Květen 2008

Need ur help broucci xD

31. května 2008 v 22:27 | rOxYm ><
nemate nejaky napad, jak zvysit navstevnost xD???
jsme meli vzdycky navstevnost pres 2OO, ted jen pres 1OO xO ..
newite, co s tim xD??
thx za kazdou vasi radu ;) :-*
Roxym

Ready, Set, Go 13

30. května 2008 v 13:32 | rOxYm >< |  FF - Ready, Set, Go
Ready, Set, Go 13
01:40 - U Kaulitzů - Obývák - Meg
"Super a teď se s semnou teda vyspi!" zazubím se a zamávám nožíkem.
"Meg, to nejde prostě jen říct "teď se s semnou vyspi"!" řekne kysele.
"A co jako mám dělat?" zeptám se vztekle.
"No, udělej něco, aby mě to vzrušilo!" odpoví.
"O to jsem se pokoušela před půl hodinou, to si snad nepamatuješ drahý?" usměju se sladce.
"No, ale když mi tu vyhrožuješ nožem, tak já bych radši i tu příjemnější cestou!" řekne.
"Dobře. Tak řekni, co mám dělat?" usměju se nevinně.
"Co, cos dělala předtím, nebylo špatné!" poradí.
Bez řečí k němu přistoupím a vášnivě ho políbím.
Pro jistotu jsem si ale nechala v ruce ten kapesní nožík.
Tom mi polibky oplácel stejnou vášní a začal mě hladit po mém těle.
Má fakt šikovné ruce.
"Meggie, s tím nožíkem jsi ale pořád docela nebezpečná!" zamumlá mezi polibky.
"Pro jistotu!" odpovím.
Chce něco říct, ale já ho umlčím polibky.
On se ale ode mě odtrhne.
"Hele, Meg! Co když se lekneš a omylem mi zabodneš nůž? Nechci ještě zemřít, to ne!" řekne
"Ale já ti nevěřím. Co když utečeš a zamkneš se v pokoji, když už nebudu mít nůž?" zeptám se.
"Ty mi nevěříš?" zeptá se.
"Když si mě 50 krát odmítl za tenhle den, proč bych ti měla věřit, že mi najednou chceš pomoc?" zeptám se a vzdihnu levé obočí.
"Chápu tvojí nedůvěřivost. Ale uvědomil jsme si, že před tebou a tvojí "nabídkou", kterou mi pořád nutíš, nezdrhnu. Bude lepší, když ti pomůžu!" zazubí.
"Takže se s semnou vyspíš?" zeptám se pro jistotu.
"Jestli mě dostatečně vzrušíš!" řekne a uličnicky se usměje.
Nevěděla jsem, že je to tak lehké.
Teda, jaký lehký?
Byl to všechno zatraceně těžký, ale je vidět, že vytrvalost se mi vyplatila.
Život dokáže být i milostivý!
Než Tom stačí ještě něco říct, položím nůž na stůl, povalím ho na gauč a začnu ho vášnivě líbat.
02:00 - U Kaulitzů - Schody - Bill
Usměju se.
Tohle nejspíš dopadne dobře.
Myslím, že se můžu vrátit do pokoje a spokojeně usnout.
No, abyste to pochopili, já nešmíroval.
Já jsem jen slyšel divné zvuky dole a tak jsem chtěl jít k Tomovi do pokoje, aby šel s semnou dolů se podívat, jestli tam není někdo.
Našel jsem prázdný pokoj.
No tak jsem šel si stoupnout ke schodům a uvědomil si, že tam je Meg a Tom.
Chtěl jsem odejít, když jsem slyšel zvuky oblečení.
Ale nakonec jsem radši zůstal, když Tom řekl, ať Meg položí nůž.
Ani se nedokážete představit, jak jsem se bál.
Tak jsem pro jistotu zůstal tam stát a jestli mu něco udělá, tak jí donutím, aby ho oživla, i kdyby by to mělo trval do konce mého života!!
Ale nakonec, podle jejich rozhovoru, jsem usoudil, že bude vše v pořádku a že i já, i Tom a i Meg budou spokojeni.
Usměju se a jdu potichu do svého pokoje, abych je nějak nerušil.

hra s ohněm 24

30. května 2008 v 13:21 | rOxYm >< |  FF - Hra s ohněm
24. část

Tom

Odešla. Ona odešla. Nevyjádřila se k tomu ani nic neřekla! Co to mělo znamenat? Taky mě miluje, ale prostě jí to zaskočilo? Nebo právě na opak? Ležím v posteli a tupě zírám do stropu. Bože proč jsem radši nedržel jazyk za zuby. Mohl jsem se s ní dál vídat. Teď už mě zřejmě nechce ani vidět. Každou chvíli jí zkouším volat, ale nejdřív to nebere a pak si vypne telefon. Je asi půl osmé ráno, ježe já už znova nedokážu usnout. Pořád na ní musím myslet. Ještě cítím na polštáři její vůni. Najednou ucítím, že se mi do očí tlačí slzy. Ano je to tak. ´ Velký' Tom Kaulitz pláče kvůli holce.
Hodiny pomalu ubíhají a já ležím pořád stejně. Po tvářích mi čas od času steče osamocená slza. Nevím co mám dělat. Zkouším znova volat, ale Larisa má telefon pořád vypnutý. Možná bych mohl jet za ní. Ne to je blbost. Je teď v práci a nebude mít čas se mnou mluvit. Najednou někdo zaklepe. Rychle si otřu slzy.
" Dále." Zamumlám. Dveře se otevřou a do pokoje vejde Bill.
" Stalo se něco? Nebyl jsi na snídani." Řekne Bill. Neodpovím. Nechám ho dojít až ke mně. Posadí se a zkoumavě si mě prohlédne.
" Ty jsi brečel?" zeptá se. Přikývnu. Před ním to nechci skrývat. Stejně to na mě pozná a navíc je jediný komu se s tím můžu svěřit. Vím, že on mě pochopí. Vždyť je to moje krev.
" Tak co se stalo?" zeptá se znova. " Myslel jsem, že tu dnes byla Larisa." Dodá.
" Byla." Přikývnu. " A já ji konečně řekl, co k ní cítím."
" Aha." Začne pomalu docházet Billovi. " Ale ona to necítí." Domyslí si.
" Nevím. Nic na to neřekla. Zaraženě na mě koukala a pak se sebrala a odešla. Zkoušel jsem jí volat ale nebrala to, a teď si vypnula mobil."
" Třeba jenom potřebuje čas na rozmyšlenou. Vždyť má muže a není to tak lehký rozhodnout se." Snaží se mi dodat trochu naděje.
" To si nemyslím." Zavrtím hlavou, ale jsem mu vděčný, že to takhle řekl. Celou dobu doufám, že je to tak a když to slyším ještě od někoho jiného trochu se mi uleví.
" Chtěl jsem ti něco ukázat." Vzpomene si Bill a položí přede mě noviny. Vezmu je do ruky a na titulní stránce uvidím fotku, na které jsem já a Larisa. A pod tím velikánský titulek: MÁ TOM KAULITZ ZNÁMOST? Okamžitě nalistuji stránku, kde článek pokračuje a pustím se do čtení.
" Ts." Odfrknu si, když to dočtu. " Kdyby tušili, že část z toho je pravda." Hodím noviny na zem.
" Třeba i proto si vypnula telefon aby nebylo nápadný, že ji voláš." Napadne Billa.
" Možná máš pravdu." Přikyvuji. " Nechám ji čas na rozmyšlenou. Určitě se potom ozve."
" Chceš něco k jídlu?" zeptá se Bill.
" Ani ne. Nemám hlad." Zavrtím hlavou.
" Tak já teda půjdu. Jo a náš odjezd se prodloužil. Odjíždíme až zítra." Zvedá se.
" Ne, klidně tady zůstaň. Nechci na to pořád myslet." Navrhnu mu. Nakonec si pustíme nějaký film, ale stejně mi to nepomůže, protože ji pořád vidím před sebou. Během filmu, ale usnu. Byl jsem unavený z toho věčného přemýšlení. Třeba až se zítra probudím, najdu nějaké řešení, nebo se mi sama ozve. Doufám. Konečně jsem našel lásku a nechci ji zase hned ztratit. Budu za ní bojovat.

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 79.DÍL

30. května 2008 v 13:02 | rOxYm >< |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
79.DÍL "Ona…Ona… Sam se probrala!" vykoktá ze sebe máma. "COŽE?!!" "Je to tak Tome." Slyším jak se máma směje, ale zároveň do toho pláče. "Probrala se." "Co se stalo?" zeptá se Bill. "Sam se probrala!" řeknu mu a ostatním. "JÓÓ!!" radují se spolu se mnou. "Mami a.. a ..je v pořádku?" Zeptám se mámy. "Ještě sem ji sice neviděla ale volala Leon, že je všechno tak jak má být." Řekne máma a mně se neskutečně uleví. "Říkala taky, že ten její úraz hlavy nepoškodil žádnou důležitou část mozku, takže Sam bude taková jako dřív." "To je skvělé mami!" řeknu a nedokážu udržet slzy štěstí. "Doktor prý říkal, že je to samotný zázrak Tome. Oni sami nečekali, že by to mohlo dopadnou tak dobře. Sam je prostě statečná a dokázala to, dokázala se probrat!" říká máma a já si její hlas a to, co říká nehorázně užívám. "A něco ti řeknu." "Co?" zeptá se jí. "První slovo co Sam řekla…teď se podrž zlato.." řekne a nemusím ji ani vidět, ale vím, že se usmívá. "Bylo 'Tome'!" "Vážně?" teď už fakt brečím jak malý kluk. "Jo zlato. Ale zatím prý moc nemluví. Pořád leží na přístrojích a čeká se na její výsledky." "Já…já…hned přiletím domů!" řeknu jí. "Ne Tome. Máte přece ještě pár koncertů, tak to vydrž. Sam ti teď nikam vážně neuteče." "Ale mami, já chci!" "Ne. Sam teď beztak musí odpočívat, takže klidně zůstaň s klukama tam kde si." "Ale já ji chci vidět, chci být s ní." "Tome vážně. Neboj se, já ti ji tu ten týden či jak dlouho pohlídám. Kdyby něco, tak zavolám. Slibuju." "No..no tak dobře. Ale beztak už se nemůžu dočkat až se vrátíme!" "To my všichni. Všichni se tu na vás těší." "Tak všechny pozdravuj a hlavně Sam jo?" "Jo, neboj." "Tak..tak se měj mami a díky žes zavolala!" "Ale prosim tě, to bylo jasné! Taky se měj a pozdravuj Billa a kluky." "Jo, budu. Tak čau." "Ahoj zlato." "TAK CO??!" vyhrknou ti čtyři. "PROBRALA SÉÉ!!" zakřičím na celé auto. "A dál? Co, jak to vypadá?" zeptá se Gustav a já jim všechno to, co říkala máma převyprávím. "Tak to je super." Usmívá se Bill a sním všichni okolo. "Takže hurá dokončit turné, ať můžem domů!" řekne David. "Přesně." Přikývnu. :::ZA TÝDEN::: Konečně už letíme domů. Ještě 2 hodiny a přistaneme v Berlíně na letišti. Z tama se chystám rovnou do nemocnice. Máma před třemi dny volala, že Sam už vypadá o hodně líp a že už začíná se všema postupně komunikovat. Není ani možné, jak se těším! "Klid brácha." Řekne Bill, když vidí, jak nervózně poklepávám rukou po opěrátku sedadla. "Ale to nejde. Nemůžu se uklidnit. Už budeme doma, už ji uvidím chápeš to?!" "Jo, chápu. Taky se těším. Katy mi dost chyběla." "To věřím, ale určitě se netěšíš tak jak já." Usměju se na něho. "No, kdybych byl v tvojí situaci, byl bych natěšený jak něco." "Tak vidíš brácho!" :::NA LETIŠTI::: "A jéé…" řekne Georg, když první vylézá z našeho letadla. V letištní hale čekají novináři a spousta fanynek, zjistím, jakmile vylezu hned po něm. "Zrovna teď?" řeknu. Novináři se k nám okamžitě nahrnou a začnou se nás vyptávat na všechno kolem turné a taky na Sam. To se teda ptají hlavně mě! "A co stav vaší přítelkyně Tome?" "Je v ohrožení života?" "Řekněte nám něco!" vyptávají se jeden přes druhého. Naši bodygardi nás protlačí davem až před letiště, kde všichni naskáčeme do naší černé dodávky. "Ani nevíte, jak sem rád, že se to o Sam dozvěděli až teď." Řeknu klukům, když odjíždíme od letiště. "To je. Ale je to divné, že?" řekne Gustav. "Dyť Sam byla v kómatu přes 3 měsíce a nevyšla o ní ani řádka." "Jo no. Ale to je dobře nemyslíš?" zeptá se ho Bill. "Jenom by to Fischerům přitížilo. Myslím, že strachovat se o Sam a ještě do toho odhánět novináře." "To je přece jenom trochu moc." Řeknu. :::JÁ či-li SAM::: Otevřu oči. Napřed vidím rozmazaně, ale zrak se mi začne zaostřovat. Nevím kde sem, co se stalo? Rozhlédnu sem kolem sebe. Ležím v nějaké místnosti, kolem mě samé hadičky, přístroje…co to je? "Tome?" řeknu, ale skoro se neslyším. Něco nebo dokonce někdo vedle mě se pohne. "SAM?!" slyším zřetelně svoje jméno. Je to máma. "DOKTORE!!" zakřičí. "Mami?" "Holčičko moje." Přilehne ke mně a přitiskne se. Slyším jak pláče. "Leon co se…?" vtrhne do pokoje táta. "SAM!" vytřeští na mě oči a přiběhne k nám. I on má v očích slzy ale na tváři radostný úsměv. "Mami..tati..co se?" chci se jich zeptat, ale do pokoje přiběhne nějaký chlápek. "Co se tu děje?" zeptá se. "Sam…Sam..probra-probrala se." Brečí máma a dívá se na mě tím jejím mateřským pohledem. "Ona otevřela oči." Řekne mu. On se ke mně hned přižene začne věci kolem mě a taky mě kontrolovat. "Co to..?" vydám ze sebe přidušeným hlasem. "Klid Sam." Řekne onen pán. "Asi se divíš kde si, co se stalo a tak,že?" zeptá se. Ani nemusím odpovědět a on pokračuje dál. "Napřed ti položím několik otázek." Řekne a posadí se ke mně na postel. Chci se posunout výš nahoru, ale zjistím, že mě všechno bolí. "Jenom lež, nesmíš se namáhat." Řekne. "Tak." Začne. "Mohla bys mi říct své celé jméno?" podívá se na mě s úsměvem a dychtivostí v očích. "Já…Samantha Fischerová." Řeknu, ale pořád to není můj hlas. "Ano, dobře." Usměje se. "Bydliště?" "Magdeburg." Řeknu. "Ano, velmi dobře." "Co to děláte doktore?" zeptá se ho táta. "Musím Sam položit několik otázek ohledně její osoby. Zjišťuji tak její stav. Jestli třeba nemá výpadky paměti, jestli nemá poškození na mozku, jestli správně vnímá, mluví, slyší…"odpoví doktor tátovi. "Tak Sam." Otočí se zpátky na mě. "Řekni mi…pamatuješ si, co se ti stalo? Proč vlastně ležíš tady u nás v nemocnici?" "Já…"vychraptím ze sebe. Všichni tři se na mě dívají a čekají, co jim řeknu. "Srazilo mě…mě auto?"podívám se na doktora s otazníkem v očích. "Ano je to tak." Přikývne. "Hned potom tě převezli k nám a my sme se tady o tebe starali. Měla si četné pohmožděniny dolních i horních končetin a otok na mozku způsobil, že si byla v komatu." "Já…v komatu?" "Je to tak. Od doby, co se to stalo, uběhli 3 měsíce." Řekne doktor a mě to vyrazí dech. "Sam?? Je ti něco?" zeptá se hned máma. "Myslím, že by sme tu Sam měli nechat." Zvedne se doktor. "Měla by teď vážně odpočívat. Teprve se probrala a nevím, co se bude dít dál." "Nevíte?" řeknu se slzama v očích. "To záleží jen na tobě Sam." Řekne. "Tvoje tělo je prakticky v pořádku. Ale musíš tady ještě zůstat. To zranění hlavy jak sem říkal, bylo vážné a nemělo by se to přeceňovat." "Hmm.."odvrátím od něho oči. Z nosu mi vedou hadičky, které mám taky na rukou. Máma s tátou se se mnou rozloučí a odejdou společně s doktorem. 'Tři měsíce tady ležím a teď se proberu? To ani není možné. Ale pamatuju si všechno. Pamatuju si, kdo sem, kdo je moje rodina a taky co se stalo tu noc, kdy mě převezli sem. Jenom nemůžu uvěřit, že sem tu tři měsíce. Doktor říkal, že tělo je v pořádku. Takže to znamená, že nebudu mrzák? Chtěla bych vědět všechno, ohledně svého zdraví až po to, co se tu za ty tři měsíce stalo a změnilo. A kde je on? Ten, kterého tolik miluju. Nebo sem milovala? A co on? Miluju mě, nebo na mě zapomněl? Proč tu nebyl a nečekal až se proberu?... fixa

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 78.DÍL

30. května 2008 v 13:00 | rOxYm >< |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
78.DÍL
Posledních 14 dní sem chodil na zkoušky s klukama. Před každou a pokaždé sem se ale šel podívat do nemocnice na Sam. Žádné změny. Zítra odjíždíme na to naše posunuté turné. Dalo by se říct, že se celkem těším. I když bych byl šťastnější, kdyby Sam mohla jet s náma. Kdyby nemusela ležet v té zpropadené nemocnici. Kdyby se probrala, kdyby se zase smála a byla se mnou.
"Máš už všechno sbalené?" zeptá se mě Bill večer u večeře. Dneska tu s náma sedí taky Kat.
"Ale jo." Odbiju ho.
"Dneska sem se byla podívat na Sam." Řekne Kat a já zvednu oči směrem k ní. " A doktor říkal, že se její stav nepatrně zlepšuje." Usměje se.
"Vážně? Já tam byl dneska taky a nikdo nic neříkal."
"To proto, že ses s doktorem minul. Hledal tě zrovna když sem přicházela já, takže to řekl mně."
"Tak to je skvělé, ne?" usmívá se Bill.
"To je." Taky se usměju. "Zítra se tam ale stejně zajdu podívat. Ještě než odletíme."
"Letí nám to ve 12, takže to v klidu stihneš." Řekne Bill.
:::DRUHÝ DEN:::
"Tak je to tu Sam. Dneska odlétáme na turné. Kéž bys mohla s náma." Sedím u ní a trávím s ní poslední minuty, než odejdu. "Hlavně bojuj Sam. Nenechal bych tě tu takhle, ale všichni mě přemlouvali, ať jedu a nesmím zklamat fanoušky. Prosím, hlavně se mi probuď než se vrátím." Stoupnu si a dám jí dlouhý polibek na rty. "Ahoj Sam." Řeknu. Ale moment!
"Sam?!" řeknu. Přece se mi to nemohlo jenom zdát. "Sestři! Sestři!" vyběhnu na chodbu.
"Co je? Co se děje?" rozběhne se ke mně.
"Sam, Sam! Ona pohla prstem! Viděl sem to, opravdu sem to viděl!"
"Ste si jistý? Nezdálo se vám to jenom?"
"Ne, ne poďte. Třeba to udělá zase!" chytnu ji za ruku a vejdeme zpátky na pokoj.
"A jak k tomu došlo?" zeptá se sestra.
"Sledujte." Řeknu a zkusím Sam znovu políbit.
"Pane Bože." Vydechne sestra, když Sam opět pohne prstem na pravé ruce. "To není možné!"
"Říkal sem vám to." Usmívá se na sestru.
"Pane doktore!" rozběhne se setra k lékařskému pokoji. Za chvilku se s ní vrátí doktor Schelinger.
"Zpomalte sestro. Nejde vám rozumět." Říká jí zrovna.
"Pane doktore tomu neuvěříte…" řekne sestra a pobídne mě,ať mu ukážu to co jí. Znovu teda Sam políbím,a ona znova tím prstem pohne.
"To je neuvěřitelné!" vyhrkne doktor, přispěchá k Sam a prohlédne jí oči. "Žádná reakce."
"Ale jak je to možné doktore?"
"Nejsem si jistý sestři." Řekne doktor a poškrábe se na hlavě. "Mám takový dojem, že Sam začíná vnímat okolí, ale její tělo a stav tomu neodpovídají."
:::NA LETIŠTI:::
"Sam pohla prstem!" řeknu všem místo pozdravu.
"To není možné!" rozjasní se mámě obličej.
"Ale je! Viděl sem to, a stalo se to hned třikrát po sobě." Usmívá se na ně.
"Tak vidíš brácha. Říkal sem, že to bude všechno ok."
"No jo, ale její stav je pořád stejný. Doktor říkal, že Sam možná začíná vnímat svoje okolí, ale jinak další změny nenastaly."
"Volal si k Fischerům?" zeptá se táta. "určitě by je zajímalo, co se stalo v nemocnici."
"Ne..nějak sem to nestihl."
"Tak my za nima zajdeme." Otočí se máma na tátu. "Ale vy už běžte, nebo vám to uletí." Řekne nám.
"Jo mami. Tak se tu mějte." Políbí Bill mámu na tvář, obejme se s tátou a rozejde se k letadlu.
"Mami, že mi na ni dáš pozor?"
"Neboj se zlato. Kdyby něco, okamžitě ti zavolám." Usměje se máma a dá mi pusu na tvář.
"Tak se tam drž." Poplácá mě táta po rameni.
"Jo. Díky." Odpovím mu a rozejdu se za Billem. "Tak ahoj!" otočím se ještě na ty dva…pak už ale zmizím do letadla.
:::AMERIKA (po 2 měsících):::
'Musím říct, že si naše turné užívám, jak nejvíc to jde. Kluci a já sme z tady toho úplně nadšení. Nikdo z nás nečekal, že nás Američani takhle přijmou. Ohlasy na nás jsou fakt pozitivní a všichni chtějí, abychom se k nim zase vrátili. Za 14 dní totiž odjíždíme domů. Sice mi tady po tom bude smutno, ale musím se vrátit. Chci se vrátit. Volala mi totiž máma a říkala, že Sam začala reagovat.
Že hýbe rukama, a sem tam pohne taky nohama a hlavou. Oči ale zatím ještě neotevřela, ale i tak je to pokrok jak něco.'
"Co se usmíváš?" zeptá se mě Bill.
"Ale…myslím na Sam."
"Těšíš se co?"
"Ještě abych se netěšil, když mi máma řekla tolik dobrých zpráv. Ty se snad netěšíš na Katy?"
"To víš že těším, ale bude mi to tu chybět."
"Jo tak to nám všem kamaráde." Ozve se Georg.
"Tohle turné po USA se nám povedlo, co říkáte??" usmívá se Gustav.
"Jo, myslím, že bylo jedno z nejlepších." Odpoví mu Bill. "Zase se sem vrátíme ne?"
"Jistě!" ozve se hned třikrát.
"Tak co kluci, můžem?" zeptá se nás David. "New Jearsy (ňůdžerzi) na nás čeká."
"Jo, deme." Řekne Georg a my se všichni zvedneme z hotelové sedačky.
:::KONCERT V ŇŮDŽERZI :-) :::
"Fenk jů ňůdžerzi!" křičí Bill do mikrofonu. "Fenk jů very mač! End Báááj!" rozloučí se s fanouškama a skočí k nám do zákulisí.
"Tak to bylo něco! Byli ste super kluci, fakt super!" chválí nás David po koncertě v naší šatně.
"Díky." Usmívá se Bill.
"Tak co, pojedeme do hotelu?" zeptá se nás.
"Skočím si do sprchy." Řeknu.
"Jo jasně. Běžte se vysprchovat a tak…myslím,že před vchodem na vás budou čekat fanynky a budou chtít podpis."
"Tak my jim ho s radostí dáme." Usměje se Gustav a přetáhne si tričko přes hlavu.
"Počkám u vchodu."
"Tak bych ať tě ty holky neumačkají." Zasměje se Georg a vytáhne si z tašky ručník.
:::ZA HOĎKU:::
Než sme se všichni prostřídali ve sprše uběhla skoro půl hodina. Potom následovalo šílenství. Před vchodem na nás čekaly fanynky. Křičely, pištěly, mávaly na nás, fotily si nás a chtěly podpisy. Samozřejmě, že sme ve všem vyhověli. My, hodní kluci z Tokio Hotel. Než sme se ale dostali do auta, tak nám to zabralo taky dobrou půl hodinku.
"Ste celý?" zeptá se nás David.
"Jo sme…" přikývne Bill.
"Ty holky sou pořád stejné. Pořád mě všechny milují." Usmívá se Georg.
"Cože? Tebe?" zasměju se. "Prosim tě, šak tebe by nechtěla ani gorila v Zoo, ale náramně by ste se k sobě hodili." Řeknu a ostatní se začnou smát.
"Konečně z tebe vypadlo něco vtipného." Drkne do mě Georg.
"Třeba se z něho stává zase ten starý dobrý Tom." Podívá se na mě David. "Ty si vážně zamilovaný. Drží tě to hochu pěkně dlouho a to mi na tebe nesedí."
"Hele Davide, jestli ti jako nějak vadí, že nejsem ten Tom, který se po každé koncertu vyspal kde s kým, tak sorry, ale s tím ty nic neuděláš."
"Néé v pohodě Tome. Sem celkem rád, že ses uklidnil…musím říct, že tu tvou Sam začínám mít rád."
"To ti to teda trvalo." Řeknu mu. "Ale ruce od ní pryč, jinak uvidíš."
"Neboj." Usměje se David.
"Kam máme namířeno teď?" zeptá se Gustav.
"Ještě nás čekají 4 poslední koncerty. Teď se vydáme do New Yorku."
"New York?? Supéééér." Usmívá se Georg a mne si ruce.
"Hej Tome, něco ti brní v batohu." Podá mi Gustav můj batoh.
"To bude mobil." Řeknu. Chvilku trvá než ho vylovím. "Volá máma." Řeknu a podívá se na Billa.
"Zvedni to." Řekne.
"Ahoj mami!" řeknu, když hovor od ní přijmu.
"TOME!!" zakřičí do telefonu, až ho musím dát dál od ucha.
"Co je mami? něco, něco ze Sam?" zeptá se jí.
"Sam…Sam….ona…"
"Mami, ty brečíš? Řekni, co je ze Sam? Co se stalo?!" naléhám na ni. Ostatní v autě mě se zatajeným dechem pozorují a čekají spolu se mnou, co z mámy vypadne.
fixa

Vše o jeho tetování

29. května 2008 v 20:00 | rOxYm >< |  Bill Kaulitz
(c) .B.A. pro http://tokiohotel30.blog.cz a http://tokio-hotel-de.blog.cz
"Ai, ai byli jsme tu, když jsme na to mysleli...těmto klukům nic neschází... je atraktivní, pohledný, má krásný úsměv a hlas, který vás probouzí horečku, ačkoliv léto brzo příjde...a taky má jedinečný pohled, který překvapí snad každého, kdo ho uvidí a pyšní se třemi krásnými tetování. Jeden z nich je na ruce, jeden je u pupku a třetí je na šíji... ai ai... je tak sexy, že každý by ho chtěl políbit na rty.
FREIHEIT 89
Jak víš, Bill upřednostňuje svobodu... takže nejsme překvapeni, když víš, že mu bylo osmnáct, tak se nechal tetovat na ruce se slovem "Freiheit" což v němčině znamená svoboda a "89," protože v tomto roce se narodil. Někteří říkají, že se to týká spadení Berlínskě stěny.Ale Bill nás ujistil, že jeho tetování nemá nic společného z politikou... je to jeho osobní věc.
HVĚZDA Z PĚTI CÍPY
V roce 2006 se Bill rozhodl si jen tak udělat tetování...a místo, které pro něj vybral už být snad ani víc sexy nemohlo být... ale jeho matka neschvalovala jeho nápad. Dost...hádek! Bill nám tetování ukázal, když bylo hotové! Vydržel nadávky...ale nezměnil ho fakt, že zůstává sexy! jsou to věci, které jeho matka nemohla nijak pochopit...
TAJNÉ TETOVÁNÍ
Mnoho lidí nemá žádné nápady, ale Billova hříva skrývá důležitý detail...jestli by jste zvedli část Billových vlasů a podívali se na krk, dobře by jste uviděli malý TH znak! Je to jeho první tetování...před čtyřmi lety... je to pro něj začátek pro Tokio Hotel! Toto tetování bylo schváleno od jeho matky!

Glam-pop německá čtyřka přivádí teenagery k mdlobám

29. května 2008 v 19:58 | rOxYm >< |  Zajímavosti
_____________________________________________________
By Melinda Newman
úterý, 27.května 2008
Víc než Jonas Brothers se pohybují Kaulitz bratři.
18letí Kaulitz bratři tvoří polovinu Tokio Hotel, německý glam-pop kvartet, kteří vytváří hysterii jako Beatles mezi teenagery ve své rodné zemi. Prodali více jak tři miliony CD a DVD ve své rodné zemi a doufají, že si získají i fanoušky v Americe.
"Jsou pokrokem mezi dětskými hvězdami a My Chemical Romance," říká Andrew Gyger, starší manager pro Virgin Entertainment Group pár dní po tom, co se na Virgin's Times Square v New Yorku objevili, aby zde udělali propagaci svému anglickému albu "Scream".
"Byl to nehorázný prodej mezi dívkami, které se tam objevily," říká Gyger vypravující příběh zároveň jedné dívky, která omdlela a křičela tam celý večer. "Kapela vypadá, jako kdyby se objevila znáhla."
Vlastně, Tokio Hotel jsou z internetu. YouTube vyhledávač ukazuje 123 000 videí, které na ně odkazují, 88 100 na Jonas Brothers a taky 21 000 pro veterána Bruce Springsteena. Aby si kapela získávala nějaké fanoušky, tak již šest měsíců uvádí každý týden Tokio Hotel TV na své americké stránce.
Pro Tokio Hotel je vzhled stejně výrazným jako jejich hlas, který se projevuje ve zpěvákovi Bill Kaulitzovi s jeho anime vzhledem: upravený, obarvený načerno, s těžkým make-upem na očích, což ho dělá tajemným a který se objevuje na podiu jako nějaká animovaná postavička. Ale když ho slyšíte, tak si musíte říct, že jeho vzhled spíše pochází z Transylvánie než-li Japonska.
Když mu bylo 10, Bill Kaulitz se obléknul na Halloween párty jako upír a ten styl se mu od té doby zalíbil.
"Po tom jsem si obarvil vlasy a začal lakovat nehty. Začal jsem taky nosit make-up a vše kolem. Nikdy jsem předtím neslyšel o anime," Bill Kaulitz říká v interview v Avalonu v Hollywoodu než se objevili na podiu na show v Los Angeles. On, jeho bratr, basista Georg Listing a bubeník Gustav Schäfer se společně objevují optom na podiu Avalonu. Oba, jak on tak Tom mluví velmi dobrým, trošku tvrdším akcentem angličtiny, ani překladatel ale není potřebný.
Tom Kaulitz, který je o deset minut starší než jeho bratr ("Hodně lidí si myslí, že Bill je šéf, ale já jsem šéf," směje se), který přitahuje svým hip-hop vzhledem a dredy s tím začal když mu bylo sedm nebo osm let a stalo se to jeho součástí. "Když nám bylo šest, vypadali jsme stejně," říká Tom Kaulitz. "Měli jsme trika se jmény Bill a Tom a měnili si je, takže učitelé nás nepoznali."
Kaulitz začal hrát na kytaru, když mi bylo sedm let - instrument byl dárek od jeho nevlastního otce. V té době byli v ranném věku, hráli v klubech někdy pro míň než pět lidí a Listing se Schäferem se později k nim přidali.
Jejich matka to přijala v dobrém: "Potřebovali jsem podporu našich rodičů, protože jsme neměli auto, ani peníze," řekl Bill Kaulitz.
Máma vozila kapelu často na vystoupení. Teď mají lidi, kteří to za ně dělají a tvoří nezbytnou součást jejich týmu. Kapely první singl "Durch den Monsun" se stal hitem jedna v Německu v roce 2005 a následovala dvě alba, která byla taky hitem jedna a vyprodávala se po celé Evropě.
Fanouškovství v Německu se prokazovalo v různých rozměrech, kdy třeba kapele přišel dopis od dívek, který byl delší než sedm metrů. Po nějaké době, začali vídat některé fanoušky i ve více městech a kapela se později taky zjistila že jedna dokonce utekla z domova, aby je mohla následovat. "Připadá nám to šílené," říká Bill Kaulitz.
MTV členka a hudební talentka Amy Doyle dala svědectví o vystoupení kapely v únoru v New Yorku a přiznala. "Nemohla jsem uvěřit, kolik venku čeká křičících dívek," řekla. "Připomnělo mi to publikum z pozdějších devadesátých let, kdy se čekalo na Backstreet Boys a N' Sync."
Následovalo vystoupení a MTV přidala video "Ready,set,go!" a kapela se taky začala dobře propagovat online, nebo na MTV2 a na TRL. Tokio Hotel píší taky deník z turné na MTV.com, což, jak řekla Doyle, vytvořilo nejvíc komentů od čtenářů než u jakéhokoli deníku.
Ale kapela musí ujít ještě dlouhou cestu, než budou jako Backstreeti nebo N' Sync v prodeji - kapely CD vyšlo v dubnu a již se prodalo přes 23 000 kopií. Tokio Hotel americká společnost Cherrytree/Interscope nyní taky nechala dát první singl Monsoon do rádií, ale Doyle řekla, že to všechno je prodávající finta.
"Rádio vždycky pomáhá, ale je tu jisté spojení, které je jasněji spojené s tím, když je publikum vidí než když se spojí jenom s písní. Fanoušci si dělají emotivní spojení."
Ve skutečnsoti, Avalon show toho včera byla plná teenagerů a to tak, že ochranka musela dokonce několik jich vytáhnout ven, protože nemohl snést tlak, který na ně zezadu byl.
"Je to cool, že tady již máme fanoušky. Ale jsme na začátku," Bill Kaulitz. "Chceme být opravdu úspěšní v Americe, chceme to zkusit. Není tu tolik německých kapel, které měli šanci hrát v Americe."
Tokio Hotel již mají na očích Madison Square Garden, ale taky vědí, že to potrvá. Na výletě si do této haly zašli, ale ne vystupovat, nýbrž podívat se na show od Jay-Z a Mary J. Blige.
"Je to sen tu hrát," říká Tom Kaulitz, který kroutí hlavou. "Možná za dva roky. Musíte mít v životě cíle."

TH are not EMO

29. května 2008 v 19:57 | rOxYm >< |  Zajímavosti
Například Tokio Hotel (kteří přináší víc J-rock než emo) nemají nic společného s Fall Out Boy nebo My Chemical Romance (dvě nejslavnější emo skupiny). Možná jen účes některého ze členů může být zavádějící k tomu nazývat TH emo. Ale značka "emo" může znamenat vlastně cokoliv - od muziky, účesu, způsobu myšlení - po výraz obličeje. Rumuni byli brzo seznámeni s pojmem "emo" a na dvanáctileté dívky to nemá moc dobrý dopad.
Všichni známe protagonisty TH, ale zaprvé - TH NEJSOU EMO! a zadruhé - jenom speciální styl muziky neukazuje žádnou extrémnost.

Black white Bill x)

28. května 2008 v 20:09 | rOxYm >< |  Bill (Foto)

dalšé pokoj nějaké fansky

28. května 2008 v 20:08 | rOxYm >< |  Fans (Foto)
Dneska se podíváme do pokoje 18leté Jasmin Kloppe z Offenburgu. Pokoj s mottem: Jasmin bydlí dohromady s kluky z Tokio Hotel.
"Můj pokoj přiděluju k práci, spaní a Tokio Hotel. Kapelu jsem také zvolila k mottu mého pokoje. Když by mělo u mě jednu hořet, tak můj pokoj by vyhořel taky. Mám totiž nemožně všech 500 posterů, předmětů pro fanoušky a mnho dalšího, co jsem sesbírala.
V mém poličce se nachází zbytek sbírky posterů a článků z časopisů. Můj pokoj bohužel není moc velký, takže si nemůžu všechno pověsit nebo vylepit. Vedu si knížku o tom, které postery jsem si koupila a kde se právě nachází.
Bydlím ještě u mých rodičů - mojí matce nevadí moje vášeň, pokud se omezuje na můj pokoj. Před třemi roky vypadal můj pokoj ještě docela normálně. Tehdy jsem obdivovala No Angels. Moje stěny zdobilo ovšem jen málo posterů."

hra s ohněm 23

28. května 2008 v 20:06 | rOxYm >< |  Reklamy na blogy
23. část

Larisa

Bože. To ne. Tohle se přece nemělo stát. Proč jsem si nevšimla už dřív, že se mezi náma něco změnilo. Nechci mu ublížit. Co mám sakra dělat? Nasednu do auta a mířím do kanceláře. Začne mi zvonit telefon. Tom. Nemůžu to vzít. Co bych mu asi tak řekla? Nevím. Já nevím vůbec nic. Proč jsem si něco takového vůbec začínala? Proč jsem prostě neodolala? Vždyť jsem přece vdaná. Ale teď už je pozdě litovat a říkat kdyby.
Zaparkuji v garáži a do své kanceláře skoro běžím. Celou cestu mi zvoní telefon. Tom pořád zkouší volat, ale já mu to neberu. Zavřu se v kanceláři a zhroutím se na malý gauč.
" Co se stalo? Nedopadlo to dobře?" vejde ke mně Nikol.
" Nevím co mám dělat." Přiznám se.
" Co se stalo?" zopakuje a přisedne si ke mně.
" Tom mi řekl, že mě miluje." Prozradím.
" A sakra." Vypadne z ní.
" Měla jsem si toho všimnou dřív, že se něco změnilo a utnout to dokud to pro něj nebylo tak hrozné. Co mu mám teď říct?" zoufám.
" Co jsi udělala když ti to řekl?"
" Popadla jsem věci a vylítla z jeho pokoje. Celou dobu mi volá, ale já mu to neberu. Nevím co bych mu měla říct." Začínám se klepat. Nikdy jsem to nechtěla nechat dojít až sem.
" A ty k němu něco cítíš?" zeptá se Nikol.
" Já nevím. Jsem zmatená. Víš, já pořád jsem to brala jako zábavu nic jiného." Svěřím se.
" Myslím si, že by jsi to s ním měla ukončit. Jsi vdaná. Daniel je muž, který se jen těžko hledá. Miluje tě k zbláznění a je pro tebe ochoten udělat cokoli. Dokáže tě dobře zajistit. A navíc, Tom je teď mnohem víc na cestách než Daniel. Toho by jsi si neužila už vůbec."
" Já vím. Jsem si toho všeho moc dobře vědoma. Ale já to Tomovi nedokážu říct. Přece jenom mi za ty tři měsíce trochu přirostl k srdci." Podívám se na ní.
" Nemusíš mu to říkat. Prostě se mu už neozývej. Časem mu to dojde a dá ti pokoj." Pohladí mě po zádech. Tak jak to řekla, to zní hrozně, ale vlastně mi ani nic jiného nezbude.
" Máš pravdu." Přikývnu. " Bude to asi nejlepší řešení."
Po našem rozhovoru se vrhneme na práci. Máme toho hodně a tak se nemůžeme zdržovat. Vypnu si telefon, aby mi pořád nevyzváněl.
Po práci zamířím rovnou domů. Za dnešek toho bylo tolik, že se těším do vany a do postele. Přijedu domů a vejdu do předsíně.
" Sakra proč máš vypnutý telefon?" vyjede na mě okamžitě Daniel místo pozdravu.
" Taky tě ráda vidím. Jak se máš?" odpovím ironicky.
" Nemám náladu na žerty." Odpoví zuřivě.
" To jsem si všimla." Odseknu. Nevím co mu zase přelítlo přes nos. " A ten telefon se mi vybil."
" Rád bych věděl co má znamenat tohle." Hodí po mě nějaké noviny. Chytím je a podívám se na ně. Přes půlku titulní stránky se vyjímá fotka mě a Toma. Je na ní jak mi Tom dává pusu na tvář. A pod tím velikánský titulek: MÁ TOM KAULITZ ZNÁMOST? Zmateně se podívám na Daniela. Nemám ani tušení, že nás někdo fotil.
" Jen si přečti ten článek." Pobídne mě. Nalistuji stránku, na které článek pokračuje. Čtu něco jako, že jestli jsem Tomova nová známost, nebo jestli jde jen o jednu noc. Taky se nezapomněli zmínit o tom, že jsem vdaná a podobně.
" Ty tomu věříš?" zeptám se naštvaně.
" Nevím co si mám myslet. Jdu si koupit noviny a najednou si všimnu téhle fotky. Víš jak jsem se v tu chvíli cítil?" zuří.
" Já tě nechápu. Vždyť je to bulvár. Ten nenapíše ani za mák pravdy." Rozčiluju se.
" A co má znamenat ta fotka?"
" Byli jsme na obědě. Jsme přátelé a ta pusa je jen přátelská nic víc v ní nebylo." Vymlouvám se. Daniel si mě zkoumavě prohlíží.
" Tak dobře. Věřím ti." Přikývne nakonec.
" To jsem ráda. A teď mě omluv, jsem unavená jdu si lehnout." Protáhnu se kolem něj a zamířím do ložnice. Ještě si dám rychlou sprchu a pak zalezu do postele. Ale asi až do tří do rána se převaluji a nemůžu usnout. Myslím na Toma.

Muzika-basket-laska, co si jenom vybrat? 77

28. května 2008 v 20:04 | rOxYm >< |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
77.DÍL
"Nechám tě tu." Řekne ještě Bill a pak vyjde z pokoje ven. Sedím tam a dívám se na ni. Její tmavě hnědé vlasy jí spočívají podél hlavy. Její krásné hnědé oči jsou zavřené a její milý úsměv na tváři není.
"Sam." Promluvím k ní a chytnu ji za ruku. "Ty mi nesmíš umřít. Vím, že mě slyšíš…musíš něco slyšet. Tak prosím, neumírej." Stisknu její ruku, ale žádné reakce se nedočkám.
U Sam v pokoji prosedím celé dopoledne až do dvou, kdy dojdou Fischerovi.
"Tome běž domů. Určitě si ani nejedl a Simone bude mít o tebe strach." Přemlouvá mě teta Leon.
"Ne, já chci zůstat u ní."
"No tak Tome. Si tu celé dopoledne a vyspaný přece taky nemůžeš být."
"Ne já…"
"Hele brácho běž." Řekne Kris. "Já ti ji tu pohlídám a kdyby něco, tak ti brknu nebo pošlu sms, neboj."
"Ale.."
"Říkám ti běž."
"Tak dobře. Ale zase se sem vrátím." Řeknu a vstanu. Ještě se na ni naposledy podívám. Vypadá přesně tak, když sem přišel. Vůbec se nepohnula, nic.
"Tak zatím se tu mějte."
"Ahoj Tome." Řekne teta, strýc kývne hlavou Kris mávne rukou ale hned se všichni zase otočí k Sam.
"Haló? Frenku? Můžeš pro mě přijet k nemocnici?" zeptám se ho do telefonu. "Za půl hoďky? Jo super. Díky." Řeknu a položím to. Sjedu výtahem dolů a sednu si na židličku v informacích.
"Můžu Vám nějak pomoct?" zeptá se mě usměvavá, boubelatá sestřička kolem 4cítky.
"Ne ne. Díky."
"Vy ste Tom Kaulitz, že ano?"
"De to tak poznat?" nadhodím.
"Celkem de." Řekne s úsměvem sestra. "Máte tu někoho z rodiny?"
"Víte..moji holku, nebo přítelkyni? To je jedno. Prostě. Včera ji sem převezli a operovali. Srazilo ji auto."
"To je mi líto. To sem nevěděla."
"To je v pohodě."
"Ale nemusíte se o ni bát." Usměje se na mě sestra. "Tady je v dobrých rukách. Opravdu."
"Budu tomu věřit. Nic jiného mi asi nezbývá."
"Hmm…že sem tak smělá." Pokračuje sestra. "Mohla bych Vás poprosit o autogram?... Pro dceru." Dodá ještě.
"Ale jo, proč ne." Řeknu, vstanu a podepíšu se jí na přichystaný papír. "A víte co?" zeptám se jí. "Říkejte mi Tom." A podám jí ruku.
"Teda." Vypadá celkem zaraženě. "Tak já sem Sylvie." Řekne a potřeseme si rukama.
"Asi se teď budem vídat často." Řeknu jí.
"Vypadá to zle?" zeptá se.
"Upadla do kómatu. Je celá potlučená. Taky má nějaké zlomeniny. Prostě hrůza."
"Pokoj 483?" zeptá se.
"Jo, přesně ten."
"Samantha Fischerová?"
"Jo, to je ona."
"Takže to je vaše přítelkyně. Ta mladá, krásná dívčina?"
"Hmm…je."
"Včera sem ji viděla. Určitě je hodná, že? Taková tvářička. I když teď má nějaký ten škrábanec."
"Nějaký ten škrábanec?" usměju se.
"Vidíte. Hned je to lepší, když se usmějete."
"Já bych se ani usmívat neměl."
"Ale to je blbost." Řekne hned Sylvie. "Můžete se usmívat, jinak by to snad ani nešlo, žít bez úsměvů a smíchu."
"V takové situaci je to těžké." Řeknu jí. "Už budu muset jít. Čeká na mě řidič."
"Jistě. Jen běžte."
"Dík za pokec Sylvie."
"Pokec?" zasměje se. "Vy mladí." Řekne ještě, a já pak vyjdu ven na ulici, kde nasednu do auta a nechám se odvézt domů.
:::ZA 5 HODIN:::
"Dneska mi volal David." Ozve se Bill, když spolu sledujeme nějaký pořad v televizi, který vůbec nevnímám. Máma mi totiž zakázala jít znova do nemocnice. Prý se musím pořádně vyspat a kdesi cosi.
"Hm…a co chtěl?"
"Ohledně turné. Je odložené o měsíc. Takže 3. března vyjíždíme."
"Cože? Ne já nikam nepojedu."
"Tome musíš. To přece našim fanouškům nemůžeme udělat. Vím, že máš teď těžké období, kvůli tomu co se stalo Sam, ale musíme jet."
"Ty víš putna o tom jaké mám období. Vůbec nevíš jak mi je." Řeknu a zvednu se od televize.
"Tome sme dvojčata. Poznám na tobě, když se trápíš. Když ti něco je."
"Víš co Bille? Nech mě na pokoji." řeknu a vyběhnu k sobě do pokoje.
:::ZA 14 DNÍ:::
"Zdravím Sylvie."
"Dobrý den Tome."
"Jak se dneska vede?"
"Zatím dobře. A co Vám?"
"Pořád stejně."
"Ach…"povzdechne si Sylvie. Projdu chodbou a přivolám si výtah.
"Ahoj miláčku." Pozdravím Sam, když vkročím do dveří a zavřu za sebou. Hned se posadím vedle ní a můžu na ní oči nechat. Obličej už se jí zlepšil. Šrámy už nejsou skoro vidět a připadá mi, že nabrala trochu barvy. Určitě se její stav zlepšuje, tím sem si jistý.
"OOh,pan Kaulitz. Že mě to nepřekvapuje." Otevře dveře doktor Schelinger.
"Dobrý den pane doktore." Řeknu a vstanu od Sam, ať ji může zkontrolovat.
"Stav stabilizovaný…puls hmatatelný…" říká si doktor spíš jen sám pro sebe. "No, a je to." Řekne po chvilce. Sednu si teda zase zpátky k ní.
"Žádné změny?" zeptám se ho.
"Žádné. Pořád stejné. Víte Tome…" řekne a posadí se ke mně. "Samantha bojuje. Bojuje za všech sil, aby zůstala mezi náma. Vím, že je to tak."
"A jak to víte?"
"za normálních okolností by už byla mrtvá." Řekne doktor natvrdo.
"Mrtvá?"
"Přesně tak. Na sále sme měli obrovské štěstí, že sme jí nezasáhly ostatní orgány. Zlomeniny, pohmožděniny to všechno sme dokázali spravit a s kómatem sme tak trochu počítali. Podle svědectví, co sem slyšel utrpěla opravdu prudký náraz. V jistém smyslu je štěstí, že její páteř to všechno přežila bez úhony. Takže pokud se Samantha probere a já vím, že ano…bude moct znova chodit."
"Ale proč mi to říkáte až teď?"
"Rodiče Sam a vlastně i vaši rodiče si nepřáli ,abych vám to říkal."
"Cože? Ale proč?"
"Prý si dáváte za vinu to co se jí stalo." Podívá se na ni a pak zpátky na mě. "A nechtěli vás tolik zatěžovat. Ste slavná osobnost Tome, ste hudebník a ti věci jako je smrt chápou jinak než ostatní lidé."
"To sem netušil."
"No ale teď víte, jak na to Sam opravdu je." Vstane. "Já teď budu muset jít k dalšímu pacientovi."
"Jo, ano jistě."
"Tak na shledanou Tome."
"Naschle. A díky pane doktore."
"Není za co." Řekne a zavře za sebou dveře. Otočím se zpátky na Sam a chytnu ji za ruku. "Nikomu tě nedám." Řeknu, a políbím jí ruku.
:::ZA 3 DNY:::
"Zlato, jak to teda vidíš s tím turné?" zeptá se mě máma u obědu.
"Mami,už sem říkal, že nikam nepojedu."
"No tak brácha…" přidá se k ní ještě Bill.
"Nepojedu. Nenechám tady Sam, když mě potřebuje."
"A jak prosim tě? Sam je teď v komatu a já ti slibuju, že kdyby se cokoli stalo, kdyby se probrala nebo kdyby…." Odmlčí se. "Tak ti dáme vědět!"
"Mami…já ji tady nechci takhle nechat."
"Ale vždyť tu budeme my. Taky její rodina. Nemysli si, že na Sam zapomeneme Tome. To nikdy. A ty musíš jet. Musíš se aspoň trochu odreagovat. Sedíš u Sam dennodenně, s nikým skoro nepromluvíš ani půl slova, nebavíš se tak jako dřív." Chytne moji dlaň do své.
"A jak bych asi mohl?"
"Právě proto bys měl jet na to turné. Čekají na vás davy fanynek a ty je prostě zklameš? To chceš Tome, zklamat svoje fanoušky?"
"Ne..ne to nechci."
"Tak vidíš. Věř mi Tome. Sem tvoje máma a dám na svou potenciální snachu pozor, to ti slibuju." Usměje se máma.
"Já…" podívám se na Billa. Jeho oči mě prosí a prosí mě taky oči mámy. "Tak dobře, pojedu." Rozhodnu se nakonec.
fixa

Já a svatá? NIKDY! 9.díl

28. května 2008 v 20:03 | rOxYm >< |  FF - Já a svatá? Nikdy!
Já a svatá? NIKDY! 9.díl
,,Ale lásko, co to říkáš?"
,,Nejsem si jistej jestli chceš být se mnou!"
,,Proč bych nechtěla být s tebou?"
,,Třeba máš radši Toma!" jde si stoupnout k oknu
,,To není pravda…Toma mám ráda, ale.." jdu za ním a obejmu ho zezadu ,,tebe miluju….a ty to víš!" políbím ho na šíji
,,Někdy si tím nejsem jistý." Uhne
,,No tak ne no!" a odejdu z pokoje. Tom je teď jediný za kým můžu jít. Nevím proč ale mám zvláštní pocit když otevírám dveře od jeho pokoje
,,Tome…ach jo…mám tě ráda.." řeknu potichu a položím hlavu na postel
,,Jane co tu děláš." Řekne Tom potichu a ani neotevírá oči
,,Já…víš..no…" stoupnu si
,,Sedni si!"
,,My se pohádali..kvůli tobě!" podívám se na něho
,,Prosím tě pojď ke mně!" natáhne ruku
,,Když…" lehnu si za ním ,, já nevím co mám dělat!" začnu brečet…bože jsem měkota
,,Ale no ták kotě nebreč.." obejme mě
,,Hmm….můžu tu zůstat?" zvednu oči
,,Zůstaň…ale Bill nebude nadšený!"
,,On si myslí, že ho nemiluju!" fňuknu
,,Ale no tak, nebreč…to ti nesluší!" pohladí mě
,,Tome?" řeknu potichu
,,Ano?" a hraje se s mýma pramínkama vlasů
,,Nic" pohladím ho po ruce co má položenou na mém bříšku ,,Tome nepříjde ti že na nás je tohle až moc romantické?!"
,,Možná jo…ale mě se to líbí..je to pěkné!"
,,Až moc.."pípnu
,,Jak to myslíš?"
,,Co když má Bill pravdu?"
,,V čem koťátko?!" svraští čelo
,,Co když mám radší tebe?" opřu se o lokty
,,Hele Jane…to je sice pěkné slyšet, ale ty Billa miluješ…mě máš ráda jinak!"
,,Jak jinak…vždyť já jsem s tebou ráda!"
,,Si se mnou ráda, ptž vím co se ti líbí…a taky máme v něčem stejný život…ty kytaristka já kytarista, ty si ráda užíváš já taky…víš co…spinkej!" dostanu pusu do vlasů ,,hmm jahodový šampon..dobrá volba.." usměje se
,,Hm…dobrou noc…" zachumlám se
*---Tom---*
Je moc pěkná když spí. No ona je pěkná vždycky. Musím za Billem. Je mě jasné, že nespí.
,,Bille?"
,,Co chceš?!" řekne otráveně
,,Co ti zase přeletělo přes nos? Uvědomuješ si vbc co v ní máš?"
,,Že to říkáš zrovna ty!"
,,prosím tě vždyť ona tě miluje….ty nevíš co chceš! Když máš holku kterou si chtěl tak začneš zbořit nebo co sakra?"
,,Nech toho…když mě tak miluje proč se vyspala s tebou?" křičí
,,Neřvi! Jane usnula! Tak to já nwm proč se se mnou vyspala….asi se jí chtělo...nemůžu za to, že s tebou ne!"
,,Mě narozdíl od tebe jde o city a ne jenom o sex!"
,,Mě jde taky o city, proto jsem šel za tebou..sakra Bille co si tím dokazuješ?!"
,,A co ty? Já nebudu chodit s holkou, která chodí za mým dvojčetem!"
,,já jsem to věděla, že se mnou nebudeš chtít být…a s Tomem jsem spala protože jsem ho skoro pozvala domů a Tom byl můj první s kým jsem opravdu spala!" řekne Jane ve dveřích
……………pokračování příště
LJL

Nesnáším Nemecko 57

28. května 2008 v 20:00 | rOxYm >< |  FF - Nesnáším Německo
Ahoj Holky promin tě že tam neni ta ff omg přes icq ale mam provas špatnou spravu!!bracha mi celej windovs musel znovu na instalovata mně stim padem smazaly všechny ff a mněla sem 45 dilu omg přes icq !!prominte ale už nato nemam nervy pišu s kamoškou jinou a to omg přes
iq smei enchce znovu psat pišu ted s kamoškou upe novou ff o Tokiačcich:) brzo ji pošlu
Roxym na meil!!jinak prominte ale omg přes icq už nebude!!a Nesnašim německo pokračuje dal ale ted sme si dali s kamoškou
na tyden pauzu a dneska pišem dal nesnašim německo anebojte bude pokračko zatim papik
HaNuLKaAa
................................................................................................................
Han
twe ne ja necu ja byla hodna!!
,,Tome ne mučeni ne pro prosimmmmmmm ja sem si jen hrala v tom stanu aaaa!,,zaknučim jak mi strka prsty do kundy!!
,,jo hrala ale ted si budu hrat ja kočičko!!,,řekne!!
,,ne nechmně prosim prosim udělam cokoliv ale nechmně!!,,řeknu!
,,cokoliv!,,rozviti se mu oči:D
,,jo!,,řeknu!!
,,tak fajn budu sis tebou hrat ted budeš jen a jen moje!!,,řekne a sedne si zas naně obkročmo ted mně
ma ve sve moci sakra!!
,,ne tone to sem nechtěla Tomaneeeeeeeeee ty blebe neee!!,,zaječim jak mi jede z rukou ke kundě
a hladi mně tam!!
,,nechmně prosim!!,,zaknučim!!
,,tak jo ale upozornuji tě ještě ras mi ěnco provedež tak sis tebou pak budu dělat co budu chtit!!,,řekne vyhružně!!
,,OK OK BUDU HODNA!,,řeknu a usměji se!! rozvaže mně a pusti mně konečne postavim s en anohy obleču si svoji mini sukni a triko
na raminka pche ja a hodna heh nene!
,,jdu na wc,,řeknu a on si lehne na postel!!
misto na wc tak jdu ven potichu otevřu dveře anaberu do kybličku:D:-D trochu vody a dotoho bahno:-D zamicham
to:-D:D a jdu potichu do pokoje k Tomovi:)
ani neřeknu slovo a už na TOma vylevam ten kybl bahna z vodou!!
,,aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa,,zaječi a ja se začnu smat a zdrham pryč sotva vyběhnu na chodbu tak už mně chytnul pevně za ruku!!
,,tos posrala jak chcež koledovala sis oto!!,,zaječi ou ou ten je pekelně nasrany:D
chytne mně ahodi mně na tu hnusnou bahnatou postel!!
,,nee ja nic nechtoho,,zaječim jak mně přivazuje k posteli!!
,,jdu do sprchy a počkej!!,,zaječi a třiskne z dveřama!
,,hmmm,,řeknu a musim se mu smat!!
Po deseti munutach přijde kemně a zamkne dveře ou ou už je i převlečenej do čisteho ma ty sve hiphoperske hadry:D
děsně mu to sekne omg je tak nadhernej ten Tom:)
Přijde kemně a strne zemně tu sukni z trikem!!
,,neeeeee nechtoho moje sukně nebr miju!!,,zaječim a snažim seho kopnout ale nejdeto!
,,nezajem,,řekne
astrhne to triko atu sukni!!
,,aaaaaaaaaa,,zaječim sednemi na nohy a strčimi do kundy prsty a začne mně prstit!
,,ne enchtoho,,,zaknučima svijim se tu jak Had!!
,,nenecham a počkej ted si stebou budu dělat co se mi zachce!!,,řekne a prsti mně pak vytahne psrty a začnemi přejiždet po kundě!!!!!!
chcu něco řict ale on mi strči jazyk do huby a davami pořadne francouzaky omg!!
,,ne enchtoho takhle to necu!!,,zaknučim!!
,,ale jo a seš jen moje tak nemel!!,,řekne a strčimi do huby zas jazyk a strkami koleno do rozkroku!!


TOM
Jsme s Han v obýváku a Bill už zase radši odešel.NJN já se mu ani nedivím to naše divadélko ho už omrzelo a nezajímá ho.
,,Tomeee nech měě já nic já jen..!"nedořekne to a já jí už zase líbám.Kňučí tam na gauči a já jí strkám prstíky moje neposedné do její pipinky…
,,Slečínko teď si budu hrát já a jen počkej!!"řeknu jí a koukám na ní.
,,Nech mě prosím Tome nebuť zlej čekám mimi!!"řekne.No a zase mě vydírá jejím těhotenstvím.
,,Tome já udělám cokoliv ale už mě nemuč!!"řekne a uculí se.
,,Hele fakt jsi řekla cokoliv??!!"
,,JOOO!!"zaječí ,abych to asik slyšel a nemusela to opakovat.
,,Tak jj hele ,ale nebudeš mi do toho kecat a já si s tebou budu hrát atd…!!"
,,Tak jj máš mě ve svý moci!!"řekne a ušklíbne se.No vidím jí na očích ,že se jí do toho moc nechce.Sednu si na ní a harju si.
,,Nee Tomee nee to jsem nechtěla!!,,ječí.Zajiždím až k její kundičce a haldím jí tam .No asi jí to nevyhovuje.
,,Tomeee nee nech..!!"nedořekne to a já jí líbnu na rtíky.Pořad jí všude hladím a dráždím.NJN Haničce se to nelíbí.Ale mně jo!!!!
,,Tome prosíím.."ječí Han,ale já nevnímám.
,,Han já tě ,ale varuju..pokud něco provedeš tak si mě nepřej!!!"řeknu jí a ona jen kývne.No stejnak čekám ,že něco vymyslí.To by nebyla ona.Ono upozornění na Han neplatí.,Na ňu musím s jiným trestem.
,,Ok Tome já slibuju budu hodná"řekne ještě a už potom nic víc od ní neslyším.Rozvážu Han a čekám co bude dál.Oblíkne se a jde pryč.
,,Jo Tome jdu na WC tak neboj"řekne mi.No newm asi jsem jí neměl přece jenom pouštět.No ale je už pozdě.Lehnu si na postel a radši nemyslím co zase vymyslí.Ptž já vím,že ona se mě nebojí.Pokaždý s něčím příde.Ležím na posteli a koukám do zdi.To je klid Han je někde venku a kdo ví co tam dělá.Já jsem tady sám v pokoji.A je mi tu fajn.Mám konečně chvíli klid od Han,to její ječení a řvaní je strašný.Najednou ale něco ucítím.Na hlavě mi přistane kýbl bahna.No a je to tady!!!
,,Aaaaaa Haaan!!"ječím a už jí mám
plné zuby.A to fakt jako!!!!!Já se z ní jednou dostanu do blázince.Ona se jenom směje a zdrhá někam ven.No jen počkej ty potvoro jedna.rychle se oklepu a už jí mám.Nestačila mi daleko utíct.Na chodbě jsem jí lapil.tak a mám zlatou mušku v kleci.Držím jí pevně za ruku a ona sebou cuká.
,,ne nikam teď jsi moje."
,,Tome.."
,,Han pěkně jsi mě dožrala a tak tady bude moja odplata"řeknu jí a jsem nasraný.To nemusela.Chytnu jí surově a plácnu s ní na tu zasranou postel.Ať si to bahýnko taky vychutná.Když já tak ona taky!!!!!
,,neee!!"ječí Han a brání se.
,,nech toho já jsem tě varoval!!!"řeknu jí a přivazuju jí k posteli.No počkej odplata bude pěkná o to se postarám.Jdu se okoupat tak čekej!!"řeknu a jdu .Fláknu dveřmi a jdu se koupat.Když jsem vykoupanéj tak se převlíknu a jdu za Han do pokoje.
,,Hmmm tak vykoupanéj bahílek??"řekne.
,,Ha ha Han!!"No nic jiného na to nešlo říct.Kouká na mě a nejradši by mě asik tím pohledem sežrala.No tak to ne zlato Haničko.Jdu k ní a musím jí zbavit jejich věcí co má na sobě.Strhnu to z ní a letí to na zem.
,,Neee mojee!!!"ječí Han
a pokouší se o obranu.No nějak se jí nedaří.Sednu na ní a strkám jí opět prstky do její kamarádky.Tam se mím prstům nejvíce líbí.
,,nee Tome prosíím..!"nedořekne to a já jí líbu na rty.Han se tam svíjí jako Had.Potom jí přejíždím po kundičce a mně se to tak líbí.Tww já jsem nadrženéj jako stepní koza.Začnu jí mučit francouzáky.Pořád jí líbám a ona se pokouší promluvit.No nějak jí to nejde já jí líbam a strkám jí koleno do rozkroku..Najednou zvoní telefon.
,,Jedeš vysvobozeníí!!"ječí.
,,Ale nee máme záznamník!!"
,,Ach jo proč ho musíme mít!!"řekne a já jí líbám a hladím všude.
,,No počkej!!"řeknu a ani neví co jí čeká.


Georg
,,co podniknem?,zeptam se terky!twe ja se nudim jak cip!!
,,nevim ale ja jdu kojit ,,řeken a zavře se v pokoji no toje bezva tea co ja tady samsednu k TV!
Hovno tady davaj leda tak nějake kraviny to neni možny!
lehnu an gauča přepinam z ejdnoho programu na druhy!!!!!!!!!!!!!!
to by mně zajimalo co dělaj ti dva experti Han z Tomem pořa d se pokoušim jim dovolat ale hovno
nějaky zasrany zaznamnik omgggggggggggggg!zahodim telefon!!
,,sem tu,,přijde Terka konečne aspon nebude nuda!!
,,spi?,,
,,jo,,lehne kemně a přituli se bliž twe ji krasně vlasy voni aaaaaaa čucham knim jak nějaky pejske čmuchalek
,,co tak funiž,,řeken aja se tak leknu že se praštim do hlavy !
omg !
,,ja nevim ale voni ti vlasy,,řeknu a udělam ji cucflek na krku!
,,hej nechtoho,,prašti mně po hlavě!!
,,auuuu,,zaknučim a koukam nani začne s e smat aja nevim čemu!!
,,jako čemu se smějež?,,
,,tobě troubo!!,,řekne se smichem omg asi ji z něčim praštim
,,hm vtipny co,,řekenu a stejně ji dělam cucfleky na krku zajedu ji z rukou pod tričko a začnuji po celym tělě osahavat!!

:-*LadyKaulitz:-* a LadyListing

Zlodějka IV

28. května 2008 v 19:59 | rOxYm >< |  FF - Zlodějka
Omlouvám se za zpoždění =( , moc se teď na počítač nedostanu mám strašně moc práce se školou(No jo sem na to půl roku srala a teď mě vychází 4 xD)
________________________

"Hele Hugo já chci ty rukojmý!" říkám mu a autě, když jedeme do sídla mafiánů kde je super úkryt. Tam si taky rozdělíme prachy a naše cesty se rozdělí.Hugo ale asi nepočítal s tím, že budu chtít ty rukojmý.
"Tak hele kočičko.. rukojmý si bereme my! a už o tom nechci ani slyšet" odpoví mě Hugo. Doprde.. přece mu je nemůžu nechat! Vím co by s nima udělal.Nejdřív by žádal o výkupný a až by ho dostal stejně by je zabil a nebo hůř.Prodal by je jednomu jeho "kamarádovi" Nevím jak se jmenuje ale slyšela sem něco o tom že mu říkájí Hercul (nevím proč.. je to strašná přezdívka xD)
Jde i to že tenhle šílenec je vrah.Lidi kdyby vás zabil na jeden pokus měli byste hodně velký štěstí. Nechá vás zemřít v bolesti. Trvá to i několik dnů.Pak z vás stáhne kuži.... víc nevím. Hodně se o něm v branži mluví, ale já prostě na zabíjení nikdy nebyla.
Nechci aby Hugo dal ty dva tomuhle úchylovi.A mám blbej pocit,že to chce udělat.
Když konečně dojedeme do mafiánskýho doupěte, už je noc.Alespoň, že nás chlupatí nechali napokoju, Vím, že teď nás čeká jen rozdělení peněz a pak se tahle akce uzavře. Už mám plán!! a musím ho udělat rychle! Prostě Hugovi ty rukojmý ukradnu.

Je to přesně jak sem čekala. Hugo ty dva zamkl v nějaké místnosti a připoutel je k nějaké železné tyči. A teď se jdou rozdělovat peníze.Šli sme půl na půl takže já mám svým 100 melounů a Hugo asi čeká že odejdu.Ale plete se,já začínám hrát svou hru.
"Ty Hugo nemohla bych tady dneska ještě přespat? Sem falt unavená, hned ráno vypadnu.Mám schůzku s nějakým chlapem.Chce ukrást nějakej vzácnej obraz." no dobře trochu kecám, ale naštěstí sem asi dobrá herečka protože Hugo teda kývne a jeden z jeho goril mě odvede do docela luxusního pokoje. Chudáci ti dva. Musí se krčit na zemi.
Jdu si naoko lehnout a čekám do noci, kdy si budu jistá, že mafiáni už spí.Potichu oddělám poklop od klimetizace a vylezu nahoru.Peníze samozřejmě mám sebou. Asi po 15 minutovém bloudění se konečně ocitnu nad místností,kde jsou Bill a Tom z Tokio Hotel vězněni. Všechno musí být v naprosté tichosti protože před místností hlídají dvě Hugovi gorily. Pomalu teda otevřu poklop od klimatizace a spustím se dolů.Vidím jak sebou ten dredatej cuknul. Má zavázaný oči ale myslím, že tuší, že mají návštěvu. V tom se brobere aji ten druhej. Musím je trochu uklidnit, že je jdu zachránit a né zabít. Ještě že umím německy " Kluci uklidněte se.. přišla sem vám pomoct.. musíme odtud utéct ale abych vás zachránila musíte spolupracovat." začnu šeptat protože ych vážně nerada aby si mě někdo všimnul. Rozvážu jim šátky, který mají přes oči a sundám jim pásku z pusy a naznačím prstem aby byli úplně potichu a v klidu.Pak vytáhnu drátek a pár pohyby otevřu pouta. Přesně jak v amerických filmech xD.
Ti dva na mě pohledem doslova visí. No jo zachraňuje je holka xD Když jim pomáhám zvedat se ze země tak ten blbec tom zakopne o svoje vlastná kalhoty a udělá přitom takovej randál, že by to vzudilo aji mrtvolu. " Doprdele.." ulevím si a v tom do místnosti vlítnou ty dva goriláci. Ještě že sem chodila do boxu.Udeřím jim pár ran a ti "tvrďáci" se složijou k zemi a oba neví jestli se mají dřív držet za hlavu nohu nebo koule. Bill a Tom čumí jak kdyby právě snědli citron. "kde ses to sakra naučila?" zeptá se Bill když běžíme chodbou kterou už zní alarm. Museli ho spustit ty dvě gorily.
Ani mu nestačím odpovědět a za nama už se řítí další chlapy. Docela se nám daří a veřím, že za chvilku se dostaneme ven.
Když už sme kousek od východu odbejí se před nama 4 další mafiáni. Sakra honem přemýšlej!! Co teď?
Mám to!! Mafiání všechno dělají kvůli prachům.. no a já peněz mám přece hooodně mooc. Seru na 100 melounů.
Otevřu baťoh, kde mám všechny peníze a hodím to po těch chlapech. Dva to srazí na zem a další dva se s úsměvem začnou hrabat v pěnězích a vyhazovat je do vzduchu. Mezitím já a kluci proběhneme ven! KUWA!! já sem v tom baťohu měla návnadu pro 2 Hugovi psy kteří mě nikdy neměli v lásce. Vezmu Toma a Billa za ruku protože jde vidět že už fakt nemůžou dál.
Ryhle přelezeme plot a uvidíme... moje krásný autíčko!!! Konečně!! už z dálky ho otevřu a rychle nastoupíme. Mafiáni po nás ještě párkrát vystřelí ale mají smůlu. Moje nádherný autíčko je "neprůstřelný".
"No to bylo o fous" řeknu si pro sebe a konečně ujíždíme od sídla mafiánů."Kdo jsi?.. " zeptá se mě Tom "Proč jsi nám pomohla?" doplní ho Bill.
"No.. svoje jméno vám neřeknu.. to je pracovní tajemství" usměju se "Zachránila sem vás proto, že nechci aby se vaše vražda hodila na mě"odpovím jim. "Naše vražda?" řeknou oba zárověň "Jo.. Hugo-mafiánskej boss.. určitě by vás zabil, nejdří by chtěl výkupný a i kdyby ho dostal tak by vás zabil.. FBI by to hodila na mě protože určitě ví, že sem byla v té bance a určitě taky si myslí že sem té akci velela...... a taky.. bylo mě vás líto.. přece sem vás tam nemohla nechat" odpovím jim a usměju se. " já.. ani nevím jak ti máme poděkovat" začne Bill ale já ho přeruším "Stačí když mě neprásknete poldům...teď víte jak opravdu vypadám, takže kdyby ste FBI popsali jak vypadám do 24 hodin bych byla ve vězení"
Doufám že mou prosbu "vyslyší" vážně se mě ještě nechce do vězení, navíc když sem se tak dlouho dokázala krýt. "Neboj.. my na tebe nic neřekneme.. sme tvý dlužníci" řekne Tom a usměje se na mě. " Jo Tom má pravdu.. a.. kam to vlastně jedeme?" ptá se Bill "No do NY a pak do Texasu..čeká tam na mě letadlo.. pojedu asi někam do Asie.. potřebuju chvilku klid." odpovím ji " A co bude s náma?" ptá se Tom ... bože to je otázek "No doufám že to se mnou vydržíte takový 3 dny.. zavezu vás do New Yorku a sama pak pojedu do Texasu" odpovím mu.. Tom jenom kývne a už dál nemá žádný otázky. Za chvilku oba únbavou usnou

TH = Skvělý brácha, kluk a kámoši 59

28. května 2008 v 19:57 | rOxYm >< |  FF - TH = Skvělý brácha, kluk a kámoši
…"Liz? No….."
.. odkašlal si Tom. "Čekám na odpověď" řekla jsem po chvíli, když se mi Tom jaksi nechystal nic říct. "Ehm jo.. Promiň, jenom.. jsem se na chvíli zamyslel… Co-Cože jsi chtěla?" koktal - aha, takže se z toho snaží vyvlíct… Je tady snad fakt něco mezi Billem a Liz ??? "Ptala jsem se kdo je Liz?" řekla jsem po druhý.. "Jo Liz, no… proč se ptáš?" "Sakra Tome, řekni mi pravdu, a neprodlužuj to" řekla jsem už trochu naštvaně - celkem mi totiž docházela trpělivost…
"No jo… Bill se s ní seznámil ehm.. je to pár dní, potkali se … no ani nevím kde- zase tak moc se mi nesvěřuje" zasmál se Tom - mě to teda k smíchu fakt nepřipadalo !!! "Ale já nepotřebuju vědět kdy nebo kde se potkali, jenom.. kdo to prostě je" řekla jsem… "Však jsem k tomu chtěl dojít - prostě se ted spolu často schází, vídám ji i u nás doma… A… no ehm… vůbec nevím co mezi nima.. je" tak přesně tohle mi řekl i Georg - nevím co mezi nima je - při té větě mě tak trochu bodlo u srdce - aby taky ne - vždyt já Billa měla vlastně pořád stejně ráda….
…"Katt… děje se něco?" optal se po chvíli Tom. "Ne-Ne.. jsem v pořádku, takže… už na mě zapomněl?" řekla jsem a cítila jak se mi slzy derou do očí. "To určitě ne… Hele Katt, vím že Bill na tebe nezapomněl .. jenom … prostě to co se stalo na chatě nepřenesl přes srdce" usmál se na mě. "Ale.. proč to teda dělá? Vždyt to vypadá jako kdyby spolu něco měli… a… ještě nedávno chtěl abychom začali zase od začátku a ted tohle" řekla jsem… "Já ti slibuju že si s Billem o tomhle ještě jednou promluvím a zvláště se zeptám na Liz" "No.. tak dobře" pokusila jsem se o úsměv…
… Zrovna když jsme vešli do třídy - zazvonilo… Takže zase jsem měla tu svou úžasnou náladu… :(
.. Po vyučování, když jsem vycházela ze školy, jsem JE zase viděla spolu. Liz na Billa čekala venku a … jejich přivítání - objetí a odchod v těsném objetí - nenasvědčovalo tomu, že jsou "jenom" kamarádi… Zase jsem tam stála a pozorovala jak odcházejí - Katt, ty přece nežárlíš!! říkala jsem si pořád dokola - taky to byla pravda… Byli přece jenom kamarádi … možná … asi … nevím !!! Ááá sakra! Byla jsem totálně pomatená, ale rozhodně jsem na sobě nechtěla nechat nic znát…
… "Nechceš jít se mnou k nám? Můžeme si o tom ještě jednou popovídat" usmál se na mě Tom, když vyšel ze školy. "No.. dobrý nápad" usmála jsem se taky… A tak jsme se vydali ke Kaulitzům :) domů. Myslela jsem si, že se aspon trochu od toho odreaguju, ale .. to jsem se pletla…
… "Jé… ty jsi doma? A .. je tu i Liz? No.. to jsem nevěděl" Tom byl trochu vyvedený z míry, když jsme vešli k nim domů - Bill a Liz seděli v obýváku a povídali si. "No a proč bych neměl být? A co…" podíval se na mě - no hurá!! Konečně se na mě aspon jednou podíval - nebyl to ale vůbec přívětivý pohled - ale tvářil se tak jako by se ptal - co ta tu dělá? -
"Katt přišla se mnou…" postavil se za mě Tom. "Hmmmm" broukl si spíše pro sebe Bill - asi fakt nebyl rád… "Tak se tady zatím posaď… Já jenom skočím do pokoje a Bill mi pomůže" usmál se na mě Tom. "Co? Já nikam nejdu…." zahučel zase Bill ale když si všimnul pohledu Toma xD radši se zvedl a šel za ním… No super! Co tady ted mám s NÍ dělat?! pomyslela jsem si…
"Takže ty jsi Katt…" podívala se na mě…
59. díl - Die Ende :) DirtyAngel

Novinky s akcemi v ČR

27. května 2008 v 17:09 | Kachna |  News
Chcete dostávat na svůj e-mail novinky, které se dějí v České republice?
Jednoduše napište do komentářů na této stránce svůj e-mail a jakmile se objeví nějaká ta novinka nebo pokrok, tak vám přijde e-mail.
Pokud svůj e-mail nechcete zveřejnit v komentářích, tak nám jednoduše napište na e-mail na th-czechfanactions@email.cz , že chcete dostávat novinky a my si vás zapíšeme ;-)

Der Engel 10:

27. května 2008 v 14:29 | roxym |  FF - Der Engel
Der Engel 10:
Probudila jsem se do krásného nového dne, u okna mi zpívaly ptáci a sluníčko hřálo mojí peřinu. Akorát tak den na to si někam zajít. Nejradši bych v posteli ležela až do oběda a po obědě někam zašla, jenže do školy se musí. Tak sem neochotně vstala a udělala to co každá jiná holka po ránu. Pak se nasnídala a s veselou náladou vyrazila do školy.
"ÁÁÁ pojď na mou hruď zlatíčko."přitáhla si mě Emily a div mě neumačkala k smrti. "Vidíš? Já ti to říkala, říkala sem ti to. Moje proroctví se plní a já se nikdy nepletu."tiskla mě k sobě tak silně že sem začínala přestávat dejchat.
"Ehm, ehm, E..mil..i?"začínala sem se dusit
"Ne nic neříkej já vím že tohle tě dostává jako mě, je to něco senzačního, nemám pravdu?" a na just mě zmáčkla ještě víc
"Uf, hm, jo, ale…"v tom to semnou seklo. Já totiž bez kyslíku moc dlouho nevydržim. Na chvíli se mi udělaly mžitky před očima a já viděla jen obrysové stíny. Když jsem se ale do sytosti nadejchala a moje mysl se vracela k normálnímu a moje oči začínaly zaostřovat.
"Zoe prosim tě jsi živá? Odpověz prosím, já nechci mít na krku vraždu a ještě k tomu nejlepší kámožku."rozpoznávala jsem siluety Emily a její hysterický hlas.
"Jo, sem v ….. nebi?"to měl bej pokus o můj trapnej vtip…
"Juchů žiješ zlato moje."chtěla mě obejmou, ale pak se zarazila a jen mi stiskla ruku
"Tak pojď vstávej, nebo se ti točí hlava?"
"Ne už je to v pohodě."odpověděla jsem a Emily mi pomohla na nohy
"Moc se omlouvám, ale v tý radosti jsem si to ani neuvědomila."omlouvala se mi
"Ále to je v naprostý pohodě, sem živá? Sem. Tak žádný strachy."
Po škole jsme se rozhodly že místo toho že jsme chtěli jít do jedný galerie na super výstavu grafiky, tak jme šli do parku, protože tomu počasí se nedalo odolat. Cestou jsme si každá koupily jedno vychlazený pivo. Když jsme došli do parku tak naše oblíbený místo bylo už obsazený, takže jsme si museli sednou někam jinam, tam jsme si otevřel pivečka a vychutnávaly horké sluneční paprsky s chutí chlazeného piva.
"Hele Zoe že tam vezmeš mě.?"podívala se na mě Emily
"Víš, já se omlouvám, ale už sem to slíbila Ditě."omluvně se na ní podívám
"Aha."bylo vidět že je hodně zklamaná. Chvíli sem ji nechala aby se užírala, a pak sem jí pěstí bouchla do ramene.
"Ty blázne, jasně že tam pudu s tebou. Dita už stejně má koupenej lístek."usměju se
"Ty si mi dala. Já už fakt myslela že tam pudeš bez sví nejlepší kámožky."
"To si fakt myslíš?"
"Teď už ne. Hele Zoe a proč tam Dita de? Ty si mi zase něco neřekla že jo?"
"Já ti to neříkala? Aha ona Dita je zabouchlá do toho bubeníka a taky se s nim několikrát potkala."
"Vy máte ale štěstí, taky bych chtěla."trochu se zamračila.
"No jo to musíš umět."zaculila sem se
Po dvou hodinách co jsme se dobře bavily, jsme se každá rozešli na svojí stranu a šli domů. Když jsem dorazila domů tak mi akorát zazvonil mobil. Bylo to neznámé číslo, a musí bej jeho. O patrně jsem ho zvedla a pozichu řekla. "Haló?"

/anca.tyfus/

hra s ohněm 22

27. května 2008 v 14:28 | roxym |  FF - Hra s ohněm
22. část

Konečně dodělám rozdělanou práci. Hned popadnu věci a jedu domů. Tam si napustím horkou vanu. Po dlouhé koupeli se obléknu a hned zase zamířím k Tomovi. Během pár minut už jsem tam a klepu na dveře. Tom mi otevře s úsměvem od ucha k uchu.
" Už na tebe čekám." Zatáhne mě do pokoje. Rozhlédnu se po pokoji a všimnu si, že tam už čeká připravené jídlo.
" Myslel jsem, že budeš mít hlad a tak jsem objednal těstoviny."
" Super. Ještě jsem nejedla." Usměju se na něj.
" Taky jsem nejedl, čekal jsem na tebe." Posadíme se na postel a každý si vezmeme misku s těstovinami. Najíme se a začneme si jenom tak povídat. Docela mě překvapí, že se na mě hned nevrhne. Ale po pravdě, dneska na sebe máme celou noc.

Tom

" Nekoukneme se na nějaký filmy? Pár jich tu mám." Navrhnu. Dneska nechci nikam spěchat. Chci ji nějak ukázat, že mi nejde jenom o sex. A taky si ji chci užít i trochu jinak. Mě úplně bohatě stačí, když sedím vedle ní.
" Jo, to je dobrý nápad." Přikývne. Vyberu tedy nějakou romantickou komedii. Sice na tyhle filmy nejsem, ale chci nějak navodit atmosféru. Bože, snad se ze mě nestává romantik. No i když vedle Larisy je všechno možný. Pustím to a zalehnu vedle ní na postel. Přitulí se ke mně a srdce se mi rozbuší jako o závod. Určitě to musí slyšet, když má hlavu opřenou o mojí hruď. Nakloním se k ní a dám ji lehkou pusu do vlasů. Jak krásně ji voní.
" Krásně voníš." Zašeptám.
" Děkuju." Pohladí mě po břiše, což mi způsobí motýlky v břiše. Je mi s ní tak krásně. Cítím se jako úplně jiný člověk. Už to prostě nevydržím, vezmu ji za bradu a jemně přitáhnu k sobě. Začnu ji něžně líbat.
Nakonec z toho filmu moc nevidíme, protože ten čas strávíme krásným milováním. Opět se cítím jako nejšťastnější kluk na světě. Ležíme vedle sebe a lehce se hladíme po zádech. Hotelovým oknem proniká do pokoje slunečný svit a dopadá na Larisinu tvář. Vypadá tak tajemně a při tom nádherně. Přitulím se k ní ještě blíž. Zavřu oči a nasávám její vůni. Ani nevím jak se mi podaří usnout.
Pomoc co je to za zvuk? Ale ne budík. Já ještě nechci vylézat. Pak ale ucítím jak se vedle mě někdo pohne. Larisa. Bleskne mi hlavou a tak otevřu oči. Stojí u postele a obléká se. 'Bože tohle nádherné tělo je teď moje.' Probleskne mi hlavou.
" Ještě spi. Já musím do práce." Řekne, když si všimne, že ji pozoruji.
" Přece tě nenechám jen tak odejít. Bůh ví, kdy tě zase uvidím." Podepřu se loktem.
" Nemůžu se moc zdržet. Vstávala jsem pozdě. Mám být v práci za pár minut." Stojí před zrcadlem a upravuje se. Vycítím, že teď přišla ta správná chvíle. A hlavně mám nejspíš poslední možnost jí to říct, protože nevím, kdy ji zase uvidím. ' Teď, nebo nikdy.' dodávám si odvahu.
" Lariso."
" Ano?" otočí se na mě.
" Chtěl bych ti něco říct." Vymáčknu.
" To co mi chceš říct, už asi třetí den?" zeptá se.
" Jo přesně to. Myslím, že teď přišla ta správná chvíle." Přikývnu.
" Poslouchám."
" Miluju tě." Řeknu a upřeně ji pozoruju. Nic neříká a jenom zaraženě kouká. " Nic na to neřekneš?" zeptám se.
" Já…" koktá. " Já… Tome už musím jít. Měj se pa." Popadne svoje věci a zmizí. Tak teď nevím co to mělo znamenat. Jsem zmatenej a nevím co si myslet. Sakra, určitě jsem to řekl nějak blbě nebo něco. Proč já vždycky všechno zkazím.

hra s ohněm 21

27. května 2008 v 14:27 | roxym |  FF - Hra s ohněm
21. část

Zase v práci. Ale nestěžuji si, mám to ráda. Jsem zrovna uprostřed rozhovoru, když mi zapípá mobil. Smska od Toma. To mi zvedne náladu. AHOJ KRÁSKO.. MÁŠ DNESKA ČAS? MOHLI BY JSME ZAJÍT NA OBĚD.. CHTĚL BYCH TI NĚCO DŮLEŽITÉHO ŘÍCT… PA TOM
Co mi chce asi říct, tak důležitého? Odpovím mu, že hrozně ráda půjdu a navrhnu čas a hodinu, se kterou Tom nakonec souhlasí. Vrátím se znovu do práce, ale nějak musím pořád myslet na Toma. Za chvíli ke mně do kanceláře strčí hlavu Nikol.
" Půjdeme na oběd?" zeptá se.
" Dneska ne. Jsme pozvaná." Zavrtím se hlavou a usměju se.
" Jo tak." Usměje se chápavě.
" Hm. Chce mi něco důležitého říct." Podívám se na ní.
" No na mě nekoukej. Já nevím co ti chce." Pokrčí rameny.
" To je mi jasný." Přikývnu.
" Tak jo, nechám tě pracovat." Odejde. Ještě chvíli se přehrabuju v papírech a poslouchám nahrávky, ale pak už je nejvyšší čas vyrazit na oběd s Tomem. Natáhnu se pro bundu a kabelku a můžu vyrazit.
" Užij si to." Mrkne na mě Nikol, když procházím kolem ní. Taky na ní mrknu a pokračuji v cestě.

Tom

Máme pár hodin volno, než půjdeme na další rozhovor. Jsem domluvený s Larisou, že zajdeme na oběd. Hrozně se těším až ji uvidím. Včerejší večer byl prostě naprosto dokonalý. Stejně jako všechno ostatní co se jí týká. Oznámím Davidovi, že jdu na oběd a vyrazím. Naštěstí mě veze náš řidič, takže tam během deseti minut jsem. Vystoupím a domluvím se s ním, že ho prozvoním až budu odcházet. Chvíli stojím před restaurací než se objeví Larisa.
" Ahoj krásko." Pozdravím ji.
" Ahoj." Usměje se na mě. Dám ji malinkou pusu na tvář. Něco víc by bylo na veřejnosti hloupý. Společně vejdeme do restaurace a najdeme si volný stůl.
" Hrozně jsem se na tebe těšil. Včera jsi zmizela hrozně narychlo." Stěžuji si.
" Já vím. Ale musela jsem, to snad chápeš." Odpoví.
" Jo chápu. Ale taky bych s tebou chtěl být někdy celou noc. Jako tenkrát. To bylo super." Chytím ji za ruku.
" To bylo. Víš co. Dneska by to šlo. Daniel odjel na služební cestu." Usměju se.
" Přijď ke mně a budeme tam spolu." Hladím ji po ruce.
" Dobře přijdu." Přikývne. " Co jsi mi vlastně chtěl říct?" zeptá se najednou.
" Nic důležitého. Řeknu ti to potom." Zavrtím hlavou. Cítím, že teď není vhodná doba, na to říct jí, že ji miluju.
" Opravdu?" zeptá se podezřívavě.
" Opravdu." Přikývnu. To už nám přinesli objednané jídlo a tak se do toho pustíme. Po jídle si ještě chvíli povídáme. Ale čas utíká a oba se musíme vrátit k práci.
" Tak se těším na večer." Mrkne na mě a rozloučíme se.

Larisa

Nevím proč, ale poslední dobou mi Tom přijde takový trochu nesvůj. Chce mi něco říct, ale asi neví jak a nebo nemá odvahu. Jsem ráda, že dneska můžeme být spolu celou noc, protože zítra se zase vrací na pár dní domů. Nevím jak to zvládnu, protože si na Toma začínám zvykat.
" Ahoj. Tak jak dopadl oběd?" zeptá se mě Nikol, jakmile se objevím v práci.
" Dobře." Přikývnu.
" A co ti chtěl říct?" vyptává se.
" Nevím, protože mi to neřekl. Že to nechá na večer." Pokrčím rameny.
" Na večer jo?" zeptá se.
" Jo na večer. Sejdeme se. Zítra se totiž vrací domů." Informuju jí, ale pak už se musím vrhnout na práci. Mám toho hodně a chci mít potom ještě chvíli čas na přípravu.

Díky za komenty =)) Ellie