Září 2007

Jak změnit sukničkáře 71

30. září 2007 v 6:31 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 71
"Seš ty vůbec v pohodě?" zařvala jsem na Beátu. "Ááále, nebuď hysterická!" řekla Beáta. Tou dobou se všichni pochechtávali (jak rozotomilé) a učitelky na mě hulákali z pevniny, ať rychle jdu z vody ven. Nejradši bych ještě Beátě dupla na nohu nebo něco takového, ale že jsem dobře vychována narozdíl od ní, nebudu si špinit ruce .. v tomhlem případě nohy. Jen jí věnuju jeden ze svým pohledů a jdu z vody ven.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě starostlivě třídní. Jen pžikývnu, že ano. "Jak si, prosím tě, mohla spadnout do vody?" nechápala Müllerka. "Jasný, sama jsem tam schválně spadla!" odsekla jsem naštvaně. Pak si uvědomím, že jsem to trochu přehnala, tak jsem pokračovala trochu klidněji: "Ale ne, Beáta do mě strčila. Omylem nebo ne, kdo ví?" pokrčím rameny. To se už vracela i Beáta. "Paní učitelko, já jsem jí neviděla, takže jsem do ní omylem strčila. Je mi to hrozně líto!" řekla omluvným tónem Beáta. "To je v pořádku!" řekla třídní. Beáta se jen pousměje. Zlomyslně! Jen se podívám na učitelky, ale ti se tvářili jakoby nic. Tywoee, to je pizda! Na mysli mám Beátu! Kdo by o ní řekl, že by mohl být taková zmije? Ano, dřív jsem si myslela, že je naivní a dětinská, ba dokonce i hloupá, ale zmýlila jsem se. Jak milé! Pak si všimnu, že pár kluků si mě se zaujetím prohlížejí. Vlastně ne mě, ale mojí hruď. No, ne že by moje hruď byla plochá, ale na druhou stranu, nějak zajímavou jí nemám, takže fakt nechápu, proč zrovna mojí hruď. Abych to zjistila, tak se podívám a málem vypísknu překvapením. Do háje s hnojem!! Byly mi vidět bradavky!! Co mi ten osud udělal? Rychle jsem zkřížila své ruce na mojí hruď, abych zakryla to, co bylo nedobrovolně ukázáno! Měla sem to tohle ještě větší vztek!
"Heleď, nevrátíme se zpátky? Aby tady Markéta nenastydla!" řekla třídní. Ano, ano!! Rychle zpátky! Je mi vážně zima a takhle asi po městě nebudu chodit! "Jen to ne! Já jí strčila, aby vypadla, abych měla Toma pro sebe, néé abychom šli všichni zpátky!" slyšela jsem Beátu, jak to říká Petře. Překvapením nad tím, co řekla Beáta , se mi rozšířily zorničky a cítila jsem, jak mi stoupá krev. Měla jsem fakt vztek! Co si ta káča o sobě myslí? Takže ona mě strčí jen kvůli tomu, aby mě Tomíka jen pro sebe? Beru jí snad jejího Tomíka? Bavím se s ním před ní? Je ona ale vůbec v pohodě? Kdyby tu nebyli učitelky, už dávno bych jí hodila do vody! Bych jí rozškrábala, rozdupala a všechno! Tywoee!! Měla jsem fakt chuť jí zabít!! No nic, podívám se s nadějí v očích na učitelky, jestli to taky slyšeli, ale podle jejich konverzaci jsem poznala, že Beátu neslyšeli. Toť smůlu má naše Markétka!
"Tak pošlemě někoho, ať jde s Markétou do karavan ne? A my bychom mohli v klidu dál pokračovat! Později Jane a Laura Markétě všechno ukážou, vždyť mají každý den dvě hodiny volna do města!" řekla své moudré rozhodnutí Müllerka! "Co na to říkáš?" otočila se ke mně. Horlivě jsem přikývla. Je to fakt bezvadnej nápad!! No doufám, že s semnou půjde někdo normální, žádnej mentál! "No, tak kdo s Markétou půjde zpátky?" zvolala třídní. Pár lidí zvedlo ruku a byla jsem ráda, že mezi nimi byla i Laurova a Janeova ruka. "No já bych navrhla Beátu! Ona jí strčila do vody! Sice omylem, ale stejně!" řekla Müllerka. Sice to dávalo smysl, ale jiné by bylo kdyby mě strčila do vody Jane nebo Laura a jiné je to, když mě strčí Beáta. Takže jsem já a Neáta najednou zařvali: "NEEEE!!!" Aspoň v tomhle jsme se shodli. I když .. když tak přemýšlím, nebyl by to vůbec špatný nápad! Chtěla se mě zbavit .. a nakonec by musela s semnou jít! To by jí snad zabilo! Chech! Už už jsem chtěla říct: "A vlastně ne, myslím že je to dobrý nápad, aby s semnou šla Beáta!" když si představím, že celou cestu bych musela jít s tou kozou .. ne, pěkně děkuji, to radši bych skočila do hnoje!!
"Tak kdo by šel?" zeptal se náš další učitel, pan Herrman. Byl to typickej, málomluvnej chlapík, co se spíše drží stranou. "Tak já bych třeba šel!" uslyším něčí hlas, který je mi dost známý. Tom??
Otočím se na něj a podívám se na něj pohledem plný překvapení. "Proč ne?" řekne s úsměvem třídní ...
Právě jsme šli městem. Lidi se na mě koukali a pár odvážlivců se mě zeptalo něco francouzky. Bohužel se tento krásný jazyk neučím, takže jsem jim houby rozuměla. Takže když mi něco říkali, jen jsem tam stála s vyvalenou hubou. Jinak se jim ani nedivím, že na mě tak čuměli. Malá, celá mokrá, vlasy rozcuchané a mokré a musela jsem mít zkříížené ruce na prsou, abych zakryla bradavky, takže jsem vypadala jedním slovem - směšně!
Roztřásla jsem se zimou. Tom, který celou cestu mlčel, se na mě poprvé, za celou tu dobu, podíval. "Není ti zima?" zeptal se mě. Něco zamumlám. Nechtěla jsem mu odpovědět, ale přišlo mi zas nevhodné neodpovědět, takže jsem jen něco zamumlala. Tom to asi bral jako souhlas, protože si bez řečí sundal mikinu a podal mi jí. "Děkuji!" řeknu vděčně a vezmu podávanou mikinu. Pohlédl mi do očí. Jeho pohled byl pátravý a zkoumavý. Jen se vzdvihnu obočí, jako že nerozumím a řeknu: "Už jsem ti poděkovala, ale jestli ti to nějak vadí, že budeš mrznout prozměnu ty, tak si tu mikinu nebudu brát!" Byla jsem trochu hnusná, ale byla jsem ještě kvůli Beátě naštvaná. "Ne, mně není zima, jen si jí vezmi!" řekne Tom. "Bude ale mokrá!" řeknu mu slavnostně. "Coože?" nechápal. "Že pak bude tvoje mikina taky mokrá, fakt mi jí půjčíš?" zeptám se ho. "Nebudu riskovat, že budeš nemocná!" řekl jen. "Odkdy se staráš o moje zdraví?" ušklíbnu se a přitom si oblíknu jeho maxi velkou mikinu. Byla mi u kolen. Ale alespoň krásně hřála a .. a taky nádherně voněla ..
PS: No, tak fakt děkuju za komentáře a hlavně těm, co si dají práci mi napsat dloouhej kometnář (ty mi obzvlášť dělají raost x) .. třeba Edit;) Děkuju :)
Roxym

Jak změnit sukničkáře 70

28. září 2007 v 4:24 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 70
MAKY
Tak jsme tam chvíli stáli a čekali, když Beáta najednou dlouze zavýskla. "Huh? Děje se něco?" vypadne ze mě. Ona si mě ale nevšímá, což je to velká drzost a začně mávat někomu v dáli. Otočím se, abych zjistila, na koho to mává. Žádné překvapení se ale nekoná. Jen přišel Tomindo a jeho partička. "Toméééé!" zaječela Beáta a rychlostí větru poběžela k Tomovi. Naše třídní jen nad tím vrtěla hlavou.
Z dálky pozoruju dění. Bylo to dokonce i vtipné! Beáta totiž běžela rychle, připomínala mi srnku. Tomův obličej mě rozesmál, protože ro vypadalo, jako kdyby ho vedli na popravu. Pak Beáta na něj skočila, dala mu mlaskavou pusu na tvář a začala ho zasypávat otázkami. "Jakpak se vyspinkal?" "Jaký si měl sen? Doufám, že o mně!" atd.
Když ho po 15 minutách konečně pustila, měla jsem nutkání zatleskat za to její překonání, ale neudělala jsem to. Třídní vypadala, že za chvíli omdlí kvůli tomu vedru, ale taky kvůli Beátě. Docela jí litju. Naše třídní je kliďas, málokdy vybuchne, ale když fakt vybuchne, je to mela. "Tak už fakt pojďte!" vydechla unaveně. "Ano paní učitelko!" řekla vesele Beáta a chňapla Toma za ruku. Kluci se na sebe jen podívali a zakřenili se. "Půjdem ne? Necháme tenhle páreček o samotě!" řekla Jane, tak jsme tedy s chichotem šli rychleji ..
TOM
To je na zabití!! Proč? Proč mi osud přinesl Beátu? Proč? Drží mi ruku a žvástá tu něco o baletu a jak jí balej kluci,k dyž si vezme sukni nebo co to vůbec mlela. Prostě jsem jí neposlouchal. Bylo mi trapně. Kluci se za mnou pochechtávali a holky (včetně Marky) přede mnou se taky tiše chichotali. Nejradši bych tu svojí ruku vytrhl, ale je něco, co mi v tom brání .. nevím co. Možná se jen bojím, že jí tím zraním city. Ale co, jsou to její city, ne moje, proč bych to tedy neměl dělat? Prostě vytrhnu tu ruku a Neáta pchopí, že jí nechci.
Už jsem byl připravenej tu ruku vytrhnout, ale na poslední chvíli jsem to neudělal. Mohlo by jí to bolet! Sám vím, jaké to je ne? Takže zbytek cesty jsem s ní šel za ruce. Když jsme ale dorazili na místo srazu, kde jsou všichni, rychle jsem tu ruku vytrhl a omluvně řekl: "Musím něco vyřídit!" Nevím, udělal jsem to bezmyšlenkově. Teď jsem si všiml, že je trochu zklamaná. Ale co, takový je život! "Promiň!" řeknu ..
MAKY
Tak nám učitelky ukázali okolí. K moři to byl jen kousíček. Asi tak 500 m pěšky. Moře bylo nádherné. Průzračná, čistá, modrá. A bylo zrovna krásné počasí, hezky slunečno a v blankitném neby ani mráček. Brilliatní kombinace! Prostě nádhera! Já miluju moře! Měla jsem džínové kraťásky, takže vůbec nevadilo, když jsem si šla namočit nohy. Voda byla příjemně chladná. Příjemně chladná! Ještě v tomhle horku! Nejradši bych si sundala kraťasy a triko a skočila do vody, ale neudělala jsem to. Bůhví co by udělali ty prasata z naší třídy, kdybych měla jen podprdu a kalhotky! Chvíli jsem si užívala to moře, ale pak jsme museli jít, aby nám učitelky ukázali další místa. Když jsem se chtěla otočit a jít zpátky, něco do mě strčilo a se žďuchnutím se spadla celá s oblečením vody ..
Takže mě bůh vyslyšel! Chtěla jsem být celá ve vodě a máme to. Jenže takhle jsem si to nepředstavovala. Spadnout nepřipravená do vody bez nadechnutí? Nic moc no! Byla jsem trochu naštvaná, protože jsem taky měla na sobě nové triko! "Tywoeee, jakej debil?" zařvala jsem, když jsem se vynořila z vody. Vsadím se, že jsem vypadala jako zmoklá slepice. "Fakt sorry!" řekla Beáta s úšklebkem. Údivem mi spadne čelist .. omluva s .. úšklebkem?
PS: Je to krátký, já vím. Příště to bude delší a taky udělám nějakej action mezi Marky a Tomem x) Děkuju za všechny komenty, moc se jich cením a dělají mi radost x)
Roxym

Děláš si ze mě srandu??? 5 (GLOS)

28. září 2007 v 3:18 | Roxym * |  Glosy
Dámy a pánové, máme tu další dílek glosu. Jsme rádi, že to vůbec čtěte a komentujete to. Přejeme Vám pevné nervy a příjemnou zábavu
Růžová - Růžovka
Zelená - Zelenka
Děláš si ze mě srandu??? (jachacha) 5.díl

"brácha, ty si vážně debil, tady mi pořád vykládáš, jak Zuzku miluješ (ano, ani se neviděli jeden den a už jí vroucně miluje ..) a vůbec nic pro to neděláš". Křičel Bill na Toma. "já za to nemůžu (že je taková ošklivka) , já se snažim (ale fakt to nejde když vidím její pos*anej obličej) , ale ona dělá všechno pro to (aby se mi hnusila, tak co má Tom asi dělat?) , abychom se vůbec nevídali". Začali mi téct slzy (óóóó. To je tak dojemné a romantické .. už v prvním dnu slzy? Vzlyk a smrrk) . Tak tohle sem vážně takhle nemyslela. Pořád na sebe něco hulákali, už mi to začalo lízt na nervy, vyšla sem z pokoje a zařvala na ně:"nemůžete se jít hádat k sobě domu (minule psala, že byli u Kauliztů) ??? Já bych třeba chtěla mít klid". Bill využil příležitosti, že sem vylezla a řekl mi všechno, co so tady povídali. Vyvedla sem ho z omylu:"já sem vás slyšela, a nechci mít s váma nic společnýho, než třídu a tuhle blbou ulici (drsnýýý) (haluz)". Zavřela sem se v pokoji a začala brečet (podej mi kapesník, chce se mi brečet) (taky už bulím jako želva). Tohle si vážně Tom nezaslouží (nenadávala do něj, že je to debil přiteplenej?) , já ho taky miluju (echmm ..) (zelenko, dýchej .. já vím, ale musím to vydržet .. dýchej) (no tywoee .. jachachachacha ,,, ona ho miluje :D:D Nebyla anti ?? :D Jachachacha! A je rockerka ubulená!! Haha) , ale copak to můžu dít najevo (a co tě v tom jako brání?) ??? Jak bych potom předním vypadala. Někdo zaťukal. Utřela sem slzy a zavolala:"kdo je (a určitě doufala, že to je její Tom) ???". "Zuzka". Řekla Zuzka (Moc Zuzek tu je). Odemkla sem a Zuzce neuniklo, že sem brečela (big girls don´t cry, hlavně rockerky!!). Zuzka si sedla na postel a řekla:"proč si brečela???". Odpověděla sem jí:"slyšela sem Toma s Billem, jak si povídají o mě a Bill řval na Toma, proč nedělá nic pro to, abych s nim začala chodit, že mě miluje a já už to nemohla vydržet, vyšla sem ven a řekla jim, že s nima nechci mít nic společnýho než třídu a tuhle blbou ulici (a kvůli tomu bulí?)". Takhle si jim to řekla???". Odkývla sem. Zuzka mi řekla:"no víš, já chodim s Billem (rychlost blesku!!! Po jednom dni! Vsadám se, že zítra budou zásnuby ne?) a my sme navedli Toma, aby šel za tebou a taky se tě zeptal, jestli s nim nechceš chodit (jo, právě s ní by chtěl moc chodit), ale ty si neslyšela, že na tebe ťukal, tak si Bill myslel, že to neudělal". Koukala sem na ní, jak čerstvě vyoraná myš. Řekla sem:"ale já taky Toma miluju (echpmm ..) , ale bojim se mu to říct (rockerka se bojí!!)". A začala sem zase brečet (a taky bulí). Zuzka vzala telefon a já se jí zeptala:"komu chceš volat???". Odpověděla mi:"Billovi, aby zase uspořádal nějakou párty, aby ste to spolu aspoň zkusili (zase? To je ale cool) ". Odkývla a už začala vyřizovat. Potom položila telefon a řekla:"tak párty je dneska od osmi (prosím? Ale vždyť eště před chvílí byla párty a teď ještě jedna v osm?? Takže tamta byla odpoledne? Aháá!) (Tím pádem to není rockerksé)". Koukla sem na ní děkovnym pohledem a obejmula jí (rockerky se neobjímají). Sem ráda, že mám za nejlepší kámošku právě jí (zuzku barbínu). Začala sem se chystat, ptž už bylo půl sedmý. Zavolala sem na Zuzku:"poď sem a poraď, co si mám vzít na sebe". Zuzka začala přehrabávat moje věci a vytáhla khaki tričko s černou lebkou a do ruky mi vrazila černou minisukni (jak tockerské .. oh yeah). Vyjela sem na ní:"tak tohle si nevezmu, fakt sorry, ale sukni ne (tak proč si tu sukni vůbec kupovala?)". Zuzka zavrtěla hlavou a vrazila mi do ruky černý 3/4 kalhoty a kolem sem si dala asi tři pásky do stylu punk, nalíčila sem se (zííív) (chrpšííí) a mohlo se jít. Když sem uviděla Zuzku, normálně sem jí nepoznala. Měla na sobě tu černou mini a k tomu bílej top (z bárbuše na puknerku jo? Ne moc dobrej začátek). Vážně jí to moc slušelo. Když sme šli, ještě sem řekla Zuzce:"myslíš, že to klapne???". Odkývla mi zazvonili sme. Otevřel nám zase ten kluk co minule a šli sme se bavit. Najednou sem ucítila něčí ruce na mých bocích, Zuzka na mě mrkla (takže zakopla a rozbila si hunu) a Tom mě odvedl (do bláznince, protože si jí spletl s místním bláznem) do rohu. Tam mi řekl (milá zuzko, už o tebe nemám zájem. Jako sorry, ale fakt ne! Ubulené punkerky s pochcaným xsichtem jako fakt ne! Předtím to byl omyl, sem tě moc neviděl, něco mi totiž spadlo do oka ..)


Pokráčko příště

Napsala zuzík a glosly Zelenka a Růžovka
v

Nikdy neříkej nikdy - Úvod

28. září 2007 v 2:54 | Roxym * |  FF - Nikdy neříkej nikdy
Nikdy neříkej nikdy - Úvod

Stojím před nemocnicí . Do této nemocnice včera odvezli Toma Kaulitze. Na koncertě zkolaboval. Na tom koncertě jsem byla. V německu bydlím teprve měsíc a jsou prázdniny takže jsem ještě ani nebyla ve škole. Byla jsem na koncertě Tokio hotel. A najednou Tom zkolaboval... bylo to hrozné. Toma miluju. I když on mě nezná. Můj bratr umí úplně jednoduše ukrást heslo. Takže ukradl heslo třem nemocnicím které byli nejblíž od místa koncerta. Zjistil mi na jakém pokoji leží Tom , a taky v které nemocnici. Ale recepční mě nechce na ten pokoj pustit. Něco tu staví na nemocnici , nebo barví nebo co tu dělají. Je tu lešení. A ted mi bleskne! Vylezu k němu na pokoj po lešení! Bratr mi totiž i zjistil kdre ten pokoj je. V této nemocnici jsou u pokojů balkonky. Můžu mu vlézt na balkon. Bez váhání lezu po lešení. Tom je v nejvyšším patře. Nevím přesně kolikátý to je a je mi to jedno. Lezu , lezu ... a sem tady.
,,TOME!" zařvu na něj on se na mě koukne a.... neudržím se a padám....

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 57

28. září 2007 v 2:47 | Roxym * |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
56. DÍL
Holky souhlasí, tak se domluvíme, že se dneska v 8 večer sejdeme na náměstí u kašny. Půjdeme na diskotéku a tam se opijeme.:) no, to se ještě neví.
"Někam deš?" zeptá se mě v půl 8 máma, když sejdu dolů do kuchyně už nachystaná.
Vzala sem si na sebe ryflovou mini, tričko s krátkým rukávem, která má žlutou barvu a trošku větší výstřih. Vlasy sem si vyrovnala žehličkou, takže mi sahají až k lopatkám. Namalovala si oči, udělala make-up, navoněla se, pusinu natřela leskem a bylo. Prsty sem ozdobila prstýnky, dala si stříbrný náramek a k němu stejný řetízek kolem krku. Náušnice taky stříbrné. V jednom uchu mám tři, tak je každá jiná:).
"Jo, jdeme s holkama ven. Zakončíme prázdniny." Řeknu jí.
"A návrat?" zeptá se podezřele.
"No myslela sem tak ve 2 ve 3?" usměju se na ni.
"Tak pozdě?" vykulí oči.
"Ale mami, vždyť je konec prázdnin, prosím. Holky taky určitě budou moct zůstat dýl."
"No dobře." Povolí. "Ale až začne škola, tak se pěkně budeš učit."
"Budu." Slíbím jí. Vezmu si kabelku ve které mám svoje potřebné věci jako je mobil, klíče, žvýkačky, peněženka, hřeben, lesk, make-up a další holčičí věci. Na chodbě si nazuju boty, mrknu na sebe do zrcadla, popadnu ještě svetřík, rozloučím se s našima a vyrážím ven. Kris dneska taky někde paří. I když mu škola začíná až na konci září. Prej má nějaký jeho kámoš narozky nebo co.
Za 10 minut 8 dorazím na náměstí. Holky tam ještě nejsou, tak si sednu na jednu lavičku a čekám na ně. Sotva dosednu, uvidím přicházet Jess.
"Čau Sam." Pozdraví a přisedne ke mně.
"Ahoj." Odpovím jí.
"Málem sem tě nepoznala." Usměje se. "Vypadáš vážně skvěle."
"Díky, ale vždyť to ty taky." A mám pravdu. Jess si vlasy vyčesala do drdolu a sepla skřipcem. Má namalované očka, make-up a další co k tomu patří. Na sobě má bílé tříčtvrťáky a k nim bílý a na něm černý nátělník, jsou tak přes sebe. K tomu si dala černé botky a vzala bílou kabelku, prostě je komplet černo-bílá.
"Mohla bych dneska někoho sbalit co říkáš?" zeptá se. "Už mě nebaví byt pořád sama."
"Ale Jess. Přece nejsi sama."
"Ty víš jak to myslím Sam. Ty máš Toma a Katy má Billa, já nemám nikoho."
"Tak víš co? Dneska ti někoho seženeme. Nějakého slušňáka přesně pro tebe." Řeknu jí.
"Nazdar holky!" ozve se. Akorát přišla Katy.
"No čáu, kde se flákáš?" zeptám se jí.
"Ale menší problém s našima. Co tu řešíte?"
"Jess. Zrovna mi říkala, že už by taky chtěla nějakého kluka."
"To nebude problém Jess. Podívej se na sebe." Řekne jí Katy. "Jestli dneska nikdo nezabere, tak sem papež. Já byt kluk, tak se neudržím." Usměje se.
"Díky Katy." Řekne jí Jess. "Jinak vidím, že ses taky vyfikla."
"No jasně. Nebudu vám přece dělat ostudu." Řekne. Katy má na sobě látkovou sukni nad kolena zelené barvy a k tomu bílý nátělník, který má napředu srdíčko. Vlasy nechala rozpuštěné, namalovaná taky je, no prostě sme dneska kočky všechny.:)
"Tak co, půjdeme?" zeptám se a zvednu se z lavečky.
"Jo, jasně. A kam míříme?" zeptá se Jess.
"No přece na disko!" řekne jí Katy.
:::NA DISKOTÉCE:::
Všechny 3, sme si našly jeden volný box a sedly si do něho. Celkem slušně už to tam bylo rozjeté, tak sme se s holkama sebraly a šly tancovat.
"Páni mně je horko." Řekne Katy, když se vrátím zpátky do boxu.
"Mně taky." Přikývnu a začnu se ovívat nějakým letáčkem, co ležel na stolku.
"Půjdu si na něco k pití." Oznámí nám Jess. Tak jí teda dáme peníze, ať nám taky něco vybere.
Jakmile odejde, nevěřím sice svým očím, ale je to tak. Projde kolem našeho boxu Márk Fuchs.
"Vidělas to co já?"zeptám se nevěřícně Katy, ta přikývne. "Ach bože to snad ne."
"Myslím, ale, že si nás nevšiml." Řekne Katy.
"No to je dobře." Řeknu a akorát se navrátí Jess a nese nám každé flašku coly. Sedne k nám a začneme kecat. Během chvilky nás ale někdo přeruší.
"Ale ale, nazdárek ségra!"
"Krisi?? Co ty tu?" zeptám se ho.
"Slavíme tu narozky." Řekne a ukáže na 5 kluků, co stojí za ním.
"A neměli ste náhodou byt někde jinde?"
"To sice jo, ale tak museli sme si trošku povyrazit."
"Hmm…vidím."
"Můžeme k vám?" zeptá se, a ani nečeká na odpověď a sedne si a ti jeho kámoši taky.
"Tohle je Jeff, Sommi, Dominik, Ben a tohle to je náš oslavenec Martin." Představí nám je. "No a kluci tohle je moje ségra Sam a její kámošky Kat a Jess."
Tak tam teda s nima sedíme a povídáme si. Myslím, že Jess udělala pěkný dojem na bráchu. Ti dva si nějak dobře rozumí. Myslím, že by jim to spolu slušelo. Nic bych proti tomu neměla, kdyby se ti dva dali dohromady.:)
Brácha nakonec pozval Jess na něco k pití a šli spolu k baru. My sme tam zůstaly s těma čtyřma.
"A co vy holky? Jak to, že tak samy?" zeptá se nás Dominik.
"Hm… víš." Napiju se a pak pokračuju. "Kluci dneska nemohli, mají nějakou práci."
"Takže ste obě dvě zadané jo?" ujistí se.
"Jo no, už to tak bude." Řekne Katy.
"Tak to je velká škoda." Řekne Jeff.
"Hmm…"řeknu jen. "Co Katy? Nepůjdeme tancovat?" zeptám se jí.
"Jo, klidně poďme." Řekne a obě dvě zamíříme na parket.
"Hele jako, ti kluci jsou celkem šikovní, ale mám Billa a to mi bohatě stačí." Sděluje mi Katy, když tančíme. Musí mi to sice křičet do ucha, protože bych ji v tom randálu neslyšela.
"Přesně."
"Á dala bych cokoliv za to, aby tu teď byl se mnou."
"To nejsi sama. Víš co, zkusím Tomovi zavolat." Popadnu Katy za ruku a deme na záchody. Tam vytáhnu z kabelky mobil a zkusím vytočit Tomovo číslo. "Nebere to." Řeknu Katy, ale čekám dál.
"Myslíš, že jsou ještě ve studiu?" zeptá se mě Kat.
"Nevím. Ale dyť je skoro 10." Řeknu a vzdám to, típnu to. "Co Bill? Zkusíš to taky?"
"No zkusíme to za chvilku. Třeba budeme mít štěstí." Řekne. Potom se vrátíme do boxu, kde kluci o něčem diskutují a už mezi nima sedí taky Jess a Kris. "No kde ste vy dvě?" zeptá se nás hned Jess celá usměvavá.
"Ale byly sme na záchodě." Řekne jí Kat. "Co ty?"
"Já tu sedím s klukama."
"No toho sme si vážně nevšimly Jess." Řeknu pobaveně a přisedneme si k nim. Sotva dosednu, ucítím, jak mi v kabelce vibruje mobil. Rychle ho vytáhnu a podívám se, kdo volá. Tom! "Tome?" řeknu do telefonu. Nic ale neslyším. Stoupnu si teda, vyběhnu z boxu a snažím se protlačit tím davem ven. "Haló Tome slyšíš?" křičím pomalu do telefonu.
"Sam…tam…nesly…tě!" slyším jenom útržky jeho slov. "Hal…am?"
"Tome? Tome?" opakuju do telefonu. Už sem se konečně dostala ven. "Haló Tome!" jenomže Tom už se neozývá. "Ááá kruci!!" naštvu se.
Pomalu se došourám zpátky. V našem boxu nikdo nesedí, všichni si šli zatancovat. Tak se tam posadí a pozoruju ostatní, jak se baví. Usrkávám přitom svou colu.
"Copak ségra? Nudíš se?" přisedne ke mně Kris.
"Ani ne."
"Hele můžu se tě na něco zeptat, že jo? Si přece moje ségra."
"No to sem, co potřebuješ vědět?"
"Něco o Jess."
"Tak o Jess jo?" ušklíbnu se na něho.
"Co se xichtíš? Je to tvoje kámoška a musím přece vědět s kým se bavíš."
"Hele brácho nedělej. Jess znáš už přece dlouho a já taky. Nechceš náhodou vědět jestli někoho má?"
"Proč myslíš?"
"Moc dobře vidím, jak z ní dneska nemůžeš spustit oči. Líbí se ti, že jo?"
"No dneska je nějaká jiná. Dřív sem si nevšiml, že by to byla taková kočka. Ale dneska…"
"Jess to ale sluší vždycky."
"Jo to jo." Řekne Kris a zadívá se na ni. "Tak má teda někoho, ať se nesnažím zbytečně."
fixa

Jak změnit sukničkáře 69

25. září 2007 v 21:22 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 69
"Tak jak vidím, udělali jste velmi dobrou práci! Chválím! Ale doufám, že se to už nikdy nebude opakovat! Kluci, vím, že neumíte vařit, ale proč jste mi to neřekli? No nic, doufám, že už to nějak vyřešíte! Dobrou noc! Nezapomeňte, v jedenáct, ať jsou všichni v karavanu!" řekla Müllerka a odešla. "Moc díky!" poděkovali mi kluci. "Za málo!" řeknu a jdu zpátky do karavanu pomáhat holkám ..
Bylo asi něco přes jedenáct. Nebyla jsem nějak ospalá a holky taky ne, takže jsme spolu kecali. "To jsou fakt mentoši!" řekla Jane. Zrovna jsme se bavili o Paulovi a spol. "Nááhodou, Hans je docela milý!" špitla Laura. "Jo, to jo, on není špatný!" řeknu. "Ježiš, Marky, to nechápeš? Laura se nám tu zabouchla!" řekla Jane pobaveným tónem. "No vůbec!" řekla naštvaně Laura. "Ale jen se nebraň Lauro! Nemysli si, že jsme si nevšimli tvým pohledů a změny tvého chování, když stojíš vedle něj!" řekla Jane. "Hansi, ty váážně hraejš fotbal? A Hansi .." začala Lauru napodobovat a já vyprskla smíchy. A vážně, jakto, že jsem si toho nevšimla? "Jste hnusný!" řekla Laura a udělala ublížený obličej. "Ale neboj Lauro, my ti s tím pomůžeme! Ale teď se jde spát, zíítra musíme vstávat brzo!" řeknu, ale sama vím, že za pár minut budeme opět spolu živě konzultovat ..
...
Uuch, hnusné ráno! Pomalu otevřu první oko a podívám se koutkem pravého oka na budík. Je přesně osm a za půl hodiny už máme stát venku ... "VSTÁVAT!!!! NESTÍHÁME!!" zařvu a rychle vylezu z postele. "Uchm, cože?" zeptá se mě ospale Laura. Jane se ještě více zachumlala do peřiny! "Máme ještě třicet minut!" řeknu netrpělivě. "Času dost!" zamumlá pod peřinou Jane. "Tywoee, holky, ale teď vážně! Jak Vás znám, oblečení si vyberete až za 15 minut, pak se budeme hádat o koupelnu, snádani nestihneme a .." chci ještě něco říct, když mě přeruší hlas Laury. "Ok, ok! Vstávám! Ale zabírám si první koupelnu!" křikla ještě a už běžela do koupelny. Jane ležela bez pohnutí a hlasitě chrápala. Jen se ušklíbnu a pomalu řeknu: "Tywoee, prej že Justin Timberlake přijede do Francie na koncert!" Fungovalo to! Jane vyskočila z postele tak prutce a rychle, že mi do teď vrtá hlavou, proč se nepraštila o strop! "Justin? Francie? Coože? Mluv!!" řekla a chytila mě za ramena. "Klid, klid!" řeknu a ona mě pustí. "Tak?" ptá se mě. "Už jsi opravdu vzhůru?" zeptám se jí pro jistotu. Horlivě přikývne. "Aha, tak to je dobře! No, s tím Justinem jsem si to vymyslela, abys vstala .." vzápětí dostanu pěknej kopanec ..
"Tywoee, tywoee!" kleju jak něco a běžím po karavanu sem a tam. To dělám jen když jsem hodně nervózní. "Nestíháme!!" křiknu. "Já vím, počkej chviličku! Ještě řasenka" slyším Lauru z koupelny. "Jo, jo! Taky moment, ještě se rozhoduju, jestli si mám vzít zelené nebo modré triko!" slyším Jane z pokoje. Já se zblázním. Jdu zas sem a tam a tam a sem. "Musíš dupat?" "TAK POHNĚTE! JE SICE 8:35, ALE TO VŮBEC NEVADÍ CO?" zařvu. Holky si totiž řekli, že když se zpozděj o 5 minut, tak to vadit nebude, ale mně to docela vadí. Konečně slyším Lauru, jak odchází z koupelny. "Je to okay?" mrkne na mě. "Jo, jo, budeš se Hansovi líbit, neboj!" řeknu a ona do mě šťouchne. "Kde je ta Jane?" řeknu naštvaně a jdu do pokoje. Tam stála Jane v podprdě a čuměla na dvě zcela stejná trika. Jedinej rozdíl mezi ně byla barva. "Ach jo, já jsem v koncích!! Tak zelená nebo modrá?" řekne zoufale Jane. Já a Laura křikneme stejnou dobu jinou barvu. "No, tak já si vezmu žlutou!" řekne Jane a vezme si úplně jiné triko. Tak řekněte, není tohle na zabití?! "Konečně!" řeknu a všichni vypadneme z karavanu. Když už chci zamknout, najednou zjistím, že ty klíče nemám .. "Já se pos .." "Marky!! Žádné sprosté slovo!" ..
Takže tři slepice běželi jak splašené po karavanu, aby našli klíče a kde nakonec byli? V kaspe Laury! Tenhle den začíná krásně! Vzdychnu! Zamknu karavan a běžím s holkami na místo srazu. Všichni odešli kromě naší třídní, Petry a Beáty. "Huh?" řeknu místo pozdravu. "Dobré ráno! Všichni šli napřed, ale pár se opozdilo, takže na ně čekáme!" řekla mile naše třídní. "Jo aha, tak to děkujeme!" usmála se Jane. "A kdo se ještě opozdil?" zeptala se s nadějí v hlase Laura. Třídní už chtěla něco říct, ale Beáta jí předběhla. "Tom! Tomík se opozdil, takže jsem se nabídla, že počkám!" řekla nadšeně Beáta a oči jí zářili. Kde má tahle holka vůbec hrdost? To se vůbec necítí trapně? "No, tak Tom a ta jeho partička!" řekla třídní. A jééjej! Tohle bude zase mela ..
PS: Vím, že jste museli tak dlouho čekat na další díly a za to se Vám hrozně omlouvám. Jinak jsem vděčná za každý komentář, který mi vždy udělá radost;)
Roxym

Milované zvíře, KONEC + epilog (14. kapitola)

24. září 2007 v 19:10 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
14. kapitola
Bill je teď Andělem. Asi mu závidím. Může si chodit na zem jak chce. Může se i zjevit, ale to asi neudělá. Přeci jenom je slavný.
Asi dělá strážného Anděla Tomovi. Možná se mu i zjevuje, aby mu nebylo smutno. Asi mu tím hodně pomáhá. A co potom chudák Simone…

Život je hajzl…

EPILOG

Naše cesty s Billem se už nikdy nesešly… a tak dál živořím v pekle. Musela jsem zaplatit za to, že jsem byla tak naivní. Snad se vám tahle fan fiction líbila a četly jste jí s chutí…

Vaše Elizabetha

Milované zvíře, 2. řada, 13. kapitola

24. září 2007 v 19:09 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
13. kapitola
Plakala jsem, byla jsem úplně hysterická. Klečela jsem na zemi. Obličej jsem si křečovitě držela rukama. Oči jsem měla úplně opuchlé, rudé. Krvavé slzy mi máčely nové šaty. Utápěla jsem se v největším žalu, který jsem kdy zažila. Takový smutek nezažijete, nezažijete dokud sami neokusíte ztrátu. Ztrátu nějakého milovaného člověka. Já ztratila všechno. Všechno co jsem měla, ale já vlastně neměla nic a přitom jsem si připadala, že někam patřím… kam patřím teď? Sem. Do pekla. Do sídla ďáblova… je to tady kruté. Velice kruté. Obrovská skála, vysoká, dlouhá. Pater měla nepočítaně. Byla nekonečná…
Všude řezalo chladné, zlé, mdlé modravé světlo. Na stěnách v rozestupu několika metrů byly pochodně. Pochodně nikdy nevyhaslého ohně. Oheň byl zelený, rudý, žlutý, oranžový, zlý a krutý. Ale byla tu zima. Jsem v pekle a je mi zima…
"Vstaň." Přikázal mi
Vstala jsem. Stála jsem zhrouceně a pokrouceně, byla jsem troska. Jaký je pohled na zničeného anděla? Otřesný. Tenhle pohled vás bude pak neustále honit ve snech. Bude vás ničit. Není nic horšího než vidět zoufalého anděla.
"Teď půjdeš semnou." Šla jsem. Musela jsem.
Začal hvízdat. Hvízdal pomalou, táhlou, smutnou, krutou a zlou písničku. Šla jsem za ní.
Šly jsme dlouho. Jen já a písnička. Možná jsme šly roky, možná jen chvilinku… tady čas nehraje žádnou roli.
"Podívej se." Přikázal mi. Přede mnou se najednou objevila křišťálová koule. Vířilo to v ní. Najednou se obraz zostřil, pomalu se v ní začal objevovat nějaký obraz. Byl to Bill. Pořád seděl v proutěném křesle. Díval se do blba. Pořád mu stékali slzy. Závidím mu jeho slzy. Závidím Vám všem Vaše slzy.
"Jeho to přejde. Naštěstí tě moc neznal." Řekl. Řekl to docela mile…?
Dívala jsem se na něho. Vydržela bych se na něj dívat celou věčnost. Vždyť Bill je tak krásný. Proč jsem si to neuvědomila dřív…? Ono je ostatně dobře, že jsem si to neuvědomila dřív.
"Co bude teď?" odvrátila jsem pohled od skleněné koule. Už jsem ho nechtěla vidět. Bolelo by mě to čím dál víc. Dívala jsem se na jednu pochodeň. Kam se mám asi dívat když hlas mi mluví v hlavě, mluví celou skálou, rozléhá se všude, ale nevidím ho. Najednou se objevil. Ano, sám Ďábel. Je nádherný… Byla jsem naprosto okouzlená. Nemohla jsem se nadechnout. Na první pohled jsem se zamilovala. Jeden pohled na něj a zapomněla jsem na Billa. Na Candy. Na Violu, Fren a Cathy. Na všechny Kaulitzovi. Nikoho krásnějšího jste neviděly. Nikdo.
Usmál se na mě. On se na mě usmál. Zahřálo mě to u zkažené duše. Jediný pohled na něj a jsem pravý Temný Anděl. Jsem teď zlá a zkažená jako on, jako celé peklo.
Roztáhla jsem křídla. Svá obrovská černá křídla. Roztrhala jsem ty svoje nové šaty. Urvala jsem spodničku. Roztrhala jsem je na krutě krátké šatičky. Moje dlouhé bílé nohy jen zářily. Vznesla jsem se. Jako Anděl nebe jsem křídla neměla. Jaká škoda.
Vzlétla jsem a jen tak jsem kroužila kolem Ďábla. Laškovala jsem s ním. Házela jsem na něj úsměvné pohledy, mrkala. Máchala nohama. Ladně kolem něj plula. Zastavila jsem se kousek před ním. Pořád jsem občas máchla masivními křidly abych se udržela ve vzduchu. Chytil mě jemně za krkem. Přitáhl si mě k sobě a začaly jsme se líbat. Cítila jsem se nádherně. Tlačili jsme na sebe svými těly. Cítila jsem jeho vypracované tělo. Nosí jenom kalhoty. Černé dlouhé. Jinak je bos. Kolem kalhot má pásek s ostny. Má nádhernou postavu. Celý je nádherný. Každý kdo ho spatří se zamiluje.
Líbali jsme se. Líbali jsme se krutě, rychle a nedočkavě. Strhali jsme ze sebe všechno. Milovali jsme se dlouho, celou věčnost. Milovali jsme se ve stoje. Jen co bylo po všem, odešel. Stála jsem tam nahá, dívala jsem se za ním jak odchází. Stekla mi jedna krvavá slza. Jsem opravdu naivní, teď už i děvka.
Hodila jsem na sebe svoje nové roztrhané oblečení. Teď ta sukně byla opravdu velice krátká. Lezlo mi to na nervy. Znovu jsem se rozbrečela. Najednou se ta sukně prodloužila. Byla mi někam po kolena. Dívala jsem se na to s otevřenou pusou.
"Neboj." Podívala jsem se na ní.
"Už neplač, každou novou takhle 'přivítá'" byla to mladá dívka. Taky Temný anděl, ale už tu byla dlouho, určitě.
"Jsem hrozně hloupá…" znovu jsem se rozbrečela.
"Jsi celá od krve. Jak dlouho už prosímtě brečíš?"
"Celou dobu jsem brečela."
"I při tom..?"
"Ne to ne… já jsem úplná děvka!" a zase jsem brečela.
"Nejsi, takhle si máš jenom připadat!" objala mě. Pořádně jsem jí zmáčkla. Tohle bude asi moje nová kamarádka. Nemohlo jí být víc jak mě. Měla černé vlasy, dlouhé, rovné. Měla úplně stejné oči jak já vlasy. Tmavě fialové… obrovská černá křídla a bílou pleť jako smrt.
"Jmenuju se Nicollette, ale říkej mi Nick."
"Já jsem Isabelle, ale všichni mi říkají Izzie."
Znovu jsme se objaly. Dva Temní andělé, byl by to hezký obrázek.

…po pár dnech v pekle…
Už jsem si na tenhle 'život' zvykla. Nemám potřebu jíst, pít ani chodit na záchod, nemám ani jiné lidské potřeby…
Už jsou to tři dny od mého 'přijetí' sem. Celé tři dny jsem jen posedávala v rozích a sledovala dění kolem. Jsou tu jen Temní andělé, a skřeti. Skřeti tady všechno obstarávají. Hlídají cely ve kterých jsou hříšníci. Jsou jich tu miliony. Opravdu zlý lidi jsou v samotných celách, které hlídají draci.
Jako anděl smrti se musím zaučovat chodit pro mrtvé duše. Pro lidi kteří zemřeli přirozeně chodí smrtka. Je to taková stará, milá babička.. pro lidi kteří se zabijí sami nebo při nehodě chodíme my. Pomáháme jejich duši buď do pekla, nebo do nebe.
"Nastal tvůj čas Izzie. Teď jdeš ty." Skřet Eddie. Je to jeden z mích nových přátel.
"Kdo to je?"
"No přeci tvůj milý. Tvůj Bill."
"Co se mu stalo?"
"Zastřelil ho nějaký odstřelovač. Prý už po něm šel hodně dlouho."
Tak jsem se vydala na cestu. Pomyslela jsem na Billa a hned jsem byla u něj. Umíral. I kdyby ho chtěli zachránit, nepodařilo by se jim to. Teď když jsem tu já, už to nepůjde, už ne.
Říká se, že na smrtelné posteli uvidíš mnoho věcí, uvěřitelných více nebo méně. Jako každý umírající, ale uvidíš svůj život. Bill měl nepřítomné oči, ale stále mu z posledních sil tlouklo srdce. Ležel na silnici. Zrovna vystupoval z auta, když v tom se to stalo. Okolo bylo mnoho fanynek. Asi měl mít koncert. Policie je teď držela stranou. Nad Billem se skláněl Tom a nekrytě plakal. Nechal se unášet žalem. Gustav a Georg klečeli z druhé strany a tiše plakali. Manažer se opíral o limuzínu a brečel do telefonu. Fanynky zoufale křičely a hystericky brečely. Ještě chvíli je v tom nechám a pak si přijdu pro Billa. Spatřila jsem ho teď pořádně. Stekla mi jedna krvavá slza. Pomalu jsem přišla k němu. Zahlídl mě koutkem oka.
"Izzie." Vydechl. Vydechl naposledy. Jeho duch vylétl z těla. Volal ho Bůh a on chtěl poslechnout. Ale zahlídl mě. Jak se skláním nad jeho mrtvým tělem.
"Izzie." Zopakoval. Teď už jako Anděl s velkým A.
"Bille." Zašeptala jsem a vstala
Bill se přiblížil. Políbil mě. Nechala jsem ho.
"Je mi to líto, ale musím jít." Řekl trochu zoufale
"Já vím."
"Miluju tě, pořád budu."
"Já vím." Nemohla jsem mu říct, že ho taky miluju, já už totiž nevím co to je.
Podíval se na mě překvapeně a zklamaně.
"Sbohem Izzie, sbohem Candy, sbohem lásko." Řekl jen a už mizel ve výšce.
"Ach Bille." Zašeptala jsem. "Taky tě miluju.

Milované zvíře, 2. řada, 12. kapitola

24. září 2007 v 19:08 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
12. kapitola
"Co mám dělat, jak se chovat. Co se to vlastně stalo?" Bill si zase sedl do křesla. Já si sedla do tureckého sedu a dívala se na něj.
"Nevím." Řekla jsem po pravdě.
"Vždyť Vy víte všechno."
"Nevíme…"
"Aha… Tak mi alespoň poraď Candy…"
"Jsem Izzie."
"Promiň."
"Nic se nestalo, Candy je moje druhé já. Candy je fenka, ale já jsem Izzie. Já jsem člověk."
"Co mám dělat…?" je trochu zoufalý
"Já nevím Bille." Kolikrát to mám zopakovat?
"Tak mi prosímtě poraď."
"Já nevím jak, promiň." Co chce poradit…?
"Vždyť andělé se neomlouvají…"
"Ale ano, omlouvají." Nikdo není neomylný
"Já nevěřil na Anděly."
"A už věříš?" tak tohle je asi blbá otázka, když se teď s jedním baví...
"Ano, věřím v ně, věřím v tebe."
"To je milé, tak dělej, že se nic takového nestalo." Tak tohle mě potěšilo…
"Že se nestalo co?"
"To, že si mě nikdy neviděl, mě jako Izzie."
"Ale to asi nepůjde."
"Pročpak?" napřímila jsem se, a asi se mi roztáhly zorničky…
"Protože tě asi miluju."
…Zásek…
"Co prosím..?" dělám debila, buď sem špatně slyšela, nebo mám halucinace…
"Já vim, je to blbost, ale asi tě miluju." Teď vypadá jako štěňátko, které udělalo loužičku… čeká na to co se stane, čeká na mou reakci…
"Mě nemůžeš… mě nesmíš…" nedořekla jsem a rozplakala jsem se. Každá moje slzička si našla cestu po obličeji, ale nenašla útěchu na zemi. Jako každá slza anděla nedopadla na zem. Jako by se snažily napravit chybu jejich předchůdkyň, tak další a další slzy padaly na zem. Tedy směrem na zem, ale nikdy nedopadly, nikdy nedopadnou…
"Promiň, promiň za to co jsem udělal, ať to bylo cokoli." Nevěděl co má dělat. Chtěl vstát a obejmout mě, ale něco ho naštěstí zadrželo.
"Neplač prosímtě." Dál jsem si drtila obličej v rukách. Zarývala jsem nehty do kůže. I když jsem anděl, sama sobě si můžu ublížit. Nehty mi rozsápaly obličej. Pět dlouhých rýh na každé tváři. Tekla mi z nich krev. Plno krve. Tekla a stékala na zem. Na rozdíl od slz si krev místo na zemi vždycky najde.
"Nedělej to prosímtě." Zakvílel Bill, ale pořád seděl na křesla jako přikovaný. Začal plakat. Mezi vzlyky kvílel ať to nedělám. Já se dál řezala do kůže. Ryla jsem si přes krk až na hrudník. Prsa jsem tedy vynechala. Ale hned pod nimi jsem se opět ryla. Nehty mi rozřezaly šaty a na kůži mi zanechávaly krvavé škrábance. Pod pupíkem jsem toho nechala.
"Ty mě nesmíš milovat!" vydechla jsem. Zoufalá jsem se zhroutila na kolena. Při sebeubližování jsem stála. Hlavu jsem opět sklonila do dlaní. Tiše jsem vzlykala. Slzy padaly, nedopadly. Šrámy mi krvácely a dělaly nepěknou louži na kachličkách. Bill se otřásal mezi vzlyky na křesle. Kolena měl u brady, objímal si je rukama. Třásl se, brečel a houpal se pomalu dopředu a dozadu. Díval se na mě opuchlýma, zarudlýma očima.
"Proč?" zakvílel
"Protože když mě budeš milovat. Já, já nevím co se přesně stane, ale já už nebudu moct bít na zemi. Já porušila zákony. Já… já budu pykat, já nechci, já tě nechci stratit…" jen jsem to dořekla a objevilo se nade mnou mdlé světlo.
Zakřičela jsem, rozeštkala jsem se uplně hystericky. Světlo docela rychle bělelo. Už strašně bilo do očí. Nemohla jsem je mít už otevřený. Ale jen jsem je zavřela, ucítila jsem tu hořkou ztrátu. Už jsem nebyla u Billa. Už jsem nebyla u nich na zahradě. Byla jsem… v pekle.
"Za to co jsi udělala budeš krutě potrestána!" ten hlas. Tenhle jsem neslyšela nikdy. Ale strašil mě každou noc. Ostatně jako každého anděla. Andělé mají jenom jedno pravidlo. A to, že když poruší pravidla živých jsou krutě potrestáni. Jsou potrestání peklem.
Je tak zlý, tak krutý, tak chladný, tak lhostejný, tak ostrý, tak panovačný, tak… tak… to nejde popsat, je to ten nejhorší pocit na světě uslyšet tento hlas…
Rozeštkala jsem se ještě víc.
"Jako každý anděl, kdo se sem dostal…" smál se, on se mi smál, smál se tak krutě. Musela jsem brečet víc a víc, ale pořád jsem měla zavřené oči. Ten hlas mi plul hlavou. Třeštila mě hlava. Hrozně mě bolela. Hlas to ještě zhoršoval. Uslyšela jsem ho, hlava se mi chtěla rozskočit. Já to nevydržím.
"Jste nebeská špína." Brečela jsem, hrozně jsem brečela.
"Otevři oči." Přikázal, musela jsem je otevřít, i kdybych je neotevřela, otevřely by se mi.
Byla jsem uprostřed jeskyně. Obrovská, vysoká jeskyně. Mdle osvětlená modravým světlem. To světlo bylo tak chladné, projela mnou zima. Začala jsem se třást. Zjistila jsem, že šrámy zmizely. Šaty nebyly vůbec roztrhané. Naopak. Byly jako nové, ne tyhle byly nové. Černé. Dlouhé až na zem. Bez ramínek. Měla jsem křídla. Obrovská, černá křídla. Ale nebyla vůbec těžká. Podívala jsem se na ruce. Byly snad ještě bělejší. Moje kůže byla bílá jako smrt. Ano smrt. To je teď moje poslání. Jsem anděl smrti.
Pode mnou se ale leskla kaluž krve. Od čeho pak? Stekla mi jedna slza po tváři. Krvavá. Skápla mi z brady přímo do louže. Teď pláču jen krvavé slzy.
"Spokojená..?" hlas zněl už jen panovačně, ale stejně zle jako vždy…
"Ne!" zakřičela jsem
"Já nechtěla! Nechtěla jsem aby se do mě zamiloval, já za to nemůžu!" křičela jsem. Znovu jsem se hrozně rozplakala.
"Já za to nemůžu… nemůžu…" opakovala jsem stále dokola.
"Ale můžeš! Co si čekala? Byla jsi anděl a on jenom člověk, bylo samozřejmé, že se do tebe zamiluje! Jsi hloupá, naivní malá holčička." Pohrdal mou, stejně tak jako každým andělem, který skončil jako já… Projela mnou vlna zoufalství.
Jsem tak hloupá, jsem hloupá, naivní a malá nána! Křičelo mi v hlavě.

Milované zvíře, 2. řada, 11. kapitola

24. září 2007 v 19:06 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
11. kapitola
Odešla jsem s Billem. Kluci si tam ještě povídali, o čem, víte z předchozího dílu.
"To sou jelita co?"
Jenom sem zamručela. Došli jsme domů. Bill mě nechal na zahradě, jako starou Candy. Zamknul branku se slovy: "Tom jí když tak přeleze. A hlídej."
Zalezl do domu a klíč nechal na poličce za květináčem. Je docela teplo. Tak si o tom můžu popřemýšlet. Tohle jsem jaksi neplánovala, ale jak zase uteču? Chtěla jsem být člověk…
Tak se nic nestane… stejně, já sem nesmrtelná, Bill ne.
Obešla jsem barák a šla si lehnout do boudy. Pořád tu byla. Nad ní rostla menší jabloň. Tu prý zasadil Rob když se kluci narodily, takže jí bude dvacet jedna let…
Vedle boudy pořád stály dvě misky na protiskluzové podložce. Boudu mám u zdi plotu.
Lehla jsem si do té svojí boudičky a vystrčila hlavu. Jenom jsem tak podřimovala. Po chvilce jsem něco zaslechla. Nastražila jsem tedy uši a ani nedýchala.
"Á vole dávej bacha!" Tom jde domů…
"Já nic nedělám." David
"Máš klíče?" Rob
"K čemu?" Markus
"K odemčení asi ne?" Frank
"A no jo…" Markus
"Ne nemám, je zamčeno." Tom
"Tak to přeskočíme." Frank
"Vy dete ke mně?" Tom
"Jo, proč ne?" Rob
"U nás nikdo není, a já se… bojím." Markus
"Tak ticho a poďte." Frank
Žuch, žuch a ještě třikrát žuch.
Přiběhla jsem se na ně podívat.
"Jé, to je hezkej pes!" Rob
"A nojo…" David
"Co to je za psa?" Frank
"Je to fena, Candy, a dem dom, je mi zima." Tom
"Tak se měj pejsku." Markus. A poplácal mě po hlavě.
Co se dělo v domě. Candy v něm nebyla, zůstala hlídat na zahradě.

"Áu, ty debilé." Bůhvíkdo
"Nešlap po mě." Kdoví
"Moje ruká!" zase nevim kdo to heká
"Vstaňte, jak ste mohly spadnout?" Tom
"Dyž je tady taká tma!" Rob
"Jo, jako v pytli!" Frank
"Tak mi pomožte debilové, celýho ste mě pošlapali!" Markus
"Co tady tak ječíte?!" Bill se vzbudil
"Jé, ahoj Bille, jak se furt máš?" David
"Ahoj Davide. Mám se špatně, protože ste mě ve dvě ráno vzbudili!" Bill je asi hodně naštvaný
"Sorráč kočko!" Frank si ho spletl s holkou, je možný že s Tamarou…? =)
"To je můj bratr vole!" Tom
"Ty máš bratra?" Rob
"Vidíš ne?" Tom
"Nevidím, je tu totiž šero, hele kde máš nějakou volnou postel?" Rob
"Jo, já sem taky unavenej." David
"Já taky." Frank
"Já sem urče unavenější jak vy všichni dohromady!" Markus
"Tak děte nahoru a někde se umejte a polehejte." Bill se asi už uklidnil
"Co když si lehnou na mojí postel?" Tom má strach
"Tak si lehneš tady na gauči." Bill už nakazuje
Kluci už šly nahoru do koupelny, asi se tam mejou všichni dohromady. =)
Tom se umyl v koupelně dole a Bill šel na zahradu. Za mnou.
"Dobré ráno Candy." Sedl si na ratanové houpací křeslo a díval se na měsíc a hvězdy.
Přišla jsem k němu a položila mu hlavu do klína.
"Je hezky co?"
Bill pořád pozoroval hvězdy. Já mu ležela pod nohama a spala. Asi už taky usnul. Ráno mě probudilo sluníčko, které mi prohřívalo srst. Bill spal v sedě s koleny u obličeje, objímal si je rukama a hlavu měl opřenou o záda křesla. Sluníčko mu zářilo do nenalíčeného obličeje. Vlasy měl rozpuštěné, nenalakované. Padaly mu do tváře a přes židly. Zacukalo mu víčko. Řasy se roztřásly a zpod zavřeného víčka mu stékala slza. Razila si cestičku přes jeho rozehřátou tvář. Otevřel oči.
"Candy." Zašeptal a objal mě.
"Zdál se mi hrozný sen…" nedořekl a rozplakal se.
"Bál jsem se, že tě ztratím." Řekl mezi vzlyky. Nebrečel hystericky. Jenom se třásl a stékaly mu slzy. Nevydával u toho žádné zvuky. Jen tak klečel u mě na zemi. Objímal mě (tedy spíš drtil v objetí) s obličejem zabořeným do mého krku.
"Sem hrozná citlivka co?" podívala jsem se mu do obličeje.
Po obličeji se mu roztáhl upřímný úsměv.
"Mám tě hrozně rád Candy, už bych nedokázal žít bez tebe."
"Já bych nedokázala žít bez tebe." Řekla jsem…
Bill se zasekl. Odtáhl se ode mě a díval se mi do psí tváře. Díval se mi do očí. Nemrkal. Díval se na každé moje oko jinak. Na modré upřímně. Na zelené falešně. Díval se na mě plný rozporuplných myšlenek.
"Nedokázala bych bez tebe žít." Zopakovala jsem. Ano, pořád jsem pes…
Bill nevěděl co má dělat. Je blázen? Mluví na něj pes… a on mu rozumí…
"TY mluvíš…?"
"Ano…"
"Ty nejsi pes…?"
"Ano i ne…"
"Jsi Candy?"
"Ano."
Objal mě. Zase mi plakal do kožichu. Proměnila jsem se v dívku a pevně ho stiskla. Bill nevěřil. Cítil tu proměnu, cítil že ho objímá člověk, člověk? Ale nechtěl otevřít oči. Co když je to sen?
"Neboj se."
"Já, já se nebojím." Zašeptal mi do vlasů
"Tak se na mě podívej." Jemně jsem ho odstrčila. Pomalu otevřel oči. Uviděl anděla, uviděl mě. Uviděl dívku s fialovýma vlasama, pronikavýma zelenýma očima. Uviděl dívku, kterou obklopovala jemná záře. Ona zářila. Její bělostná pleť jen svítila v černých šatech.
"Já tě znám."
"Ano, jsem Candy…"
"Nejsi, nebo jsi, ale jsi i holka." Zakloktával se, nemohl uvěřit svým očím. Klečeli jsme naproti sobě. Člověk a anděl. Muž a žena. Chlapec a dívka…
Zajíkl se, asi si na mě vzpomněl, vzpomněl si na koncert, na lavičku…
Přiblížil se a zase mě pevně objal. Drtil mě, a já drtila jeho.
"Nedokázal bych bez tebe žít."
"Já taky ne." Co to melu? Já už nežiju =) ale zní to dobře…
"Jsi moje Candy…"
"Ano." Mluvili jsme, šeptali, si do vlasů, protože jsme se pořád drtili v objetí.

Láska nebo jen úlet 78

24. září 2007 v 19:05 | Roxym * |  FF - Láska nebo jen úlet??
78.
Otočil sem se s malou nadějí, že by si to Nkola přece jen rozmyslela. Za mnou ale stála Viky.
"Bille, promiň, tohle se nemělo stát……ale na…" podala mi bundu, na kterou sem úplně zapomněl
"Dík a teď mě nech prosím……udělal sem blbost…" řekla sem a odvrátil se od ní
"Promiň můžu za to já……." Chytla mě za ruku, tak sem se jí vytrhl a obrátil se k ní znovu
"Chceš slyšet pravdu?" zeptal sem se a ona přikývla "Jo můžeš za to ty, kdyby sem na mě nevrhla, tak by se tohle nestalo. Chtěl sem, abys mi pomohla vymyslet něco skvělýho, tos mi sice pomohla a za to díky, ale pomohlas mi i Nikču ztratit a za to ti fakt moc děkuju…seš spokojená? Takhle to chtěla??" zeptal sem se ironicky a už na ní řval. "A já hajzl nevěděl co dělat a pak s mě přesvědčila a kousli jsme se……..díky za všechno, ale zbytek už dodělám sám……..nazdar…" naštvaně sem se obrátil a odešel
"Copak ty to nechápeš??" zakřičela na mě s brekem Viky
"Ne a měl bych snad něco chápat?" zeptal sem se, ale ani se neotočil
"Ne nemusíš…….stačí když to budeš vědět. Miluju tě, ale tohle sem nechtěla, nevěděla sem, že příde já zapomněla na to, že jsme se měli dneska sejít……." Začla
"Jo to je sice hezký, že to vim………ale co s tim, já miluju Nikču nikoho jinýho a tebe sem bral jako kámošku…….A Nikča asi taky, ale když zapomeneš i na ní, tak to asi tak vážný z tvý strany nebude, co?" řekl sem jí a odešel pryč
"Bral?" slyšel sem ještě za sebou, ale už nic neříkal. Šel sem na bus a jel domů……..
Z5 u mě (Nikči):
Se zaslzenýma očima sem utíkala na hotel, cestou sem narazila do pár lidí a všichni na mě koukali jak na blázna, ale to mi bylo jedno, hlavně sem už chtěla bejt v pokoji. Konečně sem stála před hotelem a už vybíhala schody k našemu pokoji. Vtrhla sem dovnitř. V obýváku byl Tom s Terčou a jak sem proletěla do pokoje, jen na mě nechápavě koukali. Sedla sem si na postel a spustil se novej vodopád slz, znovu sem si přehrávala to, co se před chvílí stalo a nemohla tomu uveřit. Mezi tim přišli do pokoje Terka s Tomem
"Niky co se ti stalo??" vyhrkli oba starostlivě
"Ten hajzl….." vypadlo ze mě jen a znovu sem se rozbrečela
"Kdo??" zeptali sem, ale už sem neodpověděla
"Niky, co se stalo??" zkusila to znova Tereza
"Bill……Bill…..on….Viky.líbali se spolu…." Vysoukala sem ze sebe
"Cože?" vykulili na mě oba oči.
"Tohle přece, to by ti neudělali….." řekla Tereza a objala mě…..
"Jak vidíš, tak jo……jak to mohl udělat……." Ptala sem se na otázku, na kterou stejně nikdo nedokázal odpovědět
"To ne, to by brácha neuděl na to ho znám moc dobře……." Nevěřil tomu Tom a sedl si vedle mě z druhé strany.
"Prosím, běžte, já chci bejt teď sama…" poprosila sem je……Oni se jen teda tiše zvedli a odešli vedle, slyšela sem jak si o tom povídaj a potom, jak Terča říká, že jde něco koupit.
"Ok tak běž…..já na ní dám pozor…" řekl Tom
"Dobře, za chvilku sem zpátky…" odpověděla Tereza a pak sem slyšela zaklapnutí dveří. Chvíli se nic nedělo a pak se ozvalo ťukání.
"To sem já Niky, můžu dovnitř……." Zeptal se, chvilku sem byla zticha, ale pak sem mu šla otevřít dveře. "Díky…" vypadlo z něj a sedl si ke mně na postel.
"Já až teď sem pochopila jaký to je……" začla sem
"Co??" nacápal nejdřív Tom
"Jaký to je, když ti někdo zahne, až teď a přitom sem to sama udělala, copak si nevzpomínáš, tenkrát na těch záchodech a potom několikrát u nás na chatě……"
"Jo,ale to bylo jiný…."
"No právě, bylo to jiný, to sem s Billem ještě nechodila, ale viděla sem, jak se naštval, když mě tam začal líbat Tomáš……a mě teď udělá to samý…….jak mohl……." Řekla sem a padla Tomovi kolem krku, ten mě taky objal jednou rukou a druhou pohladil po vlasech.
"Já Billa znám, tohohle on by nebyl schopnej, tak mu dej šanci a vyslechni ho….."
"To je…" nenechal mě domluvit
"Já vim, že si myslíš, že je to můj brácha a že se ho zastávám, ale není to tak. Jen znám i Viky a vim čeho je schopná. Na první pohled se tváří mile a na druhej ti dokáže udělat tohle. Dokáže kluka zblbnout takovym způsobem, že pak neví co dělá….ten kluk…." Řekl
"Dobře, ale proč??" zeptala sem se znovu beznadějně
"Já nevim, ale promluv si s Billem a uvidíš jak to bylo……" navrhnul mi
"Promluvila bych si, ale nemůžu….."
"Proč?" nechápal Tom
"Protože bych to nevydržela a odpustila bych mu, i kdyby za to mohl on. Já ho miluju a nenávidím zároveň……potřebuju si všechno urovnat v hlavě." řekla sem a v tu chvíli se ozvalo, jak se otevírají dveře. Pustila sem se radši Toma. Ten se šel kouknout, kdo to je a ještě dodal.
"Rozmysli si co chceš, ale na nic nečekej. Potom už může bejt pozdě……." Tyhle slova mi od tý doby zněly v hlavě.
Znovu u Billa:
Přišel sem domů a chtěl mluvit s Tomem, ale ten nebyl doma. Nj je určitě s Terčou, prolítlo mi hlavou, proto sem vyběhl nahoru do pokoje a zavřel se tam. Sedl sem si na postel a o všem znovu přemejšlel. Po chvilce se ozvalo zaklepání na dveře a pak se otevřeli. Dovnitř nakouknul Tom.
"Můžu?" zeptal se
"Jj jasně…" souhlasil sem a pokusil se o úsměv……..ale moc to nešlo.
"Bille………..Já vim co se stalo……" začal
"Nikča?" zeptal sem se a on přikývl "Sem debil nemělo se to stát, ale nevěděl sem, co dělám….." řekl sem a sklopil hlavu.Cejtil sem, jak se mi do očí tlačí slzy.
"Ale tys za to nemohl že ne? Já znám Viky a vim, čeho je schopná….." zeptal se opatrně
"Ne já byl sem u ní kvůli Nikče, jak jsme byli domluvený. Seděli jsme na zahradě a já se jí ptal, jestli si myslí, že se to Nikče bude líbit a ona, že jo, ale že k tomu mám něco přidat. Nechápal sem, co tim myslí, ale pak se ke mně příblížila a chtěla mě políbit. Na poslední chvíli mi to došlo a uhnul sem, ale nevzdala to a znovu se ke mě přiblížila a to sem už nedokázal a prostě jsme se kousli. Jenže v tu chvíli tam přišla Nikola a viděla nás. Kdyby nepřišla mohlo to dopadnout hůř, ale mě to došlo pozdě. Sem vůl……." Vyprávěl sem
"Já si to myslel, že za to může za kráva….." řekl Tom
"No a potom utekla pryč, mě všechno došlo a běžel sem za ní, jenže ona už nechtěla nic slyšet a ni se jí nedivim, nechal sme jí teda běžet a přišla tam znovu Viky, ze který nakonec vypadlo, že mě miluje……tak sem jí poděkoval, za to, co udělala a odešel….."
"Ha miluje…..ježíš to je taková kráva, udělala to už tolika lidem, měli jsme před ní Nikolu varovat…….Hraje si na kámošku a přitom je to pěkná mrcha…." Řekl Tom
"Jo je, jenže já nevim co mám dělat…" řekl sem zoufale a z oka mi ukápla slza, která tekla po tváři dál.
"To se vyřeší uvidíš….." zkoušel mě utěšit Tom a objal mě
"Díky Tome, ale tohle se nevyřeší………aspoň ne jen tak, na všechno už je jen 5 dní a to je krátká doba….." vypadlo ze mě
"Ale Nikča tě má ráda…." Řekl
"Jo a tos slyšel kde? Po tom, co se stalo……" nevěřil sem
"U ní………" řekl a mě se na tváři objevil nepatrnej úsměv.
Lucca

Láska nebo jen úlet 77

24. září 2007 v 19:05 | Roxym * |  FF - Láska nebo jen úlet??
77.
"Ndáme nějakou pomalou písničku??" vyhrkl najednou Mike, pže byla neděle a já byla zase uněj, tentokrát jme byli ve velký místnosti, pže tam nikdo nebyl, kdo by taky chodil v neděli trénovat a ještě k tomu o prázkách, se divim, že sem Mike chodí…….se mnou.
"No to bychom mohli, už mi z těch všech kroků hrabe…" souhlasila sem
"Co kecáš, vždyť ti to jde skvěle…." Ozval se od hifiny, ve který hledal nějakej pomalej song, když ho našel přišel ke mně. Chytl mě okolo pasu a přitiskl se ke mně, chvilku sme tam tak tancovali a pak ale udělal něco, co sem nečekala. Jednu chvíli jsme si koukali přímo do očí a pak se to stalo, začal se ke mně pomalu přibližovat, nevěděla sem co dělat, pže Mike byl sice hezkej, ale mám Billa. Jo myšlenka na Billa mě zachránila. Mike už byl těsně u mě, měl zavřený oči a já v tu chvíli obrátila hlavu ke straně, takže skončil na mý tváři. Když si to uvědomil nechápavě se na mě podíval.
"Promiň, ale to nejde……" řekla sem potichu, ale rozhodně
"Proč by to nešlo……..??" zeptal se
"Já totiž…….víš, mám kluka……" řekla sem po pravdě
"A-aha….to sem nevěděl, ale proč teda za mnou pořád chodíš, chodíme na kolu a tak?" nechápal
"Ježiš, to mě nenapadlo…" chytla sem se za hlavu "Já sem chodim, protože jsi mi to sám nabídl, chtěla sem se něco naučit a tak sem chodim a ta kola? To bylo prostě jen tak, jako kámoši sednout si a pokecat…….mě vůbec nenapadlo, že je to takhle. Víš ty seš skvělej kluk, dobře se mi s tebou kecá, seš i pěknej, ale tohle. Tohle prostě nejde, já mám Billa ráda a nechci ho ztratit ani zradit….." řekla sem
"Billa? Billa Kaulitze…..?" kouknul po mě
"Jo Billa Kaulitze…." Potvrdila sem
"Co na něm všichni máte?" zakroutil hlavou
"Jak všichni? Myslíš všechny fans? Jo tak k těm sem taky patřila a pořád patřim, ale teď už jinak….."
"Hmm…..i fans…" řekl a já to totálně nepochopila, co tim myslel
"No tak čau a dík za všechno……" řekla sem a zmizela
"Ahoj….." slyšela sem ještě u dveří, otevřela sem je a vyšla ven, pak sem se ale přece jen vrátila
"Hele Miku, můžu se tě na něco ještě zeptat?"
"Jo jasně ptej se……" souhlasil
"Já je to blbý, ale neznáš nějakou Simonu, nebo spíš neznals??" vysypala sem
"Simonu?? Neznám, akorát jednu ze školy, ale nikoho jiného, proč? Měl bych snad?" nechápal
"To je dobře…..ne právě, že neměl…Díky a čau…" usmála sem se na něj a šla pryč. Tohle sem chtěla taky slyšet, že se Simčou on nemá nic společnýho. Šla sem na náměstí, kde jsme se měly sejít s Viky, byla sem tam o 10 minut dřív, tak sem se ještě stavila na zmrzlinu.
Bylo už půl čtvrtý a Viky nikde, zkoušela sem se jí asi 3krát dovolat, ale nikdo to nebral. Nevěděla sem, co dělat, tak mě napadlo, že asi nestíhá a vydala sem se jí naproti, to sem ale neměla dělat. Přišla sem k Vikynýmu baráku a zazvonila, nikdo neotvíral, ani po druhym zazvonění, chytla sem teda za kliku branky a zjistila, že je otevřeno, šla sem teda dovnitř a chtěla se jít kouknout na zahradu, jestli tam nesedí a mě tim pádem neslyší. Měla sem pravdu, seděla tam, ale ne sama. Byl tam ještě někdo, ale slyšela sem je jen jak se baví, a ještě z dálky, nebylo to ani moc nahlas, takže sem nepoznala kdo to je, o to vetší šok mě potkal, když sem přišla blíž viděla tam Billa. Jenže teď se už nebavili , ale……….Líbali se!!!
Nemohla sem tomu uvěřit. Zavřela sem oči, jestli se mi to nezdá, pak se je rychle otevřela a viděla to samý. Připadala sem si jak ve zlym snu, ani jeden z nich mě ještě nezpozoroval.
"Jo tak zamilovala, do kluka kterého neznám, ty seš mrcha……." Vykřikla sem, hned jak to slyšeli odtrhli se od sebe a viděli mě, jak tam stojim mezi keři a po tvářích se mi kutálej slzy. Otočila sem se a rozeběhla pryč, mezitím sem se ale ještě otočila. "Hajzle!" vykřikla sem a utíkala pryč
"Niky počkej, to není jak si myslíš………." Rozeběhl se za mnou Bill
"Ne a jak teda?" zeptala sem se a při tom mu zavřela vchodovou braknu před nosem. Bill se ale nenechal odradit a běžel dál za mnou, dohnal mě a chytl za ruku
"Nech si to vysvětlit, prosím…." Prosil mě a i pře to, že sem oči měla zalitý slzami sem viděla, že ty Billovy se lesknou taky.
"Vysvětlit a co prosim tě? Já viděla dost a to mi stačí……A teď mě nech….Slyšíš, pusť mě!!" začla sem na něj už řvát a vytrhla se mu. Přidala sen do běhu a Bill mě nechal, už tam jen stál a koukal za mnou.
Mezitím u Billa:
Dneska jdu zase za Viky. Chci pro Nikolku nějakej originální dárek, aby jen tak nezapomněla, ale nevěděl sem co, proto sem šel za ní, aby mi pomohla, když s ní teď kamarádí.
"Myslíš, že se jí to bude líbit??" zeptal sem se jí u nich na zahradě
"Určitě a když k tomu přidáš ještě něco……" řekla a usmála se na mě. Musim říct, že je hezká, ale ne, co to plácám na Nikču nemá, ta je nejlepší holka, co sem kdy potkal.
"Co??" zeptal sem se……"
"Tohle…." Začala se ke mně pomalu přibližovat. V první chvíli sem nevěděl co dělat, ale pak sem uhnul
"Promiň, ale to nejde, ty seš pěkná holka, ale já mám Nikču a to mi stačí…." Řekl sem
"Já vim, ale ta tady teď není, nevidí to……" nevzdala to a znovu se začla přibližovat. Koukl sem se do jejích, čistě modrých očí. Svítily a pomalu se zavíraly. Nevydržel jsem to a naše rty se spojily. Chvíli jsme se teda líbali a pak mi Viky zajela rukou pod tričko, teprve v tu chvíli mi došlo, co sem udělal a ve stejnou chvíli se ozvalo. "Jo tak zamilovala, do kluka kterého neznám, ty seš mrcha……." Odtrhli jsme se od sebe a koukli směrem, odkud to přišlo. NIKČA. Po tvářích se jí kutálely slzy a probodávala nás nenávistným pohledem……. "Hajzle!!" obrátila se ještě jednou a vykřikla to tentokrát mým směrem, potom utekla pryč.
"Niky počkej, to není jak si myslíš……" vzpamatoval sem se konečně a běžel za ní
"Ne a jak teda?" zeptala se hlasem, kterej sem u ní ještě neslyšel a přibouchla mi branku před nosem……..
"Nech si to vysvětlit, prosím…" prosil sem ji zoufale, ale marně
"Vysvětlit a co prosim tě? Já viděla dost a to mi stačí……" řekla. Už mi mě se začaly do očí tlačit slzy, snažil sem se jí zastavit, ale nešlo to. "A teď mě nech…..Slyšíš, pusť mě!!" začla na mě řvát , tak sem jí pustil, viděl sem, že to nemá cenu a můžu si za to sám……..ještě sem se za ní koukal, jak běží pryč a pak se obrátil a se svěšenou hlavou odešel……..
"Bille! Bille, počkej….." uslyšel sem za sebou…….
Lucca

Láska nebo jen úlet 76

24. září 2007 v 19:03 | Roxym * |  FF - Láska nebo jen úlet??
76.
Jé hele dopisy a fotky od faninek, tak to se kouknu………popadla sem první dopis, hmm němčina, tak to toho moc nevyluštim, chvilku sem to prohrabovala a pak našla pár dopisů v angličtině a přečetla si je. Po dočtení posledního dopisu mi došlo, že všechny fans jim píšou skoro to samý, no ok, já sem psala taky, by mě zajímalo, jestli jim to tenkrát vůbec došlo, ale ještě teď si pamatuju, jakou mi dalo práci ten dopis napsat, nechtěla sem psát to co všichni, jak je miluju atd. proto sem dlouho přemejšlela a nakonec poslala, to co poslala. Můj pohled zaujalo pár fotek, sáhla sem teda po nich a nestačila se divit, co všechno ty holčiny pro kluky neudělaj, na fotkách bylo několik holek a na sobě neměly vůbec nic, hmm tak to bych snad ani neposílala takovouhle fotku, ale to je jejich problém.
"Co to tady děláš??" vyrušil mě Bill
"Aaa….fuj já se lekla……já nic, jen se koukám…" řekla sem a nenápadně všechno hodila zpátky do krabice
"To vidim, že nic…….co ses dočetla?" zeptal se
"Ale, skoro nic, všechny dopisy sou si podobný….." řekla sem
"Jo ale ne všechny, každej je jinej a od někoho jiného, ale je jich moc, ani už nestíhám všechno číst, to bych od rána do večera nic jinýho nedělal a na tebe bych už neměl ten čas vůbec……" řekl a dal mi pusu
"Se divim, že se ti to všechno vejde do týhle krabice…" prohodila sem
"Nevejde, takhle už je asi pátá……" rozesmál se Bill
"Aha, tak to píšem asi hodně viď?" přidala sem se k němu
"Tak jo, mějte se hezky……" loučila sem se mnou Simone "Ráda sem tě poznala…"
"Jo to já vás taky…." Podala sem jí a potom Gordonovi ruku
"Se loučíte jako, kdyby jste se už nikdy neměli vidět…" prohodil Bill, kterej ze schodů všechno pozoroval, našim směrem
"Njn, jistota je jistota…" obrátil se na něj Gordon a pak se Simone zmizeli s autě
"Nashledanou.." stihla sem ještě zavolat, společně s Billem jsme jim zamávali a potom zavřeli dveře a zapadli dovnitř.
"Tak co podnikneme??" zeptala sem se ho
"No já nevim, ale mohli bychom se jít kouknout k tomu rybníku, jak jsme tam byli minule….pamatuješ?" navrhnul Bill
"No to bychom mohli, je to tam hezký….." souhlasila sem
"Dobře…"
"Ok, tak já jdu převlíct…." Řekla sem a vyběhla do schodů směr Billův pokoj, kde sem měl nějaký věci, v batohu sem vyhrabala džínový krátký kraťasy, pže bylo horko a k tomu černý tílko, už sem si to chtěla přehodit, ale Bill mě chytnul zezadu.
"Nechceš pomoct?" zašeptal mi do ucha
"Klidně, ale jak??" dělala sem blbou
"Co třeba…takhle…." Svalil mě opatrně na postel a sedl si na mě, pomalu mi sundal tričko a začal líbat, ze rtů se postupně přisunul až na břicho a zastavil se až u kalhot, u kterejch rozdělal pásek, rozepl knoflík a pomalu je stáhl dolů
"To se mi líbí a ještě to mám bez práce" řekla sem a změnila polohu, tak, že Bill byl teď pode mnou a já na něm "taky se budeš převlíkat?" zeptala sem se mezi tim, jak jsme se líbali
"No nebudu, ale klidně mi to sundej a já si to obleču znova….." řekl, sundala sem mu teda jenom tričko a začla mu sát kůži na krku, bradavkách a postupně i na břichu, potom sem se zase přiblížila k jeho rtům a naše jazyky si k sobě našly cestu, když jsme se od sebe odtrhli, koukli jsme se vzájemně do očí a já se pomalu zvedla, Bill taky a oblíkli jsme si oblečení.
"Tak můžeme vyrazit?" zeptal se mě Bill
"Jo, myslim, že jo…." Řekla sem a šla před barák, Bill zamknul a šel za mnou, celou cestu jsme se drželi za ruku a povídali si, šli jsme celkem pomalu takže na místo jsme dorazili kolem čtvrtý odpoledne, stejně ale pořád svítilo slunko a tady bylo ticho, normálně ticho moc nemusim, i když občas ho potřebuju, ale tady bylo příjemný, nikdo nás nerušil a mohli jsme si dělat, co chceme. Sedli jsme si pod strom, kde byl aspoň kousek stínu. Seděli jsme takhle skoro dvě hodinky a mezi tim jsme si povídali, vykousávali se nebo na chvilku zabloudili do vody, kterou jsme po sobě jen cákali, pže ani jeden z nás neměl plavky……..Když jsme se vrátili z vody sedla sem si na Billa a začli jsme se opět nečekaně vykusovat, tentokrát ale vášnivěj než před tim, jako kdyby to mělo být naposledy………………
"Carlos tady bude během půl hodiny…." Řekl mi Bill večer, když jsme koukali na televizi a u toho přežvykovali pizzu
"Už? To to tak rychle uteklo?" nevěřila sem, ale byla to pravda
"Jj boužel jo……" řekl Bill a zmizel nahoru, za chvilku byl zpátky a zakryl mi oči
"Co děláš?" nechápala sem
"Nic, jen tady něco pro tebe mám……" řekl a dal mi něco do ruky
"Pro mě?" koukla sem na něj a pak na to něco, pže to bylo zabalený v papíru
"Jj pro tebe……" přikývl a já to teda rozbalila, z papíru vypadl krásnej prsten z chirurgický ocele……
"Ten je krásnej….děkuju moc…" objala sem Billa "…ale ty mi pořád něco dáváš a co já dala tobě?" zeptala sem se a bylo mi to blbý
"Co bys mi dávala, mě stačí, že seš tady se mnou……." Řekl a nasadil mi prsten na ruku
"Přesně….." usmála sem se nejdřív na ruku a pak na Billa
"Počítáš v pátek s tim koncertem…." Ujišťoval se Bill
"No jasně, přece si nenechám ujít poslední koncert." Ujistila sem ho
"Ok, už se těšim nebudeš to mít daleko, je v Magdeburgu, kousek od centra.." řekl. Za chvilku se rozezvonil zvonek
"Carlos!" Řekli jsme současně
"Hele jestli nechceš, tak se mnou nemusíš jezdit, já z parkoviště do hotelu trefim…." Řekla sem Billovi, kterej šel mezitím otevřít Carlosovi
"Ne to je v pohodě, stejnak nemám co dělat……" řekl
"Dobře, ale nevadí ti to?" ujišťovala sem se
"Ne, proč by mělo….?" Zeptal se
"Já nevim…" pokrčila sem rameny
"Tak vidíš….." usmál se na mě ode dveří a pozdravil Carlose
"Ahoj…" zavolal Carlos ode dveří i na mě, já mu pozdrav oplatila, vzala sem batoh a naposledy se tady po tomhle baráku rozhlídla, pže sem už asi nepojedu,. To je strašný, já si tady sem s Billem v jeho baráku a jejich fans seděj u compu a hledaj nejnovější fotky, no i když možná taky budu za měsíc sedět taky………nevim proč, ale je mi to vůči těm holkám blbý, od tý doby co jsme se s nima nepohodly na tom koncertě mi hlavou pořád víří ta věta, že jim kluky krademe a že se kvůli nám změnili…………………
"Tak, konečná…" vytrhl mě ze snění Carlos
"Jo…to už jsme tady?" divila sem se
"Jj jsme…." Řekl Bill, já se k němu přitáhla, dala mu pusu a potom vystoupila z auta
"Tak ahoj a zejtra teda večer…" řekla sem ještě a pak za sebou zavřela dveře, zamávala na tmavý sklo, pže já sice Billa nevidim, ale on mě jo a moc dobře a potom sem se vydala nahoru zpátky do hotelu………
Lucca

Bez lásky je líp… 7. díl

22. září 2007 v 16:37 | Roxym * |  FF - Bez lásky je líp
Bez lásky je líp… 7. díl
Ach jo, zítra zase do školy… Jak mně se nechce…!! Nejspíš bych se dneska měla mrknout na nějaký to učení, ale ne že by se mi zrovna dvakrát chtělo… Radši bych šla na comp nebo tak… Mno, i když mám dojem, že mě určo nějak zaměstná tatík… Navíc jestli bude zase připravovat nějakej slavností oběd pro naší velectěnou návštěvu… Docela by mě zajímalo, kdy hodlají odjet… Už jich mám fakt plný zuby…!! Mno, i když je fakt, že mám hlavně plný zuby Blešáka, strejda Thomas je celkem fajn a Simone taky a dokonce i ten Bill se dá… Celkem dobře jsme si pokecali, když jsme se ráno potkali v koupelně - strávili jsem tam asi "jen" dvě hoďky, ale jinak v pohodě… A nejlepší bylo když se do koupelny dobýval Tom, když nás tam s Billem spatřil, tak se zatvářil jako kyselej citron… Jako fakt nevím proč, nejspíš se bojí, že mu zkazím brášku, i když mám pocit, aby nezkazili spíš oni mě…!! Já taková hodná holčička… Heh, to byl vtip… Ale fakt nevím, co tomu Tomovi vadí… Ještě, že už od něj budu mít za pár hodin klid…!!
"Auu!! Seš slepá nebo co??!!" osopí se na mě Tom, když do něj nechtěně vrazím…
"Promiň, já nechtěla…" omluvím se (co se to se mnou děje??!!…) a jdu dál… nějak nemám náladu, a přitom ještě dopoledne jsem byla v pohodě a bylo mi fajn, ale teď…?? Mno, tak každej občas nemá svůj den…
Vyjdu z domu a usadím se na terase… Dnes je sice docela chladno, ale to je fuk… Zachumlám se do svetru, pohledem bloumám po zahradě a přemýšlím… Vlastně ani nevím o čem… Možná, že o všem a zároveň o ničem… Prostě takovej ten stav, kdy jste naprosto mimo a nechce se vám nic dělat, možná tak akorát brečet…
"Ahoj Špageto…" pozdraví se Tom a sedne si naproti mně…
Sakra, ten kluk je snad všude…!!
"Nazdar…" řeknu mu a víc si ho nevšímám… Fakt na něj nemám náladu…
"Zázrak, tys mi neřekla Blešáku…!! Že bys dostala rozum?? To se mi nechce věřit…" začne do mě rejt, to si nemůže najít lepší zábavu??!!, a přitom se usmívá jak měsíček na hnoji…
"Hele, nechceš jít otravovat někoho jinýho?? Já na tebe fakt nemám náladu…" odseknu a poprvé za tu dobu co tu sedíme se na něj podívám… Tom mě upřeně pozoruje, ale… jeho pohled je jinej než včera… Je v něm něco… já nevím, ale včera vypadaj jako namachrovanejch frajírek, neříkám, že dneska tak nevypadá, ale teď je v jeho pohledu něco… jinýho… Snad možná trochu pochopení, soucitu a… já nevím… Asi se mi to zdá… Něco si tady namlouvám, protože náhle jeho oči zase ztvrdnou, prostě se zase změnil v toho týpka, co je absolutně nad věcí a nic ho nerozhodí… Ale já nevím proč, mám pocit, že jsem v jeho pohledu zahlédla snad i… zklamání…?? Ne, to se mi určitě zdálo, proč by byl zklamanej…?? Ale přesto se ve mně najednou probudí výčitky svědomí… Uvědomím si, že on si chtěl možná jen normálně pokecat a já jsem se k němu chovala jako kdyby byl jen otravnej hmyz nebo tak něco…
"Tome?? Promiň…!" křiknu na něj, aniž bych si uvědomila co vlastně říkám…
Tom se zastaví ve dveřích do domu a otočí se na mě… Chvíli na mě kouká a pak se usměje, ale… úplně jinak než předtím… Je to zvláštní, ale ten úsměv mě zahřeje u srdce… Sakra, Lauro!! Co to děláš??!! Ten kluk je jen otravnej magor… Debil, kterýho nesnášíš a vůbec ho neznáš…!! Vzpamatuj se!! Nadávám si v duchu, když si uvědomím, že se mi vlastně Tom… líbí… Možná dokonce i víc než to… Ne, nic!! Musím si dát pozor, nebo se ještě… zamiluju a to by mi fakt ještě scházelo…!! Ale i přesto jeho úsměv oplatím… Má fakt krásný oči… Tak čokoládový a… Ježiš…!! Hráblo mi… ale úplně…!!
"Moc ráda jsem tě poznala, Lauro… Někdy k nám musíte přijet… Co kdybyste přijeli třeba na Vánoce?? Přeci tady nebudete sami dva, takhle nás bude aspoň víc…" řekne Simone a přitom se dívá střídavě na mě a na taťku…
"No já nevím… Neradi bychom obtěžovali…" odpoví taťka, ale je na něm vidět, že ho ta nabídka potěšila… Od doby co umřela mamka jsme se téměř všem příbuzným vyhýbali… Vlastně ani nevím proč… Možná to taťku bolelo, možná ještě bolí…
"Ale jaképak obtěžování?? Letošní Vánoce strávíte u nás…!! Ale to neznamená, že nemůžete přijet dřív…!! Myslím, že naše drahé ratolesti by taky nebyli proti…" vloží se do toho strejda a pobaveně na nás (mě, Billa a Toma) mrkne… Mno, je fakt, že jsme se předváděli slušně… Jako třeba dneska při obědě, jak… Mno, až příště, teď přijde na řadu objímací část… Boože, vždyť se loučíme jako kdybychom se neměli vidět nejmíň deset let…!!
"Tak se mějte, ahoj!" loučí se taťka a mává ostošest, se divím, že mu ta ruka neupadne… Heh, koukám, že už mám zase svojí náladu… Mno, to nic… Však už bylo na čase…
"Tak já se jdu učit…" řeknu když strejdovo auto zmizí za rohem…
Taťka se na mě podezřívavě podívá a pak řekne: "Jen doufám, že se zase nehodláš učit stylem vysedávání u počítače, víš co jsem ti říkal, Lauro??!!"
"No jo, tati… Já vím… Neboj, mrknu se na učení, ale tak nějakej odpočinek potřebuju, to víš musím se nějak odreagovat…" odpovím a radši beru nohy na ramena, protože mám dojem, že by se mi zase dostalo šíleně nudný, ale taky hrozně "poučný" přednášky… Prostě zjednodušeně řečeno bych dostala kázání…
"No počkej, počkej, kam si jak myslíš, že jdeš, drahej Ňufíku??" zeptám se našeho Ňufa, když se hrne ke mně do pokoje… Sice vím, že odpovědi se nedočkám, ale co… když blázen, tak se vším všudy…!!
Co vlastně máme zítra za předměty…?? Přemýšlím, ale fakt si nemůžu vzpomenout, nejspíš budu muset vytáhnout rozvrh no… Tak, tady je: matika, dějepis, fyzika… Ježiš, dál už radši nepokračuju…!! Takový šílený předměty… Hlavně naše šišlavá učitelka na děják… No to zase bude… Já nechci…!!

Konec 7. dílu

Marky

Vztek 20:

22. září 2007 v 15:46 | Roxym * |  FF-vztek
Vztek 20:
Už jsme byly v klubu a musím říct že to tam bylo parádní. Bezva hudba, zařízení a samozřejmě chlast mají všude stejnej.
"Terko moha bych s tebou na chvíli mluvit?"
"Jo jasně."vzala jsem ji za ruku a odtáhla na dívčí záchody, tam aspoň neřve tolik hudba.
"Tak co potřebuješ."zeptá se mě
"Víš, Bill mi nabízel že by jsme mohli jet s nima na tour co teď budou mít, ale samozřejmě předpokládám s tim že budeš chtít být s Alexem, ale to by se prý dalo vyřídit tím že by
Se vzal ještě jeden autobus, samozřejmě tě nechci do ničeho nutit, ale.."
"En, počkej,počkej. Já bych s vámi moc ráda jela, ale nevím jak bude mít Alex volno a navíc za dva týdny odlítá z5 do Kanady, ale zavolám mu a řeknu ti ok?"
"Jo budu moc ráda."vrátila jsem se za ostatníma a nechala Terku ať si promluví s Alexem(přes mobil).
"Miláčku já dostávám mít velký chutě."pošeptal mi Tom když jsem mu seděla na klíně a pili jsme spolu mochitto(sry newim jak se to píše).
"Já taky, tak počkej na pokoj do hotelu ano?"
"To já ale nevidržim."
"Budeš muset zlatíčko, chvíli počkej jsem tu hned jen si něco zařídím."dala jsem mu pusu a šla za Terkou která na mě mávala abych šla za ní.
"Tak co?"ptala jsem se
"Prej by byl moc rád a že si zařídil to aby tu mohl být díl."
" Tak to je suproví užijem si zábavu moc se těšim."usmívala jsem se
"Já taky."
"Terí já budu muset běžet Tom na mě čeká a má nezkrotný chutě."
"Jasně běž."
Cestou k Tomovi jsem potkala Billa tak jsem mu řekla teda že by jsme s nima jely na tu tour.
Tak jsme chvíli domlouvaly jak to uděláme, ale stejně jsme se dohodli že to zařídíme pozdě že tu je příliš moc velký hluk.
"Kde si byla?"zeptal se mě Tom
"Cestou jsem potkala Billa tak jsme si chvíli povídali."
"Aha, a ne půjdeme už do hotelu?"
"Tobě se tady nelíbí?"rejpla jsem si
"Nééé je tu moc lidí."
"Dobře tak poď méďo."vzala jsem ho za ruku a šla se rozloučit se zbytkem. Všichni se nás vyptávaly jako proč jdeme pryč, jestli se nám tu nelíbí, nebo co tam budem sami dělat a takový přihlouplí otázky. Když jsme vypadli tak jsme cestou dělali voloviny jako, no jako šťastně zamilovaný pár.
"Tak jsme tady. Prosím, dáma má přednost."otevřel mi dveře Tom
"Oh děkuji." Věšla jsem a rozvalila se na pohovku "Tak co budem dělat?"zeptala jsem s provokativně Toma a hrála si s pramínkem vlasů.
Odpovědi se mi nedostalo, místo toho si na mě Tom lehnul políbil mě.
"Hm zajímavá činnost.!"řekla jsem a hladila ho na zádech. Líbal mě na tvářích, uchu, bradě a postupně na krku. Jednou rukou mi zajel pod tričko a druhou se mi vískal ve vlasech. Říkala jsem si že jestli to dneska vyjde tak to bude můj první sex s Tomem, sice jsme spolu už celkem dlouho, ale ještě jsme spolu nespaly, teda jednou k tomu málem došlo kdyby Tom nezjistil že nemá kondomy. A já to bez něj dělat nehodlám takže jestli je Tom dneska nemá tak máme zase smůlu.
Cítila jsem Tomovo neuvěřitelné vzrušení a já sama se vzrušením celá chvěla. Tom mě přestal líbat a podíval se mi do očí. "Moc tě chci."zašeptal a já ho políbila a pak jsem taky zašeptala "A máš to?"ten se jen usmál a vytáhl z kapsy krabičku kondomů. Políbil mě a přendal mi přes hlavy už napůl vyhrnutý tričko. Nechtěla jsem být pozadu, tak jsem mu taky sundala tričko, který sebou vzalo i kšiltovku. Tak jsem mu sundala i ten šátek co měl přes dredy a prohrábla jsem mu je. Líbala jsem ho na krku pak přešla na hruď a hrála si s jeho bradavkama posouvala jsem se k pupíku…víte proč maj blondýni kolem pupíku modřiny? Protože sou i blonďáci..ne sorry já si na to teď vzpomněla…rozepla jsem mu kalhoty a stáhla je ke kolenům, za jeho mega trenkami už netrpělivě čekal kámoš, tak jsem mu pomohla ven a vzala Tomovi krabičku. Rozdělala jsem sáček a nandala Tomovi na kámoše kondom. Tom si mě horlivě přitáhl a políbil mě, pak mi rozepl podprsenku. Chvíli si hrál s mými prsy a pak mi rozepl kalhoty a stáhl je spolu s kalhotkama. Tom se na mě podíval a já si ho jen víc přimáčkla na tělo. Ještě mě políbil na čelo a pak do mě vnikl. Byla to nepředstavitelná krása být v tak těsném spojení s člověkem kterého miluju. Pohybovali jsme se do rytmu a tempo pomalu zrychlovali. Vždy když Tom víc přitlačil, hlasitě jsem vzdychla a zaryla mi nehty do jeho jemných zad. Když už se blížilo vyvrcholení Tak tom přirážel víc a prudčeji, takže jsem hodně hlasitě vzdychala. Zaklonila jsem hlavu a vykřikla jsem, svalila jsem se na postel a Tom vedle mě, zhluboka jsme oddychovaly. "Bylo to krásný."usmál se na mě. "Miluju tě."řekla jsem mu a společně v náruči jsme spolu usnuli.
/anca/

Milované zvíře, 10. kapitola - rozhovor

22. září 2007 v 15:45 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
10. kapitola
V tomhle obchodě je už asi hodinu. Už se stmívá… a tohle mě fakt jako nebaví, že by na mě zapomněl a odešel jiným východem? Blbost.
"Ahój hafiků, poď k tatínkovi." Ježíš marjá. Nějakej vožralej adolescent mě tady otravuje.
"Co to tam máš Franku?" á nějaký jeho další kámoši
"Takýho čoklóra, poď se podívat Davide!"
"Hustej…"
"Mě se chce chcát."
"To ještě vydržíš, hele co myslíš, kolik by sme za něho dostali Markusi?"
"Dyť to je Candy." Kde se tady vzal Tom?
"Kdože?"
"Náš novej pes. Teda ne novej, starej, ale už je po smrti, víš!"
"Aha, a to je jako tvůj?"
"Jak by se sem dostal, když nešel s náma. Nebo jo?"
"Je to holka."
"Aha"
"A je jako Billa. Vidiš, stojíme před krámem s hadrama."
"A co jako?"
"No Bill urče nakupuje."
"V obchodě?"
"A kde jinde by nakupoval vole?"
"Asi v obchodě. Ale tohle není skate shop…"
"Von jeho bratr nenakupuje ani ve skate ani v hiphop shopech, že jo?"
"Jo, von nakupuje tam kde holky."
"Ale takový ty černý, že jo?"
"Jo tvůj bratr je Bill?"
"Jo, jeho bratr je Bill."
"Jo, můj bratr je Bill."
"Já nemám bratra."
"Já mám bratra, ale i sestru."
"Chudáku."
"Kolik jí je?"
"Deset."
"Aha, tak nic."
"Proč si to chtěl vědět? Já mám taky sestru."
"A tý je?"
"Víš že ani nevim?"
"Já vim kolik je mojí matce."
"To vim taky."
"Hm, já ne.."
"Ty totiž ani nevíš která je levá a která pravá."
"A ty snad jo?"
"Ne."
"Já taky ne, kluci, z toho si nic nedělejte."
"Já si z toho nic nedělám."
"To máš dobrý."
A takovouhle velice zajímavou debatu by vedli až do rána, kdyby nepřišel Bill.
"Co tady děláte?" Bill
"Ty si Bill?" David
"Jo, to je Bill, ahoj!" Markus
"Ahoj, že vy ste chlastali?"Bill
"Ne." Tom
"Jo, ale málo." David
"Ty si Bill?" Frank
"Jo to je Bill." Rob
"Aha." Frank
"A co to tady teda děláte?" Bill
"Stojíme." Markus
"Jo." Tom
"A povídáme si teď zrovna." Rob
"Mě se chce chcát." David
"Mě se chtělo dřív." Markus
"Mě se chce taky." Frank
"Mě se teda nechce. Teď už jo" Tom
"Tak děte, kdo vám brání?" Bill
"A kam?" Frank
"Třeba za keř." Bill
"Co tam?" Markus
"Ještě nás tam někdo znásilní." Rob
"A je tady nějakej keř vůbec?" David
"Na co keř?" Tom
"Víte co? Já du dom." Bill
"Tak se měj." Frank
"A pozdravuj sestru." David
"Von nemá sestru." Tom
"Ale má." Rob
"A jak se menuje?" Markus
"A kolik jí je?" Frank
"Dvacet, aspoň myslim, a menuje se Tamara, mám pocit." Tom
"A…?" Rob
"Co?" Frank
"Jestli s ní to…" Markus
"Já sem s ní spal." David
"A jaká je?" Rob
"Teď ani nevim, počkej… dobrá je…" David
"Já si myslim, že sem s ní taky spal…" Tom
"Já asi taky." Markus
"Hele já asi taky." Frank
"Je možný, že já taky." Rob

Z tohohle dílu sem si udělala srandu… Tak snad mi to odpustíte, ale byla prdel. Jenom se omlouvám jestli jsem vám nezprotivila Toma, ale je na mol, tak to tak berte. Ti týpci co vystupují tady v tomhle dílu jsou typy jako Tom, já vám je popíši abyste si tu situaci mohly představit… =)
Frank: tmavě hnědé vlasy, polodlouhé, rozcuchané, zelené oči, hubená postava, piercing v obočí, styl hoper.
David: černé vlasy krátké, tmavě modré oči, kérka na krku, hubený, styl hoper.
Robert: rozcuchané blond vlasy, hnědé oči, pár (asi tři) rasta copánky, piercing ve rtu, hubený, styl technař.
Markus: světle hnědé rozježené vlasy, světle modré oči, hubený, styl skateák - svojí desku nosí furt všude s sebou

Milované zvíře, 2. řada, 10. kapitola

22. září 2007 v 15:44 | Roxym * |  FF- Milované zvíře
9. kapitola
Objímal mě, brečel jak malej, šeptal mi do ucha, že jsem měla pravdu, že se mi moc omlouvá a že mě moc miluje.
Olízla jsem mu půlku obličeje. Díval se na mě tak šťastně, až jsem z toho musela vrtět ocasem. =)

"Ale ty nemůžeš bejt Candy... ten chlap, ten chlap za mnou jednou přišel, že si, že si umřela…" koktal a zasekával se, potom se zase rozplakal. Znova mě objímal, pusinkoval na hlavu a říkal si sám pro sebe (nahlas), že je všechno zase dobré.
Tohle mě už jako nebaví. Sedíme v koupelně už asi třičtvrtě hodiny, Bill mě furt objímá a pusinkuje. Tohle mě už opravdu nebaví. Nejsem gaučovej pes, kterej se nechá mačkat jak polštář!
Jemně jsem na něho zavrčela. Lekl se a uskočil. Zavrtěla sem ocasem a dala jsem hlavu na stranu. Usmál se na mě a jenom hlesl: "Promiň, já vím, že to nemáš moc ráda…"
Odemkl dveře a pustil mě do obýváku. Blbli jsme na gauči, na zemi - po celém obýváku, celý večer. Házel mi moje staro-nové hračky a já se bavila jak dlouho ne. Bill se svíjel smíchy, tekli mu slzy štěstí a asi byl v sedmém nebi. Vysíleně si lehl na zem. Já si lehla na bok vedle něj. Ruku a hlavu si opřel o mě, a hádejte co sme pak dělali? No spali… pes a člověk - nejlepší přátelé.
Probudili jsme se až ráno. Našla nás Simone. Říkala, že si nás vyfotila a že s toho bude krásná fotka. Ale potom jak jsem vstala, lépe si mě prohlédla…
"Candy?" nevěřila vlastním očím. Já se na ní jen po psím usmála.
"Že to není pravda Bille?"
"Ale jo mami, je to Candy!" a zase mě mačkal.
"Co tady tak ječíte." Á, Tom jde.
"Co to je… Candy?" přihupsnul ke mně a zase mě někdo mačkal.
"Nech jí, je to můj pes." Bill žárlivec
"Je to náš pes!" oznámila Simone
"Ale je vám jasné, že tohle nemůže být Candy, asi je to její dcera, copak víme co s ní ten chlap dělal? Třeba mu jednou utekla a udělala si někde štěňata a potom pošla, a teď je tu Candy junior…"
"Ne, tohle je Candy!" nenechal se Bill
"Tam jdem k veterinářovi, ať nám řekne kolik jí je let. Kdyby to byla Candy, tak jí je…?"
"Čtrnáct." Nenechal ho dopovědět Bill
"No vidíš, a to by nemohla vypadat tak dobře, a navíc takhle velcí psy jako je ona se ani čtrnácti moc nedožívají." Simone pesimizuje
"Ale stejně je to Candy, možná je to její duch, nebo tak…" Bill a jeho teorie. Mě tahle debata tedy nebavila. Vyskočila jsem si na gauč a tam tak polehávala a sledovala je po očku.
"Ale necháme si jí…?" opět Bill
"Samozřejmě, psa potřebujeme." Simone tedy zakončila debatu a šla se umýt.
"Kdes jí sehnal?" Tom tomu pořád nemohl přijít na kloub
"Spala pod mojí lavičkou. Tam jsem uviděl i tu dívku…"
"Jakou holku?" když de o opačné pohlaví, Tom ihned zpozorní.
"Takovou zvláštní… Už jsem jí někde viděl, taková tajemná." A to sem zpozorněla. Jak pod jeho lavičkou, to je moje lavička… a ta holka… to sem já?
"Viď Candy?" přisedl si ke mně. Podrbal mě za ušima. Opět jsem zalehla.
"Di se umejt, večer sto nestih, co?"
"Umyl sem Candy, pak sme si hrály a… usnuly."
"Tak di, já jí pohlídám."
Bill tedy šel. Tom si ke mně sedl a hladil mě po zádech, drbal za ušima a sledoval mě.
"Candy, ty seš nádhernej pes, víš kolik bych na tebe moh sbalit holek?" ten Tom taky na nic jinýho nemyslí… Nemá on náhodou tu Miu?
"Někdy s tebou musim do města…" přemýšlel na hlas. Vzal si ovladač a dívali sme se na telku. Pro mě jako pro psa nic zajímavýho…. A navíc dopoledne toho moc nedávaj…
Po velice dlouhém a nezáživném poslouchání (opět) dokumentu, dneska ovšem o lvech, přišel Bill.
"Na co koukáte?"
"já na dokument, Candy to nebaví, a možná už potřebuje ven."
"No jo vlastně." Už sem vám říkala, že byl je velice pohotový hoch?
"Koupíme ti nove obojek, jo?" to mi je celkem jedno…
Bill tedy vzal kartu, můj starý oboje a vodítko a vyrazili jsme.
Po cestě do města jsem se vyvenčila. Označkovala svá stará místa a zvětšovala území. V centru jsme se chovali jak sehraná dvojka. Já šla na volno u jeho nohy a Bill si pohodově šel. Před jakýmsi obchodem: 'U pudlíčka Štaflíčka paní Frostové' mi Bill dal vodítko a vešly jsme dovnitř. Tohle asi není obyčejný zverimex. Byla to obrovská místnost, která vedla ještě po schodech nahoru. Celý obchod (alespoň dole) byl vymalován světle oranžovou, stropy byly vysoké a po stěnách obrazy zvířátek. Bylo tu i pár abstraktních maleb, které vůbec jako nějaké zvíře nevypadaly, ale jmenovaly se třeba: 'Pasoucí se fialkové zebry' od Šíry Xaviéra.
Pult byl dlouhý přes celou jednu stranu. Za ním byla sedačka a na ní seděla asi ta paní Frostová. Na klíně jí trůnil mini pudlíček Štafliček. Kolem krku měl růžový oboječek posázený nějakými drahokamy. Na pultu stály malé i větší bonsae. Kasa byla obalená nějakou kůží. Pult byl dole vysklený a vevnitř byly obojky, takové jako má Štaflíček. Růžové, modroučké, azurové, žluťoučké a další pastelové barvičky posázené drahým kamením. Bylo to tu jako ve zlatnictví. Na druhé straně byla vitrína s medailemi, poháry a diplomy od pudlíčků paní Frostové. Asi je to chovatelka vystavovatelka. Vedle stála obrovská klec, asi zlatá. Vevnitř seděl obrovský papouch. Houpal se na houpačce a krákal. (čím hezčí papouch, tím horší zvuky)
"Dobrý den." Pozdravil Bill
"Nazdar hochu." Zakrákal papouch
"Dobrý, co si budete přát?" zeptala se prodavačka, která se objevila za závěsem, který byl z druhé strany vitríny. Naproti vchodu byla stěna s akvárii a terárii. Uprostřed bylo jedno obrovské akvárium. Kamínky a šutry byly po dně ještě s pískem, pár chaluh (či něčeho takového)
a mezi tím se proplétalo hejno piraň. Vedle bylo další obrovské akvárium a v něm byly dva žraloci. Pak už tam byly jen terária a jakýsi hadi a ještěrky.
Přesně uprostřed byl měkký koberec a nad ním obrovský lustr asi z křišťálu. Ta paní Frostová si tedy nežije špatně.
"Nějaký obojek tady pro Candy." A ukázal na mě
"A jaký přesně?" zeptala se zase prodavačka.
"Máte s ostny?" Bill ze mě chce mít punkerku?
"Samozřejmě." A odběhla dozadu. Přinesla asi šest druhů obojků stejné velikosti.
"Pejsek neposlouchá?" zeptala se a podávala Billovi obojek s ostny dovnitř? Cože? Au…
"Ne, to ne, já myslel jako s ostny ven…"
"Tak to jo, mě jenom spletl jeho zlý vzhled."
"Ona není zlá, tedy někdy…" zamyslel se Bill a drbal se za uchem.
"Tak fenečka, tak počkejte ještě chvíli prosím." A zase odběhla.
A zase přiběhla. Na ruce se jí houpalo asi tucet obojků.
"Tak tady to je. Snad jsou dostatečně velké." A položila je na menší stolek, na kterém stála skleněná váza se slunečnicemi. Sledovala Billa po celou dobu co mi zkoušel obojky.
"Máte to tady hezké." Poznamenal Bill, když celou dobu cítil její pohled na svém těle.
"Já vím." Řekla ona a dál ho sledovala. Už mi to začínalo vadit. Dívala se na něj jako žirafa v říji. =)
Zavrčela jsem na ní, temně a zle. Lekla se a otočila se ke zdi a koukala na obraz spícího baseta.
"Dík." Zašeptal Bill a dál mi zkoušel obojky. Když mi jeden vyzkoušel už třikrát, obešel mě ze všech stran, zdálky i zblízka, řekl prodavačce, která pořád sledovala baseta.
"Už jsem si vybral."
"Skvěle." A vzala si od něj můj nový obojek. Přešla ke kase a namarkovala ho. Paní Frostová tu nebyla. Asi šla někam jinam. Ale pudlíček Štaflíček seděl na gauči dál a sledoval mě. Bufla jsem na něho. Štafla se lekl a začal vyvádět. Štěkal (teda jestli se tomu tak dá říkat) jančil a hopsal po sedačce. Prodavačka si řekla rychle o prachy a předala obojek. Přiklusala ke Štaflovi a začala ho uklidňovat. Z obchodu jsme tedy odešli s novým obojkem. Došli jsme do nějakého parku. Bill si sedl na nejbližší volnou lavičku a dal mi nový obojek. Až teď jsem si všimla jak vypadá. Byl černý (jak jinak) prošitý stříbrnou nití. S odstupem šesti až sedmi centimetry byly kovové hroty. Zapínal se jako každý obyčejný pásek s dírami. Vedle zapínání byly dva kroužky. Asi na známku a bůhví na co ještě…
Byl krásný, zevnitř byl jakoby semišový. Bill mě ještě třikrát obešel, zhodnotil ho jako dokonalý a vyšly jsme zase do centra. U každého obchodu s oblečením, či něčím podobným jsem musela čekat. Bill byl v každém minimálně půl hodiny. Venku mě nechal stát jen tak, ani mě nepřivazoval. Kdyby mě přivázal, to by byla mezi ostatními psy ostuda. A tak jsem se podle toho musela chovat. Ležela jsem, seděla a ještě plno dalšího, ale nuda byla děsná. Pochybuju že by se mě někdo pokusil ukrást.

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 55

22. září 2007 v 15:42 | Roxym * |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
55. DÍL
"DING!DONG!" ozve se domovní zvonek.
"Du tam!" křiknu na ty dva a běžím otevřít. Slyším, jak v kuchyni v mikrovlnce praská popcorn.
"Ahoj holky!" řeknu, když otevřu dveře. Obě tam stojí, skoro celé promočené a mračí se.
"To je nehorázné počasí!" rozčiluje se Jess.
"Hrůza! Takové počasí označuje, že za chvilku bude škola." Přidá se k ní Katy.
"Jo jinak ahoj Sam." Dodá ještě Jess.
"Poďte dovnitř." Řeknu jim a pustím je dál. Sundají ze sebe bundy a já zanesu deštníky do koupelny, kde je hodím do sprcháče, aby okapaly.
"Nechcete půjčit nějaké tepláky nebo něco suchého na sebe??" zeptám se jich, když se k nim vrátím.
"Jo, to bys byla hodná Sam." Řekne Katy. Tak vyběhneme ke mně a ve skříni jim vybereme nějaké oblečení.
"Aspoň je mi teplo." Řekne Jess, když se vrátíme dolů a sedíme na gauči. Kris s Angi už tam sou taky a ujídají ten svůj popcorn.
"Tak co to bude?" zeptá se Kris.
"Já, Robot." Řeknu mu.
"Jéé, to je s tím Willem, že jo?" zeptá se Angi.
"Jo, jo."
"Paráda."
"No to zas bude." Řekne Kris a Angi ho hned obdaří pohlavkem. Všichni se spokojeně usadíme u telky a pustíme se do sledování filmu. Já každou chvilku hypnotizuju mobil, kdyby náhodou volal Tom. Ale nic. Takto zkoukneme 4 filmy, když hodiny v obýváků ukazují 11 večer.
"Nechcete u nás přespat holky?" zeptá se jich Kris. "Máma právě psala sms, že přespí u Kaulitzů, že se jim v tom počasí nechce vracet a že věří, že to tu zvládneme."
"Tak proč ne. Já klidně zůstanu, taky se mi nikam nechce." Řekne Katy.
"Tak já taky." Přikývne Jess.
"Tak budeme spát u mě?" zeptám se.
"Jo klidně můžeme." Dostane se mi odpovědi.
"To se chcete ještě dívat?" zeptám se, když vidím, že si Angi sedá k DVDčku a pouští další film.
"No jasně. Ještě řekni, že se ti chce spát?" vykulí oči Angi.
"Ani ne." Řeknu, ale už se vidím pěkně nahoře v peřinách. Uvelebím se teda do křesla, Katy, Jess a Angi se zavrtají pod deku na gauči a Kris se natáhne před telku. Asi po čtvrt hodině se mi začnou zavírat oči a pomalu usínám. 'Ne musíš vydržet.' říkám sama sobě. No, stejně sem usnula.
"Tak já ji odnesu nahoru." Slyším, jak někdo šeptá.
"A zůstáváte tu nebo co?" ptá se druhý hlas.
"Jo. Jestli to teda nevadí." Ozve se znova první hlas.
"Ne. Já s Jess klidně přespíme s Angi tam v tom jejich pokoji."
"A co já?" ozve se třetí hlas.
"Ty přece budeš spát se mnou." Zasměje se čtvrtý hlas.
"Pššt!" syknou naráz.
"Tak já du." Řekne někdo a ucítím, jak mě bere do náruče.
"Tome?" Šeptnu.
"Sem to já Sam, spi dál, odnesu tě k tobě." Ujistí mě a nese nahoru do pokoje.
"Čekala sem na tebe." Šeptám mu během cesty. Oči mám zavřené a sem v takovém lehkém spánku. Teda, spíš sem hodně unavená.
"Já vím. Dřív to nešlo."
"To nic. Ale přišel si." Lehce roztáhnu rty do maličkého úsměvu.
V pokoji mě Tom položí na postel. Slyším jak ze sebe sundá několik věcí. Nevím co, nedívám se tam a potom si natěsno lehne ke mně. Svou rukou mě hladí po vlasech a já při tom usnu.
Když se ráno vzbudím, protáhnu se, promnu oči a chystám se ho pozdravit. Jenže žádný Tom v pokoji není. 'Že by se mi to jenom zdálo?' napadne mě. Sednu a porozhlédnu se po pokoji. Nezdálo, jeho tričko, šátek, potítko a kšiltovka leží na zemi vedle postele. Ale kde je on? Že by v koupelně, ale od tama nejde nic slyšet. Najednou se otevřou dveře od pokoje a v nich stojí Tom, a nese snídani!:)
"Jéé ty už si vzhůru?" zeptá se, když uvidí, jak se na něho usmívám.
"Sem, dobré ráno." Řeknu mu.
"Dobré."řekne, přisedne ke mně a dá mi pusu. "Dneska sem ti přinesl snídani já."
"Teda." Usměju se.
"Včera sme to nestihli, tak si to dneska vynahradíme." Usměje se a společně se pustíme do jídla. Navzájem se krmíme a děláme blbosti.:)
"A jak bylo včera? Mobil si měl pořád vypnutý." Zeptám se ho.
"Já vím, ale jinak to nešlo. David říkal, že nás nikdo nesmí rušit a takové ty jeho kecy."
"Aha. Volala sem ti."
"Viděls sem. A to hned několikrát co?" zasměje se.
"No a? chtěla sem vědět, jestli se mi vrátíš." Usměju se.
"Ještě abych se nevrátil, ale musím ti ještě něco říct." Odloží vidličku na talířek a zadívá se na mě. Vypadá vážně.
"Ježiš co se děje?" zeptám se ho.
"Víš Sam. Čeká nás další turné." Řekne.
"No to je super!" řeknu mu. "O to si přece vždycky stál ne? Aby si o vás říkali a zvali vás kamkoli."
"Já vím. Jenomže to znamená, že budeme zase od sebe." Pohladí mě po ruce.
"To já vím taky. Ale Tome věděla sem do čeho du, když s tebou začnu chodit a vím taky, že je pro tebe muzika moc důležitá. Nemůžu ti v tom bránit."
"Sam si skvělá. Věděl sem, že dělám dobře, když sem si tě vybral."
"A kdy odjíždíte?"
"První týden v září."
"Tak to máme ještě skoro 14 dní. Poslední týden prázdnin a pak se de do školy. Bude ze mě velká druhačka." Usměju se.
"To jo. I když moc velká zrovna nejsi." Změří si mě pohledem.
"Cože?" řeknu a hodím po něm polštář a trefím ho přímo do obličeje. A nebyla bych to já, kdybych se mu nezačala smát.
"Tak ty se mi směješ jo?" zamračí se, ale hned se zas usměje, protože mi mou ránu oplatí. Tak sme tam po sobě metaly polštáře, než se nám naše nedojedená snídaně sesypala z postele na zem.
"Hups." Řekne Tom.
"Hups." Opakuju po něm. Nakonec to společně uklidíme. Já se s ním pak rozloučím, protože on zase musí letět. No jo…to by ani nebyl Tom.
:::O 6 DNÍ POZDĚJ:::
"Mám tě ráda Sam." Říká mi Angi, když se sní loučím na letišti. Oběma nám tečou slzy.
"Sem tak ráda, že sme byly spolu." Obejmu ji ještě víc. "Budeš mi chybět."
"To ty mně taky." Řekne.
"Angi už musíme nebo nám to uletí." Ozve se teta.
"Už du mami." Odpoví jí Angi.
"Napíšem si jo?" zeptám se jí.
"Jo." Řekne a utře si slzy do rukávů.
"Tak ahoj Sam." Loučí se se mnou taky teta a obejme mě. "A buď tady hodná."
"Neboj teto." Ujistím ji. "Taky se měj hezky. A zase přileťte jo?"
"Uvidíme. Když se domluvíme, tak vás rády uvidíme." Řekne teta a obejme Angi kolem ramen.
"Tak ahoj Marge a zavolej až budete doma." Řekne jí máma. Jela se mnou na letiště jenom ona, brácha a táta se s nima rozloučili už doma, do auta by sme se totiž všichni nevešli.
"Zavolám, neboj Leon." Ujistí teta mamku. "Teď už vážně půjdeme." Seberou si s Angi kufry a vyrazí. Ještě jim naposledy zamáváme, otočíme se a míříme k našemu autu.
"Nebuď smutná." Říká mi máme cestou domů. "Třeba se ani nenaděješ a zase se uvidíte."
"Třeba." Řeknu a dál hledím z okna. Angi mi bude hrozně chybět.
Včera sme u nás na zahradě uspořádali párty. Loučili sme se tam s Angi. Každý jí donesl nějaký dárek, prej aby na ně nezapomněla.:) Bylo to vážně super, aj s našima sme tam byli. Taky přijeli Kaulitzovi, cela rodinka a pařili s náma.:D
Dokonce se aj tancovalo a v čele byl náš tatínek. Nj, když si táta trochu upije, dějou se s ním věci.
Kluci se celý týden chystali na to jejich turné. Každý den byli zavření ve studiu a zkoušeli,pilovali..
Aspoň, že aspoň tam sem za nima mohla. Nebo teda spíš za Tomem. Seděla sem tam s Davidem a dalšíma lidma z branže. Pokaždé, když měli kluci pauzu, tak se Tom věnoval mně. Staral se jestli mi něco nechybí a vůbec nevnímal Davida, jak do něho hučí, že by se měl taky na koncertech dívat víc kolem sebe. Gustav s Georgem se mu marně pokoušeli vysvětlit, že Tom ho nevnímá, protože má něco lepšího na práci než se nechat buzerovat.:)
S maminou sme dojeli domů a já sem zapadla k sobě do pokoje a sedla k počítači. Tom je dneska zase ve studiu, kde jinde a hraje. Dneska ani nemáme nic v plánu s holkama, myslím ale, že jim napíšu, že by sme někam měly jít a zapít konec prázdnin. Jak si řeknu, tak taky udělám. Hned zalarmuju Katy a po ní Jess.
fixa

Děláš si ze mě srandu?? 2 díl - GLOS

18. září 2007 v 6:11 | Roxym * |  Glosy
Děláš si ze mě srandu?? (Z tebe? A srandu? Ne, díky) 2 díl
Takže jsme se dokopali k dalšímu glosu;) Jsme vážně vděčný za každej komentář :)
Zelená - Zelenka
Růžová - Růžovka
"a to jako proč (si dělám z tebe srandu)??? Já ho líp teda poznávat nechci (protože chci být machřice) , podle toho ci mi vyprávíš o něm (musím o něm myslet den co den a noc co noc), se mu teda vůbec nemám líbit (protože mi ve škole přezdívají Ošklivka Betty) , ptž si řikala, že má rád holky (A co jinýho! To jako chces, aby bl na kluky?), který nosej mini (mini co?), boty na podpadku a takovej styl já zásadně nemám (stručnějí - je to punkerka)". Zuzka na mě hodila psí oči a řekla:" prosícím, udělej to pro mě (A jako co má dělat?)". Propíchla sem jí pohledem (propíchla pohledem? To má na očích speciálně nasazené špendlíky?) a řekla sem:" tak dobře, ale nevemu na sebe žádný topíky, minisukýnku, podpatečky atd (už se třsu strachem pod postelí).". Zuzka kývla, ale moc s tim nesouhlasila. Ještě dodala:" koná se to u kluků a prej tam bude spousta dalších lidí (Jak ryhle)". Teda, že bych stála o nějakou párty na uvítanou (lde je hodně lidí .. pro její počest) , já nemám problém se spřátelit (fáákt? Nepsala tohle, když byla oáralá?). Na naléhání Zuzky (Zuzky, Zuzky .. těch Zuzek je víc co?) sem se teda oblíkla do černýho trika (punkerka jak vyšitá), maskáčovejch kalhot (hoj, má milý, do vohny se jde ..), oči sem si orámovala černou tužkou (a jak správná punkerka si to oko bypíchnu) a řasenkou, lákla nehty načerno (bojíš se?) (jo, ani nevíš jak) (brr) a nasadila si svejch 10 prstenů (jenom deset? Tak to není punkersrký! Musíš 7000 prstenů!!) (to byla ironie?) (Jo ty magore). Když sem šla pro Zuzku, úpo (toto slovo se nehodí do slovníku punkerky) sem se jí lekla (měla by se leknout spíš sebe). Měla na sobě růžovej top (jen růžová to může být ..), minisukni a žabky (zapomněla jsem dodat, že punkerka by se neměla bavit s barbínkou). Já sem už od mala alergická na vyzývavý holky a na růžovou taky (a já jsem alergická na holky, co jsou barbíny, ale heajou si na punkerky) (a já na její ff). Řekla sem jí:" jestli pudeš v tomhle, tak s tebou nikam nejdu". Zuzka se na oko (ldyžtak dohromady) uraženě otočila a šla si vzít khaki ¾ kalhoty a černej top (nesnáším holky, co si hrajoz na něco, co nejsou. V tomhle případě tyhle dvě Zuzanky). Když vyšla řekla sem:" to už je lepší, tak deme??? Ne jako že by se mi tam nějak extra chtěla (Jo, jasně, jen se vymlouvej), ale už to chci mít na sebou (blbá výmluva) (od blbé punkerky)". Zuzka odkývla a vyrazili sme směr naši divný sousedi (s kterými budu oddána). Přede dveřmi sem Zuzku ještě zastavila a řekla jí:" nehraju flašku a podobný věci a nenecháš mě někde samotnou, jestli jo, tak se seberu a du domu (panovačná punkerka, co šikanuje slabší lidi, no fůůj!!!) (jo a ještě vydírá!! To kecnu mamince!!)". Zuzka otráveně odkývla a šli sme zazvonit. Ještě sem dodala:"vážně tam du jenom kvůli tobě, tak si toho váž (znát tuhle holku .. by už nebyla naživu)". Zuzka mi odpověděla:"sem ráda, že mě v tom nenecháš samotnou (já být Zuzkou 2 Barbie, klidně nechám Zuzku 1 punkerku doma, abych měla všechny pro sebe)". Zazvonili sme a otevřel nám nějakej dost pěknej kluk (to bude nějakej punker). Nevim jak se menoval, ale byl vážně krásnej (že by láska na první pohled?). Hned spustila na Zuzku:"viděla si toho týpka u těch dveří, ten byl krásnej co??? Hezčí než oni všichni dohromady (kdo oni? Krapet mimo jsem?)". Zuzka mi odsekla:"to bych neřekla, hee, už se k nám valí Tom s Billem (nemám komentář, protože tahle věta mi příjde absolutně směšná a trapná)" a já vytušila, že je Zuzka v tuhle chvíli nejšťastnější člověk (ale já nudu šťastnější, až tohle skončí). Já teda šťastná vůbec nebyla. Když k nám přišli, Bill vzal za ruku Zuzku (nemá Bill věřit na věčnou lásku?) (zíív)a Tom se snažil vzít mě. Odsekla sem:"hee, chlapečku, nejsem tak lehce k dostání (jak si věří :D Jak si myslí, že jí někdo balí) , umim trefit (kam a s čím??) (ty si sprostá!!)i bez tebe". Podival se na mě dost překvapenym výrazem (a já si myslela, že Tom je už zkušený děvkař), ptž holky kolem něho asi skáčou s já taková nebyla (:D:D .. má fakt velké ego). Zuzka asi slyšela celou tu věc otočila se a propíchla mě pohledem ( i tahle má špedlíky? Dobrá dvojce). Dohnala sem Zuzku, chytla jí za loket (lesby)a odvedla jí do (pokoje, kde jsme si užívali selou noc) (jsi v pohodě?)kouta. Hned jí to vyčetla:" řikala si, že mě nikde nenecháš samotnou a klidně mě tam necháš s tim divnym člověkem (do kterého se hrozně zabouchnu), jak si to představuješ???". Zuzka řekla:"on ti nabízel, že tě odvede mezi lidi a ty si to odmítla, já nééé (pochopilas to?)". Zůstala sem na Zuzku koukat a řekla sem:" blázníš, ještě bych něco chytila, takový namachrovaný týpky nemusim a ty to víš ze všech nejlíp (kvák, kvák)". Zuzka se mi teda omluvila a do středu párty sme došli spolu (říkám, že jsou lesby). V povzdálí sem viděla Billa s Tomem, jak nás hledají (Ona přes ty špenslíky vidí??). Upozornila sem na to Zuzku a pak k nám přišla jedna holka, podala nám skleničku a řekla:" tak ať se vám tu líbí, mimochodem menuje se Eva (Farná) (Tu nemám ráda .. punkerka jedna falešná .. Tak měls mě vůbec rád :D:D)". Taky sme se jí představili a já řekla:" ty ale nejsi z Německa co (říkám, že to je Farná)???". Popsala nám to, jak se dostala do Německa atd. Pak se najednou otočila a řekla:"hee, vidíte, jak vás kluci žerou pohledem (už? Óóó, láska na první pohled, třeste se)???". Zeptala sem znechuceně:"myslíš ty teploušky z Tokio Hotel (co jim nadáváš? Sama jdi lesba, tak fakt newim, co tu řešíš!)???". Eva se na mě podívala jak na vraha a řekla:"ty je neposloucháš??? Jestli ne, tak máš u Toma šanci, on chce radši holku, která není jejich fanynka (a proč jako?) a navíc se mu líbíš, řekl mi to" (óó!). Zakroutila sem hlavou a řekla sem:" to určitě ne, ptž nejsem holka, která má styl BARBIE (jsem punkerka .. ella .. ee .. under my umbrella ..) (Růžovko? Ty ses nám asi moc hezky nevyspala viď?). A jemu se takový holky líběj". Eva zakroutila hlavou a řekla mi, proč je radši když jeho holka není fanynka (tak proč teda??). Eva nám představila všechny lidi a párty se začala slušně rozjíždět. Tancovalo se až do rána (punkerky netancujou do rána má milá), bylo plno ploužáku, rychlejch i skákacích písniček (Spring nicht ..), když se oznámil konec párty (ono se to oznamuje :D?). Sebrala sem Zuzku (lesbo) a šla ke dveřim. Najednou mě zastavil Tom s Billem a Tom řekl:"Jo, jo, jen běte pryč!! Protože když jsme Vás viděli, jak skákáte jak gorily u písničky Spring nicht, řekli jsme si, že jste hrozný :D ..
Pokráčko příště…
Napsala zuzík a glosovala Zelenka a Růžovka

Jak změnit sukničkáře 68

18. září 2007 v 5:09 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 68

A pak učitelka dovlekla kluky ven ke karavanu, aby viděli "svůj výtvor", jak hezky řekla Müllerka. Kluci vypadali, jakoby šli na svojí vlastní popravu. A všechno je to moje vina! To já jsem zapomněla vypnout ten zatracenej kohoutek! Ale jít se přiznat? Müllerce? A dobrovolně? Ani náhodou! Nejsem blázen! Nebudu chtít se přiznat dobrovně! To ne! Naše, až moc pracovitá, Laura úplně zapomněla, že dneska mám mýt nádobí já, protože zničeho nic začala mýt nádobí. Vím, že by mělo být správné Lauře připomenout, že dneska mzju já, že ona už vařila, ale moje lenost byla větší. Z dobré vůle jsem alespoň utřela stůl.
Sednu si k oknu a pozoruju, jak Müllerka dává klukům co proto. Byla dost naštvaná. A kluci, fakt mi jich bylo líto jak něco. Už jsem si pohrávala s myšlenkou, že tam půjdu a zkusím to tam nějak napravit, ale pak jsem to rychle zavrhla. Bránit Paula a Lukase? Ani náhodou! Jsou to takoví kreténi. Ano, ostatní jsou v poho, ale stejně. Uhm, když se teď ale koukám, jak se Lukas a Paul tvářej, bylo mi jich líto. To je přece nespravedlivý! Tak jo no, půjdu tam ..
"Jste tu, né ani den a už takhle? Ihned vás pošlu domů za takové chování!" řvala zrovnika na kluky Müllerka. "Dobrý večer!" pronesu váhavě. David se na mě trochu zakření, ostatní se na mě smutně usmějou. Když si mě všimla i Müllerka, trochu se usmála. "Marky, to jsi hodná, že si přišla!" řekla mi mile. Huh? Já se tu chci přiznat, že já jsem tu viník a ona teď na mě, že jsem milá?? Coože? Jen na ní koukám jako ropucha na žábu. Ona ignorovala můj udivenej pohled a obrítila se ke klukům. "Takže poslouchejte! Jestli do hodiny to tu nebude perfektně čisté, ihned zavolám vaším rodičům, je vám to jasné? Máte opravdu štěstí, že si toho ještě nevšiml personál karavan! Za hodinu, ať je všechno hotové, půjd si to sama zkontrolovat! A máte tady i Marky, která Vím pomůže viď?" obrátila se na mě. Coože?? Huuh? Já mám s nima uklízet? Ale to jsem vůbec nechtěla! Ale jako ve snách přikývnu ..
Tvářím se jako bohyně zoufalství. A přitom utírám mokrou podlahu. Kluci taky utírali a hlasitě se dohadovali. "To si byl ty Tome, kdo zapomněl vypnout kohoutek." "Já? Co kecáš? To bych se hned přiznal (cítím se zahambeně a pod psa)!" zařval Tom. "Tak když ne ty, tak kdo jako!" zeptal se Paul. "Ty sám!" řekl Hans. "Já? No dovol!" .. a šlo to takhle dál. Nedalo se to poslouchat a stejně tenhle spor nikdy nevyřečej, protože skutečným viníkem jsem já. Nedá se nic dělat, jdu se jim přiznat. Teď zrovinka newim, co je horší. Přiznat se před Müllerkou nebo před rozhádanými kluky. "Echm, echm!" odkašlu si, aby mi věnovali pozornost. Podařilo se mi to asi po pěti minutách. Když jsem se pohledem ujistila, že všichni čekaj, co ze mě vypadne, spustila jsem: "Byla jsem to já, kdo zapomněl vypnout kohoutek! Moc se Vám omlouvám, takže se teď už nehádejte prosím!" Kluci tam jen s hadrem v ruce na mě čuměli jako vosa na sovu. Pak se na sebe udiveně podívali. Sklopím oči a snažím se tvářit zahambeně, aby se slitovali a nepotrestali by mě moc tvrdě. Konečně někdo něco řekl. Byl to David. "Marky (překvapeně se na něj podívám, když uslyším, jak milým způsobem začal), jdi vážně moc hodná a fajn holka, že nám tu pomáháš a teď ještě i lžeš, žes to byla ty, aby jsme se už nehádali, ale fakt kvůli nám nemusíš lhát!" řekl zcela vážně. To není možný! To jako fakt není možný! Já se tu přiznám a oni mi nevěřej!! Podívám se na Toma. Ten se na mě pousmíval. Na Billa. Taky na Paula. A na ostatní. Všichni se tvářili stejně. Tohle není normální! "Ale .." chci něco dodat, ale Tom mě najednou obejme kolem ramen. Huch? "To je ale holka co?" zeptal se pyšně Tom. Jen se na něj překvapeně podívám. "Fakt jsi jiná než ostatní!" řekl mi Tom. To mi nesedí. "Jsi ty vůbec v pohodě?" povytáhnu obočí. "Jasně, proč by ne?" zeptal se mě Tom. Odtáhnu se od Toma a řeknu: "Protože máme ještě 30 minut na to, abychom to uklidili!" a přísně se na něj podívám. Ten se jen ušklíbe ...
Lidi, tak jsem se dokopovala k dalšímu díku x) I když se mi právě moc nechtělo O:) Takže jestli tenhle díl bude na prd, hrozně se omlouvám a děkuju za všechny komenty :)

Vaše Roxym