Červen 2008

Jedu na školu v přírodě x))

21. června 2008 v 19:56 | roxym |  SITE
Caf jehňátka,
zítra ráno odjíždím na školu v přírodě a vracím se až ve čtvrtek večer.
Tím pádem tedy nemůžu nic přidat a taky se Vám za to omlouvám xD
Kdyžtak mě Kachna nahradí :)
Roxym

Ready, Set, Go 15 - Hádka

21. června 2008 v 19:54 | roxym |  FF - Ready, Set, Go
Ready, Set, Go 15 - Hádka
02:20 - U Kaulitzů - Obývák - Tom
Strnulý výraz.
Vyvalené oči překvapením a bolestí.
Věděl jsem, že jí to bolelo.
Po tváři jí začali téct slzy.
"Meg, já .. promiň!" omluvím se a setřu jí slzy.
"V pohodě, udělala jsem si to sama! A teď sakra dokonči to, co máš dělat!" řekne trochu navztekaně.
Neměl jsem jí to za zlé.
Začal jsem tedy dokončovat svůj úkol, pro který jsem byl štědře vybrán od Meg.
Postupně jsem začal ale zapomínat na to, že je to její poprvé a že před chvíli jí ještě tekly slzy.
Vnímal jsem jen svojí touhu a neuvědomil si, že tu nemám Flóru, která je na to zvyklá, ale Meg, která je nezkušená.
Za chvilku už vyčerpaně ležím a konečně si uvědomil, že jsem se choval jako magůrek ..
02:35 - U Kaulitzů - Obývák - Meg
Když už bylo po všem, oba jsme jen tiše leželi a mlčeli.
"Týjoo. Už nejsem panna!" řeknu si spíš pro sebe.
"Nezlobíš se?" uslyším Toma.
"Proč bych měla?" zeptám se a podívám se na něj tázavě.
"Nebyl jsem tolik ohleduplném, jak sis přála!" řekne tiše.
"Mně se to náhodou líbilo!" řeknu.
"Nevěděla jsem, že to bude tak příjemné!" usměju se.
"Jo, netušila jsi, že u toho "strčení a pár přirážení" tam bude i slast co?" ušklíbne se Tom.
No jo, narážka na naše seznámení.
"No vše bylo fajn až na ten začátek!" dodám.
"Promiň!" omluví se Tom.
"Omluvou nic nespravíš a hlavně za co ani nemůžeš! No hlavně, že už nejsem panna!" usmívám se.
"A Raymond mě odmítne!" pokračuji dál.
"A já si budu pak žít tak, jak chci!" dokončím.
"Jsi moc optimistická!" řekne mi Tom.
"Ne, jsem realistka!" řeknu.
"Myslíš si, že když se zbavíš Raymonda, tak tě rodiče už nebudou nutit do dalšího sňatku nebo co?" zeptá se mě trimfuálně Tom.
Věděla jsem, že má pravdu.
Ale touha po klidném životě bez Raymonda a bez keců mých rodičů hnedka umlčela pochyby Toma.
"Jsi pesimistický!" řeknu mu jen.
"Ne, jsem realista!" usměje se.
Zvednu se a začnu se oblékat.
"Co to děláš?" zeptá se mě Tom.
"Oblékám se!" odpovím.
Debilní otázka, debilní odpověď.
"Ty už chceš jít?!" podívá se mi Tom do očí.
Přikývnu.
"A co odměna?" zeptá se dotčeně.
"Jakou myslíš?" zeptám se nechápavě.
"Říkala si mi na začátku, že za tuhle službičku mi zaplatíš. Já ale nechtěl peníze, ale o odměnu pořád stojím!" řekne a zazubí se.
"Ach tak. A co bys chtěl?" zeptám se ho.
"Dej mi čas na rozmyšlenou!" řekne.
"Ale pospěš si. Pak se už neuvidíme, neboť nás už nic nebude poutat!" řeknu.
"Tím chceš říct, že se pak už nebudeme znát?" zeptá se nevěříce Tom.
"To mám přesně na mysli!" řeknu.
"A proč proboha?" nechápe Tom.
"A proč ano?" zeptám se ho.
"Ježíš .. já nevím, jak to říct .. ale po tomhle jako už nic? Jako .. nemám slov! Mohli jsme být třeba staří známí, tak proč sakra chceš, abychom se pak neznali?" zeptá se navztekaně Tom.
"Od začátku říkáš, že by bylo lepší mě neznát a teď tady nechceš, abych odešla. Jsi ty vůbec normální?" rozkřiknu se.
"Ale vždyť to je divný!!" křičí Tom.
"Ty jsi divný!" odpovím.
"Musíte se hádat tak nahlas? Tady chce někdo taky spát!" řekne ospale Bill, který stál opodál ..
Roxym xD

Nesnáším Německo 61

21. června 2008 v 18:57 | roxym |  FF - Nesnáším Německo
Han
sedim na psoteli a chatuji z lidičkami ten Tom je taky prase
nadrženy že to neni až možny panebože sedimv tureckem sedu a mam zaplou hudbu a chatuji toje klit to andrženy prase je dole a šmiruje ty dva toej tak nechutny!!
,,sem tu kočičko!,,přijde do pokoje to nadrženy prase!
,,hm ani se kemne nepřibližuj!,,
,,a proč?,,
,,protoč sež nadrženy jak cip vodpalku!,,
,,kša kša,,ukazuji z rukou a chatuji!!
,,tsssssssss ,,zasiči a skoči anmen vemem mi notbuka a daho nazem a mne položi na postel a sedne namně obkročmo!
,,nechmne,,zaknučima svijim se podnim jak Had
,,mlč,,řekne a zajedemi z rukama pod triko!!
,,ne nechmně ty šmiraku jeden nadrženy!!,,zaknučim a chcu vstat z postele!!
,,nikam,,řeken a přimačkne mně k posteli!!a začnemi davat francouzaky!


TOM:,,Uff tak to jsem jen tak tak z toho vyvázl no bylo to o fous!"řeknu si potichu,když otevírám do pokoje.,,ahoj zlati jsem tu!!"řeknu a jdu k ní.Zarazím se a vidím,že han nějak nereaguje.sedí na posteli s tím svým podělaným notebookem.,,han není ti něco??"řeknu jí.,,nee!!zařve na mě.Ajeje nemá náladu.,,No jaký to bylo??"řekne a já koukám na ní jak na vola.jdu k ní blíž.,,Tome hmmm tyji taky hnusák co vodpal ode mě jsi mi nechutnej prasáku!!"řevněna mě han.No to není možný.Vždyť jsem nic neviděl.han tam jen tak sedí a má sklopenou hlavu.no já to ale takhle nenechám musím jí rozveselit.Snad se tak nestalo.panebože jedno šmírování,kdoví co dělá ona!!!,,Han proč nemám k tobě chodit??ty mě už nemiluješ nebo co??nebo se ti zdálo o tzom…",,zadrž nemluv o tom minulost v tom domě ne…NIKDY!!"řekne
kouká dál na mě.,,hele jsi nadržený jak něco a to mi vadí odpálkuj!!"řekne přísně.,,No huš huš!!"plácne po mně moje triko co jsem měl na posteli.,,tss no tak to je teda vrchol!!"řeknu a mám fakt vztek.No han tak teda teď si mě nepřej.něco uvidíš.zasyčím na han a koukám na ní a kdyby pohledy vraždili a propichovaly tak je už mrtvá.SDkočím na han a mám tu chuť jí vošukat až z bude peří lítal,Ale ona není kuře a ni pták tak musíme jinak na to.Sedím na ní obkročmo a koukám jí pč¨římo do očí.Pořád mi uhýbá pohledem.Nechce se na mě díbat.NJN ani se jí nedivím.Ale já jí pořád ten můj pohled vnucuju.Vezmu ten jejíí notebook a položím ho na zem a zaklapnu.Položím jí na postel a han pořád uhýbá tím
pohledem někam pryč.,,Tome nee nech mě!!"ječí han.Kňučí a sbíjí se tam jako had.,,Han drž hubu nemusí nás nikdo slyšet!!"řeknu jí a zajedu rukou pod ¨triko.han se brání a chtěla by mi něco udělat a nebo nejradši utíct.,,nee Tome nechej mě na pokoji!!"řev han na mě Han.-,,jsi jenom nadržený hnusný prase.který šmíruje lidi p¨ři sexu!!"řeknu mi han.,,No tak to teda ne han jen počkej!!"řeknu jí a nekima nepudu.,,Nikam jen tady zůstaň mám tu nevyřízený účet!!!"

Georg
libam terku anrty a le už mije vte vane zima brrrrr
,,dem ven pojd,,chytnu milaška za ruku a tahnuji ven konečne jdem doložnice dvojčatka spi tam placnu s terkou na postel
a skočim zani začnuji dělat cucfleky na krku
,,notak milašku dost už,,
,,ne ne,,řeknu
,,joooo ja cu spinkat!!,,řekne a otočise nabok!
,,tak jo polibim ji narty a zapnusi potichu dvd a koukam na film!!!!!!!!!!!
achjo sme zvědva jak to bude dal šileně s e unudim k smrti asi
tweeeeeeeee kouknu na milaška ta už spi polibim ji na rtiky a zakoukam se spatky na film!!!!!!
nudaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
a
nudaaaaaaaaaaaaaaaaa!! myslim si a usměji se už vim co udělam zitra a zitra ji fest vošukam no počkej kouknu anni a ona si v klidu spinka!
,,ts,,zasičima koukam zpadky na tp dvd!


TOM
,,No tak han já to tak nemyslel.Promiň mi to já už se polepším!!"hučím pořád do ní.Twe ne a ne Han je tvrdohlavá.Líbnu jí na rtíky a ona se jen oklepe.Ach jo ani psu nechce.Copak jsem udělala něco špatně??No asi jo ,že já blbec je špehoval!!To si neodpustím.,,han tak mi to odpusť Bill mě taky jednou špehoval jak si to rozdávám s blonckou po koncu!!"řeknu jí a ona vypukne smíchy.,,Jo a jaký to bylo??ů,,no nic moc ta bloncka neuměla líbat a šlo jí to jako psovi pastva!!"řeknu jí a Han na mě:,,Ale já nemyslela jak milovala ,ale jaký bylo to když tě Bill špiksloval!!",,No nijaký já jsem ho jen tak zahlídl a newm jak dlouho tam vyla,ale asik dlouho."han se tlemí a já asi budu muset taky.,,No sa co dál mě to zajímá!!"řeknu mi han a přitáhne si mě k sobě a políbí mě dlouze.,,han no víš on se mi potom hrozně smál že jsem u toho prej hekal!!"řeknu a han se sotva popadá za břicho.No jsme teda zase nakousli téma.,,hele já už to nechu rozebírat!",,Ale já
jo je to srandovní povídej chlub se!!"řev han a chce víc a víc slyšet.,,No tak jo ale nikomu to neřekneš!!",,No to newm ,ale ty mi to povíš jinak se vrátím do naší vily!",,ne to ne to radši ze sebe to všechno vycucám!"Ale že jí to tak zajímá.,,No a jaká byla a nebylo to tvoje poprvé??ů,,ne nebylo to bylo tý holky a řvala před tím jak se bojí a že jí to bude určo bolet atd..",,Jo tak dost a teď mi řekneš jaký bylo tvoje poprvé!!"řekne ji Han a políbím a sáhne mi na kámoše.A jeje cítím tlak vespod a newm jestli to ze sebe vycucnu.oje poprvé to je taková trapárna že newm newm

Han
poslouchma ho coto melel a už mně to nebavi!
,,jaj dost už,,řeknu hodim ho pod sebe sednu anho obkročmo strham zneho hadry!!!!!!! azačnuho avšnivě libat na rtiky ajedu z ajzykem pomalinku k jeho kamošovi!!
,,Hanička si bud ehrat,,zašeptama kousnuho do ucha!!
jedu pomalinku z ajzykem dolu k jeho kamošovi obkroužim tam začnuho pomalu lizat s slabě ho hryznu a zase ližu!!
,,ahhhhhhhhhhh,,zastena Tom!!! jednu vyhodu to ma on je cely nahy a ja mam nasobe černy tanga mini ryflovou sukni a černou podprdu a triko na raminka!! jedu zase z jazykem nahoru začnumu davat drsne francouzaky Tom mi položuje ruce na boky snažisemi sundat ričko na raminka!!
,,nene,řeknu a davam mu ruce za hlavu tam muje držima jedu z ajzykem dolu k jeho kamošovi a začnumuho zase lizat!!!
,,ahhhhhhhhh Han sakra dost!!,,zaknuči!!a vrti se podemnou!
,,ne ne,,řeknu a davam si jeho kamoše do huby a začnumuho kouřit!!!!chvilku přestanu s kouřenim začnuho lizat jak lizatko!
,,ahhhhhhhh,,zastena jen se uchechtnu a zase muho kouřimmmmmmm!!

Haniczka a Georgina

Tome,Tome kdy ty vyrosteš!.1.

20. června 2008 v 19:27 | roxym |  FF - Tome,Tome kdy ty vyrosteš!
Tome,Tome kdy ty vyrosteš!.1.
Myslím, že bych se vám měla nejdřív trochu popsat abyste si udělali obrázek :o). Takže sem blondýnka s podbarvenou černou palicí,hnědýma melírama a šikmou ofinou, ale jako moje inteligence tomu neodpovídá :o) od přírody sem bruneta. Mám modrý oči, vlasy pod prsa, postavu tak akorát do ruky :o) a svojí vejškou 170 cenťáků sem přerostla už půlku rodiny :o). Menuju se Nela no s tím jménem se na mě rodiče teda vyřádili a proto ho upravuju na jiný tvary jako v tomhle příběhu budu Neli. Sem typická, česká puberťačka co má ráda kluky a pařby,mám 17 a taky pírs v pupíku. To by nejspíš stačilo protože vás to určo nezajímá……Jo a když tak komentíky pls ať vím jestli to má cenu dál psát….
Ležím na posteli a nudím se, v telce dávaj samí vymejvárny, komp mě nebaví eště že sem si koupila aspoň to Bravo. Bezmyšlenkovitě listuju Bravem až mi do očí bouchne nápis HLEDÁME DÍVKY PRO TOKIO HOTEL! To bude zase nějaká kravina říkala sem si dokola, ale něco ve mně pořád hlodalo ať to zkusím. No vlastně proč ne, tak sem na kompu nadatlovala dopis a přidala tam fotku, se nebudu divit až v tý redakci spadnou ze židle. Nemám se ráda! Když sem si to po sobě zkontrolovala dala sem odeslat. No aspoň mi to zabralo čas, co si budeme povídat žádný naděje si dávat nebudu takovejch dopisů tam musej mít desetitisíce ne-li víc. A tak sem si zase lehla a nudila se.
V Německu:
Bill: "Panebože proč sme na tuhle akci vůbec kejvli vždyť to je blbost vybrat si holku jen podle fotky a dopisu!"
Tom: "ale tak neskuhrej brácha může to bejt sranda a když to budou nějaký slepice tak se s nima prostě seznámíme a dál nic, nikde není napsaný že s nima musíme na tu dovolenou jet."
Gusta: "to je fakt tak už nekecejte a čtěte jinak tady budeme ještě za 10 let"
Georg: "no to budeme stejně je toho moc!"
Bill: "hele tak to berte podle fotek ty který se vám nelíbej dávejte někam pryč ať to ubejvá no a ty co nás zaujmou tak si to přečtem no"
"teda ty seš chytrej brácha kde se to v tobě vzalo" poplácal Tom Billa po zádech.
Asi po 2 hodinách ticha promluví Bill!
"no ty wle!" "co je brácha?" "čti!" podal Bill Tomovi dopis. Tom nahlas polkne "no ty wle tahle je fakt moc pěkná" "jo a tos eště nečet ten dopis" Tom jenom přikývne a začne číst nahlas: "ahojky kluci nehodlám vám mazat med kolem pusy jak strašně vás miluju a že bych dala všechno za to abyste mě vybrali-to fakt ne! Mám ráda vaši hudbu protože je chytlavá a vy ste sympatický ale zase všude bejt nemusím. Ani nevím proč vám vlastně píšu když tenhle dopis hodíte někde do kouta už jenom kvůli tý fotce :o). no i když tohle je spíš z nudy, neměla sem co dělat a tak sem napsala, eště teď se směju že sem takovou blbost vůbec udělala ale toho si nevšímejte. Jinak menuju se Neli teda jestli to někoho zajímá mě by to nezajímalo páč to jméno je divný, jo inak tady je eště pár údajů o mě tak se když tak omlouvám že ste to museli číst mějte se papík.
Tom: "no ty krávo ta je hustá!"
Gusta: "souhlasím ta tam musí bejt- že jo Bille, Bille?"
Bill: "co co?" ostatní chytli z Billa výtlem "ale nic spi dál bráško" "jo Bille seš z ní nějakej vyjukanej" "jo a kdo by nebyl vy volové vždyť je dokonalá taková co sem si vždycky přál tu musím poznat" Tom viditelně zesmutněl "co je Tome?" "nic coby mě se líbí tahle!" Tom vytáhl fotku nejvíc zmalovaný holky co tam byla "sorry Tome ale vypadá jak štětka" "hele všímej si ty svý Neli a dej mi pokoj jo" "tak sorry no" kluci se tam eště dlouho přehrabovali v dopisech, když už měli vybranejch 8 holek šli si s klidem schrupnout.
Z5 já:
Po pár dnech sem zasedla ke kompu jestli nemám nějaký mejlíky a taky že jo-od redakce Brava. No fajn to ani nemuseli psát že si mě nevybrali ne to vím sama. To sem ale ještě nevěděla jak sem se pletla a jak mi tenhle dopis zamotá život. Zhluboka sem se nadechla a otevřela to: Milá Neli s radostí ti oznamujeme že si byla vybraná mezi 8 finalistek, které si vybrali sami kluci z Tokio hotel. Prosím dostav se 20.března ve 13:00 k nám do redakce a dozvíš se více.
Tak tohle sem nemohla rozdejchat, ale počkat vždyť to je už zejtra no to je vtipný a tak sem jak střela vyletěla na nákupy. Taky musím ukecat bráchu aby mě hodil do Prahy to je taky pěkně trapný. Celej den semnou nebyla řeč pořád sem zkoušela co na sebe no a klasicky sem plašila.
No a je to tady ten den co mám jet do redakce, bráchu sem úspěšně ukacala aby mě tam hodil a už trnu před redakcí. Jestli dobře počítám tak už nás tady je 8 a všechny holčiny sou na pohled sympatický teda až na jednu- je zmalovaná jak štětka ale třeba se pletu může bejt fajn. Postupně sem se se všema seznámila a šla k tý zmalovaný, ta na mě hodila opovržlivej pohled a žačla "co jako si myslíš že se budu seznamovat s takovejma nickama jako ste vy?ani náhodou" já na ní čuměla jak na debilku a šla sem za ostatníma, myslím že stou si rozumět nebudu. Konečně pro nás někdo došel a zaved nás do obrovský zasedačky. Dost dlouho mektali o nepodstatnejch věcech až se dostali k tomu že nám zajistili týdení kurz němčiny- no to se hodí páč německy neumím ani fň, ten dopis sem jim psala v angličtině. Když sem si s holkama vyměnily čísla mohla sem jet zpátky dom.
Další tejden sem dojížděla do Prahy jak debil na ten kurz ale myslím že mi to prospělo celkem slušně sem se naučila mluvit, jazyky mi vždycky šli. S holkama sme se neuvěřitelně sblížili hlavně teda s Eliškou a Nicol- tyhle holky by mi přesně seděli ke Gustíkoj a Geemu.
No a je to tady den D, den kdy se de na Tokiáckej konzík, pokud sem dobře rozuměla tak tam by se měli kluci rozhodnout kterou z nás si vyberou. S holkama sme ubytovaný v jednom hotelu abychom nemuseli furt dojíždět. Už od rána tu lítáme jak prdlí a navzájem si půjčujeme věci. Celou tu dobu si mumlám co já tady dělám, od tý doby co sem poslala ten dopis se všechno zvrtlo, stala se ze mě pražská krysa blé. Pomalu ale jistě se blíží hodina H. Nijak sem to nepřeháněla vzala sem si černý společenský kalhoty, žlutý roxy tričko na to sem hodila krátkou černou mikču co se váže pod prsama a moje milovaný černý nike botičky. Vlasy sem si vyžehlila a jen jemně sem se nalíčila, musím uznat že to všem holkám strašně slušelo až na Kristyn- to je ta namyšlená slepice, samo že měla mini sukýnku a tričko s velkým výstřihem aaa bože pěním. Celkem sem čuměla když pro nás o půl 7 přijela limuzka a dovezla nás k Sazka aréně. Bodyguardi nás procpali úplně dopředu, kde bylo malí místečko a za náma byli zátarasy. A je to tady začíná koncík, kluci to neuvěřitelně rozjeli a holky za náma řvaly jak šílený. Koncert pomalu ale jistě končí a Bill začně žbrblat o tý akci Brava a já začínám pomalu cejtit jak se mi svírá žaludek. Pro jistotu sem se chytla El a Niky za ruku abych sebou nesekla. Panebože ať už to mám za sebou ať si mě nevyberou a můžu už jít domů protože tohle moc dobře nedávám. Ještě víc mě vyvádí z míry Kristyn jak hází po Tomovi štětkovský oči, bože copak je slepej nebo co. Když se na něj na chvíli zadívám musím říct že je mnohem hezčí než na fotkách, sakra všim si že na něj čučím to né, i když no a co tak sem se na něj usmála a on mi to dokonce oplatil. Kristyn se koukla na koho se Tom culí a když viděla mě hodila na mě vražednej pohled, ale tahle holka už mě nerozhodí ukázala sem na ní můj pěknej prostředníček a eště sem jí poslala pusu. On mi gestem naznačila že mě zabije, tomu sem se tlemila eště víc. Blbka co si myslí že se mi rozklepou kolena nebo co to určitě jestli si jí někdo vybere tak ho přerazím v půli.

TH=Skvělý brácha, kluk a kámoši 63

20. června 2008 v 19:22 | roxym |  FF - TH = Skvělý brácha, kluk a kámoši
…. "Už jsou tady" zvolal ode dveří táta a já sebou silně trhla…
Jenom jsem nervozne postávala v obýváku a čekala až přijdou dovnitř. Během chvilky se vevnitř objevily tři známe postavy… "Georgu" vykřikla jsem a rychle jsem ho běžela obejmout - no jo.. člověk má velkou radost když vidí po 3 měsících svýho milovaného brášku :) "Katt… Ani nevíš jak tě rád vidím" usmál se na mě. "A co my?!" usmál se smutně Tom xD Jenom jsem se pousmála a objala jeho i Gustava…
Jenom jsem se nenápadně rozhlídla kolem - Bill tu opravdu nebyl… Přesně jak jsem si myslela.. Proč by taky chodil že?! "Tak jak ses tady měla?!" zeptal se mě Georg. "No.. bylo mi po vás smutno.. A co vy? Co turné?!" zeptala jsem se zase já. "No.. bylo to super… Pořádně jsme si to užili.. Ale doma je doma" protáhnul se Tom a sedl si.. No jo - únava po cestě xD "Ale.. to hlavní - přivezli jsme ti spoustu dárků k narozeninám" mrknul na mě Georg. "Vždyt to jste nemuseli… Pro mě je dárek ten, že jste zase zpátky.." usmála jsem se… "Pro tebe přece všechno" řekl jenom Georg a s klukama odešli ven pro ty dárky…
"Páni… To je.. Kolik toho máte?!" nesli toho opravdu spoustu - snad vykoupili všechny obchody v Evropě xD "Tak sestřičko… Všechno nejlepší k tvým dnešním narozeninám. A nezapomen - vždycky tu budu pro tebe" usmál se na mě Georg, objal mě a podal mi ooobrovskou xD krabici. Postupně mi popřáli Tom, Gustav, máma i táta…. "Já nevím co říct… Moc vám děkuju za tu.. spoustu dárků a za to, že stojíte vždycky při mně… Děkuju" usmála jsem na ně a měla jsem fakt slzy v očích - ale.. ze dvou důvodů… Moc mě to všechno dojalo, dali mi toho opravdu spoustu… A já byla ráda že tu se mnou v tenhle okamžik jsou ale… taky mě opravdu moooc mrzelo že tu není Bill. Kdyby se to tenkrát nepokazilo, byl by tu semnou.. Oslavili bychom moje narozeniny spolu :( Ale stalo se co se stalo… A čas vrátit nejde…. Bohužel
… Jedli jsme… pili :) bavili atd… Rodiče ale navečer odešli - prostě si udělali večer jenom sami pro sebe… Já byla fakt moc ráda že jsou zase spolu… Byly jsme zase rodina… :) "Tak… a… teď ještě jedno překvapení" řekl najednou Georg. "Co? Překvapení? Copak jich nebylo už dost?!" zasmála jsem se… "No.. to sice bylo, ale tohle je vrchol celý oslavy" přidal se Tom. "Vrchol?! Tak to by me zajímalo co to bude…" řekla jsem :) "No… uvidíš sama… Ale věříme, že to pro tebe bude určitě ten nejlepší dárek" usmál se Gustav. "No.. tak sem s ním" xD "Fajn.. takže. stoupni si tady.. A.. budeme ti muset zavázat oči… Až ti řekneme tak si šátek sundáš" Georg mě postavil asi 2 metry čelem ke dveřím a zavázal mi oči…
"Dobře.. Ale jestli to bude nějaká past" směju se :) "Ne.. to fakt nebude…" smál se Tom a slyšela jsem jak jdou po schodech nahoru - a otevřeli se vchodové dveře… Jenom jsem tam stála a čekala… "Tak.. můžeš" zavolal na mě seshora Tom a bylo slyšet že asi zapadli do pokoje Georga, protože bouchly dveře :)
Fajn.. takže jsem si pomalu sundala a šátek a podívala se … Jenom jsem zůstala stát jako socha a koukala na tu osobu přede mnou…. Vůbec jsem nevěděla co říct.. nebo co dělat !!! Celý tělo jako by mi zdřevěnělo a hlas se totálně vytratil… Naproti mně stál ….
63. část - ENDE - tak co?! Kdo se tam objevil?! :) DirtyAngel
PS: Nevím jestli to je dobrá zpráva nebo ne - ale příští díl asi bude konec … :)

Muzika, basket, láska, co si jenom vybrat? 80

20. června 2008 v 19:19 | roxym |  FF-muzika-basket-láska,co si jenom vybrat?
80.DÍL
'Už týden sem vzhůru, jestli se to tak dá říct. Všechno už je normální. Můj hlas, sluch a taky tělesný stav, i když ten mám ještě trochu oslabený. Můžu sedět a jednou už sem se byla projít s Krisem, který mě podepíral. Máma sem teď chodí každý den. Nosí mi oběd a večeři. Dokonce mě krmí, ale říkala sem jí, že to zvládnu, jenomže máma, tvrdohlavá hlava.:-)
Katy a Jess tu byly taky. Už 3krát. Tak ráda sem je viděla. Všechny tři sme brečely jak malé, ale nedalo se. Holky mi řekly všechno. Řekly mi o té nehodě, co se dělo po ní a že Tom u mě byl pořád. Dozvěděla sem se, že kvůli mně bylo přesunuté turné a že kluci nakonec odjeli o měsíc pozděj, ale že Tom nechtěl jet. Chtěl tu zůstat se mnou. Když mi to Kat řekla, myslela sem, že snad vybrečím potok. Ani jedna ale neřekla, kdy se kluci vrátí. Neřekla mi to ani teta Simone, která tu byla se strejdou Gordonem a neřekli mi to ani naši ani Kris, ten taky ne. Prostě nikdo. Za ten týden mě ale navštívilo hodně lidí, ani sem netušila, kolik jich znám a kolik jich stálo při mně. Sem ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.'
"Ahoj mami." usměju se na mámu, když otevře dveře do pokoje.
"Ahoj zlatíčko." Řekne a odloží si věci na židli. "jak ti dneska je?"
"Čím dál líp."
"Tak to je dobře." řekne a dá mi pusu na tvář. "Nemáš hlad?" zeptá se její typickou otázkou.
"Ani ne." Odpovím.
"Když si vzpomenu, jak do tebe dostávali jídlo těma hadičkama…..brr…" otřepe se.
"Ale snad už je to v pohodě ne?" usměju se a chytnu ji za ruku.
"To je. Hrozně si nám chyběla." Stiskne moji ruku.
"Mami já vím. Říkáš to pokaždé, když sem přijdeš." Usměju se.
"Ale dyť je to pravda…něco sem ti přinesla." Řekne a vytáhne z tašky časopisy.
"Jéé, díky mami. aspoň budu mít, co dělat."
"Dobrý den." Vejde do pokoje doktor.
"Ahoj doktore." Řeknu.
"Jak se dneska daří mé oblíbené pacientce?" usměje se na mě.
"Dobře."
"Tak to sem rád. Paní Fischerová." Otočí se na mámu. "Musím říct, že vaše dcera je opravdu neobyčejný člověk. Takhle rychle se dostat ze všech těch zranění. Nechápu to. Snad zázrak?" zeptá se a de vidět, že otázka je směřovaná na nás obě.
"Myslím pane doktore, že Sam chtěla být s náma a nevzdávala to. Bojovala, protože taková ona je."
"Ano. Tvůj stav Sam, je opravdu dobrý. Nevidím na tobě žádné psychické ani fyzické újmy."
"To nevidím ani já." Řeknu.
"Většina pacientů po týdnu ještě leží, pomalu se ani nehýbe a ty? Rozdáváš tu úsměvy, mluvíš, sedíš, dokonce sem slyšel, žes už chodila." Řekne a trochu se zamračí.
"No, to je pravda." Začervenám se.
"Ale stejně to ještě tak nepřeháněj. Neměla bys tolik spěchat. Sice je všechno jak má být, ale jeden nikdy neví."
"To je fakt. Ale mě už to tu nebaví. Ještě že sem ty 3 měsíce tady prospala, jinak bych se tu asi unudila k smrti."řeknu a doktor s mámou se začnou smát.
"Tak já už zase půjdu." Řekne doktor. "Ale odpoledne se zase zastavím." Řekne ve dveřích.
"Jo, klidně přiďte!" zamávám mu a on s úsměvem na tváři odejde. Máma tam se mnou sedí ještě tak 10 minut, pak se taky zvedne a oznámí mi, že si skočí do práce, ale že se zase vrátí.
"No já ti nikam neuteču, neboj." Usměju se.
"Ten tvůj humor. To nám tu chybělo." Řekne a obleče si bundu. "Tak nic drahoušku." Usměje se. "Já jdu, tak se tu zatím měj."
"No, něco si přečtu a pak uvidím."
"Žádné kraviny! Pamatuj, že ještě nejsi úplně fit."
"Neboj." Řeknu jí. Ve dveřích se otočí, zamává a odejde. Já hned popadnu časopis a pustím se do čtení. Dlouho mi to ale nevydrží, protože usnu. Když se ale probudím, je u mě zrovna sestřička.
"Dobrý den." Řeknu.
"Ahoj Sam." Usměje se a natřepe mi polštář. "Jak se dneska cítíš?"
"Dobře, díky za optání. A co vy? Jak se máte?"
"Taky dobře. Nechybí ti nic?" zeptá se mně.
"Ne, ne všechno mám."
"Tak jestli nic nepotřebuješ, půjdu dál. Musím ještě rozvést léky ostatním."
"Tak naschle."
"Zatím ahoj." Řekne a odejde s úsměvem.
'Hmm…co teď?' rozhlédnu se po pokoji. 'Hmm..tak jo.' napadne mě a popadnu ovladač od televize, co tu mám. Přelupkám všechny programy a nechám to na MTV Europe.
:::TOM:::
Vtrhnu do nemocnice jako blázen. Všichni se po mně otáčejí, ale já jim pozornost nevěnuju. Z letiště nás ještě odvezli domů, tak sem hodil rychlou sprchu a hurá sem. 'Snad se jí bude líbit.' řeknu si, když se podívám na růži, co nesu pro Sam. Výtah mě doveze do jejího patra, rozeběhnu se k jejímu pokoji, ale u dveří se nečekaně zastavím. Moje nohy se zasekly.
:::ZPÁTKY U MĚ:::
Už mě to nebaví. Pořád jenom sedím a lupkám ovladačem. Přes všechny ty "jakože zákazy" vstanu, nazuju si papuče a hodím přes sebe župan. 'Je to v pohodě. Stojím.' usmívám se sama pro sebe. Zkusím se teda rozejít a ono to de. Páni, konečně stojím na nohách, a sama. Když už teda tak stojím, zajdu si do koupelny, kterou mám v pokoji.
:::TOM:::
"Tak jo, tak jo. Uklidni se Tome." Šeptám si pro sebe. "Ty to zvládneš. Napočítej si do tří." Uklidňuju se. Sem fakt nervózní. "Tak jo." Řeknu už o něco statečnějc. "Jedna,dvě,tři." A otevřu dveře. 'Bože ona tu není!'
:::SAM:::
'Co to?' slyším, jak někdo otevřel dveře. 'Nebo že by ne? Asi se mi to jen zdálo.'
:::TOM:::
Nikde Sam nevidím, tak teda vyjdu zpátky na chodbu a nechápu to. Kde je? Uvidím na chodbě sestřičku, tak se tady za ní rozejdu. "Prosím vás. Nevíte náhodu, kde je Sam Fischerová?"
"Ale jistě. Sam leží na pokoji 483."
"No ale právě jsem tam byl a nikde sem ji neviděl."
"Cože?? To není možné!" řekne sestřička a rozejde se k pokoji Sam a já s ní.
:::ZASE SAM:::
když vyjdu z koupelny, rozhodnu se otevřít dveře na chodbu a jít se projít. Dyť co mi můžou udělat? Maximálně vynadat. Popadnu kliku a vší silou dveře otevřu. Ale to co vidím, mě dokonale přibije k zemi.
fixa

hra s ohněm 40. část

20. června 2008 v 19:18 | roxym |  FF - Hra s ohněm
40. část

Larisa

Dorazím do kanceláře a když se podívám do zrcadla, leknu se. P celé tváři mám rozmazané černé šmouhy od řasenky. Nesnažím se je ale nějak dostat dolů, protože vím, že by to bylo zbytečné. Proudy hořkých slz, prostě nemám sílu zastavit. Cítím, že moje srdce je rozbité na tisíc malých kousků a nikdo už ho nedá dohromady. Ten pohled plný smutku, lítosti a snad i nenávisti. Nikdy na něj nezapomenu.
Najednou ke mně do kanceláře vtrhne Nikol. Nejspíš mi chtěla něco říct, jenže když mě uvidí, zasekne se a pak jí pomalu dojde co se asi děje.
" Co je?" zeptá se ustaraně a sedne si ke mně na sedačku.
" Už jsem Tomovi oznámila ten rozchod." Popotáhnu.
" Takže si to nakonec udělala." Řekne. Nebyla to otázka, spíš jen takové podotknutí.
" Vyhodil mě. Zařval na mě ať vypadnu."
" A co jsi čekala? Že doširoka roztáhne ruce obejme tě a řekne, že to nevadí, že můžete zůstat kamarádi?" zeptá se.
" Samozřejmě, že ne. Jenom jsem doufala, že… Já vlastně ani nevím." Povzdychnu.
" Udělala jsi, co je podle tebe nejlepší pro vás pro oba. Neboj, čas to vyléčí." Snaží se mě utěšit.
" Jen nevím jestli vyléčí i tuhle ránu." Šáhnu si na srdce. Když v tom přilítne do kanceláře další osoba. Co dneska všichni chodí bez zaklepání? Je moje kancelář snad nějaký holubník? Zvednu hlavu a uvidím před sebou stát docela naštvaného Billa.
" Co tu děláš?" vyjeknu.
" Rád bych s tebou mluvil." Odpoví.
" No já mám ještě nějakou práci, takže jdu." Zvedne se Nikol.
" Teď nemám čas s tebou mluvit. Jsem v práci a své soukromé záležitosti řeším až potom." Snažím se před ním vypadat silná.
" A od kdy, prosím tě?" zavrtí hlavou. " Hele Lariso, já tohle normálně nedělám, ale Tom je na tom opravdu špatně." Řekne. Jakmile zazní jeho jméno mám srdce až v krku.
" A já tu snad skáču radostí do stropu?" zeptám se sarkasticky.
" Jenom mi řekni proč? Co se stalo?" zeptá se.
" Nemůžu, prostě dál už nemůžu. Je toho moc. Nezvládám to." Zavrtím hlavou.
" Proč? Vždyť to vypadalo, že je všechno v pohodě." Nechápe.
" Ale není. Prostě se stalo něco, co se stát nemělo."
" A co? Co se stalo tak velkého, že díky tomu se teď Tom trápí? Něco ti řeknu, viděl jsem, že Tom brečí. A naposledy jsem ho viděl brečet ve školce." Když tohle uslyším píchne mě u srdce.
" Udělala jsem to kvůli němu. Kdyby to šlo jinak, věř, že bych to tak udělala." Řeknu.
" Řekni mi prosím o co jde." Naléhá na mě.
" Jsem těhotná." Vylítne ze mě tak rychle, že se ani nestačím divit. Nechtěla jsem mu to říct, ale už se stalo.
" Cože?" vytřeští na mě oči.
" Jsme těhotná a můžeš třikrát hádat čí to je." Přikývnu. Bill zjevně v šoku dosedne na sedačku vedle mě.
" A to…. Jak… proč?" Koktá.
" Když jsem se to dozvěděla byla jsem stejně překvapená jako ty." Řeknu. " A představ si jak by to vypadalo, kdybych to řekla Tomovi." Vysvětluju. Chvíli tam oba mlčky sedíme a přebíráme si svoje myšlenky. Pak mi Bill navrhuje abych to Tomovi řekla, ale stojím si na svém a rozmluvím mu to. Souhlasil s tím, že je to teď pro jejich karieru nepřípustné, ale zase na druhou stranu tvrdil, že to Toma jako člověka zničí. Řešili jsme to ještě dost dlouho dobu a já jsem nakonec byla ráda, že to Bill ví. Snažil se mi nějak pomoct a slíbil, že to Tomovi neřekne.

Tom

I když dneska nemám na nic náladu, musím se oblíknout a sejít dolů za klukama. Máme před sebou nějaké natáčení jednoho pořadu a hned potom domů. Nejradši bych se z toho nějak vymluvil, ale vím, že to prostě nejde. Zamířím do restaurace, kde sedí Gustav s Georgem a cpou do sebe brzký oběd. Posadím se k nim a objednám si jenom něco na pití. Vůbec nemám chuť k jídlu.
" Kde je Bill?" zeptám se.
" Nevím. Naposledy jsem ho viděl ráno na snídani." Pokrčí rameny Georg. Kam sakra zase zmizel. Nevím jestli se mi to zdá, ale lidé kolem mě se poslední dobou chovají nějak divně. Možná to bude jen můj pohled. Najednou se ale mé, již zmiňované dvojče, objeví.
" Kde jsi byl?" Zeptám se naštvaně.
" Ale nikde." Mávne rukou. Už se ze mě nejspíš stává blázen, ale je fakt divný. Zdá se, že se mi vyhýbá pohledem a je nějaký nesvůj.
" Jedl si něco?" zeptá se mě.
" Nemám hlad." Řeknu naštvaně a hypnotizuji pohár s vodou. Neunikne mi ale zvědaví pohled Géček. Bill jen zavrtí hlavou a naznačí, že to vysvětlí potom. Jsme mu vděčný, protože bych to teď nerad rozebíral.
" Dobrý den. Co si dáte?" zeptá se číšník.
" Dvakrát těstoviny se sýrovou omáčkou." Řekne Bill. Číšník si to zapíše a odejde.
" Proč jsi to objednával dvakrát?" zeptám se. Odpověď mi je ale předem jasná.
" Musíš přece něco jíst." Řekne rozhodně.

hra s ohněm 39. část

20. června 2008 v 19:17 | roxym |  FF - Hra s ohněm
39. část

Probudí mě sluneční paprsky, které do pokoje pronikají škvírou mezi závěsi. Ještě ale neotevírám oči. Včerejší noc byla naprosto úžásná. Škoda jen, že byla poslední. Vzpomenu si proč jsem sem přišla. Cítím jak mě Tom ze spaní objímá. Nedokážu mu to říct do očí. Po včerejšku ne. Prostě odejdu a už se neozvu. Slíbila jsme mu sice, že už to neudělám, ale nemám na výběr. Opatrně se snažím vstát, ale nepovede se mi to, protože Tom se probudí a přitáhne si mě k sobě.
" Snad mi nechceš utéct." Zašeptá.
" Ne, ale už je nejvyšší čas, abych vyrazila do práce." Řeknu chladně.
" A musíš tam? Nemůžeš prostě zavolat, že ti není dobře a zůstat tu se mnou celý den?" zeptá se prosebně.
" Ne to nejde." Zavrtím hlavou a pořád se snažím vylézt. Tom mě teda neochotně pustí.
" Stalo se něco?" zeptá se.
" Včera jsem sem přišla kvůli jedné věci. A ty jsi mi úplně překazil plány." Řeknu narovinu. Už to stejně nemá cenu zachraňovat, protože se s ním stejně rozejdu, tak na co mu dávat plané naděje.
" Chtěl jsem ti jen udělat radost. Včera jsi vypadala překvapená." Divý se a posadí se na posteli.
" Jo, protože jsem byla v šoku. A úplně jsem zapomněla proč jsme přišla." Vysvětluju a oblíkám se u toho.
" Tak mi řekni teď proč jsi přišla." Řekne zklamaně.
" Musím ti něco říct." Začnu pomalu a zapnu si pásek od kalhot.
" Poslouchám." Přikývne.
" Víš, je to pro mě hrozně těžký.Ale dál už to nezvládám." Řeknu.
" Jak jako nezvládáš?" nechápe.
" Je toho na mě moc. Práce, situace doma, ty. Prostě už na to nemám nervy."
" Co tím chceš jako říct?" zamračí se.
" Víš kolik síly mě stojí krýt náš vztah. Před rodinou, v práci a na veřejnosti. Dokud jsem tě nepoznala žila jsme si celkem v klidu a spokojeně. Jenže co jsi se objevil můj život se obrátil o sto osmdesát stupňů. Nic není jako dřív."
" Takže tím chceš říc, že se semnou rozcházíš?!" zeptá se výhružně.
" Tome, oba máme hrozně málo času. Ty bydlíš v Hamburku a já tady. Vidíme se jednou za čas."
" Odpověz mi na otázku." Skočí mi do řeči.
" Ano." Přikývnu.
" Vypadni." Řekne potichu, ale dost jasně.
" Tome já…"
" Jdi! Vypadni! Už tě nikdy nechci vidět!" zakřičí na mě. Vezmu si svoje věci a se slzami v očích odejdu. Nezapomenu na ten jeho výraz. Viděla jsem v jeho očích to hrozné zklamání, lítost, vztek a pohrdání. Pohrdal mnou.

Tom

Nemůžu tomu uvěřit. Sedím na posteli a koukám na dveře, kterými právě odešla osoba, která mi ublížila nevíc v mém životě. Jak mi to mohla udělat? Po včerejšku, kdy říkala jak mě miluje. A dneska ráno? Dneska ráno mi řekne, že už spolu dál být nemůžeme, že ona to nezvládá. Zatřepu hlavou. Ne, prostě ne. Znova si lehnu na postel a tupě koukám do stropu. Tolik jsem jí věřil, měl jsme jí tolik rád a ona mě takhle podvede. Co když si semnou celou dobu jen hrála? Co když jsem byl jenom hračka, kterou, když jí přestala bavit, odkopla? Cítím jak se mi do očí začnou tlačit slzy. Vybavují se mi vzpomínky. Vzpomínky na to, když všechno bylo tak krásný. Neubráním se tomu a po tváři mi steče slza. A za chvíli další a další.
Z mého přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře. Nemám teď náladu na nějaké návštěvy a tak se zeptám.
" Kdo je?"
" To jsem já. Bill." Ozve se.
" Pojď dál." Vydechnu smutně. Bill otevře dveře a vejde do pokoje.
" Proč jsi nebyl na večeři? A….. ty brečíš?" všimne si. " Stalo se něco?" zeptá se starostlivě a přisedne si ke mně na postle.
" Dala mi kopačky." Popotáhnu a utřu si slzy.
" Cože?" zeptá se udiveně.
" Přesně tak. A já se tolik snažil." Rozhodím rukama.
" To je mi líto." Řekne soucitně Bill.
" Miloval jsme jí a ona mě takhle podvede. Už jí nikdy nechci vidět! Nenávidím ji" zakřičím.
" Tome, to bude dobrý." Poplácá mě soucitně na rameni a pak mě obejme.
" Odešla bez jediného vysvětlení. Řekla, že už prostě dál nemůže." Lehnu si zpátky na potel. Bill se najednou zvedne a odejde. Nevím sice co má v plánu, ale nechám ho. Nic už mě nezajímá.

hra s ohněm 38. část

20. června 2008 v 19:17 | roxym |  FF - Hra s ohněm
38. část

Tom

V poslední době se semnou dějí dost divný věci. Začínám hrozně žárlit. Byl jsem sice žárliví už dřív, ale ne určitě takhle. Žárlím úplně na všechno i na mého bratra, když vidím, že se s Larisou baví. To už vážně není normální. A navíc bych pořád chtěl pro Larisu dělat první poslední. Dneska ji například chci překvapit, tak jsme objednal večeři na pokoj a k tomu vybral nějakou příjemnou hudbu, svíčky a kytku. Nejspíš se ze mě stává romantik. Teď už vím, že láska dokáže lidi pěkně změnit, i když oni si to nepřejí. Ale to nejlepší překvapení čeká v koupelně. Všude okolo vany jsme rozmístil svíčky a připravil jahody, šlehačku a šampaňské. Doufám, že se jí to bude líbit.
Je něco po šestý a Larisa by se tu měla každou chvíli objevit. Jsem docela nervózní, protože posledních pár dní to nebylo zrovna skvělí. Proto ji chci překvapit a udělat radost. Nechci ji ztratit za žádnou cenu. To co cítím k ní, jsem ještě nikdy nezažil. Dokázala mi úplně zamotat hlavu.
Zazvoní mi telefon. Larisa mě prozvání, že je dole a čeká u zadního vchodu. Čekal jsme, že půjde tudy, protože už od rána před hotelem stojí houf lidí a fotografů. Rychle teda zapálím svíčky na stole a vydám se pro ní. Na tváří mám zase ten úsměv, který se tam objeví když je mi na blízku. Nejde to nějak ovlivnit, prostě to tak je.
Když otevřu a uvidím ji tam stát mám šílenou radost. " Ahoj miláčku." Pozdravím ji a začnu ji líbat.
" Ahojky." Pozdraví mě taky a pak už společně ruku v ruce míříme nahoru. Dorazíme před můj pokoj, ale ještě než otevřu dveře otočím se na ní.
" Zavři oči." Řeknu.
" Proč?" zeptá se s úsměvem.
" Protože." Odpovím. Poslechne a zavře oči. " Nepodvádíš, že ne?" zeptám se ještě.
" Nevěříš mi snad?" zeptá se na oko uraženě.
" Jasně, že věřím." Přikývnu a začnu odemykat. Pak ji zavedu do pokoje a postavím před stůl. " Můžeš je otevřít." Řeknu. Udělá to a zůstane koukat s otevřenou pusou.
" Teda Tome." Vypadne z ní po chvilce ticha.
" Líbí?" zeptám se.
" Jasně a moc." Přikývne. Pak mě obejme a políbí. Lepší odměnu už jsem si ani přát nemohl. Potom se posadíme a začneme jíst. Nevím jestli se mi to jen zdálo, ale možná jsem zahlédl i slzy dojetí. Nechtěl jsem ji rozplakat, ale na druhou stranu jsme rád, že jsem ji udělal takovou radost.
" Bylo to výborný zlato." Pochválí mě.
" Původně jsem to chtěl uvařit sám, ale pak jsem si řekl, že asi budeš po práci opravdu hladová, tak jsem to radši objednal." Usměju se na ní.
" I tak. Tohle jsem vůbec nečekala." Rozplývá se.
" Ale to ještě není všechno." Zvednu se od stolu.
" Cože?" divý se a na můj pokyn taky vstane.
" Zavři oči miláčku." Zašeptám ji do ucha. Tentokrát poslechne bez otázek a tak ji vedu do koupelny.
" Otevři." Řeknu. Otevře je a nevěřícně kouká.
" Teda Tome." Řekne zase.
" Umíš i něco jiného?" zeptám se se smíchem.
" Jo. Ale jsem překvapená. A to hodně." Vrtí hlavou. " Co se to s tebou děje? Nejsi nemocný?" šáhne mi na čelo.
" Nemocný ne, ale zamilováný." Pošeptám jí. Otočí se ke mně a začne mě líbat.
" Miluju tě." Řekne.

Larisa

Dojdeme nahoru k jeho pokoji, ale než odemkne otočí se na mě. " Zavři oči." Řekne. Nechápavě se na něj podívám.
" Proč?" Zeptám se. Nejde mi do hlavy co to tu na mě zkouší. Snad mě nechce odříznout nebo něco. Proboha co to mám zas za nápady.
" Protože." Odpoví jednoduše. Poslechnu a zavřu oči. " Nepodvádíš, že ne?" zeptá se.
"Nevěříš mi snad?" zeptám se ublíženě.
" Jasně, že věřím." Souhlasí. Slyším jak odemyká dveře. Pak mě chytne a někam vede. Nemám ponětí kam. Najednou se zastavíme.
" Můžeš je otevřít." Řekne. Udělám to a zůstanu koukat s otevřenou pusou.
" Teda Tome."Je jediný co ze sebe jsem schopná dostat. Přede mnou stojí stůl s večeří a se svíčkami.
" Líbí?" zeptá se trochu s obavou.
" Jasně a moc." Přikývnu. Jsme ještě stále v šoku. Čekala bych cokoli, ale tohle zrovna ne. Teda určitě ne od Toma. Otočím se na něj a políbím ho. Nevím jak jinak mu za tohle poděkovat. Pak si sedneme a začneme jíst. Pořád nemůžu uvěřit tomu co vidím. Až mi to do očí nahrne slzy. Ne dojetím, ale tím, že tohle všechno končí. On se tak snaží aby mě potěšil a já jsem mu přišla oznámit, že je konec. Vím, že ho tím hrozně raním, ale časem to snad pochopí. Je to jen pro jeho dobro.
" Bylo to výborný zlato." Pochválím ho. Opravdu si to zaslouží.
" Původně jsem to chtěl uvařit sám, ale pak jsem si řekl, že asi budeš po práci opravdu hladová, tak jsem to radši objednal." Směje se.
" I tak. Tohle jsem vůbec nečekala." Přiznám.
" Ale to ještě není všechno."zvedne se Tom.
" Cože?"divím se. On pro mě ještě něco má? Na jeho pokyn také vstanu.
" Zavři oči miláčku." Zašeptá mi do ucha. Tentokrát poslechnu bez jakýchkoli otázek. Znova mě chytí a někam vede.
" Otevři." Řekne. Poslechnu a znova zůstanu nevěřícně koukat. Jsme v koupelně, kde na nás čeká plná vana a spousta dalších dobrot.
" Teda Tome." vypadne ze mě, protože už jsem zase v šoku. Tohle už snad není normální.
" Umíš i něco jiného?" zeptá se se smíchem.
" Jo. Ale jsem překvapená. A to hodně." Vrtím hlavou. " Co se to s tebou děje? Nejsi nemocný?" dělám si srandu.
" Nemocný ne, ale zamilováný." Pošeptá mi. Už to prostě nevydržím. Otočím se na něj a začnu ho líbat.
" Miluju tě." Řeknu. Nechci skrývat co k němu doopravdy cítím. Miluju ho z celého svého srdce.

Tom: „Vždy se pomstím, když je to nutné“

19. června 2008 v 19:47 | roxym |  Rozhovory

Tokio Hotel právě zažívají stresové období: Cestují Evropou, dobývají Ameriku…
Teď stojí před dveřmi léto a kluci budou mít určitě trochu čas na prázdniny. Mluvili jsme s Tomem Kaulitzem o jeho plánech, prázdninové lásce a ještě mnohem víc!


Tome, léto stojí přede dveřmi. Co se ti vybaví, když uslyšíš slovo "prázdniny"?

Opuštěný ostrov, slunce, pěkná pláž, průzračné moře a hodně spánku. Překrásné!

A znamenají pro tebe letní prázdniny také vždycky flirtování?
Nemůžu si vlastně na žádné léto vzpomenout, kde bych nepotkal jednu nebo více holek. Bill a já jsme jezdili dříve na dovolené do turistických oblastní jako je Španělsko. Tam bylo vždycky velmi hodně pěkných holek a nikdy nebylo těžké nějakou dostat … (šklebí se).

Myslíš, že by měla prázdninová láska pokračovat?
Myslím, že léto a prázdniny jsou na odpočívání a ne, aby se na to myslelo. To platí také o prázdninové lásce, myslím. Vždycky se odpočívá, když jste dál od domova, potom je všechno pro ostatní otevřené, protože se oba si jdou na prázdninách vlastní cestou. Mě se to každopádně ještě nikdy nestalo.

Věříš, že může být holka s klukem jenom kamarádi?
Ano, ale také jsem se přesvědčil, že přátelství mezi holkou a klukem je křehké. Například, že se jeden z nich zamiluje do toho druhého a doufá, že přátelství přeroste ve vztah. Takže myslím, že smíšené přátelství je těžké.

Odpustil bys své přítelkyni, když by tě s někým podváděla?
Ne, nenávidím nevěru. Odpustil bych jen třem lidem, když by mě povedli: mému bratru Billovi, mé matce a mému nejlepšímu kámoši Andreasovi. Když by někdo něco udělal za mým zády, nedostal by u mě druhou šanci.

Pomstil by ses, když bys byl urážen?
Samozřejmě! Vždy se pomstím, když se myslím, že je to nutné!

Například?
Netýká se to lásky. Ve škole jsem byl vždycky docela rebel. Často jsem dělal věci, které se nesměly a často tam bylo několik žalovníčků, kteří donášeli učiteli. Těm jsem se vždycky pomstil. Nenávidím pokrytce!

Co jsi všechno udělal, i když to bylo zakázané?

Oh nic hrozného! Byl jsem povstalecký, ale žádný kriminálník! Většinou jsem dělal věci, které provokovaly učitele. Inkoustem jsem například polil jejich židli, čmáral si a kreslil si po lavici.

Ty jsou celou dobu dohromady s Billem, Gustavem a Georgem. Má někdo z nich vlastnosti, které tě štvou?
Nervuje mě Georgova lennost! Jsem sice taky docela líný a dlouho rád spím, ale Georg je mnohem horší! Když přijedeme do nějaké cizí země a chceme si prohlédnout památky, potom zůstane vždycky ležet v posteli!

Jaká je tvoje nejlepší vlastnost?
Moje sebedůvěra! Věřím, že si žiju svůj život bez toho, abych na to myslel. Moji rodina a přátelé si ke mně chodí pro rady. Rádi si hraju na roli rádce. (směje se)

Miliony dívek by pro jednu noc s tebou udělaly všechno. Umíš dobře nakládat s tvým úspěchem?

Na začátku být pozorován bylo sice trochu srandovní, ale mezitím jsem si na to zvykl. Dávat radost našim fanouškům, dělat rozhovory pro noviny, reportéry…Připadá mi všechno velmi vzrušující! Jsem navyklý na blázinec, stres a luxusní život rockové hvězdy!

Jsou u rockových hvězd taky vysoké požadavky? Co je na tvém listu?

Nic speciální! To není můj způsob, ani Billa, Gustavaa Georga. Když někdy vystupujeme, chceme pití, chipsy a pizzu. Zajímavější přání jsou pro velké americké hvězdy!


StarPortrait: Tokio Hotel

19. června 2008 v 19:46 | roxym |  Časopisy

Hra s ohněm 37. část

18. června 2008 v 18:15 | roxym |  FF - Hra s ohněm
37. část

Tom

Po tom co jsme spolu mluvili už se mi zdála Larisa trochu v pohodě. Působila na mě klidněji a uvolněněji. Při rozhovoru se už i dokonce smála. Potom jsme ještě seděli v šatně a povídali si. Larisa seděla u mě a drželi jsme se za ruce. Sem tam jsme si dali pusu. Pohoda. S touhle holkou mě baví naprosto všechno. Pak se ale objeví David, že za chvíli začínáme, tak se máme připravit.
" Držíme vám palce." Usmějou se na nás holky. Larisa mi ještě vlepí rychlou pusu a pak zmizí.
Večer byl skvělí. Cenu jsme vyhráli, z čehož jsme měli velikou radost a vystoupení se nám povedlo taky. Myslím, že všichni včetně nás byli spokojení. Náladu mi ale trochu zkazila after párty. Larisa si mě skoro vůbec nevšímala. Opět se mi vyhýbala pohledem a nepromluvila semnou ani slovo. Nejspíš to ale bylo díky tomu, že tam s ní byl i Daniel. Nechtěla vzbuzovat nějaké podezření. Nevím proč, ale trošku mě to naštvalo. Ale zase mi slíbila, že za mnou zítra přijde.
" Co se tak mračíš? Všechno se povedlo tak se raduj." Přisedne si ke mně Bill.
" Já vím. Jenom mě trochu štve Larisa." Přiznám. " Chová se divně."
" Nebo ti vadí, že je s Danielem a s tebou se tu nebaví?" zeptá se Bill. Má mě prokouklého skrz a skrz.
" Jo to mi taky vadí. Asi se ze mě stává žárlivec. Žárlím naprosto na všechno. Vím, že je to pořád jeho žena a tak se na veřejnosti musí hlásit k němu, ale vadí mi to." Přiznám se.
" Já jsem tě varoval. Už na samém začátku. Tenkrát ti bylo úplně jedno, jestli je zadaná nebo ne. Chtěl jsi si jenom užít." Připomene mi brácha.
" Já vím. Netušil jsem, že se do ní tak bláznivě zamiluju. Nemyslel jsem si, že se vůbec někdy zamiluju. Ale přišlo to z ničeho nic." Pokrčím rameny.
" Přesně před tímhle jsem tě varoval. Ale ty jsi neposlouchal. Tak to teď už nech být. Vždyť moc dobře víš jak na tom u ní jsi. Uvidíte se zítra. Teď tě zvu na panáka." Nabídne mi. Přikývnu a tak se společně vydáme k baru.

Larisa

Kluci se začnou připravovat a my je opustíme. Zamíříme do haly, která se už skoro celá zaplnila. Zamíříme na svá místa, kde už čeká Daniel. Přisednu si k němu a Nikol si sedne vedle mě.
" Ahoj." Pozdravím ho.
" Ahoj, hledal jsem tě." Řekne.
" Byly jsme v zadu a dělaly rozhovor s klukama." Odpovím.
" Myslel jsem si to." Přikývne. Pak už ale ztichneme, protože to začne. Byla to vydařená akce, zvláště pro kluky. Podařilo se jim vše co mohlo a tak vesele oslavovali. Na akci, která se konala po udílení cen jsem se ale Tomovi opět radši vyhýbala. Nechtěla jsem aby nás spolu někdo viděl, nebo podobně.
" Dáš si něco k pití zlato?" zeptá se Daniel.
" Přines mi prosím minerálku." Přikývnu. Tázavě se na mě podívá. " Jsem tu autem." Dodám.
" Tak ho tady můžeš nechat a stavit se pro něj zítra." Navrhuje.
" Ne. Bylo by to zbytečný." Zavrtím hlavou. Dál už se nevyptává a zmizí.
" Kdy mu chceš říct, že jsi těhotná?" zeptá se Nikol.
" Mlč." Vyštěknu. Nechci aby to někdo zaslechl.
" Tak promiň, ale on není blbej. Jednou mu to dojde, nebo si toho později určitě všimne."
" To vím taky. Ale teď ještě ne." Zavrtím hlavou a dál se na tohle téma odmítám bavit. Strávíme tam ještě chvíli, ale jsem unavená a tak odejdeme domů.
Ráno mě vzbudí Daniel. " Zlato tak já jedu. Uvidíme se za pár dní." Políbí mě na tvář.
" Dobře. Pa." Řeknu rozespale. Jen co Daniel zmizí znova usnu, ale moc dlouho si nepospím, protože mi začne zvonit budík. Ach jo. S velkým donucením se přinutím vstát. Zlezu do koupelny, pak se nasnídám a hurá do práce. A po práci za Tomem. Když si to uvědomím, udělá se mi šíleně zle.
V práci se nedokážu soustředit. Jsem zalezlá u sebe v kanceláři a pokud to není nutný ani nevylézám. V hlavě si pořád přehrávám jak to mám Tomovi říct aby to nebylo moc krutý. Jenže rozchod je sám osobě dost krutý. Nevím co mám dělat. Nejraději bych se zahrabala pod zem a pěkně dlouho nevylézala. Jenže to nejde. Musím se k tomu postavit čelem. Jsem přece už dospělá a v tomhle mi nikdo nemůže pomoct.
V šest vypnu počítač, vezmu si svoje věci rozloučím se s pár lidmi, kteří tu ještě straší a odejdu. Nasednu do auta a mířím k hotelu, kde je ubytovaný Tom. Nějak mě nepřekvapí, že před hotelem je spousta holek a fotografů. Dokonce mezi nimi zahlédnu i Tobiase. Projedu rychle kolem nich. Nebylo by dobrý, kdyby si mě tady všiml. Prozvoním Toma a zajedu k zadnímu vchodu, kde nikdo není. Děláme to takhle vždycky, když je před hotelem hodně lidí. Nečekám dlouho a dole se objeví Tom s úsměvěm od ucha k uchu.
" Ahoj miláčku." Dlouze mě políbí na uvítanou.
" Ahojky." Pozdravím ho. Chytne mě za ruku a společně se vydáme nahoru do jeho pokoje. Jsem čím dál tím víc nervózní. Když mě líbal zase jsem se cítila tak šťastná a spokojená. Bude to těžké pro nás oba.

Ellie

Hra s ohněm 36. část

18. června 2008 v 18:13 | roxym |  FF - Hra s ohněm
36. část

Larisa

' Budete maminkou' zní mí v hlavě pořád dokola už dva týdny. Jsem na jednu stranu hrozně šťastná. Už několikrát jsem se přistihla, jak si nevědomky hladím ještě nezaoblené bříško a myslím na to, jaké to bude až se narodí. Jenže v mých představách je i Tom, ale realita je úplně jiná. Vůbec nechci myslet na to, jaké to bude až se s ním rozejdu. A jestli to vůbec dokážu. Posledních pár týdnů se snažím od něj držet odstup. Sama od sebe mu nezavolám a když mi zavolá on, dělám, že jsem hrozně zaneprázdněná. Doufám, že mi to pomůže v tom abych ho opustila.
Sedím doma na sedačce a už zase si hladím bříško, když mě vyruší telefon. Volá mi Tom. Určitě už jsou v Berlíně. Zítra je totiž předávání cen.
" Ahoj kočko." Ozve se jakmile to zvednu.
" Ahoj." Pozdravím unaveným hlasem. Stačí mi slyšet jenom jeho hlas a já jdu do mdlob.
" Už jsme v Berlíně. Co kdybys přijela ke mně do hotelu a já ti zvedl náladu." Navrhne.
" Nemůžu, mám moc práce." Odmítnu, ale musela jsem se hodně přemáhat. Tolik jsem ho zase toužila vidět. Jenže to prostě nejde. Musím být silná.
" Tak po práci." Nenechá se odradit.
" Dneska ne. Promiň, nejde to. Uvidíme se zítra na předávání cen." Řeknu.
" Děje se něco?" zeptá se.
" Ne nic se neděje. Jenom mám hrozně práce." Odpovím smutně. Určitě už začíná tušit, že se něco děje.
" Dobře. Nebudu tě otravovat. Miluju tě." Rozloučí se.
" Já tebe taky. Pa." Položím. Ach jo. Mám sto chutí zvednout se a jet za ním do hotelu. Daniel volal, že se z práce vrátí hrozně pozdě, takže tu budu zase sama. Můžu ale zavolat Nikol. Znova vezmu telefon a vytočím její číslo.
" Ahoj mamino." Takle mě zdraví už od tý doby co ví, že jsem těhotná.
" Ahoj tetko." Oplatím jí. " Hele co děláš? Danile volal, že přijde hrozně pozdě, jestli vůbec přijede. Tak mě napadlo, že můžeš přijít k nám a rovnou tu přespat."
" Jasně. Jenom si zabalím pár věcí a jedu k tobě." Souhlasí.
" Tak fajn." Přikývnu. " Zatím." Rozloučíme se. Tak super, aspoň tu nebudu sama. Nikol je fakt bezva. Co bych bez ní dělala. Hrozně mi se vším pomáhá.
Fajn, dneska jdeme na předávání cen. Beatris se rozhodla, že teď budu rozhovory s Tokio Hotel dělat já. Prý si tak skvěle rozumíme od té doby co jsme byli společně na turné. A také proto, že jsem prý lepší reportérka než Linda. Ale ona tohle samozřejmě neví. Jsem docela nervózní, protože uvidím Toma po dvou týdnech a hlavně poprvé po tom co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná.
" Jak se cítíš?" zeptá se Nikol, když sedíme v autě a míříme do haly, kde se to dneska všechno odehraje.
" Divně." Připustím. Ještě když vezmu na vědomí, že mi teď Tom asi čtyřikrát volala. Ale nezvedla jsme mu to.
" Neboj, to zvládneš. Já na tvém místě bych si s Tomem promluvila. Všechno mu řekla. Nejspíš by ho to ze začátku zaskočilo, ale myslím, že jestli tě opravdu miluje, měl by se zachovat jako chlap." Snaží se mě přemluvit Nikol.
" Ne. To prostě nejde. A opovaž se mu něco říct. Rozejdu se s ním a konec." Stojím si na svém.
" A to jako chceš hned dneska?" zeptá se.
" Ne. Zítra. Nechci mu dneska kazit den." Zavrtím hlavou.
" Aha, tak to jsi hodná." Odpoví ironicky.
" Nech toho. Víš jak to pro mě bude těžký." Zamračím se na ní.
" Promiň, jenom být na tvém místě, udělala bych to jinak." Pokrčí rameny.
" Takhle to bude nejlepší pro nás pro oba." Zavrtím hlavou.
Dorazíme do haly. U vchodu se prokážeme novinářským průkazem a pustí nás dovnitř. Venku stálo spousta holek a mě je jasný, že to je hlavně kvůli klukům. Zjistíme kde mají kluci šatnu a jdeme za nimi. Čím jsme blíž tím víc zle mi je. Znáte takový ten pocit, kdy nevíte co vás čeká, hrozně se toho bojíte. Je to jako bych šla na první rande. Zaklepeme a vejdeme dovnitř.
" Nazdar kluci. Linda dneska nemůže takže to za ní bereme my dvě." Oznámím. Všimla jsem si, že když jsem vešla Tom se začal usmívat. Ale nepodívala jsem se na něj a ani mu nedala pusu.
" Super." Reagují kluci. Cítím jak mě Tom pozoruje
" Tak se připravte na rozhovor. Zatím si to tady s Nikol obhlídneme a pak za vámi přijdeme." Řeknu a odcházíme. Nechci být v blízkosti Toma moc dlouho. Je to pro mě hrozně těžký. Nedokážu se na něj ani podívat.
" Lariso!" křikne za mnou. Zastavím se.
" Co je?" zeptám se. Podívám se na něj, ale není to upřímný pohled do očí.
" Můžu s tebou na chvíli mluvit?" zeptá se.
" Musíme udělat nějaké fotky, potom." Snažím se z toho nějak vymluvit.
" Pokud vím, tak fotograf je Nikol a zvládne to i bez tebe." Podívá se na Nikol. Má pravdu, ale já to nedokážu.
" To je pravda. Zvládnu to." Přikývne Nikol a odejde.
" O čem si semnou chtěl mluvit?" Vzdám se, ale zkoumám špičky mých bot.
" Děje se něco o čem bych měl vědět?" zeptá se. Hrkne ve mně. Něco tuší. Aby ne, vždyť se chovám jak debil.
" Ne. Proč?" usměju se nuceně.
" Nevím, ale přijde mi, že se poslední dobou chováš nějak divně. A taky se mi vyhýbáš." Řekne.
" To není pravda. Nevyhýbám se ti. Jenom jsem poslední dobou nějaká unavená a v práci toho je taky hodně. Potřebovala bych dovolenou, ale na to teď není čas." Zamumlám nějakou výmluvu.
" A to nemáš čas mi zavolat, napsat a ani dát pusu?" zamračí se.
"To mám." Přikývnu. Přijdu k němu a vlepím mu rychlou pusu. Prostě jsem musela, je mi ho hrozně líto a navíc bych ten jeho pohled nevydržela. Dívá se na mě tak ublíženě.
" Lariso, jestli se něco děje, tak to řekni. Nebudeš to přece řešit jako nějaká malá holka, která se tomu bude vyhýbat." Chce to ze mě dostat za každou cenu.
" Opravdu se nic neděje." Ujišťuji ho.
" Dobře. Přijdeš dneska za mnou?" obrátí téma.
" Dneska ne. Promiň. Danil tu taky bude a tak s ním musím odjet domů. Ale zítra se u tebe zastavím."
" Tak jo." Přikývne a obejme mě. Cítím se tak nádherně v jeho náručí. Tak bezpečně.
" Jdeme na ten rozhovor, ne?" usměju se a společně se vrátíme do jejich šatny.

TH=Skvělý brácha, kluk a kámoši 62

16. června 2008 v 19:53 | rOxYm >< |  FF - TH = Skvělý brácha, kluk a kámoši
…"Jo.. je to kvůli Billovi" řekla jsem pravdu xD…
Máma se vedle mě posadila a usmála se na mě. "Jestli si chceš o tom se mnou promluvit, tak.. budu jen ráda" řekla. Chvíli jsem zaváhala, ale.. nakonec jsem se opravdu rozpovídala.. Řekla jsem jí všechno co se za poslední dny stalo… Najednou jsem v ní viděla obrovskou oporu, máma tady byla pro mě vždy a dokázala mi pomoct…
… "No… myslím si, že Tom má opravdu pravdu. Nechej tomu čas" zhodnotila nakonec celou situaci. "Asi jo… však já nic dělat nebudu. Když… to vidí takhle, tak ať." odpověděla jsem. "Katt, mám tě ráda a.. věřím že by jsi pro Billa udělala hodně… Vždyť jsem to taky viděla za celou tu dobu co jsem tady… A to co se stalo…. Nejsi jediná… Takových problémů má na světě opravdu plno lidí. Ale.. věřím, že to zvládneš" řekla mi a objala mě. "Díky… jsem fakt ráda že tě mám" ….
O 3 MĚSÍCE POZDĚJI
"Katt… počkej…. Tam to nedávej, polož to na stůl" volala na mě máma. Já se otočila a s plnou náručí talířů došla až ke stolu… "A… kdy že má Georg přijet?!" zeptala jsem se - za dnešní den - a to jsou teprve 2 hodiny odpoledne - už asi po stý xD "Kolikrát ti na tohle ještě budu odpovídat. Asi za hodinu jsou tady… Neboj - kluci tvou narozeninovou oslavu stihnou… Ale nesmíš taky zapomenout že se vrací z turné…" smála se mi máma. No jo.. já vím. Zrovna dneska mám narozeniny… A tak doma chystáme takovou menší oslavu… Prostě jenom pro rodiče a tak… Jenomže dneska se taky kluci vrací ze svýho turné - jsou to už 3 měsíce co jsem se s Georgem neviděla… Vlastně ani s ostatníma…. Ani s Billem…
Od toho rozhovoru s mámou a taky s Tomem - jsem všemu dala volný průběh… Na Billa se vykašlala a nevšímala si ho…. Skoro jsme se nepotkávali, protože kluci zase začali zkoušet. Nechodili tedy ani do školy.. Billa jsem potkala jenom párkrát - ale …. čím dál tím míň po boku Liz… Kolikrát mě napadlo, že.. třeba zjistil co je doopravdy zač … Ale jelikož za mnou ani nikdy nepřišel, nepozdravil mě… napadlo mě, že… zjistil tak maximálně jaký je ten den počasí xD
… Takže - jsem dneska totálně nervozní… Na té "oslavě" budou všichni.. ale pochybuju že se tady Bill ukáže… Sice.. bych si to přála… :( ale… něco takovýho.. se asi nesplní! Já opravdu nic dělat nebudu - nic jsem neprovedla, tak proč bych se před ním měla shazovat ?! Já ho prosit o nic nebudu… On za všechno může! Jedině ON !!! Vím, že jsem taky občas chybovala, ale tu první - opravdu první chybu udělal on jednou na tom večírku… Potom už to šlo z kopce. Nikdy mě nenapadlo že vztah s ním bude tak komplikovaný… Když si vzpomenu na úplný začátek toho všeho.. Když .. jsem se chystala zpátky do Loitsche… Když… jsem se poprvý s Billem potkala… Když.. do mě omylem jednou narazil a… celou mě polil :) … na tohle mám opravdu hezký vzpomínky… Ale to co prožívám ted - abych byla upřímná - je mi 17 a poslední rok - byl pro mě ten nejtěžší za celý život…..
…. "Už jsou tady" zvolal ode dveří táta a já sebou silně trhla…
KONEC - 62. část Tak co holky? Čte tuhle pakárnu vůbec někdo? :) DirtyAngel

Jedna autonehoda a vše je jinak!6díl

16. června 2008 v 19:52 | rOxYm >< |  FF - Jedna autonehoda a vše je jinak!
Je mi strašně.Ted' už Toma jen tak ven nedostanu!Jasmín nejspíš svědčit nebude!Co jsem také mohl čekat že?Vždyt' ani neví že se něco takového stalo.Kdybych jí tak mohl aspon trochu oživit pamět'.Ale to nemohu!Kdybych sní mohl být aspon déle tak by to možná šlo ale další návštěvu mi nepovolí takže je to ztracené…

JASMÍN
Celé dny jsem zavřená jen doma a nikam nemohu.Nevím proč ale máma mě nepustí ani na zahradu!Tam se mi přece nemůže nic stát?!
Vždy když chci jít aspon na chvíli ven tak mi máma řekne že je to nebezpečné.Sakra co je na tom nebezpečného?Cítím se ted' asi stejně jako Billův bratr.Jsem tu jak ve vězení ze kterého nelze se dostat.

· 1HODINU POZDĚJI
Sedím v kuchyni a zírám do bílé zdi.Máma je venku a já nesmím ani na chvíli.Je to strašné.Uhnu pohledem na lednici kde mě zaujme lísteček lísteček na kterém je napsané nějaké číslo.Přistoupím blíže.Když si všimnu jména,trochu mě to zaskočí ,,proč tu je číslo na Billa''?zeptám se nahlas a pořád si ten lísteček prohlížím.Vezmu si ho a jedu do pokoje mám tam aspon pevnou linku..
Rozmýšlím se strašnou dobu jestli mám nebo ne.Nakonec rychle vycvakám číslo a přiložím telefon k uchu.Začíná to zvonit a mě buší srdce jako o život..

BILL: ,,prosím''!ozve se z druhé strany a já ze sebe nemůžu najednou vydat ani hlásku

JÁ: ,,Bille''?oslovím ho jenom tak tiše

BILL: ,,Jasmín?co se děje''!je slyšet že Bill zpozorní

JÁ: ,,potřebuji s tebou mluvit ale ted' to nejde''!řeknu mu a rychle položím telefon,protože přišla máma..
BILL
Sakra proč to tak rychle klapla?Že by dostala strach?
,,co se děje broučku''?přistoupí ke mně Petra.Mám jí strašně rád.Ve všem mě chápe,jiná holka by žárlila že se snažím pořád dostat k takové holce jako je ona.Ale Petra ne ta mě vždycky podrží. ,,nic to je v pořádku''!řeknu jí s úsměvem a políbím jí. Dobře nebudu to z tebe tahat''!odpoví mi a odchází do koupelny..

ZPĚT JÁ(22:00)
Už ležím v posteli a jsem ze všeho strašně nervozní ale proč to nevím.Vlastně ani není být z čeho nervozní nebo Ano?
Převalím se na břicho a zajedu rukama pod polštář.Nahmatám tam deník!
Já si psala deník?Okamžitě rozsvítím lampičku a začnu číst první stránku..

1.9.2005(Pondělí)
Dneska jsem si koupila časopis a narazila jsem tam na tu novou kapelu ''TOKIO HOTEL''!O té jak jsem ti
psala že se to nedá poslouchat a že ta zpěvačka je divná!Když jsem začala číst článek tak při poslední větě mě čekal šok! ,,zpěvák skupiny ''TOKIO HOTEL'' je velmi cool''! Sakra on je to kluk !Dlouho jsem se o ně nezajímala.Ale dneska jsem si koupila opět Bravo a opět se o nich psalo.Tentokrát už ale o všech 4!Když jsem se podívala na Toma tak jsem se okamžitě zamilovala..

!!!!OH BOŽE JAK JÁ JSEM ZAMILOVANÁ!!!!

Dočtu první stránku nad kterou se trochu pousměji a otočím o 5 stránek do zádu.

2.4.2007
Hurááááááá!!!!Zítra jdu na koncert.Konečněěěě!!!To nepřežiji.Už se nemůžu dočkat konečně uvidím Toma..Jenže já mám na tohle hroznou smůlu takže ani podpis mít asi nebudu LNo jo no aspon ho uvidím z dálky.Aspon doufám!!!!
3.4.2007
Ahoj nestíhám ti toho moc napsat tak jenom ''ZA 15 MINUT ODJÍŽDÍM DO BERLÍNA''!!!!

Vůbec nevím co si o tom mám myslet.Nikdy bych neřekla že já budu takhle šílená!Takže to co Bill říkal bude přece jenom pravda?!Potřebuji aby se ke mně Bill nějakým způsobem dostal.Potřebuji si sním ještě jednou promluvit!

1:00
Už je jedna hodina ráno a já pořád nemohu usnout.
Zavolám Billovi.Přes den to totiž nejde.
Zvoní to ale nikdo se zatím neozývá. ,,zvedni to sakra''!řeknu si a v tu chvíli se ozve rozespalí Bill.
,,prosím''!řekne rozespale a je slyšet jak zívne
,,Bille to jsem já''!ozvu se po chvíli.
,,Jasmín?Co si chtěla''?zpozorní
,,já já budu svědčit''!řeknu tiše a rozbuší se mi srdce.
Na druhé straně je ticho.Nevím co mě to popadne ale ze strachu položím telefon.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
¨holky moc se omlouvám za zpoždění.
Tenhle dílek je trochu zamotanej,ale doufám že se vám líbil a slibuju že příští dílek bude snad lepší..
prosím písejte komentíky

hra s ohněm 35. část

16. června 2008 v 19:51 | rOxYm >< |  FF - Hra s ohněm
35. část
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: o 2 týdny později :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Tom

Opět míříme na několik dní do Berlína. Čeká nás předávání cen, předvedení našeho nového CD a taky několik rozhovorů. Strašně se těším i z toho důvodu, že konečně zas uvidím Larisu. Nevím, ale od té doby co jsme se viděli naposledy, když ji volám tak se mi zdá nějaká divná. Taková jakoby smutná. Třeba se jí jenom stýská jak tvrdí.
Opět nás vítá majestátní budova našeho oblíbeného berlínského hotelu. Samozřejmě před ním stojí houf fanoušku a fotografů. Podepíšu se a vyfotím s holkama a zalezu do hotelu. Tam dostanu klíče od pokoje a už mizím. Hned jak se trochu zabydlím volám Larise.
" Ahoj kočko." Pozdravím ji do telefonu.
" Ahoj." Pozdraví mě zase tím unaveným a ustaraným hlasem.
" Už jsme v Berlíně. Co kdybys přijela ke mně do hotelu a já ti zvedl náladu." Navrhnu.
" Nemůžu, mám moc práce." Odmítne.
" Tak po práci." Nedám se odradit.
" Dneska ne. Promiň, nejde to. Uvidíme se zítra na předávání cen." Řekne.
" Děje se něco?" zeptám se, protože mám nějaký divný pocit.
" Ne nic se neděje. Jenom mám hrozně práce." Zamumlá.
" Dobře. Nebudu tě otravovat. Miluju tě."
" Já tebe taky. Pa." Rozloučí se a zavěsí. Divná. Prostě je divná. Určitě se něco děje. A nevím proč mi to nechce říct. Zandám telefon do kapsy a vydám se na večeři, mám hrozný hlad. Zbytek večera pak strávím koukáním na televizi a pak jdu spát.
Už od rána mám nějakou blbou náladu. Vůbec nic se mi nechce a nejradši bych zalezl do postele a celý den nevylezl. Ještě lepší by bylo, kdyby tam se mnou byla Larisa, ale ta je poslední dobou nějaká divná. Vůbec mi nenapsala smsku na dobrý ráno, jak to dělala pokaždé. Nebo třeba jenom prozvonila a já věděl, že na mě myslí. Teď nic. Nechci z toho dělat nějaký závěry, nebo kvůli tomu dělat scény. Prostě asi nemá svůj den a nebo tak. Ale asi proto mám blbou náladu.
" Děje se něco Tome?" zeptá se Bill, když nasedáme do auta, které nás má odvést do haly, kde se dnes budou předávat ceny.
" Ale ne." Mávnu nad tím.
" Byla tu Larisa? Vůbec jsme ji neviděl." Zeptá se.
" Ne. Měla moc práce. Říkala, že se uvidíme dneska na předávání." Zamumlám.
" Aha." Pokývne chápavě hlavou. Asi mu došlo, proč mám tak zlou náladu. Za chvíli nás auto vysadí u haly. Před tím, než se ale dostaneme dovnitř nás přepadne několik fanynek a tak rozdáváme podpisy. Asi po půl hodině se konečně dostaneme dovnitř. Tam se nás ujme nějakej chlápek a odvede nás do naší šatny. Ještě nám oznámí kdy budeme mít zkoušku a pak zase někam zmizí. Kluci se okamžitě vrhnou na jídlo, ale já nemám hlad tak si sednu na sedačku a zkouším se dovolat Larise. Ta mi to nezvedá, takže mi to na náladě nezlepší. Po čtvrtém pokusu nasraně odhodím telefon. Nemůžu tu jen tak sedět a čekat, takže se zvednu jdu se projít a podívat se po okolí. Zamířím do haly, kde se dneska večer bude všechno odehrávat. Vypadá to tu hezky. Doufám, že tenhle večer bude povedený. Trochu se tu porozhlídnu ale pak se vrátím do šatny. Svalím se do křesla, když se ozve zaklepání. Po něm se objeví Larisa s Nikol za zády. Jakmile ji uvidím srdce mi poskočí a na tváři se mi objeví zářivý úsměv. Ten mi ovšem dlouho nevydrží. Nevěnuje mi ani jediný pohled a nedá mi ani pusu.
" Nazdar kluci. Linda dneska nemůže takže to za ní bereme my dvě." Oznámí nám.
" Super." Reagují kluci. Já ji zatím propaluju pohledem.
" Tak se připravte na rozhovor. Zatím si to tady s Nikol obhlídneme a pak za vámi přijdeme." Řekne a už zase odchází. Vylítnu z křesla jako dělo a běžím za ní.
" Lariso!" křiknu. Zastaví se.
" Co je?" zeptá se nevině a podívá se na mě. Nekouká se mi ale do očí. Co to s ní sakra je?
" Můžu s tebou na chvíli mluvit?" zeptám se.
" Musíme udělat nějaké fotky, potom." Chce znova odejít.
" Pokud vím, tak fotograf je Nikol a zvládne to i bez tebe." Podívám se na Nikol.
" To je pravda. Zvládnu to." Přikývne a odejde.
" O čem si semnou chtěl mluvit?" dívá se do země.
" Děje se něco o čem bych měl vědět?" zeptám se.
" Ne. Proč?" usměje se.
" Nevím, ale přijde mi, že se poslední dobou chováš nějak divně. A taky se mi vyhýbáš." Řeknu.
" To není pravda. Nevyhýbám se ti. Jenom jsem poslední dobou nějaká unavená a v práci toho je taky hodně. Potřebovala bych dovolenou, ale na to teď není čas." Zamumlá.
" A to nemáš čas mi zavolat, napsat a ani dát pusu?" zeptám se.
"To mám." Přikývne. Přijde ke mně a vlepí mi rychlou pusu. No aspoň něco, ale stejně jsem si o ní musel říct.
" Lariso, jestli se něco děje, tak to řekni. Nebudeš to přece řešit jako nějaká malá holka, která se tomu bude vyhýbat." Snažím se naposledy zjistit co se děje.
" Opravdu se nic neděje." Ujišťuje mě.
" Dobře. Přijdeš dneska za mnou?" zeptám se.
" Dneska ne. Promiň. Danile tu taky bude a tak s ním musím odjet domů. Ale zítra se u tebe zastavím." Dodá.
" Tak jo." Přikývnu a obejmu ji.
" Jdeme na ten rozhovor, ne?" usměje se a společně se vrátíme do naší šatny.

Díky za komenty... Eliie

hra s ohněm 34. část

16. června 2008 v 19:50 | rOxYm >< |  FF - Hra s ohněm
34. část

Larisa

Už zase pondělí a já musím do práce. Tom odjel v pátek večer a já se najednou cítila tak sama. I když v sobotu ráno se vrátil Daniel. Navíc mi pořád bylo zle a v neděli jsem dokonce zvracela. Pak se mi už ale udělalo dobře.
" Lariso? Co kdybychom po práci zaskočily na nějaké nákupy. Dlouho jsme si o samotě nepokecaly." Navrhne Nikol.
" Bohužel dneska po práci mám kontrolu u doktora, ale můžu se stavit potom u tebe." Navrhnu.
" Tak fajn. Posedíme u kafíčka a pokecáme." Přikývne.
" Mohly bychom si udělat taky nějakou dámskou jízdu o víkendu." Napadne mě.
" To bychom mohly. Ale to se dohodneme. Hele já už půjdu, nebudeš mě potřebovat?" zeptá se.
" Ne, jdi. Jenom dopíšu tenhle článek a taky půjdu." Zavrtím hlavou.
" Ok, budu tě čekat." Mávne a zmizí. Vrátím se k článku. Je o tom co se dělo na nedávných udílení cen. Za deset minut to mám napsaný. Ještě to vytisknu a hodím Beatris do kanceláře. Pak už popadnu věci a letím k doktorovi.

" Tak paní Wiedrová jste naprosto zdravá. A mám pro vás i jednu výbornou zprávu." Usměje se na mě mile doktor.
" Opravdu? A jakou?" zeptám se.
" Budete maminkou. A dokonce dvojitou." Mrkne na mě.
" Cože!" vytřeštím oči. " Já… to.. ne?" koktám.
" Vy nemáte radost?" zeptá se.
" Já, sem zaskočená. Nečekala jsem to." Řeknu po pravdě.
" Ano je to tak. Začínáte druhý měsíc těhotenství. A podle všeho to vypadá, že to budou dvojčata." Upřesní.
" Tak to je super." Vypadne ze mě. Nevím jestli mám být šťastná, protože jsem si miminko přála, ale ne teď a za takových okolností. Domluvila jsme se s ním na další prohlídku a opustila ho.
K Nikol dorazím jako ve snách. Pořád přemýšlím nad tím, kde se stala chyba. A co teď budu dělat? Co práce? Co Daniel? A co Tom? Pane bože, proč jsme si sakra nedávala pozor!
" Ahoj, už na tebe čekám." Přivítá mě Nikol a uvede mě do obýváku. " Dáš si kafe?" zeptá se.
" Ne. Jestli můžu poprosit o čaj." Zavrtím hlavou.
" Čaj?" diví se, ale zamíří do kuchyně a za chvíli se objeví s čajem a kávou pro sebe.
" Jsi bledá. Je ti zase zle? Stalo se něco?" zeptá se.
" Posaď se." Rozkážu jí.
" Tak co je." Pobídne mě.
" Jsem těhotná." Řeknu s hlubokým výdechem. Nikol na mě chvíli kouká jako na marťana a pak vykoktá.
" A to… to.. to jako.. fakt?"
" Ne dělám si srandu, protože mi to přijde jako výborný vtip." Odpovím uštěpačně.
" No tak to je síla." Vypadne z ní. Jen se na to ironicky usměju. " A čí to je?" zeptá se z obavami.
" Tomovo." Přikývnu.
" Jsi si jistá?" zeptá se nevěřícně.
" Jo. S Danielem jsem už dlouho nic neměla. Teda když nepočítáš psu na dobrou noc." Přikývnu.
" Tak to jsi v pěkný kaši holka." Zhodnotí situaci.
" Díky, to vím i bez tebe."
" A jak se to mohlo stát?" zeptá se.
" Mojí blbostí. Úplně jsem zapomněla brát prášky. Bylo toho na mě moc. Práce, doma a Tom. Nechápu jak jsme na to mohla zapomenout. Vždycky jsem si to hlídala. Ale stalo se." Vysvětlím.
" A řekneš jim to?"
" Ne. Daniel se to časem dozví pak nevím. Ale Tom se to nesmí nikdy dozvědět." Zavrtím hlavou a přísně se na ní podívám.
" Ale proč? Vždyť je to jeho!" divý se.
" Protože je ještě moc mladý. Má svoji kapelu, úspěchy, kariéru a fanynky. Dovedeš si představit to pozdvižení, kdyby se dozvěděli, že Tom má děti? Ano děti, nejspíš to budou dvojčata." Přikývnu, když vidím, že Nikol chce něco říct. " A navíc, on sám všude prezentuje, že si nedovede představit, že by měl děti." Dodám.
" Třeba bude mít radost." Pokrčí rameny. " Jak to chceš před ním utajit?"
" Nějak, prostě se s ním rozejdu." Nechtěla jsem to říkat nahlas, ale stalo se. Asi mi to vyrve srdce, ale musím to udělat. Pro jeho dobro. Vím, že to jednou pochopí a odpustí mi.

Díky za komenty... doufám, že se vám to líbí, vím, že dvojčata a celkově to, že je s ním těhotná je už ohrané... ale je to docela podstatné pro děj....díky za pochopení Ellie =)

Já a svatá? NIKDY! 10.díl

16. června 2008 v 19:49 | rOxYm >< |  FF - Já a svatá? Nikdy!
Já a svatá? NIKDY! 10.díl
,,Co...cože?" vykulím oči na Jane
,,No ano...mě je to už všechno jedono...já du.." řekne, otočí se ve dveřích a odchází
,,Tak za ní di nebo já nevím..." řeknu Billovi
,,Nejdu! Nebo jdu...ne...až za pár dní! Já už na to nemám sílu....víš co to je když spíš vedel ní a ona volá tvý jméno?!"
,,Nevím....asi to musí být dost nepříjemný...ale to neznamená že tě nemiluje...to je jako by Jane vadio že se ti líbí Olsenky!"
,,Ne to je úplně něco jiného....já ani z jednou nic neměl! A ona s tebou bůh ví kolikrát spala! Já už jí nemůžu tak věřit jako dřív!" řekne Bill
,,Ty magore!" chytnu ho za triko ,,Zvedni se a okamžitě za ní jdi...jestli nepůjdeš tak jdu já...ale abys nelitoval!"
,,Tak si jdi!" řekne brácha
,,Jak chceš!"
*Jane*
Jsem moc naivní když jsem si myslela, že za mnou Bill příjde? Nebo třeba i ten Tom! Co dělám špatně?
,,Ahoj Jane..." řekne mě nějaká holčina
,,Čus..." řeknu jenom tak aby se neřeklo...počkat to byla ,,Christin!"
,,Ano? Co ode mě chceš?"
,,Kam jdeš?"
,,No do klubu...neříkej že chceš jít taky!"
,,Jestli můžu?" usměju se. Jenom co to dořeknu tak se na mě Christin vrhne a obejme mě ,,Strašně si mě chyběla.." řeknu
,,No to ty mě taky.." usměje se
,,Hej Jane..." uslyším za sebou. Když se otočím tak za mnou běží Tom
,,Ano co je????" řeknu mu
,,Já...chtěl jsem....kam jdete?"
,,Do klubu....pojď s náma!" kouknu na Christin. Ta jenom kývne.
,,Tak jdu s váma." usměje se Tom a majetnicky mě chytne kolem ramen
,,Ehm...co Bill?" zeptá se nejistě Christin
,,No...já...pořádně ani nevím...." sklopím oči ,,Od té doby co ho Hans zbil a Bill byl v nemocnici se toho hodně změnilo.." kouknu na Toma
,,Neboj...to bude dobrý...." řekne Tom
,,Hmm....snad někdy jo!"
Když příjdeme do klubu tak jdeme hned k našemu oblíbenému boxu. Jsou tam už všichni z naší party
,,Koukejte koho vám vedu!" řekne Christin, když se tam s Tomem objevíme
,,Ale..." řekne Hans posměšným tónem
,,Ty mě...Hansi nechoď na oči...ty Christin to nebyl dobrý nápad abych sem šla..."
,,Ne neblbni zůstaň tady..." řekne
,,No dobře...jdu k baru.." Tom mě jenom chytne za ruku
,,Jdu s tebou...dneska tě nenechám samotnou!" já se na něho jenom usměju. Když příjdeme k baru tak Tom objedná pití a sedneme si tam
,,Nechceš jít tam za nima?"
,,Ne...musela bych Hanse zabít....jéééé to je moje jedna z nejoblíbenějších písniček..." řeknu když uslyším první tóny Das was ich will bist du (pro ty co ji neznají koukněte sem http://youtube.com/watch?v=jBJ_5ZW_7-8)
,,Tahle?" řekne Tom když uslyší taková něžné a jemňounké tóny
,,Jo...a ty...se mnou půjdeš tančit!"táhnu ho na parket
,,Neblázni..takový slaďák...Jane ty mě čím dál víc překvapuješ.." řekne když mě položí ruce nad zadek
,,Já jsem ještě plná tajemství!" kouknu se na něho....Tom jenom zakývá hlavou
,,Das was ich will bist du..." zpívám a dívám se na Toma. Tom na mě jenom fascinovaně civí...pak se nad mě skloní a...uhnu
,,Promiň.." řekne
,,Ne já se nemůžu líbat při této písničce...musím ti ji zpívat...po ní můžeš..." usměju se. Jenom co dohraje tahle písnička začne 50 Cent - In da club
,,Pro změnu moje oblíbená písnička." usměje se Tom tím jeo balícím úsměvem.
,,Bože já tě žeru Tome..."
,,Ne víc jako já tebe.." a teď už mu dovolím aby mě líbal
*hodně brzo ráno před naším domem*
,,No tak já teda jdu..." řeknu Tomovi
,,Jo...tak ahoj.." dá mě pusu na čelo
,,Jo pa..." normálně na drzo ho políbím
,,To sis mohla nechat!" polibek mě oplatí
,,Nech si ho!" zase ho políbím
,,Víš co???" začne mě líbat...po dobrých 20minutách kdy už ani jeden nemůžeme pomalu dýchat se ,,odcucneme" ,,Teď jsme si fifty!" mrkne
,,Bych řekla.."
,,Tak čau..." pustí mě ruku
,,Ahoj..." usměju se
,,hezky se vyspinkej...a ráno ti třeba písnu neo zavolám!"
,,dobře...Tome víš co??? Já...víš...no...ehm....musím ti něco říct.."
,,Jane ty mě děsíš!"
,,Já...Tome...já..tě miluju....sice jsem říkala že miluju Billa...ale já miluju vás oba..a nevím koho bych chtěla víc...ale musela jsem ti říct že tě miluju!"
,,Já tě mám taky rád nějak víc než je zdrávo!" koukne na mě
,,Nechceš jít k nám???"
.....................................pokračování přístě
L:-)L

Ready, Set, Go 15 - Kdo, co?

15. června 2008 v 14:34 | rOxYm >< |  FF - Ready, Set, Go
Ready, Set, Go 15 - Kdo, co?
02:30 - U Kaulitzů - Obývák - Tom
"Ehhh .." vypadne z ní najednou.
"Copak?" podívám se na ní.
"Já .." chce něco říct, ale odmlčí se.
"Ty se bojíš!" doplním jí.
Ona jen stydlivě sklopí oči a mlčí.
Nestačím se divit.
Meg se stydí!!
"Tome, buď prosimtě .. hodný!" špitne a neopováží se na mě ani podívat.
Meg se stydí, Meg se bojí, Meg prosí.
Kde zmizel její tvrdá image?
Vždycky mi přišla tak tvrdá a najednou pod sebou mám křehkou dívenku.
Neudržel jsem se a něžně jí políbil.
"Neboj se, budu se snažit!" slíbím.
"To doufám!" ušklíbne se.
No ta křehkost jí moc nevydržela.
Neudržím se a začnu se smát.
"Čemu se směješ?" zeptá se dotčeně.
"Ničemu!" zavrtím rychle hlavou.
"Skvělý! Tak přestaň vyvádět a konečně něco dělej!" začně se vztekat.
Je divná. A náladová.
Opravdu nevím, co si o ní mám jako myslet.
"No jak chceš'!" řeknu jen a sundám jí kalhotky.
Nepatrně se otřásla, ale její výraz v obličeji se nezměnil.
"Jestli tohle je všechno fór a ty už nejsi panna, tak tě zabiju!" zavrčím.
"Tak se běž ujistit!" zazubí se.
"Uvolni se!" řeknu, neboť ona byla celá ztuhlá.
"Jak asi, když mám strach!" zavrčí.
"Doufám, že tohle pomůže!" řeknu to spíš pro sebe.
"A co?" zeptá se zvědavě.
Než stačí ještě něco říct, začnu jí vášnivě líbat a rukou laskat její prsa.
Cítil jsem, jak pode mnou nejprve ještě víc ztuhla, ale pak se postupně začala uvolňovat.
Když jsem vycítil, že je dostatečně uvolněná, vstoupil jsem do ní.
Pak jsem se zastavil, aby si zvykla na tu novou plnost.
"Ehh .." vypadne z ní.
"Neboj!" řeknu mezi polibky.
Sám jsem se ale bál a dost.
S pannami nemám žádné zkušenosti a bojím se, že jí nějak zraním.
Šel jsem trošku hloub a najednou jsem narazil na překážku.
"Panenská blána!" napadne mě.
Nezvládnu to.
Vždyť to neumím.
Bude jí to bolet a pak mě zavraždí, neboť ona toho schopná je.
Meg vycítila, že jsem začal váhat.
A to, co pak udělala mě dodnes šokuje.
Nadechla a pak statečně dorazila panenskou blánu sama bez mé pomoci ...
PS: Trochu debilita, co mám sakra dělat xD
Roxym

hra s ohněm 33

15. června 2008 v 13:38 | rOxYm >< |  FF - Hra s ohněm
33. část

Larisa

Zdá se mi krásný sen. Stojím před oltářem a beru si Toma. Mám krásné bílé šaty. Dlouhé a vlečku mi drží naše děti. Všichni se na nás usmívají a já se cítím nejšťastněji ve svém životě.
" Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr." Vylítnu z postele. Co to sakra bylo?
" Co, to… Kdo to?" zamumlá Tom, který se taky probere.
" To byl zvonek." Odpovím. Najednou se mi udělá tak zle a zamotá se mi hlava.
" Děje se něco?" zeptá se ustaraně Tom, který si toho všimne.
" Ne, jen jsem prudce vstala." Zavrtím hlavou. Zvonek se ozve znova.
" Počkej tady." Otočím se na Toma a jdu otevřít. Trvá mi to celkem dlouho, protože mi je pořád zle. Otevřu a vyjeknu překvapením.
" Mami!" vykulím oči. " Co tady sakra děláš?" zeptám se.
" Přišla jsem za vámi. To ani nemůžu?" zeptá se uraženě.
" Ale jasně, že můžeš. Jenom, Daniel není doma. Jel na služebku." Oznámím a odvádím ji do kuchyně. Co nejdál od ložnice.
" Já vím. A čekala jsem, že ty už budeš také v práci. Ale jak koukám." Sjede mě od hlavy až dolů.Stojím tam před ní jen v krátké docela průsvitné košilce.
" Jo, no. Není mi dneska zrovna nejlíp. Tak jsme volala do práce, že zůstanu doma." Tak z části jsem měla pravdu. Mám pocit, že každou chvíli budu zvracet.
" Jo takhle. A kde je Regina?" zeptá se na naší služebnou.
" Dneska jsem jí dala volno." Odpovím.
" Volno? Když ti je tak zle? No dobře. Utíkej do postele, já ti zatím připravím nějaký čaj." Přiskočí mamka k plotně.
" Ne mami. To nemusíš." Zavrtím hlavou. " Dokážu se o sebe postarat sama." Snažím se ji odsud dostat pryč.
" V žádném případě. Vidím na tobě jak je ti zle. Utíkej." Otočím se tedy a se zoufalstvím zaběhnu do ložnice.
" Kdo to byl?" zeptá se už oblečený Tom.
" Máma." Odpovím.
" A co chtěla?"
" Chce se o mě starat. Rychle zavolej Nikol ať okamžitě přijede." Napadne mě něco. Pak vylítnu z ložnice zpátky do kuchyně.
" Mami. Nech to být a jdi domů. Každou chvíli přijede Nikol. Musíme něco udělat do práce. Ona se o mě potom postará." Řeknu.
" Dobře, ale počkám si dokut nepřijede. Už dlouho jsem ji neviděla." Usměje se mamka a posadí se ke stolu. Bože doufám, že přijede co nejdřív. Posadím se a snažím se co nejpravidelněji dýchat. Udělá se mi už trochu líp. Asi za deset minut se znova ozve zvonek.
" Nikol." Vykřiknu. Chci se zvednout, že půjdu otevřít, ale mamka mě zastaví.
" Seď já tam dojdu." A zmizí. Za chvíli už slyším Nikol, jak zdraví moji mámu.
" Dobře Larisko, tak já jdu. Kdyby ti zítra bylo pořád zle, tak zavolej." Zakřičí na mě máma z předsíně.
" Jasně mami." Složím si hlavu do dlaní. Takovýhle šoky po ránu. Koho by to nepoložilo?
" Ahojky průserářko." Vejde do kuchyně Nikol.
" Jsi zlato. Vážně." Usměju se na ní. To už do kuchyně přijde i Tom.
" Když mi Tom volal, že je u vás tvoje matka, hned mi to bylo jasný." Posadí se naproti mně.
" Opravdu moc děkuju. Znova si mě zachránila."
" Udělám to kdykoli znova." Mrkne na mě.
" Nedáš si něco k pití. Kafe, čaj." Ukážu na čaj, který máma právě uvařila.
" Dám si kafe." Řekne Nikol.
" Já taky." Přidá se Tom. Naliju jim teda kafe, ale sobě čaj. Pořád cítím, že mi není úplně nejlíp.

Tom

Nikol u nás ještě chvíli zůstane, pak ale musí do práce. Doprovodíme ji ke dveřím a rozloučíme se. Vrátíme se do obýváku. Larisa se posadí na sedačku a je úplně bledá.
" Už je ti líp?" zeptám se starostlivě.
" Jo, je to lepší." Přikývne, ale moc jí nevěřím.
" Skočím ti pro čaj. Nemáš hlad?" Zeptám se. Zavrtí hlavou tak teda běžím do kuchyně. Naliju ji ještě teplý čaj a odnesu. Potom přes ní ještě hodím deku. Baví mě starat se o ní. Pustíme si televizi a jen tak poleháváme. Nikdy jsem si nemyslel, že mi ke štěstí bude stačit sedět vedle Larisi, hladit ji jemně po ruce a sledovat televizi. Snad se ze mě nestává nějakej domácí rodinný typ. To já nejsem. Ale jelikož trávím s Larisou tak málo času, stačí mi jediný pohled na ní.