Ona mě nechtěla kousnout moc!

Milované zvíře 3

23. srpna 2007 v 15:51 | Roxym |  FF- Milované zvíře
3. kapitola
Před pěti dny jsme prodaly první štěně. Bill už s maminkou probíral že si chce nechat mě a ta kupodivu souhlasila. Tím prvním štěnětem byla Brigita. Na inzerát, který dala Simone do novin, že prodá štěňátka po Groenendaelovi a fence křížené Arg. Dogou a stafordem, odpovídalo docela dost lidí, každý den se na nás přišel někdo podívat. Mě to vůbec nevadilo, ale Percy s toho byl dost vykolejený. Kdykoli někdo přišel, vrhal se mu na lýtka a zakusoval se do nich skrze oblečení svými zoubky jako jehličkami. Simone ho už odklízela vždycky než přišel někdo další do kuchyně. Když odešly a Percyho vypouštěla z kuchyně, bědovala na celý barák: "Tak to vypadá, že si toho zatracenýho Pepina budeme muset nechat!" tatínek (mimochodem jménem Robbie, už mě nebaví, psát o něm jako o tatínkovi) vždycky odpověděl: "Nevadí, alespoň nám pořádně ohlídá barák!" Simone jenom bouchla do stolu a šla se věnovat něčemu jinému.
A dneska tomu nebylo jinak…
"Dneska přijde nějaká paní Mortegová kolem třetí, takže se nějak přichystejte, ať mi neuděláte ostudu." Bědovala Simone nad sporákem. Rob si četl noviny, ve svém milovaném křesle. Vedle gauče seděl pohodlně rozvalený můj tatínek (mimochodem, ten se zase jmenuje Edwine) a hlídal Roba. V kuchyni u myčky, nebo spíž před myčkou ležela moje maminka (ta se zase jmenuje Trixie) a tiše podřimovala.
Ježkovi oči, já jsem ještě neřekla jak se jmenuju! Já jsem Candy, tak mě pojmenoval Bill, hned jak jsem poprvé otevřela oči.
Simone dovařila těstoviny se sýrovou omáčkou a už volala do poschodí: "Klucí, oběéd!"
Najednou se přiřítily dva malí kluci na chlup stejní, ale já, Simone a Robbie a Trixie a Edwine a všichni moji sourozenci je od sebe rozliší.
"Už mám hlad." Prohlásil Tom a hrnul se pro příbory, protože jako slušně vychovaný syn, musí prostírat.
"Já mám taky hlad, mami, co si neska uhrncála?" a vyndával při tom korková prostírání.
"Dneska jsou to jenom těstoviny se sýrovou omáčkou, ta je i z nivy, takže vám MUSÍ chutnat." Kázala Simone. Rob položil noviny na stůl a přišel do jídelny, obývák je s jídelnou spojený, do kuchyně vedou troje dveře, jedny jsou ven na zahradu (prosklené tahací dveře s rámy z dubu) druhé vedou na chodbu a třetí, to je dřevěný oblouk, vede do jídelny.
Když jsem říkala že vždycky když přijde návštěva tak Simone zavře do kuchyně Percyho je pravda, teď si říkáte, jak asi když mají do jídelny onen oblouk. Já říkám jednoduše, protože Simone si pořídila takový plůtek, který je v jednom pantu oblouku přidělaný a poskládaný, se rozevře, přicvakne k druhé straně a za něj se do kuchyně hodí zlobivý Percy.
Rob si sedl do čela stolu (jako vždy) a chytil příbor a ťukal jimi do stolu. Tom si sedl vedle něj z levé strany a Bill z pravé, oba vzali také příbor do rukou a drancovali jím stůl.
"Tak dost haranti!" zařvala Simone. A každému donesla talíř s jeho porcí.
"Jezte. Vařila jsem se s tou omáčkou celý dopoledne, takže jestli do toho talíře budete jenom čučet tak vás zmydlím!" slibovala, ale to už všichni hodovaly. Pak ještě dodala ať se jdou umýt až dojí, že za hodinku za nimi přijde jedna paní co si vybere štěňátko.
Za hodinu opravdu přišla paní Mortegová.
V 15:03 zazvonil u branky nějaký člověk. Kuchyní ven vyběhl Edwine a vzápětí Trixie. Štěkali a hlídali. Hlavními dveřmi vyběhla na zahradu Simone. Přiběhla k brance a poslala psi do háje. Přivítala pí. Mortegovou, která s sebou vedla ještě nějakou holčičku, která nebyla přes plot vidět. Nemohlo jí být víc jak šest let. Jen vešly do domu přivítal je Tom:
"Dobrý den, já jsem Tom, mamka říkala že přijdete a vyberete si u nás štěně.
"Ahoj mladý muži. Já jsem Debbie a tohle je Chloe," při jménu Chloe vystrčila mezi ně tu holčičku, "a to jsem ráda že tu už víš, a nebude ti to vadit?"
"Proč by mu to mělo vadit?" nechápala Simone.
"Protože plno dětí, která mají štěňata, na nich lpí. A nechtějí je dát pryč."
"Tak to není náš případ…" podotkla Simone a vedla je na zadní zahradu. Tam byl u kotce už přivázaný Ed (tatínek Rob ho přivázal) a v kotci byla zavřená Trixie. Kotec máme rozdělený na dvě části. Obě jsou stejně velké a v každé je jedna bouda. Oba kotce jdou 10 x 5 metrů, takže jsou veliké. V kotci který je blíž byla Trixie, ve druhém jsme byly my (štěňata). Všichni kromě mě skákaly na pletivo a kňouraly, ňafaly a sápaly se jeden přes druhého. Simone otevřela dvířka a děcka vyběhla. Skákaly na paní Debbie a na Chloe. Chloe si klekla a pusinkovala Kazooa.
"Mami, tenhle pejsek se mi líbí nejvíc." Říkala a mačkala si na hrudníku Kazooa. Kazoo jí olizoval celý obličej a vrtěl ocáskem.
"Dobře, stejně to bude tvůj pes." Řekla pí. Debbie.
"Kolik za něj budete chtít?"
"Vždyť je to skoro voříšek, to vůbec nestojí za řeč. Hlavně že se jich už zbavíme."
"Jé Chloe, co támhleten tom košíku?" a pí. Debbie ukazovala na mě.
"Ten se bojí, že se na nás nejde podívat?" zeptala se Chloe.
"Ne, to je Candy, Candy je Billa, tu nedáme" usmála Simone.
"Kdo je Bill? Manžel?" ptala se pí. Debbie.
"Ne to je můj brácha, dvojče." Řekl rozumbrada Tom.
"A proč se na nás taky nepřišel podívat? Vidím že jsou si s tím štěňátkem podobní." Usmála se zase pí. Debbie a pohladila Toma po jeho světlých vláskách. Kdyby věděla co si na hlavě udělá ve svých 15 letech, asi by o už nepohladila… 
Ale v tom se ve dveřích do kuchyně objevil Bill. Jako první si ho všimla Chloe a řekla mu ahoj. Bill se lehce začervenal a zase zmizel v kuchyni.
"Co mu je?" zeptala se Simone Toma.
"Vůbec nemám ponětí," řekl Tom, "asi se zase stydí před cizíma." Zasmál se Tom a vzal do náruče Daiwooho.
"Tak kolik za něj chcete Simone?" pí. Debbie si ze Simone nabídly tykání.
"Nic Debbie, vezmete si Kazooa hned, nebo později?"
"Můžeme už teď? Mami prosím!"
"No jestli si ho už můžem vzít?
"No samozřejmě. Jestli budete cokoli potřebovat, tak mi zavolejte." Řekla Simone Debbie a podala jí svou vizitku.
"Dobře, určitě se někdy ozveme a přivedeme se na vás podívat i s Kazooem." Vzala Kazooa Chloe z náručí a nesla ho ven k jejich autu. Ještě se rozloučila se Simone a Tomem, Chloe taky a zalezli do auta.
"Tome, zavolej Billa, musim si s nim promluvit, no jak se to chová?!"
Simone dala Billovi kázání, že když přijde návštěva, musí být vždy dole a přivítat je, jako slušný člen rodiny. Bill se jenom smutně díval někam směr knihovna a jenom přikyvoval.
Během půl roku jsme prodaly všechna štěňata.
Lorda Biggesta si dokonce koupil začínající režisér Lenny Blueberg. Když si ho bral říkal, že z něj udělá hvězdu psího filmu.
Blondie si vzala asi devatenáctiletá punkera Mandy. Ta zase povídala, že se o ni bude vzorně starat, a ona jí naoplátku bude hlídat. Pak zase říkala sedmiletému Tomovi, že s ním nemůže chodit, když ještě není plnoletý, a protože už má přítele Ronnyho. Tom jí totiž, když přišla nabízel že by s ní rád chodil, ale že by byla jeho první, jestli jí to nevadí, Mandy se jenom smála a dala mu pusu na čelo.
Když k nám přišel asi pětadvacetiletý pán, zbyl už jenom Daiwoo, Percy a já. Nejdřív chtěl mě a pak si vzal Percyho. Jeho jediného totiž Percy nekousal a vypadalo to že si ho sám vybral. Jmenoval se David, a mě byl ze všech lidí, co se na nás přišly podívat, nejsympatičtější, kdybych neměla malého Billa, klidně bych s ním šla. Bill to asi poznal a byl z toho hrozně smutný. Ale jak u nás už Percy nebyl tak ho to po pár dnech přešlo.
Pak už k nám chodily lidi jenom pro Daiwooho, ale ten nikoho nechtěl. Když si ho někdo vzal do náručí tak se vztekle zmítal a chňapal okolo sebe. Už to bylo půl roku od doby kdy odešel Percy, Daiwoo si nikoho nevybral a já byla v klidu.
Ten den hrozně pršelo, a měl k nám přijít další zájemce o štěně.
Někdo zazvonil na hl. dveře. Branku máme pořád otevřenou. Trixie jenom štěkla, ale nevstala z pelechu. Edwine přiklusal z kuchyně a zvědavě čichal kolem prahu.
Simone přihopsala ke dveřím, hrozně se usmívala a hvízdala si veselou melodii.
"To sou určitě Wolfovi. Mají syna, kterej je jenom o půl roku starší jak vy." Zatrylkovala a házela významné pohledy na Roba.
"Tak otevř´ už!" zasmál se Rob.
Simone otevřela a ve dveřích stál černovlasý pán se světlounkýma modrýma očima, asi jeho žena, blondýnka s podobnýma očima a mezi nima stál asi osmiletý kluk, stejný jako jeho tatínek.
"Ahój Simi!" vykřikla ta paní a se Simone se hned objímaly.
"Nazdárek Chris, ahoj Franku." Pozdravila se s manžely.
"Ahoj Miki." Pohladila toho kluka.
"Klucí rychle sem." Zakřičela do obýváku.
Tom s Billem se zrovna dívali na Toma a Jerryho. Tom dal pause a chvátaly na chodbu. Kluk jim zamával, paní se usmála a pán je pozdravil: "Nazdárek hošani."
Pak se ukázalo že Simone je s Christinou dávná kamarádka už ze základky a že Robbie se s Frankem také dávno přátelí. Mike se hned s Billem a Tomem spřátelili a šli si ven hrát. K večeru si vzali Daiwooho, který mimochodem si je hned oblíbil, a šli domů.
Takhle plul čas dál, všichni žili spokojeně, až na malé problémy se školou. Tom často dostal poznámku za nevhodné chování během vyučování nebo že je sprostý a utíká ze třídy, když se mu nelíbí vyučovací hodina. Často vytrhl takovouhle stránku, namočil jí v medu a dal mi jí sežrat, to si pamatuju, i přes ten med byl papír pěkně hnusnej a hořkej.
Když jim bylo oběma okolo 15 let, mě bylo už osm, ale stará sem se ještě necítila! Tak Bill přišel s inovací do starého života.
Ten den si pamatuju jako by byl včera. Tom vplul do baráku s lehkostí baleťáka. Už od nějakých dvanácti let na sobě nosí tak veliký oblečení, že to ani snad víc nejde…
No, takže vplul do baráku, obtančil sedačku a po dvou schodech vyběhl nahoru do svýho pokoje.
"Nevíš co mu je?" zeptala se Simone Roba. Oba seděli na sedačce. Rob si četl noviny (jako vždy v téhle povídce) a Simone se dívala na nějaký romantický film od Rosamunde Pilcher.
"Asi zase nějaké děvče." Řekl nijak nevzrušeně Rob.

Jak změnit sukničkáře 61

22. srpna 2007 v 17:07 | Roxym |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 61
Naposledy zamávám na rodiče z autobusu. Když se autobus rozjede, opřu se o sedadlo a dám si do uších sluchátka, abych nemusela slyšet smích kluků v zadních sedadlách. Já blbá si sedla do předposlední řady a zapomněla, že Tom a jeho povedená parta rádi seděj v poslední řadě, protože tam je obvykle 5 sedadel.
Taky jsem se hned zvedla, když jsem si všimla, že si kluci sedli do poslední řady, sebrala svůj batoh a začala hledat nové místo. Jenže smůla, všechno bylo obsazeno, takže mi nezbývalo nic jiného než si zpátky sednout tam, kde jsem už seděla. Laura a Jane seděli vepředu. Nechtěla jsem sedět ani s jednou z nich. Nevím proč, ale radši sedím sama. Je klid a když chcete spát, můžete se pěkně roztáhnout. Prostě svatý klídek! Jenže tentokrát klídek asi nebude, když za mnou seděj kluci. Tom, Paul, Lukas, Hans a David. Billda se rozhodl sedět taky vepředu, protože se mu dělá blbě, když sedí vedle někoho, kdo je moc navoněnej a nebo když je hluk. Paul je hotovej šampón a poznáte ho na míly daleko, protože se vždy šíleně navoní až to smrdí.
No a tahle pětka nadělá takovej hluk, že i banda goril na ně nemá, takže .. jsem si vybrala úžasné místo. Teď sice mám v uších sluchátka s Green Day na plné pecky, ale jejich smích pořád slyším. Grr ..
Neudržím se, vyndám sluchátka z uší a vztekle se na ně otočím. "Ahoj!" zazubí se na mě Hans. Jen mu věnuju podrážděný pohled. Paul se posune tak, aby bylo vedle něho místo a řekne: "Sedni si ne?" a usměje se na mě. Si asi myslí, že je zcela neodolatelnej, ale to je fakt jako v omylu. "Chci jen říct, aby jste se utišili, protože chci spát!" řeknu jim a na každého se zamračím zvlášť. I když .. na Toma jsem se zamračila trošku méně. "Rozkaz princezno!" zazubí se na mě David. "Děkuju!" zamručím a otočím se zpátky. No to tedy máme! Dám si opět sluchátka do uší a zavřu oči. Kluci se opravdu utišili a to jsem fakt ráda, protože chci vážně spát ..
Otevřu oči. Ach, tak jsem nakonec usnula. V uších mi hraje ještě hudba, tak popadnu ipod a podívám se na baterky. Slabé! Hold já blbá usnula a zapomněla vyponut ipod, takže se ani nedivím. Vypnu ho a podívám se z okna. Byla tma. Waauu, jsem asi musela dlouho spát co? Vždyť jsme vyjeli ráno a teď je noc. No nic! Porozhlídnu se po autobuse. Všichni spali, protože bylo ticho. Tedy .. když nepočítám kluci v zadní sedadle. Ty nespali, si ještě povídali. Tedy .. šeptali. Waauu, potlesk! Šeptají! Není jim něco? Že najednou začli brát ohledy na ostatní, to mi nesedí! Neřeším. Zaostřím sluch, protože jsem chtěla slyšet, o čem si povídají. Právě mluvil Lukas, jestli se nemýlím: "Ty vole, Tome, fakt ti tu Beátu nezávidím!" Všichni se tam začnou tiše smát, kromě Toma, jeho smích totiž poznám. Ale .. Beáta? To je jako kdo? Poslouchám dál. "Jako pravda je, že není zas tak špatná, ale jak za tebou pořád leze .. to dokonce i ta Irena, vlezloprdelka z béčka na Beátu nemá!" zachichotal se Paul. "Toméé, Toméé!" začal volat Hans na Toma holčičím hláskem. Asi napodobuje Beátu či co. Ale kdo je to?
"Ahoj kluci!" otočím se na kluky. "Ty vole!" vypadne z Lukase. "Tfuuj, jsem se lekl, ani nevíš jak!" řekl Hans. Tom se na mě jen kouká. "Sorry .. jen jsem se chtěla zeptat .. kdo je ta Beáta?" zeptám se a udělám andělskej kukuč. "Ty si nás poslouchala viď? To se nedělá!" řekl David a mrkl na mě. David je asi jedinej normální kluk z té partičky. Takovej milej, ale nechápu, proč se s nimi může bavit. "Ona vlastně neví, kdo je Beáta, protože spala celou cestu!" uvědomil si Paul. "Beáta je kámoška Petry!" vysvětlil David. "Petra?" vypadne ze mě. To je zase kdo? "Petra!! Dcera naší třídní!" řekne Hans netrpělivě. "No jo vlastně! A jak vypadá ta Petra? A jak Beáta?" ptám se jich. Jen abych věděla předem. "Uvidíš!" řekl Tom. Ty můj buddho! Tom nám tu promluvil! "Tak jo!" řeknu potichu. "Jakto, že si najednou ztišila hlas?" zeptá se mě ten magor Paul. "Neztišila!" odseknu. "Že když najednou promluvil Tom!" uculí se na mě Paul. "Co to tu zase kecáš ty magore?" naštvu se. "Sorry, si dělám jenom prdel ne?" řekl mi Paul. Jen se na něj zamračím. "Chce se Vám spát?" zeptá se nás Hans. Všichni zavrtěj hlavou. "Tak budem hrát hru na pravdu!" řekne Hans. "Tak jo!" řekne radostně Paul a už se ptá. "Takže Maky!" kejvne na mě ten magor. "Prstíš se?" zeptá se mě a začne se smát s ostatními. I ten Tom se směje! "Neodpovídám!" řeknu načuřeně. "Nechte jí být! Ptej se Marky!" řekne David a já se na něj usměju. "Takže se ptám .. Toma!" řeknu a polknu. "No?" zeptá se mě Tom a ani se na mě nepodívá. Proč je tak chladnej? Asi je trochu naštvanej po té hádce. Jo, to jsem vám ještě neříkala. Jsem se včera rozhodla, že budu na Toma milejší. Ale jenom trošičku. Proč? Nevím! "Ehm, moje otázka zní .. jsi na mě naštvaný?" opovážím se položit tuhle stupidní otázku. Pane bože, co mě to zase napadlo?? ...
PS: Tak nakonec nejedu do Magdeburku:D .. Škoda:( Pojedu tam až z září, tak ok no. Jinak doufám, že se vám líbí moje ff;) Pisejte komenty pls :)
Roxym

Berlín, Berlín 104

22. srpna 2007 v 14:34 | Roxym |  Ff- Berlín, Berlín
Prostě se odjakživa takhle buzíme a mě to celkem baví, i když, kolikrát sme se rafli žeo, pže on to někdy dost přehání...
"Lidi, já už musim, támhle jede Petra."zvednu se. "OU, tak si to tam užij.."usmějou se všichni, "moji kamarádi", ježiš, jak já si jich tak vážim.... jenom při těhle chvílích si to nejvíc uvědomuju... "Drž se a né že mu zas padneš do náruče."usměje se Lukas a obejme mě. Na Mika se jenom usměju. Nebudu tu dělat kino... "TAk tea čus, mno."uculim se a sednu do auta. Připadám si jag dyž se stěhuju...divnej pocit.

Vybíhám z obchoďáku. Volá mi Bill a já nemám vůbec signál....uf, už je to ok..."Ano, Bille?"zeptám se hned. "Ahooj, tak kdy teda přesně hodláš přiletět?"zeptá se mile. "No jako, ty brďo, já to přesně nevim...."seknu se, ježiš, to zas bude domluva... "Jak to?"nechápe Bill. "To je jedno, taghle se nedomluvíme, zavolám ti, až budem v Berlíně a pak se pojede do Hamburgu?"zeptám se. "Nejspíš jo, dobře, zavolej a domluvíme to. Každopádně se nemusíš bát, že by to krachlo, počítáme s tebou."nejspíš se i usměje. "Těšim se."řikám a vracim se do obchodu za Petrou.
Nevim, proč spolu provozujeme taghle krátký rozhovory, ze kterejch pak vůbec nemám pocit, že něco vůbec domluvenýho je...:)


Jenco sem si doposlechla tátovi moudrý věty o chování, sebrala sem tašku z obchoďáku a šla nahoru. Začíná se stmívat a já se musim pořádně vyspat. Nikdy nemůžu v letadle usnout a jako ospalá mrtvolka tam fag dorazit nechci.
Svírá se mi žaludek při pomyšlení na Toma...nedokážu to přesně popsat, je to zvláštní, nevim, jestli zlý, nebo dobrý..prostě to furt ve mě je. Možná, kdybych měla šanci už ho opravdu nikdy nevidět, bylo by to lepší? Ale co, přesto všechno to byla fag klika, potkat je...


"Doufám, že mám všechno."zamyslim se cestou na letiště. "Ježiš, tak si to pak třeba koupíš, nejedeš stanovat, ne?"řekne táta chytře. "A nebudeš si mě tam moc všímat, žeo?"navrhnu. "Nebudu s tebou skoro vůbec, ale existujou takový ty věcičky, jak s nima můžeš volat, tak to budeš mít neustále u sebe..."řekne zas chytře. "A co když ne?"usměju se. "Budeš!"řekne důrazně a koukne z okýnka, čimž mi nejspíš nazančuje konec rozhovoru. Taxikářovi se chce nejspíš vybuchnout smíchy, mám z něj divnej pocit....

Táta mě nechtěl pustit v letadle k okýnku.. "Ježiš, tak si přesedni."snažim se ho přesvědčit. "Jo, a zase hodíš šavli co?"zašklebí se. "Jenže já chci vidět ven, takhle je to eště horší. Co když budem padat. Takhle aspoň rozbiju okno a vypadnu sama....bez tvejch připomínek."vysvětluju mu svojí verzy..:) Nakonec povolí. "Vidiš, akorát na nás všichni koukaj..."rozhlíží se táta. "To bude asi proto, že právě vzlítáváme a to se nemáš odpoutávat."řeknu chytře. "Kdybys to chvilku vydrž.."začne. "Pssst.."utišim ho, neboť už nemám chuť ho poslouchat. Dá mi pohlavek a už je to ok.
Táta usnul a já chci čůrat. "Ježiši, už toho mám plný zuby, kam zas deš?"vrtí sebou. "Čůrat."řeknu mile. "Dyť si byla před chvilkou."rozzlobí se. "No jo, jenže sem nervozní a taky se mi to tam líbí...viděls ty záchody? Normálně se sami dezinfikujou, po každim spláchnutí."zářim nadšením. "To je sice krásný, ale to neznamená, že to tam musíš furt oblejzat. Seď a nehni se.."rozkáže a zase zavře oči. Fajn, dělám na něj ksichty.....
Furt si asi neuvědomuju, kam letim, za Tokio Hotel, sakra, to ti to je upa jedno? Asi mi to cvakne, až si to zas s nima pos...ru, nebo nevim. Asi to prostě nemá cenu řešit. Každopádně, i když je to s Tomem doost mizerný, hrozně se na něj těšim. Muj žaludek mi předčítá, že je to možná poslední návštěva, netušim co? Vlastně mám s nima spoustu fotek... neznam je moc dlouho a přitom sou mi blízký jak rodina.... teda vlastně, od kdy mi je rodina blízká?? ježiš. SPI!

"Řikám ti běž na druhou stranu a dělej to co já."řve na mě táta na berlínský ulici plný lidí a aut.. Chce mě donutit, abych mávala rukou a chytla taxíka, jenže to je děsně úchylný, a tak stojim vedle něj jag sloup a čekám:)...
Nakonec se to povedlo.
"A kam teď vůbec jedem?"zeptám se. "Nestarej se, už aby si tě vyzvedli.... podivej se, nevolali ti už náhodou?"řiká táta znechuceně. "Seš teda přítulnej...tsss, ne, nevolali, spokojenost?"zeptám se. Ani neodpovídá...mno jo, začíná bejt důležitej.

"Tady si sedni a nehni se."přikáže mi, aniž bych mu cokoli provedla. Nebudu protestovat.. "To tady jako budeš pracovat?"zeptám se a rozhlížim se po malim kanclu, kde je jenom stůl a prapodivnej gauč, na kterim právě sedim. "Vedle je ještě jedna místnost. Tady se to probourá a už máme nakoupenej super nábytek.....všechno to tu musíme předělat. S Tokio Hotel se tu budou dělat rozhovory, prostě všechno, blízko je i nový studio, snad se jim tam bude líbit.."řiká najednou nadšeně. "Myslim, že určitě nebude:)"řeknu schválně. "Vážně ti eště nevolali?"zeptá se uraženě.
"Mám hlad."vypadne ze mě po chvíli. "Na."hodí po mě táta peníze. "Dole je kantýna."řekne a hrabe se v papírech.
Celkem se i nudim..:( Telefon! Kde? V kapse? Jo! "Ano?"prohlásim, jasný, že je to Bill. "Sme v Hamburgu!"řekne nadšeně. "Konečně ve svim."dodává. "Co?"nechápu. "Dyť máte bejt v Berlíně!?"vyhrknu. "NO, trochu se to zvrtlo. Víš, sme teď ve svim bytě....ale tvoje auto už je na cestě... Jsi s tátou, nebo?"zeptá se. "JO, prej je tu studio..a...a"snažim se vysvětlit. "Neboj, řidič to ví, až bude před studiem, zavolá mi a já to zas zavolám tobě a ty pak jenom nasedneš a pojedeš rovnou k nám:)"krásně vysvětlí a já si oddychnu. "Super, těšim se."řeknu. A stejně si řikám, že to zase Bill zazmatkoval a všechno je jinak..vlastně, furt se tu něco mění. V tom svim psychickym návalu ani nedokážu myslet na Toma, prostě z něj už asi nedepkuju a nehisterčim. Sem takňák v pohodě a fag mě netrápí, co mu asi řeknu.

Koupila sem si papů a oznámila akci tátovi. Byl nadšenej..tss. A teď už jenom čekám a čekám.
Bill mě prozvonil. Rychle ze sebe odstranim drobky a popadnu věci….
"Už du."hlásnu a táta tleskne. "Hurá."dodává a já se ušklebim. "Myslim, že sem tea šťastnější, než ty!"řeknu a du se rozloučit.
"Guten Tag.."plácnu ňák divně, zase si musim zvykat na ten jejich jazykJ. Škoda, že to není někdo, koho znám. Ten goriláckej chlápek se tváří jag meloun, dost důležitej…
No nic, Bill řek, že zavolá, nakonec jenom prozvonil. Poslouchám písničky a doufám, že jenom náhodou se mi tam zabloudila taková doost smutná, spíš je to rap, ale ty slova...nevim, radči jí nigdy neposlouchám, ale prostě jí tam mám na horší časy. Ale teď sem přece v pohodě??? Vlastně bych se měla připravit na Toma.... Furt mám v hlavě Mika, nevim, co si o nás mam myslet, možná to předceňuju a vidim náš vztah upa jinak. Možná o mě vůbec nestojí. Ale jasný je, že až Toma "spatřim", bude v mý hlavě zas jenom on.
Vzpomínám na ten poslední rozhovor..... možná mi chtěl říct, jak se věci maj, teda vlastně, on mi je chtěl říct! ale já sem to nechtěla slyšet, prostě, nelituju se, ale vážně sem to viděla černě......

Když sme konečně dorazili, přišlo to na mě. Polilo mě horko....prozvonila sem Billa. Nic, asi nepochopil, že sem tu..... Meloun mi vyndal tašky a rozloučil se...co teď? Dyť ani pořádně neim, gde to sem..jo v Hamburgu, ale jakej maji zvonek??????
"Bille, sem tady."řeknu. "Jdu dolu."odpoví mile a já čekám. Rozhlídnu se a cejtim, že sem ňáká vážná...
Pomalu se otevřou dveře a Bill vykoukne, rozhlídne se, nikdo na ulici neni a já můžu vejít.
Obejme mě. Nevim proč, ale mám slzy v očích.
"Copak? Nemáš radost?"zeptá se a já vim, že to nemyslí vážně, je mu jasný, že sem šťastná, a že to všechno přehlušujou vzpomínky na Toma.
"Bille počkej...já se strašně bojim, podivat se na něj, co mu mám říct?"vyhrknu.
"Asi bude lepší, když budeš uplně normální, pozdravíš ho.... ať uděláš cokoliv, stejně to teď hned s tebou řešit nebude. Má celkem dobrou náladu.... ale je taky možný, že ho přejde, až tě uvidí."řekne a já vykulim oči. Usměje se..."né, tak sem to nemyslel......taky si na to vzpomene a nebude mu do smíchu.."vysvětlí. Jdem do schodů a on mi nese tašku.

Otevře dveře a já mám najednou dost velkej rozhled na jejich krásný hnizdečko. Musej mít blízko i svoje studio, jinak by tu často nebyli........ "Nazdáááár."vyhrkne Georg. Popadne mě a obejme. Za nim Tom.... "Ahoj."vykoktnu. Hned, co za nim spatřim Gustu, vyběhnu a obejmu ho, abych na Toma nemusela zírat

Berlín, Berlín 103

22. srpna 2007 v 14:31 | Roxym |  Ff- Berlín, Berlín
Chvilku sem se smála, jag mu to nejde:) "Dneska nemáš den co?:))) tak pohni!"směju se. Zašklebí se. "Hahaha, zasmála ses??..zabiju tě."řekne, rozeběhne se za mnou a skočí mi na záda. "Ty hovadoo, áá, slez!"křičim. "Čumte, jag si to tu dávaj bez nás."přichází David. Oddychnu si na jeho narážky a jdu za nima.
"Tady máš zbytek."podává mi Mike peníze, který sem jim přidala. "To si nech."usměju se nad drobnejma. Zakroutí hlavou a peníze mi prostě nacpe do ruky. "Fajn."usměju se.
"Jako hrdličky."plácne někdo a já se zamračim. "To měl bejt asi vtip roku."kecnu, abych se neprozradila, že mě to vlastně potěšilo a že teď budu přemejšlet, proč to asi někdo řek. Asi to tak vypadá?:)...nechtěla sem se náhodou těšit do Německa? Na Toma?...teď to vypadá, jak když sem si ho vůbec nevážila a rychle zapomínám. Blbost! S Mikem je to jenom odreagování...a taky pocit, že na světě neni jenom Tom. To snad všichni chápou.

Za chvíli si už všichni prohlížíme prázný flašky (byli jenom dvě - vážně!)...a mě začíná padat hlava. Je mi taknějak ukradený, co bude zejtra, chce se mi spát... Mike někam odešel a já furt pátrám, kam se moch vydat.... Bojim se cokoliv plácnout, aby nikdo neměl podezření, že ho schánim.
"Kde je Mike?"nedá mi to a hlásnu. "To víš, psala mu Terezka, tak si to šli asi vyřikat...."sedne si vedle Andy. "Hele a ty jako Mika chceš? Furt na něj koukáš, všichni si toho všimli."řekne Andy. Rychle zvednu obočí a všimnu si, že všichni zbystřili. "Né asi."zašeptá David. Slyšim chechotání, aha, to bude těma holkama, co se k nám před chvílí přidali. Sou ze školy, tak doufám, že budou něco rozkecávat:(
"Já s nim nic nemám."řeknu. "Heh, to víme taky, ale chceš co??"zeptá se vyzívavě Lukas. "Proč jako?"zašklebim se, zvednu se a sednu jinam. Všichni po sobě šilhaj a uculujou se a já vim, že je to na muj účet.
"Tak co Tom?"sedne si jedna holka vedle mě. "Co by?"nechápu jí..hlavně mi nic nedochází. "Jakej je? Mě to vždycky zajímalo...víš co, prostě, slavnej kluk a ty.... vážně vám to klapalo?"zeptá se sice mile, ale mě to vytáčí. "No a, že je slavnej, víš, to nic neznamená. Prostě je to člověk, jako každej....toť vše. Jestli tě vážně zajímá, jakej je, dám ti číslo a zjisti si to sama."usměju se. "To jako fakt?"zazáří. "Sis asi ustříkla ne?"vykřiknu a ona se zarazí. Myslela si, že to myslim vážně...pche. "Né, promiň, prostě .. je docela normální."omluvim se. "Docela?"začne slovíčkařit. "Neřeš to, povim ti to, až budu vědět, že existuju, teď to fakt nejde."usměju se. Mike přichází..
"Tak co borče?"chytne ho kolem ramen David. Pokrčí ramena. Jestli s ní začal zas chodit, tak se zjebu!!!!! Vůbec se mi tohle nelíbí. I když, že se nestydíš!, sama si vyžíráš to nejlepší a aniž bys jí znala, nepřeješ jí lásku.... vim, že se mi to vymstí, tak co... aspoň, že si to ale uvědomuju, to nasvědčuje tomu, že na tom nejsem zas až tak špatně, co se týče svědomí, hm? Bože, zas přemejšlíš nad kravinama.
Vůbec sem si nevšimla, že si Mike sednul vedle mě...na to čekám celou dobu a teď si toho ani nevšimnu? :)
"Tak co?"vypadne ze mě a doufám, že mi řekne všechno co chci slyšet.. "Coco?"usměje se. "Ale nic.."řeknu ne moc nadšeně. "Sme se rozešli."oddychne si smutně. "To je mi líto."řeknu totální lež. Vzpomenu si na Toma. V tom dobrym. A bohužel až teď mi dochází, že spolu už asi nechodíme a přepadne mě najednou depka.
"Hele já du domu."řeknu a rychle vstanu, trochu se mi zamotala kebule, ale zvládám to.
Moc lidí si mýho odchodu asi nevšimlo..hm..
"Viky, můžu jít s tebou?"vynoří se ze tmy Mike. Zarazí mě to. "JO, jasný."odpovim potichu.

Mlčíme. A jak dlouho? Hooooodně dlouho. "Co Tom?"zeptá s najednou. "Vrrr, to si snad padesátej, co za mnou de s touhle otázkou."odpovim hnusně. "Tak promiň."sklopí hlavu a já si tim uvědomim, že to neni fér. "Né, sorry. Je to zlý. Vlastně si teď budem mi dva rozumět. Myslim, že mě taky čeká rozchod. Ale asi sem v pohodě, teda, nemám žádný sebevražedný záchvaty, deprese, chutě na čokoládu, nic! Nechápu to."usměju se. "NO, ale to teda znamená, že zas tak hodně pro tebe neznamenal."řekne pomalu. "Tak to se mýlíš. Znamenal pro mě strašně moc a eště furt znamená."rozzlobim se. "Jak si vůbec můžeš myslet, že to nebylo pravý?....jeho sláva je mi ukradená, teda byla, teda já nevim, prostě nevim, jestli spolu eště sme..."začnu rozhazovat rukama. "Klídek, nerozčiluj se.."směje se, oplatim mu to, musim bejt mega vtipná. Chytnu se za hlavu. "Už se vrať."odstrčim ho od sebe. Pokrčí ramena, zamává, otočí se a odchází. To byl teda pokec...kroutim hlavou.

"Kde seš?"chytne mě táta v koupelně. "Sem byla venku víš?"usměju se. "Nevim! Hele? Pocem!"přitáhne si mě k sobě. Kouknu na něj psíma očima, ale nepomůže to: "Smrdíš kouřem! Dejchni na mě... hmmmm, tak kočička se nám už opíjí i přes tejden..."začne, snažim se co nejrychlejš se vytratit.....

"Vstávej, esli tě bolí hlava, máš vopici a upřímně ti jí přeju! To bylo naposledy!! Mazej do školy, odpoledne si balíš, Petra tě vyzvedne po škole a koupí ti potřebný věci..nazdar."otočí se ve dveřích a odejde do práce. Sem tu sama..Petra už je taky fuč.
Nevim, esli se tam mám těšit...no co, prostě si naplánuju, jak se chovat k Tomovi......HNUSNĚ!.. prostě ignorace Toma a všechny ostatní vítat...nepude to asi tak snadno, jak mi to teď přemejšlí, ale když mě to bolí, a může za to von, tak budu svině hlavanehlava:) .......to radči ne. Prostě uvidim.
Udělala sem si sváču a mazala do školy. Andy nebyla na zastávce, písnu jí, jag včera dopadli...

Momentálně sedim v lavici a přemejšlim nad tim, jaký to asi teda bude za takejch 20 let. Budu se mít dokonale, nebo si budu představovat, asi jako teď, jaký to tehdáá bylo ve škole a jak ráda bych se tam zase vrátila....vrrrr, to snad radči ne. No, to teda ale budu muset na sobě máknout, abych vystudovala....ááá, sračky... Andy má vopici. Prej "blinká" a neni schopná vstát. Fajn, odpoledne za ní pudu - rozloučit se. Zejtra, zejtra odlítááám..
S Mikem kolem sebe chodíme jag děcka v začínající pubertě...
Zamyslim se, chytnu se zábradlí a přemejšlim nad Tomem.."Zlobíš se snad?"přistoupí ke mě Mike a já se trochu leknu. Chytne mě za ramena a usměje se. "Ne, proč?"nechápu. "Asi sem tě včera vytočil....uplně si mi vyčetla veškerý pochybnosti s Tomem..."začne.."Já vim, promiň, mlelo mi to samo, už sem zas ok:)"řeknu mile. "Super. Zejtra letíš?"padne další otázka. "Jaja:) no, bude to těžký....víš co.."zamyslim se. "S Tomem? Kašli na něj, prostě ho ignoruj."řekne, ccc, to by se ti líbílo.....kdybys věděl, že přesně to mám v plánu:) "Já nevim...asi jo, ale bojim se, že se zapomenu, votevřu na něj hubu a budu zírat - a to by pak veškerý moje "já" ztratilo autoritu..."zakroutim hlavou. Mike se začne smát. "Tvoje keci bych chtěl mít."řekne, potěší mě a jak jinak, zazvoní. Pomalu zvednu ruku a mávnu mu.
Rozeběhne se ke třídě a eště zavolá. "Hele, tak před školou."oznámí. Jeej, škoda, že se tam slezou všichni a né jenom mi dva....

"Čumte na Viky, ta už je duchem v NDR:))"ukáže na mě prstem Lukas a všichni se otočej. "Neukazuje se Lukasi..."odseknu. "Mno jo, máš to pech, bude tam i tvuj starej..."dodává. "Já ti ho sem pošlu, byste si v chování rozhodně rozuměli.... se řídíte tim, že sou holky hračky....."řeknu důrazně a otočim se na bok k holkám.
"Nevšímej si ho...trotla."ušklíbne se Lucka na Lukase. "Klídek kočky, máte krámy boco? že se tag čertíte?"zeptá se. "Simtě, ty už máš keci jak David..."řeknu a usměju se.