Listopad 2007

Jak změnit sukničkáře 80

22. listopadu 2007 v 15:33 | Roxym * |  FF - Jak změnit sukničkáře
Jak změnit sukničkáře 80
Moc dlouho jsem nepsala! Možná to bude tím, že jsem Vás chtěla trošku potrápit neboť tenhle díl úplně zvrátí celý můj příběh. Neslibuju Vám modré z nebe, ale jen píšu, že to bude mít nepatrný zvrat (nepatrný?). Tenhle díl jsem také napsala trochu jiným stylem, možná se Vám to nebude ani líbit, ale hold se mi to hodilo. Děkuji, že si to čtete a také za to, že si čtete mojí ff x) Takže velké DÍK!! Jo a co se týče romantiky, jsem na to levá. Tohle je pokus o romantiku, ale jak jsem už říkala, na romantiku jsem celá levá, takže se mi nesmějte x) A teď k příběhu .. přeju hezké počteníčko a pište komenty ;)
PŘÍBĚH
Ležela v posteli. Vedle Toma Kaulitze. Snažila počítat ovečky, aby usnula, ale vůbec se jí nedařilo. Sice už počítala 1069tou ovečku, ale nějak neupadla do růžového spánku. Zkusila zavřít oči a myslet o něčem nudném, aby usnula, ale výsledek byl nulový. Bylo jí vedro, ale také se cítila zvláštně, když vedle ní leží a spí její bývalej.Při slově bývalej se trochu zachichotala. Pak se napomenula, že lidi okolo ní spí a měla by se krotit. Pomalu se obrátila na druhou stranu, kde ležel Tom. Ale viděla jen jeho záda. ´Jak je má hezky tvarované´ řekla si. Pak se zastyděla za to, co jí prolétlo hlavou. Pomalu se posadila, ale tak, aby neprobudila spoluležícího - Toma. Podívala se z okna a zaposlouchala se. Slyšela z dálky, jak moře potichu šumí. Jak slabý vánek si prohrává s větvi stromů. Jak kouzelné. Vstala. Věděla, že dneska neusne. Hlavně když vedle ní leží Tom. Podívala se na a na své kamarádky, aby se uijstila, že opravdu spí, aby jí nezabránili v něčem, co chce uskutečnit. Jane spokojeně pochrupovala. Laura se při spaní usmívala. Tomovi na obličej neviděla, protože ležel zády k ní, aby jí to nevadilo. Usoudila, že spí tvrdým spánkem. Potichu šla ke skříni a oblékla si černou mikinu. Pak si potichu vzala žabky a vykradla se ven. Rozhodla se, že se bude na chviličku procházet po pláži. Podívala se ještě na hodiny. Malá ručička ukazovala něco po jedné. ´Všichni už určitě spí, nikdo si mě nevšimne´ řekla si v duchu pro sebe a šla potichu ven z karavanu.
Otevřel oči. Probudilo ho bouchnutí dveří. ´Možná to byl jen vítr´ řekl si. Proto opět zavřel oči, ale pak ucítil, že polovina postele je prázdná. Už nevyřazovalo to lidské teplo. Pro jistotu se podíval a to jenom potrvrdilo jeho tušení. Marky se nejspíš vykradla ven. Nemohla spát? Přirozeně si o ní začal dělat starosti a napadali ho různé věci. Že by jí někdo unesl? A nebo jí chce někdo znásilnit? Posadil se. Nejprve si promnul oči, aby se zbavil ospalosti a pomalu se zvedl z postele. Rozhodl se, že se půjde mrknout po Markétě. Vážně ho napadali trošku děsné myšlenky. Ještě se mrkl na hodiny, které viseli na zdi. Bylo něco po jedné.
Nasávala čistý, mořský vzduch, vítr jí příjemně chladil a měkký písek příjemně hřál. Poslouchala, jak moře potichu šumí a pozorovala při chůzi noční oblohu posetou hvězdami. Poté se podívala na moře. Vlny se potichu pohybovaly, jako by chtěly někoho ukolébat na svých vlnách. Nad mořem se tyčil jasný úplněk měsíce. Na pláži kromě ní nikdo nebyl. Cítila se nádherně. Na chvíli se cítila jako úplně jiný člověk. Co o ní její matka říkávala? "Harmonie, duševní i tělesná rovnováha, bezstarostnost a ty? To by musel být opravdu dobrý vtip!" Ona s ní souhlasila, ale teď, jak se procházela sama po pláži a pozorovala tu noční krásu, cítila se .. lehce. Jako kdyby všechny její starosti zmizeli. Jedinné, na to myslela byl to, co cítila. Zastavila se podívala se na moře. Poté si lehla na písek u velké palmy, sundala si svojí mikinu a složila jí tak, aby jí mikina sloužila jako polštářek, poté položila svojí hlavu na svojí mikinu, napřáhla ruce a zavřela oči. Naslouchala moři. Větru. Nočnímu tichu. Vzdychla. Už dlouho jí nebylo tak nádherně. Ležela dlouhou chvíli. Pomalu ztrácela pojem v čase. Ale ani jí to nevadilo. Nemyslela na čas. Nechtělo ho vůbec vnímat. Chtěla jen nerušeně vnímat tu krásu.
Najednou ucítila, že někdo přišel. Nebo se jí to jen zdálo? Asi ano, zdálo. Kdo by se potuloval po pláži uprostřed noci? Někdo si lehl vedle ní na písek. Ne, nezdá se jí to. Otevřela pomalu oči a podívala se, kdo je ten neznámý. "Ahoj tulačko!" zazubil se na ní. Ušklíbla se. Mohla to tušit! Kdo jiný než Tom? Tom, co zkazil všechno! Tu úžasně romantickou atmosféru. A nebo se plete? "Ahoj šmíráku!" pozdravila ho. Lehla si tak, aby viděla Tomovi do obličeje. Tom jí podobně následoval. "Proč jdeš uprostřed noci ven? Na pláž?" zeptal se jí a očima bedlivě sledoval každý její pohyb. Trochu pokrčí rameny. "Nemohla jsem spát!" "Takže si šla sem?" zeptá se Tom. Marky se posadí a ukáže na nebe tyčící se nad mořem posetý hvězdami. "Pochopils?" zeptala se Toma. Podíval se směrem, kam Maky ukazovala. Dlouhou chvíli mlčel a pozoroval moře a noční nebe poseté hvězdy. Otočil se na Maky a zeptal se: "Takže romantička jo?" Ona jen pokrčila rameny a lehla si zpátky na písek. "Není ti zima?" zeptal se jí Tom. "Ani ne!" řekla. "Tobě?" zeptala se. "Trošku!" přiznal se. "Tak radši běž zpátky do karavanu, aby ses zahřál." odpověděla. "Znám jiný způsob, jak sezahřát." Odpověděl šibalským úsměvem. Chvíli přemýšlela, o jakým způsobu to asi mluví a když jí napadlo, co tím myslel, tak už bylo pozdě, protože se už k ní nakláděl a jemně jí políbil.
Měla nutkání se bránit. Měla svojí hrdost. Ale nebránila se. Líbilo se jí to. Moc! Po chvíli mu polibky začala vracet. Zradila se, nechala se unést touhou, ale nemohla jinak. Tom si začal hrát s jejími vlasami a jeho polibky byly čím dál tím víc vášnivější. Ona se cítila zmateně. Nevěděla, jestli mu má ukázat svojí vášnivost a hravost a nebo ho od sebe odstrčit. Tom už mezitím zajel rukou pod noční košilí. Věděla, co bude asi následovat, jestli ho nezastaví. Ale nezastavila ho. Nechtěla. Chtěla ho. Když oba leželi sami na pláži nazí, v tu chvílizapomněla na svojí hrdost, na svojí pýchu a jedinné, co vnímala byl on a ona .....
Roxym

Brigáda 6

22. listopadu 2007 v 15:32 | Roxym * |  FF - Brigáda
Tákžee pokráčko,... píšte jestli mám pokračovat :-)

"No tak Tome mě to můžeš říct.. co se stalo?" zeptám se Toma " no... vííš on to neví ani Bill a já se potřebuju někomu svěřit.." a sklopí oči ale nesměj se prosím a rozvykládá se ... " víš zrovna sem si to chtěl rozdat s jednou kočičkou jenže mě vypověděl kámoš službu" a zase sklopí oči a podívá se dolů "..... no a ten problém je že už se to stalo podruhé....chápeš co tim chci říct!?" ........ " tome.. ehm.." a cukají mě koutky
"já věděl že se mě budeš smát" řekne smutně tom " néé tomi to bude v pohodě uvidíš... já prostě jenom že s tvou pověstí... ne promiň.... určitě se to spraví" snažim se ho povzbudit " Kuwa ja su impotent!!!" rekne totalne sklesle... a já se v duchi směju ale zárověň je mi toma líto. Pak ještě pokecáme a jdu domů... najím se a vysprchuju a chvilku se s mamkou dívam na bednu a jdu se nachystat na pařbu na kterou mě pozval Bill.
když vyrazim tak je venku docela hodně zima... no co ses si myslela je řijen.
Dojdu do hotelu na recepci a Bill asi za 3 minuty dojde. A jdeme na slibenou party...
Hned jak dojdeme tak mě Bill představí Gustavovi a Georgovi kteří už sou docela dost napití. Pak si vezmeme taky pití a vykládáme si a tancujeme... taky za Bilem parkrát dojdou faninky tak se vždycky vytratím.. našla sem si tady aji super kámošku jmenuje se Nelly... takže se spolu vždycky bavíme když je u Billa hlouček faninek.
Bill se konečne dostal ze sevření fans a šel za mnou jestli si nepůjdem zatancovat ale nejdřív mě upozornil že to vůbec neumí.
usmále sem se na něho a šli sme tancovat... teda vypadal fakt komicky XD ale když sem se podívala na georga tak sem si řekla že taková hrůza to zas není XD takže začala výuka... ukazovala sem Bilovi jak má tancovat a pořád sme se smáli protože to kazil no a pak tam někdo pustil ploužák.... "oh.. díky bohu" ulevil si Bill a smál se " zatancujem si" zeptal se mě " jo proč ne" odpověděla sem mu a už sme ploužili... teda tohle už mu šlo líp.. konečne netancoval jak opičák ktrerej utekl ze zoo ale jako normální člověk.
Položila sem si hlavu na Bilovo rameno a ucítila sem jak mu krásně voní vlasy, Bill si mě přitáhl víc s sobě a já sem se cítila neskutečně nádherně jako nikdy předtím, žaludek sem měla uplně stahlej a vevnitř krásnej hřejivej pocit...sakra co to se mnou je? takhle sem se ještě nikdy necítila.Takhle sme tancovali ještě pár písniček a já musela domů....

srry že je to tak krátký.... nemám moc časík

Brigáda 5

22. listopadu 2007 v 15:30 | Roxym * |  FF - Brigáda
Dneska mám dobrou náladu, tak snad ten dílec bude lepší než ty ostatní :-D a srry moc za chyby.... ta češina x))

Dojdu domů a nachystám se, když sem s oblečenim hotová, tak jdu dolů a chytnu si taxíka.
Když dojdu do hotelu na recepci, tak tam Bill už čeká "ahoj" pozdravim ho a Bill mě pozdrav opětuje a jdeme si sednout do baru
Chvilku si vykládáme a objednáme si nějakej koktejl, ale musim říct že to není špatný. Hodně se s Billem smějeme je to super kluk.Pak tam dojde Tom a hned si nás všimne, má nějakej smutnej výraz. " Brácha stalo se něco?" zeptá se ho starostlivě Bill a mě to příjde až roztomilý jak se o svýho brášku bojí.
"Nechci o tom mluvit sorry" odpoví tom a pak se zeptá " nemůžu tady zůstat s váma?mám depku a nechci bejt na pokoju zalezlej sám a potřebuju se pořádně vožrat" řekne takovym zoufalym hlasem "Jasně, nevadí ti to dany?" zeptá se mě bill a já kývnu jako že v pohodě. Bill má o Toma starost ale dýl už se ho na to, co se stalo neptá. Vykládame si a smějeme se až do noci.. všichni tři sme trocho opilý ale bavíme se skvěle.... dokonce sem šla s pravdou ven o tom jak si Bill chtěl zamluvit tady v hotelu pokoj, ale já protože sem měla sůůpa náladu tak sem si z něho udělala prdel, že se dovolal na hotelové erotické služby XD.
Když se rozloučíme tak dám ještě klukům svoje číslo a oba se shodnou na tom že potřebujou pusinku na dobrou noc a že já sem jedinej člověk poblíž (i když je bar narvenej lidí) a proto jim tu pusinku musim oboum dát. No a já protože sem totálně opilá tak se na to vyseru pošlu Tom ať si stoupne do fronty a vlepim Bilovi pusinku, Bill pustí Toma a zase se zařadí do fronty.... " jéé Billeee...škyyyt.. já sem ti ještě tu pusu nedala" a vlepim mu další ale to už je zase ve frontě Tom " Tome? joo proo..škyt.. promiň" a dám mu další malou pusu na pusu..... noo a takhle to pokračuje asi 10 min než si uvědomim co se děje pač ti dva mě tak ožrali že o sobě ani nevim hajzlici malý XD.
Když pro mě dojede taxík tak se nic extra nestane... teda kromě toho že taxikář mě vyhodí asi v půlce cesty k nám domů protože sem se mu tam 2x poblila. XD noo hold osudu neporučíš.
Ráno se probudim a ani nevim jak sem se dostala do postele pač mám takový okno že to ani nejde popsat... táákže vzpomínej.. sraz s Billem.. super sme pokecali.. došel Tom... No JO!! DOŠEL TOM!! hehe a začnu se smát pač si vzpomenu jaký sme dělali blbosti např. Tomí nám objednával chlast a řekl že se podívá na napojový lístek jenže místo toho vlezl té servírce pod sukni a ta mu pořádně vrazila XD dobře mu tak. Nebo jak si Bill chtěl jít zatancovat s nějakou Tomovou prsatou kamarádkou ale nějak si spletl stůl a pozval na parket nadrženýho motorkáře kterej byl ještě ke všemu gay :-D chudák Bill byl pak uplně v šoku... a ještě ke všemu za nim pak došel, že má nahoře volnej pokoj a že Billa očekavá, já a Tom sme se váleli pod stolem smíchy a ten motorkář odešel a jen tak náhodou si na našem stoje zapoměl náhradná klíče k pokoju x))
Celý odpoledne sem ležela v kocovině ale navečer už to šlo.... najednou slyšim pííp pííp píííp píp... "sakra muj mobil" řeknu a běžim do kuchyně kde sem si nechala mobil, natěšená jakej človík si na mě konečne vzpoměl se valim rychlostí blesku z obyváku do kuchyně... jenže kocovinka pořád úplně nezmizela tak nevyberu zatáčku a napálim to přímo do zdi XD auuuu.... noo doprde... tačnu nadávat tak nahlas že to slyši aji tučňáci na antarktidě.
konečně otebřu smsku... je to od Toma:

Ahoj Danny, říkal sem si jestli
bys se mnou někam nezašla,
nutně se potřebuju
někomu vyzpovídat a ty seš
super člověk, proosííím Tom
P.S ten včerejšek byl super

hmm... copak má asi Tomík na srdci?? no nic odepíšu že jasně a že se sejdeme za hoďku na recepci v hotelu a jdu se zkultůrnit. Tom mě jenom odepsal že je rád a že tam bude. ale to už mi pípe zase mobil
tentokrát píše Bill.... teda tolik smsek sem za den ještě nedostala XD a čtu zprávu od Billa :

Ahoj Danny =) , můj kámoš dneska
pořádá párty, tak sem si říkal
jestli bys nechtěla jít se mnou?
nemusíme se opít tolik jak včera x))
prosím odpověz Bill

No teda... chvilku přemýšlím ale pak se rozhodnu že mu napíšu že půjdu... stejně mám zítra volno tak si to aspoň pořádně užiju a navíc je Bill úžasnej a hodnej kluk a můžu mu věřit. zapípá mě zase mob a to znamená že Bill odpověděl:

To je super moc se těším,
vyzvednu tě zase v 8 na
recepci páá Bill

Jenom se usměju a vyrazim za Tomem, ten už přešlapuje na recepci a vypadá nervozně, pozdravíme se pusou na tvář a jdeme do kavárny, Tom nám vybere místo uplně vzadu...
"tak copak tě trápí?" začnu náš rozhovor a Tom se rozvykládá " víš já.....

pokráčko příště :-) těšte se co na sebe Tom práskne :-)

Nový domov 13. - Konec

22. listopadu 2007 v 15:29 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov13. - Konec
"A tomu mám rozumět tak, že…že je konec?" zeptal se pomalu a já opatrně přikývla. "Mě je to líto Tome…ale takhle bychom se trápili svým způsobem všichni. Já protože bych sice milovala Billa, ale byla bych s tebou a předstírala to, co cítím k Billovi na tobě. Ty bys o ničem nevěděl. A jen doufám, že dál zůstaneme kámoši…..protože tě mám fakticky ráda…." Dodala sem "Promiň!" podívala sem se na něj, z peněženky vytáhla peníze, nechala se na stole a odešla sem. Ode dveří sem se ještě otočila. Tom seděl pořád ve stejný pozici a ani se nehnul. Pak sem si ještě na něco vzpomněla.
Přiběhla sem k němu, z kabelky sem vylovila balíčel. "Veselý Vánoce!" položila sem ho před něj a odešla, tentokrát už definitivně, ale jen z kavárny, z jeho života snad ne.
Ráno u nás byla skvělá nálada. Tetě sem pomohla dopéct a nazdobit poslední kousky cukroví. Strejda s Andreasem mezi tim zdobili v obýváku vánoční stromeček. Teta se strejdou nakonec zmizeli nahoře s tim, že musej zabalit poslední dárky. Já s Andym jsme se koukali na Vivu, njn, poslouchání vánočních koled nás moc nebere. Ale i ta Viva nás přestala asi po hoďce bavit. Koukla sem do programu, co dávaj v televizi.
"Hmm….tak to je good, jen samý pohádky….Hele řekni si jakou chceš vidět, já ji tady možná najdu…" "Ani nevim….mám něco lepšího…" zvedl se a běžel nahoru, dolů přiletěl snad během minuty s nějakym dívkem.
"Co to je?" "Uvidíš…" hodil DVD do přehrávače. Ani nevim jak se to jmenuje ale měli jsme u toho solidní záchvaty smíchu. Takový, že se na nás přišli teta se strejdou podívat se shora, jestli jsme v pohodě a jestli se nám něco nestalo :-D
"Já bych si potřebovala ještě něco zařídit…" nadhodila sem po obědě "tak se ptám v kolik bude večeře, abych přišla…." "No večeře bude asi v šest, ale přijď už o půl šestý, ať zas není všechno na poslední chvíli, že Andy?" podívala se na něj významně teta a on jen obrátil oči v sloup. "Ok, tak o půl šestý sem doma…" souhlasila sem a běžela se nahoru oblíct.
Tak tak sem doběhla na zastávku, kde byl zrovna bus do Loitsche. Ale hlavní je to, že sem ho stihla. Vystoupila sem a hledala podle adresy, co sem si našla, dům Kaulitzových. Vida, našla sem a ani to nebylo tak těžký, pže to tady moc velký není. Stála sem před pěknym rodinym domkem, nadechla se a šla zazvonila.
"Jé ahoj!" otevřel Bill "Co ty tady dneska? Tom není doma, včera přišel pozdě a ráno zase brzo odešel, myslel sem, že je s tebou…." "Ahoj.." řekla sem konečně "Víš, já ale nejdu za Tomem!" "A za kym teda?" nechápal Bill a zatvářil se zmateně. "No řekněme, že…že za tebou…."pousmála sem se. "Za mnou?" nahodil tupej výraz "A jak to že ne za…." Nenechala sem ho domluvit.
"Víš Bille dlouho sem nad všim přemejšlela a došla k tomuhle. Včera sem to s Tomem ukončila…" "Tak proto byl tak přepadlej, ale proč?" "Protože sem zjistila, že jeho mám sice moc ráda, ale jako kámoše a to co bylo, bylo jen pobláznění. Ale na tom koncertě sem zjistila, že …..no prostě, že miluju tebe…" dořekla sem a čekala na jeho reakci.
"Miluješ mě…to je vtip, že jo?" nevěřil "Ne Bille, tohle není vtip, ale jestli chceš, tak můžeme na všechno tohle zapom…." Nedořekla sem, protože se na mě Bill vrhnul, pevně mě objal a pak…..Pak jsme se konečně políbili.
"Tohle jsou ty nejkrásnější Vánoce v mym životě!" zašeptal mi do ucha a pak jsme se znovu líbali. Stáli jsme tam v objetí před jejich domem, na hlavu nám dopadal první sníh, ale nám to nevadilo, protože jsme v tu chvíli vnímali pouze jeden druhého a okolní svět jako by neexistoval.
THE END
Lucca
Rak cok jak se vám moje povídka líbila?? Já sama musim říct, že mě se líbí:D jako to se neci chválit, ale je to fakt…….Tak pls piště komentáře, díky moc:-* A zase něco časem napíšu (jako myslim ff)

Nový domov 12.

22. listopadu 2007 v 15:27 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov12.
"Ahoj Tome!" pozdravila sem ho do telefonu. "Ahoj Klárko! Copak?...Potřebuješ něco?" "No víš chtěla sem se tě zeptat. Jestli máš dneska čas?!?" "Dneska? V kolik?" "Kolem pátý." "Ok a kam mám přijít? K vám?" zeptal se. "Ne, ne…do tý kavárny. V Magdeburgu na náměstí." Upřesnila sem. "Dobře…budu se těšit, zatím pá, ještě musim do studia." "Jo taky se těšim…..ahoj." rozloučila sem se a zavěsila.
Teta se strejdou byli dneska doma a připravovali věci na zejtřek, protože už budou Vánoce. K obědu byly špagety, který byly výborný. Odpoledne sem doma pomohla s výzdobou, jak sem to dělávala i u nás doma. Tohle budou první Vánoce bez mamky a taťky. Už mi to přijde jako věčnost, život bez nich. Tolikrát sem chtěla bejt pryč z domu, ale teď? Nejradši bych vrátila čas, aby se tohle všechno nikdy nestalo. Ale to bych zase nepoznala Billa s Tomem a neměla po ruce báječného bratránka a skvělou tetu se strejdou. Všechno má svoje pro a proti a já věřim, že mě naši nějakym způsobem "ochraňujou".
Do kavárny sem dorazila ještě o chvilku dřív, ale to nevadí, na Toma sem počkala. Dorazil několik minut po pátý.
"Ahoj lásko! Promiň, že jdu pozdě, ale ujel mi autobus, tak sem si musel zavolat taxi a něž přijel byla to věčnost." Omlouval se a dal mi pusu na tvář. "To je v pohodě. Když tak si objednej, já si už mezitím vybrala." Řekla sem. "Ok a copak mi chtělas říct?" zeptal se. "Ale to počká…" řekla sem a nechala ho vybrat si pití. Za chvilku nám oběma donesli kafe a já se dala do vysvětlování.
"Komu bys dal přednost, tomu koho máš rád nebo tomu, koho miluješ….myslim ve vztahu." Začla sem nenápadně. "No tak to je přece jasný tomu , koho miluju…protože už vim, že láska opravdu existuje." "Hmm, to je pravda, když někoho miluješ, uděláš pro něj cokoliv. Třeba i dáš přednost před tím koho máš rád a hodně pro tebe znamená….." "Jo, ale počkat….na co tímhle narážíš?" zeptal se vyjeveně Tom a zarazil se.
"Víš Tome, hodně sem o všem přemejšlela. Strašně moc pro mě znamenáš a mám tě ráda, ale jak sem nedávno zjistila, pouze jako kámoše, se kterym to vyrostlo ve chvilkový pobláznění, protože….protože." "Protože co?" "No …protože já miluju……Billa." Vysoukala sem ze sebe a koukla se do kafe. Když sem zvedla znovu oči k Tomovi koukal vyjeveně, překvapeně, zklamaně a smutně dohromady.
Lucca

Nový domov 11

22. listopadu 2007 v 15:25 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov
11.
V pondělí po škole jsme se s Franciskou domluvily, že pudem nakoupit dárky. Prochodily jsme snad všechny obchody, ale úspěšně. Domů jsme přišla kolem sedmý ověšená taškami. Ale aspoň mám už dárky pro všechny. Schovala sem je u sebe v pokojil převlíkla se a šla se navečeřet, protože sem měla nevídaném hlad. K večeři byly navíc palačinky a po těch se můžu utlouct….a nejen já.
"Jé…mňam." Řekla sem, když sem vešla do kuchyně a hned se na ně vrhla. "Copak tady máte dobrýho?...Jé palačinky." Zasvítily Andymu oči a už seděl vedle mě.
"Kam jdeš?" zeptal se mě Andy po večeři. "Já?...Nahoru…do pokoje…proč?" "Jen tak, já jdu taky a pokecáme….ještě si mi neřekla, jak se ti líbil koncert." "Aha, ale teď ne…musim ještě něco udělat…sama..potom se stavim, ju?" "Ok.." pokrčil rameny a já šla do pokoje. Měla sem v plánu zabalit ty dárky a že jich nebylo málo. V devět večer bylo hotovo. Stravila sme tim víc jak hodinu.
"Tak sem tady.." vletěla sem k Andreasovi do pokoje. "No to je dost." "Hele buď rád, že tady sem, jó!" "Ok sorry…tak jak se ti líbil konc?" zeptal se. "No super, lepší sem neviděla.." začla sem a povyprávěla mu všechny zážitky "Ty seš dvojčat nejlepší kámoš, co? Nebo taky děláš něco v rámci bandu?" "Jo to jsem. Já? No jen se starám o webovky a fanclub." "Aha…" Povídali jsme si ještě přes hodinu. "Tak já jdu…jinak mě zejtra do školy nemá šanci nikdo vzbudit." zvedla sem se. "Taky si myslim…ale dva dny to ještě vydržíme." "Jo budeme muset. Tak dobrou." dala sem mu pusu na tvář a zmizela u sebe.
Nemohla sem usnout, protože mi hlavou vrtaly dvojčata Kaulitzovi.
Jo dvojčata, nejen Tom. Od toho koncertu pořád myslim, jestli to, že sem s Tomem je to správný nebo jestli to mělo bejt jinak. Tom je sice krásnej, hodnej a mám ho ráda, ale nejsem si jistá v jedný věci a to, jestli ho miluju. Vždycky sem ho brala jako kámoše a vlastně se mi víc líbil Bill, ale to se změnilo v den, co byla ta bouřka a vypadl proud. Při našem prvním polibku sem cejtila motýlky v břiše, ale od tý doby už ne. Zato na koncertě stačilo, aby se na mě Bill jen usmál a byly tady.
Docela mě mrzí, že teď už to mezi mnou a Billem není to, co to bejvalo. Oba ze sebe máme "strach" a nevim ani proč. Snad, že někdo řekne něco blbýho. To, že sem se Billovi líbila, vim od Andrease, ale je to tak ještě teď? Nevim, ale proč by se na mě pořád koukal a usmíval při tom koncertě.
Jo musí to ještě trvat…aspoň doufám.
V hlavě sem měla zmatek! Bill nebo Tom?? Toť otázka!!
Nakonec sem se rozhodla…..a teď vim, teda zatím jen doufám, že správně!
Lucca

Nový domov 10.

22. listopadu 2007 v 15:21 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov10.
S Tomem nám to klape skvěle. Andrea byl hodně překvapeném, když se to dozvěděl a když nás spolu poprvé viděl. Bill taky koukal a z jeho pohledu šlo vyčíst zklamání. Od Andyho sem věděla, že se Billovi taky líbim, vlastně to šlo i poznat. Už to mezi námi není jako dřív. Sice jsme pořád hodně dobrý kámoši, ale je tam určitý napětí. Třeba dřív, když sme spolu byli sami, dokázali sme se bavit o čemkoli, ale teď? Teď když sme sami je v místnosti ticho, protože ani jeden z nás neví o čem mluvit a jak začít, proto se takovym chvílím i vyhejbáme. Já jen doufám, že se to časem zase zpraví.
"Ok, tak jsme domluvený." Loučí se se mnou pomalu Tom "Zejtra od sedmi tě čekáme…..pa lásko!" dá mi pusu. "Jo už se nemůžu dočkat…ahoj a …a pozdravuj Billa." usměju se. "Neboj, budu…." Řekne a pomalu mizí. Ještě chvíli za ním koukám s úsměvem na tváři, potom se otočím a taky odcházím.
Doma stojim před skříní a vybírám, co si zejtra vezmu na sebe. Já vim, je to trochu brzo, ale zejtra nebudu určitě stíhat, tak ať mám připraveno. Vybrala sem nakonec snad padesátou kombinaci :-D Vysoký černý kozačky ke kolenům, protože už je celkem velká zima, hmm taky sou za tejden Vánoce…. K tomu džínový kraťasy těsně nad kolena, sou podšitý, takže mi zima snad nebude. Dál si vezmu červený tričko za krk s černym třpytivim potiskem a černou mikinu. Nehty nalakuju na černo a bude to.
Jak sem říkala, nestíhám. Jsou 4 hodiny a já se jdu teprve připravovat. Mám na to dvě hoďky, protože v šest musim vyrazit. Oblíkla sem si všechno, co sem si včera připravila, k tomu přihodila ještě černou rukavici na jednu ruku a na druhou náramky, ale ty nosim vlastně běžně….jo a taky prsteny. Vlasy sem nechala rozpuštěný a oči orámovala černou tužkou. Hotovo, akorát sem to stihla. Beru kabelku a vyrážím na koncert.
Dorazila sem před halu, kde bylo už přelidněno. Našel si mě jeden kluků bodyguard a dovedl mě dovnitř, kde sem měla lístek hned do první řady. Všechno bylo předem domluvený. Společně se mnou byli v první řadě další lidi, co byli pozvaný a po půl hodině se zbytek plochy a míst k sezení zaplnil davy faninek.
Kluci hráli songy, který si fans odhlasovali v Bravu. Všechny sou pěkný a i když neznám všechny texty na paměť, nutí mě to zpívat.
"A teď Rette mich…" zvolal Bill a ozvaly se první tóny. Tahle písnička se mi mrtě líbí. Pozorovala sem chvíli Toma, jak je v extázi a ví jen o sobě a svojí kytaře, okolní svět jako by nevnímal. najednou sem na sobě ucítila pohled. Pohled, kterým mě někdo hypnotizuje. Odvrátila sem oči od Toma a rozhlídla sem se. Nemusela sem ani moc daleko. Moje oči uvízly na Billovi a střetli jsme se pohledem. Bill se váhavě usmál a já mu úsměv oplatila. Do konce písničky sem z něj nespustila oči, nešlo to….. a při každém jeho pohledu nebo úsměvu, co mi věnoval mě zamrazilo. Nevěděla sem co se se mnou děje, byla sem zmatená.
Po koncertě sem šla hned domů. Nechtěla sem se potkat s Tomem a už vůbec ne s Billem, nevěděla sem pomalu sama, co si myslim a kdybych potkala je bylo by to ještě horší…..neumim se přetvařovat.
Bylo pozdě, proto sem se rychle osprchovala, převlíkla se a šla si lehnout. Když sem usínala myslela sem ne na Toma, ale na Billa.
Lucca

Nový domov 9.

22. listopadu 2007 v 15:20 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov9.
Na display blikala nepřečtená zpráva.
AHOJ KLÁRY! MOHLA BYS PŘIJÍT ZEJTRA VE 3 DO KAVÁRNY NA NÁMĚSTÍ? PROSÍM, JE TO DŮLEŽITÝ. JO A MIMOCHODEM, DNESKA TO BYLO KRÁSNÝ. DOBROU NOC. TOM:-*
Když sem dočetla, přemejšlela sem, co po mě asi bude chtít. No nic, ale každopádně tam jdu.
Další den sem všechno stíhala na poslední chvíli. Na schůzku s Tomem sem dorazila asi ani ne 5 minut po třetí. On tam ještě nebyl. Doufám, že už neodešel, proběhlo mi hlavou. Ale hned na to sem uviděla postavu blížícího se Toma.
"Ahoj!" pozdravil mě, když ke mně došel. Jednu ruku držel za zády a tou druhou mě popostrčil směrem ke dveřím. Šla sem teda dovnitř a sedla si ke stolu pro dva až na konci podniku, kde nikdo nebyl. "Tak co si dáš?" zeptal se mě. "Já nevim…" listovala sem lístkem. "Jo a zvu tě.." doplnil. "Ó, tak to si musim dát něco dobrýho." Mrkla sem na něj. Nakonec jsme si oba dali ovocnej pohár, já k tomu ledový kafe a Tom kolu. "A co je vůbec ta věc, kvůli který tady jsme?" zeptala jsme se po chvilce.
"Ehm no…" začervenal se Tom "Víš já nevim jak začít…Ale to, co se stalo včera bylo krásný. Myslel sem si, že tohle se mi nikdy nestane, Bill má pravdu, láska, opravdová láska existuje. Klárko! Já…ještě nikdy sem k žádný holce necejtil to, co k tobě…Chtěl bych, aby se to, co se stalo včera dělo pořád…" vysoukal ze sebe. "Tím mi chceš naznačit, že bychom to spolu měli zkusit?" "Ne neměli, my musíme…" udělal na mě psí očka, ale asi ty mě nemusely přesvědčovat. Věděla sem co chci.
"Ok, tak to dáme dohromady. Cejtim k tobě to samý, ale vždycky sem se bála, že je to jenom z mojí strany…" přiznala sem se i já. "Tak to je super." Zvedl se Tom a políbil mě "Na tohle se pro tebe!" podal mi to, co celou dobu schovával. Rodou růži. "Ježiš Tome, děkuju moc…" dala sem mu pusu na tvář. "Ne, já děkulu tobě, za všechno." Řekl a mezitím nám donesli poháry a pití. Celou dobu jsme si povídala a skvěle si rozuměli.
"Proč sem včera nechtěla koukal na tu Gotiku?" zeptal se najednou Tom a mě to rozhodilo. Pustila sem jeho ruku. "No protože ne tu sem koukala ten večer, co se to našim stalo…." Odmlčela sem se "…řekl vám vůbec Andy, co se stalo a proč tady sem?" "No, ne tak docela…" "Aha!" "A co se teda stalo…nebo jestli o tom nechceš mluvit, tak…" "Ne řeknu ti to, máš právo to vědět a navíc ještě teď, když spolu chodíme…Prostě naši byli pryč a měli se vrátit v noci, jenže měli bouračku no a místo nich přišli k nám dva cajti a……řekli mi, že naši……že tu bouračku….nepřežili…" řekla sem a po tváři mi teklo pár slz. "Promiň." Špitl Tom. "To je v pohodě…no a pak nebejt strejdy Philips, skončila bych v děcáku…a taky bych nikdy nepotkala tebe a Billa." Doplnila sem. "Díky, žes mi to řekla…vim, že to musí bejt těžký, sám si to nedokážu představit." "Jo je to težký, ale život jde dál a díky tobě, Billovi a Andymu sem už celkem v pohodě….děkuju." usmála sem se a objalo ho. Tom mi rukou setřel těch několik slz a dal mi pusu. Potom jsme se rozloučili a Tom jel domů, do Loitsche a já šla taky domů.
Lucca

Nový domov 8.

22. listopadu 2007 v 15:12 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov8.
"Kurva!!" vykřikla sem, protože sem o něco v tý tmě zakopla a natáhla se na zem. "Co je??" zeptali se vyjeveně kluci. "Nic, jen sem se natáhla, jinak pohoda…" "Tak počkej.." řekl Tom a já slyšela kroky, blížící se ke mně. Potom do mě někdo jemně narazil "Kláro?" zeptal se. "No?" ozvala sem se a pak se Toma chytla a stoupla si "Dík, ale to bych dokázala i bez tebe." "Já vim…" chytl mě za pas a lehce se ke mně přitiskl. Opatrně mi odhrnul vlasy z krku a já na něm ucítila jeho dech, později i Tomovy rty. Líbilo se mi to, proto sem se nebránila, naopak. Tom se přemístil z krku pomalu k mým rtům. Dělil nás pouhý centimetr. Podívala sem se mu do očí a i v tý tmě bylo vidět, jak mu září, to bylo asi jediný, co sem viděla. Zrušila sem mezeru mezi námi a přejela Tomovi rukou po zádech. V břiše sem cejtila jemný chvění. Po chvilce něco bliklo, tak jsme se od sebe bleskově odtrhli. Hned po tom se rozsvítilo světlo.
"To je dost, už sem myslel, že tady budeme držet černou hodinku." Řekl Bill, kterej pořád seděl v křesle a v uších měl mptrojku, Andy seděl na pohovce a vypadalo, že mu ta tma až zas tolik nevadila.
"Vstávat…!!" zařvala sem mu do ucha. "Ty vole, já se lek….C-co děláš? Vždyť já nespim." Vyjel na mě. "No tak sorry, no…" omluvila sem se. "To si ještě rozmyslim…!" "Ok, tak potom dej vědět….jako až si to rozmyslíš."
S klukama jsme si pak už celou dobu povídali a smáli se. Bylo 8 večer, ale už byla pořádná tma. Andrease napadlo zkouknut nějakej horor.
"Dobře, ale sedim mezi váma!" souhlasila sem. "Ok.." souhlasili dvojčata a jako na povel, my mezi sebou (na sedačce, kam se přemístili) udělali místo. Hupla sem mezi ně a čekala jsem, co Andy vybere. Zjistila sem to, až když běželi titulky, pže nám to dřív nechtěl říct. Gotika! Přečetla sem si.
"Ne to ne…" řekla sem rozhodně. "Proč? Vždyť je to dobrý…" "Ne vypni to!!...prosím…" trvala sem na svým. "Proč?" nechápal. "Prosím…." "Dobře.." souhlasil nakonec. Bill s Tomem mě taky nechápali, ale nijak to neřešili. Já to ale vidět nemohla, jinak by se mi znovu všechno připomnělo.
Vyměnil teda tohle DVD za 3:15 zemřeš. Bylo to good, ale občas sem se i pěkně lekla a nejen já, kluci taky někdy pěkně nadskočili. Jednou tam něco vybaflo a já se tak lekla, že sem chytla Billa za ruku. Ten se na mě překvapeně podíval.
"Promiň.." špitla sem a jeho ruku pomalu pustila. On byl ale rychlejší a stačil tu mou stisknou pevně. Teď sem koukala zase já na něj. Bill se na mě usmál a tak jsme tam seděli a drželi se za ruku.
Když to po chvilce zpozoroval Tom, tak neváhal a chytl mě za droühou ruku. Koukla sem na něj, ale nic neřekla. Takhle jsme tam všichni tři seděli až do konce
Kluci odjeli někdy před jedenáctou a my s Andym šli spát. Usínala sem kolem půl noci, ale v tom mi zapípal mobil.
Lucca

Nový domov 7

22. listopadu 2007 v 15:09 | Roxym * |  FF - Nový domov
Nový domov 7.
Uplynulo 14 dní a já si už celkem zvykla. Našla si nějaký kámoše a dokonce jsme se skamarádili i s Billem a Tomem.
"Au…" vytrhl mě ze snění Bill polštářem, kterej po mě hodil "No počkej, to si vypiješ!" usmála sem se a už se natahovala po polštáři. Andy ještě nepřišel domů a Tom dneska nemohl přijít. Takže jsme čekali s Billem na Andrease, u nás, sami. "Už se bojim…" zasmál se Bill. "To bys měl…" upozornila sem ho a mrskla po něm polštář. "Takže válka?" zeptal se. "Když chceš, tak ok…válka!!" souhlasila sem a hodila další polštář. Takhle jsme tam blbli asi 20 minut.
"A mám tě…" zvolal vítězoslavně Bill. "Myslíš?" stoupla sem si vedle pohovky. "Ne nemyslim….já to totiž…..vim." jen co to dopověděl odrazil se a skočil mym směrem. Já neudržela rovnováhu a spadla rovnou na gauč. A Bill? Tak ten přistál přímo na mě. Už sem se nadechovala a chtěla něco říct, ale Bill byl rychlejší. "Tak co, kdo vyhrál…??" zeptal se s úsměvem. Chvíli sem mlčela "Dobře, dobře…ty….." kapitulovala sem nakonec. Bill ležel pořád na mě. Koukla sem se na něj a on se mi zadíval dlouze do očí. Nakonec se ke mně začal pomalu přibližovat. Naše rty byly ve vzdálenosti pouhého půl centimetru a v tu uvili se otevřely dveře a v nich se objevil Andrea. Rychle jsme oba uhnuli a sedli si, jako by se nic nestalo.
"Čauvec, tak jak jste se měli?" zeptal se a ničeho si naštěstí nevšiml. "My?" koukli jsme po sobě "dobře…." Řekla sem a na sedačku dala nenápadně poslední polštář, co se ještě válel po zemi. Billovi cukly koutky a Andy na nás koukal jak na magory, taky proč jak…..občas. nakonec jsme skoukli dívko, kluci pokecali a Bill musel odejít na zkoušku.
Byl už listopad a kluci byli zrovna na turné, tak se m většinu času trávila s Andreasem a Franciskou, to je moje, teď a tady, nejlepší kámoška, se kterou chodim do třídy a už spolu sedíme i v lavici, nebo prostě občas s různejma lidma ze třídy nebo odjinud.
Posledního listopadu se ozval zvonek. Šla sem zrovna kolem dveří, tak sem otevřela. Oči mi v tu chvíli zazářily radostí.
"Jé Bill, Tome, to sem ráda, že vás vidim!" skočila sem jim (postupně) kolem krku a zatáhla je dovnitř. "Nápodobně, víš jak mi chybělas?" dal mi Bill pusu na tvář. "Ale mě víc…" nezůstal pozadu Tom. Mezitím za námi přišel i Andy. "No nazdar, tak jak jsme se měli?" přivítal kluky a nasměroval nás všechny do obyváku. Všichni tři zapadli do křesel a já zašla do kuchyně hodit do mikrovlnky popcorn, abychom měli co jíst. Když byl hotovej,, přesypala sem ho do misky a vzala ho ještě společně s kolou do obyváku.
"Ty umíš číst myšlenky?" zeptal se mě Tom a já se na něj nechápavě koukla "Zrovna na tohle sem myslel…" ukázal na popcorn a vrhl se na něj. "Jo ták…" usmála sem se, když mi to docvaklo a sedla si mezi kluky. Ty vyprávěli, jaký byly koncerty a byli nadšený. "Taky musíš na nějakej přijít…" řekl Bill. "No to si piš…." "Ok, tak za 3 tejdny, to je tejden před Vánocema, hrajeme tady v Magdeburgu….bude to poslední koncert v tomhle roce…..zvu tě!" "Takový pozvání se neodmítá, takže přijdu…!" "Dobře…" souhlasili. "Už teď se těšim…" prohodila sem. Potom sem si jen skočila na záchod. Venku byla bouřka, stejně jako v ten osudnej den. Už dlouho sem na to nemyslela, ale teď sem si znovu vzpomněla. Slzy se mi sice tlačily do očí, ale já si vzpomněla na slova naší bejvalý, chytrý sousedky: "Hlavně bejt silná!!!" a slzy se ven nedostaly.
Doma jsme byli jen my čtyři, protože teta se strejdou byli na víkend pryč a dneska je sobota. Když sem šla zpátky za klukama venku uhodil blesk, najednou vypnula elektrika a všude byla jen tma…….
Lucca
Tak co, jak se vám to líbí?? Prosím o komentáře….kuju moc:-***

Žiletko, má lásko III

22. listopadu 2007 v 15:07 | Roxym *
je mi jasný že je to Bill.nic neřeknu jen se na něj podíwám a zase sklopim pohled ,,proč si wčera tak rychle zmizela''?zeptá se nechci mu odpowídat ani snim nechci mluwit i když wypadá mile ale to ze začátku wšichni!zwednu se a odcházim pryč....

máme dějepis a já opět newnímám a přemejšlim uplně nad něčím jinym ,,slečno dunkelowá myslím že byste taky trochu měla wnímat co se děje w hodinách už takhle propadáte ze 2 předmětu''!!přeruší mě učitelka!,,prosím''!?zeptám se trochui zaskočeně nemúžu uwěřit tomu co práwě řekla ,,slyšela ste dobře propadáte''!odsekne mě a dál wykládá látku...já se zwednu a rychle běžim na záchod tam si stoupnu před zrcadlo připadám si strašně méněcená!

jak to mohla udělat takhle mě předewšema schodit?!ted to bude wšechno ještě horší....

stojim tam ještě asi 15minut a najednou se otewřou dweře a wnich stojí Bill!zase on proč se snaží se semnou bawit nikdo se semnou nebawí nikdo se na mě skoro ani nepodíwá!,,poslala mě učitelka abych se na tebe šel podíwat co ti je''!řekne mi ,,sakra dej mi už pokoj já nikoho nepotřebuju wšichni ste hnusný podrazácký swině dokážete lidem jenom ubližowat nic jinýho tak mi wšichni dejte pokoj''!rozeřwu se Bill na mě chwíli jenom kouká a pak odejde!já se opřu zádama o zed a polalu se slzama w očích sjíždim k zemi......

Bill

proč mě ta holka pořád odmítá?otám se sám sebe ale odpowěd žádná...

já na lásku na prwní pohled newěřim ale tahle holka má wsobě něco co mě okouzlilo né že bych se do ní zamilowal ale libí se mi!strašně mě wzaloto co řekla!někdo jí musel hodně ublížit když se takhle straní lidem strašně by mě zajímalo co se jí stalo...chtěl bych si získat její dúwěru ale asi to lehký nebude!možná bych moh zjistit zčeho propadá a mohl bych jí skusit pomoct a trochu se sní zblížit zkusim to!!

skončila poslední hodina tak sem šel rownou za naší třídní ,,pání profesorko''?oslowil sem jí ,,ano potřebujete něco''?zeptá se mě ,,chtěl sem se wás jenom zeptat jestli byste mi mohla říct sčeho propadá.... ,,Dunkelowá''? skočí mí do řeči ,,a-ano chtěl bych jí trochu pomoct''!odpowim jí ona se zamyslí a pak řekne ,,no poprawdě řečeno wám bychto říkat neměla,ale pokud jí chcete pomoct tak z fyziky a z matematiky''!,,a pujde to ještě nějak zachránit''?zeptám se jí ještě ,,ano jistě pokud zabere tak ano''?odpowí mi ,,tak děkuju naschledanou''!řeknu jí a odcházim... w polowině cesty si uwědomom že wlastně ani newim kde bydlí tak se ještě wrátim do školy ,,co ještě potřebujete''?ozwe se zamnou ,,jo ješt něco jo''!otočim se na učitelku ,,múžete mi dát adresu slečny Dunkelowé''?optám se jí ,,wy se nák staráte'' řekne a nadyktuje mi tu adresu.....wydám se teda na tu adresu kterou mi dala.....

!!!!!POKRAČOWÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!!

By Alexandra

Malá výměna názorů XVII.

22. listopadu 2007 v 15:03 | Roxym * |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XVII.
Bill: "nic jen že mi stebou je dobře si skvělá kámojda a mám pocit že ti můžu cokoliv říct děkuju, jo a taky by mě zajímalo co dělaj ty dva." "jé Billí děkuju to víš že mi můžeš všechno říct taky seš skvělej a navíc mi můžeš donášet na Toma, né dělám si srandu jo taky by mě to zajímalo škoda že nejsem moucha hele mám plán ale musíš mi v něm pomoct." Bill: "no jasně."když sem Billímu vysvětlila plán souhlasil a šlo se na to.(ten plán není nic zázračného prostě jen malá provokace) no Bill zatím obědnal pizzu a když někdo zvonil šlo se na to, naši nebyli doma takže to mohlo vyjít. Rozeběhli sme se z pokoje a já po schodech křičela co nejvíc nahlas nééé Billí to ne moje pizza. Když mě přeběhl začla sem hrát na city "no tak Billí ty seš zlej já sem holka tak bys mě tu pizzu moh nechat budu brečet a to ty nechceš viď?" Bill se zamyslel a řek že ne tak sme ke dveřím doběhli oba a pizzu si vzali do kuchyně. Jenže ten plán se rozjížděl sám od sebe takže pohoda. No a tak sme se začali o tu pizzu prát: "ne Billísku nech mi kousek udělám co budeš chtít." Bill významně zvedne obočí a zeptá se: "úplně všechno?" všechno co sme říkali sme řvali aby ty dva slyšeli to je myslím jasný. Já: "no v rámci možností všechno." Mlsně sem se na něj podívala a když se nedíval na tu pizzu tak sem jí čmajzla a utíkala s ní nahoru. Bill to ale zjistil dost rychle takže sem ho měla hned v patách: "ne Billí já ji jen přemísťovala vážně jo veř mi tobě bych přeci nelhala." Jenže jak sem se otáčela jestli za mnou běží tak mi podklouzla noha, pizza vylítla do vzduchu a já jela po prdeli dolů. Bill naštěstí tu pizzu chytl a položil na zem a hned běžel za mnou. Bill: "ježiši Neli si v poho Neli vstávej prosím." V tom vylítli z pokoje Tom s Blaní a vyděšeně se koukali na Billa kterej se nademnou skláněl. Já o nich nevěděla a Bill byl u mě tak blízko jak mě oprašoval a ptal se co se stalo, to už sem nevydržela a začla sem se tlemit a v tom návalu smíchu mluvila na Billa: "no Billí sem v poho akorád moje prdýlka ubohá jí budu mít celou modrou to nebudu moct nosit ani tanga to je opravdu spravedlnost a co ta pizza žije?" ty dva tam pořád stojej a nechápou. Bill: "ty pako já se strachuju jestli si celá a ty se ptáš na pizzu." "mno mám hlad" a pohladila sem si bříško. Bill mě pořád hladil po zádech a já se zeptala: "ty Billí kde je ta živá pizza?" "no nahoře na schodech." To už sem na nic nečekala a i s bolavou prdelkou vylítla schody a sápala se po ty pizze jenže sem koukala na zem a pizza nikde tak sem se otočila na Billa a přitom si furt držela zadek. "Billí kdes říkal že je ta pizza?" "no na schodech ale teď už je jinde jo a seš fakt sexy jak se držíš za prdýlku." "hele ty seš ale úchyl" když sem zvedla hlavu uviděla sem ty dva a v ruce měli mojí pizzu jen sem houkla na Billa že už jí vidím a že du do pokoje. Když sem došla k Tomovi vyškubla sem mu jí a dokulhala sem se do pokoje. "ááá moje pizza mňamky, no ty ani nevíš co sem musela podstoupit za bolístko abych tě teď mohla spapat." V tom slyším ze dveří smích, když tam kouknu vidím pro změnu Billa jak se svíjí v křečích. "brouku já bejt tebou tak se Nelušce nemocný nesměju páč si zapomněl že právě neluška má v ruce pizzu!" Bill se přestal smát a pak řek: "no když ono nás je o trošku víc." "jo nepovídej a kdo? Je Billí ty si přived Gustíka no to je super toho sem dlouho neviděla." Bill zakrutil hlavou že ne a uhnul se ze dveří, z těch vylezli Tom a Blaní. Já: "hm tak doboru chuť já si půjdu něco udělat tohle by nám nestačilo." Bill: "chceš s něčím pomoct?" Tom po něm střihnul vražednej pohled a vrhnul se na tu pizzu. Bill: "nenažranče." Tom: "no a co sem ve vývinu tak papám." Bill: " ty nepapáš ty žereš!" jen sem stála ve dveřích a nechápala: "vy ste paka si nemáte co vyčítat letím." Oba se na mě koukli už se zvedali a letěli zamnou.Jenže já mám bolavou prdýlku tak mi to moc nešlo utíkat.

Malá výměna názorů XVI.

22. listopadu 2007 v 15:02 | Roxym |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XVI.
Když sme všichni měli nandáno a začalo se jíst Kaulitzovi nešetřili chválou. Kluci hrozně hltali a styl jejich stravování no prostě sem se musela smát, jenže pak se ozvala paní K. : "Billine, Tomane jezte pořádně nebo vám bude špatně." V tom sme s Blaní vyprskli smíchy to kvůli těm jménům. Kluci se na nás podívali vražedným pohledem, Tom syknul něco jako počkej v pokoji a jedlo se dál. Když se dojedlo tak sme se všichni 4 zvedli a chtěli sme jít ke mně do pokoje jenže zádrhel: "kampak?" zeptala se paní K. Tom: "no máme nahoře rozkoukanej film víš." Paní K: "ne ne kluci teď deme domů vždyť sme tam od včera nebyli a nemůžeme tady pořád otravovat až se umyjete tak sem klidně můžete ale nebudete tady holkám smrdět a jdeme. A vám moc děkujeme za pohoštění a nocleh a nezapomeňte večer je to grilování u nás tak zatím." Já a Blaní sme se málem počůrali smíchy nad tím kázáním. Tom ke mně přišel dal mi pusku a šel. Když odešli, šla sem se zeptat mamky jestli nechce pomoct s nádobím naštěstí nechtěla a pak mě došlo že paní K říkala něco o grilování: "ty mami jaký grilování?" "jo zlata Kaulitzovi nás pozvali večír k nim takovej malej uvítací večírek tak se chovejte slušně jo ne abyste tam udělali ostudu a navíc dospělí dneska spí u nich a mládež u nás." V tom se mi v očích zajiskřili plamínky naštěstí to máma neviděla a tak sem to hned běžela říct Blaní. "Blaní, no tak Blaní sakra kde seš když tě člověk potřebuje tak seš v čoudu!"
Blaní: "jéžíš v koupelně copak hoří?řveš jak kdybys měla v p….. osinu." Já: "ty nebuď drzá ty cácorko černovlasá nevycválaná." Blaní: "nono tak cos chtěla?" já: " to na sebe budeme jako hulákat?jestli to chceš vědět tak přiď ke mně do pokoje konec diskuze."
Blaní: "hm moudřejší ustoupí už du." No ta cesta jí trvala půl dne, když už konečně někdo zaklepal. Já: "no ty bláho tebe si poslat pro smrt tak sem nesmrtelná a nevím proč klepeš." V tom se otevřeli dveře a v nich stál vytlemenej Tom. "no jo že mi to nedošlo že Blaní by neklepala jí někde znásilňuje tvůj brácha co? no i když od něj bych se taky nechala." (malá provokace neuškodí) Tomovi úsměv ze rtů zmizel: "však si ho klidně sněz tu nemusim bejt." Otočil se a zavřel za sebou dveře, hned sem za ním vylítla jako co bázní jenže na chodbě už stála Blaní, Bill a Tom a všichni nasraný. "co je máte zaražený prdy?" Bill: haha tady Blaní by byla radši znásilněná mím bráchou takže sem tu navíc." Tom: hm neli zase tebou takže si nemáme co vyčítat asi bysme si je měli vyměnit ne?" Já: "cože a to si děláte prdel?" v tom mi to bylo jasný Blaní má totiž stejný nápady jako já takže řekla Billovi to samí co já Tomovi hm takže provokace no jak chtěj, jen mrknu na Blaní a ta pochopí. Já: "tak fajn když vyměnit tak vyměnit pod Billí něco zkouknem." A táhla sem ho k sobě do pokoje, Tom zatáhl do pokoje Blaní. Asi vám je jasný že se jen provokujem a hlavně já s Tomem prostě mít podobnou povahu to je neštěstí! Když sme s Billím došli ke mně sednul si ke kompu a já hrabala nějaký dívko co by mi zvedlo náladu. Ááá mám ho to je ono: Muzikál ze střední. Bill: "hele proč taková provokace?" Já: "no já to myslela ze srandy Tom to vzal vážně a nevěděla sem že ti to samí řekne Blaní to sme si fakt nedomluvili tak promiň že sme tě do toho zatáhli ale já za nim nebudu líst jako pejsek ať příde sám jestli mu to někdy dojde. Tak a teď si pustím něco co mi zvedne náladu." Bill: "jo v poho on je hrozně urážlivej ale na to si zvykneš, jo co tam dáváš?" já: "Muzikál ze střední viděl si to?" Bill: "ne ubec nevím ale určo to bude hustý když se to líbí tobě." Já: "ale di ty a neseď tam jak pecka a vezmi místo." A poplácala sem na postel. Bill se hned zvednul a sed si, pak sem to tam pustila a byli sme do toho mrtě zažraný furt sme si snima zpívali prostě pohoda asi v půlce filmu se na mě Bill podíval a já to věděla tak sem se na něj koukla taky. Já: "no copak Billí?"

Malá výměna názorů XV.

22. listopadu 2007 v 15:02 | Roxym * |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XV.
No to už sem ale mluvila do dveří protože mi je zavřeli před nosem. Když sem se vzpamatovala vzala sem Tomíka za ruku a táhla k sobě do pokoje, jen sme vlezli do dveří Tom se tam zasekl: "coje zlatí nelíbí se ti tu?" Tom: "ne právě naopak máš to tu fakt pěkný, já jen že sem nikdy nebyl u žádný holky v pokoji víš, bude to takový naše hnízdečko lásky ju?" "ale lásko ty seš nějakej romantik viď, tak už nestůj a poď dovnitř nebo mi vyneseš spaní." "a to si můžu sednout kam chci?" "jej no jasně a vyberem nějaký dívko pár jich tu mám" Tom se teda konečně hnul ze dveří, sednul si na postel a stáh mě na sebe. Než sem se vzpamatovala tak sem ležela na zádech a Tomík na mě. Chvilku se na mě koukal jestli jako může a když sem na něj mrkla že jo tak se začal přibližovat. Když už byl u mě začal mě něžně líbat, pak se přesunul na krk(ty hajzlíku ty víš jak na mě krk to je uplně nejvíc bájo), přitom mě hladil po vlasech a bříšku. Já sem si to náramně užívala, Tom je vážně borec a ví co a jak ale nikam nespěchá jak slíbil, zatím sme se jen nevinně mazlili. Když už sem byla tak rozjetá že sem mu začínala svlíkat tričko do dveří vrazila Blaní a za ní Bill. Tomík jen zabručel něco že je zabije a slezl ze mě. Bill: "oo sorry hrdličky neradi rušíme ale sami ste nás pozvali, jo a tak už se můžeme zeptat co mezi váma bylo?" a u toho se tlemil. Já: "jo Billí sám si viděl ne ale jestli to chceš vědět bylo to úžasný." Tom do tý chvíle seděl na posteli ale jen sem tohle řekla Billovi tak se mu rozzářili očička a dal mi pusinku. "tak co tam dáme?" zeptala se Blaní.(no jo mi sme to nějak nestihli vybrat no nebyl čas :o)) ) "no sou pod televizí tak něco vyberte mě je to jedno." Nakonec vybrali někdo to rád blond a Madagaskar. Asi po 10 minutách sem se zvedla: "tak zlata vím že mě teď samou láskou sníte protože du pro popcorn, pizzu a kolu takže mi tu Toma neznásilněte jasný!" Bill: Ježíš já tě miluju." Zved se a dal mi pusu na tvář, já jen stála a čekala co se bude dít v tom se ozval Tomík: "hele brácha to si nezvykej je moje takže ruce pryč jinak zapomenu že seš můj brácha a dostaneš na tlamu. Jo a lásko počkej du stebou nebo mě tady zkazej." Já: "no roztrhejte si občanky blázni, jo tak poď zlatí." Chytla sem ho za ruku a zavřela za náma dveře. Když sme byli na chodbě Tom mě opřel o zeď a začal tak krásně líbat jako v pokoji. Po chvíli sem se odtrhla a řekla: "lásko ani nevíš jak tě mám ráda a nechci o tebe přijít ale pamatuj, jestli mě někdy ublížíš tak budeš mít peklo jasný?a teď poď nebo umřem hlady." "neli počkej já ti no prostě ti musím něco říct, už to v sobě nemůžu dusit chci abys věděla že sem tohle nikdy nikomu neřek." Vzal mě za ruce, podíval se mi do očí a řek: "Neli já tě miluju strašně moc a proto bych ti nedokázal ublížit, sem hrozně šťastnej." (tak tímhle si mě dostal a to totálně) jen sem stála a když sem se vzpamatovala skočila sem mu kolem krku a řekla: "taky tě miluju Tomí a sem moc ráda žes mi to řek." Pak sme se ještě párkrát políbili a šli konečně do kuchyně. Jenže když sme tam došli zrovna na nás volali mamky ať se jdeme najíst. Já: "no super zkazili nám plány ale tak to odložíme na odpoledne no, Tomí skočíš pro ty hrdličky ať se dou najíst?" Tom: "jo jasně však se to stopne a nebo se budem válet celí odpoledne, doma taky nějaký dívka máme, tak já du pro ně." Paní K.: "zlatíčko kam šel Tomík?" "no on šel pro ty dvě hrdličky ať se dou najíst" "tak to je hodnej" Když sme se už všichni sešli v kuchyni mohli sme jíst. Já: "a co je vlastně k jídlu?" mamka: "no naše česká svíčková" já: "no mňam psíčková" Tom se na mě vyděšeně podíval: "tak je to ze svíček nebo ze psů?" "zlato ty si pako viď? To se jenom říká je to dobrůtka uvidiš že se budeš oblizovat ještě za tejden." Tom se ke mně nakloní: "no radši bych oblizoval tebe"jen sem se na něj usmála a radši to nekomentovala.

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 60. DÍL

22. listopadu 2007 v 15:00 | Roxym * |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
60. DÍL
"…to je nádhera." Vejdu do pokoje.
"Líbí?" ozve se za mnou, trochu se leknu.
"Tome, to je, je to…"
"Věděl sem, že se ti to bude líbit." Obejme mě. Jeho pokoj je osvětlený svíčkami a kolem dokola jsou poházené bílé a červené lístky růží.
"A nemám jen tak náhodou překvapovat já tebe? Pokud vím, slavíme tvoje narozeniny a ne moje."
"To přece nevadí. Chtěl sem, aby se ti to tu dneska líbilo."
"Mně by se tu líbilo i tak, jenom kdybys tu byl ty." Řeknu a políbím ho.
"Tome!!Sam!!"volá ze spodu teta.
"Jo mami!"
"Já už du ano?"
"Jen di mami a bavte se!"
"Jo, jo. Tak ahoj!"
"Čau mami!"
"Ahoj teto!" zavolám taky. Pak jenom slyším, jak za tetou zaklapnou dveře.
"Tak a teď sme tu úplně sami." Usmívá se Tom.
"Něco pro tebe mám." Řeknu mu.
"A co to je?"
"Uvidíš." Vymaním se z jeho sevření, chytnu ho za ruku a vedu dolů. "Počkej tu." Řeknu mu, když ho zavedu k nim do obýváku. Sama pak vběhnu do kuchyně, kde popadnu svou tašku a najdu dárky pro Toma. Ty pak vemu do rukou a vrátím se za ním.
"Co to neseš?" zeptá se.
"Tome." Řeknu a natáhnu k němu pravou ruku, kterou stiskne. "Chtěla bych ti popřát všechno nejlepší k tvým 18tinám." Usmívám se a pokračuju. "Hodně štěstí, zdraví, taky hodně slávy, peněz, no ale to není podstatné. Přeju ti hlavně lásku a doufám, že mě máš pořád aspoň trochu rád."
"Blázníš!" vyhrkne. "Miluju tě!" přivine mě k sobě a políbí. "Sem ten nejšťastnější kluk na světě. Nikdo nemá tak skvělou holku jako já."
"Na." Podám mu s úsměvem jeho první dárek.
"Teda, díky." Řekne a veme si ho. Nedočkavě krabičku otevře. "Náramek?"
"Nelíbí se ti?" zeptám se s obavami. "Já, nevěděla sem, co by se ti tak hodilo, tak sem si řekla, že by.." nedořeknu, protože mě Tom umlčí polibkem.
"Díky Sam." Řekne a opatrně si náramek připne na ruku. "Tak co, sluší mi?" zeptá se mě.
"Sluší. A ještě něco pro tebe mám."
"Cože? To jako fakt? Sam, tos neměla."
"No moc si nemysli. Žádná světová věc to není." Řeknu a vytáhnu naši společnou fotku v rámečku.
"No páni! Kdo je ta kočka? Tu si vůbec nepamatuju! Kde sem sní byl? Nemáš náhodou její číslo?" směje se.
"Ty si." Bouchnu ho do břicha, ale jenom trochu. :)
"Stejně." Přestane se smát a přitáhne mě k sobě. "Pro mě si ten nejhezčí dárek ty. Sem rád, že si tu dneska se mnou."
"Nech toho nebo se začnu červenat."
"Jen do toho, tobě sluší všechno." Obejme mě.
"Ani nevíš jak tě miluju." Řeknu mu a přitisknu se k němu ještě víc.
"Já tebe taky."
- - - - - - - -
Společně pak sníme pizzu v obýváku, kde sledujeme taky DVDčko 'Jak ztratit kluka v 10 dnech.'
"Páni, té to ale sluší, že?" řeknu, když se Andy (hlavní hrdinka), objeví ve zlatých šatech.
"Jo, vypadá fakt dobře." Uzná Tom.
Když se asi o 5 minut pozděj ti dva v tom filmu pohádají a rozejdou se, posmutním. Co kdyby se to stalo mně? Nechci se s Tomem rozejít a doufám, že už se to nebude opakovat. Miluju ho a nechci o něj přijít. Nakonec to všechno dobře dopadlo a při jejich poslední scéně mi ukápne slza. Nesnáším, když se u filmu rozbrečím. Ale co mám dělat, když je to dojemné. Poslední dobou sem nějaká přecitlivělá.
"Ty brečíš?" nakoukne na mě Tom.
"Néé." Řeknu a setřu si slzy z tváře.
"Ale nekecej." Usmívá se. "Poď sem." Přitáhne mě k sobě a začne hladit po vlasech. "Ty si ale cíťa."
"Já vím." Fňuknu a lehnu na něho. Takže tam sedí, já mám hlavu v jeho klíně a ležím a on mě hladí po vlasech.
"V pátek odjíždíme na turné." Řekne.
"Už v pátek?"
"Jo, bohužel." Přestane mě hladit. Zvednu se a podívám se na něho a on na mě. "Počkáš tu na mě?" zeptá se se sklíčeným výrazem ve tváři.
"Právě sem ti řekla, že tě miluju a to se nezmění, i kdybys odjel kdo ví kam, a kdo ví na jak dlouho." Obejmu ho.
"Sam."oddechne si.
"Hmm…Tome? Co se takhle přesunout k tobě do pokoje?" mrknu na něho.
"Jestli chceš."
"To víš, že chci." Políbím ho. Společně si stoupneme, Tom mě vyzvedne do náruče a odnese k sobě.
:::RÁNO:::
"Neblázni! Nech si to u nás." Sebere mi Tom igelitku z ruky.
"Dyť si to klidně můžu vzít s sebou." Vezmu si ji zase zpátky.
"Ne, už sem řekl." Vytrhne mi ji zase a položí na zem. "necháš si to tu."
"Jak poroučíte pane."
"Aspoň budeš mít záminku, abys k nám mohla přijít." Usměje se. Zrovna sme se dohádali o mých věcech. Chtěla sem si je vzít s sebou do školy, ale Tom rozhodl, že si je prostě nechám u nich.
Oba už sme nachystaní, že půjdeme do školy, jenom se ještě čeká na Billa.
"No tak Bille dělej!" zavolá na něho Tom. "Včera se mi to moc líbilo." Přivine se ke mně.
"To mně taky." Řeknu mu.
"No tak nechte toho. Dyť na to budete mít celý den ne?" pustí se do nás Bill jakmile sleze schody.
"Ale copak, tady se někdo blbě vyspal?" zeptá se ho Tom.
"Ale vůbec. Spal sem jak mimino, jenom mě štve, že nikde nemůžu najít řetízek, co mi včera dala Katy."
"A co to bylo za řetízek?" ptá se ho dál Tom.
"K narozeninám."
"No nečekaně. Myslím jak vypadal a tak."
"Stříbrný, kolem krku." Řekne mu Bill, sehne se a dívá se do botů, jestli tam řetízek nenajde. "Kat mě zabije."
"Ale nezabije." Vložím se do toho. "uvidíš, že se najde. Pomůžu ti hledat."
"Dík Sam."
Vyběhnu teda nahoru do patra a pustím se do hledání. Kluci hledají dole. U Toma bych ho hledala asi marně, tam přece Bill dneska nebyl. Podívám se u něho v pokoji, ale ani tam ho nenajdu.
"Sam máš něco?" zakřičí na mě Tom ze spodu.
"Nemám." Zavolám.
"Tak už poď, nemá to cenu!" přidá se k němu Bill.
"Ještě chvilku!" křiknu na ně a zalezu do koupelny. Obhlédnu vanu, umyvadlo, zem, záchod ale nikde nic. Poslední věc na kterou se podívám je sprchový kout, mrknu dovnitř a zpozoruju, jak se něco houpe na kohoutku. "Aha." Řeknu. Seberu řetízek a běžím dolů za klukama.
"Mám ho." Ukážu Billovi řetízek.
"Ježiš fakt? Teda!" raduje se. "A kdes ho našla? Hledal sem snad všude."
"Nahoře v koupelně. Vysel ve sprcháči."
"No jo." Klepne se do čela. "Sundal sem si ho, když sem byl ve sprše a asi sem ho tam nechal a zapomněl na něho."
"Asi jo."
"Prosim tě, příště už si ho nesundávej." Řekne mu Tom.
"Nebudu. Ještě jednou dík Sam." Obejme mě Bill.
"Tak teď už by sme mohli konečně vyrazit ne?"ozve se Tom.
"Tak deme." Popadnu ho za ruku a vyjdeme společně od nich z domu. Bill zamče a přidá se k nám.
Před domem už čeká auto s Frenkem za volantem. "Dobré ráno." Pozdraví nás jakmile nastoupíme.
"Ahoj Frenku." Řeknou ti dne postupně.
"Dobré ráno." Odpovím já. Frenk nás zaveze ke škole, kde všichni tři vystoupíme. Jenomže, to by nebyly správné fanynky, aby na kluky nečekaly před školou. Jenom co Tomovi dredy vykoukly z auta, už byly u nás.
"Dáš mi podpis?" "Prosím!" "Mně taky!" "A mně taky!" překřikují se jedna přes druhou.
"Jasně holky. Na všechny se dostane, nebojte!" uklidní je trošku Bill a začne se podepisovat. Tom opakuje po něm.
"SAM!HEJ SAM!" volá na mě Katy, stojící kousek od nás.
'No vidím, že o můj podpis tu nikdo nestojí.' řeknu si a protlačím se až k ní.
fixa

Malá výměna názorů XIV.

17. listopadu 2007 v 21:10 | Roxym * |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XIV.
"hm jasně já sem byla sladká a vy ste se málem zadávili jo?" "no víš on na tebe Bill furt čuměl tak sem ho pod stolem kopnul ať toho nechá a on se zakuckal a já z něj takže sme to vyplivli no." "joo to víš že jo to ti tak žeru" "tak se zeptej mamky ta to viděla" "nebudu se nikoho ptát" "fajn, mamí řekni Neli jak to bylo ráno s tou snídaní!" když tohle řek tak sem ho fakt nenápadně a hlavně s citem bouchla do ramene. V tom se za mnou postavila paní Kaulitzová a řekla mi to samí jako Tom, takže já sem byla za hysterku paráda. "tak promiňte já sem myslela že to bylo kvůli mně, jak sem byla po ránu pěkná." Paní K. "ale zlatíčko to vůbec ne a promiň že ste si kluků včera moc neužili ale už vím jak príma holky si našli, teda hlavně Tom že už se sklidnil a vidím že ty máš pevnou ruku a že ho sklidníš." "je tak děkuju jo to se nebojte já si ho už vycvičím." Když tohle slyšel Tom nenápadně se pakoval pryč z kuchyně ale já sem ho zaregistrovala: "kampak Tomí?" "no já se du podívat no podívat na Billa" "ale neříkej pokud dobře vidím tak Bill sedí za tebou a cukruje s Blaní takže si koukej sednout a seď" Tom ani nepípl a sedl si. Když sme kluky s paní K dodrbali tak odešla a já sem si šla sednou Tomíkovi na klín. Tom: "ale copak ty sis mě taky všimla hm tak to je super!" "ale božínku Tomíkova ješitnost promluvila co, aspoň víš jak mi bylo včera když sem tě celej večír neviděla." "tak promiň zlato poď sem, už budu hodnej a jen stebou jo?" v tom sem se k Tomovi přitulila a řekla: "beru tě za slovo" v tom si mě na sebe Tomík přimáčkl a začal mě krásně líbat, když sme se do toho tak vložili že sme se málem začli svlíkat tak na nás houkl Bill ať si to necháme na jindy, v tom sem se odtrhla od Toma a řekla: "bože ty z toho naděláš Billí jako kdybyste to vy dva nedělali co." Bill s Blaní zčervenali a drželi pec, ale známe Toma ten aby si něco nepřisadil: "hele brácha tohle si nemusel my víme kam můžeme zajít viď lásko a úbec teď byste nám mohli vysvětlit proč ste v tom hotelu vylezli tak rozcuchaný co?posloucháme." Blaní hodila po Billovi pohled co teď a Billí jen pokrčil ramenama ale pak řek: "tak fajn když to chcete vědět" Blaní v tu chvíly vyvalila oči a koukala co se bude dít. My s Tomem sme samo věděli co se tam dělo ale trošku je potrápíme. Bill: "no takže mi sme spali a vy ste nás vzbudili." Já: "haha jo jasně a já sem santa klaus ne se za to nestyďte my vám ještě nic pikantního říct nemůžeme protože ještě nic nebylo viď lásko, ale jinak bysme vám to řekli." Tom na mě hodil pohled alá hm já bych chtěl ale ty se k tomu nějak nemáš a nepočítej s tím že se budu svěřovat svýmu bráchoj o tom jaká seš v posteli. Jen sem se na něj usmála a pak čekala co vypadne z Billa. "no tak ok tak sme se mazlili a kdybyste nezaťukali tak by to možná zašlo dál ale vlastně vám můžeme poděkovat že sme to neuspěchali." Já s Tomem jen stojíme a čumíme s otevřenou hubou ale pak ze mě vypadlo: "jee to je pěkný vidíš Tomí tak na mě neházej pohledy že já nechci jasný?chci jen nespěchám víš." Bill a Blaní se do teď o nečem bavili ale když sem tohle řekla tak sklapli a čekali co vypadne z Toma. Tom: "pomiň já sem fakt vůl ale nechci na tebe tlačit ani nebudu už chápu že to není tak důležitá věc a navíc z lásky to ještě neznám takže si rád počkám a poď sem." Když tohle řekl nahrnuly se mi slzy do očí, prostě od něj mě to hrozně překvapilo a dojalo, tak sem se rozeběhla a skočila mu kolem krku. Pak přišli do kuchyně mamka s paní K a vyhnali nás pryč protože dou prej vařit oběd. No jo ale kam teď. "hele Tome ty si ještě neviděl můj pokoj viď?tak poď já ti ho ukážu." A táhla sem Tomíka za sebou. Před pokojem sem se otočila na ty dva a řekla: "hele co takhle skouknout nějaký dívko?" Oba: "no super nápad" "ok tak za 10 minut u mě ju?nebo můžem dolů ale tam asi budou tátové." "ne pudem k tobě tam budeme mít větší soukromí a aspoň vám trošku vynahradíme ten včerejšek tak zatím" "jo tak zatím a ne že budete dělat nějaký sprosťárny."

Malá výměna názorů XIII.

17. listopadu 2007 v 21:09 | Roxym * |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XIII.
Jen sem je odvedla do obýváku hodila po těch 4 vražednej pohled a zase šla. Když sem zahlídla Tomův prosebnej pohled, jen sem zakroutila hlavou jako že ne a šla sem. Šla sem k Blaní: "beru můžu?sem naštvaná a smutná a nudím se a navíc teď přišli kluků rodiče takže bájo." "jo berunko poď taky se nudím a dost mě to štve" přišla sem k ní a lehla sem si jí do klína a Blaní mě hladila po vlasech, takhle sme kecali asi do 12 v noci. "ty beru myslíš že sou ještě dole?" "já ubec nevím dem to omrknout?" "jo jasně deme" výjdeme z pokoje jako myšky a deme dolů, tam je nějaký podezřelí ticho, když nakoukneme do obýváku tak naši spí na gauči, Kaulitzovi na druhým a kluci na křeslech. "no ráno budou pěkně rozlámaný to jim ubec nezávidim." "hm dobře jim tak po tom dnešku ale zase se nemusíme bát že nám je budou zakazovat." "máš recht" dojdu k Tomovi a dám mu pusinku "dobrou ty moje zlobidlo" pak se jen otočím a du do svýho pokoje. Tam se osprchuju, převlíknu do košilky a výjdu na balkon, tam je i Blaní tak kecáme ona hodí kouřovou a pak deme spát.
Ráno:
Ráno se vyhrabu z postele asi kolem 10. Dojdu si jen vyčistit zuby a omejt obličej, ostatní neřeším a du do kuchyně jenom v košilce nenamalovaná, neučesaná prostě strašidlo. Když už sem v kuchyni tak si du spokojeně k ledničce. Jenže zádrhel! Když se konečně rozhlídnu po kuchyni u stolu sedí: mamka, taťka, Kaulitzovi a Bill a Tom. Když kluci uviděj můj xsicht tak to co zrovna jedli bylo na zemi. "blbečci neudavte se a tohle si uklidíte" hlad mě hned přešel "kam zase deš?" zeptá se mě mamka. "Kam asi spát přešel mě hlad dobrou." "no předvádíš se v pravým světle když máme návštěvu!" když tohle dořekla vrátila sem se do kuchyně a řekla: "moc se vám všem omlouvám že se ukazuju v pravým světle ale kvůli někomu sem nemohla spát a kvůli někomu se nemůžu najíst tak mě omluvte já se du upravit aby tady kluci neměli žaludeční potíže." Jen sem se otočila a šla sem za Blaní aby neměla stejnou čest jako já. Když sem byla u ní u pokoje zrovna vylejzala ve stejným stavu jako já. "zlatí radši tam nechoď protože tam je stejná skvadra jako včera a když mě kluci viděli tak vyprskli snídani na zem." "jej tak to tam nejdu nějak mě přešel hlad." "jo to mě taky a ještě sem dostala vypérováno že sem drzá, takže sem se musela všem omluvit" "jej tak to jo" pak sme se dohodli že se hodíme do gala a půjdeme tam spolu. Takže sme každá zalezli do svýho pokoje a zavřeli sme se v koupelně. Já sem se osprchla, učesala, namalovala a hodila sem na sebe hříšně krátký kraťásky a tílko s velkým výstřihem. (tak Tome to je odplata za to ráno budu tě provokovat) Když sem vyšla z pokoje zrovna vylejzala i Blaní, měla minisukni a tílečko s výstřihem. "wow" řekli sme na stejno a scházeli schody. Jen sme sešli schody slyšeli sme jak nás moje máma drbe to už sem vypěnila vzala Blaní za ruku a vlítla sem do kuchyně. Já: "hm jo díky že o nás mluvíš tak pěkně ale příště za naší nepřítomnosti radši drž jasný?" Máma: "nejseš trošku drzá?" "jo to sem ale myslím že na to mám právo když nás tady propíráš skoro před cizíma, hele já sem se sem necpala klidně se zbalím a jedu k babičce!" Máma: "tak promiň,hlavně nikam nejezdi ju a poďte se najíst" (no hele jak to de) Kluci na nás koukali jak tele na nový vrata a tak sem došla k Tomíkoj a řekla: "ahoj zlato jak ses na tom křesle vyspal?asi nic moc ale patří ti to za ten včerejšek i za dnešní ráno!" na to si mě hned přitáhl k sobě a pošeptal mi: "taky si mě mohla vzít k sobě tam by se mi určitě spalo líp a za to ráno promiň jen si byla hrozně sladká jak si byla zmatená víš."

Malá výměna názorů XII.

17. listopadu 2007 v 21:08 | Roxym * |  FF - Maláý výměna nazorů
Malá výměna názorů XII.
Nejdřív sme šli k Blaní do pokoje, měla ho obrovskej s velkou postelí a balkonem wow.
No a pak sme šli do "mího" novýho pokoje. Mezi dveřmi sem myslela že mě omejou. Měla sem stejně velkej pokoj jako Blaní asi mezi náma nechtěli dělat rozdíly.Ale postel sem měla přesně takovou jako říkala mamča velká s nebesama, velká plochá telka a no to mě podržte počítač. Taky sem měla k pokoji útulnou koupelnu.Všechno sem měla laděný do oranžovo-žlutý. Nechápu Blaní jak může mít růžovej pokoj tu barvu total nesnáším. Navíc sem měla balkon, kterej sousedil a Blančiným takže sme mohli kecat přes balkon. Prostě paráda. A taky sem měla na balkoně ratanoví křesílka a stolek všechno moc pěkný. Jak tak stojím na balkoně, všimla sem si že ho máme přesně naproti pěkný velký vilce podobný ty naší. To už se na balkoně objevila Blaní: "je to tu krásný co?" "jo Blaní je a moc akorád by naproti mohli bydlet nějaký mrtě kořeni co?" "jo to by mohli hele" no tohle sme tak zařvali že to naši sousedi museli slyšet protože měli otevřeny dveře od balkonu. Najednou jen od nich slyším "hele brácha nějaký nový kundy naproti poď to očíhnout." S Blaní sme se na sebe podívali a čekali co za frajery vyleze. No když sem viděla kdo se objevil na protějším balkoně myslela sem že skočím dolů a běžím tam. Když sme se na sebe všichni koukli vypadlo z nás jen: "Tome?" "Neli?" "Blaní?" Bille?" najednou sme se všichni rozesmály pak Tom začal: "co co tu děláte?" Já: "vždyť sem ti do telefonu říkala že dneska přijedu jen sem nevěděla že právě vedle vás." Tom: "no mamka říkala že vedle nás budeme mít sousedky a že jejich mamča je mrtě pěkná ale tohle mě nenapadlo, to je prostě skvělí." Já: "jo to je budu tě mít na očích takže žádný dámský návštěvy!"
Tom se krásně usmál: "to se ubec neboj zlato." Pak ze mě vypadne: "hele zlata sme od sebe ani ne10 metrůa budem se bavit přes balkon?deme ven ne?" jen sem to dořekla všichni tři zmizeli a mě tam nechali stát. Když sem se koukla dolů vidím jen jak Blaní skáče Billovi do náručí a Toma jak na mě křičí co tam ještě dělám. Jen sem se otočila a letěla dolů ze schodů, když sem přiběhla dolů Toma sem nikde neviděla, tak sem zesmutněla a chtěla jít zpátky ale v tom mi někdo zakryl oči. "hm těžký to uhodnout že by Honza,Dan, Libor?" V tom mi ruce z očí zmizeli tak sem se otočila a tam stál total naštvanej Tom. "ale no tak Tomí to byla sranda tak nedělej poď ke mně." Jen sem to dořekla tak se Tom ke mně rozeběhnul chytil mě do náruče a začal semnou točit. Takhle sme blbi asi hodně dlouho protože se začlo stmívat. Mi 4 blázni sme seděli pod pergolou a kecali sme pak vyla ven mamča a volala na nás, no fajn skvělá příležitost ji představit kluky. "tomí poď představím ti mamku" Tom ani neprotestoval a šel zamnou jako pejsek. "mamí tak tohle je můj Tom" mamka si s ním podala ruce a hned spolu začli kecat takže já sem byla stranou někdy mě až štvalo jak moje mamka vychází s míma klukama ale co lepší než kdyby mi ho zakazovala. Za chvíli za mnou přišla Blaní: "co je kde máš Billa?" "no představila sem ho tvojí mamce a ona se s ním zakecala takže sem byla navíc." "jo vítej to klubů těší mě" po hodině už sem byla naštvaná a došla sem si pro Toma ale čekal mě šok. Kluci seděli s mamkou a i taťkou u telky a pili vínko. "no tomu říkám pohoda díky že ste nás pozvali taky!" vyběhla sem schody a bouchla za sebou dveřmi, za chvíly sem slyšela že Blaní udělala to samí no prostě sme upa stejný. Jenže za chvíli sem slyšela zvonek a když tam nikdo nešel šla sem já. Když sem otevřela dveře stála tam pěkná paní s pěkným mužem. "dobrý den já sem Neli hledáte někoho?" "ahoj mi sme Kaulitzovi s tvýma rodičem se známe tak sme zašli." "aha tak to mě těší poďte dál a jestli sháníte kluky tak ty tam sou taky, tak zatím nashle."

Žiletko, má lásko II

17. listopadu 2007 v 21:05 | Roxym *
ležim na posteli zírám do černě wymalowanýho stropu!wybawujou se mi wšechny hnusný chwilky w mim žiwotě... ,,na co tady wlastně sem''?ptám se sama sebe..sem ta tomhle skurwenym swště uplně zbytečná wšichni na mě koukaj jako na nejwětší zrudu!!!

Wytáhnu z pod polštáře denik začnu si do něj psát wšechny události ze dne a tak....

je to jediná možnost jak se ze wšeho wypowídat zapsala sem si i něco o Billowi když sem si na něj wzpoměla musela trochu pousmát wybawujou se mi jeho slowa ,,si docela zajímawá''! prwní člowěk kterej mi něco takowího(po púl roce).......

DENÍK:

zase,už zase sem to musela udělat je to jako droga ze který se nejde dostat! řežu se už rok a nikdo na to ještě naštěsttí nepřišel ani táta kterej mě widí každej den ani si newšimnuj jak se twářim nebo jak se chowám!no ale jak by mohl když neni skoro ubec doma!počítám stim že tak za hodinu příde domu příde se zeptat jak se mam a jak bylo we škole a zase odejde někam pryč a když je člowěk sám tak je to zlí!A když nemáš ani žáknýho kámoše bo kámošku který se nemužeš swěřit tak je to ještě horší!!!!!! ,,Člowěk bez přátel je jako anděl bez křídel''!

dopíšu si tam ještě citát a zawřu deník strčim ho spátky pod polštář a zase si lehnu na záda a zírám zase do stropu......

,,sem doma''!zařwe na mě táta zewzdola.rychle si sednu a schrnu si rukáwy aby nebylo nic widět... ,,ahoj'' we dweřích stojí táta ,,ahoj'' pozdrawim ho taky a prohlížim si ho ,,co si mě tak prozlížíš''?zeptá se mě a usměje se ,,já jenom že sem tě dlouho newiděla''!řeknu mu... ,,no tak já du budu dole když budeš něco potřebowat''!řekne mi po chwilce ticha a odchází dolú........

Je něco kolem 10 wečer du do koupelny zamknu za sebou dweře a začnu se prohlížet w zrcadle..připadám si jako smrtka mam strašně bledou plet až skoro zašedlou a wlasy mam wšechny schrnutý w obličeji..pomalu si začnu slíkat šaty wlezu si do sprchy sednu si do rohu a nechám na sebe wolně týct wodu..prohlížim si swoje ruce ze spodní strany zadíwám se na to jméno na jméno člowěka kterej mi tak ublížil!!! ,,Tom''!řeknu si ho pro sebe potichu....opět wemu žiletku a zareju si jí pomslu do ruky...woda mi smejwá krew která se oběwuje znowa a znowa!!!

už ležim w postely ale něco mi nedowolí usnout ležim obličejem ke udi a cejtim nčí pohled w zádech radši se neotáčim ale přesto se klepu srachem asi po 2hodinách usínám.....

,,už by si měla wstáwat''!budí mě ráno pomalu táta, docela se diwim že je doma wětšinou když odcházim do školy tak doma neni..počkám až se za nim zawřou dweře a wstáwám

wytáhnu ze skříně černý kalhoty černý tryčko s dlouhym rukáwem a dlouhej kabát až na zem hodim to na postel adu do koupelny trochu se skulturnit....sem trochu mimo měla sem zlej sen a bohužel sem powěrčiwá a na sny wěřim wětšinou se plněj....když mam opláchnutej obličej a sem aspon trochu w oukeyi tak se oblíknu a du dolu ani se nenasnídám a du pomalim krokem do školy cestou se připrawuju zase na blbý narážky(občas to zajde i dál).....u školy si jako každej den sednu pods ten strom a čekám až zazwoní ,,proč si wčera tak rychle utekla''?zeptá se mě kdosi a sedne si wedle mě..........

Žiletko, má lásko I

17. listopadu 2007 v 21:03 | Roxym *
Ahojík...jmenuju se Alexandra ale lidi mi řikaj Alex,Sašo!ale Alex mi je milejší..je mi 16 a žiju jenom s tátou....máma zmizela když mi byly 4roky a od tý doby sem jí newiděla!strašně moc mi chybí....mám sice tátu kterej mi dá wšechno ale kčemu mi to je když je pořád pryč a na mě nemá skoro wúbec čas,jenom občas příde zeptat se jak mi je nebo jestli něco nepotřebuju!!!

sem spíš samotář hodně se lidem stranim,nedá se jim wěřit sou to obyčejný swině!

chodim we stylu asi gothic mam:černý dlouhý wlasy.sem 163cm wysoká postawa tak normál...

PŘÍBĚH:

,,Á hele naše gothická kráwa de''!pokřikujou na mě zase lidi před školou ani se na nikoho nepodíwám a du dál trochu mě začínaj pálit oči zase mi začnou týct slzy....běžim rychle na školný záchody...omylem do někoho wrazim nic neřeknu jen se mlčky na toho člowěka podíwám a běžim dál...

wběhnu rychle do prwní wolný kabinky wytáhnu peněženku zní swojí nejwětší kámošku Žiletku...chwíli jí swírám wruce potom si pomaličku wyhrnu rukáwy a pozoruju si ruce stejkaj mi na ně černý slzy...pomaličku wemu žiletku a pomalu si jí přikládám k ruce trošku přitlačim,řezanec se začne pomalu zbarwowat zachwíli mi po ruce začne týct kapka krwe nemúžu přestat a řežu se dál zachwíli už nemam kam říznout upustim žiletku na zem a díwám se jak mi po rukách stejká krew nechám jí wolně týct začala mi kapat na šaty a wšude kolem začnu to pomaličku zastawowat!když se mi to podaří zastawit tak si nasadim náramky stáhmu si rukáwi a du pomalim krokem do třídy...přídu tam ani se nerozhlížim ztěch pohledú mě mrazí w zádech...sednu si na swoje místo a začnu si wytahowat wěci. ,,Ahoj já sem Bill'' řekne mi někdo podíwám se wedle sebe sedí tam ten kluk do kterýho sem před chwílí wrazila ,,ahoj'' řeknu mu jenom a dál si ho newšímám w minutě příde do třídy učitelka ,,pane kaulitzi pojdte nám o sobě něco říct když ste tu nový''!on se teda zwedne a de ktabuli tam o sobě něco řekne ale já to newnímám po 5minutách se wrátí a učitelka začne vykládat látku......

PO ŠKOLE

Vycházim ze školy a du směrem k autobusu když na mě někdo zawolá ,,,počkej''! otočim se je to Bill,zastawim se teda a čekám až ke mě dojde ,,taky by si mi o sobě mohla něco říct, si docela zajímawá''!řekne mi potěší mě to ale nedám nic najewo!taky wypadá docela zajímawě má:černý hawraní wlasy

oči orámowaný černou tužkou a černý stíny

je docela hezkej ale wšichni wíme jaký takowíhle kluci sou....,,myslim že už to jak wypadám mluwí zawše''!řeknu mu a chci jít dál ale on mě chytne za rameno ,,prosím'' řekne.... ,,tak pod semnou'' odpowim mu on de teda semnou......asi 100m od školy je weliká lípa pod ní wždycky sedáwá pže tam nikdo nechodí...

když tam dojdem sednem si tam oba dwa mlčíme ,,ani si mi neřekla jak se jmenuješ''!?řekne s otazníkem w očích ,,Alexandra'' odpowim mu. on se jeom usměje zase je ticho wšimnul sem si že se hodně straníš lidem opřestáwkách si se snikym nebawila proč!?prolomí ticho další otazkou ,,wíš lidi sou swině nwdá se jim wěřit nikomu nesmíš wěřit a nim ase nebawim pže oni mě nemaj rádi wšichni sou falešný wy wšichni ste falešný!řeknu mu a zase mi pomalu ale jistě začnou týct slzy zase sem si wzpoměla na tu wěc.... ,,už musim jít''!řeknu mu a běžim rychle domú......

!!!!!POKRAČOWÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!!!